Příspěvky uživatele

< návrat zpět

I Merlin jí hezký voněla. Nakonec se ptala na spoustu věcí, na které jí Merlin odpověděla. Na slova máma a táta se zatvářil překvapeně. Skutečně je tak bude považovat? Merlin řekla, že by se hodilo kvůli Aiře uzavřít partnerství. ,,Merlin... Příliš dlouho se neznámé a skákat do partnerství by v tuto chvíli nemuselo být ani pro jednoho z nás dobré. Napřed bychom se měli lépe poznat..." uši lehce otočil dozadu. Jejich špičky začaly rudnout. Merlin byla nádherná vlčice, ale vztah chtěl čas. ,, Napřed se seznámíme blíže, dobře?" Netvrdil že ne. Stejně jako netvrdil ano. Sledovala jej uslzenýma očima, které se rozhodl lehce olíznout od slz. Pohled přesunul zpět na vlče. Zatím jeho žaludek ještě několikrát zakručel při slově hlad. ,,Tak půjdeme něco sehnat, co říkáte?" zvedl své tělo ze země a malou vlčku ještě olízl. ,,Protože ještě párkrát tohle slovo a sní mě můj vlastní žaludek." pokusil se tak o vtip na zpříjemnění atmosféry.

Nechtěla tomu napřed věřit. To bylo dobré. Každý by tomu zpočátku nemohl uvěřit. Časem si ale možná zvykne. Merlin jej olízla a následně se zakřenila. Co si z toho měl odvodit? Brala to jako žert, přátelské gesto nebo něco víc? ,,Nemyslím si, že tě bude on, nebo kdokoliv ze smečky hledat." Možná to bylo kruté, tahle pravda, ale slyšet to musela. Musela vědět, že se nevrátí. Když se k němu přítula, tak jí lehce schoval ve své srsti. ,,Děkuji." pousmál se nad tím co mu řekla. Být starší mohla by to mít jako dobrou balící hlášku. Podíval se na Merlin. ,,A Merlin je dobrá učitelka." potichu se zasmál. Jen on byl mizerný student. ,,Ať už rodinou, nebo přáteli, tak budeme rádi když tu pro tebe budeme moci být." Doplnil a párkrát mávl ocasem. I s tím co si zažila vypadalo mladé vlče plné optimismu a naděje. Ve chvíli, kdy Merlin zmínila hlad se ozval jeho žaludek. ,,To slovo by se mělo zakázat." otočil uši dozadu a zamručel. Říci ještě párkrát slovo hlad jeho žaludek by se znovu ozval.

Bolelo jej ji takto vidět... To, jak volala po otci, který zde nikde nebyl. Odložil vlastní vlče. Kdo by něco takového byl schopen udělat? Došel blíž k nim. ,,Ahoj, maličká." řekl jí mírným tónem v hlase. Lehl si k ní. ,,Bude to dobré, opravdu." pousmál se na drobnou dívku, než jí stejně jako Merlin olízl. Pohled poté zaměřil na Merlin. ,,Myslím, že bychom tě měli vzít k nám do smečky. Znám je teprve chvíli, ale jsem si jist, že by takové vlče jako jsi ty jistě přijali." Lehce mával ocasem ze strany na stranu. Musel uznat, že byla rozkošná a kdyby mohl nejspíše by jí umačkal jak byla její srst příjemná. To by si ale k takovému drobnému stvoření nemohl dovolit. Ne, když by jí tím mohl ublížit. ,,Pro začátek bychom ale měli jít odsud. Abych byl upřímný vůbec se mi tu nelíbí..." s tím se rozhlédl po okolí. Ten nepříjemný pocit jako by je někdo sledoval jej honil jako noční můra.

<- jezero smrti
Jeho slova jí očividně přiměla přemýšlet. Nechal ji tedy. Bude lepší, když si srovná v hlavě co chce a jaké mohou být následky. Nakonec řekla, že by mu měla dát prostor. Se Zoharem si nejspíše bude muset promluvit. Co jeden k druhému skutečně cítili. Na slova, že by se nedotkl jezera mu odpověděla že by jej nenechala. Něco na tom příjemně zahřálo jeho srdce. Pak však zamrzla. Slyšela něco, co on ne? Zvedl hlavu aby se také zaposlouchal. On nic neslyšel. Na její pobídku se ale kývl hlavou a vydal se za ní. Běžel jak mu síly stačily, ale ona byla ve všech aspektech lepší... Zřejmě jí její těžká minulost přiměla vypilovat své schopnosti na maximum. Když mu pak naznačila aby zpomalil, tak zpomalil. Měl rád běh, ale kdyby běžela plnou rychlostí, tak by jí ani v nejmenším nebyl schopen dohonit. Bylo tam vlče... Kdo by tu mohl nechat vlče? Pohledem hledal jestli nikdo nebyl poblíž. Kde mělo rodiče? Nevypadalo to ovšem, že v okolí někdo bude, kdo by k vlčeti patřil. Pohled zaměřil zpět na vlče. ,,Bude to dobré... Nás se bát nemusíš." popošel pár kroků, než si lehl břichem na zem. Nechtěl vypadat jako někdo, kdo by mohl tomuhle drobečkovi ublížit.

<- oáza (přes poušť)
S jeho tichým smíchem se zasmála i ona. Byl rád, že jej v klidu nechala napít a mohli se tak vydat na cestu. ,,Někteří si prožili něco těžkého a proto si drží od jiných odstup. Pokud s někým nevyrůstáš, tak nevíš jeho minulost. Jen to, co ti dotyčný sám řekne a co ne..." řekl v souvislosti na její tichý hlas. ,,Zkus na to tolik nemyslet. Když na to nemyslíš, vypadáš lépe." Myšlenky jednoho chvílemi doženou, ale pokud zaměstná svou mysl něčím jiným, tak to nebude tolik bolestivé. O jezeru řekla, že bylo slané. ,,Nedotkl bych se jej i kdybych měl zemřít." lehce se oklepal. Ne, ani náhodou. Pokračoval pod jejím vedením dal do temného lesa. Tam doufal, že už nikdy nevkročí. No, osud s ním měl očividně jiné plány...
-> temný les

Omluvila se mu. ,, Nemusíš se omlouvat. Každý má občas ne zrovna dobrý den." pousmál se na ni. Wua označila za poslední záchranu. Potichu se zasmál. V jejím domově byl vítaný. Spokojeně dál pil než do něj šťouchla čumákem. Zvedl hlavu a podíval se na ni. Zavede jej tam rovnou. Vypadala, že už měla lepší náladu. Byl za to rád. Kývl tedy souhlasně hlavou a pokračoval za ní. Následoval její vedení a držel se nedaleko. Merlin byla skutečně nádherná vlčice, ale než by si byl jist, že o ní může jevit zájem, tak se chtěl ujistit, že daný vlk, kterému se líbila bude smířen, nebo si to vyjasní. Byl by rád i kdyby byla jeho přítelkyně. Občas při pohledu na ni lehce mávl ocasem. ,,Vypadáš mnohem lépe, než předtím." řekl s úsměvem téhle trojbarevné vlčici. Procházeli pouští. Díky její instruktáži se snažil našlapovat tak, aby se neprobořil do pisku. Z pouště přešli k jezeru smrti. Stačil pohled a věděl, že z tohoto místa nikdy pít nebude. I kdyby jej od smrti dělil jen vlásek.

-> jezero smrti (přes poušť)

<- poušť

Jestli přišel před výkladem nebo až potom. ,,Myslím že až později..." Zmínil že to byl vlk v mlžné džungli. Napjatě ji poslouchal. ,,Ne, toho jsem ještě nepotkal. Slyšel jsem ale, že cestuje po ostrovech a vozí s sebou různé tajemné předměty." O něm jistě musel někde slyšet. I kdyby to mělo být už hodně dávno. Vydala se za ním. Svěřila se s tím, že ostrovy měla celkem prošlé. Pousmál se. ,,Někdy bych se tedy stavil." řekl ohledně slov o jejím úkrytu. Sám si pak někdy udělá svůj. Časem. Musel uznat, že chvíle s ní byly příjemné. I kdyby zůstali jen přáteli byl by za ni jako za přítelkyni skutečně rád. Došel k oáze aby se mohl napít. Nečekal, že by voda mohla být tak osvěžující. Přišlo mu tak jako by nepil celé dlouhé dny.

Pletl jí svými gesty hlavou? Nejspíše. Nesnažil se o to ale úmyslně. Nebo aspoň si myslel že to dělal neúmyslně. Že to bylo jen přátelské gesto. Její tichý smích bylo něco, co v tu chvíli nečekal, že uslyší. Ovšem musel uznat že pro uši to byl jistě příjemný zvuk. Došla k němu a on se s její pomocí zvedl. Oklepal se od písku. ,,Mistra v džungli?" Na chvíli se jeho oklepávání zastavilo. Mohla s ním projít i třetí ostrov. Pousmál se. ,,To zní jako plán." tiše se uchechtl. Měli by jít k té oáze. Proto se tedy rozhodl pokračovat. ,,Ty už jsi na třetím ostrově byla?" v jeho hlase byl slyšet zájem. Jaké to tam mohlo být? Bylo to jiné než další dva ostrovy? Jací tam mohli žít tvorové?
-> oáza

Lehce zavrtěl hlavou. Nikdo nemohl být navěky sám. Brečela. Lehce jí hřbetem packy setřel slzy u očí. Křečovité zarývání drápů označila jako reakci. Byla to reakce na stres? Na obavy? Samotu? Vydala se dál a přitom mu předváděla chůzi po písku. Sledoval ji, než se jí snažil co nejvíce napodobovat. Občas při tom vypadal jako baletka. Sice trochu nemotorná, ale z pohledu diváka to jistě muselo vypadat komicky. Vedla jej k oáze. Možná procházka byla skutečně to, co potřebovala. ,,Takhle?" zeptal se než zvedl nohu a snažil se jí co nejlépe položit do písku. Jako by mu však jeho pohyby nepřály a on "hodil šipku" do písku. Ne, tohle se mu nepovedlo. Musel ale svému počínání začít smát. Takhle moc dobrý dojem jistě neudělal.

Chtěla být milována... To chtěl snad každý. Na svém pomyslném seznamu měl ještě úkryt a družku. Ovšem v jakém pořadí se to naskytne už si nebyl jist. ,,Určitě se někdo takový objeví... Ostrovy tak velké přeci jen nejsou." A přesto mluvila s ním. Svěřovala se cizímu vlkovi, který právě přišel do její smečky. Řekla mu o svých trápeních, kterých by mohl jiný vlk zneužít. Akros takový nebyl. Nemohl by jí přidat další trápení, která by její křehká dušička zvládnout nemusela. Cítil krev. Přiblížil k její ráně svůj čumák. Zarývala si drápy do kůže. ,, Nemusíš si tak ubližovat." ránu jí olízl, než zvedl hlavu a podíval se jí do obličeje. Zavrtěl lehce hlavou. ,,Ten, kdo by tam měl napsat matčino jméno je otec. Vím, že ji miloval a nechci mu odepřít poslední rozloučení s ní." V takovém případě by musel otce najít. Říci mu co se stalo matce. Jestli jej tedy nečekal stejný osud jako matku. To nevěděl. ,,Ale děkuji ti za tvou nabídku, Merlin." lehce se na ni pousmál. ,,Můžeme se ale projít po tom písku pokud tě to přivede na jiné myšlenky... A pak se projít k oáze. Abych byl upřímný mám žízeň." Přeci jen kdo ví jak dlouho stáli v poušti a jak dlouho předtím putoval bez vody. Aby nepadl na dehydrataci.

Byl to skutečně ten, kterého objala. V jejích očích jako by viděl otázku. Nebyl zničeny životem? Možná ne dost aby přestal věřit. Aby bylo jasné, že to musí vzdát. I když myšlenky na matku byly bolestivé, pořád to nebyl důvod zahodit vše za hlavu. Chtěl zůstat tím veselým vlčkem, za kterého jej okolí má. ,,Každý jsme jiný, Merlin. Jednou určitě najdeš partnera, který ti byl souzen." Po jeho dalších slovech se zarazila. Dloubl svými slovy zase kam neměl? ,,Každý, komu na tobě záleží s tebou je. A to i když jej nevidíš... Když se podíváš na hvězdy je to jako by na tebe shlíželi, pokud už nejsou mezi živými." snažil se jí konejšit. Bylo mu jedno jak dlouho na rozpáleném písku budou. Hlavně aby jí bylo lépe. Aby se zahojily rány, které nejsou vidět. ,,Třeba to bylo jen varování. Nemusela to být sudba." zhodnotil tím slova o přízraku. ,,I já mám svá trápení... Nedávno jsem se dozvěděl od bratra o smrti matky. Bolí to, ale vím že pokud tam někde nahoře je, tak nás i se sourozenci střeží.." možná v tom byl až příliš bláhový. Až příliš velký snílek. Jaký byl ale hřích snít? Když to z něj udělalo toho, kým je. Bylo by až s podivem, kdyby jej něco dokázalo změnit.

Zničilo by to je oba. Možná to mělo nějaký důvod proč jej jeho kroky dovedly až sem. Až do téhle smečky. ,,Toho, kterého jsi objala?" zeptal se jako by se tím chtěl ujistit, že myslí toho samého vlka. Podívala se na něj a on jí věnoval lehký, podporující, úsměv. ,,Nechci to dělat falešné naděje, ale přišlo mi, že mu n tobě záleží." Tenhle vlk byl možná až přehnaně upřímný, ale každý byl nějakým. Dál poslouchal její bolavá slova. Slova, která potřebovala dostat ven. Neměl co by na to řekl. Neznal názor druhého. Proto si nemohl dělat konečný závěr. Nechal jí mokřit jeho srst. ,,Věřím, že ať se před tebe postaví jakákoliv překážka, tak jí dokážeš čelit." packou jí lehce přejel po hlavě v náznaku pohlazení. ,,Budu za tebou stát jako tvůj přítel v každé tvé situaci." Bude jí přítelem, vrbou i ochráncem jejích citů pokud si to bude přát. Hlavní co chtěl bylo aby věděla, že není sama. Že má o koho se opřít.

Ve chvíli, kdy ji objal cítil jak ztuhla. Nečekala to? Nejspíše. Vypadala ale, že to skutečně potřebovala. Její hlas byl tichý. Jako by nabírala potřebnou energii důležitou k čemukoliv. ,,Merlin..." vydechl tichým hlasem její jméno. Její dušička byla více zlomená než by sám čekal. Než si nejspíše chtěli oba připustit. ,,Tohle zní skoro jako výzva." potichu se zasmál. Vyzývala jej snad aby jí pomohl poskládat její dušičku? Pokusí se o to, pokud jej nechá. Jejího vztahu s někým jiným si byl vědom. Nechtěl tak lézt do písečku někoho jiného. Nebo aspoň to tak vypadalo, že jeden pro druhého měli oči a nebyli si schopni to říci... ,,A když se nenajdou, tak se vytvoří nové." šťouchl čumákem do jejího obličeje. ,,Rád budu tvým přítelem, který ti v tom pomůže." Mohl být aspoň tím.

Stáhla uši k hlavě. Najednou působila tak chladně když k němu mluvila. Dotkl se jí. Jen neměla to srdce, nebo odvahu, říct mu to nahlas. Podívala se na nebe, než jí šťouchl. Byla jako někdo, kdo zoufale potřeboval objetí a nebyl schopen si o něj říci. Čím si tahle zlomená vlčice musela projít? Možná to ani nechtěl vědět. Nechtěl by otevírat její rány ještě více. Hlas se jí zlomil a jeho nenapadlo nic jiného, než dojít blíže a obejmout ji. Věnovat jí to, co jí v tu chvíli věnovat mohl. ,,Říci si o pomoc není projev slabosti. Znamená to že se odmítáš vzdát." pošeptal jí jako by je snad poslouchal ještě někdo jiný. Řekla mu, že by měl našlapovat jemně. ,,Dobře... Ale teď se chci postarat o tvou dušičku, která je tolik zlomená a potřebuje aspoň trochu zalátat." A toho doufal, že docílí. Že jí trochu pomůže od jejího trápení.

Jeho upřímná slova jí nejspíše opravdu hodně bolela. Na jeho slova tak hlesla prakticky neslyšně. ,, Nechtěl jsem se tě dotknout. Jen neumím někomu lhát." uši měl sklopené. Cítil se jako záporák tohoto příběhu. Záporák jejího příběhu. ,, Neřekl jsem..." možná to tak pochopila. Možná pochopila jeho slova tak, že se od ní učit nechtěl. Lehce do ní šťouchl čumákem. ,,Merlin, jsi krásná vlčice. Nenech se ovlivňovat tím, co kdo řekne... I když jsem to byl já sám." pokusil se věnovat jí povzbudivý úsměv. ,,Ukážeš mi to chození po poušti?" Pokud by jí to odvedlo myšlenky, tak se od ní bude rád učit. ,,Protože tenhle vlk s příliš hustou srstí se asi jinak brzy propadne do písku." Tón jeho hlasu byl spíše pobavený. Chtěl aby navázali na něco veselejšího. Aby nebyla tolik skleslá. A udělá pro to maximum.