Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Vlčici to bylo líto. Ezkyl se jen pousmál. ,,To nemusé, vlčísko, však život e jen jedyn, tož nemá cene brečať mad minuolosťů! Ezkyl odišel ze smečičy celkym mladé, tož většinu živutka zažéval dobrodružstva a žil dla sebje," usmíval se strakáč spokojeně a pohupoval ocasem. Ezkyl byl prostoduché stvoření a vlastně ani nebylo tak těžké ho do něčeho uvrtat. ,,Ezkyl to přemyslí. Možno sa Ezkyl do smečičky přijdá. Něbo to aspoňym zkusé," přikývl vlcici. ,,Ezkyl nima moc dobré lovec, ale Ezkyl može nasbérat bobulky či cosi dobré k temu masu. A tež može vlčíkum pomocť s bolesťmi či rankami," odpověděl. Ruku k dílu by nějak jistě přiložil, to asi jo. Ezkyl byl dost nevyzpytatelný a hlavně trochu vysraný, takže záleželo na situaci. ,,Pršivke neznum, ale zapamaťem si to, díké," kývl vlcici a usmál se. Vlčice se mu rozpovídala o svých citech. Těžko říct jestli strakáč byl zrovna někdo, kdo by měl radit se vztahy, ale samozřejmě se toho ujmul jako by věděl vše. ,,Tož, keď toho vlčíka viděš a rozbije se ti srdéčko jak bys měla brzky zdechnyt, je to tyn pravý, fakticke! A pokyl mu beje vadit, že si v jinačé smečičce, tož to si ťa nezasluží! Pravé džentlmenisko by isto za vlčico šlo aj přes osym hor a osym potoků," přikyvoval hlavou svým teoriím. ,,Juva, vlčíska teho umí a vje fakt mocka! A kdo je tyn Wu? Ňáké černokňěžněk?" Ezkyl se ještě neměl tu čest setkat s tímto obchodníkem. ,,Vodička je fajna, škoda že vlčica neumí zastavet tyn déšť," zasmál se Ezkyl. Věděl, že přírodu ovlivnit nelze.

Vlčice se taky spokojeně uvelebila. Ezkyl se chvíli snažil najít dobrou pozici a tak trochu házel zadkem, aby dosáhl co největšího komfortu. Stočil oči opět na šedou vlčici. Mluvila o úkrytu, teplém jídle a přátelské společnosti. To se Ezkylovi zamlouvalo. Minimálně to, že mu do huby napadají pečení holubi bez toho, aniž by se moc namáhal. ,,V našej smečce mňal každej svoj ukryt. A smečika nebyla tylko jednotna. Všeci kopali sami za seba, navéc jédla většino nebylo moc a keď ja, tak sa nažrali vždycke spíše výšo postaveně," Vysvětlil jí Ezkyl. Bylo to úplně jiné, než mu povídala ona. Možná přeci jen svůj pohled ke smečkám přehodnotí? ,,Ezkyl nima problem pomoct iným, kdež za to dostaně nějaké revanž," odpověděl. Samozřejmě myslel jídlo. A bylo by to fajn, se usadit a mít kolem sebe nějaké přátelské bytosti? Byl tulák od mladého věku a nevadilo mu žít mimo ostatní. Na druhou stranu, společnost měl rád, v jisté míře. A mít nějakou ochranu, místo kam se vrátit... to nikdá neměl. ,,Ezkyl sa vyzná v léčeňu. Avšak móstné byliny by sa Ezkyl musil naučit poznať, bo měkterá květiska co tu viděl neznaje," no ano, Ezkyl byl druid, souzněl s přírodou. I ve smečce by nejspíše měl nějakou svou zašívárnu na kraji lesa, kde by mohl utéct ke své milované přírodě a klidu. To znělo jako dobrý kompromis. ,,Chmm, to je Ezkylovi leto, dufa, že vlčíska svoju maminku a zbytček rodinky najde," zdálo se mu, že rodina jí chybí. Jemu vlastně taky, jen ta jeho nebyla nikdy funkční. ,,Hodně blizčého? Vlčíska mo mileňca? Ezkyl to chápe, láska to je fajná vjec," Usmál se vlk a mávnul ocasem. Ezkyl sám zažil pár lásek, ale byly to spíš takové krátkodobé úlety. Strakáč nikdy s nikým dlouho nevydržel a jeho ulítaná povaha a svobodná mysl většinou vedly k rozpadu mnoha pout. Těžko říct, jestli i smečka zvládne jeho ulítanost, pokud bude věcně v tahu.
,,To je zaujimave. Ezkyl myslil že má dar ovládaně zemé od matičke přírode a od božkov," tohle trochu měnilo jeho pohled na magie.

-> Ostrizi zrak přes Les alf

Ezkyl šel pomalým krokem vedle Mielei, nesl v hubě zajíce, který nabíral na tíze díky mokrému kožichu. Ezkyl měl hlavu dole a díky tomu, že mu zajíc zacpal hubu, tak ani nemluvil, spíše huhňal. ,,Toe malá smec-ika," pronesl skrz zajíce, kterého měl v tlamě. Vlčice mu to vysvětlovala tak jednoduše, jako by ta smečka opravdu znamenala rodinu. Ezkyl nebyl úplně přesvědčený, ale minimálně se nechal nalomit. Když se ptala, jestli něco slyší, Ezkyl se natočil s otázkou v očích, ale to už vlčice byla pryč, ulovila si veverky. Ezkyl pustil zajíce k nohám a trochu zaskřípal zubama, protože měl ztuhlou čelist. ,,Nikdo by Ezkylovi neubliževal, řékáš? A jedla beje dost? A tepla jeskyňa?" Příslib komfortu se mu zamlouval. Ideálně kdyby mu nosili ještě jídlo pod nos, to by byla panečku výhra! ,,Ezkyl popřemýšlá, ale pokud vlčíska řéká, že tam su hodné vlčiska," hlesl se zamyšlením. Vzal zase zajíce do tlamy a pokračoval lesem za ním. Našla útulnou jeskyni a Ezkyl do ní bez ostychu zaplul. Koukal, co by se tady tak dalo štípnout, ale moc tady toho nebylo, nic ho nezaujalo na tolik, že by si to chtěl vzít. Ezkyl se uvelebil se zajicem na kraji nory a očima vyhledal vlcici. ,,Ezkyl je vděčné Mijelce zato že ho vezla do jejho staršého příbetku. Takže tu vlčíska žila kedysi s rodino? Kaj má vlčíska rodiče?" Možná byl trochu zvědavý. ,,Vlčíska teda o smečičce řéká, že je dobrá? Ezkyl to přemyslí," Pousmál se a začal žrát kousek zajíce. Měl docela hlad. Uvelebil se tu opravdu jako doma, bez nějakého ostychu. ,,Jůva, vlčíska umě zvláštné čáre máre," světlo se mu líbilo, bylo příjemné teplé.

× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) (3b) - 5/5
× Ulov na horší časy (2b) - 3/3
<- Severní hory

Ezkyl byl vděčný, že se s ním Mielei rozhodla hledat nějaké jídlo. Rozhlížel se spíše po bobulích, nasával pachy a hledal nějakou mršinu, nebo něco co by mohl ideálně získat bez velké práce. Lov nebyl jeho silná stránka a jak říkal, nejradši by nelovil žádného tvora co měl možnost ještě žít dlouhý život. ,,Aa, vlčíska žila ako tuláčisko. Tak to isto chápe Ezkylova příkoře životka," přikývl, snažil se být tichý, aby nevyplašil potencionálni kořist. Očima hledal něco na stromech, jestli se jim spíš nepodaří ulovit nějaké ovoce, ale déšť nejspíše zničil vše co rostlo. Povzdechl si. ,,Nová smečička? A jaké tam sů vlčiska?" Naklonil hlavu. Že by přeci jen měl zájem se přidat? ,,To je fajne, že vlčka zná ostrůvky," Pousmál se a s lehkým pohupováním šel za ní. Hledala majitele stopy. ,,Nu jo, ale aj ten staté kus chce žéť. A to maso mňalo jakusi rodinu, chápeš! Teda... Ezkyl má masko rád, jen nezabíjá, většinou," zahuhňal. Každopádně se jim naskytla příležitost sledovat pach a tak vlk byl tiše. Sice by mu bylo zajíce líto, ale bohové byli nejspíše vlídní - teda, k Ezkylovi a jeho přesvědčení. Našli zajíce. Mrtvého. ,,Že by sa přiutopil?" Byla to jedna z možností. I tak byl Ezkyl rád. Popadl ho do tlamy a následoval vlcici.

-> úkryt v lese Alf

-> Dračí průsmyk
Najdi úkryt 4/5
Ulov na horší časy 2/3

Ezkyl jí na to jen přikývl, přeci jen, sám by se nenechal přesvědčit o opaku. Měl vždy přeci.pravdu, ne? ,,Viďám, viďám. Tu na horkách bysme mohli coso najet, nejake ukryteček. Prvo ale uloveme cosi ku tymu jedlu, hm?" Naklonil hlavu, při chůzi do hor se díval kolem, jestli náhodou nenajde nějakou průrvu, kam by později mohli zaplout. ,,Aa, takže vlčíska žije v rodné smečičce? Vlčíska tu je tym padem docela dlho, že? Zná vlčíska zdejšé ostrovy?" Usmál se a veselé pokračoval dál, už mu docela kručelo v břiše. ,,No, Ezkyl mocinky nelově. Ezkylovi je léto životka všich tvorov, aj zajáců a myšek. Ezkyl lově jen v krajně nuzi, nebo keď je zvéřa staré. Ezkyl jinači jí spíše bobule," Vysvětlil jí. Ale hlad už měl, naposledy měli s Chamsinem brouky zpod kůry. Teď by si I naplnil žaludek něčím tučnějším. Možná ulovi nějaký starý kus?
Ezkyl závětřil. Měl v nose nějakou stopu, ale moc z toho nebylo, jelikož ji záhy ztratil. Bylo mu líto zabít zvíře. Po cestě dolů z hor našel malý keřík, na kterém byly bobulky. Jedovaté. Ezkyl procedil nadávku mezi zuby. Ne, žádná kořist, nikde. Ani blbý bobule! Všechno vzala voda. Možná budou mít štěstí na nizine.

-> Ostrizi zrak

-> Luka

Najdi úkryt 3/5
Ulov něco k jídlu 1/3

,,To nima názur, to je pravda, božkové opravdicke sledujů všicko!" Utvrzoval jí Ezkyl, avšak měl stále úsměv na tváři. Byl poměrně hlasitý a jeho hlas se v průsmyku rozléhal. ,,Děsivjé místečko," konstatoval už trošku tišeji a rozhlédl se kolem. Nebyl úplně hloupý, tušil, že tohle místo se brzy taky zatopí, vody tu bylo docela dost, nebo spíše kaluží a bláta. ,,Isto bychom mňali najst cosi na horách! Tu v tym présmyku to brzky zaplavé vodička. Půdka tu jest rozčabřená a bahnětá," zahuhňal vlk nespokojeně a pokracoval za Miel do hor. ,,Nu, mořo mě tu přitáhlo. Ezkyl sám úpe nevje co sa stalo, bo jedynkrát šel ven a pak sa probudil v mořu," moc si to nepamatoval. ,,A Mijelka? Jak ta se tu dostala?" Nohy ho vedly výše do hor. ,,Cetra?" Naklonil hlavu. ,,Ezkyl má už kapke hlad. Mňali bychom cosi pojest či nasbérat než pojdeme do ukrytku. Ňáke bobuliska či kořénky! Nebo zděchlinu.

-severní hory

-> Les u Mostu

- Najdi úkryt 2/5

Ezkyl veselé pohopkával vedle šedé vlčice. Sem tam ho zaujala nějaká louže nebo stopa, takže se lehce pozastavil, prohlédl si to a šel dále. ,,Vopravdicke? Co keby božkove nechťali ať sa potkáme? Tož by Ezkyl umřil a ty bys Ezkyla nikdá nepoznala! Ale voni na Ezkyla dohléžajů, takže ťa seslali jak záchranku!" Sdělil jí svůj pohled na osud, který nejspíše vlčice asi těžko změní. Ezkyl prostě myslel, že vše je boží úděl. ,,Božci nejsů mazléčci, ale majů ruzné podobečky. Cernun je jeleň, Artio medvědica, Tarania bouřa a mnoho dalších božků s různéma podobama!" Vysvětlil vlčici část svého náboženství. Když přiletěla Luna, pořádně si ji prohlédl. ,,Chmm... Luna može bejt též ztělesněné božek! Božci ťa isto majů v lásce, bo máš svojho ochránca!" Zkonstatoval Ezkyl s úsměvem a mávnul ocasem. Lehce se Lůně poklonil. ,,Vaša veleváženosťa, kývnul jí a pak pokračoval v chůzi. ,,Vopravdicke? A jakeš divné věci?" Naklonil hlavu na stranu a se zájmem obě sledoval. Luna se mu zdála majestátní a Mielei moc milá. ,,Ezkyl pochází z domova," odpověděl jednoduše, nechápajíc moc princip otázky. Smečka neměla nějaké jméno a on nevěděl, jak se jmenuje země odkud pochází. ,,Bylo tam mocky lesíkov, hory, jezaro... Nevjem jak sa to místečko nazévalo, ale bylo tam hezce. Ezkyl sa toulal ňákou dobu, bo ze smečky odišel celkom mladé," vylíčil vlčici. ,,Co je tyn Chaos?... a Tvoja smečika je hodná, řékáš? Ezkyl moc nevěří. Ezkyl sa bojí kamsi přidávat. Smečičkám Ezkyl moc nedůvěřá. Ale vlčky mo Ezkyl rád, to ja!"

-> průsmyk.

- Tajné ostrovy
- Najdi úkryt 1/5

Ezkyl se pořád usmíval jak měsíček na hnoji, jeho zachránkyně mu samozřejmě lehce imponovala, no, protože byla prostě jeho zachránkyně, ne? Chvilku si jí prohlížel, ale hubu neměl zavřeno na moc dlouho. ,,Ano ano, osudek každěmu tvorkovi formuja jeho životek. Ezkylovi osudek nejednou zachráněl krk. Možu za to istojistě božci, kdo jiné!" Vesele šel po boku šedé vlčice, s lehkou obavou však sledoval temná mračna, ze kterých bez přestání lilo. ,,O ano, božci. Božci doprovazajů každého tvurečka, aj ty nejmenšé! Ezkylův patron jest božek Cernun, tyn má podobe velkého jeleňa!" Pousmál se při tom slově a pokračoval dále. Písek se změnil zase v půdu a volná plocha v Les. Pokračovali však mnohem dál a hlouběji. ,,Rodinka, nojo! To Ezkyl chňápe! Rodinka je důležiťoučká,moc moc. Ezkyl ale žádnů nemá. Máti ho opustěla a sůrozenci sa k němu radšé nehlášů!" Osvětlil jí Ezkyl. Byl vlastně docela opuštěný, jediná Rodina co měl byla představa bohů, kteří nad ním drželi ruku. To bylo možná trochu smutné? Chtěl by Ezkyl vůbec nějaký staly domov? Byl to podivín co nevydržel na jednom místě, mělo to vůbec smysl, aby někde zapustil kořeny?
,,Chamsin je vlčísek z púště, Ezkyluv přítelíček! Chamsin je vlčisko s protáhlem rypákem, co je moc statečné! A tymu chtěl isto pomocť duškovi v katakombách! Ale dušek zvedl vody a Ezkyla s Chamsinom málom utopil! Věřila by temu vlčíska? Pro dobrote na žebrote!" Hulákal mírně podrážděně, Ezkylovy emoce byly vidět v jeho vystupování, byl to s ním trochu emocionální kolotoč.
,,Ezkyl ve smečičce žil, tojo! Nikdo Ezkyla niměl rád, surozenci sa s ním nebavili, matka odišla a Ezkyla ponižovali! Aj samotné alfa mněl z Ezkyla kopacé pytel. A tak je Ezkyl radši sám! V přírodi do Ezkyla nikdá nikdo nekope! Ezkyl žijá spokojené život jako půtník! Ezkyl sa bojá smečiček..." Vydechl poměrně smutně, měl rád hodně vlků, měl rád společnost, ale radši se rozhodl být na jejím okraji, aby nemusel zažívat šikanu kvůli... svému já.

- Luka

Ezkyl se na ni díval s úsměvem na tváři, jako by byla svatý obrázek. Chvíli trvalo než se rozmluvila, málem by jí i vlk skočil do řeči, jak měl ve zvyku. ,,Mmm, isto by mňa božci ňějako zachráněli! Isto poslali tebje, jest to osud, mhm, mhm!" Kýval hlavou, byl přesvědčen o tom, že se toto určitě mělo stát. ,,Božci věďů co robjů, určito nás zvedli spolem kvůli ňákému účelíčku!" Lanařil jí do svých podivných představ a i kdyby nesouhlasila, asi by mu to jen těžko vymluvila. ,,Mijelka! Ezkyl Mijelku rád poznaje," huhlal s úsměvem na tváři a zastříhal oušky. ,,O ano, božci! Božci přírode sú všudě kolo nás, sledujů a trestajů za hřéchy, ale taktěž pomáhajů vlčískům!" Odpověděl jí. Neměla se určitě ptát na bohy, protože Ezkyl o tomhle tématu neuměl zavřít hubu. ,,Ó ano, potupka, to jest isto trest, možno bo Ezkyl s Chamsinom naštvali zlé duche!" Samozřejmě se vše muselo točit okolo něj. Přeci jen, on byl střed vesmíru, ne? ,,Ezkylovi je léto že vlčíska má zatopené barák! Co beje vlčíska dělat?" Naklonil hlavu. Hledat jinou smečku? ,,Ezkyl němá smečiska moc v lásce. Ezkyl je vlček samotkář. Ale keď vlčíska potřebujá pomoc, Ezkyl rád pomóže! Přítelíčka Ezkylovi předsá zachráňila životek, Ezkyl to musé splatit, bo by sa jinak božci hněvali!" Zběsile kýval při tom co mluvil. ,,Obejét, ano... a úkyt s jédlom, to Ezkyl moc rád! Tuž pojďme, dobrodružstvo čaká!" A s těmi slovy se vydal hledat smečku, ač neměl páru kde začít.
-> Les u Mostu

Promluv si o počasí 1b

Ezkyl chytal dech, když se snažil vyplavat na hladinu. Většinou ho vždy smetla vlna a posouvala jeho křehké tělo dál do moře. Kdo ví, jak by to skončilo, kdyby nezaváhal bledá šedá vlčice. Ezkyl jí slyšel, ale už už se v duchu loučil se životem. Pak ucítil tlak na krku, zuby vlčice a proud vody, která byla nejspíše magií ovládaná. Byl pod kontrolou. Když doplavali ke břehu, Ezkyl se opřel o tlapy a začal kašlat vodu, která se mu dostala do tlamy. ,,Fuj fuj, slaná vodišta, no to e hnus," hučel vlk, ignorujíc nadávky, že je magor. ,,Oho, vlčísko, Ezkyl sa omluvuje. Ezkyl chtil doplut na druhé břeh, bo sa mu nechťalo obcházať celej ten kus ceste," blábolil strakáč s lehkým úsměvem na tváři a vrtěl ocasem. Až teď si vlcici mohl poradne prohlédnout. ,,Přítelíča zachráněla Ezkyla! Ezkyl mocinky děkuje! Jak se přítelíčka nazývo?" Natočil hlavu na stranu a ocas se mu lehce pohupoval. Oklepal se od vody a zadíval se na nebe. ,,To je ale katastrufa, co? Ezkyl věďál že sa božci moc moc zlobjů! To beje potopa, to řékám na tuty!" Pomalu vstal ze země. ,,Vodkud sa přítelíčka zjevila?"

Projdi se po zatopeném uzemí. 1b
Pokus se plavat 1b

Území ostrovů bylo už značně pod vodou. Ezkyl se prošel kolem, voda mu sahala po kotníky. Došel k jednomu z krajů, stál na břehu a mermomocí se musel dostat na druhý, aby to nemusel zdlouhavě obcházet. Už tak byl zmoklý jako slepice, voda byla stojatá, no co by se mohlo stát? Ezkyl tedy pokračoval, chvíli se brodil, pak už plaval. Že břehu na něj volala vlčice. ,,Co řeká přítelíčka?!"* špicoval uši a otáčel se, ale to ho smetla jedna z vln. Ezkyl se ponořil pod vodu. Řekněme, že tenhle vlk měl na vodu vyloženě štěstí. A na to, kolikrát se na těchto ostrovech málem utopil, taky. Plaval, kopal nohama a snažil se vyplavat nad hladinu. Což se mu povedlo, ale moře ho vlnami posunulo dal než zamýšlel. A teď bojoval. ,,Božci! Vlčko! Pomožtě!" Křičel z plných plic, mezitím co si s ním voda hrála jako bójkou.

-> Les u Mostu

Ezkyl rychlým krokem procházel lesem, neohlížejíc se za sebou. ,,Přítelíčku, katastrufa, to nebeje jen tak! Voda z něba pršá už bůve jak dlouho. Zemňa je celá vlhká, fuj fuj. Všinde je mokro, to by do takeho počaska ani vlčisko nevyhnal," hulákal strakáč, aniž by si vsimnul, že jeho přítel ho už dávno nenásleduje. Ezkyl ještě něco mlel o bozích a přírodní katastrofě, než mu došlo, že je nějak moc ticho. Otočil se a sledoval les. Nikdo tam nebyl, nikoho neviděl. Slyšel jej rozbouřenou řeku a jinak ticho. ,,Přítelíčku? Přítelíčku! Kaj se sa poděl, hum?" Křiknul do prázdna, ale nedostala se mu žádná odpověď. Ezkyl se ještě chvíli rozhlížel ,,Och Přítelíčku, ty žeš se mi ztratil! No to je kalamita! Ešťe ťa bude Ezkyl hledat po všich čertiskach!" Mluvil nahlas a dost nespokojeně. Poté si jen povzdechl a se slovy že se ještě uvidí šel dále. Jeho nohy šli po vlhké zemi, když narazil na písek. A vodu.
Objevil ostrovy. ,TU to je cely zatopeně!" Mluvila nahlas. Byla pravda, že všude byla voda a Ezkyl neměl tušení, jak se jinak dostat na druhy břeh. ,,Tož to abych plaval," zamručel.

-Luka

,,Kajpak zazrak! Kalamitka! Šak sa poděvej, řéčka tu v lesu je rozbůřená jak nasraté vlčisko!" Zahuhňal Ezkyl, který počkal, až jej jeho dobrodružství milující přítel dožene. Šli tedy konečně vedle sebe, nedaleko byla řeka, která opravdu byla vylitá, rozbouřená a zdálo se že podemlela i okolní stromy. Ezkyl se na to chvíli zděšeně díval. ,,Nima to zázrak. Zázrak by to bel kdyby lehko zapršalo. Ono chčí jak z koňve! To bejr katasrufa přítelíčku! Zemička sa zlobje," opakoval stále vlk. Měl přeci jen magii země, cítil, jak příroda pod návalem deště dostává zabrat. Hlavně stromy.
Šli chvíli kolem řeky, avšak dál od bouřící se vody. Překročit jí nemohli a tak Ezkyl šel raději zpátky. Stoupali trochu výše, když došli na Vyhlídku. Nebylo moc viditelnost díky dešti, ale bouře pomalu ustupovala

- Tajné ostrovy

-> Katakomby přes Křišťálové jezero a vodopády

Ezkyla venku překvapil déšť. Obloha byla zatažená, chmuravá a bylo chladno. Bouře, blesky dopadaly s hlubokým hřměním a země byla neklidná, to Ezkyl cítil. Byl z toho lehce vykolejený, protože v jeho hlavě měl samozřejmě pocit, že je to jejich vína. ,,Ezkyl s Chamsinem nazlobeli matečku zemču! Zlobé sa! Velké deště příjdů! To má Chamsin za to paktovaně s duškami," hulakal strakaty vlk a jeho nohy ho nesly přes louku dál. ,,Mňali bysme najst nejake úkryt. Zemička nima v pořádku, všudi su bleskance a voda!" Ezkyl se rozběhl směrem k Lesu, kde byli předtím. ,,Nevjem kaj jdu. Musme najet nejake utočisko před velků vodu, pronesl vlk.

-Les u mostu

Ezkylovi jeho poměrně krátký život proběhl před očima. Narození. Matka. Sourozenci. Šikana. Bohové. Zvířata v Lese se kterými žil v harmonii. Život poutníka. Radosti a jednoduchosti. A pak Chamsin. Doslova Chamsin, narazil do něj, pak do stěny Katakomb, voda s ním mlela a v hlavě se mu točilo. Kdyby mohl řvát tak by Řval, kdyby mohl nadávat tak jistě prokleje svého společníka a celé tohle místo. Nemohl však. Držel dech, pomalu se mu před očima dělaly mžitky. Byl tohle jeho konec? Snažil se pomocí magie vytvořit alespoň nějaký kamenný úchyt, ale voda byla tak silná, že ani nedokázal ovládnout magii. Cítil štiplavé rány po těle, bolest slabin a dochazející kyslík. Loučil se se životem, vyzýval bohy. A pak voda klesla. Jakmile vynořil hlavu nad hladinu, začal hluboce dýchat. Voda se stáhla úplně. ,,Blahgggg," Ezkyl zvracel vodu, která se mu dostala do útrob. Tak kyselá, nechutná a páchnoucí. Minimálně mu to pořádně prožene trubky, tahlencta voda. ,,To e hnusík," kuckal Ezkyl ještě zbytky vody a plival na všechny strany, dost možná jeden chrchel trefil i Chamsina. ,,Ezkyl to řékal. Chamsin sa zahrává s duškama a potym to tak dopaduje," vyčítal mu vlk s vytřeštěným výrazem. ,,Chamsin mjel co chtil. Dufam že Chamsin už sa poučil a nebeje naháňat ztracených duškov," dal mu ještě kázání a s nadávkami pod nosem se vydal ven.

-> Luka, přes Křišťálové jezero a Vodopády.