Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Když Chamsin pronesl něco o tom, že duchů bude více, skrz souboj u jezera, Ezkyl trochu vyvalil oči. ,,Ezkyl důfá že sa nepozabíjajo," bylo to tiché doufání, možná částečně tím, že měl Chamsin tlapu na jeho tlamě.
Když se ho zeptal, zda ví, už už by odpověděl, ale to ho "chytla" kost a jeho řev zaplnil Katakomby, takže se Chamsin nestihl dovědět, co vše Ezkyl chystal říct. ¨

Náraz byl tvrdý, zároveň však Ezkyl padnul do měkkého, když narazil do Chamsinova těla. Omluvně mu věnoval pohled, poté se od sebe vlci nějak oddělili a rozmotali, Chamsin Ezkyla svrhnul ze sebe do té smradlavé břečky, která byla na zemi. ,,Ezkyl nima pohlený straškem, iny ho vyděsil kostík. Ezkyl mluvé pravdu, tyn kostík fakticke ožil, fakticke!" Už to byl zase on, hlučný Ezkyl. Chamsin se rozhodl s duchem komunikovat, Ezkyl stáhnul uši a postavil se. Sbíral odvahu nezdrhnout pryč, když se za ním, odkud přišli, ozval pláč. Ocas se mu skoro sroloval až do prdele, vytřeštil oči na Chamsina. ,,Ezkylovi se to nelíbě!" Pípnul a trochu se stáhl

Ezkyl poslouchal zvuk kapající vody. Lehce jej z toho mrazilo v zátylku, nebo to možná bylo tím zvláštním závanem, který najednou z ničehonic přišel. Najednou ucítil Chamsinovu tlamu na svém čumáku. Zuby o sebe klaply. ,,Pšítelčku, prč Ezka fackje?" Tlamu měl přišpendlenou jeho tlapou a tak huhňal koutkem tlamy. Když tlapa zmizela z jeho čumáku, Ezkyl se na něm podrbal, protože ho zasvědil v nose. ,,Ezkyl něhuláčí, Ezkyl iny hlasno mluví," zabručel Ezkyl spíše více tiše, ale spíš to byla konečně normální tónina hlasu.
,,Ezkyl myslé že to nebylé pravelcé inteligenti," dodal jen suchu poznámku a lehce se uchechtl. ,,Možno sa navzajem zbijů než Chamsin a Ezkyl vyjdó z tutych Katakombisek." Pokračoval pomalým krokem za Chamsinem, ale doufal, že se jeho přítel brzy otočí k odchodu. ,,Chamsin sa myslé že Ezkyl vjé huvno?" Nadzvedl obočí a lehce se uchecht, když tu náhle ucítil sevření kolem kotníků. Viděl jen část kostry tlapy, která vypadala, jako by jej svírala, ač se tedy pouze pravděpodobně jen šprajcnul. ,,,UAAAAAAAAAAA, KOSTÍKY ÚTOČÉÉÉÉÉÉÉ," zařval na celé Katakomby a rychleji než kdejaký blesk se jal na útěk, hledíc hlavou dozadu, takže svou nepozorností samozřejmě sejmul Chamsina a společně se váleli v jedom vlekém chomoutu ve vodě. ,,Duškové sa zlobjů, duškové sa zlobjů Chamsine, Ezkyla MÁLOM SEJMUL KOSTÍK!" Řval mu možná skoro až do ucha. Pokud tohle viděl nějaký bůh nebo duch, pravděpodobně se řezal smíchy. Chamsin asi moc ne. A Ezkyl si možná cvrnknul do kožichu.

Když Chamsin skoro neironicky řekl, že se půjdou zeptat, Ezkyl vykulil oči a poprvé v životě byl alespoň an pár sekund zticha. Chvíli přemýšlel, jestli to vlk myslí vážně. Naštěstí to byl asi jen vtip, protože Chamsin vyjmenoval důvody, proč by vlci bojovali. ,,Ezkyl už sa lek, že sa Chamsin úpe pomát!" Zahulákal zase a jeho slova se rozléhala v Katakombách. ,,Porovnáně sil? Chm... tož to je kapku egoistické, nu?" Nadzdvihl obočí a zadíval se do dálky. Zdálo se, že v Katakombách byl docela klid, tedy, až na Ezkylovo hlasité žvanění. Jeden by se divil, že Chamsinovi už z jeho otravných keců nepraskla hlava. Když Chamsin odpověděl, Ezkyl na chvíli opravdu ztichl. Asi jen na minutu. Bylo na něj příliš ticho. ,,Ezkyl myslé, že tu žádné dušek není," pronesl s ledovým klidem a přivřel oči. ,,Mňali bychom íst," dodal jen a už už se měl k odchodu.

-> Křišťálové jezero přes Vodopády

,,Hmmm, čemu Chamsin myslé, že vlčísci bojujů? Nima to kapku zbytečné?" Naklonil hlavu na stranu. Sám se do bojů moc nepouštěl a ani je neinicioval, občas však dostal na kožich, když se zapletl mezi jiné vlky. Zvlášť tam, kde kdysi žil, byl brán jako podivín a mnozí si na něm vylívali zlost, ale Ezkyl se uměl ubránit, nebo zvládl rychle utéct.
Vešli do Katakomb, Ezkylovi smrad hned vešel do nosu. ,,Fujky fuj," zabručel a otřel si tlapou nos. Měl pocit, že mu smrad vlezl až do útrob. Neměli předtím moc času si to tady prohlížet, nyní ale viděl i kosti a různá zákoutí tohoto tunelu. Voda po které šli byla Kalná a někde se ozývalo kapání. Vlk trochu sklopil uši, ale snažil se vypadat, že má pro strach uděláno. ,,Jak Chamsin chce vylákať duška?" Naklonil hlavu do strany. ,,Halooooooo" hulákal Ezkyl a ozvěna mu to s přehledem vrátila. Mávl ocasem. Nic neviděl, nebylo čeho se obávat.

-> Les u Mostu, přes Luka

Strakatý vlk procházel luka. Když mu to Chamsin odsouhlasil pouhým "dobrá", Ezkyl si lehce odfrknul. Byl ale rozhodnutý ukázat svému kamarádovi, že má pro strach uděláno. Když Chamsin okomentoval jeho užívání života jako běžnost, Ezkyl mlasknul ,,Ezkyl sa raduje z maličkostě," zahuhňal a mávl ohonem. Pomalým krokem překračovali vzdálenost a vlkovi se více stahovalo hrdlo. ,,Možno bych počkal venku," odvětil Ezkyl. ,,Nu co, šak uvidíme, co sa z duškem dá robit. Možno se ani neukáže," dodal jen a pomalu přešli k jezeru. Strakatý cítil, jak je tady vzduch těžký a měl pocit, že má na jazyku krev. ,,Tady to je jaksi děsivé," zahuhňal vlk potichu. ,,Co myslé Chamsin, že sa tu robí?" Nadzvedl obočí, cítil tady plno vlků. Zrychlil trochu krok. ,,To je Ezkylovi léto. Škoda," nehdlal se v tom více rýpat, nechtěl at je zas Chamsin smutný a zamlklý. Prošel přes vodopády, až ke katakombám. ,,Připravené?" A vešel dovnitř

-> Katakomby, přes Nerovy vodopády

,,Ezkyl bude Chamsinovi věřit. Ale keď dušek Chamsinovi něco udělá, Ezkyl mu řekné, že mu to řékal," prohlásil suše Ezkyl a otřepal se. Ze srsti mu odletelo pár lístků a větviček, které si tam spokojeně hověly zapleteny v jeho zacuchané srsti. Jemně švihl ocasem a zadíval se do dálky. ,,Ezkyl myslel ňáké zajímavé dobrosružstvo. Objevováně, zkůšení nového jédla, poznání novéch vlčísků, lov, kůpáně v řečce a tak," zahuhňal strakatý vlk. Zachraňování duchů neměl na seznamu. Zabručel. ,,Ty též," snažil se poukázat na to, že se Chamsin jistě v Katakombách necítil dobře. ,,Tož pome. Čas zachránět duška. Nebo ses rozmyslil?"
Byli z jiných světů. Ale podobných. ,,Vyspělé? Potále na různé mésta? Možná to jest Chamsinova odpoveď. Najet potal do jejho svetá a odtamtud do svojho, hm?

-> Křištálové jezero, přes Luka

,,Když si to Chamsin myslé," pokrčil rameny Ezkyl a snědl další housenku. ,,Když by to bel zlé dušek, možno si to zaslůží," dodal tiše Ezkyl a přežvykoval housenku. Byla měkká, ale něco se vlkovi dostalo mezi zuby a tak se snažil vyndat to jazykem. Musel jistě vypadat komicky. ,,Ezkyl pojde s Chamsinem. Chamsich chtil dobrodružstvo, má ho mét. Ezkyl předsa neuteče před ňákou dušou ne?" Dělal tvrďáka, ale pravda byla, že měl trochu nahnáno. Ezkyl byl hipík a žil život opravdu plnými doušky, ale zachraňování duchů opravdu nebyla jeho představa užívání života nebo dobrodružství. Přesto se kousnul, chtěl z nějakého důvodu splnit Chamsinovo přání. Když Chamsin poděkoval, jen přikývl a dál se rval housenkami. Bylo tam pro oba dost. Samozřejmě nechal půlku svému kamarádovi, nebyl tak lakotný. Možná snědl o pár víc. Ale kdo to měl počítat, hm? ,,Skaraba, štíry a ty posledné chrobsky neznám. Ezkyl zná jen ptáky a zajce. A jeleně. Mufloně. Kůně. A tak"

,,Myslé si Chamsin, že jest dobré pomáhat zlém duškům? Co kdež je tu uvězněn kvoli ńákemu důvodu, hm?" Ezkyl overthinkoval a zároveň se možná trošku vymlouval, proč nechce jít zpátky a osvobozovat nějakého ducha z Katakomb. ,,Noc možná jest inym noc, ale vlčísci co sú zlí nejsů jen vlčísci. A Ezkyl má svoj kožich rád," lehce se pousmál a mávnul ocasem. Rozhodně měl na švechno odpověď. A své důvody, proč nevěřil každému. On vycítil zlé věci, nebo si to aspoń myslel.
,,To je Ezkyl rád. Ezkyl pomože Chamsinovi najét cestu domoj, nebo se," kývl na něj s úsměvem.
Zadíval se na měsíc, který krásně svítil. Svítil i do lesa, ve kterém byli. Svit ozařoval malý palouček, který byl poblíž, Ezkyl ho viděl v dálce. Sundal kůru stromu a vytáhl housenku. ,,Toto je hůsenka. Dobrá. Šťavnatá. Kapku škrábe v kerku. To si Chamsin zvykně." Sám jí nacpal do tlamy a sežral. ,,ŇAM," pronesl hlasitě a mlaskal. Nabídl housenky zpod kůry i Chamsinovi. ,,Nejsu místné, tak netuším, aké brůky tu sů. Ale brůky su všude skoro stejné. Hůsenky, końéci, světluške... černé bruky," pokrčil rameny a žral dál, housenek bylo pod kůrou několik. Jackpot!

- Křišťálové jezero přes Luka

Ezkyl se na Chamsina zadíval. Procházeli kolem jezera. ,,Co kdež to bel zlé duško, co by nám ubléžil, hm?" Nahodil Ezkyl, který měl tedy za to, že duchové nejsou nic dobrého a nápad Chamsina se mu moc nelíbil. Na jednu stranu to bylo dobrodružství. Měl tak trochu morální dilema. Navíc nebyl takový dobrý charakter, aby musel nutně pomáhat komukoliv, zvlášť ne nějakým divným duchům. ,,Esli Chamsin chce, možme duškovi pomoci. Ezkyl si ale mysle, že dušek pomoc něchce. " Zkonstatoval nakonec strakatý.
Prošli kolem jezera a na louku. ,,Cožpa Chamsin necétil tu divnó energiu kolem těch vlků? Chmm..." dodal a pokračoval v cestě přes louku. ,,Ezkyl nezastavil nikaj bo myslil, že chůze pomóže Chamsinovi vstřebať myšlenke, " dodal na svou obhajobu a mlasknul. ,,Chamsin neumé lovit? Zajci byli na půšti sem tam tez, ni?" Pravda byla že Ezkyl v životě na poušti nebyl, tak nevěděl, co tam žije. ,,Ezkyl radše jí kořénky a bobule. Ezkyl myslé že každý živůtek má cenu," zabrblal k tomu, že by on měl lovit. ,,Nebo brůky. Dá si Chamsin brůky?" už už oddelaval kůru ze stromu, aby tam našel nějakou housenku nebo broučka.

- Nerovy vodopády

Ezkylovi trochu přejel mráz po zádech, když se Chamsin zmínil, že někdo v katakombách naříkal. ,,To musil být isto nějaké duch. Ezkyl sa kapku bojá duchů. Dušci nevěstě nic dobrího, Chamsine," mlaskl a podíval se k nebi. Byla tma, luna svítila na cestu. ocitli se u jezera, vodopád už tolik nehučel. Ale bylo tu víc vlků, Ezkyl je cítil. ,,Ezkyl myslé, že tu je nějaká smečka. Ezkyl cítí pachy vlků a myslí, že to nikdá nebedu nijací dobrí vlci. Mńali bychom vypadnůt." Zabručel vlk a máchl oháńkou. ,,Má přítelíček hlad?" Nadzdvihl obočí, ale ve tmě to asi příliš Chamsin nezaregistroval. Pomalým krokem šel od jezera dál, směrem k lesu. ,,Ezkyl neví, kaj jde. Objevuje zaujmavá místa. Prozkůmává. A možné hledá přítelíčkovi aj cestu domů. Možno potkajů Ezkyl a cahmsin ńáké bohy, co přítelíčkovi pomožů, hm? Nebo nějaké hodné vlčísky." Dodal flekatý vlk. ,,Ale tu bychom zůstávat nemńali. Půjdeme do lesa a zkuséme najét něco k jídlu, hm? Chamsin může vést cestu," nadhodil mu návrh.

-> Les u mostu, přes Luka

-> Katakomby

Ezkyl měl až příliš rychlý krok na někoho, kdo hrozně stál o dobrodružství. Ne jen, že ho ze smradu Katakomb bolel nos, ale když Chamsin promluvil, strakatého vlka to vylekalo a lehce nadskočil. ,,He? Co Chamsin slyšil. Nene, to belo ševeleně vjetru nebo ti pejská v ušách." Kecal, spíše tedy než kvůli konverzaci, tak spíše kvůli tomu, aby přehlušil divné zvuky Katakomb. Doufal, že byly jen v jeho hlavě. Bylo to divné místo a Ezkyl se tam cítil opravdu nepříjemně. ,,Jdeme, jdeme" huhňal a přidal ještě více, až běžel.
Konečně byli venku. Prošli jeskyní ven a vyšli u vodopádu. Ezkyl slyšel jeho hučení. ,,Ty zvuky byle isto tutyn vodapád," nalhávat si vlk, přičemž skoro řval, jelikož neslyšel vlastního slova. No nezdrzovali se moc dlouho, Ezkyl tady necítil bezpečí.

- Křišťálové jezero

->Rokle

Když mu dal Chamsin za pravdu, Ezkyl radostně švihnul oháňkou. Přidal do svého veselého kroku. ,,Ezkyl by mńal rád pravdu. Přeje Chamsinovu, aby našil cestičku domov," podíval se na něj s úsměvem, ač byl možná trošku křivý. Ezkyl nebyl úplně mimo smysly, aby nechápal, jak je toto téma pro Chamsina zrańující. Hubu ale přesto samozřejmě nezavřel. ,,Ezkyl pomože co jen bude moct. Sám při tem možná objevé cosi zaujmavého," pronesl a vysvětlil tak i své počínání. Nebyl stoprocentně nezjištný, ale k Chamsinovi se částečně upnul. Dokud ho to bude bavit. Pak si zas najde jinou oběť, kterou bude otravovat.
,,Nevém, dobrodružstvo se jaksi objevé samo, nu? Chamsin necítě to vzrušeně z objevování novéch věcí, hm?" Nadzvedl obočí a pokračoval. Rokle se najednou úžila a zemnila se v tunel. ,,Huh, je tu akási tma," zahučel Ezkyl. ,,Aj to tu jaksi divno smere," zabručel a postěžoval si na smrad, který se mu dostal do nosu. ,,Pfuj pfuj, Ezkyla z teho smardu bolé ńufák. Fuj," zahučel zase. Když si zvykl na tmu, dokonce i něco viděl. Bylo tu vlhko. ,,Viděš, dobrodružstvo." Uchechtl se Ezkyl. Možná měl trošku nahnáno. Možná.
-> Nerovy vodopády

-> Nejvyšší hora

Chamsin se k řeči moc neměl, ale Ezkyl pořád něco kecal. Komentoval průchod horou, komentoval kameny a všechno, co viděl. Chamsinovi jeho blekotání jistě částečně muselo lézt na mozek. Když mluvili o rodině, Ezkyl byl chvíli zamlklý, Chamsin se k tomuto tématu nevyjadřoval, ale strakatý vlk cítil, že by měl svému kamarádovi nějak pomoci. Snažil se to tedy uhrát na jinou kartu. ,,Možné to jest osudím. Keby božkové nechťali Chamsina zkoušit, isto by se tu nedostal. Možno božkové Chamsinovi dávajů ňáků lekcu, nebo chtějů, ať Chamsin zkoume nové svět. Možno má Chamsin cosi najít a poté mu božkové pomožů zpátky domov," nadhodil Ezkyl svou myšlenku a pak přitakával. ,,Šecko jest božá vůla!" Kýval přitom nadšeně hlavou, jak s myslel, že na to kápl.
Vzduch byl příjemný, čistý a studený. Ezkylovi bylo dobře, ale nepochyboval, že Chamsin z pouště bude tohle počasí nesnášet. Zabloudili do rokle a dostávali se hloubš k zemi.
-> Katakomby

-> Červená louka

Chamsin přikývnul k omluvě a Ezkyl se jen pousmál. ,,Snad Ezkyl přítelíčkovi nezrobil jakési zraněně," dodal k omluvě, ale poté co si prohlídl svého přítele v duchu konstatoval, že je asi v pořádku. Pokračovali přes louku plnou květů směrem k velké hoře. Vedla tam malá cestička, která mířila výše, ale pěkně se dalo projít kolem hory bez toho, aniž by museli stoupat bůhvíjak vysoko.
Slunce už zapadlo a byla skoro tma. Déšť ustál, ale půda byla ještě krásně vlhká. Ezkyl také cítil vlhký vzduch, který mu lozil do nozder a příjemně jej osvěžoval svým foukáním.
Ani Ezkyl nebyl úplně vyjebaný v palici, aby si nevšiml, že jeho přítele sužuje smutek. Proto dlouho bylo ticho, každopádně kdo Ezkyla znal, ten věděl, že na dlouho zavřít držku neuměl. Mohl mu to mít Chamsin za zlé?
,,Nebuď smutné, přítelíčku. Sic to nima domov, ale móže tu bét aj jinšá cesta domov. Nebo si tu přítelíček kus domova najde. Domov sa předsá nosé v srdcu, ni?" Snažil se ho částečně povzbudit, ač sám nechápal, proč je Chamsin z toho tak nešťastný. Ezkyl vesele hýbal ocasem a pohupoval se. ,,Život je en jedyn, je třebas se ho pořádno užít! Možná tu přítelíček najde ńákó vlčicu a usadě se, nebo možno potká aj rodinu, hm? Esli přítelíček sem přišel náhodně, možno aj jeho familie po času dojde do tutej země, hm?" To byl Ezkyl, věčně pozitivní.
Prošli horu a sešli zase do údolí. Před nimi se rozprostřela rokle.
-> Rokle

> Tesáky

Ezkyl měl pocit, jako by se mu zamotala hlava. Všechno se točilo, mělo to divné barvy a věděl jedno, že mu je opravdu zle. Vyplivlo ho to jako leklou rybu na břehu a on skončil rozpláclý v trávě, s sebou vzal i Chamsina, který byl ještě před portálem. Pod ním bylo pár pomačkaných červených kytek a jejich pyl se mu dostal do nosu. ,,Hepčů!" Pšíknul Ezkyl a pomalu se zvedl z mokré, studené země a částečně i z Chamsina, který mu ležel pod zadkem. Bylo zde skoro totožné počasí jako na horách, Ezkyl měl pocit, že se nedostali moc daleko. ,,Ezkyl sa omluvuje, přítelíčku. Nechtěl tebe shodit na zem," omluvil se Ezkyl, když se vydrápal na nohy. Přítelíček e také brzy vzpamatoval a vstal. Ezkyl se na něj podíval, poté se rozhlédl všude kolem. ,,No jeje, přítelíču, červené květísky!" Vyhuknul a začal skákat kolem nich. ,,A só jedflé!" To už Ezkyl přežvykoval jednu z červených květin. Poté se až rozhlédl, oči měl upřené směrem k hoře. ,,Ezkyl myslé, že sme na stejném světu, jen kajsi dál. Počasí tu je stejné, smrdí to tu nastejno," vydechl nahnědlý vlk a mlasknul, jelikož zrovna dojedl zbytek kytky.
,,Dobrodrůžstvo, jdeme!" Vyhrknul ze sebe ještě a zamířil to k vysoké hoře

-> Nejvyšší hora