Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Upozornila jej.. Hádes se ušklíbl. ''Máš recht...'' Zavrtěl hlavou. Ale on tak rád do nich rýpal... Možná mu to jednou i opravdu bude chybět? Oklepal se. Etoile ani tak či onak nebyla ohledně Taylora nadšená, ale kdo se ji divil? Zasmál se, ''V tobě sestřičko? Tomu uvěřím až tě jednou uslyším.'' Šťouchl do ní čumákem, aby ji trochu rozveselil. Věděl že když se vztekne je jako malá agresivní čivava, ale uměla své emoce držet, z nás všech, na uzdě asi nejlépe. Švihl jsem ocasem, když však změnila téma. Musel se zadívat na vycházející slunce. Cítil jak mu energie zase trochu slábne, než když byla noc... Pak vrátil pohled ke své sestře, ''Potkal jsem jednu vlčici.. jmenuje se Alyanna.. Celkem dobře se s ní bavilo, ale jestli mě okouzlila se říct nedá. Po mém příchodu do smečky ji Alfa té smečky, její otec, udělal Alfou.. Takže nic pro mě. Tomu se milerád vyhnu.'' Ušklíbl se. Byl bojovníkem, byl spolehlivým vlkem, ale autority mu občas dělali problém a začít si s Alfou? Nah, na to má rozumu víc než dost. Mohl se koukat jinde, že? Ale ne nutně. ''Co ty? Jak jste se tam zabydleli s Alhajothem vy?''

Hádes přikývl, ''A přesto i když změny nemám rád jsem tu s vámi, na rozdíl od něj.'' Frknul, ale pak se musel lehce ušklíbnout. Byl tu, sice jinde, s jinými plány, ale byl.
V její reakci ohledně toho, že se přidal do jiné smečky byla poměrně klidná, ale on dokázal poznat to, že za to moc nadšená nebyla, přesto mu to přála. ''Vždy bys věděla kde mě najít, i kdybych k nalezení nebyl.'' Ušklíbl se. Většinou se jednalo o lesů. A těch lesů na ostrově koneckonců zas tolik být nemůže, že?
Pak však došlo na Taylora na kterého Etoile už se svou přirozenou klidností nereagovala, nýbrž naopak. Etoile se málokdy rozhodla vrčet, či vůbec někoho tak moc nenávidět jako tohohle barevného vlka, který už žil nejspíš na těchto ostrovech dlouhou dobu. ''Nevěděl jsem o jeho přítomnosti až do srazu smečky.'' Vydal s ledově klidným hlasem na svou obhajobu. ''Ale beru tyhle ostrovy jako místo na kterém můžeme nechat minulost minulostí, nikdy nebyla příliš zářnou. Dokud nemusím, nijak se s ním nezdržuji a nebavím. Viděl jsem ho jen před těmi potopami na tom srazu, od té doby ne. Dokud to tak zůstane, tak mi zlatá nevadí.'' Natáhl se, aby do Etoile lehce ďoubnul čenichem, ''Neboj se o mě, hm?'' Věděla že kdyby cokoliv, ohledně rodinných záležitostí by za ní a Alhou došel vždycky.

Hádes svou sestru sledoval. ''Ikonické. Já, ty, Talitha a naše měsíční pouto.. Helios a Alhajoth a jejich slunečné pouto. Uchechtl se. On a sourozenci tu nikdy neměli být a přesto když jim požehnal bůh a rozhodl se zachránit jejich životy. ''Nemůžu se za tohle na tebe zlobit, nic jiného než tyto podoby nejsou větší ctí za to, že tu dneska chodíme a žijeme.'' I teď byla stále hluboká noc, ale brzy již mělo začít svítat a naše energie se posune na minimum.
Na její další slova zavrtěl hlavou, ''Vždy si o nás měla největší starost sestřičko, a rozhodně ti to nikdy neulehčuji.'' Ušklíbl se pobaveně. Hádes byl největší darebák ze sourozenců a rozhodně se rád od nich většinu času distancoval, ale když ho nikdo neviděl, tak si dovolil mít trochu náklonosti. ''Zajímavé.'' Kývl hlavou. Přidali se do smečky v poušti, ''Tak snad jste tam spokojeni.'' Střihl uchem a pohlédl někde směrem za poušť, ''Také jsem se přidal do smečky. Sídlí ve Zlatém lese a když jsem došel zde, tak od pouště je poměrně kousek. Takže... nepřidám se do smečky kde jste vy, ale taky nebudeme daleko... aspoň budeš vědět kde mě najdeš.'' Řekl. Věděl, že by mu jeho drahá sestřička nedala pokoj, kdyby netušila kde ho najít. A pak si vzpomněl na něco, co by možná ocenila, ''Je tam i Taylor.'' Dodal a pohlédl na ní, aby zjistil její reakci.

Hádes spal, už těžko říct zda kvůli tomu že ho smetli povodně, nebo ho vyhýbání vodě natolik unavilo, že jakmile opadli našel si místečko a usnul. Ale tak či onak, nekonečný spánek to nebyl, neboť ho probudil známý hlásek plný starostlivostí. Otevřel oči a spatřil černobílou vlčici, která mu teď tolik teď připomínala.. jeho. Hlas a chování vůči Hádesovi však bylo zcela známé. ''Etoile, jak rád tě vidím.'' Starostlivost jeho sestry byla snad naprosto jedinečná a poznal by ji i po slepu. Pomalu se postavil a pak si ji prohlédl, byla jasná noc... jejich síla a lepší vnímání.. ''Sluší ti to.'' Řekl mezitím co si jej prohlížela jako malého, ''Etoile, už nejsem malý, jsem v pohodě, hm? Nemusíš se bát.'' Povytáhl obočí a zavrtěl hlavou, ''Kdepak je Alhajoth? Naposledy jste byly spolu.'' Změnil téma. Byl totiž v pohodě, a tak to on neměl potřebu dále rozvíjet.

<-- Oáza (Přes Poušť)
× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (5 postů o samotě, 3 ve dvojici) - 5/5
× Ujisti se, že je člen tvé smečky v bezpečí
A tak se konečně dostal k místu odkud cítil další pachy vlků. Hmm, zdálo se mu, že to byl i jeden z členů smečky. Ten bleskový vlk! Jeden z Rhaaxinovo bratrů. Aspoň že to nebyl Taylor, ten by ho zase bůh ví proč kritizoval. Položil zajíce a cvakl po lišce. Už toho měl tak akorát dost. Chce se rvát o jeho úlovek? Tak se bude rvát. A Haedus rozhodně z boje neutíkal se staženým ocasem. To že jí teď unikal doufajíc, že ho nechá nic nebylo. Sledoval jak se k němu blížila. On se naježil a udělal se větším. Což lišce dalo konečně znamení, že tahle kořist nemá smysl. Nechala ho a se staženým ocasem se vydala dál zase směrem do lesa. Sledoval ji spokojeně.
Pak už se jen vydal tím směrem, kterým cítil pach člena své smečky. "Hej, Naxine, jsi v pohodě? Vypadáš jak zmoklá slepice." Zeptal jsem se člena své smečky a podíval se směrem k cizinci. Neznámý mu nic neříkal. "Zdravim." Pozdravil je nakonec.

<--- Poušť
× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (5 postů o samotě, 3 ve dvojici) - 4/5
Nemohl tomu uvěřit, ona se ho stále držela. Ona se ho držela jako kdyby byl kořist. Zamručel nespokojeně a olízl si čenich. Tohle mu byl čert dlužnej. V myšlenkách se vrátil za Alyannou. Co řešila s tamtěma cizincema? Dokonce se vrátil v myšlenkách i k sourozencům. Mít je tu u sebe, tak by mu pomohli. Ale ne, on teď musel prchat před liškou. Zvířata se tu zbláznila a každé chtělo sežrat někoho. Jako kdyby neměli toho dost. Nemohla mu ta liška ale už dát pokoj? V dálce viděl vodou překypující oázu. Dokonce se zdálo, že se voda uvolňovala odtékala dál do pouště. Moc zvěře tam asi od běžné situace nebylo, jako kdyby se jí báli a snažili se schovat. Zamručel si cosi pod pysky a vydal se tam blíže, hlavně aby se napil. Spokojeně si pal olízl čenich. Ale to už v dálce viděl onu lišku. Popadl zajíce a vydal se zase dál. Kupředu.
--> Duny(přes Poušť)

<-- Kvetoucí louka
× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (5 postů o samotě, 3 ve dvojici) - 3/5

Cítil tu smečku, to by se ta liška mohla leknout, ne? A nemusela by ho dál pronásledovat. Jenže jak se zdálo, tak se mu ta zrzavá mrcha dál držela v tlapách. A to už chtěl oslavovat, že u něj nebyla. Ach bože, jaký to debilní tvor. Nedokázala pochopit, že jí toho zajíce prostě nedá? Byl to jeho zajíc! Ulovil si ho. Zavrčel zase k ní a opět vycenil tesáky, doufajíc že se to konečně povede, ale ono ne. Ono se to celé muselo pokazit. Měl hlad! Nemohla ho prostě nechat? Nemohla mu dát svatý pokoj? Ta zrzavá mrcha se dokonce po něm pokusila skočit. Cítil jak se mu její tesáky skoro zabořili do zadní nohy. Uskočil naštěstí a tak se mu to vyhnulo. I ty rezavá potvoro. Chceš žrát stejně jako on, jo? Tak uvidíme, kam daleko ho až budeš pronásledovat.
--> Oáza

<-- Zlatý les (Přes Tichou zátoku)

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (5 postů o samotě, 3 ve dvojici) - 2/5

Proč se tohle dělo? Proč se mu to dělo jako kdyby za to mohl zrovna on? Zamručel nespokojeně a podíval se všude okolo něj. Někdo by mu mohl bejt, kdo by mu pomohl s tou kořistí? Křik vlčice neslyšel, možná pro její štěstí, protože on by ji jen tak nepomohl. Nebyl to jen tak někdo! Byl to Hádes! Ten jen tak někomu nepomáhal, byl to nerudný vlk jak ho často označovala sestra. Zamručel nespokojeně a stále si držel hrdě v tlamě kořist pro kterou ho pronásledovala liška. Zavrčel směrem k ní a vycenil lehce tesáky, aby jí varoval, že si s ním rozhodně nemá zahrávat. Možná by se jí zbavil v poušti, ne? To by mu mohlo vyjít. Nebo mu to nevyjde a bude bojovat o žrádlo s liškou. Pitomou rezavou poloviční parodií na vlka.
--> Poušť

<- Úkryt (Přes Území)
× Ulov si na horší časy
× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (5 postů o samotě, 3 ve dvojici) - 1/5

Určitě byli v pohodě, nemusel se jimi zabývat více. Jeho otravní sourozenci, které přece jen měl rád svým způsobem. Vyšel konečně ven ze zatopeného území a podíval se směrem kde cítil Alyannu. Byla ona v pořádku? Přeci jen ho vlčice oslovila. Hodně ho oslovila. Že by si klidně s ní dal říct. Překvapeně zastřihal uchem a vydal se raději dál. Nebude se plést do záležitosti s jinou smečkou. Na to neměl postavení. Cítil dokonce i toho bleskovce, který se vydal na druhou stranu. Zajímavé řešení situace. Jít do hor. On se na to rozhodně nechystal, ale mohl by si něco ulovit na zaplnění žaludku. A tak se vydal směrem k hlubší části lesa. Kde si dokonce i ulovil menšího zajíce. Jenže nebyl jediný kdo měl na něj spadeno. Liška. Liška, před kterou musel utíkat!
--> Kvetoucí louka (Přes Tichou zátoku)

× Zamiř do bezpečí
Čas bezesporu dost utíkal... Tak moc až tu Hádes zůstal mezi posledními a to byla jeho chyba.. Voda se začínala valit proudem vchodem dovnitř a on.. zpanikařil. ''Uh!'' Houkl, když do něj vrazila voda a on měl co dělat, aby se udržel na všech čtyřech..
Jenže než se nějak pořádně vzpamatoval úkryt byl pod vodou zcela a aktuálně neobyvatelný. Jen horko těžko se drásal ven a musel bojovat s proudy vody, které se dovnitř valili nelítostně a dravě. Každý kout úkrytu se začal zaplavovat a on měl opravdu co dělat.. Bylo tu nebezpečno zůstat a tak bude bezpečí cokoliv mimo tento úkryt.
Nakonec se konečně dostal ven a úlevně si vydechl. Tohle byla.. první chvíle kdy začal přemýšlet, že by měl najít sestru s bratrem! Byly oni v bezpečí!?

-> Zlatý les (Přes Území)

Aetas, Atray
Hádes byl většinu času prostě ticho. Tiše naslouchal dramatu, na chvíli hodil nechápavý pohled k Taylorovi, kde se to v něm sakra vzalo? Hádes protočil očima. Ale nechal to být. Měl důvod zasahovat? Ne. Seděl tam tiše a naslouchal. Sledoval každého, který se projevil jako zájemce o povýšení, dokonce se začali ozývat i o profese. Tohle on projevil venku a tak také prozatím mlčel, ale nakonec přeci jen i na něj došla řada.. Věnoval pohled k Alfovi a i Alyanně. Dostal dokonce na výběr. Předstoupil blíže k ostatním, aby tam neodpovídal z kouta, ''Jak jsem zmínil již venku, pokud by to bylo možné, rád bych se ujal funkce lovce.'' Vyřkl nahlas.
Tím se pak otočil ke zlatému vlku, Rhaaxinovi, ''Tím bych tedy rovnou se jako první rád přihlásil do tvé lovecké skupiny.'' Dodal. Aspoň ho zlatý mohl mít hned pod dozorem, no ne? Nezdálo se že by novým členům věřil, ale.. kdo by se mu vlastně divil, když se objevili zrovna ve chvíli, kdy zahnal dva nepřátelé, že?
Pak se zase posadil na své místo a čekal. ''Já také,'' Odpověděl Atrayovi, na jeho poslední slova.

<- Území

Aetas, Alyanna, pohled všem
Úlovek položil na místo k tomu určené a pak se řádně oklepal, protože voda v jeho kožichu nabrala většího množství jak tam tak předtím stál.
Sraz smečky probíhal v plném proudu. Jestliže pochopil útržky posledních slov vlků dobře, nejspíš pochybovali o následnictví Alyanny. Ale on se do toho nechtěl plést. Stále byl cizincem na jejich území a stále nevěděl zda již byl součástí smečky. Byl tu.. takový terč.
(edit:) A tak jen prostě jenom sedl někde do zadního koutu, mimo dění a dohady ostatních a tiše přemýšlel. Tu a tam zvedl pohled k ostatním členům smečky, nebo k Alfám vepředu, ale jinak mlčel. Mlčel jako hrob.

Čas ubýhal rychle. Taylor již Hádesovi další odpověď nevěnoval. Pro teď Aetasovi neřekl také víc. Uvidí se.. Udělal dobře? Měl by snad zůstat v chtíči tu dál zůstávat? Přivedla jej Alyanna, která ho zaujala, ale nebylo toto rozhodnutí přesto příliš zbrklé? Zůstal stát venku, ač štít, který zlatý držel nad jejich hlavami byl pryč. Ač oný Atray s Taylorem své části zadané práce již odnesli dovnitř.
Jeho kožich se plnil vodou a jeho zrak mžoural. Pršelo, každou chvíli víc a víc. Sledoval hladinu vody z řeky, která tudy protékala. Hladina neustále stoupala.. Pršelo velmi vytrvale a Hádes začínal mít pocit, že tomuhle konec jen tak nebude.
Nakonec vzal do tlamy poslední kousek, který tu pro něj akorát zbyl a vešel dovnitř úkrytu.

-> Úkryt

Alyanna
''Chápu.'' Přikývl k vlčici, a to se to tu už začalo hemžit dalšími vlky. Jeho chvíle s Alyannou se dostala ke svému konci. Teď tu byla.. smečka.
Nakonec jej seznámila ostatním, ale co ho nejvíc zaujalo, tak...

Taylor
Někdo zmínil jeho jméno. Celé, včetně matky. Otočil se za tím hlasem a do očí mu vpálil barevný vlk s pláštěm. Nepoznával ho, ale ten hlas... ''Uh.. Taylor?'' Střihl uchem nejistě. Takhle.. si jej nepamatoval. Ale co tomu bylo taky let, že? Jeho poslední návštěva byla vskutku velice krátká. ''Jsem takto vskutku spokojen.'' Narážel na své barvy. ''Také nevypadáš že bys Marciům z oka vypadl.'' Povytáhl obočí a švihl ocasem. Pak se narovnal, ''A prosím, říkej mi pouze Hádes.'' Dodal nakonec. Nechtěl své jméno říkat celé a přesto.. nečekal by že se tu objeví někdo z jeho minulosti.. Ne hned ve smečce do které se rozhodl přidat. ''Ještě Alhajoth a Etoile.'' Dodal tak mimoděk.

Okrajově pohledové zdravení
Pak všem, kteří se podívali jeho pohledem, a třeba je pohledem pozdravil, tak je pozdravil stejným pokývnutím nazpět. U bíločerné vlčice (Sill), opětoval i úsměv, ale to si neuvědomil nějak.
No.. Pak vytí opodál, vyrazili tam dva vlci, pak zase vyl hnědý vlk...

Aetas
Ten, otec Alyanny, na něj promluvil. Ohledně jeho zájmu přidat se do smečky. Co.. Co mohl Hádes smečce nabídnout? ''Snad své lovecké schopnosti?'' Které musel samozřejmě ještě vypilovat, ale pravdou bylo že to mu šlo v životě asi nejlépe, ''Ale jsem ochoten zastat, doučit se, cokoliv co by bylo třeba.'' Ale být lovec? To by mu šlo asi nejlépe. Pak třeba nějaká ta špionáž, ale ta pouze v noci, kdy by dokázal využít přítmí. Pak se podíval směrem na Alyannu, snad jakoby v ní hledal podporu, ale to brzy vzdal, než pohled opět mířil pouze na hnědého Alfu.

<- Zlatý les

Takže se přehlédnout dá, ale když do ní jeden vstoupí, pozná ji. ''Nojo, co bych čekal od zdejšího místa jiného. Ok. Budu si to pamatovat.'' Přikývl. Pak ucítil že okolní pachy získali nějakou tu větší intenzitu, takže už nejspíše překročili hranice. Lehce se mu sevřel žaludek. Rozmyslel se dobře? Na pohled však nedával znát nic, tvářil se pořád stejně nezaujatě. To už Alyanna zkoušela.. něco. Zničeho nic se tu zjevil motýl a pak zase zmizel a světlé vlčici se udělalo trochu šoufl. ''Co to bylo?'' Optal se jakmile se zdálo, že je vlčici o něco lépe. Ale to už se taky dvojice blížila k jiným vlkům..
Nahodil neutrální tvář a nechal mluvit pouze svou společnici. Každého z nich pozdravila jmenovitě. Byl tu i její otec, o kterém mluvila.. Svůj ledový, doslova- má totiž ledově bílé oči, pohled věnoval každému přítomnému a už-už ho Alyanna představila.. Postavil se zpříma a pokývnul hlavou k pozdravu, ''Zdravím všechny přítomné. Jak říká tady Alyanna, mé jméno je Hádes a rád bych se přidal do vaší smečky.'' Mluvil převážně tedy k Aetasovi, ale pozdrav mířil na všechny okolo. Nervy pracovali, ale na pohled! nedal znát nic.