Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Renbli, Atray, Artume

<< Bašta přes les

A tak tedy Rhaaxin splnil úkol - sehnal pro nějakou náhodnou vlčici s vlčaty potravu, jak mu Alyanna, teď už jediná alfa smečky, uložila. Zmeškal kvůli tomu sice pohřbení Aetase, ale aspoň si odbil svou značně emocionální reakci někde mimo oči veřejnosti. Cestou zpět se nezapomněl podepsat na hranicích a přemítat o tom, jak se vůbec vlčice s vlčaty ve Zlaté objevila. Tulačka, co potřebovala pomoc? Nebo nová členka smečky? Její přezdívka mu ovšem připomínala jméno, co už slyšel. Jistě ji konfrontuje.
Přišel na místo, kde byla pohřbena Athai a zřel zlatý déšť, který tam vyrostl jakoby se nechumelilo. Magie, určitě. Věnoval rozloučení s mrtvým poslední myšlenku, protože pozornost mu vzali přítomní, co se odebírali pryč. Renbli tu byla! A Atray blízko u ní. Pohlédl na svou sestru, zda už ví - musela vědět, soudíc dle přítomnost těch, co věděli - a věnoval jí trpký úsměv a mávnutí oháňky na přivítanou. Snadno jeden zapomněl, jak si druhých váží, dokud je neztratil, že? Rhaaxin ale už tuhle lekci zažil. Nechal Renbli vypořádávat se se svým smutkem ve společnosti, kterou si sama vybere - i on jí jistě bude k dispozici. Teď ale zřel dosud neznámou tmavohnědou vlčici, co páchla mlíčím. To musí být Vranka. Došel k ní, hodil jí barevného bažanta k nohám a s pevným hrdým postojem si vyžádal její oční kontakt a pozornost. "Pro tebe a tvá vlčata. Vranka, hm?" Překvapivě se mu v hlase objevilo cosi soucitného a milého. Jistě za to mohla situace. A byla to vlčice. "Seš nová členka smečky? Proč Zlatá?" Kdo tu vrhl vlčata, ten byl jejich, nebo tak si to aspoň představoval. A hlavně ta vlčata byla jejich. Tak dlouho tato smečka žádná neměla! Rhaaxin ještě netušil, že vlčata jsou Aetasova. Dostane se mu té informace?

<< Bažiny

Ještě chvíli si to Rhaaxin neuvědomil, ale říct tomu náhodně se objevujícímu obchodníkovi svou životní situaci, i když absolutně bez kontextu, bylo čímsi... Uklidňující. Nebo mu už jen došel dech a síly nad tím se trápit? Ne, sil měl dost,, leč nebyly přirozené. Cítil energii kolující ve svých žilách, teď s příměsí nové, která mu tolik nebyla přirozená. Bylo mu to ale jedno. Vše mu bylo nyní jedno.
Až když se objevil znovu na planině, aktuální situace mu došla. Aetas je mrtvý. Musím něco ulovit pro Vranku. Zhluboka se nadechl. Díky té osobě, kterou ještě ani neviděl, mohl vyběhnout sem ven, mimo soudící oči smečky, což bylo dobře - kdoví, co by ztropil jinak. Neměl ponětí, jestli má už všech pět švestek pohromadě, ale cítil se líp. Cítil se živ, obzvlášť když mu pohled zabloudil na Zlaťák, kde mu tehdy málem povedlo se... Zabít. Omylem. Za podivných okolností. Smrti ale unikl - proč tedy ne Aetas? Nebo jeho otec? Matka? Vzpomínky byly náhle živé. Čert to ale vem - byla to minulost. Rhaaxin uronil cestou dál pár slz, ale okamžitě je zaháněl.
Kluci přeci nepláčou.
V dáli zahlédl jakési stádo obrovských zvířat. Zajímavé. Troufl by si na ně sám? Ano, byl na to dostatečným magorem. Ale teď se potřeboval rychle vrátit zpět do smečky a zároveň splnit úkol. Štěstí přálo - narazil na stopu bažantí rodiny. Vydal se po ní a s opeřeným stvořením se chvíli rval, než vítězně odešel s úlovkem. Bude zodpovědným členem smečky.

>> Zlatá smečka přes les

<< Zlatý les přes Baštu

Prosvištěl hranice a běžel přes pláň. Vše hmotné mu bylo nyní ukradené - zapomněl na svůj úkol, zapomněl kde je a kam míří. Nesnažil se ten vír emocí ve své hlavě utišit, ba naopak, fyzickým výkonem mu dával chuť. Každý coul napjatých svalů pálil, zuby tiskl k sobě až to bolelo a ani netušil, jestli vůbec mezi skoky dýchá nebo běží na pohon vůle a až zastaví, doplatí.
Proč tahle reakce? Sám netušil - konal instinktivně. Měl vztek, měl ohromný vztek na to, jak nemá svět okolo sebe pod kontrolou. Kolik se toho dělo a on nemohl zasáhnout, protože nevěděl? Proč si smrt brala bez varování? Vždy říkal, že se smrti nebojí - ale bál se, bál se že znovu vezme jeho blízké. Aetas mu nebyl nejbližším, ale byl to alfa smečky a celou dobu v jeho domově prostě... Existoval. Byl tam, a to se počítalo. Je mladé já to tak počítalo.
Minul jezero, kde utržil vážná zranění a vletěl do Bažin, kde ho terén konečně donutil zpomalit. Přešel do klusu, až se zastavil. Srdce bušilo, výboje neřízeně sršely z jeho těla a týpek sotva popadal dech. Zavrávoral, ale snad setrvačností se udržel na nohou - rozešel se dál. Stále nebyl v cajku, když v tomhle osamělém ohavném místě s ještě ohavnější historií, které navíc vypadalo po povodních jako jedna velká hlávka plesnivé brokolice, našel obchodníka. Vtipné místo na prodej, pomyslel by si, ale byl více než vědom toho, že to není náhodné. Wu se tu postavil, aby o něj Rhaaxin mohl dnes zakopnout. Značka stop. "Čau. Alfa Zlatý je mrtvej," vyřkl jako nalitý buran v lokále, co právě zvažuje všechna svá životní rozhodnutí a nepřítomně se utápí ve své hlavě. Wu jistě chtěl drby, jen si o ně neříkal! No, Rhaax doručil, a ani ždibcem se nesnažil předstírat, že je v pohodě. Opřel se o strom u vozíku a se zájmem se tedy chopil přílležitosti, leč nad tím vůbec nehodlal přemýšlet. "Dej mi něco... Zajímavého?" A tak něco zajímavého dostal. Možná něco požil, možná ještě něco řekl. Poslechl si nabídku, odkýval svou objednávku, zamžoural na cosi třpytícíhose, zaplatil a s podobně lhostejným výrazem jako na začátku odešel. "Díky." Zpět ke smečce.

>> Bašta

NÁKUP
Mám: 1197 kšm || 88rubínů || 42 mincí
Kupuji:
- 6. slot na magii: 200 kšm
- Magie vody: 180 kšm (a kdyby šlo v profilu přehodit aby voda byla nad pavučinou, byla bych vděčná)
- Levely 2.-7. do vody: 450 kšm
- Levely 2.-6. do pavučiny: 350 kšm
- Chameleoní plášť: 130 kšm + 3 rubíny
Celkem: 1310 kšm 3 rubíny
Využívám slevu 80% (40+40) na vše krom pláště, výsledně platím: 366 kšm 3 rubíny
Zůstává na účtě: 831 kšm || 85 rubínů || 42 mincí

Schváleno

<< Zlatá smečka

Jakmile Rhaaxin osaměl, zmatení a jisté otupění se začalo měnit v uvědomění. Alyanna ho poslala pro potravu pro kohosi cizího, kdo měl v blízkosti vlčata a...
Aetas byl mrtev.
Zlatý přidal do kroku, než přešel do sprintu. Listy, bahno a sníh odlétal od jeho tlap. Vlk toho nyní cítil tolik najednou: Zmatek, jak se to mohlo stát. Odmítání vysvětlení, proti kterému se nešlo bránit. Vztek, že Aetas odešel, nechal je v prekérní situaci. Výčitky, že si předtím nepromluvili, protože si měli mnoho co říci. Smutek a stesk, že smrt je definitivní, a mohl dělat do chtěl, ale nezmění to. Vztek byl ovšem Rhaaxinovou nejsilnější emocí a sršel nyní všemi směry, výboje jiskřily okolo jeho těla. Bez myšlenek překročil hranici lesa, ve kterém po povodních beztak příliš zvěře nebylo, a běžel dál. Jedno kam.

>> Bažiny přes Baštu

Sedna, Mokoš, Barnatt, Alyanna
Málo vlků tu brzy nebylo, ale absence některých byla jasná. Tak třeba, kde byli jeho bratři? Představoval si, že se vzorně spawnou, když se zavolá - měli být přeci elitou této smečky a elitou národa. Nové vlčice se tvářily jakoby se jim maso mezi zuby proměnilo ve švábi a obávaly se infestace, ve které nemají stanovenou roli. Podzvedl nad tím jedno obočí, ale víc pozornosti si nyní nezasloužily. Jistě budou mít šanci se seznámit později.
Ovšem...Zrovna vzorovou reakci Rhaaxin neprojevil, když se dozvěděl, že Aetas je po smrti. Nejdřív Barnatt věnoval nevěřícný pohled, ale pak posmutněl. Stál a čuměl, snažíc se spojit si všechny okolnosti a rozluštit řeč vlastního nitra. Snažil se najít smysl tam, kde nejspíš nebyl. Proč Aetas- Vždyť měl žít třeba sto let! Aspoň v jeho očích byl konstantou. Snad tomu nepřispělo to, že úmrtí vzorové figůry zažil už nejednou, možná i rozptýlení z toho, kolik cizích se tu sešlo k tak... Soukromé a důvěrné situaci. Smečka tedy přišla o alfu, to byla rána. A otevíralo to slabinu. Propána, řekněte někdo tomu muži co má dělat!
To pozůstalá alfa naštěstí udělala. Jsou tu ještě ňáký vlčata a Vranka. Netušil o koho jde, ale netázal se a neodporoval, jak by možná normálně dělal. "Jistě," odvětil jen, naposledy se podíval po mrtvém těle hnědého vůdce a bez prodlení odběhl do okolí hledat něco k snědku.

>> Zlatý les

<< Zlatý les

Vůbec se necítil fit, ale svůj stav musel hodit za hlavu. Na území se něco dělo a on u toho nemohl chybět. Cestou stíhal zaznamenat na území pár pachů, co nepatří ke smečce, a zamračil se nad tím.
Brzy si Rhaaxin dorazil tam, kde se vlci scházeli, a přešel do klusu, posléze do kroku. Cosi se dělo. Slova nehýřila s bojovnou vážní, takže usoudil, že to nebylo nic, co by spadalo pod jeho profesi. Ale co tím pádem? Cítil cosi mladého a vrhl pohled směrem k jakémusi úkrytu a Angee, ale prozatím se to rozhodl ignorovat. Byli tu Aetasovi potomci, Alyanna a taky hlavně Barnatt. A dvě neznámé vlčice, kterých jméno při svém příchodu zaslechl. "Sedna a Mokoš, říkáte?" Přivřel oči. Tvářil se spíše vyzývavě a zamyšleně, než nedůvěřivě nebo naštvaně. Nemohl si odpustit příležitost hrát s nováčky a dávat o sobě dramaticky vědět. Prošel okolo nich, aby stanul poblíž Alyanny nebo Barnatt. "Co se děje?" Dřív mluvil, než myslel - protože asi o sekundu později uviděl nehybné tělo alfy. Ocas mu poklesl a udělal pár kroků k němu. Chvíli se díval, v očích cosi nevěřícného a smutného, co pro něj tak nebylo typické, než se otočil na svou adoptivní mámu s otázkami v očích. Je jejich starý alfa..?? Byl šokovaný a zmatený, že se sám do práce ihned nehrnul. Toto musel zpracovávat.

Zabránit vlkům roznášet informace o smečce mělo více stránek, nad čímž rozhodně stálo za to přemýšlet, ale bylo to komplikované a zdánlivě nikam to nyní nevedlo. Alyanna zmínila realitu ohledně známosti a Chaosu. Přikývl na zmínku obchodů se Zlatou, i když netušil, jak to souvisí, ale očividně to byla záležitost bezpečnosti. To byla teď jeho starost. Bílá se rozkecala hodně, i když před chvílí vypadala, že mluvit nebude. Vrhl po ní dotčený pohled. "Ať už je to záležitost smečky nebo osoby, okolí by mělo vědět, že jsme hodni respektu. Tuto myšlenku sdílíme, tak proč nespolupracovat?" Měl pocit, že jeho výraz říkal dost o jeho rozpoložení, a stále samozřejmě musel stát pevně na straně Zlaté smečky - slova Šalvěj a následně všechny další poznámky, co potvrzovaly point, ho ale beztak přinutily k drobnému úšklebku. Yop. Tohle bylo mezi ním a Einarem. I když už asi ne. Jak jako ty znovu promluvíš, toto byla má debata, přišli za mnou. Možná si bude zvykat na Alyannino nové postavení déle, než si myslel. Proč zněla pozvánka alfy Alatey tak lákavě? Nabízeli mu to, co chtěl - pomstu. A podporu v pomstě. A nevypadali, že by jim v tom vlastně záleželo na jeho příslušnosti ke smečce. "Já i nebesa se s vámi mile rádi postavíme proti společnému nepříteli." Odvětil se sebejistým úsměvem. "Věřím, že máme mnoho o čem povídat, Einare, alfo Alatey. Můžete mě čekat." Měl teď pocit, že jsou vcelku na stejných vlnách, a netušil, jestli je to jen pocit. Ne, nebyl - věděl přesně, proč to tak cítí. Jeho alfa se držela opatrnosti, zatímco Einar dal najevo ochotu konat a stát hrozbám čelem, a to mu mluvilo z duše. Jistě Alatey někdy navštíví. A blesky přijdou s ním. "I vám," pokývl k delegaci, než se vydal za Alyannou.
Osaměli a les byl stále více nasáklý vodou. Znechuceně se zašklebil a když promluvila Alyanna, na náladě mu to nepřilepšilo. "To asi ne, ale chápu že nebyli nadšení, když jsi mluvila víc ty, když si přišli promluvit se mnou." I on nebyl nadšený a jeho tón to prozrazoval. Cítil se dotčeně. Přímo by zuřil, kdyby mu někdo bral jeho main character moment, ale na Alyannu se asi pořádně zlobit nedokázal. Ne teď, když počasí bylo problémem. "Pokud nejsou členi smečky stupidní, tak už zamířili do hor, jak jsme říkali v úkrytu." Haha, vtipné. Co oni? "Podívám se, jestli tu ještě někdo není. Kdyžtak se potkáme v horách." Obětavost - tu teď nepředstíral, ale samozřejmě byl o mnoho víc bezradnější, než se tvářil. Voda byla eww. Pokud před ní někdo potřeboval zachraňovat, byl to on. Přesto se neohroženě vydal do lesa pátrat v dešti po vlcích.

A probudil se... Do mrazu. Kdoví, zda vážně dorazil do hor, nebo glitchnul do jiné reality, nebo se utopil a zázračně vstal z mrtvých, ale byl živ a byl ve Zlatém lese. Zamrkal do večerního šera a pomalu se posadil. Mráz mu od doby co vlastnil magii ledu neubližoval, ale to neznamenalo, že má sníh rád. Oklepal se, urovnal si srst a snažil se rozvzpomenout, co se dělo. Jaktože byla zima? Kde byla voda? Jeho ledová dýka... Musela rozmrznout a zase zamrznout, protože nabrala jiných tvarů. Vytí ve směru, kde leželo území smečky, ho rychle donutilo k aktivitě. Byla to Alyanna. Neznělo to naléhavě, ale... Smutně?

>> Zlatá smečka

Alyanna mlčela, stejně jako Einarovy vlčice. Zlatému to nevadilo. Ačkoli jednali defacto o smečkových záležitostech, bylo v tom zapletených mnoho osobních záležitostí. Komplexní problém, co každý viděl z jiné strany. On třeba nechápal, proč jim šíření vědění o smečce vadí, i když dostal vysvětlení. Ledaže je někdo už ohrozil. Jako nás kdysi smrt Athai. Samozřejmě nad tím přemýšlel. Snad i díky tomu neotevřel tlamu s hloupými komentáři. Jen s jedním. "Chápu snahu ochránit svou smečku. Rodinu," pokýval hlavou chápavě. Byla v tom litovná upřímnost. "Ale i když já sklapnu, bojím se že už o vás ostrovy ví." Což konec konců nebyl jeho problém, ale měl pocit, že Einar by musel být trochu delulu, kdyby si myslel, že říct o mlčení jednomu vlkovi pomůže.
Potlačil nutkání udělat krok zpět, když alfa roztáhl křídla. Jasně, ukazuj je všude, ty přerostlá slepice, pomyslel si zlostně, ale ovšem... Zalesklo se mu v očích zájmem, když zrzek zmínil vlka zasaženého bleskem. A ta nabídka? Ta zněla víc než lákavě. Toužil po tom těm neřádům nakopat zadek znovu, aby jim vtloukl do hlavy, že hranice se mají respektovat. To museli cítit s alfou Alatey stejně. Byla to i pozvánka k tomu si užít nějaké akce s Einarovou smečkou? Lákavé. "Beru," řekl sebejistě, s očividným zalíbením té nabídky. Netrvalo mu dlouho tuto odpověď říct. "Ti dva jsou chaosané. Minimálně jeden z nich," vznesl domněnky, ke kterým dospěli na srazu. Považoval to za důležitou informaci, o kterou se může rozdělit. Za odměnu, že i Alateyští jsou sdílní. "Věřím, že máme společné nepřátele, Einare. Zlatá smečka a Alatey, ty a já. Je možné, že se v horách mihne ještě jeden vlk. Šedý, hubený, ověšený přívěsky. Cizák. Je nebezpečný a obvykle nechodí sám. Pokud mám držet jazyk za zuby - a i zbytek Zlaté smečky k tomu můžu přesvědčit - chci, abyste mi nahlásili, pokud jeho pohyb v horách zaznamenáte. Jeho život patří mně." Svůj vztek neskrýval, varovně přivřel oči. Ještě jste neviděli poloboha na vlastní oči, co? Pomyslel si o Alateyských. Jeho srstí proběhlo několik výbojů. Zůstávala tedy otázka: "Ten flekatý... Jak vypadal?" Zeptal se tak jako mimochodem. Alateyští viděli efekt jeho magie na vlastní oči - viděli, co dokáže. Zlomek. Ani jsem se ani nesnažil. Bylo i to důvodem, proč sem přišli? Jejich příchod mohl být i projevem strachu.
Rhaaxin si všiml, že déšť neustává a že půda pod jeho tlapami měkne, ale prozatím se neohlédl. Jeho pozornost měla návštěva.

Alyanna se zdála být rovněž znepokojena přítomností Alateyčanů. Teď si o nich povídali, tohle byla divná náhoda. Skutečně se sešly události takhle? Přemýšlel jak nad jejich motivy, tak nad tím, jakou s nimi měla historii jeho nová alfa. "Pak pojďme hrát," odvětil jí s ohněm v očích, očividně jistý svou výhrou. Možná nebyl na toto setkání připravený, ale vcelku se těšil, ať už mělo dopadnout jakkoli. Drama.

Vlčice proteď nechal vlčicemi. K těm on býval zdvořilý maximálně. Být člověk, možná by si před nimi teatrálně prohrábl vlasy. Bleskovce překvapilo, že spatřoval na Einarově tváři úsměv. Úsměv. Co znamenal? Samozřejmě ho oplatil, dodávajíc svému vystupování upřímný tón, jako by právě potkal dlouholetého přítele. Byli braši v boji proti zlu, však? Překvapilo ho, že alfovi bylo známo i jméno Alyanny, potvrdila se mu domněnka, že se taky znají. "Oh? Čemu vděčím za delegaci?" Zeptal se, očividně zvědav. Přišli kvůli němu, a to bylo vítězství, ať už to mělo jakýkoli důvod. Byl znám. Měl dosah, měl vliv. V hlavě se mu rozvíjely plány, jak ho rozšířit.
Nemohl se tu ale samozřejmě zasnít, zrzoun vyřkl důvod své návštěvy. Rhaaxinova tvář zvážněla, protože mu došlo, že mají řešit vážné věci. Aspoň pro Alatey se to zdálo být vážnou věcí. Nechce, abych mluvil o Alatey? Huh? Nedal své překvapení znát. "Hm. Potkali jste Althyru, co?" Řekl. "Byla rozhodnutá navštívit vás ještě předtím, než se mnou hodila řeč. První jí o Alatey řekl jiný." Osvětlil situaci ledové paní a střihl uchem. Nicméně bys mi měl děkovat, okřídlenče. Moje slova ji k vám nejspíš nasměřovala. Nechceš členy? Otázka teď byla - našla Thyra, co chtěla, nebo padla do další pasti pod striktní a arogantní vládou? Měl Einar něco proti Rhaaxinovi, co jí udělalo problémy? O tom by nerad slyšel, na druhou stranu... To nebyl jeho problém. On by byl ochoten Einarovi říct co říkal jí do tváře, kdyby se ptal. Byla to pravda, ne? Jeho pravda. A zda k alfovi byla upřímná i sama Althyra? "Nemyslim, že smečku v horách, které stojí doslova uprostřed ostrova, schováš, ale samozřejmě se můžu snažit informace... Filtrovat. Záleží, co požaduješ." Říkat je správným osobám? Celé se mu to zdálo jako hloupý požadavek, ale stále v Einara měl určitou přirozenou úctu, a tak ho nebral přímo jako útok na svou osobu a byl ochoten o tom debatovat. I klidně. "Má tenhle požadavek důvod? Cizáci, Chaos, ohrožují vás?" Nebo seš jen vystreslej z toho, co nemůžeš ovládat? Štve tě, že umím mluvit a mám svůj názor? Chtěl toho vyslovit mnoho, ale neřekl to. Říkal to možná jeho pohled. Zlatá Alatey neohrožovala, to po srazu věděl dobře. Vlastně bylo jeho zásluhou, z části, že o opatrnosti u hranic Alatey věděla celá smečka. A přesto přicházíš až k těm našim. Naklonil hlavu na stranu, vypočítavá jiskra v očích. Připomínal tím i jejich minulý rozhovor. Rhaaxin byl uvnitř rozpolcený - chtěl dát znát, že je otevřen komunikaci a je ochoten sdílet, ale taky že není radno si s ním zahrávat. Zatím měl pocit, že svá slova vážil dobře. Měl víru v to, že on je tady ten v právu.

<< Úkryt Zlaté přes území

Už teď proklínal osobu, co mohla za stupidní nápad v lese zapnout stejdžový reflektor, protože kvůli němu běžel do deště a ani nevěděl proč. Měl v plánu výletovat, to ano, ale tohle si nenaplánoval. Možná trochu doufal, že ten jev se ukáže být přírodního rázu a aspoň budou mít zajímavý objev, ale čím byli blíž zdroji světla, tím víc pochyboval. Pociťoval napjetí, zvědavost i rozhořčení. Největší magič v okolí měl být on - kdo si dovoloval takhle ukazovat koule poblíž jejich smečky? Po srazu? Na jednu stranu ho hnal adrenalin a touha po tom být smečce zas a znovu cenným přínosem, až možný problém bravurně vyřeší, na stranu druhou na něj nebyl připravený a otravovalo ho to. Upřel pohled k Alyanně. Chtěl teď trávit čas s ní, chtěl s ní promluvit třeba o všem, a stejně to někdo musel zkazit. Budeme mít vůbec někdy čas vážně promluvit?
Snažil se ignorovat rozlétající se bahno, co mu špinilo tlapky a pomalu i podvozek. Les možná skutečně za chvíli nebude bezpečným místem. Co budou dělat? "Můžeme jít klidně na delší procházku, než k hranicím, jestli nemáš nic v plánu," pronesl k Alyanně, i když pochyboval, že nemá plány. On by měl, být tak alfa. Možná byla lepší otázka: chceš u toho společnost? Brzy už zahlédl zmoklé kožichy cizinců. A ten největší a nejzrzavější rozpoznal už z dálky. Alfa Alatey. My o vlku. Očividně něco chtěl, když o sobě dal vědět ne vytím, ale přehlídkou. Uvědomil si, že to bylo vlastně trochu podobné jeho bleskům v horách. Také světelná show. Rhaaxin přivřel oči a naklonil se k Alyanně. "Tenhle mentál má schopnost se objevovat v tu nejméně vhodnou dobu," sdělil jen jejím uším. Vůbec se mu nelíbilo, že tu je. Měl z něj pocit, že nechce se Zlatou smečkou nic mít - změnilo se snad něco? Bylo jeho kouzlo mírová světlice nebo varovný signál? Museli být připraveni na cokoli.
A přesto Rhaaxin nahodil sebejistý výraz, co má nad situací plnou kontrolu. Usmíval se a ocas nesl vysoko. Byli u jejich území, a to velmi blízko. Tady byl on, kdo mohl diktovat podmínky. Prozatím ale nechtěl - ať už navyprávěl cokoli a ego měl na jakkoli hardcore levelu, okřídlený alfa měl špetku jeho obdivu. Svitlo mu - přišel si snad promluvit o cizácích? Zlatý měl stále schované jeho pírko, co mu teď stejně jako ledová dýka trčelo z náhrdelníku. Ne. Proč by k rozhovorům měl doprovod dvou vlčic? "Einare," pozdravil rozverně, jak přicházel blíž. V jeho tónu bylo příjemné překvapení, ale i lišácké pokárání. Přátelský pozdrav, co rámoval úsměvem a pokývnutím. Pohled mu padl i na zrzkovu společnost, a obrátil k nim zrak, když se zastavoval. "Dámy," pokývl k nim snad ještě s větší úctou, než k alfovi, a chvíli na nich setrval pohledem. Byly hrozbou, nebo tu byly dělat pozadí? S Alyannou nebyli kvůli nim v početní převaze. Rhaaxina počty nezajímaly, věděl, že by je všechny mohl sesmažit, ale bylo to minimálně alarmující. Otazníky v jeho bojovnických výpočtech. Potlačil nutkání vypnout vrstvu přetvářky a obořit se na vůdce Alatey s očividnou otázkou. Co doháje chceš?? Mluvit nechal zatím svou alfu, pokud se rozhodla zapojit, ale žluté oči zabodl na Einara.

× Po promočení si udělej horký odvar z trychtýřku

Rhaaxin pocítil otrávenou frustraci, jak dvě vlčice v podstatě zopakovaly jeho jednoduše vyřčený bod do debaty. Shodli se ale na horách, průzkumu a že máčený maso je hnusný. Alyanny rozkazy zněly jasně - nikdo by neměl být ponechán samoten a měli by se posilnit, jak předtím zmiňoval. Vrhl ironický pohled po vchodu, kterým zmizela Aileen, protože ta právě neudělala třeba všechno z toho, co si říkali. Znovu vrhl pohledem po hnědém vlkovi, kterého nazvala Theronkem. Tak jdeš za ní nebo tu budeš stát? Bleskový začínal být netrpělivý, a vinu na tom měla i stoupající vlhkost v úkrytu. Leč mu díky magii ledu nebyla taková zima, cítil chlad. I energie a touhu po akci.
Sám se najedl dobře, bobr mu vlastně celkem chutnal. Populace možná ještě zchudne, pomyslel si s úšklebkem. Pak se ozvala nová vlčice a on musel potlačit povzdechnutí. "Kdo seš, moje máma?" Zabrblal Rhaaxin tlumeně, když procházel kolem Angee. Její rady si uložil do paměti, ale samozřejmě kvůli své hrdosti se nemohl vyjádřit stylem yaay, to je užitečný, dík, budu se držet mimo vodu, zahřívat se a ty toho tolik víš! Byla nová, stará a její oči zblízka nesly divný odstín, a rozhodně si zatím nevysloužila jeho obdiv ani respekt. Že do vody nepoleze věděl i bez ní, že. Ew. Došel na práh úkrytu, zatímco se zbytek zajímal o nějaké lektvary. Vystrčil hlavu a pak i přední část těla. Furt lilo, a jemu se velmi nechtělo ven. Nechal se chvíli poeticky smáčet, než to vzdal. Déšť nesmýval starosti, jak říkaly povídačky.
Zalezl zpátky zrovna ve chvíli, co šedá sestra Alyanny cosi dovařila a bez komentáře se vydal taky k varně. Ale počkat! On viděl, že nežrala! Utrhl jí kus bobra a zatímco jejich alfa komentovala čaj, on došel až nebezpečně blízko Sillarei a hodil jí žvanec přímo na tlapy. "Měla bys jíst," prohlásil a ustoupil, aby si našel svou nádobu. Zvláštní to misky, co použila. Primitivnější, než ty věci co používali noramští, ale funkční. Vysosnul porci rychle, a pak se za to proklínal, protože se mu sevřelo nitro. Horkýýá! "Díky," vysoukal ze sebe a už následoval Alyannu, která komentovala jakési světlo. On první záblesk, co snad do vchodu úkrytu jakýmsi způsobem pronikl, neviděl, ale zato zřel zdroj světla, když urychleně vyskočili ven. "Blesk nejspíš taky ne," vyřkl. On byl tady a Atrox s Naxinem ještě v úkrytu, takže by to musel být blesk přirozený. Blesk nezářil takhle dlouho, když ho nikdo neovládal, ne? Tohle bylo silně sus. "Nemam teď náladu na další Chaosany," procedil a rozběhl se. Lhal. Náladu někoho zbít měl vždy.

>> Zlatý les přes území

× Zauvažuj nad nejlepší akcí pro přežití potopy (ve čtyřech vlcích)

Alyanna, Atrox, Naxin, (Aetas)
Vypadalo to, že jeho obsáhlé sdělení padlo na úrodnou půdu. Rhaaxinovi nyní nesešlo na nějakých emocích a nesouhlasech, co mohl vyvolat, protože byl za svou práci pochválen. A pak Aetas rozpustil sraz a... Dipnul. Chlapec se za ním chvíli díval a snad se snažil vzpomenout, co cítil na jazyku že mu chce říct, ale pak to vzdal. Vlci v okolí začali rozmlouvat o počasí. Rozhlédl se po stropě úkrytu a nebyl zrovna rád. Jak se mohlo stát, že voda teče sem? Sem, ze všech míst! Chtěl si odpočinout v teple a suchu a místo toho toto! Vážně vtipné, Nero. A kdokoli zodpovědný. Testovali snad jeho božskou trpělivost, že sesílali vodu, jeho druhý - ale přirozený - nemesis?
Zaslechl Alyanninu otázku a sebejistě jí s kývnutím odpověděl. "Jasný. Jen mě nech něco vyřídit." Vykročil směrem za Atroxem, zatímco mu vrtalo hlavou, copak asi novopečená alfa chtěla. Pokec? Radu? Podporu? Byl jí ochoten dát všechno. "Bratři mí," oslovil Atroxe s Naxinem, "měli bychom si promluvit, strávit spolu trochu času. Až bude hezky, co řikáte?" Říkal to, jako by to byla samozřejmost, ale vlastně se mu ani nechtělo přemýšlet, čím si bude muset projít, než hezké počasí možná nastane. Co když bude mokrý?

Barnatt, Taylor
Podobným způsobem se vydal i za Barnatt s Taylorem, pokud ještě seděli u sebe. "Mami," oslovil betu schválně a vrhl ostrým pohledem po modrém vlkovi. "Pujdem obhlídnout okolí. Byl bych ale vážně rád, kdybychom si jako rodina promluvili," jak jsem ostatně zmiňoval. Bylo to potřeba, to jistě cítili všichni. Než to ale přijde, tušil, že sama jeho adoptivní matka si bude potřebovat urovnat pár věcí, a tak se on vydal za svými vrstevníky.

Potopy diskuze
Zařadil se ke kroužku, co probíral vodu. Jeho část na tento problém chtěla zapomenout a ani neuznávat, že existuje, ale voda, co mu skápla ze stropu na čenich, mu jaksi připomněla realitu. Vlci řešili potravu a její uložení. Zareagoval na Aileen i Alyannu. "Venku v lese? Jestli se k tomu nedostane voda, tak hladové šelmy jo. A máčený anebo špinavý maso je sice lepší než žádný, ale fuj?" Neohrnoval nad tím nos jenom kvůli nelibé představě hnijící hnědé břečky, co měla být jeho večeří, ale vlastně se i bál, jaké efekty by takové maso mělo na vlka. Jestli měl být déšť tak špatný, jak všichni avizovali a připravovali se, nemohli riskovat nemoci. A ani hlad. "Možná by to fungovalo v nějaké nepromokavé jeskyni a překrýt kamenem Nebylo by to cítit." Musel k tomu poskytnout svůj velmi cenný a jistě naprosto zkušený názor lovce. Zatímco Rhaaxin ostatní poslouchal, došel do skladu a vytahal, co tam bylo. Z části sežraného jezevce, kterého ulovil nedávno, hodil přímo před debatující, snad aby upoutal jejich pozornost. Jednoho z bobrů taky dokopal blíže. "Nemáme toho moc, nemá cenu vymýšlet pro tyhle nějaké velké skrýše. Posilněte se teď, možná budeme síly potřebovat." A konečně to oceňte, když jsem se snažil a ulovil ho!! Pohryzaný kotník od jezevce už tak nebolel, ale bolela realita, že všechny tři úlovky - jezevce a dva bobry - přinesl na sraz jako občerstvení a za celou dobu si nikdo nenabídl. Byl to výsměch? Renbli navrhla lovit na horší časy, a s tím souhlasil. Dostal nápad, jak tomu celému dodat špetku organizovanosti. Aetas už zdrhl a nechal je v tom - co Alyanna? Rozdá rozkazy, než se vydají na průzkum? "Navrhuju vyslat někoho do okolí a do hor urychleně najít nějaký úkryt, kde by smečka byla v bezpečí," vyjádřil se a pohlédl na Alyannu, jelikož tím vlastně souhlasil s ní. Skoro nepoznával svoje slova - takhle chutnala zodpovědnost? Dělat plány? A že je vlastně bavilo vymýšlet! "Průzkumníci?" Podíval se ohledně zmiňovaného průzkumu směrem Therona, ale ani zaboha si nevybavoval jeho jméno. "Kdyby náhodou les byl pod vodou, bylo by fajn mít jako smečka místo srazu. Založit případnou základnu, kde můžeme i bránit jídlo. Takže hory?" Znovu vrhl očkem po Alyanně. To ona musela vydat rozkaz. Vlastně ho dopalovalo, že to nemůže udělat on.
Rhaaxin se zakousl do bobra a sám si urval k rozhovorům kus masa, aby se jím zasytil. Možná chtěl taky ochutnat, jak chutná triumf.

Aetas, Barnatt, Aileen
Při rozebírání postavení a funkcí se chlapec bleskový dozvěděl o své smečce mnoho - nebo si informace aspoň zopakoval. Bylo to mnoho individuálních požadavků, co všichni měli, ale že bude vyhověno tomu jemu, to očekával. Neprojevil trému nebo strach z nepřijetí, jako udělala Aileen. A ona má být delta? Přijal povýšení s hrdostí a vrhl pohled po Barnatt, zda v její tváři uvidí nějakou pýchu. A dost. Nemůže na ni přece čumět jak kdyby chtěl svolení, není mamánek! "Děkuju. Budu Zlaté věrný i nadále," přislíbil Aetasovi a Alyanně. Nebyl by, kdyby povýšení nedostal? Možná. A možná byl i trochu zklamán. Proč ho nepovýšili třeba na gammu? Fandil si, že si to zaslouží i víc než Ahva, kterého viděl na území po dlouhé době, ani se tu nenarodil a za celý sraz nic zajímavého neřekl. Rhaax se proteď však zdržel i bodavých pohledů - užíval si svoji chvilku slávy. Aileen věnoval jen letmý, ale upřímný úsměv. Odteď byl bojovníkem smečky. A naši nepřátelé ať nebesa potrestají a sesmaží v prach, pokud se nanaučí respektovat naše jméno. Neměl pochyby, že Barnatt dokáže také bojovat, ale nepamatoval si, že by ji při tom někdy viděl. Nebo to zkrátka nebyla zapamatovatelná scéna, co už z mysli vytěsnil?

Alyanna + lovci na lov po potopách!!
Kecy o renovaci úkrytu ho nezajímaly. Měl pocit, že tomu věnuje dav větší pozornost než věcem, co byly skutečně důležité. Třeba lov! Zdroj obživy! K čemu bylo mít nějaký fancy úkryt, kdyby jeho skladiště přes zimu zelo prázdnotou? Vlk na chvíli pohlédl směrem do skladu a na strop, pak otočil hlavu na Alyannu a další, co vypadali zaujatě. Měl schválený projekt a hodlal to brát s veškerou zodpovědností, kterou v něm Aetas viděl i neviděl. "Hej, ani jedno nemá cenu řešit dokud leje," zareagoval na Atraye souhlasně. On teda rozhodně ven v tomhle počasí nepůjde! Fuj, fuj. A tohle byl taky čas probírat lov. Rhaaxin přikývl, když se k lovu přihlásil Hádes. Sice byl nováček, ale jak se říká, ocení každého silného chlapa. Že byl jako možnost na lovce i Minkar už nadšený nebyl. Takhle si silného chlapa nepředstavoval. "Lov zorganizuju jakmile bude hezčí počasí. Oznámim to tady někde v okolí zavytím. Jestli se nás nesejde aspoň pět, asi se v zimě nenažerem, takže přijďte, kdo jste schopen lovu. Zapojíme i méně zkušené. Na opozdilce ale nečekám." Řekl své oznámení s nádechem sarkasmu, ne nevrle. Na konci se dokonce šibalsky usmál. Skutečně tam chtěl vidět mnoho tváří - a třeba by jim na oplátku dokázal dát svou důvěru. Očima mimo alfy vyhledal Taylora, pak Atraye, Barnatt, Renbli a Atroxe... Myslel si, že tito by třeba mohli na lov s ním? I další. Možná se trochu bál Renbli se spoluprácí, ale tak... Tak. Taky to mohl být dobrý teambuilding. Proč si Atrox neřekl o povýšení? Začalo mu hlavou vrtat při pohledu na bratra.

VŠICHNI (Info - o apatii, Noramu, cizácích, Alatey, Chaosu)
Zlatý byl vyzván, aby vyprávěl, co má na srdci. Konečně měl příležitost. Sice přes nějakým tím časem čekal, že to řekne první Aetasovi, ale tak proč ne celé smečce! "Ti z vás, co na ostrovech žijí dýl, určitě ví, že byla doba, kdy se magie zhroutila a mnohé postihla divná nemoc, kterou u vlků léčila jen nějaká kytka z Červený louky," začal povídat. Kytky ho nezajímaly, ale pamatoval si tu, co jim Atreas a Sirene ukazovali. A pak si pamatoval tu druhou, co s celým příběhem úzce souvisela. "A samotné magie ostrovů, díky kterým tu můžete magie používat, byla obnovena pomocí jiných kytek z jiného světa. Z Noramu. Tamějšími zvané Kiiho slzy nebo něco takovýho." Rhaaxin se posadil. "Noramské jsem nedávno potkal, a nebyl jsem sám, ale z naší smečky jsem tam nikoho jiného neviděl." Až na Merlin. Ví Aetas, že zběhla? A její rodina? Vyhledal jeho tvář, ale nezastavoval se. "Obyvatelé Noramu jsou - říkají - pokročilí. Nosí cizí kůže, pijou čaj, staví divné přístřešky, ovládají mocné magie, umí psát a taky to nejsou jen vlci. Ve skupině, se kterou jsem měl čest, byl nějaký pták jménem Raévr, puma Loki a vlčice, kněžka Selaine. Prý náš bůh, Nero, od jejich světa vyžádal právě tu rostlinu, co obnovuje magii, a ta taky díky vlčici Iriestě dorazila, jak jsme mnozí viděli třeba tady vedle na louce. Jenže ta vlčice se jim nevrátila, takže ji tu byli hledat. Řekli nám taky to, že když svět ztrácí svou magii a přichází právě ta nemoc, říká se tomu Magická apatie." Dozvěděl se toho tolik! A nejenom o noramských. Vzpomněl si teď třeba i na Citru - však jí slíbil, že jí někdy ukáže víc blesků výměnou za to, že ho naučí psát! Tak to ji rozhodně někdy musí najít.
Rhaaxin zjistil, že mu nevyhovuje klidně sedět, takže u svého proslovu začal chodit a náhodně česat dav, co tu zůstal, pohledy. "Při hledání Iriesty se moje skupinka setkala s vlky, co v horách za zátokou bojovali. A překvapení překvapení - byli to cizáci! Šedé oči, magické přívěšky, lstiví a nebezpeční psychopati. Takže jak říkám třeba každému, co jsem potkal, říkám to i vám - cizáci jsou naši nepřátelé. Přišli sem naše ostrovy vydrancovat a zabrat pro sebe. Jeden z nich, ten co pomocí přívěšků dokáže brát magie, stále žije a stále je nebezpečím. Je šedý a hubený a těch přívěšků má fakt hodně. Buďte tedy prosím opatrní, protože pokud vás oškubou o magie, můžete oslepnout nebo i umřít." Tak přišel ke slepým očím Havo. Kde tomu byl konec? Potřeboval ho vyhledat a vlastně ho začínaly svrbět tlapky, že tu místo toho vysedává v úkrytu a řeší nějakou irelevantní smečkovou hierarchii. Co když ho- Rhaaxinovi přes tvář přejela úzkostlivá starost, než zavrtěl hlavou a zase nasadil rozhodný tón.
Mezismečkové věci. O tom bylo dobré vědět a zlatý zdaleka neměl tolik kontextu, kolik by potřeboval, aby pochopil složitou historii a návaznost na ten jeden okamžik v horách. "V těch horách sídlí smečka, jmenuje se Alatey. Její alfa je velkej, zrzavej, jmenuje se Einar a má křídla. Byl naštvanej, že jsme bojovali nedaleko jeho smečky, úplně nevrlej kvůli ničemu špatnému. Každopádně vzkazuje, že členy Zlaté smečky na svém území nechce a že příště z toho bude vyvozovat následky." Podíval se po Barnatt. Znovu. Tentokrát to mělo ale dobrý důvod - toto Einar totiž vzkazoval jí. Rhaaxin buď zapomněl nebo vůbec nevěděl o jejích interakcích s Alatey. Celá ta horská smečka pro něj vlastně pořádně vzešla v platnost až tímto setkáním se zrzavým alfou. Aetasi, proč nemáš křídla ty? Nebo Alyanna? Možná mu to záviděl. Zrzavé pírko měl stále zastrčené v náhrdelníku. "A samozřejmě poslední věc, co už jsem zmiňoval. Chaos jsme podezřívali z vraždy Athai a teď se zřejmě ukázali u našich hranic znovu. Tentokrát dostali flákanec zpátky. Jestli vážně sídlí u toho křišťálovýho jezera na druhym ostrově, pujdu to prověřit, stejně to, jestli s nimi není ten mizerný šedý cizák. To by byl problém." A tím nejspíš jeho info okénko končilo. V průběhu dělal jen malé pauzy, ale byl ochotný zastavit, kdyby k tomu kdokoli chtěl něco dodat nebo uvést na pravou míru. Teď ale záleželo na tom, co s těmi informacemi alfy udělají.

A co plánoval jít dělat on? Až příliš věcí. Dodnes nevěděl, jestli se Iriesta našla, nevěděl, jestli Havo žije, co je zdrojem Einarova hněvu, protože mu nepřipadal opodstatněný, kam zmizela Mielei, zda Thyra narazila na domov co se jí líbil, či Chaos bude i nadále dělat problémy nebo dostali dostatečné varování, zda hubený i nadále působí a či náhodou celou dobu neplánuje pomstu. Rhaaxin ale věděl, že na toho sám pomstu plánuje. Ten zakořeněný hněv ukřivděného teenejdžera v sobě nikdy neuhasil. I kdyby to všichni odsoudili a zakázali, on jednou půjde a toho bastarda vlastní tlapou zabije. Jednou.

Rhaaxin samozřejmě více mluvil než myslel - že vlastně Naxinův příběh nezná tak dobře jako jiní, to si ve své hlavě nepřipustil. Až slova Barnatt ho o tom přesvědčila a doufal, že se tedy všichni jednou dozví pravdu, i když ho štvalo, že už to neví. Co když za to mohl taky nějaký nepřítel, na kterého už narazili? Být kočka, asi by spokojeně vrněl, že více vlků souhlasilo s jeho názory. Řekl své, nepotřeboval zatím víc, a tak jen s hlavou vztyčenou čekal na další příležitost promluvit. Krátce pohlédl na Barnatt, hledajíc u ní nějaký souhlas, ale zase hlavu rychle otočil. Nepotřebuje její uznání, uznává se sám, přeci! Přesto by ho zahřálo, stejně jako uznání kohokoli jiného z rodiny. Allyanny poslední slova o alfování se mu líbila, a tak jí věnoval pokývnutí s odhodlaným úsměvem.

Povýšení a funkce, Aileen, (přímá řeč všichni)
A pak přišel čas na povýšení a funkce. Rhaaxin by si přál, aby zrovna o povolání mohl popřemýšlet déle a třeba si o tom popovídat i s mámou a bratry, zmínit propojenost tohoto rozhodnutí s nedávnými událostmi, ale neměl čas. Prve však k postavení, že? "Já se hlásím o povýšení," řekl sebevědomě a vykročil. "A myslím, že si ho víc než zasloužím. Ve Zlaté smečce jsem vyrostl," podíval se na vlčata Aetasova - to i oni, že? "A přestože jsem měl mnoho příležitostí jít jinam, neodešel jsem, jako mnozí, co tu byli i kratší dobu. Jsem věrný, aktivně pomáhám a byl bych i ochotný za každého z vás riskovat život." S tím se ohlédl do davu. Padl by pro ně? Jasně že ne. Mrtvý už si slávy neužije a on se považoval za příliš důležitého, než aby svůj život vyměnil za cizí. Už byl na kraji smrti víckrát a nechtěl to zažít znovu, leč po krvi svých nepřátel skutečně prahl. Ale znělo to dobře, když to říkal, ne?
Pak přišly i funkce. Podivně nechutně zjemnělá řeč Aileen ho sice absolutně nerajcovala, ale slyšel na slovo Chaos. "Já to věděl!!" Vyjádřil se hlasitě a cenil zuby. Ne, nevěděl to, ale absolutně mu to dávalo smysl. Nebylo to poprvé, co Chaos přišel páchat... No, chaos. Teď to ale přehnali! Pujde je zmlátit znovu, pokud se ukážou! Řeč o úkrytu ho už tolik nezajímala a snad nad tím i znuděně protočil očima. Obránce, obránce, léčitelka, posel, chůva. Chůva?? Rhaaxin se na chvíli zamračil i na reakci té, té... Angee? Nejenže ta vlčice byla nová a logicky jí nedůvěřoval, ale taky si byl docela jistý, že tu nikdo neměl vlčata. A plánoval je vůbec někdo? Ostrý pohled mu sjel na Minkara. Kde vůbec byla Zarina? Udělal jí něco? Rozhodl se navázat na svá předchozí slova. "Doteď jsem zastával funkci lovce. Tu mám rád, vlastně bych rád někdy po srazu vyrazil s několika vlky na lov, pokud se neplánuje společný lov, ale myslím, že i jiní... Pro ni mají dobré předpoklady. S mou - naší - mocí a silou je jistě Zlatá schopná odolat a zlikvidovat hrozby... Rád bych byl bojovníkem či obráncem - jak tomu chcete říkat, nevim. Chci se plně věnoval snaze tyto hrozby najít a zlikvidovat ještě předtím, než nás vůbec fyzicky ohrozí. I mimo smečku. Chaos ani nikdo jiný nesmí nabrat ideu že jsme snadný cíl! A já nejspíš vím kde sídlí a s radostí to pujdu prověřit. U jezera na druhym ostrově, co je křišťálový." Na ono zvýrazněné naší se opět dramaticky rozhlédl po místnosti a mávl ocasem, nejdéle ale setrval pohledem na Atroxovi. Byli polobozi, ovšemže byli nejmocnější. Nikoho ze smečky neviděl používat magii tolik jako on. Pojďme si říct - byli schopní ovládnout oblohu. Je to vůle blesků. "S bezpečím souvisí další věc, co bych rád oznámil všem, až na to bude chvíle," doplnil ještě svá slova a důležitě pohlédl na Aetase. A taky ještě na Allyannu. Jak si zvykne, že je i ona jeho šéf?

Atrox, Naxin
Zazubil se na Atroxovo popichování. Nemusel se otočit dozadu, aby věděl, že déšť nepřipravené překvapí. No, budiž! Sucho jim nebylo dost dobré, tak ať moknou. "No tvůj kožich, přece," drknul do něj. "Vrátil ses k tomu, s čim ses narodil. Dědictví země našeho původu. To cenim." A pak se objevil druhý bratr, který se jim už kromě nějakých parametrů a žlutých očí... Nepodobal. Rhaaxin vrhl po Atroxovi masivní side eye. Tohle jsem myslel. Naxovu větu skrývající strach z nevítanosti schválně přešel. Ano, udělal, ale to nemohl říct, snad aby neranil jeho city. Leč to ve svém sarkastickém ražení nyní neprojevoval, záleželo mu na nich. Usmál se a zavrtěl ocasem, jak Atrox přivítal bratra zpět. "Jsem rád, že vás vidim," řekl upřímně. "Oba."
A v úkrytu ho bratr zkropil vodou. Bleskovec se zamračil a ohnal se Atroxovi po uchu.

Thoughts, Aetas, Taylor, Rhaaxovo okolí
Rhaax měl od Alyanny i Aetase velká očekávání, vzhledem k tomu, co za otázky jim bylo položeno. Pokládal to za důležité. A byl... Zklamán, minimálně Aetasovou odpovědí. I v jeho tváři se objevil nesouhlas jako u Atroxe, ale neměl potřebu opakovat to, co řekl on. Taky chtěl spravedlivou alfu hodnou respektu, co se nebude posmívat jeho názorům nebo naznačovat, že jsou špatné a nevalidní. Nemohl se však zbavit dojmu, že se v úkrytu hromadí víc vlků, než bylo k této konverzaci nutno. Mnoho promluvilo. Četné projevy důvěry v novou alfu a odůvodnění nepřítomnosti, co ho absolutně nezajímaly - až na Renbliinu zmínku o stříbrookých vlčích, na to se musí zeptat! - a pak řeči o ochotě a trpělivosti. Trpělivost... Rhaaxovi docházela, i když se fakt snažil. Modré plameny obíhající jeho levou tlapu matně osvětlovaly prostor. Staticky, neměně, narozdíl od emocí.
Sledování a poslouchání všech v místnosti ho přimělo vzpomenout si na slova noramských: Neinteligentní. Barbaři. Jeho chvilkové mlčení by se dalo svádět nad to, že přemítal, zda přeci jen neměli pravdu, či na to, že se snad kochal dramatem a rád by užíral popcorn. Ve výsledku ho to ale celé neskutečně iritovalo. Bylo vážně potřebné to řešit? Rhaaxin z toho pěnil, ale jelikož měl přecejen o trochu více sebeovládání než kdysi, místo toho, aby v úkrytu nechal se své srsti sršet blesky, okolí jeho tlapek začalo zamrzat a v jeho okolí se vzduch ochladil. Ke slovům ho dohnala slova modrého vlka, kterého celou dobu propaloval pohledem. V tuhle chvíli ho ani nešokovalo, když se představil jako onen Taylor, ale šokoval ho obsah jeho sdělení a jeho počánání. Přeslechl se nebo se vážně označil jako její partner? O tom přeci nemluvili! Jak se opovažuje při schůzi sedět u Barnatt, u naší bety? A takto se k ní tulit bez našeho svolení? Kdo si myslí, že je?

Všichni
A tak se Rhaaxin zase zvedl na nohy a hlasitě o sobě dal vědět, protože měl rovněž potřebu se vyjádřit. A rázněji a nerozumněji, než ostatní. Rhaaxinovsky. "Ó můj bože, tohle je tak stupidní!" Protočil očima. Věřil, že mnozí s ním sdílí tento pocit. "Taylore, nikdo se tě zatim neptal, co chceš pro smečku dělat, že se někde postavení dědí neznamená že musí tady. A rodinný věci FAKT můžeme vyřešit i po srazu." Z nějakého důvodu si toto oboření na modrého vlka... Užíval. Dával mu snad sežrat to tehdejší setkání, kdy byl sám prostým týnejdžerem? Možná. Snažil se ovšem tvářit, že ho to nebaví, a že mluví vážně. "Naxine, vím že je pro tebe složitý si vzpomínat a jsem si docela jistej, že to není celý příběh. Když se ti stalo tohle, byl jsi vlče. A Alyanna taky. Nemyslíš, že vlčata dělají chyby, za který nemůžou? Nemáš ucelené informace, stejně jako mnozí v týhle místnosti. Nepamatuješ si, že Alyanna pár let poté s jiným medvědem s dalšími bojovala, aby smečku ochránila, to je nyní mnohem důležitější než tvý ztracený oko." A taky to znamená, že seš chorej, brácho. Dřív mysli, než promluvíš. Rhaaxovi se i navzdory jeho k citům nemilosrdným myšlenkám na tváři zobrazilo cosi jako starost a lítost, když o Naxinovi mluvil, a taky k němu popošel a soucitně mu pohlédl do očí, aby vyjádřil, že to myslí jen dobře.
Nepřestal ale mluvit a brzy při své chůzi zase zvedl hlavu. "Takže k tomu, vo co tu vážně jde. Aetasi, respektuju tvoje rozhodnutí udělat Alyannu alfou. Věříi, že to dotáhne daleko, fakt že jo, a budu ji podporovat, jak protože ji znám, tak protože tohle je můj domov a záleží mi na tom, ať už ho vede kdokoliv. Ale nemůžete očekávat, že to všichni budou brát hned stejně. Jedno říkají slova, druhý činy, který ne každý viděl a teprve přijdou." Jeho zlaté oči nic netajily a i starému vlku do očí pohlédl bez jakéhokoli náznaku strachu. Co ty jsi vlastně za svého alfování udělal? Rhaaxovy zraky přešly až k Alyanně a s hlavou vzhůru jí pohlédl do očí. "Jsem ochoten následovat alfu, které je dobro její smečky na prvním místě. Celý smečky, nejen její rodiny. Těch, co jsou věrní. Chci takovou alfu, co zvládne zorganizovat nejen obranu svého území, ale i udrží idály, co neseme. Pochopení, rodinné vazby," podíval se na Renbli, "věrnost, svobodu, spravedlnost, a tak dále, bla bla bla. A hlavně, hlavně - ochotu naslouchat svým členům, pokusit se vidět svět jejich očima a aspoň zvážit jejich názory, protože pro ně sakra maj ňákej důvod. Chci alfu, která bude chtít obhájit místo Zlaté smečky ve světě, protože žití na ostrovech dávno neni jen o tom hrabat na svym písečku. A chci alfu, co bude doceňovat všechny, kdo patří do její smečky."
A pak Rhaaxin zmlkl a zůstal stát kdesi u Renbli s Atroxem. Asi už cítil, že začíná mlít nesmysly a taky ho začínaly svědit tlapy, které se pokryly námrazou. Nepodíval se na ně. Připadalo mu však velmi důležité zmínit, co po své alfě chce, obzvlášť když do toho byla vržena jaksi přes svého tatíka. Na tuto otázku by se on ptal, být tak alfou.
Nebo taky ne. Možná si jen užíval příležitost získat pozornost. Možnost ukázat, že jemu na smečce záleží.