Zarrea

Magie

Základní element

Další elementy & magie

Vzácné magie

Speciální magie

Odznáčky

AKCE

POSTY

MIMOHERNÍ

DLOUHODOBÉ

SMEČKA

PARTNERSTVÍ

EVENTY

Přísný pohled, ostré črty ve tváři, na vlčici poměrně hrubý hlas. Jeden by si pomyslel, že před ním stojí zákon sám, dominantní, velmi chladná a nepřístupná bytost. Jo, ale ten jeden by si to zase hezky rychle rozmyslel, jen co by přišel trochu blíž.
Zarrea. Třetí nejmladší z vrhu osmi vlčat, na kterou už holt přirozená inteligence nezbyla. A vážnost taky ne. Proto působí její vzezření snad až paradoxně, komicky. Trpí totiž takzvaným SPNV – syndromem permanentně naštvaného výrazu. Když se na ni podíváte, pravděpodobně si pomyslíte, že jste provedli něco neomluvitelného a že vás vlčice hodlá sprovodit ze světa. Pravdou ale je, že se s takovým výrazem zkrátka narodila. A jen co ji poznáte, velmi brzy pochopíte, že je Zarrea naprostý opak vážnosti, naštvanosti nebo přísnosti.
Je to veselá kopa, která si z ničeho nedělá těžkou hlavu. To má ostatně společného skoro s celým vrhem. Kromě toho ale také neustále mele pantem, hopsá kam ji tlapky zavedou a dělá všechno pro to, aby byla užitečná. Aby měla své místo. O to jediné jí jde, aby měla nějakou roli, cíl, poslání. Jinak jí její život připadá nenaplněný a vlastně dost zbytečný.
Taky nesnáší samotu. Od malička byla obklopena velkým množstvím vlků a přesně takový život jí vyhovuje. Potřebuje společnost, aby měla ke komu promlouvat, a potřebuje také nějaké vlčí společenství, v jehož prospěch by mohla pracovat. Ve své rodné smečce neměla vyhraněnou roli nebo pozici, bývala zkrátka k tlapce každému, kdo ji potřeboval. Pomáhala léčitelkám, občas zavítala na lov nebo obhlídku hranic. Doma potom asistovala starší sestře Zarině, která hlídávala malá vlčata. Sami jistě uznáte, že se nejedná o náročnou osobnost – Zarrea je velmi všestranná a určitě se ráda přiučí všemu, co doposud nezná.
Vzhledem k jednoduchosti svého smýšlení je také dobré připomenout, že pojmy ‘strach’ nebo ‘obavy’ v Zarreině slovníku pravděpodobně nenajdete. Opravdu, nebojí se téměř ničeho, jelikož jí nic nepřijde tak důležité, aby tomu věnovala zvláštní pozornost. Všechno bere jako samozřejmost a pokud už se v jejím životě stane něco opravdu neočekávaného nebo tragického, přijímá tyto osudy takové, jaké jsou. Přece jen, život je příliš krátký na to, aby se vlk trápil, no ne?
Může tak často působit nerozvážně, naivně, roztěkaně. A možná taková doopravdy je. Není lehké s ní vyjít a není lehké porozumět tomu, co se snaží sdělit. Mluví totiž ráda a hodně. A jelikož její mozek pracuje o něco rychleji než tlama, většinou plácá páté přes deváté a mnoho smyslu byste v jejích výpovědích nenašli. Ale na tom vlastně nezáleží – ti, kteří ji mají rádi, ji berou takovou, jaká je, a časem si zvyknou i na to, že občas chvíli trvá, než se Zarrea dostane k jádru toho, co chce říct.
Kolem a kolem je to však někdo, kdo vás rozhodně nenechá na holičkách. Od vlčete byla vychovávaná k tomu, aby ostatním pomáhala, a ačkoliv se u ní spasitelský syndrom neprojevil tak silně jako u ostatních sourozenců, pořád je ke každému, koho potká, velmi vstřícná. A pokud někdo skutečně zvládne ukočírovat její roztěkanou náturu a uzemnit ji, může být tato vlčice opravdu dobrou společností. Alespoň do chvíle, než se jí myšlenky zase rozletí do všech stran. Ona totiž nebude plýtvat silami pro to, aby je zase všechny pochytala, místo toho je nechá poletovat ve větru a bude s nimi hrát na honěnou. Inu… to, že si vysloužila element vzduchu, pravděpodobně nebude zcela bezvýznamné.

Jelikož se narodila jako šestá z osmi sourozenců, není divu, že byla odjakživa obklopena vlky. Její dětství bylo víceméně bezproblémové, pomineme-li její kratší kožíšek a horší adaptaci na chladné podmínky v horách, ve kterých Modřínová smečka sídlila. Ano, modříny, jehličnany, hory a zima. To byl její domov. A byl by dodnes, kdyby… kdyby je nepotkal ten hrozný osud. Ale k tomu později.
Za vlčecích let trávila většinu času se sourozenci v lese, později poté plněním úkolů a činností na rozkaz Alfy. Ve smečce se jí žilo báječně. Ovšem, některé zimy byly kruté a o jídlo byla nouze, ale… poradili si. Vždycky si poradili. Snad i proto se v Zarree vypěstoval pocit jakési vlčecí naivity, že nakonec všechno dobře dopadne. Že nezáleží na tom, co se v životě stane, protože na konci každých strastí a nepříjemností čeká onen pověstný happyend.
Toto přesvědčení jí vydrželo až do dospělosti. A vnucovala si ho do hlavy i v momentě, kdy smečku opustila jedna z jejích starších sester, aby se postavila na vlastní tlapky. Horečně tehdy kývala hlavou, jakože jejímu rozhodnutí naprosto rozumí. Nerozuměla. Nechápala, proč se Zarina dobrovolně vzdává jejich společnosti a tepla rodinného pelechu. Ale věděla, že to všechno dobře dopadne. Že se Zarina přece vrátí. Určitě se hodlala vrátit.
Jakkoliv nevhodné to bylo, časem jí ani nepřišlo, že je jich mezi sourozenci o jednoho méně. Nad bratry měly se Zishou, Zilyou, Zersou a Zheou stále převahu, a povinnosti ve smečce ji zaměstnávaly natolik, že na odchozí sestru skoro zapomněla. A navíc, pořád naivně věřila tomu, že se Zarina brzy nabaží okolního světa a vrátí se domů. Bohužel to nestihla. Zarrea si byla vždy vědoma toho, že některé věci jsou v životě nevyhnutelné. Že existují vyšší síly, které nad vlky drží ochranné tlapky a určují jejich osudy. Vždyť si s nimi častokrát sama povídala! Proto nerozuměla tomu, proč se najednou tyto vyšší síly obrátily proti nim.
Byla opět zima, obzvláště krutá. Vlci pomalu nevycházeli z úkrytu, jelikož ti, kteří zmizeli v závojích sněhu a mrazu, už se nevrátili. Zemřeli? Pravděpodobně, ale to si Zarrea nepřipouštěla. Určitě se jen skryli před ostrým větrem někde v bezpečí a čekali, až se budou moci navrátit. Vzhledem k událostem, které následovaly, však bohužel nejspíš čekají dodnes.
Jako první přišly na řadu stromy. Jehličnany začaly praskat pod tíhou sněhu a ledové krusty, která je pomalu pohlcovala. Mráz se šířil nepřirozeně rychle, a led pokrýval mrtvolně chladnou přikrývkou všechno, co mu stálo v cestě. Stromy, keře, větve i hory. Všechno. Brzy ledová pohroma dorazila do úkrytu a smečku zachvátil chaos. Po evakuaci vlci utíkali před jistou zhoubou tam, kam je tlapky vedly. Jeden zmizel vpravo, druhý vlevo, další se skutálel kamsi do údolí. Z početného společenství vlků se stali ztracení jedinci. Sníh zakryl stopy, led a prudký vítr znemožňovaly identifikaci ostatních členů pomocí pachu.
Zarrea osaměla a snad poprvé v životě se jí zmocnila panika. Nezažila den, kdy by nepotkala vlka. Nebyla zvyklá být sama. A rozhodně si na to ani zvykat nechtěla. V bílé tmě běžela neznámo kam, led pokryl i vodní toky a ona tak zabloudila do míst, kam by se jindy ani nedostala. Přešla snad přes moře? Oceán? Pravděpodobně, jelikož když se vyšší síly nad vlky slitovaly a led pomalu ustoupil, Zarrea sebou žuchla do vody. Byla téměř přesvědčená o tom, že se utopí, a s tímto osudem se pomalu smiřovala. Ale… bohové s ní pravděpodobně měli jiné plány. Rozbouřená voda se začala uklidňovat, až ji velmi jemně vyplavila na břehu. Zarrea nevěděla, kam ji osud zavedl. Věděla však, že domov tak, jak ho znala, je už dávno pryč.

Zajímavosti

- je vyššího vzrůstu, má velmi tvrdé a ostré rysy tváře
- oproti svým sourozencům má mnohem méně huňatou srst a musela si tudíž vypěstovat silnou odolnost vůči povětrnostním podmínkám, aby v horách přežila
- voní po jehličí, což jí alespoň částečně připomíná domov
- mluví nepřirozeně rychle, často si šlape na jazyk a její myšlenkové pochody nedávají smysl
- fascinuje ji hmyz (a vlastně i všechno ostatní)

Vlastnosti

Síla 4 %/70 %

Vytrvalost 1 %/60 %

Rychlost 3 %/70 %

Obratnost 2 %/70 %

Schopnost lovu 5 %/80 %