Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Temný les

Každé prkno mostu, na který se rozhodl z lesa vstoupit nepříjemně zavrzalo a i tento mohutný vlk měl před ním respekt. Jenže čemu to tak bylo? Jak bylo možné, že už dávno nespadl? Bylo to zvláštní, ale rozhodně Haedus neměl v plánu na něm nějak setrvávat, aby to nějak pojistil. Švihl ocasem a přidal do kroku, ačkoliv se most houpal, rozhodně jej nechtěl pokoušet pomalou chůzí, no jistě ta rychlá stejně tomu nějak nepřidávala. Když byl asi uprostřed, odvážil se zastavil a podíval se pod tlapy dolů. Propast byla zdá se velmi hluboká a jednoho by dokázala zmrzačit.. či snad hůř.
Co bylo jasné, pokoušet se naučit létat zrovna dvakrát neplánoval. A tak opět přidal do kroku a konečně dosáhl pevné půdy pod nohami a ani se neohlížel, Třeba mezi těmi ostrovy vede i lepší cesta. Zauvažoval.

-> Les u mostu

A najednou se přehnala noc i den a Haedus zůstal samostatně. Vůbec neměl potuchy kde, kam, především jak- mu dvojice sourozenců zmizela. Ale mrzelo ho to? Kdo ví, stejně nebyl tak brzy na ně připravený, aby za nimi tak brzy běžel. A i když tedy jejich pachová stopa nebyla až tak stará, vydal se na úplně opačnou stranu. Jen ze zvyku však zanechal svůj pach na více stromech, aby každého zmátli a netušili kudy přesně se vydal. Rozhodně v blízké době neplánoval se s nimi hnedka vidět znovu. Jednou ano, nyní však nikoliv. Chtěl si tyto ostrovy prohlédnout pořádně.
A tak pak už konečně jen hledal cestu ven z lesa a tak se vydal za pachem vody, kterou cítil. Švihl ocasem a vydal se cestou přes prkna mostu, které se předním vyjevili z mlhy tohoto lesa.

-> Most

Zdálo se, že jejich drahá sestra jejich výplody příliš poslouchat nechtěla. Proto Hádes protočil očima a pozvedl jedno obočí, ''Naše chutná sestřička umí vytáhnout i drápky, výborně. Tak bys to měla tak občas udělat i s cizími.'' Vzdychl. Měl sestru rád, ale byl by raději tu byl asi sám. Takhle se teď zase musí o své sourozence starat, myslet na ně a být z toho nervózní.
''Jistě léčitelko naše. Jdeme.'' Přitákal. Věděl že nemá smysl se s ní handrkovat, přitom stejně mluvili o tom, že by ji to vyčistili vodou a ona to chce udělat taky, takže.. v čem byl problém, žejo? Podepřel ji z jedné strany, aby když byla unavená, se mohla kdykoliv zavěsit. Hádes byl protivný bratr, ale staral se. ''Máte v plánu co dělat poté? Z domoviny jsme pryč, tady to vypadá na moc hezký místo k tomu, abychom se zde usadili.'' Začal, ať téma nestojí, jen na její zraněné noze.

-> Spáleniště

Hádes došel až k dvojici a přitom, když se Etoile přimazlila blíž k Alhajothovi, si povšiml toho, že byla zraněná. Vysvětlila přitom také to, co ji to udělalo. ''A tady se opět ukazuje, že se ti nevyplácí být tak hodná drahá sestro.'' Podotkl, Etoile byla vlčicí se srdcem na správném místě a nikdy neodmítla někomu pomoct.
Hádes přišel blíž k zadní tlapce a prohlédl si ji. Rána nebyla fatální, ale teklo z ní jako z vola. ''Měli bychom ti to jít vyčistit.'' V léčitelství sice nijak neoplýval, ale rozhodně by svou sestru krvácet nechtěl nechat.
Byl to možná egoistický blb, ale své sourozence měl rád ač to dával najevo svým vlastním způsobem a i když ho to neuslyší nikdy říct nahlas, možná spíš opak, viděl je moc rád.
Nakonec sestře se vzdychnutím nabídl také své rameno a byl připraven, že by ji s bratrem dotáhl někde k vodě. Však ona by jim řekla co mají dělat aby ji s tím pomohli. ''A jak jste se tu dostali vy?'' Přišel alespoň s tímto tématem než se někam vydají k vodě.

<- Květoucí louka (Přes Poušť)

A tak se písek pod jeho tlapama postupně měnil zase v půdu a trávu a díky zdejšímu stínu byla chladnější a tak hned pocítil značnou úlevu. Přechod přes poušť ho malinko unavil, protože nebyl příliš zvyklý zdolávat písčité terény.
Pár minut odpočíval než nabral druhý dech.
To se pak vydal zase do hlubin lesa. Ten mu přišel velmi zvláštní, jakoby všude kolem něj byla cítit smrt a bylo tu velmi velké přítmí, které jinde zatím neviděl, zvlášť v pravém poledni.
Tvářil se neutrálně, jakoby ho nic nedokázalo rozhodit, ale uvnitř byl z toho to místa přeci jen trochu nesvůj. Olízl si čenich a k jeho uším se dostal zvláštní zvuk, který mu připomínal vrzání starých desek po kterých se snažil projít na druhou stranu.
A pak se zastavil. Kolem byla mlha a přímo před ním stál vlk otočený směrem k tomu mostu, kde nešlo na druhou stranu vidět vůbec. Vlka pachově poznal, znal jej a to velice dobře.
Hádesovi kroky byly velmi tiché a vítr hrál jeho směrem, tedy v tuhle chvíli o něj nemohl mít Alhajoth ani tušení a tedy zvažoval, zda se rychle otočit a zmizet, ale v tom také viděl konečně i vlčí slečnu, která vystoupila z mlhy od mostu a kulhala... Etoile. Na prázdno polkl, ale nakonec jen se zamračil, zhluboka vydechl a s nic neříkající tváří se k dvojici vydal. ''Upřímně jsem si myslel, že už vás neuvidím.'' Začal prve místo pozdravu. Nezlobil se na sourozence, to ne.. Ale chtěl utéct od rodinných dramat a není to ani pár dní co zde je a rovnou narazí na jednom místě na dva z nich. Asi výsměch osudu.

A tak Hádes dokončil debatu se starší tulačkou, která mu toho pověděla o zdejším místu opravdu hodně. Všechno do úplného startu, který mohl na zdejších ostrovech začít. Pryč mimo celý ten chaos co doma většinu času vládl. A tak jen s díky se rozloučil s šedivou a vydal se zase po své cestě. Teď už jenom zbývalo aby se zde pořádně zorientoval, věděl alespoň zhruba to, kde se měl vydat, kde bylo co duležitého a třeba se rozhodnout dát znovu šanci smečkovému životu. Tady tedy nikdo nevěděl kdo byl, kde žil a mohl si vymyslet celou novou identitu. Mohl taky být naprosto spokojený a žít si svůj život bez rodinných pravidel.
S tím už odcházel z louky a půda pod jeho tlapkami se proměnila postupně v písek, který byl díky slunci pěkně rozehřátý a pálil na polštářcích. Jeho kroky byly rychlé, aby se co nejrychleji dostal z těchle písečných dun pryč, pryč.
Cesta pouští byla delší, než by čekal, ale nakonec se dostal až k lesu kde se rozhodl vyhledat stín a nechal schladit sám sebe a hlavně svoje rozpálené ťapky..

-> Temný les (Přes poušť)

Hádes se snažil všelijak přátelsky usmívat. Na tuto vlčici určitě hodlal vzpomínat v dobrém, protože mu hodně do jeho začátků pomohla. Takže takto to bude ještě fajn. A tak poslouchal i její vyprávění o smečkách. Byly tu celkem čtyři a jedno společenstvo. A na to by si měl dávat pozor. Hádes zamyšleně přikývl, ''Ach.. Ale to je asi všude. Všude se musí najít černé ovce, které chtějí dělat chaos.. I se jmenují příhodně.'' Ušklíbl se pobaveně. To ty vlky nenapadl lepší název? Zavrtěl hlavou nad tím.
Pak se podíval na vlčici znovu, ''Chápu. Už mě asi nenapadají další dotazy. Pověděla jste mi snad všechno Rain. Pokud už vás nic nenapadá co by jste mi mohla do začátku dodat, asi vám nechám váš čas. Rád bych ti to tu prošel více a poznal to tu i sám. Rozhodně však budu pamatovat na vaše slova, hrozně jste mi pomohla.'' Děkovně kývnul hlavou v úklonu. Dozvěděl se o zdejším světě, o obchodníkovi, kterého už navštívil, o zdejších smečkách a na to, na co by si tu měl dávat větší pozor. Na Rain se usmál a zastřihl ušima, jestli už nic, pomalu se chystal rozloučit.

Vlčice pokračovala a Hádesovi toho vysvětlila opravdu spoustu. Hádes pouze přikyvoval a snažil se postupně všechno vstřebat a pochopit a že toho byla velká spousta. Pokud pochopil totiž dobře, vlčice tohle mu to nevysvětlovala ani jako prvnímu a zdá se, že ani jako poslednímu. ''Ale koukám. Takže tak, jo. Chápu. Mockrát vám děkuju Rain.'' Podíval se okolo sebe a pak zase pohled ukotvil na starší vlčici. ''To jste mi celkem toho hodně poradila, co kde-kam a tak. Mě normálně došli další dotazy.'' Zasmál se a přešlápl na místě, ''Možná... Co smečky? Jsou tu? Asi jo, když se bohové snaží zaplnit ostrovy, to by bylo asi divné kdyby naše pudy u většiny z nás teda za ty roky smečku neměli.'' Zauvažoval. Jedna tu přece musela být určitě, ale dál? Vlčice se zdála v tuhle chvíli že znala úplně všechno zdejší a tak.. se toho přece muselo využít.

Hádes skoro nic nestihl říct. Jakmile se vlčice představila skoro na jeden nádech mu spoustu věcí o tomto místě pověděla. Několikrát u toho stihl překvapeně zamrkat, a pomalu se to snažil zpracovat. Byl ještě nějakých pár vteřin ticho jak se na to snažil všelijak reagovat. Nakonec si odkašlal a nadechl se k odpovědi. ''Páni..'' Vyšlo z něj prve, ''Takže.. Jsem se tu dostal nějakým omylem božího soudu. Chápu.'' To bylo to první, ''Náš svět byl také pln magií. Takže tu to asi nebude moc jiné.'' Ještě jednou se rozhlédl, než pak opět ukotvil zrak na šedivé vlčici, ''Jsou tu nějaké místa, které bych asi měl navštívit? Třeba tam bude víc energie k tomu, aby se nějaký bůh vyvolal. Znám pár míst z minulosti kde to šlo, ale taky to nebylo nic extra občas. Někdy jsou.. bohové dosti záludní.'' Což ostatně asi byly i její slova, prý byly posledních pár let ti zdejší děsivě ticho, ''Myslíte že někdy zasáhnou i jinak, než pouze takhle... že nás jednou za čas povolají na toto místo? Proč nás tu shromažďují? To je přece divný.. proč by si do svého světa tahali cizince.'' Naklonil jsem hlavu nechápavě.

Tmavý vlk trpělivě očekával pozornost šedivé vlčice. Ta se k němu skutečně otočila a s úsměvem pozdravila. Vlčici nijak neznal, ani její pach mu nic nepřipomínal, což bylo pro něj vskutku dobrým znamením, že jen tak ho tu nepoznají. A s tou změnou kožíšku? Perfektní!
Věnoval tedy také jeden milý úsměv šedivé a lehce na její doraz přikývl hlavou. ''Rád bych se na něco zeptal jestli vám to nebude vadit.'' Odpověděl, jeho hlas byl klidný, vyrovnaný a v příjemné tónině.
Lehce se rozhlédl po okolí, než vrátil pohled k vlčici, ''Víte, včera jsem se ztratil ve sněhové bouři, která znenadání přišla. Když jsem se pak probral za mnou se objevilo moře, ale byl jsem si zcela jist, že jsem předtím byl od moře dost daleko.'' Začal a u toho lehce svěsil zrak dolů, než jej opět vrátil, ''Nevíte tedy prosím, co je tohle za místo?'' Naklonil hlavu na stranu a pak sebou lehce trhl, ''Ach, kde jsou mé způsoby!'' Ač nechtěl být příliš přívětivým k cizím, nyní potřeboval informace a tak hodlal se chovat velmi přátelsky. ''Mé jméno zní Hae... uh..'' Zarazil se, Ne, opatrně. Vydechl přebytečný vzduch ze svých plic, ''Hádes. Jmenuji se Hádes.'' Dodal tedy nakonec a opět to doplnil lehkým úsměvem. ''A smím znát vaše ctěné jméno?''

<- Tichá Zátoka

A tak se dostal na louku. Jeden by řekl, že k večeru a k blížící se noci bude poměrně tichá. Ale zahlédl pár siluet a několik celkem čerstvých pachů zde i ucítil. A tak se lehce oklepal, aby se mu následně upravila srst. Jo, byl to nyní fešák lázenský a byl s nově nabitou energií připraven si znovu s někým promluvit- a mimo jiné doufat, že tentokrát bude o něco výřečnější, než byl obchodník.
Kráčel loukou a snažil se dorazil k nějaké té siluetě, mezitím si snad něco málo blblal pod čumákem. Když by se jeden zasoustředil, nejspíš trénovat první věty, kterýma hodlal snad začít. Ale naštěstí nikdo ještě v takové blízkosti nebyl, aby nezaslechl ono pouhé nesrozumitelné brblání. Ale o tom jindy!
Zdálo se že se konečně k někomu blíží a brzy se obyčejná silueta proměnila v šedivou vlčici. Odkašlal si prve, aby přitáhl její pozornost, ''Dobrý večer přeji.'' Začal poté.

<- Vlčí jezero (Přes Mlžné)

Ano. Vskutku se Hádes cítil mnohem lépe. Jak díky nové barvě kožichu, tak díky té velmi sladké dobrůtky, kterou si mimo jiné taky vzal a hned snědl. Ani na moment neuvažoval o tom, že by mohla být třeba otrávená, nebo tak. Jen ta kráťoučká konverzace s ním v něm vyvolala dobrý pocit a ještě mu splnil to tajné tiché přání. Naprostý ideál!
S tím se přebrodil před vodu na menší ostrůveček a tím si to i ověřil. Barva držela přesně tam, kde držet měla. Což bylo přesně to, co chtěl. Spokojeně se usmál a vyskočil na jeden větší kámen, který tu byl. Tahle část vstkutku opět vypadala a potvrdila se jeho myšlenkám. Jaro začínalo být ve velmi pomalém rozkvětu.
A co více.. blížila se noc a Hádes byl plný energie k tomu nezůstat místě. Jakmile se cítil lépe, bylo hned jednodušší to tu začít prozkoumávat s novou vervou a tím se vydal na zase dál.

-> Kvetoucí louka

<- Mlžné pláně

A nakonec se mu i dostalo toho, že se dostal opět... do nějaké ledové části. Vždyť už to vypadalo, že jde na jih! Ale nejspíš byl stále na severních místech. Ale opět narazil na vodní hladinu, která už tak zamrzlá nebyla jako to jezero předtím. A tak se z něj s chutí napil. Pocítil zvláštní uvolňující pocit, když chladná voda stékala do žaludku.
To už jej však vyrušilo zapraskání sněhu. Zastřihal ušima tím směrem a vyletěl do pozoru. Když se rozhlédl zrovna se šedivý starší vlk s jakýmsi vozíkem usídloval kousíček od jezera. Hádes se na něj chvilku nedůvěřivě mračil, ale stařec se na něj usmíval. Nakonec neodolal a opatrně nahlédl na celý vozík. Měl tam spoustu věcí. ''Uh, zdravím. Rád bych se zeptal jestli nevíte kde se nacházím, nebo tak..'' Nakonec se jeho pohled posunul na vlka. Hádes se však nedozvěděl vůbec nic, vyjma toho že se jedná o zdejšího potulného obchodníka Wua. ''Heh.. Pokud neumíte přičarovat jiný kožich, asi to nechám na...'' Zarazil se, když obchodník přikývl. ''Umíte!?'' Znovu přikývl a tak Hádes jako malé vlče nadšeně poskočil a zavrtěl ocasem.
A tak tedy se s Wuem domluvil na veškerých změnách, našel někde u sebe to, co požadoval za platbu. Pak se událo jedno rychlé puf! A bylo!
Nadšeně se podíval na hladinu jezera kde už na sebe koukal s novou tváří, s novýma očima. ''Děkuju!'' Ještě naposledy se otočil k obchodníkovi, než se zase vydal po svém. Hned se cítil mnohem sebejistějším!
Zblajzl si jednu laskominku na cestu a vydal se opět do té zamlžené části.

-> Tichá Zátoka (Přes Mlžné)

Stav účtu až bude schválen převod: 349 kšm | 15 rubínů | 0 mincí
Vyměňuji: 5 rubínů = 50 kšm => 399 kšm
Nakupuji:
- Změna vzhledu - 170 kšm
- Magie Ledu - 180 kšm
- Změna barvy očí dle magie - 10 rubínů
- 1x laskonka - Hned snězená
Celkově to dělá: 170+180+40= 390 | 10 rubínů
Zůstatek po nákupu: 9kšm | 0 rubínů | 0 mincí

Laskonka - 6 - tlapička
Schváleno

<- Tajga (Přes Začarovaný les)

Nojo. Mimo jiného.. ''Měl bych si i změnit jméno.'' Vyšlo z něj jakmile nechal les za sebou a to ho pak trklo. ''Oh, Možná by stačilo jen lehce pozměnit. Jo, to bude stačit.'' Přikývl si spokojeně a vůbec nevypadal jako nějaký blázen, jenž si tu povídá sám ze sebou a nepřemýšlel o své budoucnosti. Mimo to... kde asi skončili ostatní? Od té bouřky je neviděl.
Hádes si nad tím povzdechl a když se znovu rozhlédl, zjistil že kolem něj je spousta mlhy. Kde se tu však vzala? Když to spojí s tím fialovým lesem, kterým rychle profičel, tak to bylo opravdu zvláštní místo. Taková... špatná předtucha. Kéž by bylo tak jednoduché konečně někoho najít! Chtěl být sám, je sám.. a teď se cítí lehce nejistým, protože netušil kde se nachází.

-> Vlčí jezero

<- Ledovcové jezero (Přes Zamrzlou pláň)

Bylo příjemné vidět tu náhlou změnu. Jakmile nechal ledové pláně za sebou, byl v lese kde se sníh právě rozpouštěl. Nejspíš zima končila, ale on jen zašel příliš daleko na sever. Ale pořád mu nedávala smysl ta bouře, to posunutí času, a to moře. Jakoby se svět za ním jen rozplynul. A tak si vzpomněl na příběhy kdy jednou někdo za čas zmizel. Třeba jako kdysi právě Taylor, když bylo po válce.
Ale přesto to Hádes nechápal. Dost možná by se vskutku mohl zaměřit na to, najít živou duši, aby mu pověděla víc? Snad na tomhle místě nebyl úplně sám, že? To by postrádalo veškerou logiku a ta byla občas to jediné, na co se Hádes mohl ve svém životě spoléhat. Nikdy to nebylo jednoduché, stejně jako teď.. měl celkem obavu z toho, že jej někdo pozná, že ho bude chtít zabít.

-> Mlžné pláně (Přes Začarovaný les)