Příspěvky uživatele

< návrat zpět

-> Luka

- Zesil nakoupením

,,Dobroš, Ezkyl Mijelce ukáže, že nima žaden hňup a že plavkať umjé," zasmal se. Byl celý promočený až na kost, unavený a měl možná zase trochu hlad. Spíše uviděl spadaná jablka a tak na ně automaticky dostal chuť, než že by měl nějaký velký prázdno v žaludku. Přeci jej, před chvílí měli zajíce, teď byl čas si dát zákusek. ,,Pozři, vlčísko, hle, na zemce su jabka, štavnaty a dobrý,však je podzim, tymu jich tu je tela, tak dobre vypadajů," Ezkyl snad I poskočil radosti a samozřejmě se jal spadané ovoce ochutnat. Dal si jedno jablko, dvě, no pak už byl docela přejezený. To mu stačilo na zahnání chuti. Byl spokojený, dostatečně nalezený, teď už zbývalo jen vyřešit záležitost se smeckou a mohl rychle najít nějaký domov, kde si spokojeně odpočine.
Najednou uviděl v dálce vozík, v něm seděl podivný stařík, který prodával své zboží. ,,Och, přítelíček! Jake zboží nabízí?" Ezkyl veselé přicupkal, Wu se mu představil, ukázal zboží a Ezkyl jal nakupovat.

Nákup:
2,3,4,5 lvl země- 260 kšm
6x Rubíny a 4mince na kšm, 60 kšm mám, to je 290 kšm dohromady na účtě-> zbyde 30 kšm
Magický herbář -> za naučení rostlinek - trychtýrku, naučila Miel (POUŽIT V JIŽNÍCH HORÁCH, NEZAPISOVAT)

Schváleno

Po nákupu Ezkyl odběhnul zpátky za Miel a vesele houpnul ocasem. ,,Cítím sa jakysi silnějše!," řekl po vypití tlapkového lektvaru.

Nech se zachránit před utopením

Byl pod vodou jen chvíli, snažil se plavat, zběsile Kopal nohama, ale marně, jako by ho pod vodou něco drželo. Posouval se spíše dolů než nahoru, průrva byl úzká a tak se mu pohybovalo ve vodě jen opravdu těžko. V tom pro něj opět skočila Mielei, aby ho opět zachránila. Ucítil, jak ho vzala za jeho tlapu, kterou měl nataženou nahoru k hladině a vytáhla ho jako leklou rybu. Pomohl jí samozřejmě trochu nohama, odrazil se a vylezl na břeh, kde se skácel, vykašlal vodu a protočil oči. ,,Cosi ma drželo v tek vodice, fakticky! Ezkyl umé plavat, kapku. Ezkyl nikdá nepotřebil plavať jako teraz na tutych ostrovach, kdo tušil, ze sa beje Ezkyl topiť snad na kezdickem rožku?" Hulákal nespokojeně sttakatý vlk, no pak se zvedl a rozešel se za šedou vlcici do Lesa plného ovocných stromů.

-> Ovocný les

Peníze za utrpení, stihla jsem bez nápovědy s bonusem, tzn 15ksm a 1 mince:>>

Zapsáno

Speciální magii poprosím na Allavante a mušli daruji Barn

Zbytek odměny získává teda Ezkyl, 5 procent prosím do lovu :>> a díky moc!!

Zapsáno včetně mušle pro Barn

-> Severní Hory
- Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky

Ezkyl šel vedle Miel, nad hlavou jim letěla Luna a on ji spokojeně pozoroval. Cesta z hor byla poměrně klikatá a kluzká, takže dával pozor, aby se náhodou nezřítil dolů. Samozřejmě museli poté projít i tím děsivým průsmykem, to ale Ezkyl nijak zvlášť neprožíval, ač teda stísněný prostor mu dobře nedělal, hrál si na hrdinu a bez nějakých řečí to ustál. Jeho tlapy pokračovaly na louku. ,,Tu je vodišty, vidí to, vlčíska? Půdečka juž nestěhá to mokro, isto se to tu za chvélu tež zatopé, no to beje katastrufa. Možno bychom sa mněli poponahkat najst ten Maňgar, bo brzo isto bedymy plavať, misto chuzky," brblal Ezkyl, samozřejmě to bylo jistě očividné, vody tu bylo dost a tvořily i větší kaluže. Ezkyl šel, díval se spíše na Miel, půda pod ním mu přišla čím dál vlhčí, trochu klesali, ale zdálo se mu, že vody je na ploše po které šli ještě málo. No brzy ho vyvedlo z omylu to, že zahučel do jedné propadliny plně vody a vzhledem k tomu, že zahučel jak pytel brambor, nemohl se z těsné soutěsky vody vyškrábat. Do tlamy se mu dostala voda. Už zase se topil.

-> Ovocný lesik
Zamiř do bezpečí

,,Takže v Maňgáru sů vlci spéš jak ty? S takovo vlčico bych sa do řeči nědal, ani bych jé nepomoh, keby byla ve štychu. To su moresy! S takym přístupkem sa nedivim, že s něma isto nikdá nechce nikdo kamarátit," vyřkl strakác své dojmy, které byly, no, věru silné a podnícené emocemi. Ač byl Ezkyl hodný vlk, rozhodně nehodlal být hodný k někomu, kdo ho nazval poskokem. Ještě něco zalanařil, aby si ulevil a pak společně s Miel našli nějakou jeskyni. Osušil se před vchodem. ,,To dufam, už bych chtil bét v bezpečů," vydechl a mávl ocasem. Miel usnula a on si také odpočinul. Něco se mu zdálo, o jeho bývalé smečce, o životě v ní. O sourozencích co od něj odvráceli pohledy, o vlcích kteří jej neměli rádi, o keho osudu, tuláctví. Nebyl to moc pozitivní sen. Probudil se a počkal, až bude vzhůru i Miel. Poté pokračovali dále.

-> Luka

Ezkylovi se vlčice zdála být čím dál namyšlenější a nepříjemná. Měl chuť jí říct, že z přátelství a spolupráce mohl být přeci užitek, ale mlčel. Nechal vlčice si to vyříkat mezi sebou, jen sledoval, kam se konverzace ubírá. Chaos zabel alfičku Zlatej, zpracoval informaci od Mielei. A s tou druhou to ani nehnulo. Necítila ohrožení? Strach? Ezkyl měl neutrální výraz. Cizáce...hm pomyslel si jen a odvrátil zrak. Díval se po okolí, voda opravdu nebezpečně stoupala.
Vlčice jim nakonec dala radu, kterou teda zvládl vydedukovat I on. Avšak jejich sešlost nakonec měla své ovoce a neznámá řekla, že předá informace své alfě. ,,Tož naschle," řekl jen Ezkyl a zmizel za Mielei.
,,Také nepřijemně vlčíky sů důvod, čymu Ezkyl něchcel do smečiky," řekl, když už byli z dosahu uši Lissandry. ,,Mňali bychom najst ňákou jeskyňu, aappň na chvílu uschnýť," zabrblal.

- Zamiř do bezpečí
-> Severní hory

Vzbudily mne první paprsky slunce, které mi dopadly na tvář. Ležel jsem v posteli z mechu, ustlal si tak jako obyčejně, prostě někam na zem pod širé nebe. Dokud nebyly deště a zima, bylo to v pořádku. ,,Krásněčké ránečki," pronesl jsem sám pro sebe a zívnul, přičemž jsem se pořádně protáhnul. Teplý letní vánek mi pročesal kožich a já spokojeně vyrazil na další toulky. Mluvil jsem si sám pro sebe. Tlapka střídala tlapku a já se brzy dostal zase o kus dál. Hledal jsem hlavně něco na zub. Nohy mě však zavedly na hranici nějaké smečky. Cítil jsem pach všude kolem stromů, no bylo mi to tak nějak jedno. Tlapkou jsem hranici překročil, potutelně se zasmál, jako by snad tohle byl vrchol rebelství a jal jsem se procházet po smečkovém území. Zdejší vlci museli být nejspíše na lovu, nebo kdo ví, jelikož nikdo hranice nehlídal a já necítil žádný pach v okolí. Byli všichni pryč? Nahodil jsem úsměv od ucha k uchu a bez ostychu se vydal na nejvíce zapachované místo, tedy nejspíše tam, kde byl úkryt.
A bingo, opravdu po nějaké chvíli jsem spatřil menší skálu, ve které byly tři větší otvory. Následoval jsem vůni zajíce, mohl být jistě čerstvě ulovený! Vkráčel jsem pomalu do smečkového úkrytu a opravdu, v rohu na místě, kde nejspíše byla rádoby spíž jsem našel statší kusy, ale i nového mrtvého zajíce. Ten, kdo ho zde dotáhl, nejspíše zmizel pro další kořist. Já neváhal, zajíce sebral za kůži a vyběhl z úkrytu jako namydlený blesk.
Už už by se možná zdálo, že jsem vyhrál, ale než jsem se dostal k hranicím, za sebou jsem uslyšel hlasy. ,,Zastav, hej! Slyšíš?! To je naše žrádlo! Co si to dovoluješ?" Místo zastavení jsem samozřejmě přidal do kroku, ale jeden z vlku byl rychlý a zaterasil mi cestu. ,,Ohoj, přítelíčci! Ezkyl isto nechtil krást, Ezkyl byl hladové, Ezkyl je potulné vlčík, co je vopravdu milé a hodné, iny, Ezkyl mo fakt hlad!" Začal jsem hulákat svým klasickým hlasem, no vlci na něj koukali z povzdviženým obočím. ,,Nejsi člen smečky ty.... Ezkyle. Padej pryč a zajíce vrať, pokud nechceš dostat do čumáku, " Zavrčel jeden z vlku, no ta druhá, vlčice, která došla zezadu, se obořila. ,,Ale notak, Azelne. Buď slušný! Vždyť se podívej, je to chudák. Strhanej, vyhublej a... pěkně smrdí. Je to pobuda, kdo ví, kdy naposledy žral," řekla bílá vlčice a pořádně si mě prohlédla. Na tváři měla úsměv. ,,Ale Arlin, nemůžeš bejt hodná na všecky vlky co potkáš. Podívej se na něj. Je to zloděj. Ať vypadne," houknul vlk. Já stáhl ocas a dal hlavu na bok. ,,Ezkyl nechtil vlčísky nasrať, fakticke! Ezkyl sa jen snažé přečkať děň," pípnul jsem na vlka a bílá, Arlin se uchechtla. ,,Azelne, nech ho.... Hej, Ezkyle, nechceš jít s námi? Můžeš zůstat v naší noře. Jsme malá smečka, zrovna sbíráme zásoby. Jeden zajíc nás nezabije," mrkla na druhého vlka a na mě. ,,Ezkyl mocka nevěřé cizém smečikám! Ale Ezkyl by mocka chtil teho zajéca, " řekl jsem a zatvářil se jako nebožák. ,,Ne," odsekl mi vlk, vzal mi zajíce z tlamy a odešel. Vlčice se na mě smutně pousmála a odešla také. A já zase byl bez večeře. A tak jsem vyrazil za hranice. Tohle se mi nepovedlo. V žaludku mi samozřejmě nepříjemně kručelo, no tak jsem se rozhodl vydat na nějaké borůvky a nějaké podobné dobroty. Přeci jen, bylo léto a to znamenaloy že v okolí rostlo mnoho dobrých plodin, třebas borůvky, jahůdky a další takové ovoce. Nedal bych dopustit ani na nějaké kořínky nebo podobné pochutiny. A tak jsem začal hledat, našel jsem pár hub, ale ty nebyly jedlé a já se rozhodl neriskovat otravu tím, že bych je pozřel. Nebyl jsem přeci amatér a dobré houby jsem poznal! Tohle nebyly jedlé houby! Našel jsem však po chvíli chůze křačí, kde rostly borzvky. Některé byly možná trochu zelené, ale daly se jíst. To mě však příliš nenasytilo, ale co se dalo dělat, že ano. Z dálky však najednou doběhla stará známá s půlkou zajíce v tlamě. ,,Naše smečka není nejhorší a já tě nenechám hladovět, na" řekla mi. Usmál jsem se na ni. ,,Ezkyl je vděčné, fakticke!," zahuhňal jsem. Vlčice se zdála být opravdu milá a já doufal, že kvůli otrapovi jako jsem nyl.já, nebude mít problémy. ,,Nebeje mít vlčéaka problémky, zvuli Ezkyla?" Zeptal jsem se a pohlédl k zemi na své tlapky. ,,Ne, můj bratr štěká, ale nekouše. Je hlavní lovec, tak má větší slovo, ale dá na moje modré oči a prosebný úsměv," odpověděla mi vlčice, která při tom vrtěla oháňkou. Byl jsem opravdu vděčný, vzal zajíce ještě jednou milé bílé vlčici poděkoval, no potom jsem odšel hledat místo, kde složím hlavu ke spánku. Se zajícem v tlamě jsem si to štrádoval po lese, moje oči už byly ooravdu unavené. Schylovalo se k noci, vítr byl příjemný, nebyl studený, ale ani ne přehnaně teplý, prostě příjemný letní vánek, který mi čechral strakatou srst. Zelenyma očima jsem hledal nějaký úkryt, no našel jsem po chvíli hledání jeskyni. Spokojeně jsem do ní zaplul, ale cítil jsem tu pachy nějakého predátora. Nebyl však, jak se zdálo doma, ale pro jistotu jsem se zdejchnul, protože jsem neměl v plánu být medvědi večeře. Rychlým krokem jsem teda zmizel, právě včas, jelikož jak se zdálo, zrovna se větší hnědý medvěd vracel domů. Pozoroval jsem ho z dálky mezi stromy a byl ooravdu rád, že jsem včas odešel. Jak to tak vypadalo, dnes zase budu spát na zemi někde v mechu. Moc mi to ale nevadilo. Každopádně tlamu už jsem měl ztuhlou z držení své těžce vyrobite kořisti, a tak jsem se uvelebil mezi mech na zem, přičemž jsem tesáky začal ohlodávat králičí maso. Byl to opravdu dar, že bílá vlčice byla ochotna podělit se. No, byl bych měl zajíce celého, kdybych uměl utíkat rychleji. Nevadí, najedl jsem se a s plným žaludkem jsem spokojeně lehnul do mechu. Netrvalo moc.dlouho a usnul jsem jak špalek. Zdál se ki opravdu pěkný sen. O bílé vlčici, která byla tak laskavá a podělila se se mnou o svou větší kořist. Ach, jaký krásný sen. Škoda že jen sen!

-> Úkryt v lese alf

,,Ezkyl si nemysle, že by lišečka chťala umřét, to by isto už přiroda totálno zhňupla," odpověděl jí jednoduše a poté se vydal ven z úkrytu. Dorazili po chvíli nejspíše na hranici smečky. Ezkyl to nechtěl Mielei nějak kazit, tak se.postavil vic dozadu. ,,Určiťa kdosi dojdě, nejsu hlupé, aby se nechávale narušivať hraničky,ni?" V jeho smečce si hranice hlídali až moc, smečka byla uzavřena a vlastně dost nepřátelská vůči jiným. Kdo by se divil, že Ezkyl právě proto odešel.

Brzy se křoví rozhrnulo a z něj vyšla vlčice. Ezkyl se na ni koukal, překvapilo ho to, jak se jí příroda poddala. Koukal na ní jak na Svatý obrázek, stejně tak na ptáčka, co lítal kolem ní. ,,To majů šeci vlčíci svoje malé přítelíčky?" Špitl k Miel, no možná to slyšela i alfa Daenu, protože Ezkyl měl.i šeptání hlasité.
Maingařík, moj novy domov, řekl si v duchu, když Miel mluvila o smečce.
Když hnědá vlčice promluvila o poskokovi, Ezkyl se naoko zamračil. ,,Ezkyl nima žádné poskočisko, Ezkyl je uchazač vo mésto ve smečičce Maňgár a Ezkylovi přeslo slušně, že nechá dvě vlčičky mluviť spolem, bo Ezkyl zaťém nima smečkové vlk, kapíto?" Lissandra si v duchu možná přála aby mluvil, ale nyní si jistě bude spíš prát, aby zavřel hubu.
,,Ezkyl sa móže za Mijelku přimluvěť, je to moc milá vlčička, Ezkylovi pomáhla v těžkéch časách a je to dobrá bojovnica, fakticke. Mijelka němá žádné postraně umysle a Ezkyl taky ni," dodal jen a široce se usmál, přičemž trochu podřízeně preslapl dozadu, doufal, že to Miel nepokazil.

Ezkyl získával Mielei čas a ona se pustila do něčeho, co by strakatý vlk jistě nazval jako čáry Máry. Světelná koule, která jim doposud poskytovala teplo a světlo se rozšířila a lišku částečně oslepila. Ezkyl se stáhnul do pozadí šedá vlčice mu potvrdila že nemá v plánu tvora zabít. Byla to přeci jen taky hladová duše, která nemohla za katastrofu, která se právě na ostrovech odehrála. Vlčice z koule světla vypálila paprsek a lišku spálila. Ta s bolestivým skřekotem vysvištěla z jeskyně jako namydlený blesk a Ezkyl si oddechl. ,,Je dobro, že utíkla. Ezkyl by jej nechťal zabét," kývl i k Miel náznak díků, že lišku ušetřila. ,,Ezkyl totok jatěživ nezažel," vydechl strakáč a na popud Miel se dal do jídla. Když byli najezení, byl čas jít dál.
-> Les alf

Ubraň úlovek 3/3

Mielei měla pravdu. Všechna zvířata blbla, Potopa zasahovala do životů všech, co byli na ostrovech, nejen do života vlků. Ptaci plašili, zvěř utíkala pryč nebo hojně umírala pod nelítostnou vodou a predátoři dělali úplně vše co se dalo, aby přežili. Tedy, minimálně se o to snažili. Stejně jako vlci hledali místo kam se skrýt a něco do žaludku, než tahle katastrofa pomine.
Ezkyl byl v transu, když na něj křičela, ale posléze se vzpamatoval. Neměl rád boj, ale když nebyli zbytí... tady šlo o život. Asi. Ezkyl odskočil a Mielei se jala bojovat. Skočila lišce na záda a chvíli to vypadalo jako na kovbojském závodě, držela se na ni jak na bykovi, dokud ji Liška nestřepala a neuštédřila jí nějaké rány. Ezkyl byl taky hezky poškrábán, naštěstí to nebylo tak vážné. Měl získat minutu. A tak se snažil k lišce přiskočit z boku, aby jí kousnul do slabin. Snažil se spíše vyhnat jí z úkrytu a dát jí lekci. ,,Nezabéjaj ju, vyženem ju, též je zoufalá! Paní lišečko, běžte preč!" Mluvil chvíli k Miel a pak na lišku. Liška spíše zasyčela a šla mu po krku, on se ale mohutnýma tlapama rozhodl bránit a trochu lišku odehnal. Minutu jí jistojistě získal.

Ubraň úlovek 2/3

,,Oh, to est dosť komplikujůce. Nu aspoňky pozným zbytček vlčísků zo smečičky" zadumal nahlas strakaty vlk a pohlédl na šedou vlcici. Neměl problém jít s ní poznat zbytek smečky a nechat se tedy přijmout. Už to tak bylo, on, vecny tulák a smečka. Byl to zvláštní pocit. Možná trochu. ,,V pořádečku, Ezkyl na těba počká, mezitým si možna aj kapku schrupně," odpověděl jí vlk veselé, přičemž pohazoval ohonem do stran. To však netušil, co je teprve čeká.
Lítostivý pohled vlčice mu nějak nevadil, sám sebe nelitoval a nevadilo mu, že nemá partnerku a vlcata. Přeci jen, nutně to k životu nepotřeboval ne?

Když přišla Liška, Ezkyl se instinktivně stáhl. ,,Cose musé být v nepřádku s přírodó! Takto sa liške opravdicky nechovajé! Možno ty záplavky, majů hlad a nemajů střechu nad hlavó!" Ezkylovi bylo lišky... líto? Dalo by se říci že ano. Možná by jí I nechal kus své večeře, ale to bylo velké Možná. Bohužel pro něj se Liška rozhodla jít po něm. Ucítil jak se mu zvíře zakouslo do kůže na boku krku, přičemž se mu do hlavy vrátily všechny vzpomínky na šikanu. Ezkyl chvíli jen stal a bolestivě úpěl, no potom se vzpamatoval a jal se hroznout lišku do nohy. Ta ho pustila a chvíli spolu zápasili, než se Ezkyl od lišky odtrhl a uskočil dozadu.

- Ochraň kořist před predátorem 1

,,Tak tak " horlivě jo přitakal Ezkyl. Sám ve svém životě nelitoval asi ničeho, hlavně to byl takový jedinec, který moc nekoukal do minulosti ani budoucnosti, Ezkyl žil přítomným životem. Proto nebylo těžké ho do ničeho uvrtat, Ezkyl souhlasil se vším, i s tou největší blbostí. Zvlášť když mu zrovna vyhlásila smečku, Ezkyl se rozhodnul, že to zkusí. Minimálně pak odejde, ne? ,,Tož dobrá, vlčíska Ezkyla isto přesvědčila. Ale Ezkyl beje chtět promluviť s tó alfó, než a přidá ku vašé smečice," uvědomil jí Ezkyl a vesele se zasmál. ,,Tož vyřiď co potřebujáš, Ezkyl na těba počeká," kývnul jí s úsměvem. To už začala mluvit o další květine a strakaty vlk se snažil si ji vizualizovat a zapamatovat. Přikývl jen hlavou. ,,Tož to abychom si tyn Trychtéř uvařili! Beje to fajn věcička na zahřátě! Je kosa jak z nosa," uchechtl se vlk.
,,Ezkyl nikdá něbyl pořádno zamilované. Vlčičky Ezkyla málokedy maju ráde, a keď jo, tak dlouze nevydržijů s Ezkylovým životným stylem," povzdechl si Ezkyl. Byla pravda, že on se moc neusazoval, neměl v plánu být zaseklý na jednom místě, chtěl objevovat. Wu s vozékem! Dobroš, Ezkyl beje vědit! Ezkyl by rad teho vlčka potkal, možno tež beje vědět cosi o bylinách, či nějaké prodá,m?"[] Naklonil hlavu.
Najednou uslyšel divné zvuky. Otočil se na Mielei s otazníkem v očích. Divný zvuk se přibližoval, Ezkyl slyšel cizí dech a sám ani nedutal.,,Co to e?!" špitnul, ale neodvažoval se vystrčit hlavu z úkrytu. Ani nemusel. S jakýmsi divným vrčením se do úkrytu vykoukla liščí hlava. Musela jí přitáhnout vůně masa. Liška neměla v plánu se přátelit. Odhalila zuby a byla připravena na útok

Vlčici to bylo líto. Ezkyl se jen pousmál. ,,To nemusé, vlčísko, však život e jen jedyn, tož nemá cene brečať mad minuolosťů! Ezkyl odišel ze smečičy celkym mladé, tož většinu živutka zažéval dobrodružstva a žil dla sebje," usmíval se strakáč spokojeně a pohupoval ocasem. Ezkyl byl prostoduché stvoření a vlastně ani nebylo tak těžké ho do něčeho uvrtat. ,,Ezkyl to přemyslí. Možno sa Ezkyl do smečičky přijdá. Něbo to aspoňym zkusé," přikývl vlcici. ,,Ezkyl nima moc dobré lovec, ale Ezkyl može nasbérat bobulky či cosi dobré k temu masu. A tež može vlčíkum pomocť s bolesťmi či rankami," odpověděl. Ruku k dílu by nějak jistě přiložil, to asi jo. Ezkyl byl dost nevyzpytatelný a hlavně trochu vysraný, takže záleželo na situaci. ,,Pršivke neznum, ale zapamaťem si to, díké," kývl vlcici a usmál se. Vlčice se mu rozpovídala o svých citech. Těžko říct jestli strakáč byl zrovna někdo, kdo by měl radit se vztahy, ale samozřejmě se toho ujmul jako by věděl vše. ,,Tož, keď toho vlčíka viděš a rozbije se ti srdéčko jak bys měla brzky zdechnyt, je to tyn pravý, fakticke! A pokyl mu beje vadit, že si v jinačé smečičce, tož to si ťa nezasluží! Pravé džentlmenisko by isto za vlčico šlo aj přes osym hor a osym potoků," přikyvoval hlavou svým teoriím. ,,Juva, vlčíska teho umí a vje fakt mocka! A kdo je tyn Wu? Ňáké černokňěžněk?" Ezkyl se ještě neměl tu čest setkat s tímto obchodníkem. ,,Vodička je fajna, škoda že vlčica neumí zastavet tyn déšť," zasmál se Ezkyl. Věděl, že přírodu ovlivnit nelze.

Vlčice se taky spokojeně uvelebila. Ezkyl se chvíli snažil najít dobrou pozici a tak trochu házel zadkem, aby dosáhl co největšího komfortu. Stočil oči opět na šedou vlčici. Mluvila o úkrytu, teplém jídle a přátelské společnosti. To se Ezkylovi zamlouvalo. Minimálně to, že mu do huby napadají pečení holubi bez toho, aniž by se moc namáhal. ,,V našej smečce mňal každej svoj ukryt. A smečika nebyla tylko jednotna. Všeci kopali sami za seba, navéc jédla většino nebylo moc a keď ja, tak sa nažrali vždycke spíše výšo postaveně," Vysvětlil jí Ezkyl. Bylo to úplně jiné, než mu povídala ona. Možná přeci jen svůj pohled ke smečkám přehodnotí? ,,Ezkyl nima problem pomoct iným, kdež za to dostaně nějaké revanž," odpověděl. Samozřejmě myslel jídlo. A bylo by to fajn, se usadit a mít kolem sebe nějaké přátelské bytosti? Byl tulák od mladého věku a nevadilo mu žít mimo ostatní. Na druhou stranu, společnost měl rád, v jisté míře. A mít nějakou ochranu, místo kam se vrátit... to nikdá neměl. ,,Ezkyl sa vyzná v léčeňu. Avšak móstné byliny by sa Ezkyl musil naučit poznať, bo měkterá květiska co tu viděl neznaje," no ano, Ezkyl byl druid, souzněl s přírodou. I ve smečce by nejspíše měl nějakou svou zašívárnu na kraji lesa, kde by mohl utéct ke své milované přírodě a klidu. To znělo jako dobrý kompromis. ,,Chmm, to je Ezkylovi leto, dufa, že vlčíska svoju maminku a zbytček rodinky najde," zdálo se mu, že rodina jí chybí. Jemu vlastně taky, jen ta jeho nebyla nikdy funkční. ,,Hodně blizčého? Vlčíska mo mileňca? Ezkyl to chápe, láska to je fajná vjec," Usmál se vlk a mávnul ocasem. Ezkyl sám zažil pár lásek, ale byly to spíš takové krátkodobé úlety. Strakáč nikdy s nikým dlouho nevydržel a jeho ulítaná povaha a svobodná mysl většinou vedly k rozpadu mnoha pout. Těžko říct, jestli i smečka zvládne jeho ulítanost, pokud bude věcně v tahu.
,,To je zaujimave. Ezkyl myslil že má dar ovládaně zemé od matičke přírode a od božkov," tohle trochu měnilo jeho pohled na magie.