Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  1 2 3   další » ... 21

(285 / 8)
<- Křišťalové jezero
Reakce na: Všichni

Na odpověď Scara jednoduše kývl. ''Dobrá.'' Spokojil se s touto odpovědí. Víc rozebírat to nebyl čas. Zaslechl slova svého syna Iridana a věnoval mu nenápadný úsměv, podobný úšklebku, který poměrně odkoukal od Avanté za ty měsíce co s ní strávil čas.. A teď byla pryč. Chvíli pozoroval jak vlci kráčí dovnitř a postupně se pozastavují na místa, které jim vyhovovali. Nakonec věnoval poslední pohled Scarovi, než do plic vtáhl vzduch. Mezitím přemýšlel jak začít. Nebyl stavěný na monology před tolika vlky.
''Mnozí z vás už možná tuší, proč Milost nechal tenhle sraz svolat.'' Začal, snažil se držet svůj pevný hlas, aby se tu nesesypal jak domeček z karet a ukázal, že není Betou pro nic za nic. A zatím se mu to celkem dařilo.
''Chaos postihlo neštěstí, které si nedokážeme vysvětlit. Naše vůdkyně, Allavanté, alias Usměvavá beze stopy zmizela. Byl jsem s ní naposledy, nedokážu pochopit co se stalo a které síly zasáhli, jestli nějaká vyšší moc, či to bylo naplánované jinou smečkou. Vír ji vtáhl do sebe a po chvíli jsem stopu vytratil úplně. Stalo se to v Začarovaném lese, v blízkém okolí nebyla k nalezení.'' Dostal ze sebe.
Pověděl co věděl. Pohledem sjel všechny přítomné a byl připraven odpovídat na případné dotazy, ale s těmi doufal, že mu Scar pomůže. To nejhorší však už měl za sebou, znovu vyprávět to, co se stalo. Stále si však držel kamennou tvář a rozhodně se před celým společenstvem nehodlal sesypat a už vůbec ne před svými vlčaty. Když tu Avanté nebyla, byla jeho povinnost je ochránit dokud nedospějí, rozhodně je nemínil opustit a nechat je růst samotné.

Scar, vlčata

Na poslední Iridanovu otázku Alduin musel pokrčit rameny. "Nejspíš ne. Možná." Nedokázal být v tomhle více přímý. Od Dalliuse už se větší reakce nedočkal.
Pak si vyslechl Scarova slova u kterých si musel Alduin tiše vzdychnout. Tušil, že se ocitne v této situaci, že nejspíš dá slovo přímo jemu. Nakonec po asi půl minutě ticha kývl. "Dobrá, řeknu to jen co se usídlime uvnitř." Zareagoval a sám se vydal ve Scarových stopách do Podzemního úkrytu, které co pochopil, oficiálně patřilo Zeiranovi. Po očku sledoval jak Rhys za sebou, tak Iridana s Dalliem před sebou. Také po očku občas koukl na všechny ostatní, docela hodně vlků mu nic neříkala. Ovšem jedna známá tvář zde chyběla. "Neměla by zde být i Moudrá?" Houkl ještě na Scara. Ta by to jako jedna z Bet měla vědět taky určitě. Poté za doprovodu deště ťukajícího o skálu vstoupil dovnitř do úkrytu kde si vybral své místo u Scara. Jeho oči byly mířené ke vchodu, kterým ještě chodili vlci dovnitř.

-> Zeiranův úkryt

Dallius, Iridan, Scar a okrajově Zeiran s Rhyss

Podíval se na Iridana se kterým měl debatu o bozích. ''Možné to je.'' Řekl jednoduše a taky se nedivil jeho nevěřicnému pohledu. ''Postupem času zjistíš, že na tomhle místě nejsou jen vlci, kteří žijí své rádoby šťastné životy, ale něco je i mezi námi.'' Pokračoval dál. ''Ale prozatím tě čeká ještě víceméně bezstarostný život vlčete, ve kterém tě musím naučit přežít.'' Dodal naposled a vydechl přebytečný vzduch.
Pak se podíval na svého druhého syna. ''Teď jsem ti to řekl Dalli. Vaše matka je pryč a my nevíme kde a musí se to oznámit společenstvu...'' Vydechl ve zkratce znovu na jeho dotaz a pak se podíval na Scara, který přišel blíž k němu. Iridan na něj promluvil. Alduin střihl uchem ''Na veřejnosti Společenstva se nazývá Milost.'' zašeptal mu do ucha, aby to slyšel jen Iridan. Pak se postavil a na Scara zahleděl. ''Jistě, mohl.'' Ne že by tedy od vlčat šel nějak nadšeně, ale podíval se na toho vlka, kterého nazval Scar Zeiran, byl to ten co si povídal s Rhys. Doufal tedy, že jako vlkovi ze Společenstva mu může věřit, že když tu těch pár minut nechá vlčata s ním, nic se nestane. Nakonec se zahleděl na Scara. Tušil co nejspíš bude chtít říct, přesto trpělivě počkal na to, až začne mluvit sám.

Rhyss, Iridan, Dallius

Počasí si na sraz vybral Scar vskutku úžasné, ale nedalo se nic dělat. Muselo se řešit to, co se řešit mělo. Po ošku sledoval své potomky. Rhyss si začala asi povídat s jedním členem. Alduinovi nic neříkal a tak se na něj jen letmo zamračil, ale vzhledem k tomu, že stáli jen o pár kroků dál, tak Rhyss nechal tam kde byla a kdyby cokoliv, nejspíš by zasáhl. Zatím to tedy neřešil.
Iridan se divil ohledně bohů a tak teď věnoval pohled jemu. ''Co tak vím, zde na Moisu jsou dva bohové. Iris a Nero. Řekl bych, že často ovlivňují naše zdejší životy a rozhodují kdo se tu objeví nově, kdo zemře a vůbec všechno co se kdy velkého na ostrově stalo. Možná mají oni prsty v tom, že vaše matka zmizela...'' Snažil se mu vysvětlit skloněný k jeho uchu. Možná to vůbec nedávalo smysl, proč by měli bohové tolik ovlivňovat životy, které zde probíhali?
Chtěl pokračovat dále, ale v tom zaslechl známý hlas a pohledem pak i známou tvář. Dalliuse. Viditelně se mu ulevilo, že se nikde neztratil a ještě dokázal najít je po stopách, které zanechali a nestihl je dřív smýt déšť. ''Dalliusi, ještě že jsi v pořádku.'' Zašeptal směrem k němu. Jeho otázky byly oprávněné, ale ne úplně přesné. ''Vaše matka zmizela.. Ztratil jsem její stopu, musí se to oznámit tady Společenstvu, proto tady jsme.'' Snažil se mu vysvětlit. Byly to pro něj těžké chvíle, vysvětlovat svým potomkům, že se Avanté jen tak nevrátí, protože ani neví co se stalo. ''Netajíme to před tebou. Našel bych si tě a všechno ti pak řekl, doufal jsem, že si mě poslechl a vrátil se do doupěte, ale vlastně jsem rád, že si dokázal jít po mých stopách a dojít tady. Všichni tři by jste měli znát vlky ze Společenstva a celou pravdu, minimálně z toho co víme.'' Dovysvětlil Dalliusovi dál. Avanté byla pryč, ale byly tu jeho vlčata, budoucnost Chaosu, kdyby se stalo něco Scarovi. Znovu se pak rozhlédl, věděl že by tu někde měli být i potomci Letce. Možná ten, jenž mluvil s Rhyss?

<- Les u mostu (Přes Luku)

Zápis rychlohry se Scarem
Alduin se přiřítil a spatřil Scara ležet na jednom z kamenů. Sdělil mu co se stalo, že Avanté něco odneslo a on ztratil její stopu. Od Scara se dozvěděl, že bude muset svolat sraz a v případě smrti Scarovi bude muset jmenovat své potomky a potomky Letce jako další nové vůdce Chaosu. Nakonec mu ještě pověděl o vlčatech svých a na chvíli se opět rozdělili, šel vyzvednout své vlčata...
Konec Zápisu
xxx
Slova Iridanova Alduina bodla do hrudi jako ostrý nůž. Už tak tato slova říkal ztěžka a když byl označen za lháře, kvůli tomu.. To jednoho zamrzí a naneštěstí.. Alduin nebyl úplně běžný otec (i když možná tohle by udělal každý otec, to jen matka se stáhne do kouta a pláče), ''Iridane!'' Zvedl lehce hlas, v ten moment se pustil jeho zad. Byl rád, že alespoň Rhyss se k tomu dále nevyjadřovala a spíš čekala až co z něj vyleze dál. ''Je mi líto Iridane, ale kdybych lhal tak se tu teď válím smíchy. Vaše matka je silná, vždycky byla a je silnou vládkyni Chaosu.'' Začal, ''Ale občas se tady na Ostrovech dějí věci které jsou mímo naše chápaní, jsou v rukou bohů a kdoví čeho ještě.'' Někdy v půlce těchto slov hlas už měl zase v normě. Nechtěl po něm křičet, snažil se mu to vysvětlit, ale tolik bolestí najednou zažil.. jak moc se to asi na jeho synovi podepíše..
Otočil se na Rhys, po její otázce kde je Dallius. Otočil se na ní. ''To kdybych věděl. Doufám, že se mu nic nestalo. Budu ho muset po setkání najít.'' V hlase byla slyšet o jeho třetího syna starost. Brzy se blížili k jezeru.. ''Držte se u mě.'' Nebyla to žádost, byl to příkaz. Nehodlal je někde v tomhle chumlu vlků pak odchytávat. Přikrčil se k jejich uším, ''Jako potomci Usměvavé a Šamana by jste teď na sraze neměli dělat ostudu.'' Bál se však Iridanova případného trucu..

<- Jezero Smrti (Přes Temný les, Most)

Rhys mu ve zkratce vysvětlila to létání. I přes vážnost následujícího tématu se mu to moc nelíbilo. "Nesmíš věřit, že každý vzdušný vír tě unese, abys nespadla. Jednou by to proti tobě mohl někdo použít." Dodal. "Ale jistě sis zažila pěkné dobrodružství,
později, až se vyřídí záležitosti Chaosu mi o tom povyprávíš víc, ano?"
Chtěl být nadšený z nových věcí, které zažila, ale teď to jednoduše nedokázal, ale v hlase mu teď byl slyšet, že tohle ji slíbil, že si její dobrodružství vyslechne potom celé.
Když pokračovali v tématu ztracené Avanté, bylo to těžké vysvětlit, samozřejmě že tomu nechtěli věřit. Že mohla být pryč a ano, skutečně se to teď protiřečilo s tím co teď řekl o přežití. "Teď je.. prostě pryč. Máme však jeden druhého. Máte mě a máte jako sourozenci sebe. Teď uvidíte jak vypadá Scar, který je další kterému můžete v Chaosu věřit a v případě jeho smrti se vy stanete dalšími vůdci Chaosu." Řekl jasně. Byly novou generací a novou naději na Chaos. "Avšak budeme se modlit, že se skutečně ještě vaše matka vrátí. Prozatím vás alespoň já naučím všemu co umím..." Mluvilo se mu to těžko. On je mohl naučit přežít, ovládat magie, naučit jak využít přírodu k léčení i jedům, ale vůdčí schopnosti.. ty budou muset teď pochytit už od Scara.

-> Křišťálové jezero (Přes Luku)

<- Začarovaný les (Přes Tichou a Poušť)

Jeho dcera se pěkně rozpovídala o tom co zažila. Musel i v téhle situaci nedůvěřivě přimhouřit oči. ''Jak jako lítat?'' Jak mohl někdo naučit někoho bez křídel, či bez elementu vzduchu lítat? A ještě k tomu nějaká neznámá vlčice, která mohla s postranním úmyslem jeho jediné dceři ublížit. Nakonec si všimla svého bratra na jeho zádech. Zaslechl i jeho výdech o tom, že zklamal. ''Byl v nespravný čas na nesprávném místě.'' Byl to fakt, zda přizná sestře svůj prohraný boj s liškou, bylo na něm. Důležité bylo, že zasáhl včas a kromě toho, že skončil s jizvou se naštěstí nic vážnějšího nestalo. ''Iridan nezklamal. Nezapomeňte, že co vás nezabije, to vás jenom posílí do budoucna.'' Buď zemřou, nebo se svými zkušenostmi stanou silnějšími.
Dalliuse cestou stále nikde neviděl a už je nechtěl déle držet v napěti toho co jim potřeboval říct. ''Jde o vaši matku...'' Začal s chraptivým hlasem. ''Když jste se odešli projít, tak...'' V krku měl obrovský knedlík. ''Něco ji uneslo, ztratil jsem její stopu.'' Přiznal ztěžka a stále pochodoval.. Zároveň sledoval reakci svých vlčat. Ztratil Avanté, nechtěl ztratit i je, doufal že je neztratí.

-> Les u mostu (Temný les, most)

<- Tajga

Kráčel pomalu, aby mu Iridan nikde cestou nespadl. Z jedné části lesa vešel do druhé a píchla jej u hrudi bolestivá vzpomínka na to, co se tu stalo s Avanté, že prostě zmizela. Ale byl zde pach jeho dcery a tak neváhal a šel rovnou za ní. Musel ji také vyzvednout a musel najít i Dalliuse. Musel jim oznámit co se stalo, ale cítil někde hluboko uvnitř, že se prvně musí dostavit ke Křišťálovému jezeru. A bude muset sebou vzít i své potomky, musí se oni dozvědět co se stalo s Avanté, musí se to dozvědět Scar. Zhluboka si povzdychl a mezitím došel až ke Rhys, která čekala na tom samém místě. ''Rhys, má dcero. Neviděla jsi někde Dalliuse?'' Bohužel ani jako milující otec neznal úplně ty klasické něžné pozdravy rodičů. ''Musíme se vydat ke křišťálovému jezeru a musím vám něco mezitím říct. Vám a následně i Scarovi. To je vůdce Choasu stejně jako... vaše matka.'' Dodal, v jeho hlase byla slyšet poměrně starostlivost. Co když se otočí i k němu samotnému, když zjistí, že Avanté zmizela? Nakonec se pootočil na Rhys a případně Dalliuse bude muset odchytit po pachu cestou, nebo jej bude muset najít později a všechno mu vysvětlit zvlášť.. Mezitím se již vydal směrem stále s Iridanem na zádech a doufal, že s Rhys hned v patách směrem k Zátoce, ale vlastně pak to otočil úplně jiným směrem. Museli se dostat k jezeru co nejrychleji.

-> Jezero smrti (Přes Tichou zátoku a Poušť)

6.

Podíval se na mladou vlčici se slovy, jiných elementů. "Ovládám každý ze čtyř základních elementů a magii Woodoo. Ukázat ti, kteroukoliv z nich je za život mého syna maličkost." Dodal ještě, než se s Iridanem rozloučila a odešla. Blízká známost s členem zlaté smečky, konkrétně přimo s dcerou Alf, se mu vůbec nelíbila, takhle byl jen krůček od toho zjistit, co při válce provedl. Nebyl ten vlk sice ze Zlaté, ale z Daénu, ale byly tehdy proti Chaosu spojeni.
Podíval se na syna, odhodlaného jít sám, ale ztratil spoustu krve a tak po pár krocích upadl. Ještě chvíli Iridana nechal ležet, protože svým jazykem očistil ránu, po chvíli pomocí vody z okolní půdy ji vyčistil od nečistot. Rána byla hluboká, jizva z toho bude tedy pořádná.
Nakonec syna opatrně přesunul na svá záda, mastičku, bude moct dokázat vytvořit až v doupěti, proto vyčistění rány bylo momentálně to nejmenší co dokázal udělat. Nakonec se vydal směrem k Začarovanému lesu. Ještě musel zkontrolovat jestli tam nenajde zbytek svých vlčat. Pořád jim musel oznámit pravdu o Avanté, o jejich matce, i když se mu do toho nechtělo.. ale nemohl jim lhát.

-> Začarovaný les

5.

Oba Alduinovu nabídku odmítli. Nechtít z části Iridana naučit samostatnosti, ani by se ho neptal zda-li si jizvu nechá, či nikoliv. Ale rozhodl se. Iridan se dopotácel k Alduinovi a zabořil mu hlavu do srsti se slovy omluv. Sklonil se k němu, k jeho uchu. "Nezklamal jsi, Iridane. Dokázal si přežít. Jsem hrdý, synu." Zašeptal do jeho ucha. Byl hrdým otcem a nehodlal být jedním z těch co své potomky cepuje úplně za vše a Iridan se měl ještě co učit. Pak se znovu narovnal a pohlédl na Merlin díky jejímu názoru, že Iridana jednou vyzvedne. "Území Chaosu nenajdeš, ale náš domov je v Tiché Zátoce. Za to, že jsi nenechala mého syna zemřít jsi vítána. Pokud jsi obdařená elementem vody, mohl bych ti na oplátku něco v budoucnu ukázat." Stejně měl co učit i Iridana. Podíval se tedy znovu na syna, "Zvládneš jít sám, nebo tě mám nést?" Zašeptal, aby slova slyšel jen a pouze on.

4.

Iluze kompletně zmizela, ale tentokrát na lišku čekala skutečná postava. Možná ne příliš vysoká, ale rozhodně ne slabá. Zaslechl hlasy mladých a ne zrovna, že by se mu poslední synova slova líbila, ale něco málo na tom bylo. Minimálně on byl vděčný za život svého syna, ale netahal by do toho Chaos.
Liška se nebezpečně blížila, zježená, zdivočená. Alduin se soustředil na okolí, začal tahat vodu z půdy a brzy po jeho levé straně se vytvořil vodní bič, po pravé straně se zformuloval bič z ohně. Jedním bičem šlehl po jejím krku, tím ohnivým. Úspěšně, začala vreštět bolestí. Vodním bičem ji nechal obmotat kolem těla jako hada a začal stahovat, bral ji možnost kterékoliv pohybu. Nakonec se z vřeštění a vrčení stávalo kňučení a snaha o útěk. Nakonec své magické sevření Alduin povolil. Měla vypalený kožich na krku a neměla sílu se už znovu zvednout, Nakonec k ní přišel a jedním zakousnutím ji prokousl tepny na krku a v ústech se mu rozlila železitá chuť krve.
Po chvíli její bezvládne tělo pustil k zemi a vydal se ke svému synovi. Pohlédl na mladou vlčici. "Asi ti vděčím za záchranu svého syna." Mluvil přímo a pohlél na silně krvácející ránu obou vlků. "Mám mast, jenž dokáže vaše zranění vyléčit bezestopy." Jedinečná nabídka, ovšem syna hodlal velmi brzy vzít, vyzvednout Rhyssbur a jít domů. Očividně bylo nebezpečné je ještě tak mladé nechat bez dozoru a tohle byl důkaz, který už Alduin nehodlal znovu jen tak riskovat. Přišel o Avanté, nehodlal přijít i o své potomky, které jednou měli být vůdci Chaosu.

3.

Alduin kývl na Strixovi slova. ''Díky za nabídku, ale budu ji nejspíš muset odmítnout.'' Opravdu nevěděl zda vlkovi věřit a neměl by každému vykládat, že zmizela Chaosská Alfa. V první řadě to musel říct svým potomkům, následně Scarovi. Nic jiného nezbývalo, nic jiného důležitějšího nebylo.
Na jeho jméno kývl, rád ho poznal, tedy v rámci možností. ''Já už jich taky pár poznal, ale Zeiran.. Zeiran mi nic neříká.'' Ve skutečnosti byli součást jedný smečky, ale vyjma vlastně Alf a Bet nikoho tak moc neznal. Na jeho otázku jednoduše kývl. ''Jsem Betou Chaosu.'' Řekl a zaslechl poměrně nedaleko, že se něco děje a do čumáku mu se vmísila krev, důvěrně známá. ''Iridan...'' Vydechl a podíval se na Strixe. ''Promiň, budu tě teď muset opustit, em. rodinný záležitosti se synem.'' Řekl. ''Rád jsem tě poznal. Snad bude příště větší příležitost.'' Dodal ještě a jen se za ním zavířilo jak rychle běžel najednou.
---
Neběžel příliš daleko, pach krve se zesiloval a dorazil mezi mladé vlky. Spatřil jak tříbarevná pubertální vlčka zraněná v oblastí očí táhla malé hnědé tělo, jenž krvácelo. V jeho očích se blýskl vztek, nejdřív viděl jak mu mohla ublížit ona, ale zvláštní štěkot a vrčení opodál mu oznámil polohu jejich nepřítele. Liška. Zavrčel a skočil před vlčata. Dost možná už iluze mladé vlčice zmizela, ale teď už na lišku nečekala iluze, ale skutečný o dost větší vlk. Hodlal zachránit jeho syna, nehodlal přijít během několika hodin o dalšího milovaného člena rodiny, zvláště ne o syna. Hleděl na zrzavou, srst na zádech se mu ježila jeho vrčením a udržoval si blízkost u mladých, zároveň nehodlal lišku pustit za sebe k vlčatům.

2.

Přišlo lehké zklamání. Tento vlk bohužel ji neviděl. Takže se zdálo, že se skutečně vypařila. Očividně nezbývalo nic jiného, než to nahlásit Scarovi. Musel se brzy vydat ke Kříšťalovému jezeru zda tam Scar náhodou není. Na další dotaz hnědého zavrtěl hlavou. Bylo by riziko neznámému prozradit, že Chaos přišel o jednu z Alf. ''Ne.. Je to v pohodě. Ona se.. někde objeví zase.'' Zhluboka se nadechl a vydechl, pokusil se nahodit svou jindy ledově klidnou tvář. ''Nepředstavil jsem se, jsem Alduin.'' Změnil téma, jinak by se asi brzy zbláznil a to by pro jeho povahu zrovna dvakrát příjemné nebylo, tak dlouho se ovládal, přece by to teď nezahodil. ''Dlouho jsem nenarazil na tuláka.'' To řekl víceméně pro sebe, ale že by to bylo neslyšně, to se říct nedalo. Jeho pach určitě nepatřil ani jedné ze smeček, (tedy minimálně těm, které zná, ty nové stále nezná). Každopádně věděl důvod proč tak dlouho na tuláky nenarazil, ani na žádné jiné vlky a to proto, že spoustu měsíců strávil s Avanté a vlčaty, a nyní.. vlčata šla za svým dobrodružstvím a Avanté byla fuč. Alduin zůstal sám, stejně jako tehdy, když sem přišel poprvé.

1.

Jeden by se začal ve svých myšlenkách ztrácet, ale to by do něj skoro nemohl cizinec narazit. Než si to snad oba uvědomili tak si zírali do očí, a zírali stále pokud ten druhý neuhnul. Jindy by neměl asi moc náladu se s ním začit bavit, ale zoufalé myšlenky vedou k zoufalým činům. ''Hele, nazdárek.. Neviděl si tu takovou vyhublou, ale i tak silnou tmavou zrzavou vlčici s očima jako zmrzlá láva? Jakoby se úplně vypařila..'' Promluvil tichým hlasem. Možná neměl vlk zájem se s Alduinem vybavovat, ale to nezabránilo se vlka zeptat. Na Chaosskou Betu vypadal Alduin momentálně dost umučeně, ale i tak byl na cokoliv připravený, protože jak se říká.. štěstí přeje připraveným.
Negativní myšlenky se snažil ze všech sil potlačit dozadu, nedělali mu dobře na mysl a sám nevěděl co by provedl, kdyby upadl do depresí a musel být připraven chránit své vlčata i Společenstvo, které teď bylo řádně oslabené, když už mu zbyla jen jediný vůdce a případní následníci byly ještě příliš malý na to, aby Chaos převzali.

<- Začarovaný les

Pach se pomalu vytrácel a bylo jedno jak rychle běžel. Usměvavá se jednoduše vypařila. Nechtěl ztrácet naději, ale... ta mu byla sebrána tak rychle, než si to vůbec stihl uvědomit. Na druhém konci lesa jen odevzdaně se posadil. Musel to vstřebat, alespoň kousek, než to.. bude muset oznámit Scarovi. Jediné Alfé Chaosské jenž zbyl. Navíc jako vlk Chaosu nesměl ztrácet hlavu a musel být připraven být pomocnou tlapou kdykoliv by se na něj Scar chtěl obrátit. Ale... předešlé situace jednomu umí na nějakou dobu začernit smysly, že? Zvlášť u psychicky narušeného jedince. Proto dokázal teď už jen sedět, zhluboka dýchat a přijmout fakt, že Usměvavá byla pryč a že to dřív či později musel Scarovi i svým potomkům ohlásit. Nejdřív však se musel sám s tímto faktem smířit. I přes vědomí, že se s něčím takovým nedokáže smířit nikdy. Ona byla pro něj důležitější, než kdokoliv jiný, kdo chodil po tomto světě. Ona byla jeho, i přes fakt že mu nikdy nevyznala své pocity. Ona... byla prostě Avanté. Zavrtěl hlavou. Musel to vytlačit ven, jinak nebude schopný zachovat klidnou hlavu.


Strana:  1 2 3   další » ... 21