Příspěvky uživatele

< návrat zpět

No jo, Iona by ráda bochníčkovala na sněhu, jenže ten tu jaksi tak trochu nebyl k dispozici. Zato Peisie, té písek slušel. Bylo to jako by sem patřila. Což... ostatně patřila, když byla členkou místní smečky. Iona se na ni zazubila nazpět, když do ní šťouchla. Bylo to zvláštní tu jen tak bochníkovat s cizinkou, v cizím doupěti, uprostřed cizího území... no, co nadělat. A abych řekla pravdu, jejich alfa mi byl ukradený, jen mi připadalo správné říct ty formality. A... pak promluvila a já se polekaně rozhlédla jestli ji nikdo neslyšel. Jak to o svém alfovi mluvila? Tohle si sice mohla myslet, ale vyslovit to nahlas bylo... nepředstavitelné. "Uhm, neměla bys... neměla bys o něm takhle mluvit. Nebudeš z toho mít problém, kdyby tě někdo uslyšel?" zeptala jsem se tlumeným hlasem. pak se zeptala na vhodné zvíře na kožešinu a já jsem o tom chvíli přemýšlela. "Uhm, popravdě, nevím." Vyrobit kabátec? Viděla jsme tu sice vlky se zvláštními věcmi, jako třeba Rain a její náhrdelník, ale kabátec? Vlastní výroby? "Možná sob?" navrhla jsem. Já vůbec netušila, co jiného tu žilo, co by se dalo použít, ale sobi byli hezky huňatí. "Tady v poušti ale máte příjemně teplo, to snad kabátec ani nepotřebuješ, ne?"

---> území Namarey

Sice jsem nevěděla, co si mám myslet o tom, že lezu do úkrytu cizí smečky, ale nutno přiznat, bylo pro mě mnohem příjemnější dostat se z obležení těmi cizími vlky a být tu opět jen s Peisiou... a tou béžovou, ale ta tu s námi stejně nezůstala, ta nám jen ukázala úkryt. Bylo tu příjemně teplo a celé tohle místo vypadalo... tajemně. Nemohla jsme si pomoct a musela jsme se zvědavě rozhlížet po okolí a po zvláštních kresbách. Tohle jsme ve Zlaté smečce neměli. Došla jsme až za Peisiou a zvědavě zkusila písek, než jsme se zabochníkovala hezky vedle ní. Uhm, tohle vůbec nebylo špatné. Nastálo bych tu zůstat nemohla - teď v zimě byla poušť snesitelná, ale až se oteplí, usmažila bych se tu i ve své letní srsti - ale byla zajímavá zkušenost se sem podívat. "No, zdá se, že vám se noví členové můžou jenom hodit." Zmizení alfy nebylo něco, nad čím se dalo pokrčit rameny a nechat to být a tahle smečka se zdála být poměrně malá. "Je mi líto, co se stalo s vaším alfou. Doufám, že se brzy najde. A... gratuluju k povýšení." Usmála jsem se na ni. Beta. Beta Namarey. To bylo slušné. Také jsem doufala, že se mi jednoho dne podaří oslavit takový úspěch, i když jsem tomu mnoho nadějí nedávala. Byla jsme přece vlčice, ne vlk, své magie jsem pořádně neovládala, pokud jsem se měla srovnat s jinými vlky odsud, a místní ostrovy jsem pořád moc neznala. "Máte to tu prakticky zařízené." Takhle tedy vlci, co neměli dostatečně hustou srst, na ostrovech přežívali zimu, huh? Zalezlí v jejich osobních teplejších krajinách.

9) Ohřej se v libovolném úkrytu - 1 bod

Přišly jsme sem teda v zajímavou chvíli. Počkala jsem stranou, abych se nepletla do interních záležitostí smečky, ale přesto mi neuniklo, že byla Peisia (a jeden další vlk) povýšená. A pak zamířila pryč. nebyla jsme si jistá, jestli mám zůstat nebo následovat, ale zůstávat s cizinci se mi tu nechtělo. Někdo, kdo nebyl cizinec tolik, byl lepší volba. Ale Peisia chtěla, abych šla s ní, takže jsem popoběhla a pospíšila si, abych ji dohnala, i když jsem obezřetně pokukovala po zbytku smečky. ještě štěstí, že nikdo nevypadal, že by mu moje přítomnost vadila. Asi měli dost svých problémů. O tomhle rozhodně budu muset informovat našeho alfu, protože změna alfy a zmizení původní alfy rozhodně nebylo něco, co jsme mohli brát na lehkou váhu. Dohnala jsem Peisiu a pískovou vlčici a přidala se k nim do úkrytu. "Objevilo se tu u vás najednou docela dost cizích vlků. Je to tady běžné?" zeptala jsem se. Nebo do smečky patřili a mně to jen uniklo, protože jsem nebyla dost blízko, abych všechno slyšela? Na tom nezáleželo. teď si chvíli odpočineme a pak, jak jsem doufala, vyrazíme dál.

---> úkryt

Usmála jsem se. "Děkuju, v zimě je praktická. Zatím není, i když koukám, že na tohle podnebí je tvoje srst jako dělaná. Říkala jsem si, jestli ti na louce není zima." Uznale jsme ji obhlédla. "A hodí se k tobě mnohem víc, než hustý kožich." Možná bych ji soudila, že není přizpůsobená svému okolí, ale teď jsem zjistila, že to není pravda, protože byla. zajímavé, že ani v zimě tady nebyla zima. Tyhle ostrovy byly skutečně magické.
Ovšem začínalo tu na můj vkus skutečně být poněkud těsno a i když mě vlčice ujistila, že tohle není přepadení, necítila jsem se mezi tolika vlky dobře. "Myslím, že počkám stranou, než si tu vyřešíte co potřebujete. Nepřísluší mi, abych s vámi seděla na smečkovém srazu," řekla jsem vlčici, "ale nespěchám, naopak... bych ve skutečnosti byla ráda, pokud bys mi ukázala poušť a okolí, pokud nejsi proti. Ještě nikdy jsem na podobném místě nebyla a-" Oh, co to? Místo toho tady začaly rašit květiny. Neměla jsme v životě zatím mnoho zkušeností s magií země, takže jsem na to koukala jako sůva z nudlí. "Tohle je... působivé." A to už jsem měla kytku za uchem. A neměla jsem slov. Vůbec jsem netušila, co na to říct nebo jak se ohledně toho cítit. "Eh... děkuju?" Na její popis jsem přikývla. Aha, dobře, rozumím. Zajímavé. To se možná bude hodit mé smečce. Ale já si prozatím šla sednout opodál, abych nerušila smečkový sraz.

10) Prozkoumej, jak zima ovlivňuje pouštní oblasti - 1bod

---> Kvetoucí louka

Držela jsem se srnkou tempo jak jen jsem dokázala, což bylo... vlastně až tam, kam bylo potřeba. Hra mě tak pohltila, že dokud vlčice nezastavila, aby chytila dech, ani jsem nepostřehla, že jsme překročily hranice smečky. Doběhla jsem vedle ní a chvíli oddechovala, než jsme odpověděla. "Držet s tebou tempo není nic jednoduchého." Ale usmála jsem se na ni. Tohle byla docela legrace. Nikdy bych se nebrala za ten typ, co půjde jenom tak blbnout s úplným cizincem do sněhu. "Děkuji. Ty, jak se zdá, jsi pro běh jako zrozená. Dlouhé nohy, pořádné svaly..." řekla jsem uznale. Jasně, bylo to objektivní zhodnocení, ale klidně to mohla vzít jako kompliment, protože takové věci kompliment zasluhovaly. Jistě byla skvělá lovkyně a schopnosti byly něco, co já uměla ocenit. Až teď jsem se rozhlédla a zamračila se. "Není tohle území cizí smečky? Nerada bych, aby nás odtud vyhnali se zubama v kožichu..." Voda ale přijde vhod a kolem nebyly čerstvé pachy. Možná... možná si nás nikdo ani nevšimne. "To není špatný nápad. Moje jméno je Iona Geir ze Sev- ze Zlaté smečky, mimochodem." Zvláštní, že tady byla poušť a mnohem tepleji, hmm... možná by to stálo za průzkum?

5) Zaskotač si s dalším vlkem ve sněhu a popište sněhové hrátky alespoň na 4 posty (nelze během nich plnit jiné úkoly) 4/4 - 2 body

Byla rychlejší a mrštnější, než já, ale já se nevzdávala a rozhodně mě to neodradilo. Tohle nebyla srnka, kterou bych chtěla sežrat, takže co na tom, jestli mi nakonec uteče? nesnažila jsem se napodobovat její zběsilé pobíhání, ale jít na to chytře. tady přibrzdit, tady to střihnout rovně, tady dostat smyk... ne, to byl omyl. Nicméně jsem se taky slušně vymáchala ve sněhu a když jsme ji chytila, jazyk mi visel námahou z tlamy. Ne že by mě to trápilo, byla to jen hra a byla to legrace. pak sebou můžu někam plácnout a odpočinout si. Shodila jsem ji na zem a pěkně ji v tom sněhu vymáchala - a sebe taky, protože ten sníh byl prostě všude a nedalo se mu vyhnout. A pak vystartovala znova pryč. Oplatila jsme jí hravé cvaknutí zuby. "Si piš!" bylo všechno, co jsem ze sebe dokázala skoro bez dechu vyrazit, ale zazubila jsem se na ni a už jsem pádila za ní. Ha! Na mě si nepřijde, srnka jedna.

---> Namarey

5) Zaskotač si s dalším vlkem ve sněhu a popište sněhové hrátky alespoň na 4 posty (nelze během nich plnit jiné úkoly) 3/4

Šedá nevypadala, že by měla o společnost zrovna zájem, zato hnědá se s námi dala do řeči. respektive se zrzkou, já spíš tak postávala poblíž. "Omladino?" zeptala jsem se překvapeně. Tak mi už hodně dlouho nikdo neřekl. Kolik jí bylo, že se tak rozhodla častovat dvě zcela dospělé vlčice? ne tedy že bych se hodlala ptát, to bylo netaktní a také mi do toho nic nebylo. Ovšem pohyb, to jsem schvalovala. V téhle zimě to vážně nebylo od věci. Hah, čas tu srnku pořádně prohnat! vyrazila jsem za ní, odhodlaná ťápnout ji taky. A možná ji shodit do sněhu, protože proč ne? Nijak jí tím neublížím a neviděla jsme důvod ji ani při hře jakkoli šetřit. letěla jsem sprintem za ní, snažíc se nezapadnout do nějaké díry, protože to by honičku pěkně rychle ukončilo. Můj krok byl na sněhu jistý, byla jsem zvyklá v těchto podmínkách lovit a co byla hra když ne lov, ve kterém nikdo neumřel? Pocem, srnko!

5) Zaskotač si s dalším vlkem ve sněhu a popište sněhové hrátky alespoň na 4 posty (nelze během nich plnit jiné úkoly) 2/4

---> Začarovaný les

Já si na zimu ani v nejmenším nestěžovala. Když chtěl někdo v tomhle počasí ven, měl si holt vzít pořádný kožich a nebo zůstat v teple pelechu. Přežijí jen ti nejsilnější a nejpřizpůsobivější a tak podobně. Nicméně i já se nyní dostala na otevřenou louku a brzy jsem před sebou uviděla cizí vlky. Huh. Byli tam tři. Dva tse tam prostě vyskytovali a jeden... jeden byl neřízená střela. Hele na ně, nejenom já si zjevně užívala bohatou sněhovou nadílku. Vyrazila jsem k nim. byli to sice cizinci, ale zdálo se, že tam panuje přátelská nálada - soudě podle toho torpéda, co právě skončilo v závěji. "Zdravím," řekla jsem tak nějak do éteru, sotva jsem se dostala nadohled, ale i když jsme přátelsky kývla i na ty dvě cizí vlčice, moji pozornost zaujala zrzka. Ta radost byla vlastně docela... nakažlivá. Bylo to už dlouho, co jsem se naposledy potkala s nějakými vlky a když jsem uviděla tu jednu ve sněhu, zasmála jsem se na ni a zopakovala pózu, kterou ona provedla jen chvíli zpátky - břicho na zem, zadek nahoru. Jak je v té závěji tam dole, huh?

5) Zaskotač si s dalším vlkem ve sněhu a popište sněhové hrátky alespoň na 4 posty (nelze během nich plnit jiné úkoly) 1/4

No, tady se jeden patrně nic zajímavého nedozví. Čas opět zvednout kotvy a posunout se dál. uvažovala jsem, že už bude pomalu čas se vrátit opět do smečky, ale od chvíle, co jsme odešla z území, jsem téměř nic nezažila a ještě se mi úplně vracet nechtělo. Trošku delší výlet snad nikomu neublíží, ne? Mohla bych se podívat co je za lesem. Možná že byla noc a počasí, že by vlka nevyhnal, ale já byla na podobné podmínky zvyklá a svým způsobem mi vyhovovaly. Připomínalo mi to domov v celé své kráse, všude led a sníh. Mimo les bude krajina ještě hezčí, tady pod stromy byla příliš tma. Vyrazila jsme tedy skrz les a dál na západ, dokud se přede mnou nerozprostřela zasněžená louka.

---> Kvetoucí louka

Prosím tlapičku do ohně :3 děkuji!
Taiclara do síly

Zapsáno.

3. reakce Excel a Tawny

Jako kdyby se tady vítalo jaro? Byl to nějaký podivný místní zvyk o kterém se mi zatím nikdo nezmínil? Ovšem pokud byl vlk místní a samotného ho to překvapilo, tak to patrně místní zvyk nebyl a nebo ho dodržovala jen malá skupina vlků. Sám ale řekl, že místní není, takže kdo ví. "Já jsem tu taky teprve krátce. Už místní magie je pro mě dost nová, natož tradice a zvyklosti," odpověděla jsem zatímco jsem se rozhlížela po lese. Vypadal tak nějak jinak, než když jsme tudy procházeli s Rain.
Excel vyrazil hledat další vlky a já ho následovala, abych se neztratila z dohledu jediné společnosti, kterou jsem zatím měla. Netrvalo dlouho a objevili jsme dalšího vlka ve zvláštním oděvu. Zvedla jsme obočí na svého společníka, když vlčici hned složil kompliment, ale nijak jsem to nekomentovala. Já pozdravila o něco obyčejněji: "Zdravím, nevíte náhodou, co se tu děje?"

2. reakce Excel

Vlkův oděv byl tak odlišný od mého a přesto jsme jasně poznala, že ani on v něm patrně nepřišel. Že mu ho daroval les. Neunikl mi ale lístek, který ho zdobil, ale ten jeho byl jiný, než ten můj a netušila jsem, co znamená. "Tak to patrně víme stejně. Tohle se na mně objevilo, sotva jsem vstoupila do lesa," řekla jsem. Když jsem si ho prohlížela, musela jsem uznat, že podobně jako můj ke mně, i jeho oděv se k němu zvláštně hodí. Jako by byl navržený přímo pro něj. "To zní jako dobrý plán," souhlasila jsem. "Ráda bych tomu přišla na kloub." Jak jsem k vlastnímu překvapení zjistila, byla to pravda. A nebyla to pravda, protože to bylo podezřelé a já chtěla vědět, jestli jsme příchodem do lesa nepropadli duší nějaké magické entitě, ale protože... protože jsem byla prostě zvědavá. zajímalo mě to. Chtěla jsem zjistit, co se tu děle, protože se tu dělo něco zajímavého. "Možná by pomohlo najít někoho dalšího, co bude vědět víc," navrhla jsem a rozhlédla se.

1. reakce Excel

---> Zubří pláň (přes Mlžné pláně)

Sama jsem netušila, co tu hodlám najít. Prostě jsem pokračovala přes pláně dál a rozhlížela se po okolí, abych si vtiskla do paměti co nejvíc. Něco mě však táhlo k lesu. Patrně zvědavost, protože takové lesy jsem z domova neznala. Když jsme však překročila hranici stromů, něco se stalo. Ucítila jsem zvláštní šimrání a na zádech jsem najednou cítila látku a na svět jsem hleděla skrz masku. Co to? To bylo nezvyklé. nebála jsme se však, ať to bylo cokoli, nepůsobilo to... nebezpečně. Když jsem se pokusila sama sebe prohlédnout, uviděla jsem, že je celý můj nový ohoz laděný do stříbrno-zlato-modré, jako by byl dělaný přímo pro mě. Což patrně byl, když se mi takhle objevil na hřbetě. Měla jsme tenký modrý plášť pokrytý modrými květinami a sepnutý zlatým listem. Tohle bylo jistě něco, co stálo za prozkoumání. Odhodlaně jsem pokračoval dál do lesa se záměrem zjistit, na co jsem to tu narazila. První, co jsme uviděla, byl cizí vlk. Mohutný samec s lebkou na hlavě, kterého jsem neznala (nebo jsem nevěděla, že ho znám). "Zdravím. Nevíte, co se tady děje?" zeptala jsme se ho.

Na'arash se vydal po svém a já zůstala ještě nějakou chvíli stát na kraji lesa, než mi zmizel z dohledu. Co dál? Byla jsem tu sama a neměla jsem v podstatě nic dalšího na práci. Nechtěla jsme se však otočit a vrátit se do smečky. Právě naopak. Jedna moje morbidnější část chtěla zjistit, jestli můžu opusit bezpečí smečky. Jestli mám na to vydat se do tohohle nebezpečného světa na vlastní tlapku. A tak jsem vyrazila přes louku a dál na sever. Byla to místa, která jsem i předtím prošla s Rain, ale za jednu návštěvu se rozhodně nedá prozkoumat všechno. vyrazila jsem tedy tím směrem. Sama jsme byla zvědavá, co tam objevím a co tam na mě tam mohlo čekat. Mohla jsme jen doufat, že to nebude nic, co by se rozhodlo dát si mě k večeři. Pokračovala jsem přes louku, zmizela v mlze a nakonec se ocitla před začarovaným lesem.

---> Začarovaný les (přes Mlžné pláně)

---> Zlatý les

Hlubší příběh? To skutečně ano. "Spíš by to byla zajímavá náhoda," řekla jsem. "Ale stejně o tom nevím dost, abych mohla vyprávět." Navíc se mě to netýkalo, takže jsem neměla potřebu o tom mluvit, a už vůbec ne s úplným cizincem. "Nepřekvapilo by mě to. Tyhle ostrovy skrývají spoustu podivného," řekla jsem. A dost z toho podivného mělo tendenci nám jít tím či oním způsobem po krku, nebo to bylo alespoň trochu magické.
Došli jsme na louku a tam jsem zastavila. "Tak jsme tady," oznámila jsem poněkud zbytečně. "Odtud už budeš muset trefit sám, ať už potřebuješ kamkoli." Dokázala bych mu snad ještě poradit, kterým směrem se nachází Mlžné pláně a možná i něco málo dalšího, ale jinak jsem se tu prakticky nevyznala. "Hodně štěstí na cestách," popřála jsem mu ještě.