Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Vedla jsme ho tedy ve z lesa. pokud jsem odhadovala dobře, mířili jsme zhruba tím směrem, kde jsme předtím s Rain čekaly na hranicích. I když jsem si myslela, že dostanu nějakou neurčitou, zdvořilostní odpověď, tenhle vlk se toho nebál. pozvedla jsme obočí. "Nejmenovala se ta vlčice náhodou Merlin, že ne?" Pochybovala jsem, že bude odpověď kladná, protože to by spíš běžel od Zlatého lesa, ne do něj, ale bylo to zajímavé, kolik vlků to najednou mělo problémy s láskou. S nešťastnou láskou, abych byla přesná. Ono na tom mít přiděleného partnera asi také nakonec něco bylo. Já jsme s Flókim tyhle starosti nikdy neměla. Neřešili jsme lásku, protože jsme oba věděli, že se nemilujeme a že na lásce stejně nezáleží. V jistých ohledech to tak bylo jednodušší. "Jo, život není dokonalý, ale takovéhle věci k tomu už patří. Já jsem Iona, těší mě." nepovažovala jsem za důležité předfstavovat se celým jménem, protože jsme byla ve Zlaté smečce tak krátkou dobu... že jsem se s ní ještě úplně nesžila. Navíc tu takové věci vlci pravděpodobně nedělali, co jsem zatím vypozorovala. Ale mohla jsem se mýlit.

---> Zubří pláň

Přikývla jsem. "Přesně tak." Byla to tak nějak odpověď na obě jeho otázky zároveň. "Ale jistě, nemám s tím problém." Ne že by to nezvládl sám? Musel by být úplný idiot, aby nezvládl něco tak jednoduchého jako otočit se a vyrazit přímo na sever a na první pohled vypadal docela inteligentně a schopně. Možná byl teď večer a přes koruny stromů na nás nesvítilo slunce, podle kterého se dalo orientovat, nýbrž měsíc. Ovšem já se dokázala orientovat i podle měsíce. Věděla jsem, kde se nachází v kterou roční dobu. Stačilo mít jen zběžný přehled o tom, jak moc noc pokročila, a vlk dokázal víceméně najít ten správný směr.
Vyrazila jsem a jen se pohledem ujistila, že jde za mnou. Vyhovovalo mi to. Já trochu poznám okolí a smečka bude mít o jednoho vlka, co se motá kolem hranic, méně. "Co tě vůbec do Zlatého lesa přivedlo?" zeptala jsem se, abychom nešli v tichosti, když už jsem měli společnou cestu. Přišel se sem snad podívat, protože se o našem lese zmínila jeho známá? Nebo sem skutečně zabloudil omylem? Nebo hledal svou známou? Nechtěla jsem však vyzvídat. Nic mi do toho nebylo a dokud se to přímo netýkalo smečky, ani mě to nějak zvlášť nezajímalo. Nepatřila jsem mezi ty vlčice, co by si potrpěly na drby.

Přemýšlela jsem, jak se zeptat, co tady dělá, aniž bych vyzněla zbytečně nepříjemně. nebyla jsem si ve své roli hraničáře úplně jistá, navíc jsem netušila, s kým mám tu čest a ani jsme neznala všechna pravidla smečky. Teď jsem nebyli na území, neměla jsem tedy právo ho vyhánět. Než jsem se však stačila rozhodnout, promluvil on a rozsekl tak moje dilema. Nebyl to člen smečky. A ani nevěděl, že se nachází kus od hranic. neptal se však úplně té správné vlčice, protože ani já sama tak docela nevěděla, kde přesně se to nacházíme. "No..." podívala jsem se za sebe, směrem, odkud jsme přišla. "Když budeš pokračovat rovně, dostaneš se na hranice Zlaté smečky. Pokud se potřebuješ dostat z lesa, uděláš nejlíp, když budeš pokračovat na sever, tamtím směrem. Mám tam zrovna namířeno, můžu tě vyprovodit, pokud chceš." Jméno Aileen mi vůbec nic neříkalo, ovšem skutečnost, že tu bloudil už tak dlouho? To bylo na pováženou. nedalo se tu přece ztratit tak snadno, ne?

---> území Zlaté

Překročila jsem hranice smečky. Byl to zvláštní pocit. Bylo to, jako bych opouštěla kruh bezpečí a vrhala se do neznáma, což mě překvapilo. Kdy naposledy jsem z něčeho měla strach? Ale opravdu jsme se ostrovů bála? Nebo jsem jim jen nerozuměla? Žilo tu přece tolik vlků. Nikdo z nich nevypadal, že by tu byl nešťastný. prospívali tu a dařilo se jim. Mohli si dovolit nebýt tak disciplinovaní, jako moje stará smečka. To vypovídalo o jedné ze dvou věcí: Buď se tu vlci měli mnohem lépe a ostrovy slabost netrestaly tak jako krutá zima a život na severu, nebo tu byli vlci mnohem silnější a odolnější.
jak jsem tak pokračovala dál, ztracená ve svých myšlenkách, ucítila jsem pach cizího vlka. Už jsem se od hranic sice vzdálila, ale i tak jsem měla pocit, že to stálo za prozkoumání. Pořád byl dost blízko území smečky. Nebo to možná byl někdo ze smečky, kdo se do ní teď vracel? Tak či tak jsem vyrazila za ním. Pokud to byl cizinec, možná by ocenil varování, že je blízko smečky, a pokud to byl směččan... no, potřebovala jsem poznat nové vlky.
Brzy jsem uviděla statného pískového samce. "Zdravím." řekla jsem neutrálně, abych upoutala jeho pozorost, a zastavila se opodál.

Ani netušil, jak moc v tom má pravdu. Já taky nečekala, že se ze všech míst ocitnu tady, na magických ostrovech, kde potkám vlka, co prodává magické dovednosti, a přidám se do smečky. "To je pravda. Dobře, takže jsme tedy domluvení." Rychle a jednoduše bez zbytečného dohadování, přesně jak mi to vyhovovalo. Společně jsme ještě chvíli cestovali a prošli si hranice, než jsme se rozloučili. "Nápodobně," řekla jsem. S Atrayem se bude spolupracovat dobře.
Jakmile odešel po svém, vydala jsem se na samostatný průzkum, abych se lépe seznámila se svým novým domovem. Nehledala jsme nic konkrétního, spíš se prostě procházela a vrývala si do paměti terén, abych se tu dokázala pohybovat jistě a bez toho, abych se ztrácela. Nehodlala jsem ale svůj průzkum omezovat jen na území smečky, takže jsem brzy překročila hranice a vyrazila do lesa. Možná jsme teď neměla po boku Rain, ale nemohla jsem zůstat jen se smečkou a schovávat se před hrůzami ostrovů. Musela jsem se jim postavit čelem. Opatrně a s rozvahou.

---> Zlatý les

"Tak nějak jsem čekala, že sama budu," přiznala jsem. "Jsem tu nová a pokud vím, nikdo jiný se teď nepřidával, ale stejně je dobré vědět, že jsou tu i další." Na jednu stranu to bylo dobré vědět, ale na stranu druhou by se mi dost možná hodil nějaký zkušenější a lepší průvodce. ovšem darovanému koni na zuby nekoukej. Nemít tu Atraye, byla bych na všechno úplně sama a i nezkušený průvodce byl lepší, než žádný. Pokud nic jiného, čekala jsem, že Stray bude alespoň vědět, jak to obvykle v místních smečkách chodí, protože už teď mi Zlatá připadala tolik odlišná od té, kde jsem se narodila a kde jsem strávila většinu života.
Pomalu jsme se k hranicím už blížili. "Čekala bych, že značkování hranic bude tak nějak na celé smečce," řekla jsem. Jeden vlk to rozhodně nemohl zvládnout celé sám, navíc množství různých pachů vypovídalo o síle a velikosti smečky, což bylo podle mého přesně to, co bylo docela dobré rozhlašovat do světa. "Jediná další možnost, která mě napadá, je si hranice rozdělit a každý bude hlídat kus, ale myslím, že tvůj návrh je lepší." nyní mě zajímalo jak velký prostor to máme. Budeme na to ve dvou stačit? Aetas patrně zatím neměl jiné vlky, kterým by to přidělil, ale pokud měla Zlatá velké území, jistě se nám budou hodit posily.
Když jsme došli na místo, zběžně jsem prozkoumala pachové stopy. Vypadaly dobře, zatím přeznačkovat nepotřebovaly. Patrně to tu někdo hlídal i v mezičase než jsme byli vybraní my dva. "Žádné starší hlídače smečka nemá?" zeptala jsem se. Půlku hranic tedy tvořilo moře? To bylo skutečně výhodné. Také to znamenalo míň práce pro nás, ale zároveň měla smečka stále dost prostoru i na taktický ústup, pokud by byla napadena silnějším protivníkem. "Předpokládám, že zbylý prostor tvoří les?" Atray se nakonec ukázal být užitečnějším, než o sobě sám tvrdil. Jeho informace mi ušetří nějaký ten čas.

Když odpověděl, myslela jsem, že vzápětí řekne, že to tu tedy zná velmi dobře, ale opak byl pravdou. Tak to vypadalo, že jsem nevyfasovala zrovna toho nejlepšího možného průvodce. Přesto mi však mohl alespoň povykládat o zvycích místních smeček. Doufala jsem, že alespoň o těch bude něco vědět. "Také mi takový připadal, ale neměla jsme zatím moc možnost se s ním seznámit. jsme ráda, že si to myslí i dlouhodobí členové smečky." Ovšem aby spolu členové vycházeli jako rodina? Nevěděla jsem, co si pod tím moc představit. Smečky sice byly svým způsobem rodiny, ale... ale ne ve všech ohledech. Zdálo se ale, že se vlci zde docela znají, v tom měl pravdu, ovšem to jen považovala tak trochu za nutnost v každé smečce.
Rozhodla jsem se, že se tedy pak vyptám někoho jiného. Jistě to nebude špatný krok, když jsem tu byla nová. Někde jsem informace získat musela, nemohli ode mě očekávat, že budu všechno prostě vědět. "I za to budu ráda," přiznala jsem upřímně. "Máš přehled, co všechno naše funkce obnáší? Máme jen hlídat hranice před vetřelci, nebo je v tom víc?"

Podívala jsem se po vlkovi, který byl patrně Atray. "Dobře, děkuji. Žádné další dotazy nemám," řekla jsem ještě Aetovi. Tak to tu bylo. byla jsem oficiálně ve smečce a měla jsem svou přidělenou funkci. Zdvořila jsem počkala, než můj přidělený průvodce dokončí rozhovor a pak přikývla. "Můžeme vyrazit." Vypadal, že se i jemu takový úkol zrovna hodí - alespoň podle jeho slov, protože do hlavy jsme mu neviděla. A i kdybych viděla, patrně bych se tím tak nezabývala, protože slovo alfy přece bylo zákon... nebo ne? Vyrazila jsem tedy spolu s ním a aby řeč nestála (protože nám k hranicím zbýval ještě kus cesty), řekla jsem: "Ty už patříš do smečky delší dobu, že? Je něco, co bych o ní měla vědět?" Už jsem byla rozhodnutá tu zůstat, ale pokud jsme tu měla žít, potřebovala jsem toho vědět co nejvíc jak o smečce samotné tak i o vlcích, kteří tady žili. I kdyby mi Aetas nikoho nepřiřadil, patrně bych začala zmapováním území a seznámila se se svým novým domovem. Bylo dobré vědět na čem jsem.

Chápala jsem jeho obavy. Jiného vlka by to možná odradilo, ale mě to svým způsobem ještě utvrdilo v rozhodnutí. dálo se, že smečka Aeta respektuje a i přes nějaké ty roztržky táhnou za jeden provaz. Mimo to jsme neměla zas tak vysoké nároky na smečku. věděla jsem, že v jiné bych nemusela mít takové štěstí a dočkat se přátelského přivítání, a já smečku potřebovala. Obzvlášť když se tu pohybovala jiná smečka, která nebyla zrovna přátelská. To jsem však nahlas neříkala. "Jste velká smečka. Myslím, že v takových k nějakému tomu dramatu vždycky dojde, tomu se nedá vyhnout. Ale umíte ho vyřešit." Dávala jsem si pozor, co říkám, a neprozrazovala jsem ze svých myšlenek víc, než bylo nutné. nechtěla jsem, aby si mé přijetí do smečky rozmyslel. nesměla jsme vyznít slabě nebo zoufale.
Na jeho rozhodnutí jsem kývla. V lovu bych možná vynikala víc, ale ani jedna z těch rolí, které mi nabídl, nezněla špatně. "Zastanu cokoli, co bude potřeba. Můžu být hlídač hranic." nevěděla jsem sice kde leží, ani jsem neznala všechna pravidla smečky, ale to nebylo nic, co bych se nedokázala během chvíle doučit. nebylo tedy potřeba to zmiňovat. Navíc Aetas jistě spoléhal na to, že už se postarám, abych odvedla dobrou práci, jinak by mi ani jednu z těch úloh nenabízel. A já ho nehodlala zklamat. Pokud jsme byli domluvení, čekala jsem ještě, zda mě propustí, nebo ještě bude chtít něco probrat.

Aetas

Neměla jsem nic co dodat k tomu, co se tu probíralo, ovšem pokud jsme si ze srazu něco odnesla, bylo to, že se Aetas skutečně zdál být dobrým alfou. velmi mírným, ale dobrým. A jeho dcera zjevně nesnášela kritiku jejího (pravděpodobně bývalého?) partnera moc dobře. Zjevně i tady tedy rodiče a nadřazení vlci mluvili do výběru partnera? To bylo zajímavé. Dávalo smysl, že se alfa moc netvářil na to, že se jeho dcera zahazovala s nějakým floutkem ze smečky, s kterou se nepřátelili. Copak nechápala své povinnosti jakožto dcera alfy?
Jak sraz postupoval, objevilo se i pár dalších vlků, kteří přišli pozdě. Postřehla jsme nějaký zamilovaný pár, co posedával poblíž, a pak ještě jednoho vlka, který vypadal nemocně. Usuzovala jsem, že tu pořád nejsou zdaleka všichni.
Sotva Aetas sraz oficiálně ukončil, vyrazila jsem za ním. "Ráda bych se k vám přidala," řekla jsem tentokrát s větší jistotou. "Ve své bývalé smečce jsem byla lovkyně, pokud bude potřeba, můžu tu roli zastávat i u vás. Stejnětak zastanu i cokoli jiného, co bude potřeba." Doufala jsem, že po mně nebude chtít, abych byla chůva, nebo něco takového, ale neměla jsem pocit, že by se tu vyskytovaly březí vlčice, nebo malá vlčata, takže jsme se toho příliš nebála. Navíc kdyby se rozhodl, že se na takovou práci hodím, stejně jsem neměla právo protestovat, ne? Ačkoli v téhle smečce jsem si tím nebyla tak úplně jistá. jaká tu vůbec platila pravidla?

Sedí a kouká, reaguje myšlenkami na Aeta, Merlin, a okrajově na ty, co zmiňují Chaos.

Upřímně jsem doufala, že tahle smečka obvykle není tolik drama. Sledovala jsem vlčici, která Aetovi oznámila své partnerství s vlkem z jiné smečky. Ze smečky, která zavraždila její matku a druhou alfu Zlaté? Měla ta mladá vůbec rozum? Ne tedy, že bych propagovala domluvená partnerství, mně ani mým rodičům to zrovna štěstí nepřineslo, ale musela jsem uznat, že v naší staré smečce by se tohle stát nemohlo. A Aetova reakce? Aetova reakce byla rozhodně o mnoho mírnější, než co jsem čekala, ale ta mladá vlčice pomalu vypadala jako by jí řekl, že týden nedostane podíl z kořisti, stane se omegou a ještě může být ráda, že za to nebude vyloučená ze smečky. Místní vlci byli tak... jiní.
Ovšem zmínka o Chaosu vyvolala pobouření i mezi jinými. mně ta smečka nic neříkala, ovšem zdálo se, že ostatní z toho neměli radost. A dovolit, aby se někdo z nich motal přímo u nich na území? To by mělo být naprosto nepřípustné. jak chtějí zůstat v bezpečí, když nedokáží své hranice ochránit ani před jedním vlkem? Zvažovala bych, jestli se sem skutečně chci přidat, ale věděla jsem, že nemám moc na výběr. Jiné smečky tak přátelské nebudou a nebudu mít další Rain, která by se za mě zaručila.

Rain, zmínka Aetas a Tiara (bez přímé reakce)

Aetas mě představil a já pokývla na pozdrav těm, co by se o mě snad zajímali. Byla jsem ráda, když se vzápětí objevila Rain. Díky ní jsme si tu nepřipadala tak na ráně, když kolem mě byli samí cizinci. Nedávala jsem najevo svou nervozitu, ale před sebou samotnou jsem ji skrýt nemohla. Jedna moje část pořád tak trochu čekala, že přátelskost smečky se ukáže být jen iluzí, ačkoli všechny důkazy nasvědčovaly o opaku. věnovala jsme jí drobný úsměv, když se vedle mě posadila. Zdálo se, že jsme přišly zrovna doprostřed nějakého srazu, jak jsme soudila z vlčice, které přišla Aetovi oznámit, že by smečku ráda opustila. To bylo také možné? Vypadala, že ji odchod velice mrzí, ale neměla jsem dojem, že by se snad obávala Aetovy reakce. jako by byla přesvědčená, že to nebude ani v nejmenším problém. Místní vlci byli tak zvláštní. tak jiní než to co jsem znala dřív. bylo to skutečně jako by se můj život obrátil vzhůru nohama a já už pomalu nemohla věřit ničemu, co jsme dřív znala. Možná... možná mi trochu chyběl můj starý domov, jakkoli byl život těžký tam. Alespoň jsem věděla co mám dělat a jak se mám chovat.

---> Zlatý les

okrajově Aetas, dívá se po ostatních

Následovala jsem Aetase lesem přes hranice smečky. pokud se Rain a Dail rozhodnou jít s námi, bylo to na nich, nicméně já už měla povinnosti jinde, pokud jsem do této smečky skutečně chtěla patřit. Snažila jsem se nedat najevo svou nervozitu z toho, že brzy nejspíš potkám velké množství cizinců, kteří můžou být potenciálně nebezpeční. Ačkoli jsem věřila, ne, chtěla jsem věřit, Raininým slovům, že se mi tu nic nestane a že je smečka přátelská, zkušenosti z minulosti dělaly svoje. Držela jsem se vedle alfy, protože to byl ten jediný, koho jsme tu alespoň zběžně znala, a nic jsem neříkala, jen jsem si nedůvěřivě prohlížela okolní vlky. A že jich tu bylo. Tohle rozhodně nebyla malá smečka a to jsem hádala, že tu nejsou zdaleka všichni. Jedním jsme si byla jistá, když jsem je viděla. Pokud bych se přidala, tady budu v bezpečí před vším, co mohly ostrovy přinést. Ovšem... styděla jsem se za to. Bylo to, jako bych se před nebezpečím schovávala a ačkoli jsem si namlouvala, že ej to ta chytrá věc, kterou bych měla udělat, tihle všichni vlci ostrovům čelili už kdo ví jak dlouho. našli si tu domov a prosperovali a rozhodně nezůstávali celou dobu zalezlí v hloučku a nekrčili se. Já nebyla o nic horší než oni. byla jsem silná a odvážná a chtěla jsme to dokázat. Chtěla jsme to dokázat ostatním celý svůj život. Posadila jsme se kousek od Aeta, abych se moc nezamíchala mezi ostatní a zároveň abych nepřekážela, protože jsem koneckonců byla zatím jen návštěvník.

Co jsem mohla přinést smečce? Sotva jsem věděla, jak to tady na ostrovech chodí a moje nezkušenost nebyla něco, co jsem tu teď chtěla zmiňovat, ačkoli se zdálo, že už tak nějak předpokládal, že to tu pro mě bude dost nové, a odhadl i, že chci být ve smečce především kvůli ochraně, kterou poskytuje. Přešlápla jsem, Nevypadal, že by mu vadilo, že je právě to moje motivace pro vstup do smečky. "Už jsem v jedné byla. Narodila jsem se v ní." Důvody svého odchodu jsem zmiňovat nechtěla, nepotřeboval je vědět. Nicméně než jsem zformulovala odpověď, Aetas mi řekl, ať o tom popřemýšlím, a nabídl nám, abychom s ním šli na území. Budu si nejdřív moct prohlédnout k čemu se to upisuju? Dobře tedy. Už teď mi bylo jasné, že tahle smečka se od mé staré bude velmi lišit, ale abych řekla pravdu, docela mě zajímalo jak moc. Nechtěla jsem se napoprvé předvést tak, že bych porušila nějaké nepsané pravidlo, které by tu snad všichni znali. "Dobře, bude mi ctí." Odpověděla jsme na jeho nabídku, podívala se po svých společnicích a pak vyrazila za Aetasem.

---> Zlatá smečka

Nechala jsem Rain a její sestru, ať si povídají, aniž by je někdo rušil. To, co si chtěly říct se mě nijak netýkalo, nebyl tedy důvod jim dělat křena. Vrátila jsem se místo toho opět k čekání. pak se ale objevil někdo další, kdo se rozhodl nás vyrušit. Hnědý vlk. nebýt jeho úsměvu a skutečnosti, že okamžitě poznal a pozdravil Rain, dost možná bych ho přivítala vyceněnými tesáky. Čistě pro jistotu. Pachem smečky byl prolezlý skrz naskrz a opatrnosti nikdy nezbývalo. Takhle jsem však jen zůstala stát ve střehu a střelila pohledem po své kamarádce. "Také zdravím," věnovala jsme vlkovi mírnou úklonu.
Rain se ujala slova a ve zkratce vysvětlila důvod naší přítomnosti. Potvrdila jsem její slova přikývnutím. "Jsem tady na ostrovech teprve krátce. Rain říkala, že je vaše smečky přívětivá k tulákům." Neopakovala jsme znova co už řekla ona. Vlk skutečně vypadal přátelsky a podle všeho to byl... alfa? Vůbec nebyl takový, jakého jsem čekala, na druhou stranu jsem neměla moc s čím srovnávat. možná byli tady vlci celkově přívětivější, ne jako u nás na severu.