Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Ještě se na nohách trochu třásl, ne snad strachem, nebo zimou, ale přeci jen, měl částečný otřes mozku a a tím se nechodila obzvlášť dobře. Nespokojeně syknul, když se snažil udělat pár kroků. Šlo to ztěžka, ale nakonec se nějak rozhýbal bez toho, aniž by si rozbil tlamu. ,,Och, vadilo by ti, kdybych chcípnul? Neboj, nestrašil bych tě ze záhrobí. Ač by to byla jistě docela zábava. " Ukázal jí zuby v lehkém ušklebu a narovnal se. ,,Jestli aktivním odpočinkem myslíš otřes mozku nebo smrt...." Uchechtl se, bylo to docela upřímné. ,,Náhodou, užil jsem si to. A to si moc věcí neužívám. Takže máš zelenou. Můžeš to tu nabízet jako atrakci za rubíny, hm?" Nadzvedl obočí a zase se zasmál hlubokým hlasem. ,,Možná. Udělej něco vtipného, šašku," mlaskl s arogantní smíchem a mávl ocasem. ,,Tvůj nápad zní docela dobře. Přidám se," kývnul na ni docela uznale a pokračoval za ní. ,,Neboj, věřím že tvou záchranu budu mít na talíři ještě dobrých pár let."

-> Luka

Až nyní si všimnul, že mu vlčice tlačí na spánek, její tlapa byla potřísněna jeho krví. Když se pokusil jí varovně kousnout, srazila ho víc dozadu silou své tlapy. Cítil bolest, když přitlačila na krvácející ránu, ale neřekl nic, ani nesykl diskomfortem. Vypadalo to, že světlá vlčice se nenechala jen tak rozhodit. Očima se zabodl do jejích. Electra, zvonilo mu to v uších. Chvíli se zamyslel. Měl jen chvilkový výpadek, možná částečný otřes mozku. ,,No jo... princezna Electrq," pronesl s notnou dávkou sarkasmu a ušklíbl se. ,,Blbej? To snad ne. Jen jsem měl trochu zatmění," uchechtl se, nedal najevo žádnou slabost nebo snad jen náznak nějaké zranitelnosti. ,,Já si nestěžuju," dodal jen, když mu říkala, že chtěl adrenalin. Nevadila mu tato situace. ,,Ale ty vypadáš, žes málem strachy vyskočila z kožichu," na tváři měl stále samolibý úšklebek a pomalu se začal zvedat. ,,Trefil jsem se přímo na šutr. Nebyl vidět pod rozčeřenou hladinou," konstatoval neutrálním tónem a mávl ocasem. Vstát bylo těžší než se zdálo, ale udržel se na nohách. Frajeřina? Možná trochu. ,,Teď už se možná zas trochu nudím. Máš ještě nějakou bláznivou aktivitu, kterou bys chtěla podniknout, m?"

Illyrian cítil pulsující bolest ve spáncích. Bylo to spalující, cítil, jak se mu motá hlava a i když se díval dopředu, nic neviděl. A pak byla úplná tma, tiché nic a asi na malou chvíli spadl do komatu. Když se probudil, zrak byl ještě rozostřený. Slyšel však hlas, tak nepříjemný, cítil jak mu zvoní v uších a prostupuje celým jeho mozkem. Bylo to opravdu nepříjemné. ,,Ticho, samice!" štěkl a jeho zuby cvakly naprázdno, jen rozvířily vzduch. Konečně se jeho zrak zaostřoval a nabíral na síle. Její slova mu rezonovaly v hlavě. Prober se... Jsi v pořádku.... Jeho modré oči zaměřily ty její. Uchechtl se. ,,Kdo jsi ty? A kdo jsem... ajo," mlaskl, jelikož když se zamyslel, věděl kým byl. Co byl zač. ,,Asi karma," zabručel sám pro sebe a pomalu vstal. Prohlédl si vlčici, pořádně, od vrchu dolů. Avšak stále měl prázdno v hlavě, nic, co by stálo za zmínku. Měl ale pocit, že ji znal. Teď mu mohla vlastně navykládat cokoliv. ,,Co se stalo?" Nadzvedl obočí. Nemyslel, že by mu to způsobila ona. Pamatoval si vodu. Kámen. Náraz. Bolest. A tmu.

Tento vlk se narodil dobrému vlku, ale zlé vlčici. Otce nikdy příliš nepoznal, prakticky Yrianovi nedal do života nic, co by stálo za to si pamatovat. Jeho matku přezdívali "bestie". Nebyla to lichotivá přezdívka, ale byla výstižná. Illyrian se příliš od své matky nelišil. To, co mu matka do života dala, bylo umění se prát. Síla, inteligence v boji, nulová empatie a radost z cizího neštěstí.
Rodina pro Illyriana nikdy mnohé nebyla. Věděl, že musí respektovat matku, jinak by se mu to mohlo šeredně vymstít. Nic víc, než respekt však necítil. K sourozencům měl prakticky neutrální vztah. Většinou se stavěl ochranářsky ke svým sestrám, ale neměl s nimi pouto rodiny a sounáležitosti. S bratrem si byl prakticky cizí.

Yrian byl už od mala vychováván k emoční plochosti, svoje pocity vždy zahrabal a proto není schopen ukázat své vnitřní já někomu jinému, nebo jakkoliv projevit emoce k ostatním vlkům. To je možná důvod, proč nyní nedokáže být funkčním členem společnosti, pozitivní emoce Yrian prostě většinou necítí, a když už ano, nejsou spojeny s ničím příjemným. Empatii nezná, nedokáže s někým soucítit, neumí litovat. Radost nemívá prakticky z ničeho, možná má nějakou zvrácenou formu radosti z adrenalinu a boje. Strach nezná, nebojí se smrti, prakticky přežívá. Nikdy nic neočekává, nic se mu nehnusí, nic ho nepřekvapí. Nemá žádnou slabinu, ani blízkou osobu, o kterou by se mohl bát. Yrianova důvěra není prakticky získatelná, opravdu se našlo jen málo vlků, kterým Yrian věřil a nebo jim něco svěřil, málokdo si opravdu získá jeho respekt či uznání. S Yrianem příliš nelze navázat přátelství, většinou to je spíš nějaká vzájemná symbióza či pakt, který jej poutá k někomu jinému. Většinou v tom nejsou emoce a Yrianovi na druhých nesejde.
Illyrian je nebezpečný vlk, v mnoha ohledech. Už jen to, že nemá empatii a chybí mu spousta pozitivních emocí, není pro něj problém komukoliv, kdo se mu nelíbí, ublížit. Když je k němu někdo milý, Yrian nemá problém s takovým jedincem komunikovat, ale většinou milé vlky zneužívá, ať už pro informace, nebo pro cokoliv co zrovna chce. Jestli se mu hodíte, stráví s vámi nějaký čas a posléze vás odstřihne. Yrian nemá problém vést nějaký rozhovor, ale spousta věcí ho nudí a nevidí smysl v tom je dělat. Máloco mu připadá zábavné, což pramení z jeho bezemočního chování, prostě postrádá radost z čehokoliv.
Většinou při setkání bývá neutrální nebo sarkastický, případně až nepříjemně kousavý či provokativní. Pokud vyloženě potká někoho, kdo jej zajímá, umí se i trochu rozpovídat. Jestli vás chce podvést nebo vás využít, zahraje si i na milého a hodného vlka. Pokud má špatnou náladu, jeho slova jsou temná, ostrá, nepříjemná a shazující. Yrian ne vždy musí na každého útočit, ale také se ne vždy chová hezky a mile ke každému, spíše naopak. Je rád, když někomu způsobuje diskomfort, když někoho zahání do nepříjemných situací, nebo když někomu může shodit sebevědomí.
Illyrian se vyžívá v bolesti a strachu. To však neznamená, že jej musí nutně každému působit. Pokud se však s tímto vlkem dáte do křížku, z vašeho utrpení bude mít radost.
Občas, když jej potkáte, může se automaticky ihned chovat agresivně, není to však pravidlem, spíše věcí nálady. Tímto se hodně podobá matce, kdy u ní často viděl, jak s vlky bojovala jen pro zábavu a pobavení. K vlčicím má spíše opačný pohled, rád je zahání do zaječích nebo si hraje s jejich city. Je to šikovný manipulátor a nemá problém zahrát samaritána jen pro to, aby si užil a utekl.
Co se partnerství týče, Yrian to bere jinak - partnerství je pro něj jen o tom zplodit vlčata, nemusí danou vlčici milovat. Jednou, ač se to nezdá, by sám chtěl být otcem, aby mohl dále předávat svou "jedinečnou povahu a sílu". Jeho partnerka by musela být však podobné povahy jako on, šílená, zlá, sebevědomá mrcha, avšak ideálně oddaná jemu.
Většinou je tento vlk zavřen ve svých myšlenkách. Má rád samotu, ale větší společnost mu taky nevadí. Pozornost je pro něj pohlazení na egu. Myslí si o sobě že je pán tvorstva, že je bůh. Je sebestředný, egocentrik a manipulátor.
Illyrian moc nehraje na strany. Nějaké dobro a zlo mu jsou ukradené. Většinou je tam, kde je to pro něj výhodnější. Nemá problém podvést kohokoliv. Díky jeho matce se naučil manipulaci a tak si rád dělá z vlků dobrý den a zneužívá je pro svůj užitek. Vždy hleděl jen na sebe, ostatní mu byli vždy ukradení. Nikomu nepomáhá, pro nikoho nežije.
Vlastně nikdy nepoznal pravé přátelství. I když si myslíte, že je to vás kamarád, tak není. Abyste pro Illyriana opravdu něco znamenali a on vás respektoval, musíte mít minimálně podobnou povahu, jako on, nebo mu opravdu padnout do "oka". Nejspíše nikdy nedokáže někoho mít rád, proto i přátelství je pro něj docela zapovězená věc. Přesto, respektovat dokáže (ač moc vlků ne) a minimálně to je pro vás známka, že s vámi dokáže soužít, možná vám i občas zachránit krk. Jestli by si však měl někdy vybrat, jestli on a nebo "jeho přítel" vždy si vybere sebe.

Zapsáno.

Tento vlk se narodil dobrému vlku, ale zlé vlčici. Otce nikdy příliš nepoznal, prakticky Yrianovi nedal do života nic, co by stálo za to si pamatovat. Jeho matku přezdívali "bestie". Nebyla to lichotivá přezdívka, ale byla výstižná. Illyrian se příliš od své matky nelišil. To, co mu matka do života dala, bylo umění se prát. Síla, inteligence v boji, nulová empatie a radost z cizího neštěstí.
Rodina pro Illyriana nikdy mnohé nebyla. Věděl, že musí respektovat matku, jinak by se mu to mohlo šeredně vymstít. Nic víc, než respekt však necítil. K sourozencům měl prakticky neutrální vztah. Většinou se stavěl ochranářsky ke svým sestrám, ale neměl s nimi pouto rodiny a sounáležitosti. S bratrem si byl prakticky cizí.

Yrian byl už od mala vychováván k emoční plochosti, svoje pocity vždy zahrabal a proto není schopen ukázat své vnitřní já někomu jinému, nebo jakkoliv projevit emoce k ostatním vlkům. To je možná důvod, proč nyní nedokáže být funkčním členem společnosti, pozitivní emoce Yrian prostě většinou necítí, a když už ano, nejsou spojeny s ničím příjemným. Empatii nezná, nedokáže s někým soucítit, neumí litovat. Radost nemívá prakticky z ničeho, možná má nějakou zvrácenou formu radosti z adrenalinu a boje. Strach nezná, nebojí se smrti, prakticky přežívá. Nikdy nic neočekává, nic se mu nehnusí, nic ho nepřekvapí. Nemá žádnou slabinu, ani blízkou osobu, o kterou by se mohl bát. Yrianova důvěra není prakticky získatelná, opravdu se našlo jen málo vlků, kterým Yrian věřil a nebo jim něco svěřil, málo kdo si opravdu získá jeho respekt či uznání. S Yrianem příliš nelze navázat přátelství, většinou to je spíš nějaká vzájemná symbióza či pakt, který jej poutá k někomu jinému. Většinou v tom nejsou emoce a Yrianovi na druhých nesejde.
Illyrian je nebezpečný vlk, v mnoha ohledech. Už jen to, že nemá empatii a chybí mu spousta pozitivních emocí, není pro něj problém komukoliv, kdo se mu nelíbí, ublížit. Když je k němu někdo milý, Yrian nemá problém s takovým jedincem komunikovat, ale většinou milé vlky zneužívá, ať už pro informace, nebo pro cokoliv co zrovna chce. Jestli se mu hodíte, stráví s vámi nějaký čas a posléze vás odstřihne. Yrian nemá problém vést nějaký rozhovor, ale spousta věcí ho nudí a nevidí smysl v tom je dělat. Málo co mu připadá zábavné, což pramení z jeho bezemočnímu chování, prostě postrádá radost z čehokoliv.
Většinou při setkání bývá neutrální nebo sarkastický, případně až nepříjemně kousavý či provokativní. Pokud vyloženě potká někoho, kdo jej zajímá, umí se i trochu rozpovídat. Jestli vás chce podvést nebo vás využít, zahraje si i na milého a hodného vlka. Pokud má špatnou náladu, jeho slova jsou temná, ostrá, nepříjemná a shazující. Yrian ne vždy musí na každého útočit, ale také se ne vždy chová hezky a mile ke každému, spíše naopak. Je rád, když někomu způsobuje diskomfort, když někoho zahání do nepříjemných situací, nebo když někomu může shodit sebevědomí.
Illyrian se vyžívá v bolesti a strachu. To však neznamená, že jej musí nutně každému působit. Pokud se však s tímto vlkem dáte do křížku, z vašeho utrpení bude mít radost.
Občas, když jej potkáte, může se automaticky ihned chovat agresivně, není to však pravidlem, spíše věcí nálady. Tímto se hodně podobá matce, kdy u ní často viděl, jak s vlky bojovala jen pro zábavu a pobavení. K vlčicím má spíše opačný pohled, rád je zahání do zaječích nebo si hraje s jejich city. Je to šikovný manipulátor a nemá problém zahrát samaritána jen pro to, aby si užil a utekl.
Co se partnerství týče, Yrian to bere jinak - partnerství je pro něj jen o tom splodit vlčata, nemusí danou vlčici milovat. Jednou, ač se to nezdá, by sám chtěl být otcem, aby mohl dále předávat svou "jedinečnou povahu a sílu". Jeho partnerka by musela být však podobné povahy jako on, šílená, zlá, sebevědomá mrcha, avšak ideálně oddaná jemu.
Většinou je tento vlk zavřen ve svých myšlenkách. Má rád samotu, ale větší společnost mu taky nevadí. Pozornost je pro něj pohlazení na egu. Myslí si o sobě že je pán tvorstva, že je bůh. Je sebestředný, egocentrik a manipulátor.
Illyrian moc nehraje na strany. Nějaké dobro a zlo mu jsou ukradené. Většinou je tam, kde je to pro něj výhodnější. Nemá problém podvést kohokoliv. Díky jeho matce se naučil manipulaci a tak si rád dělá z vlků dobrý den a zneužívá je pro svůj užitek. Vždy hleděl jen na sebe, ostatní mu byli vždy ukradení. Nikomu nepomáhá, pro nikoho nežije.
Vlastně nikdy nepoznal pravé přátelství. I když si myslíte, že je to vás kamarád, tak není. Abyste pro Illyriana opravdu něco znamenali a on vás respektoval, musíte mít minimálně podobnou povahu, jako on, nebo mu opravdu padnout do "oka". Nejspíše nikdy nedokáže někoho mít rád, proto i přátelství je pro něj docela zapovězená věc. Přesto, respektovat dokáže (ač málo koho) a minimálně to je pro vás známka, že s vámi dokáže soužít, možná vám i občas zachránit krk. Jestli by si však měl někdy vybrat, jestli on a nebo "jeho přítel" vždy si vybere sebe.

Vyplázla na něj jazyk a on se uchechtnul. ,,Tak dobrá lhářka nejsi," ušklíbl se. Ze by on, Mistr klamu nepoznal takovou lež? V hlavě mu to trochu šrotovalo, ale nakonec došel k názoru, že je to pitomost. ,,Zkusit to můžeš, jen nevím, jestli se nechají na nějaký pokec zlákat," dodal na účet bohů a ukázal zuby v úšklebu.

Electra křičela, on slyšel šumící vodu a cítil jak se jeho tělo rozbila o hladinu. A o něco tupého, nejspíše kámen, který byl pod hladinou. Tupá, tlumivá bolest. Začal kopat nohama. Nad vodou se objevila krev. Nakonec se vynořil a voda jeho tělo odnesla na břeh, byl vysílen a cítil, jak se mu motá svět. Z hlavy mu tekla rudá. Oči měl zastřené.

,,To by bylo teprve zajímavé, mm" zazubil se Yrian nad její odpovědí. ,,Ale to by ses právě prozradila, takže nelžeš, Electro," oponoval jí a se šklebem pokračoval v tahání kúry nad vodopád. ,,Myslím, že by tě neposlechli. Těžko uvěřit, ale řekl bych, že zdejší bohové mají větší ego než ty," zase se jí trochu vysmíval, ale to byl jehi způsob komunikace, lépe to neuměl.
Když pronesla něco o tom, že je monstrum, ale je s ním sranda, ušklíbl se. ,,Nejsem vždycky špatný. To by byla nuda, ne? Pořád na každého útočit. Nemám tolik energie, abych se zahazoval s nudnými vlky, Odvětil netečně a mávl ohonem. Už byli nahoře. ,,Jdeme na to, zlato, " mrknul na ni s úšklebem a nasedl na kůru. Počkal až Electra sedne také a pak se odrazili.
Kůra sjela po vlně vodopádu a přejela přes sráz. Illyrian cítil blazeny pocit adrenalinu. A pak padal, jeho tělo pohltila voda.

,,Občas. A zvlášť pokud umíš lhát. Můžeš si vymyslet jiné jméno, jiný příběh. Všechno. Žít jiný život. Možná jsem celou dobu lhal, hm?" Zazubil se na ni a zahleděl se na měsíc. Bylo to pěkné. Ale Illyrian si moc na tyhle věci nepotrpěl. Nikdy se příliš nerozhlížel nebo neobdivoval obyčejné krásy života. ,,Vlastně neviděl. Ale spousta vlků zde o nich mluví. A hlavně, nemáš takový ten divný pocit, že tě někdo sleduje?" Nadzdvihl obočí. Vlčice si do něj rýpla a on se tomu zasmál. ,,Teď se mi líbíš," odvětil jí s úšklebkem. Byla to jen snaha si jí nahnout? Yrian moc komplimenty nedával. Možná to byla ironie.
,,No jo, ty na královnu vypadáš," zazubil se na ni a zadíval se směrem k vodopádu. ,,Rodiče stojí za hovno, tak to bejvá, princezničko," odpověděl jí a sledoval, jak trhá kůru ze stromů. ,,Myslíš že ti odpoví?" Pronesl výsměšně, když se omluvila stromu. Sám se nad tím uchechtl. ,,Vypadám snad jako zbabělec? Samozřejmě že ne. Ale jestli se budeš topit, tak tě zachraňovat nebudu," ušklíbl se a vzal kůru do tlamy, přičemž ji vynesl nahoru, kde začínal vodopád.

-> Křišťálové jezero

Vypadalo to, že vlčice mu bohy vůbec nevěřila . Nějak ho to netrápilo, bylo mu vlastně koneckonců jedno, kdo si co myslí. Vlčice byla zaslepená sama do sebe, bylo mu jedno, že bude žít v deziluzi. ,,Můžeš mi věřit, ale nemusíš. Nejsem vlk který by lhal... teda, jen když chci někoho namotat. A ty stejně nejradši posloucháš sebe, tak by se mi to asi nepodařilo," zazubil se jí do ksichtu a mávl ocasem. ,,Ovládají? Asi ne. Ale pravděpodobně vytvořili tohle místo, magii tady. Můžou za divné dlouhé spánky. Občas asi pomáhají. Občas si dělají z vlků prdel. Ale neřekl bych, že mají schopnost změnit někomu osud. Ač tedy, věřím, že to jsou oni, kdo nás tady vtáhnul z neznáma. Proč, to ti neřeknu. Ale existují." V jeho slovech byla cítit taková hořkost, dalo se vydedukovat, že bohy v oblibě nemá. Ale nevadilo mu, že se tady dostal. Neměl rodinu, pro kterou by žil, nebo blízké. Nikdy. Emoce byly pro slabochy, ne? ,,Nemoc je asi logická, to jo. Ale ten zbytek, co jsem tu zažil," zase nechtěl na bohy hodit vše, něco mělo logické vysvětlení. Ale jejich nuda, kdo ví, co ještě ztropí.
Když vlčici vyzval k příběhu, tušil, že to asi bude dlouhé. Nu co, mohl si za to sám. Alespoň konverzace nestála. Vlčice to vyprávěla jako celoživotní drama. Neskákal jí do řeči, až když udělal dramatickou pauzu, otočil k ní hlavu a vydal ze sebe jen "Mmm?". Jeden by řekl, že ho to úplně nezajímá a kdyby ano, nepřiznal by to. Když řekla, že bratry pták dokloval taky, jen se lehce škodolibě zazubil. ,,,Co bys vlastně dělala s diamantem, kdyby vás nenapadl pták?" Zajímalo ho, na co by vlčici byl. On se o nějaké tretky moc nezajímal. ,,Máma zní, jako by s ní nebyla moc sranda." Ušklíbl se. S tou jeho vlastně také ne. ,,Hele. Jsme tu. Chceš teda... najít nějakou kůru a sjet vodopád, hm?" Nadzvedl obočí, mluvil trochu hlasitěji, protože přes vodu moc nešlo slyšet.

-Luka

Z Luk přešli k jezeru. Cítil tady pachy nějakých vlků a bylo jich tu hodně. Nechtěl se tu dlouho zdržovat, cítil, že tohle území patří někomu. Cítil tady i pach toho tmavého vlka, kterého nedávno potkal. Zajímavé.
,,To je možné. Možná za to může zdejší božstvo," pronesl jen tak do pléna a švihnul ocasem. ,,Tam je vodopád, vidíš," Ukázal hlavou, nebyl idiot a věřil, že si vlčice všimla. Hladina vody byla skoro až romantická, při svitu měsíce. Byla tma. Vítr byl chladný a vzduch vlhký. Ale nepršelo. ,,Ona má štěstí až moc," zahuhňal jen tak mimoděk poznámku ke své matce a dál už to nechtěl rozebírat.
,,Chceš to vědět, jo?" Nadhodil se zazubením a pak jeho obličej zase ztvrdnul, jako kámen. ,,Cizáci, vlci z jiných světů. Divné rituály, kradli tady vlčata, vytvořili tady portál. Bylo to zajímavé. No a pak taky divná nemoc, co postihla tenhle svět. Hodně vlků pomřelo. Řekl bych, že se bozi asi naštvali," zasmál se, byl to spíš takový ironický smích. Neměl bohy rád.
,,Mm... Hele princezno, když už si tady říkáme příběhy, pověz mi taky nějaký, m?" Nudil se, cesta se táhla a on potřeboval nějaké rozptýlení. Nehledě na to, že se mohl dozvědět něco užitečného. Nebo prolomí ledy a aspoň si trochu s touhle užije, když už nic jiného.
-> Vodopády

-> Les u mostu

,,To je možná pravda. Magie je tady opravdu kumulovaná. Každopádně to znamená, že se odsud dostane někdo buď náhodou, nebo musí být silnější, než magie tady," nahodil do pléna úvahu. To znamenalo, že buď je matka extrémně silná, neb má z pekla štěstí. Mrcha.
Bouře je naštěstí minula, ale i tak měl už Illyrian mokrý kožich. Na večer se počasí trochu uklidnilo a on cítil, jak pomalu mokrý kožich schne. Vypadal zase trochu jako chlupatá koule, něoc málo z něj odpadávalo po cestě. Srst se mu ještě nevymněnila. Vítr byl chladný a Yrian si nebyl jistý, jestli se zrovna teď chce koupat ve vodopádu. Ač tedy, ne že by mu to vadilo, ale na druhou stranu, bylo nepříjemné být mokrý.
,,Už několikrát se zdejším vlkům podařilo zahnat zvláštní síly. Ale asi nikdy nebyl nikdo tak silný, že by zapudil všechny vlky zde. Možná se někdo takový objeví," uhechtl se. Doufal, že až zesílí, bude to on, kdo tady rozseje zkázu. Pro pobavení.
Vlčice se mu zdála úplně nadutá a byla tak zahleděná do sebe, že jej nejspíše nepochopila. Yrian se jen ušklíbl.
-> Křištálové jzero

,,Myslím, že zde je možné úplně všechno. Navíc, není těžké vytvořit úkryt, pokud máš navíc elemnt země," konstatoval rudý vlk a střihnul uchem. Od té doby, co viděl a potkal vlka s křídly, se tady nedivil už opravdu vůbec ničemu. Vlčice o tom nějak moc přemýšlela Illyrianovi byla vlastně úplně šumák, kde ti pouštní smradi žijí, nebo kde se schovávají. Co mu bylo po tom, hm? Stejně do pouště pravděpodobně nezavítá, nebo minimálně jen na dobu nezbytně nutnou, tak jako vždy. ,,Oáza, hm? V Poušti nějaká je, určitě. Jinak by tam nepřežili," konstatoval Yrian, ale sám netušil, proč přistoupil na hru vlčice. Přemýšlet nad zbytečnostmi, proč? Rychle se vzpamatoval.
,,Near by si poradila asi se vším. Mrchy přeci jen žijou nejdéle, hm?" Mlasknul s úšklebem a podíval se kolem Les byl nezvykle tichý, jen listy sem tam pokropil déšť. Yrian nějakou kapku sem tam zaznamenal v kožichu. ,,A kdyby existovala nějaká zvláštní děsivá síla, nejspíše bychom už všichni byli mrtví," konstatoval zase. Smrt mu nevadila, bral ji jako dobrou kamarádku. ,,To vidím," odvětil jí na to, že jí nic nerozhází. ,,Když jsi zahleděný až moc do sebe, nevnímáš okolní svět," pronesl kousavě a sám se tomu uchechtl. ,,Určitě jsi dokonalá," přitakal jí ironicky a protáhl se.
,,Všiml jsem si, že je léto," pronesl kousavě a hodil po ní očkem. ,,Mmm, blízko je vodopád, pak nějaké hory,,, možná tam?" Nahodil nezaujatě. ,,Tak pojd," vydechl a vedl vlčici dál, když mu teda slibovala nějakou adrenalinovou zábavu.
-> Luka

Zdálo se, že Yran krémovou vlčici znejistil. To mu vyvolalo úsměv na rtech. Přesto se však zdála neoblomná a dodala, že kořistí není. Ač jí to Yrian moc nebaštil, tohleto hrané sebevědomí. Když se nevyjadřovala dále, Yrian to také přešel. ,,Uvidíme," mlasknul jen s úšklebem a mávl oháňkou.
,,Rozhodně nemají rádi zimu, když žijí v poušti. Nejspíše jsou to vlci co už někdy žili v tropičtější oblasti a nemají uzpůsoben kožich na zdejší zimní podnebí," pronesl kousavě Illyrian, aby dodal věci logiku. ,,Ale poušť je také nepřehledná a většinou poskytuje dobré strategické místo, zvlášť pokud mají třeba i úkryt pod zemí," nadhodil Illyrian, připadalo mu to nejvíce pravděpodobné.
,,A co je venku? Před čím by mohla utíkat?" Nadzvedl obočí. Nebylo nic, před čím by Near, jeho matka, sklopila uši. A ani on nikdy neviděl nic, čeho by se bál, nebo musel utíkat. Možná mu to ale včice objasní. ,,Pokud její osobnost ehm... přežiješ," uchechtl se.
,,Divnej? Asi jo. Každý jsme tak trochu divnej, ne?" Nadhodil a mrknul po ní očkem. ,,Nemáš taky nějakou svou divnost? Zvláštní zálibu?" Uculil se. ,,Nezkoušel. Ale zní to poměrně jako něco, co bych klidně zkusil," odvětil Yrian s nadzvihnutým obočím. ,,Ty jsi tohle zkoušela?" Nadhodil.

Illyrian si všímal, že si ho vlčice nevšímá. Moc po pozornosti nelačnil takže mu to bylo jedno. Z transu se teprve probrala, až když začal mluvit on. ,,A jsi ty kořistí?" Nadzvedl jedno obočí a koutek mu utekl do šklebu.
Vlčice na moc dlouho hubu nezavřela. ,,Takže ses vlastně nudila. A z nudy hledala smečku v poušti, abys zjistila, že se pouštní smečka jen tak snadno najít nedá." Konstatoval rudý vlk a znovu si vlčici prohlídl ležerním pohledem. Bylo jasné, že vlci v poušti nežijí jen tak pro nic za nic. Poušt byla nepřátelská, lehce se v ní kdekdo ztratil. Yrian neměl poušť rád. ,,Nemyslíš, že když žijí v poušti, tak moc nechtějí být nalezeni?" Nadhodil úvahu.
,,Pochybuji že by se jí zastesklo, že by se vrátila sem. Myslím, že si užívá svůj důchod trýzněním nějakých nebohých chudáků, to by na Near sedělo." Jeho matka nebyla žádné nevińátko. ,,Pokud jí potkám, jistě jí za tebou pošlu," pronesl s uchechtnutím. Těžko říct jestli to myslel v dobrém, aby vlčice dostala svou odpověd, nebo ve zlém.
Vlčce v jeho očích maličko porostla. ,,A k čemu ti to bude, vědět kde kdo žije, když se smečky stejně starají jen o sebe? Tuláci jsou jim putna, jinak by je území vyhnali. Ani na to nejsou dost silní. Zbyteční," zazubil se Yrian.
,,Oh, chceš vědět, co mi připadá zábavné, hm?" Nadhodil laškovně zase se k ní pomalu rozešel. ,,Baví mě když se druzí třesou strachy. Baví mě strach v očích, baví mě moc nad něčím žvotem, nad nejistotami. Baví mě vzrušení, život na hraně, smrt na dotek. Baví mě brát si vlčice a užívat si s nimi dlouhé noci," prones zvráceným hlasem. Nemyslel ale, že by to vlčici nějak rozhodlo. Už znala tule jeho tvář a hlavně, když se ho nebála, postrádalo to smysl.Bavilo jej ale dobírat si jí. Alespoň něco. ,,Jinak je život nuda. Každý se narodí. Žije aby měl rodinu, smrady, smečku, nějaké postavení... a pak chcípne," pronesl Yrian znovu znuděným tónem.

Vlčice se zdála být zaujatá svými vlastními slovy, takže Illyriana moc nevnímala. Ten už si líně hověl ve stínu a nezaujatým pohledem sledoval její pusu, jak mele pantem. Víc znuděně už vypadat nemohl, maximálně kdyby si při jejím výkladu začal lízat koule, možná by pochopila, že mu je to úplně u prdele. Mrsknul po ní svýma ledovýma očima. ,,Hm, královská krev jo?" Zabručel snad s nezájmem. ,,Vznešené alfy a vlci vyššího postavení krvácí stejně, jako všichni ostatní," pronesl svou myšlenku, bylo mu jedno, kdo má jaké postavení či autoritu. Každý jednou chcípne, každý má z něčeho strach, každý se bál umírat a to na tom bylo jediné krásné. Illyrian neměl strach z ničeho, protože k ničemu neměl vztah. I smrt mu přišla jako nuda.
Sledoval namyšlenou vlčici a pomalu si dělal škatulku ve svém mozku. Přiřadil ji mezi ty naivní, co pro svou namyšlenost radši chcípnou, než aby věnovali pozornost nebezpečí. Byla tak zakoukaná do sebe a svých slov, že kdyby jí teď skočil po krku, ani by nestihla zareagovat a vykrvácela by na zemi. Krásné. Ale nudné. Illyrian pro ni měl lepší využtití. Měl vlčice rád, svým způsobem. Nahnat je jako koist, zněužít je, pobavit se s nimi. Zabíjení takových byla nuda. Tvoření traumat pro něj bylo daleko zábavnější. ,,Pouštní smečka, hm? Proč bys chtěla najít pouštní smečku, když si nedovedeš představit život v poušti? Navíc, ano, máš pravdu, je to přinejmenším hloupé," uchechtl se Illyrian, zároven si jí trochu dobíral.
Pak přišla řeč na matku. Zazubil se. ,,Máti byla prohnaná svině, ta uměla zdrhnout odkudkoliv. Jak to ale dokázala, to sám nevím, neptal jsem se," pokrčil "rameny" a mlasknul.
,,Smečky tu jsou. Na tomhle menším ostrůvku jedna, na tom větším, odkud si hádám přišla, asi dvě, nebo tři, co jsem slyšel. Proč se ale, prosímtě, mermomocí chceš přidat do smečky, hm? Není to... nuda?" Nadzvedl obočí.