Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Irdas si všiml zaraženého pohledu Thyrky. ''Už mám dospělé děti. Každý si žije svým životem už.'' Dodal na vysvětlenou. Péče ho tudíž už nijak nevázala, obzvlášťě když byl tady a nevěřil, že by se s Tarenou někdy znovu setkal. Musel by se stát zázrak a kdyby tady našel novou šanci, ukázat že mohl být lepším partnerem, než kdy byl pro ni, využije toho.
K Chaosu neměli už co moc více probírat a tak jen souhlasně kývl hlavou. Nemohli je však ani soudit, když je tak neznali. Usmál se při jejich vřelých slovech. ''Věřím, že ano. Zvládneme.'' Kývl si spokojeně.
Tiše poslouchal její slova. Pořád měli mírnější volbu, než Irdasova rodina. Usmál se. ''A teď je volba na tobě úplně.'' Řekl podpořivým hlasem a vydal se za ní jistou chůzí vysokého vlka, kterým byl. ''Ano. Pro oba je tohle minulost. Tady nás čeká oba nějaká budoucnost a teď tu máme současnost.'' Dodal na její slova.

-> Les u mostu

Irdas přikývl. ''Chápu. Tak třeba se tu jednoho dne sejdu se svými dětmi.'' Na tomhle mu záleželo asi pořád o něco víc. Když pak souhlasila s tím, že to tu mohou trochu projít spolu, tak se mile usmál. ''Tak to jsem moc rád. Zatím to vypadá, že máme dost společného.'' Řekl svým klidným a melodickým hlasem.
Musel souhlasně přikývl. ''S tím musím souhlasit. Většinou si smečka všímá svých vlastních území a záležitostí. Ale třeba to utěšuje jejich skryté touhy a proto drží spolu?'' Zavrtěl hlavou. To znělo prostě a jednoduše... no hloupě.
Když se postupně víc a víc rozmlouvala Irdas se zdál kupodivu v téhle chvíli jako dobrý posluchač. ''Jste krásná a jistě silná vlčice. Nepochybuji, že by jste zde nezačala nový život takový jak si ho představujete. Možná to bude na začátku těžké, ale to je pro každého z nás.'' Pokýval hlavou.
Poslouchala co vyprávěl on sám a dodávala taky své informace. Měli jiné zvyky, ale byly pořád dost podobné. ''V tomhle se přiznám jsem nikdy moc neřešil. Kdo měl co s kým a tak. Ohniví byly v čele a my ostatní byly v prvních liniích. Obránci, bojovníci a tak.'' Kývl rameny. Možná ho to vždycky tak trošku štvalo? Ne. Dělal celý život to, co mu bylo nařízeno. I když, jo možná trochu. Většinou si hrál na takovou loutku pro vůdce.
Když souhlasila s tím, že by si mohli tykat, Irdas spokojeně zavrtěl ocasem. ''Můžeme se ve směrech střídat, nechám výběr na tobě. Taková krásná dáma má přednost.'' Možná k ní měl větší sympatie, než by sám chtěl ovlivnit? Možná to bylo tím, že byly oba severského původu? A když by to časem dopadlo jak chtělo, co když jednou i Tarenu znovu uvidí? Bylo to... inu, do budoucna bylo daleko.

Irdas chápavě přikývnul. ''To máte pravdu. Ztratil jsem tím celkem dost. Sám doufám, že si zvyknu.'' Vzdychl. Možná měl právě díky tomu šanci napravit svoje chyby? Tím, že tady mohl být někým novým?
''Řekněme, že ani já nepatřím ještě stále k zdejším, takže můžeme najít kus společné cesty?'' Ve vlčici viděl i Irdas milou společnici, možná hlavně díky tomu, že byly zvyklí na stejné podmínky, možná že v ní hluboko uvnitř viděl šanci zlepšit svůj vlastní život?
To by souhlasilo. Když bych měl z prominutím zopakovat úplně vše jak mi vlčice popsala tyto smečky...'' Nadechl se a spustil svůj hovor o smečkách a poslouchal sám sebe a v hlavě si přehrával i co pověděla jeho společnice zda by tyto informace seděli, ''Jedna v horách, druhá ve Zlatém lese, třetí v poušti, čtvrtá je někde na tomto ostrově a pak je tu společenství. To není smečka, to jsou vlci co se rozhodli ostatním kazit život. Více méně je tahle společná nenávist ostatních drží dohromady." Odvyprávěl. ''Pak něco o tom, že útěk z Ostrova je jen cestou smrti, nebo co to.'' Ošil se. Doufal, že vlčice si svou náladu jednou vylepší.
Poslouchal ji se zaujetím v očích. ''V naší smečce taky platilo pravidlo.. Toho, že nám byl partner či partnerka přidělen dle našich magií, aby se zachovala linie těchto magií. Tudíž ti co měli oheň se množili spolu, aby se šířil oheň. To byly hlavní vlci smečky, oheň byl skoro až posvátný u nás.. Pak my ti co měli vodu, či vzduch taky měli partnery dle našich elementů.'' Vzpomněl si znovu na Tarenu. Ta se chudák narodila ohnivým, ale jako nejmladší a s elementem vzduchu a tak se stala díky tomu Irdasovou partnerkou. ''Začínám si myslet, že naše historie rodin byla dost na podobných účelech?'' Povytáhl obočí.
''To s vámi budu muset souhlasit. Nejspíše to musíme brát jakožto další životní šanci, tady být.'' Dodal přikývnutím. ''Nebudete se zlobit, kdybychom si tykali, Althyro?'' Nejdříve se však poslušně zeptal, než na to sám přešel.

Vlčice se zatím zdála, že se stane příjemnou společností na takovém okouzlujícím místě. Rozhodně byla mnohem sympatičtější, než byla hněda vlčice na té louce. ''Tak to jsem rád, že nejsem jediným.'' Zasmál se a opět pohled věnoval výhledu. Když však promluvila znovu, mile se na ní znovu podíval na znak, že ji pozornost plně věnuje. ''Máme teda podobnou situaci. Moře, nedávno, ale o něco málo dál. Také jsem se něco dozvěděl, ale ta vlčice teda moc příjemnou nebyla.'' Ošil se, když si na hnědou vzpomněl, ale když s ní vypozoroval pohled své dcery, asi měla nějaké vlastní problémy. Ale kdo je dnes neměl? ''Pár smeček. Ostrov bez útěku a tak.'' Začal, snad si případně mohli začátečnické poznatky navzájem doladit?
Teprve když se pořádně představila, tak si uvědomil, že je vlčice stejně Severského původu jako on sám. Ale nebyla z jeho smečky. Prohlédl si ji, na takovou hezkou vlčici nebyl zvyklý. Teda viděl spoustu krásných vlčic za svůj život, ale ty patřili buďto k jeho rodině, nebo mu byla přidělena a jenom byly víceméně jiná část nepřímé rodiny. ''Žil jsem na Severních místech spoustu let, takovou krásnou dámu bych si jistě zapamatoval.'' Sever byl však široký pojem, mohla pocházet totálně z jiné části. ''Teda, já vím, že každý pocházíme asi z jiných částí. Ale je zajímavé, že jsme teda došli v podobnou dobu.'' Přinesl na svět svůj poznatek.

Chvíli jen tak hleděl na tu krásu, jenž ho očarovala. Vyrušil jej až hlas který se k němu blížil. Nejdřív v ní slyšel hlas Tareny, ale když se z nadějí otočil, spatřil jen bíločernou vlčici. Ale naději v očích neztrácel, pohlédl na vlčici a prohlédl si. ''Přeji hezký den.'' Uklonil se k ní jako správný gentleman a pak se otočil zase k výhledu. Přišla otázka a on se k ní otočil zpět, tentokráte se vytočil celým svým tělem. ''Ach, ne nejsem. Jsem zde sotva pár dní.'' Odpověděl zcela upřímně a teprve si všiml že vlčice je zcela napjatá a přes Irdasem samotným ostražitá. Přišlo mu to roztomilé, jedna vlčice nevrlá, druhá mu mohla skočit po krku. To tenhle Ostrov nenabízel nic jiného? To mu byly vyčtené ty roky kdy si tolik vlčic nevážil? ''A hádám dle vašeho postoje, že vy také budete nová.'' Nebo možná je tu dotáhl jakýsi osud? Těžko, Irdas jen sotva v takovéhle osudové setkání věřil, na to byl vychován příliš jinak. ''Jmenuji se Irdas. Irdas Geir ze Severu.'' Představil se s další lehkou úklonkou, snad na znamení, že se vlčice nemá čeho bát?

<- Luka

V lese cítil dvakrát tak tolik pachů, hledal v něm nějakého toho majitele pachů, čekal alespoň že bude mít štěstí, ale netušil zda ho vítr zmátl, nebo něco takového, ale prozatím lesem prošel a spatřil jeden z jeho konců.
Šel k němu a spatřil jakýsi pomalu až ráj na zemi. Místo ho svým způsobem okouzlilo a i přes nemalé kopce viděl na zátoku za nimi. Díky tomu si vzpomněl na svou drahou Tarenu.
Teď když byl bez ní, litoval vskutku toho, že neměl možnost ji vynahradit tu dobu, kdy se k ní nechoval příliš... no, řekněme že byl naučený že partnerství nebyly uzavírány z lásky, nýbrž nutnosti na svět vrhnout geneticky silná vlčata. Byl rozhodnutý, že jestli ještě někdy se zamiluje, bude mnohem lepší. I když, kdo ví. Zaryté zvyky po generace se mění těžko.

<- Severní hory

A tak opět i další horu úspěšně zdolal a prošel na druhou stranu. Díky jeho severského původu a zkušenostem živobytí horách se úspěšně dral kupředu a neměl nějak větší problémy na druhou stranu projít. Opět se dostal tak na louku za nimi a až se udivoval nad tím kolik hor a luk tady bylo. Z hor viděl i pár lesů. V tom jednom lese by měla být údajně i ta smečka o které mu vykládala Merlin.
Minimálně alespoň v těch prvopočátkovým informacím byla dostatečně užitečnou. Co ji trápilo? To už zcela nebyla jeho věc.
Loukou se dostal postupně až k lesu za ní a obratně se vyhýbal stromům a procházel zkušeně lesem.

-> Tajné Ostrovy (přes Les u Mostu)

<- Rokle

Rokli přešel a dostal se na louku . Z té cítil také vskutku spoustu pachů, ale na nikoho nenarazil a tak se stalo to co by každý snad čekal. Prostě pokračoval dál. Tu a tam si povzdychl. Rozhlédl se okolo. Byl tu sám a jeho rodina byla pryč. Musel se přizpůsobit životu tady a tak měl teď jediný cíl. Tím bylo zjistit si něco o smečkách. Možná se k nějaké přidat a žít tady. Narovnal se, byl to totiž vskutku vysoký a statný vlk.
Kráčel sebevědomě a dostal se přes louku zase k horám, chvíli mu trvalo, než našel zase cestu, díky které by mohl horu projít opět na druhou stranu. Začínalo mu být ale až snad podezřelé to, že pachů cítil spoustu ale na nikoho nenarazil ještě dalšího, ale tento vlk se tak snadno nevzdával.

-> Luka (Přes Dračí průsmyk)

<- Nejvyšší hora

Z hory sestoupal zase dolů. Akorát jiným směrem, než vyšel nahoru. Prostě pokračoval dál ve své cestě a za ničím se neohlížel, proč by také měl? Sestoupil až dolů, dolů do rokle a tou také prošel. Přimhouřil své oči a pokusil se nad ničím nepřemýšlet, ne v tuto chvíli. Šel jednoduše za čumákem.
Cesta roklí byla tedy tichá a v rámci i únavná. Možná měl zůstat u Merlin? Ne, prostě byl rozhodnutý že jakmile půjde dál, dřív či později na někoho přece bude muset narazit ne?

-> Severní hory (Přes Ostříž)

<- Červená louka

Nezdálo se, že by šedivého chtěla mladá slečna následovat a tak se z louky do hor přesunul sám. Ale že by se nějak výrazně kvůli tomu trápil? Ne, to vskutku ne. Když se dostal do nějakého vyššího bodu, spokojeně prožívat každý ještě chladnější nádech větru. Ale nebylo pochyb o tom, že zima na tomhle místě končila.
Nahoře si našel místo kde měl přehled o všech směrech a díky tomu, že obloha byla jasná i v tuto noční dobu, vidět poměrně dost daleko kolem hory, aby si udělal alespoň minimální přehled o tom, kde se nacházelo co. Rozhlížel se a v tuto chvíli jasně uvažoval o svých dalších krocích. V první řadě se smiřoval s tím, že odsud se nedostane a měl by zde začít nový život.
Po nějaké době se vydal dál, dolů.

-> Rokle

Šedivý poslouchal slova mladé vlčice. ''Ah tak. Díky. Asi si nějak poradím.'' Byla nárazová a s vysvětlováním se příliš nezdržovala. Zavrtěl tedy hlavou na její další dotaz. ''Myslím, že jste mi shrnula vše co jsem vědět potřeboval..'' Řekl tedy nakonec a pořádně si natáhl tlapky. ''Myslím, že máte nějaký vnitřní problém a já se ukázal nevhod. Měl bych vám nabídnout pomocnou tlapku, ale vypadáte dost hrdě na to, abyste mou pomoc odmítla. Tudíž vám jen mohu popřát asi hodně štěstí.'' Natočil hlavu s pozvednutým obočím. ''Ještě jednou děkuji za ochotu mi odpovědět.'' A začal být na odchodu. Po pár krocích se ještě na hnědou otočil. Snad ji dával na výběr zda se přidá, či půjde svou vlastní cestou? Měla dostatek prostoru proto se rozhodnout, on však postupně z louky mířil k horám, tam kde bylo jeho srdce doma.

-> Nejvyšší hora

Vlčice šedivému vskutku odpověděla. Mohl být rád? Možná. Kdyby neodpověděla, nejspíše by se vydal hledat někoho jiného. Ale odpověděla a tak měl důvod zůstávat. Pozorně poslouchal její vysvětlení a chápavě přikývl. ''Takže souostroví.'' Zopakoval si. Bohové? Znal pár bohů, ale nikdy s nimi neměl tu čest. ''Ach tak, chápu.'' Zamručel a zvedl pohled k očím vlčice. ''Magie bývá na spoustě místech, to asi nějak přežiju.'' Sám samozřejmě také byl předtím mistrem v oboru, ale pocítil že nějak... po probuzení oslábnul ve více směrech. ''Takže dle vašich slov a pachu tu žije spousta vlků. Nachází se zde i smečky? Je zde něco co bych měl vědět o životě tady? Je cesta úniku? Asi by se hodilo pár rad místní slečny, jestli vám to čas dovoluje.'' Otázky vznesl jednu po druhé, pokaždé měla vlčice dostatek času, aby mu dokázala odpovědět. Moc se ve vlčicích a jejich pocitech nevyznal, ale i když se tvářila hrdě, něco se mu nezdálo v odlesku jejich očí. Koneckonců měl někde své dvě dcerky, které také své pocity najevo nedávali a tak se musel naučit v nich číst. Ale nevyzvídal, tvářil se, že ho zajímali pouze otázky které vyslovil.

Šedivý vlk se dále loudal loukou a větřil pachem kdo by se z okolních vlků mohl nacházet nejblíže. A tak se držel pachu, který byl nejblíže.
Po chvíli další chůze zjistil že jde přímo naproti hnědé vlčice. Šla hrdě, soustředěně. ''Zdravíčko..'' Houkl, aby na sebe upozornil a za chvíli zastavil, držel si od mladé vlčice odstup.
Chvíli ji pozoroval, netušil co měl odhadnout u ní. Vypadala sebevědomě, hrdě a pokud šedivé čumák nešálil, cítil z ní plno pachů a tak mohl odhadovat jenom, že mohla patřit k nějaké zdejší smečce.. Ale k tomu by se mohli dostat později. ''Omlouvám se, že vás obtěžuji, ale před pár hodinami jsem se probral tamhle na pláži na kterou nemám nejmenšího tucha jak jsem se dostal. Je to tu nějaké jiné oproti tomu kde jsem včera zaručeně usínal.'' Vysvětlil ji svou situaci, proč se rozhodl ji vyrušit. Jeho hlas byl hluboký, ale svým způsobem milý a melodický. Stál rovně a nějak nevypadal, že by se hodlal hnout dále.

<- Odněkud
Okolnosti toho jak se na Ostrovech vlci objevují bývají stále zahalené záhadou. A tím se právě tedy objevila nově lapená duše, za nejistých okolností na kraji mezi mořem a loukou.
Kašlem doprovázejíc vyplivnutí zbytků vody z plic se šedivý vlk probral a zmateně rozhlížel kdeže ho to moře vyplavilo.
Jenom chvíli ještě polehával, ve vzduchu bylo cítit slané moře a pomalu přicházející jaro. Nakonec když si začal být jistý, že makovice se mu nezamotá, tak se pomalu postavil na všechny čtyři. Oklepal ze sebe přebytečnou vodu, která se v jeho srsti doposud držela. Nakonec se pomalými kroky vydal hlouběji do louky a hledal zdali nenajde nějakou živou duši, či se v širém okolí objevil jako jediným přeživším. Inu, když se vzdálil trochu od nasoleného mořského vzduchu s úlevou zjistil, že vlků se i v jeho okolí nacházelo dostatek. Nyní tedy jej úkol čekal jediný. Někoho z nich si ulovit a zjistit kde, co, proč a jak.