Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Hory 4/4
Ubraň úkryt
Setkej se tváří tvář predatorovi

Ezkyl si v klídku dojedl svého ušáka. Bylo to už jen pár chudých kousnutí a jeho kus kořisti byl pryč. Žaludek měl nyní krásně plný a byl velmi spokojen. Očima se zadíval ven z úkrytu. ,,Ezkyl sa odskočé," pronesl jen tiše, potřeboval opravdu na malou. Proplížil se pomalu kolem zbylých vlků a vylezl opět do deště. Studené kapky mu zapadly do suché srsti a on se zamračil. Zvedl hlavu, no do oka mu přistála kapka deště. Něco si nespokojeně zamumlal pod čenichem a došel k jednomu ze stromu. Ladně zvedl nožku a jal se vykonat svou potřebu. Když byl hotov, otočil se k úkrytu, ale něco zapraskalo. Odskočil dozadu k úkrytu a očima hledal původce rámusu. Kočka. Ezkyl se jí zadíval do světlých, lesklých žlutých očí. ,,Kocur! Padé preč!" Štěkl. Kočka se nakrčila, vydala z úst zvuky prskání a zježila se, podobně jak předtím Vex. /Jestli z úkrytu někdo vylezl, Ezkyl se na něj podíval a hlavou ukázal na kočku, která vypadala, že brzy půjde vlka poškrábat. Ezkyl zvedl menší kamínek a pomocí elementu švihl zvíře do břicha. To zaprskalo, zježilo se a zdrhlo. Ezkyl zalezl zpět do jeskyně. ,,Jakési kocůřusko, hledal tež isto úkrytek," řekl vlkum a zalezl zpět na svoje místo.

Hory 3/4

Ezkyl si lehnul do kraje jeskyně, odnášejíc kus zajíce, kterého jim nabídnul Lapis. Ostatní se příliš neměli k žádné větší interakci nebo k jezení, Ezkyl se toho tedy zhostil a vzal si svůj kousek dál, aby ho mohl v klidu žužlat a okusovat. Spokojeně si chroupal kostičky a kusy ušáka. ,,Ezkyl si myslé, že deštěky brzo přejidů. Ezkyl dufa, že to všichi členici smečiky přežile ve zdravju," pronesl do éteru a zadíval se kolem sebe. Bylo jich tu docela dost. Ezkyl měl takový hřejivý pocit, samozřejmě nejpřátelštější k němu byl nyní Lapis a on si vážil toho, jak jej on i zbytek vlků Maingarske smečky přijali. Veselé pohupoval ocasem zatímco do sebe ládoval zbytky. Žaludek už měl docela plný s předešlých ulovku, ktere splašili s Miel. A taky js je důležitě ubránili před nenasytnou Liškou.

Vex, Lapis

Hory 2/4

Ezkyl zelenýma očima zamířil k Vex a zvedl obočí. ,,Čehos sa paninka bojé? Šak tu sú všeci z jejé smečkioy, ni? Aj Ezkyl teraz už patré ku vám? Alfika Citřka řékala, že tu nima žádná šikana, tož sa vlčica isto němá čehos báť?" Pronesl spíše povzbudivě a s úsměvem na tváři. Chvíli se odmlcel a poté samozřejmě pokračoval, jelikož mít pantem, to byla Ezkylova suoerschopnost. ,,Jak sa vlčíska jmení? Vlčíska sa faktické nemusé ježit," Zeptal se a mávl ocasem, dojídajíc svůj kus zajíce. Poté se otočil opět na Lapise. S úsměvem mu přikývl. ,,Osobně léčitel, řékáš? Nu, Ezkyl nabídně lécbu každičkýmu, iny si musé přijít za Ezkylem. A Ezkyl musé mjet nasbirané byliniska, bo bez tych zrobí prdlajs," uchechtl se. ,,Uklidnět? No, isto asi ja, kdež to vlčík řéká," byl rád, že jeho slova poskytla Lapisovi komfort.

Post 1/4
Dej vědět alfě o aktualni situaci (belive am oficiálně in?)

Ezkyl střídal pohledy na všechny přítomné podle toho, kdo s ním zrovna mluvil. Očima se zadíval na Lapise, který mu řekl, že mluvil zvláštně, ale že mu to nevadí. Pravda byla že Ezkyl o své vadě věděl, ale jinak mluvit neuměl. Jeho řeč byla jeden z důvodů, proč se mu ve smečce vysmívali. ,,Ezkyl je naučené takhlenctak mluviť a lepšé to isto něbeje," pokrčil rameny a pousmál se. ,,Esli bys cosik Ezkylovi něrozumnil, tak sa zeptaj," dodal jen a poté se otočil na Citru. ,,Ezkyl věřé vaším slovám, velikoctěná alfiko," přikývl a pohled do očí jí opětoval. Nějak tušil, že vlčice mu nelže a opravdu jej nikdo nemíní šikanovat. Každý v jeskyni se zdál moc milý. ,,Ezkyl věřé posudku Mijelky a rád by sa přidal ku smečice. Keby Ezkyl mňal problém, tož si promluvě s velikoctěno Citró," odpověděl jí na to. Přeci jen mu Miel slíbila domov, ne? A on byl zvyklý do všeho skákat po hlavě. I do tohohle. Odejít mohl, neupisoval tu život, no ne? ,,Ezkyl umě poznávať bylinčiska a léčeť zraněníčka. Ezkyl nima moc dobré lovec, avšak umě najst dobrý kořínky a hůsenky. Ezkyl je sběračem," pronesl k Citre, doufal, že něco z toho by se mohlo hodit jako povolání ve smečce. ,,Ezkyl viďal jak voda stůpá, Ezkyl myslé, že teraz už beje všicko pod vodó. Ezkyla by včil zajímalo jako sa beje přepravovať chudisko Wu.... nu, každopádno, vodiška se isto na hory nědostaně, sme v bezpečé," poslední větu mířil spíš k Lapisovi. Když nabídl svůj úlovek, Ezkyl samozřejmě příliš neváhal. Darovanému koni, že? Vzal ušaka a utrhl z něj kus masa, který si spokojeně žvýkal.
Vex, jak se zdálo, udělala podobně. Akorát mu přišlo, že je opravdu vyděšená. Ale proč?

Post v horách 1/4

Když ho Miel pochválila, na tváři se mu objevil úsměv. Zvládl to, no ano! Jejich chvíle samoty však netrvalo dlouho, jelikož do jeskyně vlezl Lapis. Byl to, jak se zdálo, moc veselý vlk a Ezkyl ihned zavrťel ocáskem. ,,Ezkyl jesť přítelíčkem Mijelky, jojo!" Prohlásil veselým hlasem a usmál se na nově příchozího. ,,Lapisek, moc milé vlčísek! To jesť trychtéř, Ezkyl to uvařel s Mijelkou! Jen se daj, zahřije to," pronesl s úsměvem a samozřejmě zkomolil vlkovo jméno. ,,Ano, Ezkyl by sa rád připojel do vašé smečiky," přikývl Lapisovi. To už byla v jeskyni i Amethy, o které se zmínil. ,,Šťastně slehaně, to jest dobře," kývl k Amethy a Lapisovi.
Do jeskyně se dostavila i samotná alfa Citra za doprovodu Vex. Ezkyl si všiml, že Citra, Lapis a Amethy mají skoro stejné kožichy a krátké ocásky. Asi museli být rodina. Za Citrou vešel ještě jeden vlk a pak zase zmizel. Vex se ježila jako kočka a Ezkyl jí věnoval milý úsměv. ,,Něbojtě sa, dámičko, všeci tu sú přátelště! Ezkyl vám jistojistá něubléží," kývl k ní a pak se otočil na Alfu. Lehce se uklonil a zvedl hlavu, na tváři mu hrál úsměv. ,,Citřička, Mijelka mně o vás mocka vyprávila! Jak Mijelka pravila, Ezkyl by sa rád připojel do smečiky Maňgár! Ezkyl béval vždycká kapku opatrné a moc smečikám nevěřel, ale Mijelka Ezkyla přisvědčila, že vaša smečika nima jako té ostatně a že sa nikdo Ezkylovi něbeje smát či ho šikaňovat," spustil samozřejmě svůj dlouhý a otravný monolog, ale na tváři měl stále úsměv.

-> Ovocný lesik
- použití herbáře z obchůdků
Zamiř do bezpečí
Udělej si odvar z trychtýřku

Vyšli z ovocného lesa do hor. Ezkyl si to hezky štrádoval vedle vlčice a pozorně poslouchal její slova. ,,Nu, keby utěkl vlčísek bez placeně, isto by mu to nědaroval, pokud upéjá té lektvary," řekl pobaveně Ezkyl. Jistě by Wu nikoho nenechal ukrást zboží. Vypadal jako dobrý mág a jistě by si uměl svůj obchod ubránit. ,,To zně fakticky zajímavo, mysléš, že by sa nechal zblbňót?" uchechtl se strakáč nad tou představou, jak jeden odlákává Wua a druhý mu brakuje obchod. ,,Tož to beje Ezkyl dufať, že sa Citruša objevé," přikývl s úsměvem a pokračoval za Miel. Ta našla poměrně útulnou, neobsazené jeskyni, a tak tam vlk zaplul. Před vchodem se oklepal od vody a lehl si na kraj jeskyně. Když Miel vytvořila ledovou misku s otázkou, zda zvládne trychtýřek vyvolat, pokývl hlavou. ,,Isto ja vlčísko! Ezkyl sa pokusé!" Usmál se a vybavil si v hlavě vzhled tryhtyrku. A vyvolal jej, pomocí magického herbáře, který mu dal Wu.
Ezkyl kytku dal do Ledové misky, nechal Miel aby ji zahřála a už brzy ucítil pěknou vůní odvaru.
Vlčice zavyla, Ezkyl se jen pousmál. ,,Tož, pojďme si dát Tryhcteř," řekl s úsměvem a napil se odvaru. ,,Huhu, horké!" zazubil se.

Ezkyl se pousmál a houpnul ocasem. I v lesíku plném ovoce už bylo vody dost, země byla bahnitá a zdálo se, že brzy se okolní vody zvednou. Nebylo to dobré, rozhodně. Strakaty vlk se podoval na šedou vlcici a zvedl obočí. ,,Takovej moci v jednej lahvi, to isto muse byt tyn Wu uplnej majster a silnej, esli toto ma normalně ve svym zboží. Mysléš že kapku neupéjí z tych lahvinek? Ezkyl by natajňáka upíjal, to jo. Omamná mocička, hm hm," spíše overthinkoval nahlas a Miel do svého přemýšlení zatáhl taky. Šedá vlčice se rozešla směrem nahoru, k horám. ,,Myslé Mijelka, že se tam stáhla Maňgárská smečika? Neb jen alfička? Vlčka řékala že Maňgár je u vodičky, tož to už jest smečika isto zatopená... musili isto najst úkryt. Tuty hory budu dobrí, tojo. Mňali bychom též cosi najst. A možno si zrobit tyn... odvar, si řékala? Z trychtýřa?" Pousmál se na ni a jeho tlapky se rozhodly následovat šedou průvodkyni

- Jižní hory

-> Luka

- Zesil nakoupením

,,Dobroš, Ezkyl Mijelce ukáže, že nima žaden hňup a že plavkať umjé," zasmal se. Byl celý promočený až na kost, unavený a měl možná zase trochu hlad. Spíše uviděl spadaná jablka a tak na ně automaticky dostal chuť, než že by měl nějaký velký prázdno v žaludku. Přeci jej, před chvílí měli zajíce, teď byl čas si dát zákusek. ,,Pozři, vlčísko, hle, na zemce su jabka, štavnaty a dobrý,však je podzim, tymu jich tu je tela, tak dobre vypadajů," Ezkyl snad I poskočil radosti a samozřejmě se jal spadané ovoce ochutnat. Dal si jedno jablko, dvě, no pak už byl docela přejezený. To mu stačilo na zahnání chuti. Byl spokojený, dostatečně nalezený, teď už zbývalo jen vyřešit záležitost se smeckou a mohl rychle najít nějaký domov, kde si spokojeně odpočine.
Najednou uviděl v dálce vozík, v něm seděl podivný stařík, který prodával své zboží. ,,Och, přítelíček! Jake zboží nabízí?" Ezkyl veselé přicupkal, Wu se mu představil, ukázal zboží a Ezkyl jal nakupovat.

Nákup:
2,3,4,5 lvl země- 260 kšm
6x Rubíny a 4mince na kšm, 60 kšm mám, to je 290 kšm dohromady na účtě-> zbyde 30 kšm
Magický herbář -> za naučení rostlinek - trychtýrku, naučila Miel (POUŽIT V JIŽNÍCH HORÁCH, NEZAPISOVAT)

Schváleno

Po nákupu Ezkyl odběhnul zpátky za Miel a vesele houpnul ocasem. ,,Cítím sa jakysi silnějše!," řekl po vypití tlapkového lektvaru.

Nech se zachránit před utopením

Byl pod vodou jen chvíli, snažil se plavat, zběsile Kopal nohama, ale marně, jako by ho pod vodou něco drželo. Posouval se spíše dolů než nahoru, průrva byl úzká a tak se mu pohybovalo ve vodě jen opravdu těžko. V tom pro něj opět skočila Mielei, aby ho opět zachránila. Ucítil, jak ho vzala za jeho tlapu, kterou měl nataženou nahoru k hladině a vytáhla ho jako leklou rybu. Pomohl jí samozřejmě trochu nohama, odrazil se a vylezl na břeh, kde se skácel, vykašlal vodu a protočil oči. ,,Cosi ma drželo v tek vodice, fakticky! Ezkyl umé plavat, kapku. Ezkyl nikdá nepotřebil plavať jako teraz na tutych ostrovach, kdo tušil, ze sa beje Ezkyl topiť snad na kezdickem rožku?" Hulákal nespokojeně sttakatý vlk, no pak se zvedl a rozešel se za šedou vlcici do Lesa plného ovocných stromů.

-> Ovocný les

Peníze za utrpení, stihla jsem bez nápovědy s bonusem, tzn 15ksm a 1 mince:>>

Zapsáno

Speciální magii poprosím na Allavante a mušli daruji Barn

Zbytek odměny získává teda Ezkyl, 5 procent prosím do lovu :>> a díky moc!!

Zapsáno včetně mušle pro Barn

-> Severní Hory
- Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky

Ezkyl šel vedle Miel, nad hlavou jim letěla Luna a on ji spokojeně pozoroval. Cesta z hor byla poměrně klikatá a kluzká, takže dával pozor, aby se náhodou nezřítil dolů. Samozřejmě museli poté projít i tím děsivým průsmykem, to ale Ezkyl nijak zvlášť neprožíval, ač teda stísněný prostor mu dobře nedělal, hrál si na hrdinu a bez nějakých řečí to ustál. Jeho tlapy pokračovaly na louku. ,,Tu je vodišty, vidí to, vlčíska? Půdečka juž nestěhá to mokro, isto se to tu za chvélu tež zatopé, no to beje katastrufa. Možno bychom sa mněli poponahkat najst ten Maňgar, bo brzo isto bedymy plavať, misto chuzky," brblal Ezkyl, samozřejmě to bylo jistě očividné, vody tu bylo dost a tvořily i větší kaluže. Ezkyl šel, díval se spíše na Miel, půda pod ním mu přišla čím dál vlhčí, trochu klesali, ale zdálo se mu, že vody je na ploše po které šli ještě málo. No brzy ho vyvedlo z omylu to, že zahučel do jedné propadliny plně vody a vzhledem k tomu, že zahučel jak pytel brambor, nemohl se z těsné soutěsky vody vyškrábat. Do tlamy se mu dostala voda. Už zase se topil.

-> Ovocný lesik
Zamiř do bezpečí

,,Takže v Maňgáru sů vlci spéš jak ty? S takovo vlčico bych sa do řeči nědal, ani bych jé nepomoh, keby byla ve štychu. To su moresy! S takym přístupkem sa nedivim, že s něma isto nikdá nechce nikdo kamarátit," vyřkl strakác své dojmy, které byly, no, věru silné a podnícené emocemi. Ač byl Ezkyl hodný vlk, rozhodně nehodlal být hodný k někomu, kdo ho nazval poskokem. Ještě něco zalanařil, aby si ulevil a pak společně s Miel našli nějakou jeskyni. Osušil se před vchodem. ,,To dufam, už bych chtil bét v bezpečů," vydechl a mávl ocasem. Miel usnula a on si také odpočinul. Něco se mu zdálo, o jeho bývalé smečce, o životě v ní. O sourozencích co od něj odvráceli pohledy, o vlcích kteří jej neměli rádi, o keho osudu, tuláctví. Nebyl to moc pozitivní sen. Probudil se a počkal, až bude vzhůru i Miel. Poté pokračovali dále.

-> Luka

Ezkylovi se vlčice zdála být čím dál namyšlenější a nepříjemná. Měl chuť jí říct, že z přátelství a spolupráce mohl být přeci užitek, ale mlčel. Nechal vlčice si to vyříkat mezi sebou, jen sledoval, kam se konverzace ubírá. Chaos zabel alfičku Zlatej, zpracoval informaci od Mielei. A s tou druhou to ani nehnulo. Necítila ohrožení? Strach? Ezkyl měl neutrální výraz. Cizáce...hm pomyslel si jen a odvrátil zrak. Díval se po okolí, voda opravdu nebezpečně stoupala.
Vlčice jim nakonec dala radu, kterou teda zvládl vydedukovat I on. Avšak jejich sešlost nakonec měla své ovoce a neznámá řekla, že předá informace své alfě. ,,Tož naschle," řekl jen Ezkyl a zmizel za Mielei.
,,Také nepřijemně vlčíky sů důvod, čymu Ezkyl něchcel do smečiky," řekl, když už byli z dosahu uši Lissandry. ,,Mňali bychom najst ňákou jeskyňu, aappň na chvílu uschnýť," zabrblal.

- Zamiř do bezpečí
-> Severní hory

Vzbudily mne první paprsky slunce, které mi dopadly na tvář. Ležel jsem v posteli z mechu, ustlal si tak jako obyčejně, prostě někam na zem pod širé nebe. Dokud nebyly deště a zima, bylo to v pořádku. ,,Krásněčké ránečki," pronesl jsem sám pro sebe a zívnul, přičemž jsem se pořádně protáhnul. Teplý letní vánek mi pročesal kožich a já spokojeně vyrazil na další toulky. Mluvil jsem si sám pro sebe. Tlapka střídala tlapku a já se brzy dostal zase o kus dál. Hledal jsem hlavně něco na zub. Nohy mě však zavedly na hranici nějaké smečky. Cítil jsem pach všude kolem stromů, no bylo mi to tak nějak jedno. Tlapkou jsem hranici překročil, potutelně se zasmál, jako by snad tohle byl vrchol rebelství a jal jsem se procházet po smečkovém území. Zdejší vlci museli být nejspíše na lovu, nebo kdo ví, jelikož nikdo hranice nehlídal a já necítil žádný pach v okolí. Byli všichni pryč? Nahodil jsem úsměv od ucha k uchu a bez ostychu se vydal na nejvíce zapachované místo, tedy nejspíše tam, kde byl úkryt.
A bingo, opravdu po nějaké chvíli jsem spatřil menší skálu, ve které byly tři větší otvory. Následoval jsem vůni zajíce, mohl být jistě čerstvě ulovený! Vkráčel jsem pomalu do smečkového úkrytu a opravdu, v rohu na místě, kde nejspíše byla rádoby spíž jsem našel statší kusy, ale i nového mrtvého zajíce. Ten, kdo ho zde dotáhl, nejspíše zmizel pro další kořist. Já neváhal, zajíce sebral za kůži a vyběhl z úkrytu jako namydlený blesk.
Už už by se možná zdálo, že jsem vyhrál, ale než jsem se dostal k hranicím, za sebou jsem uslyšel hlasy. ,,Zastav, hej! Slyšíš?! To je naše žrádlo! Co si to dovoluješ?" Místo zastavení jsem samozřejmě přidal do kroku, ale jeden z vlku byl rychlý a zaterasil mi cestu. ,,Ohoj, přítelíčci! Ezkyl isto nechtil krást, Ezkyl byl hladové, Ezkyl je potulné vlčík, co je vopravdu milé a hodné, iny, Ezkyl mo fakt hlad!" Začal jsem hulákat svým klasickým hlasem, no vlci na něj koukali z povzdviženým obočím. ,,Nejsi člen smečky ty.... Ezkyle. Padej pryč a zajíce vrať, pokud nechceš dostat do čumáku, " Zavrčel jeden z vlku, no ta druhá, vlčice, která došla zezadu, se obořila. ,,Ale notak, Azelne. Buď slušný! Vždyť se podívej, je to chudák. Strhanej, vyhublej a... pěkně smrdí. Je to pobuda, kdo ví, kdy naposledy žral," řekla bílá vlčice a pořádně si mě prohlédla. Na tváři měla úsměv. ,,Ale Arlin, nemůžeš bejt hodná na všecky vlky co potkáš. Podívej se na něj. Je to zloděj. Ať vypadne," houknul vlk. Já stáhl ocas a dal hlavu na bok. ,,Ezkyl nechtil vlčísky nasrať, fakticke! Ezkyl sa jen snažé přečkať děň," pípnul jsem na vlka a bílá, Arlin se uchechtla. ,,Azelne, nech ho.... Hej, Ezkyle, nechceš jít s námi? Můžeš zůstat v naší noře. Jsme malá smečka, zrovna sbíráme zásoby. Jeden zajíc nás nezabije," mrkla na druhého vlka a na mě. ,,Ezkyl mocka nevěřé cizém smečikám! Ale Ezkyl by mocka chtil teho zajéca, " řekl jsem a zatvářil se jako nebožák. ,,Ne," odsekl mi vlk, vzal mi zajíce z tlamy a odešel. Vlčice se na mě smutně pousmála a odešla také. A já zase byl bez večeře. A tak jsem vyrazil za hranice. Tohle se mi nepovedlo. V žaludku mi samozřejmě nepříjemně kručelo, no tak jsem se rozhodl vydat na nějaké borůvky a nějaké podobné dobroty. Přeci jen, bylo léto a to znamenaloy že v okolí rostlo mnoho dobrých plodin, třebas borůvky, jahůdky a další takové ovoce. Nedal bych dopustit ani na nějaké kořínky nebo podobné pochutiny. A tak jsem začal hledat, našel jsem pár hub, ale ty nebyly jedlé a já se rozhodl neriskovat otravu tím, že bych je pozřel. Nebyl jsem přeci amatér a dobré houby jsem poznal! Tohle nebyly jedlé houby! Našel jsem však po chvíli chůze křačí, kde rostly borzvky. Některé byly možná trochu zelené, ale daly se jíst. To mě však příliš nenasytilo, ale co se dalo dělat, že ano. Z dálky však najednou doběhla stará známá s půlkou zajíce v tlamě. ,,Naše smečka není nejhorší a já tě nenechám hladovět, na" řekla mi. Usmál jsem se na ni. ,,Ezkyl je vděčné, fakticke!," zahuhňal jsem. Vlčice se zdála být opravdu milá a já doufal, že kvůli otrapovi jako jsem nyl.já, nebude mít problémy. ,,Nebeje mít vlčéaka problémky, zvuli Ezkyla?" Zeptal jsem se a pohlédl k zemi na své tlapky. ,,Ne, můj bratr štěká, ale nekouše. Je hlavní lovec, tak má větší slovo, ale dá na moje modré oči a prosebný úsměv," odpověděla mi vlčice, která při tom vrtěla oháňkou. Byl jsem opravdu vděčný, vzal zajíce ještě jednou milé bílé vlčici poděkoval, no potom jsem odšel hledat místo, kde složím hlavu ke spánku. Se zajícem v tlamě jsem si to štrádoval po lese, moje oči už byly ooravdu unavené. Schylovalo se k noci, vítr byl příjemný, nebyl studený, ale ani ne přehnaně teplý, prostě příjemný letní vánek, který mi čechral strakatou srst. Zelenyma očima jsem hledal nějaký úkryt, no našel jsem po chvíli hledání jeskyni. Spokojeně jsem do ní zaplul, ale cítil jsem tu pachy nějakého predátora. Nebyl však, jak se zdálo doma, ale pro jistotu jsem se zdejchnul, protože jsem neměl v plánu být medvědi večeře. Rychlým krokem jsem teda zmizel, právě včas, jelikož jak se zdálo, zrovna se větší hnědý medvěd vracel domů. Pozoroval jsem ho z dálky mezi stromy a byl ooravdu rád, že jsem včas odešel. Jak to tak vypadalo, dnes zase budu spát na zemi někde v mechu. Moc mi to ale nevadilo. Každopádně tlamu už jsem měl ztuhlou z držení své těžce vyrobite kořisti, a tak jsem se uvelebil mezi mech na zem, přičemž jsem tesáky začal ohlodávat králičí maso. Byl to opravdu dar, že bílá vlčice byla ochotna podělit se. No, byl bych měl zajíce celého, kdybych uměl utíkat rychleji. Nevadí, najedl jsem se a s plným žaludkem jsem spokojeně lehnul do mechu. Netrvalo moc.dlouho a usnul jsem jak špalek. Zdál se ki opravdu pěkný sen. O bílé vlčici, která byla tak laskavá a podělila se se mnou o svou větší kořist. Ach, jaký krásný sen. Škoda že jen sen!