Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Jak se tak Rhaaxin díval, jakou péči o Gwyna Sisi má, napadalo ho jen jediné. Ten prcek má štěstí. Skoro to vypadalo, že svět se okolo něj točí a jeho máma mu to chtěla jen potvrdit. Na otázky vlčete odpověděla jeho matka, a tak nezbývalo Rhaaxinovi nic jiného, než mlčet a jít. Třídil pachy a zvuky, přičemž s úlevou zjistil, že v lese žádného medvěda nezaznamenavá. S úlevou? No, možná to bylo spíš zjištění přinášející zklamání. Jemu to bylo vlastně jedno. Připadal si tu jako páté kolo u vozu. Věděl, že sem nepatří. Že tady není jeho místo. Že by bylo lepší, kdyby byla matka se synem sami. Mám jinej program, ne? Měl bych najít tátu a říct mu na rovinu, že se mi nevěnuje. V tu chvíli mu hlasitě zakručelo v břiše. Nechal jsem tam zajíce! "Jestli mě omluvíte, rád bych se šel najíst, byl jsem dlouho venku a jsem unavený. Rád jsem vás ale poznal. Tak zatím," omluví se, kývne na Sisi i Gwyna a vydá se zpět ke své kořisti.
K jeho štěstí je pořád tam, kde ji položil. Hladově k ní doběhne a bez dalších slov se začne ládovat. Mňam. To jsem potřeboval. Když dojí, přejde k blízkému kameni, jeho okolí se zajiskří a vlček spustí několik elektrických výbojů do země. S několika kroužky se na tom vyhřátém místě pak stočí do klubka a usne.

Jasně žes za to nemohl, ty troubo. A nemůžeš ani za to, že ses tam narodil nebo že tě matka přinesla sem. Jen se pousmál na Sisiinu odpověď. Omnoho víc ho však zaujala její další odpověď. "Vážně? To je skvělé! Nevěděl jsem, že jsou ve smečce takové rodinné vztahy. Když jsem ho naposledy viděl, měl se dobře," protože byl se mnou, hehe. Rhaaxin byl opravdu Marcosovi zavázaný a bral ho jako dobrého přítele, na kterého by se mohl spolehnout. Bohužel ho teď dlouho neviděl a tak nevěděl, jestli jeho sestře vůbec odpovídá přesně. Něco ale říct musel, no ne? Pak se vydali na procházku. Bylo to jen kvůli Gwynově trucu a Rhaaxin tak zanechal svůj úlovek nestřežený, ale měl jiné starosti. "Navíc," začal, "toulky jsou vždycky lepší ve dvou. Když jdeš sám... Je to docela nuda a navíc se vystavuješ riziku, že narazíš na něco špatnýho," řekl Gwynovi, aby ještě podtrhl slova bílé vlčice a vlčeti naznačil, že toto je opravdu důležité. Máš s kým jít ven, tak běž. Já neměl nikoho. Přemýšlí nad tím, co se stalo špatně, že to vlče se podle něj chová i tak nevychovaně, i když má tak hodnou matku. Zatímco se však zabývá touto otázkou, Sisi rozhodne Gwynovi kývnout i na tohle. "Půjdeme najít medvěda?" Nevěřícný výraz. Proč by to dělali. Proč by si sami říkali o nebezpečí. To je šílený! Co když to bude agresivní? Přemohou ho obavy, ale nedá nic znát. Možná si vzal něco z Gwynovy zvědavosti. Nebuď srab. Neviděls to ani jednou, tak tohohle využij. Zvednul čumáček vzhůru a začal hledat medvědí pach. "Mohli by být na severu," navrhne.

"Yalor je jiný svět, jiná dimenze, ve které jdou věci trochu jinak než tady," vysvětlí krátce vlčeti. I on sám tam vlastně nebyl dlouho, ale přesto si něco málo pamatuje. Hlavně svou matku. A také to, že by se tam stoprocentě chtěl vypravit znovu. "To mi líto, nevěděl jsem... Nemusíme o tom světě mluvit. Ale doufám, že vám nevadí má přítomnost, když pocházím otamdud," odpověděl bílé vlčici formálně. Poslední slova byla spíš otázka. A on se snažil napodobit její způsoby. Tak moc chtěl být dospělý a tak se tak i snažil mluvit. Chtěl se Sisi zeptat, jestli znala jeho matku, ale respektoval její pocity, a tak to neudělal. Radši se soustředil na vlče, aby se náhodou necítilo nechtěné. I když to byl od pohledu drzoun malá, ani tak mu Rhaaxin nepřál, aby si prožil mládí jako on. Sám. Odstrčený. Nechtěný. "Potkal jsem jednoho vlka ze smečky. Marcose. Ten mi vysvětlil základy a odpověděl na otázky," odpověděl vlčí mámě. Schválně nedodal, že ještě v posledních pár dnech dělal společnost dvoum naprosto cizím ohnivcům. Zoufale se při své řeči snažil naznačit, že jeho otec není dobrý otec.
Vlče se vyděsilo. Jak jinak. Šance, že by bylo vlče blesky fascinováno klesla na bod mrazu a Rhaaxin musel vymyslet jiný plán jak ho zaujmout, aby si získal aspoň nějaký respekt. Vydal se za ním. "Tvoje maminka má pravdu - tady v lese můžeš narazit i na medvěda! A ti jsou velcí a zlí. Ale taky nemůžou za to, že jsou velcí a nebezpeční. A stejně tak já nemůžu za to, že mě má moc neposlouchá. Sám to jednou pochopíš, až se v tobě probudí oheň, mladý muži," pokusí se podat vlčeti omluvu trochu jinak a navnadit ho na zajímavé věci, jen aby podtrhl svůj důvod. Jeho v raném věku zajímalo každé stéblo trávy, a tak předpokládal, že to tak u tohohle nebude jinak, i když má jaksi svůj přïtup k světu. Když chvíli mlčí, musí ještě jedno Gwynovi říct. Cítí se jak starší bratr. I když není přijímán. "A maso je dobré. Jednou to poznáš. Protože když jíš svůj úlovek, necítíš jen to žrádlo, ale i chuť vítězství. Chuť toho, že jsi uspěl a vyhrál nad jiným živočichem," dělá, jakoby byl kdovíjak zkušený. A taky se tak tváří. Sám však ví, že mu stačil první lov k tomu, aby tohle zjistil.

Dorče za 27 bodů prosím 30 kšm + 3 rubíny.
Akce byla super, jen je škoda, že byla zrovna v červenci... kdy je hodně lidí v tahu na dovolené. Každopádně děkuju a opakování bych klidně brala :)

"Děkuju," hlesne, když mu bílá vlčí máma pochválí jméno. "Ano, jsem z Yaloru," zopakuje to vtipné slovo vlčeti, které tak roztomile žvatlá. O to drzeji se k němu chová a to ho znepokojuje. Jak tak vlčici však pozoruje, všimne si, že k jeho rodnému světu cosi cítila. A to něco bylo spíše negativního soudě podle její zježené srsti. "Znáte Yalor?" Nenechal to bez odpovědi. Tato informace ho zajímala. Jak moc zdejší vlci znají můj rodný svět? "Vidim, že i můj táta je známý," povzdechne si tiše. Už vůbec ne tím hrdým tónem. Na druhou stanu je rád, že opět nemusí snášet lítost ostatních za to, že je bez matky. Ale svým vlčatům se Navin prostě věnovat nebude. Ne a ne. "Měl jsem dobrého učitele," usměje se. Chválu jo. Chválu má rád. Jenže tím učitelem nebyl můj táta. Uvědomuje si, že to není úplně v pořádku. Jenže co s tím má dělat? Nezmůže nic. Může být rád, že to Marcos udělal a on díky tomu neumře hlady. O to víc záviděl Gwynovi. Že on si tu drzost může dovolit. Kdyby tu byl sám, něco by mu na ty jeho odvážné řeči řekl, ale nechtěl být neslušný k té bílé vlčici. Když odmítla jeho nabídku, jen přikývl. A usmál se. Když se však bílé vlče přiblížilo, udělal krok zpět. Ne proto, že by se ho bál, ale protože nechtěl riskovat jeho zdraví. Jenže když ani tohle jeho drzost nezastaví, stane se to, čeho se obával. Vlče se ho dotklo a v tu chvíli se Rhaaxinova srst rozzářila a okolo zlatého vlčete létaly neškodné, ale rychlé a zářivé elektrické výboje. Pár s nich se vrhlo k tlapkám i Gwynovi, i když mu nemohly nic udělat. Jen... zářily, lechtaly a hřály. Rhaaxin zděšeně uskočil a blesky ihned zmizely. "Promiň! Hlavně se mě nedotýkej, neumím to zatím příliš dobře ovládat a krotit to je těžký," vyhrkl vyděšeně. Snad není zraněné... Tohle nebylo úmyslné! Bílé vlčici věnuje omluvný pohled.

Narazit na někoho ze smečky po dlouhé době bylo... nečekané. Nejen, že znal z členů leda tak své sourozence, svého otce, Barnatt, Marcose a Aetase, ale ještě mu bylo divné, že s někým po takové době zase mluví. Chvíli proto jen zaraženě stál a rozmýšlel se, co by tak v téhle trapné situaci řekl, než pozdravil. Tato vlčice a mládě však nevypadali jako potencionální nebezpečí, ba naopak, bílá vlčice působila... mile. Rhaaxinem na chvíli projela závist. Má matku... A ta se o něj stará. Proč mně tohle nedopřál aspoň otec? Pokusil se o úsměv. "Těší mě, Sisi a... Gwyne," řekl na Sisiina slova. Pozdrav toho malého vlčete ho však zarazil, a tak znejistěl. Výblitek? Jakej výblitek? Asi se jen přeřekl. Stát proti tomu bílému tvorovi bylo ale zajímavé. Na chvíli si připadal velký. Jako... starší bratr. Při otázce od vlčice pohlédl před své tlapy na zajíce a zase zpět na vlčici s vlčetem. "Jistě - jsem Rhaaxin, syn vládkyně Yaloru, mocné Risy a... Navina. Mámu tu ale nenajdete... umřela," bylo vidět, že zlatý vlček je na svůj původ hrdý, ale o otci pochybuje. A po mámě... se mu stýská. Stejně se však snaží vypadat jako naprosto silný a hrdý člen smečky. "A ano, tohle je moje práce. Máte snad hlad?" Zeptá se obratně. Blbečku! Nemůžeš nabízet jídlo, když si sám nejedl. V duchu nad tím mávne tlapkou a podívá se na Gwyna. Věnuje mu úsměv. "Jsi po mamince, Gwyne." Pokouší se přitom zapomenout, jakou sprostou nadávkou ho to vlče urazilo.

<< Zlatý les

Zlatý vlček byl nadšený z kšeftu, který uzavřel, ale po chvíli cesty toho začal litovat. Ten obchodník mu vážně dal moc, ale... On tu moc neovládal. Jak tak šel lesem, znenadání začalo jeho tělo jiskřit. Pravda, nedával si pozor, a tak se to ihned snažil napravit. Co to do tý magie vjelo... Budu to muset hodně krotit. A tak také přepl na jiný program a elektřinu proudící svým tělem hlídal. Mám hlad... Bylo mu jasné, že si musí něco ulovit. Dlouho nejedl a žaludek mu to připomínal. Chvíli proto bloudil po území smečky a začínal být bezradný, když nic nenacházel. Pak konečně zaznamenal naději. Zajíc. Připlížil se k němu a zapojil všechno, co ho Marcos naučil. Opět přitom křivdil svému otci, že s ním netráví čas. Lovit umím sám. Obejdu se bez něj... Ale stejně bych ho měl najít. Aspoň říct, že žiju. Naplánoval si program na příští čas a pustil se za kořistí. Byl to dlouhý sprint, ale Rhaaxin se držel zuby drápy. Když zajíce už skoro měl a natahoval po něm tesáky, do zajíce náhle praštil blesk a ležel na zemi mrtvý. "Tak tohle to umí. To je dobrý!" Zavrtěl ocasem nad novým zjištěním. Hrdě pak vzal svůj úlovek do tlamy a klusem se vydal k centru smečky - místo, které dobře znal.
Když dorazil k úkrytu, zjistil, že není sám. První si beze slova a bez pohybu prohlížel vlčí matku a bílé vlče, pak zvědavě naklonil hlavu na stranu. To vlče bylo malé. Vypadal tak někdy i on? "Dobrý den," pozdravil je se zajícem v tlamě, když si je prohlídl. Když si uvédomil, že mluvit s něčím v tlamě není zrovna slušné, svou kořist pustil na zem. Zajímalo ho to vlče. Také mu však bylo blbé jen tak zírat. "Vy... vy jste ze smečky?" Zeptal se váhavě, když nevěděl jak dál.

Prosím 32 kšm + rubín na Dorču, procenta Rhaaxinovi: 5% do lovu, 3% do síly a 2% do obratnosti
Děkuju! :3

ZAPSÁNO

<< Tichá zátoka

S dospěláky se rozloučil a už se vesele vydal na cestu domů. Měl rád tyhle výlety, jen doufal, že otec si jeho nepřítomnosti ani nevšiml. Stejně si vystačím sám, co mě může naučit? Pomyslel si namyšleně. Rozhodl se však, že příště, až půjde zase někam dál, už se o tom možná i zmíní. Další dobrodružství měl za sebou a už se chtěl vrhnout do nového. V tlamě měl svůj úlovek a kráčel krásným lesem, který ho kryl před žhnoucími paprsky Slunce. Po chvíli se zastavil, aby se najedl. Chtěl nechat i ostatním, ale svou energii pokládal za nejdůležitější. Tato koza byla výtečná, ale potřeboval se napít. Zamířil proto za vláhou řeky. Když tam však dorazil, neviděl jen vodu.
Na pohled obyčejný šedý vlk stál na druhém břehu s jakýmsi stánkem a zrovna ho balil. Rhaaxina popadla zvědavost. Pozorně se díval, pak našel cestu přes řeku a překročil ji. "Pane!" zavolal na něj z dálky, když vytahoval ze stánku jakýsi šperk. "Dobrý den. Kdo jste?" Zeptal se. Kdyby potkal zlého vlka, asi by s touhle odvážnou drzostí neobstál. Starý vlk se však jen sklonil, usmál se a představil se. "To je vaše poslání? Prodávat věci?" Pokračoval Rhaaxin v otázkách zcela vážně. "Nejen věci, mladý muži. I schopnosti," odpověděl znovu trpělivě šedý vlk. Tahle slova zlatého vlčka nadchla. Tak hrozně by se chtěl zlepšit v magii! "Umíte vylepšit magii?" Natočil hlavu na stranu. "Jistě, ale není to zdarma," vysvětlil mu obchodník a Rhaaxin se zatvářil krapet nechápavě. Chvíli uvažoval, pak vytáhl kamínky a položil je před obchodníka s otákou v očích. Ten pokýval hlavou a ze svého stolku si smetl na tlapu jakýsi prach, který na Rhaaxina foukl. "Tvoje síla je velká, musíš však být velmi opatrný. Nebude se kontrolovat sama a chce to dlouhy trénink." Obchodníkův vzkaz si vzal Rhaaxin k srdci. Poděkoval, popadl svou kořist a běžel na území smečky, přemýšlejíc o tomto úžasném úkolu.

>> Zlatá smečka

//Nákup
Po zapsání převodu má Rhaax na účtě 375 Kšm | 15 rubínů | 4 mince

Kupuji levely do magie blesků - lvl. 4- 8 = 450 kšm
Převádím 8 rubínů na kšm = mám 455 kšm
Platím 450 kšm.

Zbyde: 5 kšm | 7 rubínů | 4 mince

I té malé pomoci se mu nakonec dostalo a malou kozu zvládl složit na zem. Byl z toho nadšený a div by si ocásek radostí nevykroutil, kdyby nepřišli dospěláci. Dostal pochvalu. Dočkal se uznání! Jo, o uznání celou dobu bojoval. A nejen o uznání od ostatních, ale i o uznání od sebe samého. Po vzoru bezucháče si utrhl kus masa a k jídlu si sedl. Pokukoval k těm dvoum vlkům, jestli třeba ještě nechtějí mu poradit se stylem lovu, ale ti se k tomu očividně neměli. Maso bylo dobré. Čerstvé, teplé, jemné. Prostě mňamka. Do toho však černý prohlásil, že jde pryč. Rhaaxin první smutnil, stejně se však rozloučit. "Sbohem, Elricu! Přijď zase!" Zavolal za černým vlkem a vesele mával ocasem. Znamenal jeho odchod, že ho nemá rád? Ale kdepak. Asi měl opravdu jiné starosti a to vzbudilo Rhaaxinovu zvědavost.
Přesměroval se však k věci. "Až vyrostu, chci být vůdce lovců!" Svěřil Manthusovi svoje přání a usmál se od ucha k uchu, zatímco si mezi slovy nabíral maso do tlamy. Spokojeně přežvykoval a sledoval klidné okolí, až zrakem zabloudil k zlatému lesu. Uvědomil si, že je pryč už dlouho. "Asi bych taky měl jít a říct tátovi a tetě, že mě nemusí hledat. Jsem zase venku celý den a nikdo mě nenašel! Ale ulovil jsem, tak jim něco vemu. Kam půjdeš ty?" Zeptal se zvědavě. Ještě několikrát si uždíbl ze zadních nožiček zvířete, aby je pak mohl oddělit od těla a tahat menší část úlovku. Rhaaxin se měl k odchodu. "Tak ahoj, snad se zas brzo potkáme!" Rozloučil se i s bílo-hnědým vlkem a vydal se zpět domů.

>> Zlatý les

Nad humorem bezucháče a černého malý vlček radši už nepřemýšlel a pustil se do lovu po hlavě. Byl velmi natěšený, konečně půjde lovit něco většího!
A tak lov začal a Rhaaxin brzy čelil naštvané kozí matce. Přál si, aby mu někdo rychle pomohl, ale pomoc chvíli nepřicházela, a tak se vyhýbal útokům po staru. I ta pomoc však nakonec přišla. Uviděl, jak koza pomalu odpadala, pak se přihnal Elric, něco křiknul a kozu zabil jako nic. Rozumněl jen slovům "vem si to kůzle," a ačkoli byl první zmatený, když to jeho hlavička pobrala, vystřelil na ním jak rychle uměl. Kůzle uhýbalo. Bylo víc než těžké jeho rychlosti a obratnosti stačit, ale nakonec se Rhaaxinovi podařilo nahnat ho správným směrem. Soustředěně skočil a kůzle povalil, zarývajíc své jehlicovité tesáky do krku kůzlete. Ještě chvíli se snažilo bránit a kopalo, pak se však náhle uvolnilo a bez lesku v očích ztěžklo. V tu chvíli Rhaaxin pustil. Otočil se na vlky s nadšením v očích. "Já jsem ho zabil! Já ho ulovil!" Výskl nadšeně s vrtícím ocasem. To bylo super! Ještě! Bude ze mě dobrý lovec.

Na vysvětlení lovu s magiemi Rhaaxin pokýval hlavou. Jo, to by dávalo smysl. To by dávalo smysl, protože magie jen k boji... By byla nuda! Ale pro mě to znamená, že bych ji neměl při lovu používat, zatím... Pomyslel si. Byl si jistý, že kdyby se snažil, třeba by to vyšlo, ale... jak to správně použít? Zatím se mu nedařilo. "A proč jste si dělali srandu?" Pokračoval zlatý v otravných otázkách. Trochu mu to nedávalo smysl, ale to snad magie dávají? Musí se s tím smířit. Také mu přišlo divné, jak každý tvrdil něco jiného. Stejně mu však nezbývalo nic jiného, než jim věřit, a tak nad tím pokrčil rameny.
Už už hodlal něco navrhnout jako strategii, černý byl však rychlejší, a tak ji zase zaraženě zavřel. "Ano rozumím," odpověděl bezucháčovi a přemýšlel o tom, že jestli to zvíře porazí bez újmy, bude zase krok k tomu být dobrý lovec. "A kde jsou ta lepší místa? Chci je vidět!" Namítl a zavrtěl ocasem. Vlčecí zvědavost nezná hranice. A zrovnatak Rhaaxinova chuť na dobrodružství.
Po vyřknutí plánu zlatý jen pokýval hlavou a vydal se na svoji pozici. Domníval se, že všemu rozumí. Pomalu se dostával kolem keřů a stromů ke stádu a vybíral si oběť. Když našel malé kůzle, snažil se co nejvíce přiblížit a dostat se jim za zadek. Po pár napjatých chvilkách vyštěkl a kozy se vyplašeně daly do pohybu - to byl signál. S vrčením se za nimi rozběl a občas štěknul, snažil se celé stádo hnát k moři. Složité to, když jich bylo víc a utíkaly na všechny strany. Snažil se dostat se blíž ke kůzleti a oddělit ho od ostatních, jeho matka s ním však zůstávala a občas po vlčeti vykopla. Honem, pomožte mi! Zanaříkal v duchu a už vyhlížel své lovce.

Mělo se jít na lov. A to je přece velké dobrodružství, které Rhaax tak moc potřeboval, že své nadšení dal najevo i vrtící oháňkou. Půjde na lov s dospělými! Tím se určitě něco naučí. Třeba spolupracovat. Taky už měl pěkný hlad. "Ono jde lovit s magiemi? To neznám," zamyslel se, pátral v paměti, ale ne, nevěděl, že by něco takového jeho magie zvládla. Vždyť byl rád, když to při dešti udržel na uzdě, aby to nepokopalo všechno kolem. A tak se vydali hledat něco k snědku. Rhaaxin si hrál na zkušeného a zvedl čumáček, nasávajíc pachy. Zvířata tu byla a on se podíval do strany ke stromům, protože tam byli ptáci. Pak si však vzpomněl, co mu povídal Marcos. Ptáky je těžké ulovit. A mají málo masa. Tak ty někdy příště.
Bezucháč položil zajímavou otázku. Rhaaxin chvíli přemýšlel, musel se nad tím zamyslet. Mezitím mluvil černý. Docela ho jeho odpověď i ten tón udivil. "Takže ste nepřišli hledat domov?" Vyznělo mu to tak, jako kdyby mu předtím lhali. V lese jim nabízel, že je veme za alfou. Řekli, že ne teď. A teď se ukáže, že vlastně do smečky nechtějí vůbec? Musel nad tím nechápavě střihnout ušima. "Já nevím, jestli tam zůstanu. Nevím, jestli jsou tu jiná místa, lepší místa. To se rozhodne časem," odpoveděl na Manthusovu otázku a pokrčil nad tím rameny.
Jak tak přemýšlel nad svou velkou budoucností, zapomněl si hlídat pachy. Když pak zvedl hlavu a uviděl skupinku zvířat, zpozorněl a zastavil se. "Co to je za zvíře? Ano pojďme po malých! Ale nasytí jeden malý nás všechny?" Zeptal se, neznal tohle zvíře, a tak si byl trošku nejistý. Viděl větší čtyřnohá stvoření, ale předpokládal, že tohle musí být taky pěkně silné. Měl k těm zvířatům respekt. Nadšení z nadcházejícího lovu však bylo silnější.

"Táta bude ve smečce! To bychom ale museli zpátky do Zlatého lesa. Teda pokud někam nešel s bratry," řekl a pokrčil rameny. Byl rád, že má kamarády, kteří se chtějí seznámit s jeho otcem, ale taky se bál, že by se otec zase věnoval radši víc pozornosti ostatním, než jemu. Záviděl to všem, kteří s tátou ten volný čas trávili, ale nevěděl, proč jeho se to tak nějak vyhýbá. Žeby ho neměl rád? Ne, to je blbost. Ale dlouho se ani nesháněl... Třeba chce, aby mě vychovala divočina. Instinkty musí být občas správnější než logický úsudek! Rozhodl se už to víc neprobírat. Jen ho tyhle myšlenky uvrhovaly do smutku. A tak než stačil někdo něco říct, opět se tvářil happy. Varoval bezucháče před mořem a zatvářil se důležitě, když mu dal ten dospělák za pravdu. Po krátkém pití ho přepadla hravost. Věděl, že plavat neumí a minule se málem utopil, ale to ho neodradilo od toho to zkusit znovu. Nějak to přece jít musí, tím si byl jistý. Chvíli se ve vodě rachtal, cákal kolem a mával tlapkami ve vzduchu i okolo, skákal proti vlnám, když mu však jedna z těch vln namočila i hlavu, překvapeně se oklepal a ve svém skotačení už dál nepokračoval. Pak uslyšel Manthuse. Lov! "Ano, klidně hned! Lov mi jde!" Zvolal vesele, když se řítil z vody. Chtěl lovit, nechtěl jen sedět a hrát si sám se sebou, když dospěláci se do toho neměli. Měli... svůj humor. Ten ale Rhaaxin zatím nepochopil. Když dorazil na břeh, oklepal ze sebe vodu.

<< Zlatý les

Ach, nepochopili mě. Mozky dospělých jsou divný, zakroutil hlavou. Nechtěl, aby jeho učitele někdo podceňoval nebo urážel, i když věděl, že dospělí se prostě nedívají kolem a různé varianty reality nezkoušejí. "Jasně, že učitel učí. Marcos mě naučil lovit, třídit pachy a poznávat vlky podle magií. Jsem nejlepší lovec vlče ve smečce! A vás jsem taky odhadl, jak vydíte," vyjádřil se. Věděl, že on je tu jediný jedinečný a byl na to patřičně hrdý. A byl hrdý i na to, že se naučil lovit a byl v tom (dle jeho názoru) mistr světa junior. A ve své budoucnosti měl prozatim jasno. Bude nejlepší lovec na ostrově. Po chvilkovém zaváhání ukázal vlkovi bez ucha moc své magie. Jen drobek toho, co se jednou může naučit, ale aspoň víc podtrhl to, jak je nesmírně jedinečný a lepší jak jiná vlčata jeho věku. "Taky si nemohl, pokud si nepotkal někoho z mých sourozenců nebo jiného vlka z Yaloru," ušklíbl se potěšeně.
"To je skvělé, po procházce bychom mohli jít za ním!" Navrhl, když se dozvěděl, že černý vlk je údajně přítel. Netušil, co si o tom má myslet, když se jeho pozornost přesměrovala ke kousku, který Elric Manthusovi vyvedl. První se tiše usmál, pak však nechápavě naklonil hlavu na stranu. To i dospělí se chovají jako vlčata? Nevěděl, že to jde. Pošťuchování je přece věc čistě vlčecí, ne? Možná bych si z těhle dvou neměl brát příklad, pomyslel si. Černý se mu zdál být jako hyena, jak byl neustále vysmátý, bezucháč... bezucháč si aspoň povídal.
Když došli k zátoce, chtěl se Rhaaxin taky napít. Pak si ale všiml vlnek na hladině a zase rychle zvedl hlavu. "Tady je moře! Slaný!" Varoval Manthuse, který se očividně taky chtěl napít. Odskákal tedy k blízkému potoku a tam ukojil svou žízeň. "Noo... plavat neumím, ale zkoušel jsem to," pokrčil rameny když se vrátil a naklusal do vody, až se voda rozstříkla kolem. S vodou si rád hrál... Ale plavat? Ah, nic pro něj.