Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Skadir se zájmem poslouchal vyprávění o smečkách. ,,A je ten les opravdu zlatý, tati?" Zvedl oči k otci a v hlavě už fantazíroval, jak by takový les ze zlata mohl vypadat. ,,Co je to ta poušť?" Znělo to poměrně zvláštně a Skadir přesně nevěděl, co si pod tím představit. Bylo mu jasné, že to bude nějaký biotop, jako byl les, tajga a ledová plocha co viděl z hor, ale nevěděl, jak by to měl vizualizovat. ,,Chaos? To zní nebezpečně. A proč se s nimi ještě nikdo nepokusil zkamarádit? Myslíš, že jsou všichni zlí?" Ach, ten naivní mladý pacifismus. Kéž by jen Skadir tušil, čeho jsou členové Společenstva Chaosu schopni.
Pak mu otec dal poměrně dobrou lekci. Nesnižovat se na úroveň někoho, kdo není přátelský či slušný. Byt slušný je lepší než hned útočit. ,,Myslíš že klid a chytrost je lepší zbraň než zuby?" Nemyslel si, že by se vše mělo řešit násilím. To přece nic nevyřešilo. A hašteření zraňovalo, to viděl u sester.
,,Vlastní smečku? To bych vás ale musel opustit? To bych asi nechtěl. " Došel nakonec k logickému závěru. Rodina pro něj byla důležitější, než nějaké písmeno řecké abecedy. Tedy, postavení, ale Skadir rozdíly v postavení zatím nevnímal. ,,Když ti to vyhovuje a jsi spokojený, tak to je asi dobře, že?" to bylo jeho uvažování.
O horách otec, jak sám řekl, moc neuvažoval a sám nevěděl, proč je to tak či onak. ,,Asi nemůžeme vědět všechno,hm... zeptám se pak nějakého starého vlka, staří vlci jsou moudří, ne? Kdo je ve smečce starý?" Moc otázek.
Když už byl ve vodě, bříško se mu dotýkalo hladiny. Otec mu rozkázal, aby nešel dal od břehu a tak to ani nepokoušel. Poslouchal na slovo. ,,Plavat? Jak?"

-> Kvetoucí louka

Otec pokračoval ve vysvětlování a alespoň jim tak cesta pěkně utíkala. ,,A je nějaká smečka, kterou nemáme rádi? Jaké jsou tady jiné smečky? A myslíš že bychom se tam mohli taky podívat?" S úsměvem poskakoval po louce plné kvítí, přímo vedle otce. ,,Budu se snažit k jiným vlkům chovat s respektem, zvlášť na jejich území," zopakoval po otci a vtloukl si to do hlavy. Měl docela jasnou představu, jak se chovat k jiným, zvlášť na jejich území. ,,A co když oni se slušně chovat nebudou?" Musel by snad trpět cizí nevychovanost?
,,Hmmm.. takže když budu schopný, budu mít šanci stát se taky alfou nebo betou? A co jsi ty tati?" A líbilo by se mu vůbec být alfa a vést smečku? To znělo opravdu jako šílená zodpovědnost a sám Skadir tušil, že to asi nebude jen tak. ,,Dobře." Vytí nepřeslechne, to mu stačilo. I jeho už pálelo v puse, měl tam sucho, z věcného mluvení. Ne že by mu to zabránilo ptát se na další otázky. Už už ale byli poblíž jezera. V nížinách bylo dosti teplo. ,,V horách je chladněji než tady. Je to pro to, že jsou hory blíž nebíčku? A nemělo by tam spíš slunce víc pálit?" Logicky se to snažil spojit, ale na nic moc nepřišel, proto se radši zeptal otce. ,,Tak já se pak zeptám mamky," rekl jen, no kdo ví, jestli na to pak spíš nezapomene.
Došli k jezeru. Otec se napil a Skadir udělal přesně to samé. Voda byla studená. ,,Je to tu moc hezké! Je to jak velká kaluž! A studí podobně jak sníh." Malý vlček tlapkou lehce ťukal o vodní hladinu, až voda šplíchla do jeho obličeje. Zasmál se, hravě. Rozhodl se trochu smočit tělo v mělké vodě na kraji.

-> Alatey

Byl rád, že mu otec vysvětloval všechny složitosti a funkce ve smečce. Ač ne vždy všemu rozuměl, nakonec si však přeci jen logicky spojil to, co mu otec předal. ,,To dává smysl, čím je nás více, tím víc páchnem. Takže jiní vlci se bojí toho, že by sami protinnám všem neudělali nic? Můžu taky čůrat na hranice?" Ptal se a vesele následoval otce. ,,Proč je alfa Einar? Je to proto že má ty křídla? A proc je Hanka beta?" Mercerovi se jistě při zodpovídaní všech těch otázek bude za chvíli kouřit z hlavy. Skadir však měl pořád chuť se na něco ptát a doufal, že tím otce úplně nezmiňuje. ,,Těším se až je potkám. A jak zjistím, že bude sraz?" Nejspíše mu to asi někdo řekne, skočilo mu pak do hlavy. Ale už nechal otce, aby mu k tomu řekl své. ,,Chmm, zajímalo by mě, zda by ho někdo zvládl celý projít." Trochu se zasnil, ale jen na okamžik, protože logika mu říkala, že to nejspíše nebude tak úplně možné. Navíc, i když chtěl objevovat, zase nechtěl opouštět rodinu a smečku. To bylo silnější než touha někam cestovat. Smrt už nechal být. Bylo to moc nefyzické. Nedotknutelné.
A pak už mířili dolů ze skal, jejich tlapy vstoupily na louku. ,,Z hor se to všechno zdálo větší! Je tunplno rodtlin!" A tak sledoval kytky, bzučící hmyz a vše kolem. ,,Nejsou to jen kytky? Proč o nich máma ví víc?" Zamířili k jezeru. Skadir byl nadšený.

-> Kvílivec

Když otec souhlasil s pozorováním dalekých lesů, jeho srdéčko zaplesalo a na tváři se mu vykouzlil úsměv. Poskakujíc radostně vpřed, brzy je jeho otec dovedl na Vyhlídku, kdy se před Skadirem objevil celý široký svět. ,,Jak to, že jiní vlci bí, že to je naše území? A kdo tomu všemu kraluje? A tati, prošel si to už všechno? Svět je tak velký tati!" Sypal ze sebe všechny myšlenky, které mu výhled pomohl vyrobit v hlavě. Dopadly na ně paprsky slunce, bylo docela příjemné teplo, zároveň však foukal příjemný studený vzduch a pročesával Skadirův huňatý kožich. Nebyla mu zima. ,,Dobře, tak pojďme, ať můžeme jít co nejdřív!" Zamířil s otcem zase k hranicím, přeci jen, nejdříve povinnost, pak zábava. ,,To je zvláštní, že si každý myslí něco jiného. Doufám že je tam ale klid." Nevěděl, co by po smrti mělo být, ale pocit toho, že i zajíc došel klidu a pokoji, ho tak nějak uspokojovala a neměl díky tomu příliš výčitek.
Otec pak už nerozebral víc své myšlenky směrem k obraně hranic a tak to Skadir nechal být. Těšil se na jezero. Ač netušil, co přesně je ta rovnováha, jistě jí nalezne brzy, aby mohl být jako táta.
,,Ano!" Řekl radostně a vydal se za otcem za hranice. Za novým dobrodružstvím

-> Kvetoucí louka

Šel poblíž otce, někdy trochu před ním - poskakujíc a zkoumají každou rostlinu, kámen či skulinku, ve které sem tam našel nějaké zvířátko, třeba ještěrku nebo myš - jindy zase pomalu procházejíc nějakými úzkými skalisky a horskými cestami, které by pro vlče samotné mohlo znamenat mnoho nástrah. Skadir už věděl, kdy může upustit páru a kdy se má radši držet dospělého nebo dávat pozor na cestu. Už nebyl takové tintítko.
,,Jak vypadají ty jezera? A ty lesy? Můžeme se na ně podívat, uvidím ke odsud z hor?" Zajímal se Skadir. Přeci jen, výhled byl zde opravdu fenomenální a krajinou se kochal když zrovna byla příležitost. ,,Chtěl bych vidět všechno, tati. Nemusí to být hned," zazubil se hnědý vlček.
Když se dostali na hranici a chodili kolem, Skadir pocítil jakýsi klid. Cítil ho z otce. Klid že je vše v pořádku, nic se neděje. ,,Když někoho zabiju, stane se to co tomu zajíci? Vyprchá z něj život? A kam pak jde?" Smrt byla pro mladého vlka ještě dost imaginární. ,,A stalo se ti to někdy tati? Musel si bránit hranice?" Vyptával se Skadir. Byl přesvědčen, že půjde jednou ve šlépějích otce. ,,Rovnováhu? Hm... tak já ji najdu, abych mohl být jako ty."

Skadir se nadšeně zařadil vedle svého táty a mlčky sledoval, jak se sestry s matkou loučí. Jen zavrtěl ocasem, když začaly odcházet. ,,Mějte se," řekl na rozloučenou a s očekáváním v očích se podíval na otce. ,,Na hranice? Dobře tati! A můžeme se pak jít podívat i mimo ně? Já už jsem velký, chtěl bych vidět okolí!" Zazubil se hnědý vlček a pomalu následoval otce, jestliže se rozešli tím směrem, který větší vlk plánoval. K hranicím to jistojistě nebylo tak daleko. ,,A co když tam někdo bude dělat neplechu? Co budeme dělat? A kdybych chtěl být taky obránce, co musím umět?" Vyptával se zvesela mladý vlčík, nadšen z toho, že má svůj velký vzor - otce - jen a jen pro sebe. ,,Budu opatrný, neboj!" Našlapoval po cestičkách obezřetně a dával tomu maximální soustředění.

Skadir oddechoval páru a hluboce dýchal, svírajíc v zubech mrtvé tělo. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že už nebožáka může pustit a tak taky udělal. Vnitřně cítil opravdu velkou hrdost, nejen svou, ale i vůči sestrám. Když je rodiče chválili, vesele mrskal ocasem. ,,Společně jsme silní," zopakoval s úsměvem, při kterém mu z tlamy vykukovaly zoubky. Když rodiče pokynuli, že se mohou najíst, na nic nečekal a zabořil tesáky do masa. Bylo to skoro jako extáze. Oči se mi rozšířily a jeho tlamu zaplnila chuť zaječí krve, byla teplá a příjemně štípala na jazyku. Ukousl kus masa, chvíli s tím zapasil, ale povedlo se. Pomalu odkráčel stranou a houpl ocasem. Lehl si a pomalu trhal kus ušáka, žvýkal a polykal, ale pomalu. Už mu neuteče. Bříško se mu brzy naplnilo, k jeho spokojenosti. Když otec řekl, že by šel ohlédnout hranice, vyskočil. ,,Půjdu s tebou!" No ano, otec byl přeci jen velký vzor.

Skadir moc nechápal, co mezi sebou Tyree a Elva pořád měly, ale nyní se soustředil jen na jedno, na zajíce. Jeho malá černá sestra se svého úkolu zhostila opravdu bravurně. On stál připravený jako nikdy předtím. Do žil mu proudil adrenalin a v jeho hlavě znělo jediné - nesmí zklamat! Elva zajíce začala nahánět, sem tam jí vybočil z trajektorie, ale ona jej opět šikovně zas nahnala do správné cesty, tedy, k jeho sestře Tyree, která posléze ušáka hnala přímo k němu. Slyšel její hlas, unavený z běhu. A pak taky hlas otce. Tak jo! To je ta chvíle, moje chvíle, říkal si v hlavě mladý vlk. No a skočil. Skočil na zajíce, když se objevil přímo před ním, tam, kde ho Tyree nahnala. Jeho tělo zalehlo unaveného a zraněného běláka. Ležel na něm a nemotorně ho vytáhl zpod sebe za ocas, jen aby ho přichytil tlapama a ukončil trápení vyděšeného tvora. Možná mu ho bylo i líto. Jakmile se mu však v ústech rozvibrovala chuť krve, spokojeně vydechl páru. Dokázal to. Jeho rodiče budou pyšní! ,,Doháhal sem to," huhlal směrem k tátovi a mámě, přičemž v tlamě držel jejich úlovek. ,,Dokázali. Super práce holky," opravil se a pochválil i sestry, jelikož on jen dokončil práci.

,,Žádné předhánění." Okomentoval to Skadir po vzoru své matky a na její slova jen zakýval lehce hlavou. Neměl v plánu se sestrami pomelěřovat síly, teď museli být jednotní a společně ulovit ušáka!
Ten se zdál už trochu rezignovaný a trochu otřesený. Sem tam se zmítal v zubech jeho otce, ale spíš vypadal, že jen čeká na brzkou smrt. Skadir se do jeho očí díval a možná i cítil jakousi lítost. Bylo to nutné? Nevyhnutelné?
Tyree, jak se zdálo, chtěla pomoci jemu. Zadíval se na ni s úsměvem a zavrtěl ocasem. Pak se podíval směrem k černé sestře a zazubil se. ,,Nebuoj, Elvi, to zvládneš! Nažeň ho tu," kývl na ní Skadir a trochu poskočil dál od otce i zajíce. Tak nějak se připravoval a počítal, jakým směrem asi poběží, když ho otec vypustí. Doufal, že se obě sestry příčiní ke zdárnému lovu.

Skadir dělal přesně to, co mu rodiče řekli. Byl ticho, pozoroval a poslouchal jejich vysvětlování. Pouze tiše přikyvoval na jednotlivé proslovy rodičů. Ušáci. Voní po zemině. Tihle jsou bílí, ale patrně je více druhů. Skadir si to zapisoval do své malé hlavičky.
Když jim otec přikázal, ať sledují, hnědý vlček se zastavil a pozoroval svého otce a matku, jak loví. Sierra zajíci prakticky nadběhla a jejich otec chytil zajíce živého. Skadir popošel a nosem jej trochu očuchal. Voněl opravdu jinak, než jeho sourozenci či rodiče. Pach byl zvláštní, ale svým způsobem... voňavý.
Rodiče řekli, že ušáka vypustí a že se mladí mají taky předvést. Skadir naštěstí nasával všechny informace a sledoval rodiče při lovu, takže jen čekal, kdy otec vypustí bílou kořist a on jej bude moci ulovit. Ukáže, že je nejlepší! Měl před sebou jasnou výzvu a rozhodně nehodlal otálet, nezklame.
,,Já chci chytat!"

Jakmile jej matka olízla, vesele zavrtěl ocasem. ,,To budu, budu vejký oblánce," kývl na Sierru s úsměvem a poskočil ve sněhu.
Otec je poučil, že k lovu je potřeba, aby byli ticho a šli pomalu. Hnědý vlk tedy přikývl a okopíroval chůzi svého otce.,,Dobže táto, já tě nezkamu," špitl směrem k němu a snažil se udržet své radostné skákání na uzdě.
Rodiče už scházeli níže do území a Skadir se sestrami je následoval. Matka řekla, že už něco cítí a mladý vlk se taky snažil napodobit to, co dělala čenichem ona. Zvedl hlavu a pokusil se nasát pachy. Něco cítil, ale ještě nechápal, co to je a jak to sledovat. Jen se hluboce díval na matku a doufal, že mu to více vysvětlí. 0,,Kde jsou ti ušáci?" Zašeptal k tátovi a očima hledal, zda něco takového neuvidí.

Skadir sledoval počínání sourozenců a rodičů. Příliš mu nešlo do hlavy, proč sestra byla protivná na Elvu, logicky mu to nedávalo smysl. Ach, už se začala projevovat jeho pragmatičnost. ,,Strkat do oustatnich není pjekné," zopakoval důležitě po otci, jeho velkém vzoru. Bude si to jistě brát k srdci. Rodiče byli jeho průvodci životem, musel načerpat všechny důležité rady! ,,Dobže maminko," kývl Sieře na slova o tom, že sníh může být hluboký a neví, co pod ním je. Nesnažil se však našlapovat nějak více opatrně, ale zase nedováděl úplně nekontrolovatelně. Když se Tyree zase rozmázla, doběhl k ní. ,,Dobrí?" Ptal se starostlivě. Z jejího šklebení usoudil, že je v pořádku. ,,Led klouže," zkonstatoval a sám se na něj opatrně postavil, když zvládl kontrolovat svoje tlapy, hezky se sklouznul. ,,Hehe!" Smál se, no pak se zase rozběhl za rodiči, kteří rozhodli, že je čas něco ulovit. ,,Co jsou to ti ušáci?" Zajímalo ho. Vesele pohupoval ocasem. Zařadil se k Elvě a vesele jí šťouchl ,,Pouď si hrát!"

-> Úkryt
,,Ma-so? Je to dobué? Kdy to uchutnáme?" Zvědavě zvedl oči k tátovi. Pak už se rozhodlo, že je na čase projít chodbou pryč, tak jako ti ostatní vlci.
Když Skadir mířil ven, jeho tlapky byly rychlé a vesele u toho podkakoval. Prvně mu do očí vniklo nepříjemné světlo a tak je přivřel, ale jen na malou chvíli. Pocítil chlad. Jeho první kroky z úkrytu byly váhavé, no ale nakonec vyběhl jak hurikán a jeho tlačítky se zabořily do sněhu. Studilo to. Z nebe se také snášel vločky. ,,Cotoje? Studí!" Zahuhlal Skadir a otočil se na sestru. Tyree na sebe upozornila a tak ji sledoval. ,,Tyjo," vydechl jen. Tyree pak zas škádlila Elvu, do které strčila a vrčela na ní. Skadir to moc nechápal. ,,Pouď, Elvi," drcl do ní hravě a skočil do sněhu. To už zase Tyree volala a on koukal, jak leze po kameni. Když uklouzla, zasmál se.

Skadir poskakoval kolem a zajímal se o všechno, co v ukrytu bylo. Ať už to byl nějaký klacík, kožešina, nebo různé zákoutí ukrytu, kam šlo nakouknout. Stále se však snažil držet táty a když velký Mercer začal mluvit, pozorně se k němu otočil a poslouchal, hltal každé slovo, jako by to byl nejlepší příběh, co v životě slyšel. Pravda byla, že jich moc zatím neslyšel a tak opravdu dával pozor na otcova slova. ,,Ala-teská smečka," vyhuhňal ze sebe pyšně a usmál se na tátu. ,,Všichni... sou lodina, " pronesl vesele a ocásek mu kmital ze strany na stranu.
To už přišla máma a on na ní skoro až div neskočil. ,,Má-ma!" Kníkl vesele a ocas mu začal kmitat rychleji, když ho tmavá vlčice olízla. ,,Coto-e, lof?" Některá slova ještě Skadir nepochopil, ale čím víc táta mluvil a vysvětloval, tím víc v něm hořel plamen zvědavosti. ,,Poťte!" Zajásal, když máma zavelela, že půjdeme ven. Jako hurikán se vyřítil za mámou z úkrytu.

-> Území

Skadir ještě chvíli sledoval sestry jak se škádlí, no po chvíli taky přestaly a jejich zraky se stejně jako oči Skadira zaměřily na odcházející matku. Otec jim samozřejmě vysvětlil, že máma se brzy vrátí, ale to moc primárně Skadirovi nestačilo. A hlavně, byli tady v tom koutě zavřený už docela dlouho a on chtěl objevovat svět kolem! Klacek byl boží, ale ne tak, jako zvuky zvenčí. Když jim otec nakonec dal povolenku k tomu, aby šli prozkoumat tu větší část tohoto úkrytu, hnědý vlček na nic nečekal a jako velká vida vylítl z jejich hnízdečka za matkou. Nemusel nějak daleko a snažil se tedy poslechnout otce a neplést se mámě pod nohy. ,,Smečka? Cotoe?" Zvedl oči k otci a natočil hlavu směrem k hloučku vlků. Bylo jich tady tolik! ,,Kama-rádi?" Zvedl zraky k tátovi. Nebyli to sourozenci, ale Skadir tušil, že mu neublíží. A tak sledoval mámu, jak pomáhá těm ostatním vlkům. Bylo tu rušno, no za chvíli se to tady trochu vyprázdnilo, když odešel vlk s křídly a spolu s ním mnoho dalších. Zbylo jich v úkrytu už podstatně méně. ,,Kam ši?" zajímalo však hnědého vlka. Co bylo tam dal, kam zmizeli ostatní?