Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Jméno vlka: Taiclara
Počet postů: 6
Postavení: Kappa
Povýšení: -
Funkce: Učedník
Aktivita pro smečku: pomoc na pohřbu
Krátké shrnutí (+ rychlohry): účastnila se pohřbu a pak vzala Sindriho an výlet a učila ho lovit hlodavce
Smečková minihra: Jednoduché - promluv si s jiným členem

Jo, tohle rozhodně liška nebyla, protože pokud jo, tak to pro něj byla teda zatraceně velká ostuda a měl by se stydět. "Tak když seš slabý, proč se pereš? Máš nejdřív zesílit." To přece dalo rozum. který tenhle vlk zjevně neměl. On byl slabý a kvůli tomu měl KAŽDÝ výhodu? To jako byl slabší než všichni ostatní vlci? To nebylo něco, čím by se měl takhle chlubit. No, ošetříme ho. "No hlavně nás tím ne- co vlastně? Nepojiskři?" Ani element neuměl ovládat? To já teda ano. A hodlala jsem mu to náležitě ukázat jen co mi Deinell řekne, co vlastně potřebujeme.
"Jo, má mělké kořínky a snadno ji vyplaví voda, tak se prostě šíří. K čemu je to mléko dobré, to netuším. Rozhodně moc dobře nechutná." Znala jsme jednu kytku a ta byla k ničemu. Možná... jsem se tím taky radši neměla chlubit. Pojďme hezky odvést pozornost jinam. Pozorně jsem poslouchala, jak to popisuje, a přikyvovala. Dobrá. Dobrá, takové kytky jsem možná už i někde viděla? Teda, předtím jsem nevěděla, jak se jmenují a čemu jsou dobré, ale teď už ano. A to, že zahřeje, rozhodně pomůže, protože jak jsme předtím stáli venku, měli jsme zase mokré kožichy. Deinell našla kámen a opatřila vodu a já vyvolala trychtýřek a hodila ho do vody. vyvolala jsem plamínek, který jsem udržovala kolem vody, dokud nezačala vřít, a pak tak trychtýřek chvíli nechala. Stejně se to muselo trochu vychladit, než to půjde pít. A když se zdálo, že už to bude dobré, trochu jsem ochutnala. Jo, docela to šlo. příjemně to hřálo. "Tak prosím, poslužte si. A tímhle i vypláchnout jeho rány jsi říkala?" No, to bude horší, ale... ale vyvolala jsme si nějaké lupení, které jsme v odvaru namočila, a zkusila to napatlat na vlka. Opatrně, abych se neporanila o jeho elektřinu.

× Po promočení si udělej horký odvar z trychtýřku
× Ošetři/nech si ošetřit vážné zranění související s potopami

"Dobře, vyřídím," souhlasila jsem. "Jo, třeba jo, bylo by to fajn... vidět tohle všechno na vlastní oči." Ušklíbla jsem se. pak bych jí to asi už musela věřit, no. Ale teď? Neznala jsem svět mimo mé domovské hory dost dobře na to, aby mi tohle nepřišlo nereálné.
Jenže konec diskuzí, měly jsme tu jiné problémy. Lišku a vlka, jmenovitě. "Trénink že se neobejde bez zranění? To je teda pěkná hovadina. Měl bys být rozhodně opatrnější v tomhle počasí. A v horách, pokud někde nechceš slítnout a srazit si vaz." A on jiskřil. Koukla jsme po Deinell. Ošetříme? No... fajn. "A mohl bys přestat jiskřit, ať nás ještě nezraníš?" A Deinell už začala sdiktovat, co je potřeba. Šla mi z toho hlava kolem. Kytky. Tolik kytek, které jsme neznala. Celé DVĚ! "Dobře. A úkryt máme hnedka támhle." Kývla jsme k naší malé jeskyňce. Když tvrdil, že pomoc se tam dostat nepotřebuje, já mu pomáhat nehodlala. Jsem ať si tam dojde. Ještě bych se od něj zamazala. Otočila jsme se na Deinell. "Ty teda neznám, já znám jen Pršivku potulnou. Ta roste v nížinách a vytéká z ní mléko. taková malá, modré květy. Ale zvládnu ty kytky vyvolat. teda... když mi je dobře popíšeš. A ohně bych asi taky měla být schopná? Potkala jsem nedávno Wua a chtěla ho, ale ještě jsem ho nezkoušela." Zamířila jsem směrem k jeskyňce. "Jo, jsme v pohodě, zahnali jsme tu potvoru."

× Prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění

Bůh?! No jako by mě ty její výmysly ještě překvapovaly. Ale promyšlené to měla moc hezky, to zase jo. "Aha, dobře," přikývla jsem. No když to říká. "Fajn, to si budu pamatovat. Jestli ho potkám, tak ti dám vědět." Hodně vysoký, hnědý, zvláštní symboly v kožíšku, náhrdeník... nosil Xander náhrdelník? No, těžko říct, jestli by se jeho fleky daly považovat za zvláštní symboly, ale... no, vlastně jsem ani netušila, jestli má nějaký náhrdelník. Ale netušila jsem, proč mě napadl zrovna ten. Otec Enigmy aby byl bůh? Hah, to sotva. Pokud byl někdo bůh, byl by to můj táta. Fakt jsem nepotřebovala, aby měla Cipher další důvod se vytahovat. A vůbec, vždyť si ani neříkal Nero, takže to stejně nemohl být on.
"To bych se do takové krčmy vážně ráda podívala." Táta by jistě ocenil, kdybych přinesla nějaké zajímavé informace, ne?
Nicméně konec debaty, měli jsme práci. Deinell se vrhla odvážně za mnou. Kuráž měla, to se mi docela zamlouvalo. Kdyby mě v tom nechala, dala bych jí to teda pak pěkně sežrat. A hele ji, lišku. jak na nás vrčela. A Deinell... "Ne, ta si fakt hrát nechce, měly bychom ji zahnat a..." A hele, už po Deinell skočila a zahryzla se do ní. No paráda. vyrazila jsem, abych jí pomohla a toho otravného zrzavého klíštěte ji zbavila, ale... he? "Cos to právě udělala?" Střelila jsme pohledem po lišce a rychle po ní vyrazila zuby, až se zvíře dalo na útěk. Pak jsem se otočila zpátky k Deinell. "To nevypadalo jako element? Nebo umíš něco speciálního?" Jenže... jenže jsme zjevně nemohly mít chvilku klidu. Jak liška zdrhla, objevilo se tu něco jiného zrzavého a značně dotrhaného. "No teda, cos vyváděl?" zeptala jsem se pohrdavě vlka. A... hele, ten parchant taky jiskřil?

Ta teda vykládala věci. Nevěřila jsem jí ani slovo, pochopitelně. Ale bylo by to hezké, kdyby to byla pravda, ne? "Jo, zní to docela fajn," souhlasila jsem. Hlavně její serepetičky by se mi určitě líbily. Kde jen bych si mohla taky nějaké opatřit? "Nera? Ne. To je jako kde?" zeptala jsem se a naklonila hlavu na stranu. Měla bych ho snad znát jako toho jejího mistra Gwyna? A znala ona Einara? To byl můj táta a velký alfa, sím pěkně!
jenže ona se rozpovídala o těch svých krčmách a dalších věcech a já na ni jen zírala a snažila se to pobrat. Teda... toho bylo hodně. A totálně mi to nedávalo smysl. "Aha? Ale... proč by si vlci, co nejsou ze stejné smečky, vyměňovali informace? Nebo myslíš jako když se třeba zástupci dvou smeček setkají, protože spolu uzavřeli spojenectví?" Jinak mi to přišlo jako pěkně pitomý koncept. I když teda... ohýnek a světlo, to znělo oboje moc fajn, to zase jo. Ale ten zbytek? A o čem mi začne vykládat příště? O nemocnicích? O civilizaci? O vlcích, kteří používají nástroje? Ha! takové hovadiny. "Světýlka a oheň a pelíšky, to zní báječně," odpověděla jsem. "A říkala jsi, že se tam dá i sehnat jídlo, že?" Jo, to bylo až moc hezký na to, aby to byla pravda.
"Jasný, není problém," ujistila jsem ji. "Taky nechci, aby mi to spadlo na hlavu." Jenže... no, to tak docela nemusel být náš aktuální problém, protože venku cosi vrčelo. No... to nebylo zrovna fajn... "Tak se přece nedáme!" Prohlásila jsem a už se s vrčením nazpět lezla ven, abych vetřelce přivítala. A hele, byla to liška, potvora jedna!

× Pokus se ubránit své bezpečné místo/hranice před nájezdníkem (včetně predátorů)
× Setkej se tváří tvář s predátorem

S tím ostatním? Ona měla i něco dalšího? "A kde to máš? Nebo to skončilo v tom 'jiném světě'?" Protože pokud to tu někde schovávala a nevzala jí to voda, tak mi to snad ukázat mohla, ne? Třeba by se mi z toho povedlo i něco nenápadně vypůjčit. "Aha, takže je pěkný ale není nepraktický. To je fajn. Mně to totiž připadá, že se do toho dá hrozně snadno zamotat." poznamenala jsem.
Dainell vysvětlila toho svého Gwyna a já přikývla. Aha. Jo. Ok. No jen jestli si ho taky nevymyslela, že? Ale já jí to brát nehodlala. "Takže jako taková hodně přátelská smečka, která cizince vítá a ještě jim dá jídlo?" zeptala jsem se. No znělo to fajn. Pro ty cizince, teda. Já bych se takhle pro ostatní dřít nechtěla. Navíc i s jinými zvířaty? Dělit se o jídlo třeba s medvědem? Ani náhodou!
Došla jsem k díře a letmo ji zkontrolovala. "Vypadá, že by mohla držet. Můžu ji kdyžtak ještě vystužit kořenama." Kdyby se slečna Deinell bála. "Jo, chvilku zůstat můžu. Třeba se ten déšť alespoň trošku přežene. Ale pak bych se asi měla vrátit domů."

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 4/4

Zvědavě jsem naklonila hlavu. Aha? Takže to měla něco po mámě? Byla to nějaká rodinná zvyklost? Měli jsme my třeba taky něco? Ale máma měla jen náramek a táta... Táta měl křídla, která se rozhodně s nějakou šalou rovnat nemohla. "No vypadá to vážně pěkně. Hlavně ten kamínek an komci. Nepřekáží ti to třeba při lovu?" Protože pak by to teda bylo pěkně k ničemu, když to ani nebylo magické. Jenže kdo ví, jestli to vlčici vůbec zajímalo. Vrhla jsem na ni nechápavý pohled, když začala cosi blábolit o jiných světech a tak podobně. No jasný. Nesmyslné příběhy. "Žádného mistra Gwyna neznám. Čejo mistr to má být? Mistr lovec? Mistr magie? A co je to ta... Krčma?" Nějaká díra s tak nízkým stropem, že se tam vlci museli krčit? To by pak dávalo smysl tam lézt a povídat si příbwhy, ne? A příběhů měla tahleta zjevně plnou hlavu.
Když mi pochválila kožíšek, samolibě jsem se na ni usmála. "Děkuju. Tvůj taky docela ujde." Komplimenty se oplácí, ne? Rozhodně si tímhle u mě šplhla. Chvostem ale fakt nikdy vrtět nepřestala, nebo co. No nevadí, její věc. Ať si ho třeba ukroutí. "Tak já tě povedu. Přes les bych být tebou teď neběhala, ale v horach je spousta jeskyň, stačí najít něco neobydleného." Jako třeba támhletu díru v zemi. To by šlo, ne? "Co třeba támhle? To vypadá fajn."

× Vydej se hledat bezpečné místo 5/5
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 3/4

"Jo, přesně to," odkývala jsem a přišla blíž, abych si tu parádu prohlédla. "To je nějaká nová móda?" Třeba bych si takovou šálu taky měla pořídit. Slušela by mi? Jenže vlčice se rozpovídala a já jí dala takový ten 'no to si snad děláš srandu' pohled. Jo, z jiného světa. Jasně. Určitě. "A ty máš taky určitě moc ráda všelijaké příběhy, co?" Ale jakože ozdoba to byla pěkná a pokud měl ten šutr magickou moc... no, to bych možná i zvážila jako pravdu. Vždyť táta měl křídla a všichni jsme měli magie a tak. Fajn. A byl to moc hezký šutr. "Můžu se podívat zblízka?" požádala jsem a rovnou k tomu svůj všetečný čenich strčila. Taky by se mi něco takového hodilo, fakt že jo. "Já jsem Taiclara." Provlka, proč tak mávala tím ocasem? Copak to byl větrák?
"Jo, počasí je strašný. Chtěli jsme s bráchou lovit myši, ale z louky je teď jezero. Být tebou, tak se z hor nehnu," souhlasila jsem. "Určitě tu někde nějaký úkryt najdeš. Vlastně ti s tím ráda pomůžu, hezky se tu vyznám." A byla jsme na to náležitě hrdá, samozřejmě! "Ale pojďme víc do hor a dál od toho ošklivýho jezera, aby se na nás ještě nevylilo."

× Vydej se hledat bezpečné místo 4/5
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 2/4

---> Hraniční pohoří

Sindri byl teď v bezpečí, ale mě zajímalo, jak to vypadá jinde, takže jsem se nevrátila zpět spolu s ním. Jen si udělám krátký výlet a pak můžu zas sedět na území. Ulovenou myš už jsem sežrala a teď jsem mířila na jih. Tam někde bylo nějaké jezero, ne? Bylo vylité z břehů, nebo se drželo tam, kde mělo být? Uvidíme.
Pokračovala jsme v chůzi horami a nakonec přešla do klusu. Proč se zdržovat, že? Počasí nestálo za nic a já tu nechtěla strávit celou věčnost, navíc jsem se v horách pohybovala odmalička, takže jsem si mohla na složitém terénu dovolit přidat do kroku. A támhle už to vypadalo, že hory někde končí a bude tam pěkný výhled na jezero. A koho jsem to tam uviděla? Nějakou cizí vlčici. Co to měla na krku? vyrazila jsme za ní. "Nazdar, co to máš na sobě?"

× Vydej se hledat bezpečné místo 3/5
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 1/4

---> Kvílivec

Oh ano, pochvala od táty. To bylo něco, co spolehlivě platilo na nás oba. A já byla přesvědčená, že tátovu lásku si lze nejlépe získat snahou a učením se nových dovedností. "Nechtějí si to připustit," řekla jsme prostě. "To je to samé, jako když jsem o tobě řekla, že jsi tupec, ne? Taky se ti to nelíbilo. Ale ty z toho vyrosteš, takže tebe to trápit nemusí." Kdežto někteří jiní by se nad sebou měli zamyslet.
Spokojeně jsme přikývla, když odsouhlasil, že má tajemství neprozradí. Hodný bráška. Učil se opravdu rychle. Byla jsem na něj pyšná. "Jo, určitě to máme po tátovi. I strejda je přece skvělý lovec a to je brácha našeho táty." Dobrá úvaha. Já vlastně ani nevěděla, jak dobře umí naše mámy lovit.
Sidnrimu se belíbilo, že musíme odejít tak brzy, ale tady to opravdu začínalo vypadat nebezpečně. "Já vím," řekla jsme omluvně, "ale to počasí je fakt hrozný a za chvíli budeme muset na louce lovit ryby. někdy příště budou myšky." Možná i v horách by byly. Nicméně nyní jsme ho dovedla zpět na hranice smečky a vyslala ho do bezpečí k úkrytu, a já sama jsme zamířila jinam. Chtěla jsme se ještě podívat víc na jih...

---> Jezero smrti

× Vydej se hledat bezpečné místo 2/5
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 1/4

Spokojeně jsem kývla. Hodný. něco z něj bude. "Mimochodem, táta ocení, když se snažíme. Třeba budeš mít štěstí a i tě za to pochválí. Teda... možná." Ale jeho máma by mohla. To jsem nedokázala posoudit. Moje máma se taky tak nějak víc měla k tomu říkat mi, že je na mě hrdá a jak jsme šikovná... ale já chtěla, ale si to samé myslel i táta, nejen ona. "Enigma? Úplně vypatlanej." Vážně jsem přikývla. "Ale neříkej to nikomu do očí, oni to vlci nemají rádi, i když je to pravda." Ale on by to Enigma patrně stejně nepochopil, tak co? "Ale jeho ségra není tak špatná, jen si od ní nesmíš nechat nic líbit. Ale nikomu neříkej, že jsem to o ní řekla." Jo, Cipher byla potvora, ale docela na mě svým ostrým jazýčkem udělala dojem. Třeba jednou i pochopí, jak moc je Hanka k ničemu. Pak bychom mohly být i kamarádky. Možná.
Jenže... to už jsme mizela pod hladinou. Neměla jsme kecat a měla jsem dávat pozor na cestu. Naštěstí se žádné topení nekonalo. "Jo, v pohodě." Já přece uměla plavat! Žádné nebezpečí mi nehrozilo. Totálně!
Ale dost bylo plavání. byly tu myši! Teda... jedna myš. Teď už v mé tlamě. "Si piš," odsouhlasila jsem. "A ty jsi můj brácha, takže tobě taky půjde až budeš větší." A teď se mohl naučit základy, aby mi příště, až sourozence táta vyšle lovit ušáky, neudělal ostudu a Cipher ho nemohla pomlouvat. Jenže on vyrazil zpátky do hor. Což... byl asi dobrý nápad, vzhledem k tomu, že tady začínalo být vlhko. Velmi... vlhko. "Počkej! Půjdu s tebou. Možná už bysme se asi měli vrátit, táta by nechtěl, abysme se ještě někde utopili." Aspoň na území ho doprovodím. To by mi táta dal, kdyby se mi ještě někde ztratil. Nechtěla jsem, aby skončil jako Noah...

---> Hraniční pohoří

× Projdi se po zatopeném území
× Zamiř do bezpečí
× Vydej se hledat bezpečné místo 1/5

---> Hraniční pohoří

Podívala jsem se na něj stylem jako že právě řekl nějakou blbec. "Seš ještě malý, jasně, že jsi. Ale brzo vyrosteš a naučíš se spoustu věcí a pak nebudeš, neboj." Byl malej, to půjde. "Ale řeknu ti, pořád seš lepší, než Enigma, protože umíš argumentovat a mluvit, ale on umí tak akorát sledovat chvost své sestry." A já na něj byla náležitě hrdá. Na Sindriho teda, ne na Enigmu. A na Adu odpověděl, že neví. Protočila jsme očima. "No vidíš, já to říkala, spoustu věcí se ještě musíš naučit." Ale naučí se. A Ada se zatraceně musela objevit. přece jsem tu na těch pět prcků nemohla být sama. Vždyť než vyrostou, tak to potrvá. Ale učení od strýčka odsouhlasil, za což si ode mě vysloužil pyšný úsměv. Učil se rychle. Jenže nyní byl čas nakupovat. Sindri si toho nenabral tolik, jako já, ale to byla jeho věc. I tak bude silnější, než byl předtím, a to bylo potřeba. A teď hurá do údolí, abych mu mohla ukázat, jak na hlodavce.
K jezeru jsme došli, jenže bylo nějaké... větší, než jsem si pamatovala. zatracená voda. byla úplně všude. jak jsem tak ťapala, najednou se pode mnou to, co jsem měla jen za mělkou kaluž, probořilo a já zahučela do vody. S naštvaným prskáním jsem se pokusila udělat pár temp, než mi došlo, že tu vlastně není tak hluboko a můžu na břeh prostě dojít. takže jsme se tam vyškrábala, odstoupila od Sindriho, abych ho neohodila, a otřepala se. "Bacha kam šlapeš, abych tě pak nemusela lovit," upozornila jsem ho. "Takhle mokro tu předtím nebylo." Nicméně... hlodavci. "Tak jo, kouknem po těch myších. Schovávají se v dírách, takže pokud chceš nějakou chytit, musíš je nejdřív najít a počkat, než vylezou. A jsou docela rychlé, takže musíš být rychlejší," vysvětlila jsme mu ve zkratce.
No, až na to, že dnes ty myši nějak rychlé nebyly, protože byly poněkud vyplavené. Našla jsme jednu promoklou a třesoucí se, kterou jsme mohla prakticky ze země sebrat. "Déft kafí kafdou vábavu," poznamenala jsem znechuceně s hlodavcem v tlavě. "No, fkus fi tafy nějafou najíf," pobídla jsem ho.

× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody
× Pokus se plavat
× Ulov si na horší časy

---> území Alatey

Měla jsme z jeho rozpaků zlomyslnou radost. veden správnou cestou? Hah! "To rozhodně ne, s magií se už narodíš, víš? K tomu tě nikdo nemůže dovést." Byl holt ještě malý a nevěděl všechno, ale to je v pořádku, to se naučí. Vycvičím si ho v perfektního bratříčka. Argumentovat už docela uměl. Jen to teda zatím moc nedomýšlel. Protočila jsme očima, když se zeptal, jestli mi JEJICH máma nebyla dost dobrá. "Rodiče si taky nevybíráš, tupče. Nebo ty ses snad mohl rozhodovat? Ne, vaše máma... není špatná, asi, ale víš, když jsem se já narodila, tak tehdy ve smečce ještě nebyla, takže s ní táta jenom těžko mohl mít vlčata. Tak mám prostě jinou mámu." Kdo z nich byl lepší, to bylo spekulativní. Já bych rozhodně tvrdila, že ta moje, a on patrně, že ta jeho, ale táta měl asi nějaký důvod, že měl další vlčata s jinou vlčicí a ne s Astrid, takže by na tom, co by řekl Sindri, možná něco bylo, a já nehodlala být utlučena argumenty malým děckem. "Kde je Ada no to netuším, to by mě taky zajímalo. Doufám, že se brzo ukáže, protože vás všechny chci představit. Ada je hrozně super, víš?" A opravdu jsem doufala, že neskončila jako chudák Noah.
S lovem ale Sindri souhlasil a já se na něj vesele zazubila. "Super. Ukážu ti všechny ty super věci, co jsem se naučila od strýčka Vidara. Víš, on je moc dobrý lovec. Třeba ti nebo tvým sourozencům taky ukáže nějaké triky, když ho poprosíte." Jen do něj, prcci. Sežerte ho zaživa! Nicméně hlodavci! vyrazila jsem směrem k nížině, protože pokud se hlodavci někde dobře hledali, bude to na louce.
Jenže náš výlet se srazil ještě s jedním vyrušením - podivným vlkem s vozíčkem. He? Cizinec tak blízko smečce? To by se tátovi nemuselo líbit. "Tamten není od nás, co?" špitla jsem k Sindrimu a už jsme vyrazila k Wuovi. "Dobrý den, pa-"
No, co tu ten vlk chtěl, to jsme se dozvěděla velmi vzápětí. Chtěl kamínky. Já měla kamínky. A nabízel... magii? Oh ano. ANO, PROSÍM! Ohoho! "Takže já bych prosila tohle a tohle a tohle," začala jsem si diktovat. "Sindri, chceš něco taky? Mají tu spoustu zajímavých věcí! A neboj, tátovi a mámě ani slovo." Netušila jsem teda, jestli by měl táta nějaký výhrady, ale... pro jistotu.
No a pak? Pak byl čas pokračovat dál.

---> Kvílivec (přes Kvetoucí louku)

× Zlepši své dovednosti (nákupem u Wua či návštěvou mistra - včetně obchůdků a svatyně z první fáze)

NÁKUP:
Hradba: 200 KŠM + 5 rubínů
Led: 180 kšm
Oheň: 180 kšm
2. lvl do Hradby, Ledu a Ohně: 150 kšm
3. lvl do Hradby, Ledu a Ohně: 180 kšm
5. lvl do země: 80 kšm

Celkem: 970 a 5 rubínů
Po slevě: 817 a 5 rubínů

Sleva 15 % na vše
Budget: 307 kšm a 15 rubínů a 14 mincí
Zbyde: 30 kšm 0 rubínů 3 mincí

Schváleno.

A já jsem dělala co? Já jsem zírala zpátky úplně stejně upřeně, protože proč ne, že jo? Na hru Zírám, zíráš, zíráme není nikdo moc starý. "Aha, takže se po nich jen opičíš?" popíchla jsem ho s úsměvem. ne snad proto, že bych chtěla být zlomyslná, spíš mě zajímalo, jak na to bude reagovat. jak jinak projevovat sourozencům lásku, než menší šikanou? Odpověděl ale dobře a v hloubi duše jsme s ním souhlasila. Magie ohně prostě byla nejlepší. magii ohně měl táta a já bych chtěla být jako on. "Moje máma není ta samá jako tvoje máma a moje máma magii ohně nemá, víš? Má myslím vodu nebo něco takového." Co na tom záleželo? Oheň to nebyl. "Takže já mám prostě taky něco jiného. Moje... vlastě teda naše sestra Ada má taky něco jiného. jsme prostě víc po mámě, no."
Já k obloze nevzhlédla právě proto, že mi bylo jasné, že by mi káplo do očí. To, že prší, jsem viděla i tak. "Nevím, prší často, ale teď prší vážně nějak hodně." Co já věděla, jestli to bylo normální nebo ne? "Víš, někteří vlci říkají, že to samotné nebe brečí pro Cinder. Tu vlčici, co umřela," řekla jsem a na okamžik se odmlčela, než jsme pokračovala: "Což mi teda přijde jako naprostá kravina, protože počasí jsme my vlci úplně ukradený. Prostě prší, protože prší a my s tím nic neuděláme." Ale už aspoň nepadaly kroupy. "Půjdeme se někam projít? Ukázala bych ti třeba jak se loví hlodavci, nebo něco podobného. Nevím, jak ty, ale mně už se doma sedět nechce i když leje."

---> Hraniční pohoří

I máma se přidala k uzavírání hrobu. Ani jsem nevěděla, že magii země má, ale... asi to dávalo smysl, co? Po někom jsem ji mít musela a bylo jasné, že po tátovi to nebylo. To by ji měli i moji mladší sourozenci, ne? A jak jsme používali magii, událo se něco dalšího. na hrobě vyrostl strom. Huh? Bylo tohle na pohřbech běžné? nebo jsme to s tím čarováním krapet přepískli? Neměli bychom ho, no, odstranit? Rozhlédla jsem se po ostatních, ale nikdo se nezdál proti stromu protestovat, tak asi... tak asi může být? Co já vím.
Tak. A to snad stačilo, ne? Ti kolem už se začínali rozcházet a mně se tu taky nechtělo sedět v dešti kvůli nějaké cizí vlčici dýl, než bylo nutné. Že bych šla zalézt zpět do úkrytu?
jenže z úvah mě někdo vyrušil. Ohlédla jsem se po mladém vlčkovi. Huh? Eeeh, který z nich to byl? Solveig ne, to byla sestra. Rannei taky ne, to byla sestra a byla černá. Arne měl modré oči. takže tohle musel být... Sindri? Jak se vůbec jmenoval ten poslední? No to je fuk, já si vzpomenu. "Nazdar." Proč mám magii země? Co to bylo za otázku? "Proč máš ty magii ohně?" oplatila jsme mu stejnou a naklonila hlavu na stranu. Tak se předveď, kluku.
Jenže jak jsme tu seděli, začínal mi kožich až nepříjemně navlhat. Zvedla jsem se a oklepala se. Chudák Sindri byl v dosahu a i když to nebyl záměr, skončil chudák ohozený. "Eh, promiň," řekla jsem tak aby se neřeklo. "Ten déšť je hrozný, co? Furt prší a prší. Už aby to přestalo."

× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí - 1b