Příspěvky uživatele

< návrat zpět

No vlčica byla jakasi fest napružená, my iny šli předať informacu a zas sme išli dohája," pronesl Ezkyl s jistou nespokojenosti v hlase a vlk mohl poznat, že se mu toto jednání příliš nelíbilo. Komu taky, že jo? Nebyli narušitelé!
,,No tož Ezkyl nevje či by mňal prozrazovať místečko smečiky, šak víš, je tu tyn Chaos nebo co, ty zlej vlci... no ty moc jako zké vlk nevypadaješ, navéc si teraz vyšel z portále... no dobre, přemluvil si mňa, Maňgár se nachazuje u džugle, vís kaj to je? Tam na sever, " kývl hlavou po dlouhém přemýšlecím monologu, kdy Nico neměl ani námahu z něj informaci dostat. No, neřekl kde přesně, ne?
,,Tož jdemež, Ezkyl sa moc nezdržé, bo isto nima vítané, ale aspoň sa s tebo projdu, potym zaméřím dom," uchechtl se.

-> ostriz

Vlk se snažil netvářit zmateně či zaskočeně a i kdyby byl, Ezkylovi by to asi bylo jedno, nebo si toho nevšimnul, jelikož byl jak urvaný ze řetězu. Dlouho s nikým nemluvil a tak musel na vlka vysypat celý zásobník slov.
,,Daenska smečika, nojo, tuž tu znám! Sic tož kapku okrajovo, iny istou vlčicu co mňa s kamarádkou vyhnale z uzemíčka, ale... no, nebela moc přívětivá, vlčica. To však nevadě, Ezkyl chapká že každé má špatné den semtam." Odpověděl vlkovi. Nezmiňoval se o interním pokecu mezi vyslankyní Maingaru a členkou Daenu, které byl svědkem.
,,Joj, no, Maňgár je nová smečika, poměrně. Vede ju Citruška, fajna vlčica, faktžejo." Přikývl na jeho slova. Když chtěl, aby to stopnul, jen natočil hlavu na stranu, jako by nechápal, co vlk myslí, ale už nic neříkal, jen čekal na jeho další slova. ,,Tož dobre dobre, Ezkyl aspoň procestuje tutyn Mojis... no a chce vlčísek doprovodět do jeho rodný smečiky? Tam bysmesa mohli rozločit. " Navrhl strakáč.

Ezkyl vlka s úsměvem prohlížel, vrtěl při tom ocasem jak veselej vořech. ,,Juj, Niklas sa tu naroděl, no to jo! Tož to tu isto más kaj rodiče co? A kajpak ses tu naroděl, do náke smečiky? Ezkyl tež patřé do smečiky, do Maňgárské smečiky," mluvil strakatý vlk rychle a komolenou mluvou, takže mu možná chudák Nicolas, kterého překřtil na Niklase, moc nemusel rozumět. Jel však jak Kolovrat a mluvil a mluvil. ,,Vocaď sa dá cestovat aj kaj jinam ju? A kaj si to šel, přitelíčku? Mysléš, že aj Ezkyl by moh kamsi cestivať? Nu, Ezkyl by mňal prvňá kapku prozkumat tutyn Mojis, než pojdě kamsi jinam, nojo," když se tenhle vlk rozkecal, bylo těžké jej zastavit. Hodně těžké.
,,Tož mňa taky těší, vlčísku. No to nevadě, že portály robět neuměš, ale je to škoda, Ezkyl by rád kamsi pocestoval, no neva, neva." Vesele poskočil ve sněhu a koukal po okolí. ,,?oš kamsi namířené?"

Ezkyl se vesele procházel po Ráji. Sníh se tady také držel a tak vlk poskakoval a užíval si toho, jak z nebe padaly vločky a jak se jeho tlapky hezky ryly do sněhu. Bylo tu opravdu krásně, ale Ezkylovi vlastně docela chyběla jedna jediná věc- a to byla primárně společnost nějakého dalšího vlka. Kde byl vlastně Chamsin? Ach, jeho přítelíček, jak ten mu teď chyběl! Ač mu teda zcelajistě ještě neodpustil jeho neomalené lezení do míst, kde sídlili duchové. A hlavně to, že se s duchem snažil mluvit, čímž je prakticky skoro oba zabil. Ach, jen ta vzpomínka budila v Ezkylovi hrozné pocity a tak to radši zahrabal zase zpátky, kde to nasel.
Najednou se nedaleko před strakatym vlkem vytvořil portál. Ezkyl na to hleděl jak na zjevení, přičemž z portálu vyšel nějaký vlk. Strakač houpl ocaem. Portál zmizel a Ezkyl se hned rozešel za neznámým. ,,Byj zdráv, přítelíčku! Vodkad ťa to vyplivlo, co? Tož to je jakesi sofistikovaně cestovaně, ty umješ robiť portale?" Otravoval jej hned otázkami. ,,Ezkyl ťa vítá na Moisu, či jak sa tutenc kraj jmění."

-> Jižní hory

Strakatý vlk vesele šlapal z hor dolů do nížiny. Vyhlídl si menší placek, který se mu zdál ideálním místem, kam jít. A tak šel, snažil se příliš neposkakovat, jelikož se nechtěl z hor zkutálet jak sněhová koule. Napadlo ho však, že by si sestup mohl zjednodušit klouzáním, a tak prostě z nějakého stromu strhnul kůru. ,,Stromčík promině," šeptnul jen směrem je stromu. Kůru položil na zem a hravě na ní skočil. Sníh se pod váhou podryl a Ezkyl sjížděl horu se smíchem dolů. Na kůře, která sloužila jako snowboard, sjel dolů až do Irisina ráje. Při sjezdu se smál jako šílený, byl nadšený z toho, jaký úžasný nápad se mu v hlavě sformoval!
Konečně se ocitnul v Irisině ráji. V nizine už mu to logicky dál nejelo a tak skočil dolů z kůry a jal se pokračovat po svých. Tohle by však mohl jistě zopakovat!

Z Ezkylovy tlamy vyšel obláček páry. Spokojeně poskakoval ve sněhu, užíval si, jak se mu v tlamě sníh roztopil. Byl vyloženě nadšený z toho, že nasněžilo. Když došel k jednomu z okrajů hor, vyskočil rychlym skokem na jeden kámen, aby se mohl rozhlédnout. Chtělo to trochu úsilí a možná i více obratnosti, aby se na kamení udržel, protože mu to pod tlapkami začalo klouzat. Pro jeho štěstí však vydržel a ustál. Rozhlédl se do dálky. Všude, po celém Moisu Grisu viděl nádherný sníh, který se třpytil pod měsíčním světlem. Tvořil až oslepující lesk. Celý ostrov byl ponořené do sněhu a Ezkyl si užíval každým douškem ten pohled ba okolí. ,,Jake fajne počasko," zahuhlal s úsměvem a mávl ohonem. ,,Tož to je dobre, že ta vodička už odišla preč," pronesl sám pro sebe. Potopa vskutku nebyla, takže se vlk mohl už pohybovat normálně po nížině. Rozhodl se tedy sejít z hor.

-> Irisin ráj

Ezkyl stočil zraky opět k jejich alfě. Citra spíše jen zkoumala pohledem a příliš nic dalšího na jazyku neměla. Rozloučila se a společně s tou další vlčicí zmizeli. ,,Dobro došla, alfičko," houkl k ní na rozloučenou a opět se podíval na Miel. Ta mu předtím věnovala jen úsměv, který ji flekatý oplatil. Přeci jen, musel se přítelíčky zastat, no ne?
Mielei však k jeho překvapení nechtěla pokračovat s ním. Vydala se do zlatého lesa, jak řekla. A pak zmizela. Ezkyl zůstal sám. ,,Tož to se všeci na Ezkyla pěkná vykvákli," zabručel. Byl ale unavený, rozhodl se tedy zalomit alespoň na chvíli.

Ezkyla vzbudil studený vzduch. Když otevřel oči, z jeskyně viděl, jak se bílý sníh třpytí pod měsíčním světlem. Krása! ,,Ezkyl chrapošil jaksi dluho," řekl si sám pro sebe. Vždyť už byla zima! Strakáč se vyšvihl na nohy a jeho krok, zamířily směrem... no, kdo ví kam.
Poskakoval ve sněhu. Užíval si hory. Po potopě nebyla ani stopa.

Ezkyl vešel zpátky do úkrytu společně s Lapisem. ,,Laspisek pomožil, vďěky," kývl na vlka co vypadal jak daňek. Když se vrátili, Ezkyl se zase uložil trochu dál od Vex, aby ji dal prostor a poslouchal, co říkala Mielei. Moc do toho nekecal, přeci jen, nějak mu to úplně nepříslušelo, řešit smečkové záležitosti. Zvedl oči, když konečně začala mluvit Citra. ,,Ezkyl se tedá ujmje léčeně vlčiků a sberáňu byliň," kývl na vlčici s širokým úsměvem a poté se otočil na Miel. ,,Tá vlčica byla fakticke něvychovaná, esli može mjet Ezkyl ňáke nazor, tak si myslé, že také arogantně vlky by mňal Maňgár brát kapku obezřetno," Očima zase kouknul na Citru doufajíc, že ji nějak svým názorem neurazil. Přesto mu vadilo, jak se Daénská vlčice chovala k jeho kamarádce.
Lapis posléze odešel a Ezkyl mu kývl. ,,Dobro došel, přítelíček, " pronesl jen a poté zase zvedl hlavu. Taky už chtěl jit, v jeskyni strávili opravdu hodně hodin. Doufal, že Miel se připojí, nebo případně najde někoho, s kým se dá na "výlet".

Hory 4/4
Ubraň úkryt
Setkej se tváří tvář predatorovi

Ezkyl si v klídku dojedl svého ušáka. Bylo to už jen pár chudých kousnutí a jeho kus kořisti byl pryč. Žaludek měl nyní krásně plný a byl velmi spokojen. Očima se zadíval ven z úkrytu. ,,Ezkyl sa odskočé," pronesl jen tiše, potřeboval opravdu na malou. Proplížil se pomalu kolem zbylých vlků a vylezl opět do deště. Studené kapky mu zapadly do suché srsti a on se zamračil. Zvedl hlavu, no do oka mu přistála kapka deště. Něco si nespokojeně zamumlal pod čenichem a došel k jednomu ze stromu. Ladně zvedl nožku a jal se vykonat svou potřebu. Když byl hotov, otočil se k úkrytu, ale něco zapraskalo. Odskočil dozadu k úkrytu a očima hledal původce rámusu. Kočka. Ezkyl se jí zadíval do světlých, lesklých žlutých očí. ,,Kocur! Padé preč!" Štěkl. Kočka se nakrčila, vydala z úst zvuky prskání a zježila se, podobně jak předtím Vex. /Jestli z úkrytu někdo vylezl, Ezkyl se na něj podíval a hlavou ukázal na kočku, která vypadala, že brzy půjde vlka poškrábat. Ezkyl zvedl menší kamínek a pomocí elementu švihl zvíře do břicha. To zaprskalo, zježilo se a zdrhlo. Ezkyl zalezl zpět do jeskyně. ,,Jakési kocůřusko, hledal tež isto úkrytek," řekl vlkum a zalezl zpět na svoje místo.

Hory 3/4

Ezkyl si lehnul do kraje jeskyně, odnášejíc kus zajíce, kterého jim nabídnul Lapis. Ostatní se příliš neměli k žádné větší interakci nebo k jezení, Ezkyl se toho tedy zhostil a vzal si svůj kousek dál, aby ho mohl v klidu žužlat a okusovat. Spokojeně si chroupal kostičky a kusy ušáka. ,,Ezkyl si myslé, že deštěky brzo přejidů. Ezkyl dufa, že to všichi členici smečiky přežile ve zdravju," pronesl do éteru a zadíval se kolem sebe. Bylo jich tu docela dost. Ezkyl měl takový hřejivý pocit, samozřejmě nejpřátelštější k němu byl nyní Lapis a on si vážil toho, jak jej on i zbytek vlků Maingarske smečky přijali. Veselé pohupoval ocasem zatímco do sebe ládoval zbytky. Žaludek už měl docela plný s předešlých ulovku, ktere splašili s Miel. A taky js je důležitě ubránili před nenasytnou Liškou.

Vex, Lapis

Hory 2/4

Ezkyl zelenýma očima zamířil k Vex a zvedl obočí. ,,Čehos sa paninka bojé? Šak tu sú všeci z jejé smečkioy, ni? Aj Ezkyl teraz už patré ku vám? Alfika Citřka řékala, že tu nima žádná šikana, tož sa vlčica isto němá čehos báť?" Pronesl spíše povzbudivě a s úsměvem na tváři. Chvíli se odmlcel a poté samozřejmě pokračoval, jelikož mít pantem, to byla Ezkylova suoerschopnost. ,,Jak sa vlčíska jmení? Vlčíska sa faktické nemusé ježit," Zeptal se a mávl ocasem, dojídajíc svůj kus zajíce. Poté se otočil opět na Lapise. S úsměvem mu přikývl. ,,Osobně léčitel, řékáš? Nu, Ezkyl nabídně lécbu každičkýmu, iny si musé přijít za Ezkylem. A Ezkyl musé mjet nasbirané byliniska, bo bez tych zrobí prdlajs," uchechtl se. ,,Uklidnět? No, isto asi ja, kdež to vlčík řéká," byl rád, že jeho slova poskytla Lapisovi komfort.

Post 1/4
Dej vědět alfě o aktualni situaci (belive am oficiálně in?)

Ezkyl střídal pohledy na všechny přítomné podle toho, kdo s ním zrovna mluvil. Očima se zadíval na Lapise, který mu řekl, že mluvil zvláštně, ale že mu to nevadí. Pravda byla že Ezkyl o své vadě věděl, ale jinak mluvit neuměl. Jeho řeč byla jeden z důvodů, proč se mu ve smečce vysmívali. ,,Ezkyl je naučené takhlenctak mluviť a lepšé to isto něbeje," pokrčil rameny a pousmál se. ,,Esli bys cosik Ezkylovi něrozumnil, tak sa zeptaj," dodal jen a poté se otočil na Citru. ,,Ezkyl věřé vaším slovám, velikoctěná alfiko," přikývl a pohled do očí jí opětoval. Nějak tušil, že vlčice mu nelže a opravdu jej nikdo nemíní šikanovat. Každý v jeskyni se zdál moc milý. ,,Ezkyl věřé posudku Mijelky a rád by sa přidal ku smečice. Keby Ezkyl mňal problém, tož si promluvě s velikoctěno Citró," odpověděl jí na to. Přeci jen mu Miel slíbila domov, ne? A on byl zvyklý do všeho skákat po hlavě. I do tohohle. Odejít mohl, neupisoval tu život, no ne? ,,Ezkyl umě poznávať bylinčiska a léčeť zraněníčka. Ezkyl nima moc dobré lovec, avšak umě najst dobrý kořínky a hůsenky. Ezkyl je sběračem," pronesl k Citre, doufal, že něco z toho by se mohlo hodit jako povolání ve smečce. ,,Ezkyl viďal jak voda stůpá, Ezkyl myslé, že teraz už beje všicko pod vodó. Ezkyla by včil zajímalo jako sa beje přepravovať chudisko Wu.... nu, každopádno, vodiška se isto na hory nědostaně, sme v bezpečé," poslední větu mířil spíš k Lapisovi. Když nabídl svůj úlovek, Ezkyl samozřejmě příliš neváhal. Darovanému koni, že? Vzal ušaka a utrhl z něj kus masa, který si spokojeně žvýkal.
Vex, jak se zdálo, udělala podobně. Akorát mu přišlo, že je opravdu vyděšená. Ale proč?

Post v horách 1/4

Když ho Miel pochválila, na tváři se mu objevil úsměv. Zvládl to, no ano! Jejich chvíle samoty však netrvalo dlouho, jelikož do jeskyně vlezl Lapis. Byl to, jak se zdálo, moc veselý vlk a Ezkyl ihned zavrťel ocáskem. ,,Ezkyl jesť přítelíčkem Mijelky, jojo!" Prohlásil veselým hlasem a usmál se na nově příchozího. ,,Lapisek, moc milé vlčísek! To jesť trychtéř, Ezkyl to uvařel s Mijelkou! Jen se daj, zahřije to," pronesl s úsměvem a samozřejmě zkomolil vlkovo jméno. ,,Ano, Ezkyl by sa rád připojel do vašé smečiky," přikývl Lapisovi. To už byla v jeskyni i Amethy, o které se zmínil. ,,Šťastně slehaně, to jest dobře," kývl k Amethy a Lapisovi.
Do jeskyně se dostavila i samotná alfa Citra za doprovodu Vex. Ezkyl si všiml, že Citra, Lapis a Amethy mají skoro stejné kožichy a krátké ocásky. Asi museli být rodina. Za Citrou vešel ještě jeden vlk a pak zase zmizel. Vex se ježila jako kočka a Ezkyl jí věnoval milý úsměv. ,,Něbojtě sa, dámičko, všeci tu sú přátelště! Ezkyl vám jistojistá něubléží," kývl k ní a pak se otočil na Alfu. Lehce se uklonil a zvedl hlavu, na tváři mu hrál úsměv. ,,Citřička, Mijelka mně o vás mocka vyprávila! Jak Mijelka pravila, Ezkyl by sa rád připojel do smečiky Maňgár! Ezkyl béval vždycká kapku opatrné a moc smečikám nevěřel, ale Mijelka Ezkyla přisvědčila, že vaša smečika nima jako té ostatně a že sa nikdo Ezkylovi něbeje smát či ho šikaňovat," spustil samozřejmě svůj dlouhý a otravný monolog, ale na tváři měl stále úsměv.

-> Ovocný lesik
- použití herbáře z obchůdků
Zamiř do bezpečí
Udělej si odvar z trychtýřku

Vyšli z ovocného lesa do hor. Ezkyl si to hezky štrádoval vedle vlčice a pozorně poslouchal její slova. ,,Nu, keby utěkl vlčísek bez placeně, isto by mu to nědaroval, pokud upéjá té lektvary," řekl pobaveně Ezkyl. Jistě by Wu nikoho nenechal ukrást zboží. Vypadal jako dobrý mág a jistě by si uměl svůj obchod ubránit. ,,To zně fakticky zajímavo, mysléš, že by sa nechal zblbňót?" uchechtl se strakáč nad tou představou, jak jeden odlákává Wua a druhý mu brakuje obchod. ,,Tož to beje Ezkyl dufať, že sa Citruša objevé," přikývl s úsměvem a pokračoval za Miel. Ta našla poměrně útulnou, neobsazené jeskyni, a tak tam vlk zaplul. Před vchodem se oklepal od vody a lehl si na kraj jeskyně. Když Miel vytvořila ledovou misku s otázkou, zda zvládne trychtýřek vyvolat, pokývl hlavou. ,,Isto ja vlčísko! Ezkyl sa pokusé!" Usmál se a vybavil si v hlavě vzhled tryhtyrku. A vyvolal jej, pomocí magického herbáře, který mu dal Wu.
Ezkyl kytku dal do Ledové misky, nechal Miel aby ji zahřála a už brzy ucítil pěknou vůní odvaru.
Vlčice zavyla, Ezkyl se jen pousmál. ,,Tož, pojďme si dát Tryhcteř," řekl s úsměvem a napil se odvaru. ,,Huhu, horké!" zazubil se.

Ezkyl se pousmál a houpnul ocasem. I v lesíku plném ovoce už bylo vody dost, země byla bahnitá a zdálo se, že brzy se okolní vody zvednou. Nebylo to dobré, rozhodně. Strakaty vlk se podoval na šedou vlcici a zvedl obočí. ,,Takovej moci v jednej lahvi, to isto muse byt tyn Wu uplnej majster a silnej, esli toto ma normalně ve svym zboží. Mysléš že kapku neupéjí z tych lahvinek? Ezkyl by natajňáka upíjal, to jo. Omamná mocička, hm hm," spíše overthinkoval nahlas a Miel do svého přemýšlení zatáhl taky. Šedá vlčice se rozešla směrem nahoru, k horám. ,,Myslé Mijelka, že se tam stáhla Maňgárská smečika? Neb jen alfička? Vlčka řékala že Maňgár je u vodičky, tož to už jest smečika isto zatopená... musili isto najst úkryt. Tuty hory budu dobrí, tojo. Mňali bychom též cosi najst. A možno si zrobit tyn... odvar, si řékala? Z trychtýřa?" Pousmál se na ni a jeho tlapky se rozhodly následovat šedou průvodkyni

- Jižní hory