Příspěvky uživatele

< návrat zpět

''Pravděpodobně ji nepřehlédnu, co?'' Netušil o svatyni nic, ale už jen ten název zněl poměrně honostně a tak předpokládal, že něco takového prostě pozná.
No cesta ubíhala rychle a brzy se dostali do onoho lesa. Hádes se zaujatě začal rozhlížet. ''Mm, vskutku.. Jsou jen takové díky podzimu?'' Znal toho hodně, ale až takové výrazné listy žlutou barvou viděl až tady. Možná se tedy Zlatá nejmenovala Zlatou pro nic za nic.
''Neboj. Silné vlčice mám rád. A kdo ne, tak je blbej s ocasem mezi nohami.'' Prohodil pobaveně. Tak to bylo. Takové charaktery Hádese lákali víc, než kdyby si měl hledat někoho jako byla jeho drahá sestřička, která by každého objímala a všude by rozhazovala kytičky.
''V tom případě počkejme co se dozvíme.'' Pokýval hlavou, ale cožpak by o své smečce neměla mít princezna přehled?

-> Území Zlaté

Svatyně. Slyšel? Říkala mu o ní Rain? Nakonec tak neurčitě zavrtěl hlavou. ''Myslím, že ne.'' Jistý si nebyl, ale když mu to teď řekne ona, tak to vyjde dobře, ne? Jo, Wu byl asi fajn. A dokázal pomoct při lepším zlepšování se.
No, pak teda zamířili směrem k Zlatému lesu opodál nich za lukami, které je od lesa dělili.
Na její slova se ušklíbl. ''Jsi na ně příliš silná osobnost. Třeba si nikdo nezasloužil být po tvém boku.'' Švihl ocasem rozhodně. Jen málokdo měl koule na to, aby dokázal vydržet po boku majestátní silné vlčice, která se při každém pohledu nezačne choulit u vlka a spoléhala by jen na něj. Jo, bylo fajn vědět že někdo spoléhá na vaši ochranu, ale o dost lepší bylo to, že mohl na vlčici naopak spoléhat i on. Tak to prostě bylo! ''Mám odvahu tě víc poznat a dokonce jdu s tebou do tvé domoviny.'' Ušklíbl se.
Co by rád dělal? ''Kdo ví? Býval jsem rychlým a většinou lovcem. Možná opět bych byl lovec? Možná obrannář. Kdo ví, ať řekne tvůj otec které vlky shání do smečky.'' Dodal ledabyle. Měl dělat něco takového?

-> Zlatý les (Přes Baštu)

<- Zubří pláň (přes Baštu)

Kývl. Tyto informace byly jistě více než užitečné. Šlehl tedy spokojeně ocasem. ''Ale dá se s tím pracovat, což je nejdůležitější.'' Prohlásil nakonec. Síla se získá jen a jen dalšími zkušenostmi, co na tom že jeden musel začínat od začátku.
Pak mu řekla, že se dá získat i další magie, ''Od toho.. eh, Wua? Myslím že mám díky němu kromě větru i led. Už jsem měl tu čest.'' Zastřihal přemýšlivě ušima.
''Všichni mladí jsou stejní.'' On jiným nebyl. Poslouchat rodiče? Hah, kdo by to v mládí dělal dobrovolně?
Pak se ukázalo, že vlčice není tak hloupá. Ušklíbl se. ''Výborné.'' Přikývl. Alyanna byla něčím zvláštní. Snažila se jej zlákat do Zlaté. Znovu se musel ušklíbnout, ''Copak by princezna nezvládla žít bez prince? Copak nemáš svého prince na bílém koni?'' Pozvedl obočí a zasmál se. Jak se měl rozhodnout? V jeho nitru byla touha vlčici popichovat a poznat ji z vícero úhlů. Ovšem bila se s tím poznat i zdejší svět. Rozhlédl se okolo, byla hluboká noc. Poslední letošní roje světlušek, když silný vítr začínal ustávat zdobili zdejší jezero. Skoro až romantická scéna. ''A víš ty co? Proč vlastně ne? Doufám, že ve tvé smečce bude aspoň tedy zábava.'' Bude, měl koho dráždit.

<- Červená louka (Přes Sněžné tesáky)

Hádes byl vskutku potěšen zájmem ze strany vlčice. Tyhle věci mu jen lichotili a tímpádem neměl důvod byl nějak agresivním vůči ní, nebo tak. Zeptala se na magii, ale to bohužel musel zavrtěl hlavou, ''Kdysi ano. Po příchodu zde necítím už takové spojení. Myslím, že jak mé smysli a vše zde oslábli, nemám magii nějak pod palcem. Ale to nevadí. Jednoho dne třeba zase najdu sílu k tomu znovu být na stejné úrovni, či možná lepší.'' To byla pravda.
Pak naslouchal jejím slovům, ''To vás vyměnili? To asi ne, ne? Jsi v rodné smečce a nebojíš se pyšnit tím, že jsi princeznou smečky. Takže až tak horké to dneska už asi není, ale kdo jsem abych to soudil.'' Kývl rameny nakonec. Nakonec mu to bylo asi celkem jedno, sám neměl růžové vztahy, ale nebyly špatné. Co prožila vlčice? Inu, to mu právě vyprávěla.
Pak mu popsala umístění smečky, a tak. ''Chápu.'' To ji zaujal tak, že mu jen tak dokáže prozradit polohu, i když se stoprocentně do smečky ještě nepřidal? ''Oparně princezno, nevíš ještě jestli bys mi měla tolik věřit, abych znal přesnou polohu všeho co jako smečka využíváte.'' Varoval ji. Měl ji však prozatím stále za chytrou vlčici a tak jistě nevykládala nic, co by smečce mělo ublížit. ''Tohle budou jistě také velmi citlivé informace, které by měla znát pouze vaše smečka.'' Konstatoval zamyšleně. ''Ale pokud se to navrací do starých kolejí, jistě to není špatná informace.'' Zas ji nechtěl kárat nebo tak.
''Ale jistě.'' Souhlasil, když změnila směr.

-> Zlaťák (přes Baštu)

<- Rokle (přes Nejvyšší horu)

Ušklíbl se. ''Ano, vskutku se v noci cítím víc sám sebou.'' Reagoval na její slova. To už se rozvykládala o vztahu se svým bratrem. Asi nebyl zrovna nejlepší. Pomohla by, ale jako bratra už ho prostě nebrala, cizí vlk. ''Krušné dětství?'' Vydedukoval si nakonec a zastřihal zaujatě ušima. A tak kdž už se mu tak pěkně svěřovala, proč by ji nedal prostor si pokecat, že?
Když pak zmínila, že mohl být následníkem otce, ale nechtěl, ''Ááá, ne jen bojovnice, ale i princezna. Má úcta.'' Ušklíbl se pobaveně, opět u toho střihl ušima. To už se dostávali na louku, tu zcela jistě nebyl. Daén trefil, Zlatá existuje taky.. V horách existuje ještě Alatey. ''To je dost smeček.'' Nakonec se poprvé představila. ''Hádes. Těší mě princezno.'' Ušklíbl se znovu. Ono ještě ho ráno bude z toho šklebení bolet celá huba, heh. ''Rád si poslechnu výhod tvé smečky. Ač s tím, že bych se teda přidal si asi budu muset rozmyslet, než bych se hned někde měl ukotvit. Ale třeba když mě něčím zaujmeš, princezno.'' Kývl rameny nezaujatě a následoval ji přes portál.

-> Zubří pláň (Sněžné tesáky)

<- Severní hory (Přes Ostříž)

Ušklíbl se. 'Tak toho si jistě náležitě budu cenit.'' Řekl na její slova a prostě kráčel dál poslouchajíc jejím slovům. ''Pochopitelné.'' Zhodnotil nakonec. ''Jistě. Zde je přebytek magických sil, ale díky tomu jsme přišli o značnou část sebe samotných, možná abychom se aklimatizovali.'' Moc dobře věděl, že byl teď pouze stínem své síly, ale teď měl možnost začít znovu, zlepšit se znovu a v jiných ohledech.
Pak přišla otázka o noci. Ach ano, přišel večer. Hádes se díky tomu cítil mnohem lépe. Měsíční světlo mu dodávalo jakýsi silnější pocit. Stejně tak jako jeho sestře a sluneční svit zase napomáhal jejich bratrovi. Samozřejmě i ostatním sourozencům, ale ti zde nebyl, nebo alespoň o nich netušil. ''Se sourozenci jsme se narodili během slunovratu. Někteří z nás se narodili během zatmění, zbytek ještě než zatmění proběhlo, nebo po něm. Noc mi vždy dodávala sílu.'' Odpověděl tedy na její dotaz.
Prý bylo neobvyklé, že by si Ostrovy vzali větší část rodiny najednou, ''A přesto se tak stalo. Ale co už.'' Kývl rameny. Asi mu to bylo zcela a jistě fuk. A zda si byly blízcí? ''V rámci možností. Vždy jsme tu byly jeden pro druhého, ač jsme spolu nemuseli souhlasit, či se nějakou dobu vidět, bavit či stýkat.'' Jak bylo řečeno.. Měl je rád, ale jejich společnost nutně nevyhledával.
Zmínila smečky. Na jednu, v lese kolem kterého procházeli, poukázala. Ale on s ní pokračoval dál. ''Kdo ví? Od jisté vlčice jsem slyšel, že se tu nachází pár smeček. Pokud bych si dobře zmapoval Ostrov, tohle by měla být nejspíš Daénská smečka? Pak někde by měla být Zlatá smečka ve Zlatém lese. A také jakési Společenstvo Chaosu.'' A o více smečkách mu Rain neřekla a tak o nich nemohl vědět. ''Záleží, co jednotlivé smečky dokážou nabídnout a zda jsem já schopen nabídnout jim.'' Dodal nakonec.

-> Červená louka (Přes Nejvyšší horu)

<- Ovocný lesík (Přes Luka)

Ušklíbl se při jejich slovech. Lichotila mu? To jej jistě na egu velmi zahřálo. ''Na lichotící typ bych tě určitě netypoval. Mám rád, když vlčice své milé stránky umí ukázat hned.'' Pověděl na to. Jistě si nešlo nevšimnout, že její slova ho přesto potěšila. Na její otázku kývl. ''Bezcílně.. Jeden cíl to má. Postupně se o tomto místě dozvědět něco víc.'' Mávl oháňkou. Les nechali za sebou a kráčeli loukou, než se začali blížit postupně k hoře. To se mezitím přiznala, že vlastně tu žije celý svůj život. ''Takže doslova místní.'' Přikývl si. ''To toho o tomto místě víš jistě mnoho. Něco málo už jsem zaslechl, ale víc informací jen pohladí mou mysl.'' Cesta se postupně začala zcedat vzhůru, k horám již dorazili.
''Ts.'' Mávl tlapou a zasmál se, ''To mi vůbec nevadí. Z domova jsem stejně odešel a tak se mi tahle magická náhoda celkem hodí. Daleko od všech.'' Podíval se na tmavou oblohu. Pomalu a jistě přicházel večer, už se celkem brzy začínalo stmívat.. Podzim byl za rohem, ačkoliv počasí bylo ještě velmi příjemné. 'Ač je pravda, že ať jsem to sebevíc nechtěl, nebo tak. Jsou zde i můj bratr a sestra. Takže.. kdyby se mi za pár let náhodou zastesklo, tak je stačí vyhledat.'' Odpověděl nezaujatě. Jen aby bylo jasno, své sourozence rád měl. Jen těžko dával tyto emoce někdy najevo. ''A nějakou představu vlastně nějak nemám.'' Dodal nakonec i odpověď na její otázku.

-> Rokle (Přes Ostříž)

Ušklíbl se po jejich slovech. ''To tedy rozhodně ne.'' Zdála se, že ji jen tak něco nepřekvapí. Jo, jakože každého asi trochu překvapí to, že mu spadne jablko na kebuli, ale jako takhle to brala celkem sportovně. ''Vypadáš dost sebevědomě. Na bojovnici rozhodně vypadáš.'' Ušklíbl se znovu a pak do jablka kousla.
Pak se rozhodla, že chce odejít a Hádesovi nabídla doprovod. U toho mávl oháňkou a pak kývl rameny. ''A vlastně proč ne, beztak nemám co na práci.'' A tak se otočil a zařadil se vedle vlčice. Ne že by tedy měl nějaký důvod s ní někam chodil, ale stejně by tu akorát zaujmul její místo a sám se pod stromem vyvalit a takhle mohl poznat zase nějaký kus ostrovů a zase z jiného pohledu, než od Rain. Tahle se zdála o dost mladší a tak možná mohla mít i aktuálnější informace, které mohli Hádese zajímat. ''Taky ses tu objevila na ostrovech? Zvláštní tohle cestování. V jednu chvíli jsi doma, v té druhé na zcela neznámém místě.'' A tak nadhodil nezávislou konverzaci, aby řeč nestála, když už se k ní rozhodl přidat.

-> Severní hory (Přes Luka)

Boj s větví o jablko byl krátký a Hádes z něj vyšel jako vítěz. Spokojeně se chystal k tomu si dát čerstvou svačinku, ale pak se jeho pohled otočil na vlčici, která se zničeho nic zjevila pod stromem a popřála mu dobrou chuť. V hlase bylo znát jakoby ji vyrušil a jeho pohled zabloudil k jejím tlapkám kde byly rozkutálené čerstvé jablka ze země. Tlapkou naznačil o malý moment a jablko s několika kousnutími snědl.
Pak se tedy opět na vlčici podíval, ''Omlouvám se za ta jablka.'' Prohlásil konečně a střihl ušima. Vlčici si prohlížel. Nezdála se být úplně naštvaná, ale taky nebyla ani nadšená. Což bylo pochopitelné. ''Ale zdá se že tě moc nepochuchali, to by byla škoda.'' Ušklíbl se. Vlčice na pohled moc hezká, ale přesto si Hádes dodržoval stálý odstup. Cítil z ní příliš mnoho pachů, smečku. A tak byla obezřetnost na místě.

<- Les u mostu

Z lesa se přesunul, stále zde byla spousta stromů, ale přesto to úplně jako les nevypadalo, spíš jako sad. Ušklíbl se. Chvíli se procházel mezi stromy. Hrušky a jablka, nějaké to malé lesní ovoce. Bylo tu toho celkem hojně a tak si už jen pomalu vybíral co by si dobrého dal po té mršině, aby si spravil pachuť v tlamě.
Nakonec se opřel o jeden ze stromů a snažil se urvat z nejníž položené větve jablko.
Vlčice pod ním si prozatím nějak nevšiml. Snažil se urvat si čerstvý kus, ač toho díky se blížícímu se podzimu bylo na zemi celkem dost. Jak tak škubnul, sic si úspěšně jablko utrhl, ale jak větev odletěla pár jablíček z ní opět popadalo, dost možná trefili i vlčici, o které doposud nevěděl.

A tak dvojice přešla do stavu snahy něco ulovit. Tím že se rozdělili role, tak se Haedus s Mortem brzy rozdělili. Ve snaze najít nějakou tu stopu. Haedus byl tak zabrán do toho, že ani si nepovšiml, že se od vlka příliš vzdálil.
Chvíli se jej snažil hledat, ale nakonec to vzdal, koneckonců... asi mu to nic nepřineslo. Teda jo, novou známost, ale víc se mu spíš vyplatilo potkávat vlky, kteří ostrovy znali víc, než vlk který se tu sotva chvíli po něm objevil a proto po pár minutách hledání nad tím mávl tlapkou a nakonec se vydal jiným směrem, ale zároveň pokračoval i v hledání něčeho dobrého. Pořád měl hlad, ať už byl s někým či ne. Když zachytil stopu, vydal se po ní, ale žel nic moc dobrého to nebylo... Na půl ožrán zajíc, kterého už dolovali havrani. Zavrčením je vyhnal a trochu svůj žaludek také naplnil. Čerstvé by bylo jistě lepší, ale i zdechlina byla užitečná.
A pak zahlédl jak se stromy postupně z obyčejných listnatých stávali ovocnými.. Možná by si spravil chuť nějakým ovocem?

-> Ovocný lesík

<- Tajné Ostrovy

Hádes se musel upřímně zasmát. ''A co bys chtěl? Aby zůstali na místě a nechali se sežrat?'' Pak zavrtěl hlavou, ''Taky by si stál na místě, kdyby se tu objevili horské pumy, nebo medvědi a jen by ses nechal zabít a sežrat?'' Zdlouha vydechl. Byl to opravdu tak moc naivní vlk?
To už vlci však přešli do lesa, kde tentokrát Hádes chtěl chytit něčí stopu, ale vlk vyhodil další dotaz. ''To fakt nevím. Ve skutečnosti se mi tady líbí, takže asi nemám nějak v plánu hledat cestu pryč. Ale když je to Ostrov tak co já vím, třeba se můžeš zkusit vykoupat v moři, třeba někdy někam doplaveš.'' Ušklíbl se. Ať to fungovalo jakkoliv, Hádes odcházet nikam neplánoval. ''Myslím, že není špatný tu zkusit žít, ať už jsme se tu dostali z jakýkoliv důvodů.'' Řekl mu.
Co však přesně dalšímu mu měl říct? ''Prý je tu pár smeček. Kdo ví, třeba i ta skupina na pláži byla smečka, co já vím. Ale co mi jedna vlčice řekla, tak tu jsou dvě, Daénská ta je někde tady a Zlatá, ta se nachází na větší části ostrovů za mostem. Ve Zlatém lese. A pak jakési Společenstvo Chaosu, ale to prej není úplně klasická smečka. Vlci co si myslí že jim všecko patří a myslí si že jsou něco víc.'' Alespoň tedy popsal smečky, které se od Rain dozvěděl. ''Možná jich je víc, ale to mi vlčice nedokázala říct s jistotou.''
To už pak Hádes chytil pach a na křoví zahlédl hnědavou srst, zaječí. ''Doufám, že i když by sis nejradši ulehčil lov, že jako takový špatný lovec nejsi.'' A když jo... No, děj se vůle boží.

Hades pobaveně sledoval reakci vlka, když od medúzy poposkočil. "Ne, neskáče. Přesto bych se od ní držel dál, umí pěkně žáhnout. I takové na pohled nevinné želé, medúza, se musí umět v moři nějak zvládnout bránit před predátory." Dodal tedy nechápavci na vysvětlenou.
Pak ze sebe vlk vydal další dotaz. Super, to jsem si dal. Pokáral sám sebe. Rovnou při tom zavrtěl hlavou, "Nejsem tu o nic déle, než ty. Pár dní." Ale čas tu letěl celkem rychle, tak kdo ví jaká byla časová skutečnost, žejo. "Ale něco málo už jsem zjistil, pár vlků potkal." Hádes se podíval okolo, jeho pohled se na moment ukotvil na hloučku vlků, který se čímdál naplňoval, před chvíli tam stáli pouze tři vlčice. Pohled se pak vrátil na Morta, "Mě můžeš říkat Hádes." Nakonec mu představení se opětoval. "Toto jsou ostrovy Mois Grisu." Prozradil. "Občas se prej stává, že se vlci vytrhnou z běžného života a nějaká síla je sem přenese." U toho zastřihl uchem. "Jestli se nebudeš zlobit, byl jsem zrovna na průzkumu okolí a uprostřed plánu ulovit něco k zaplnění žaludku. Klidně se přidej a můžu říct asi jen to, co jsem se stihl zatím dozvědět." Nabídl, avšak nenutil, chvíli čekal na odpověď a poté se vydal po pláži dál, až nakonec opět zamířil do lesa.

-> Les u mostu

<- Les u mostu

Kopce se pomalu začínali zase měnit, naskytl se tmavému vlku pohled na moře a v čumáku jej zaštípala vůně soli, která zde byla cítit více, než dostatečně hojně. Kromě krásného výhledu to však vypadalo, že nic moc dalšího se zde dít nemělo. A tak si to spokojeně kráčel po písku a do tlap mu naráželi malé vlnky, které se o břeh zlomili. Tohle bylo perfektní..
Jenže to už jeho klídek narušil pach, když jeho směrem zafoukal vítr. Spousta velká směsice pachů.. ''Hmm.'' Zamručel nespokojeně a přesto tím směrem pokračoval. Postupně se zjevili siluety a nakonec i tři vlci. Přesto dále tímto směrem pokračoval, tvrdohlavě směr neměnil,
Vex, Citra, Nerys
Kolem vlčic prošel s ledovou tváří, ''Jen procházím, hezký den děvčata,'' Prohlásil jakoby nic, zcela bez emocí a opět si to kráčel svou cestou, nic okolo něj ho prostě nezajímalo..
Mortimus
No a co čert nechtěl, tak o několik metrů dál narazil na další siluetu, ale z té se pro změnu vyklubal vlk jako buk. U něj to se Haedus zastavil, chvíli ho sledoval jak sleduje medúzu. ''Ještě chvilu na ní tak civěj a hupsne na tebe z tý vody.'' Samozřejmě, medúzy neskáčou, ale přesto si tuto poznámku neodpustil s povytaženým obočím.

<- Most

Opět kráčel mezi stromy. Chvíli se i zarazil, zda nějak nevstoupil zpět, ale když se nakonec přece jen ohlédl, tak se ujistil že ne. Prostě jeden obří les, na dvou různých částech ostrovů, které zde byly spojené tímto vrtkavým mostem.
A tak pokračoval dál a dál. Jednu chvíli i začal snad uvažovat o tom, že by mohl si ulovit něco malého k zakousnutí, ale pak to zase zavrhl, neboť usoudil, že prozatím takový hlas ještě neměl.
Po chvíli chůze zjistil, že tento les byl o dost světlejším, více barevnějším a i pachově živějším, než ten předchozí, skoro jako dva naprosto rozdílné světy, tak to nejspíš bylo, jo.. Ale to už se před ním- během tohoto zkoumání vyjevili kopce, které se zvědavosti rozhodl přejít a podívat se za jejich druhou stranu.

-> Tajné ostrovy