Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Úkol Červen - Lov

Splněno za Ushari v poušti spolu s Camiyou a Peisiou. (procenta do lovu)
1. (19.6.2025 21:26)
2. (30.6.2025 19:36)
3. (30.6.2025 23:43)
Splněno za Rannei na Rozbitém severu spolu se sourozenci. (procenta do lovu)
1. (19.6.2025 22:00)
2. (25.6.2025 23:27)
3. (30.6.2025 19:25)

Jméno hlavní postavy: Alduin
Alduin- 28
Mielei- 3
Tebeth- 13
Vittani- 15
Atray- 4
Solari- 5
Ushari- 7
Hádes- 16
Rannei- 7
Rayla- 5
Tyree- 4
Celkem postů- 107

<- Němé údolí

A tak vzdušnou čárou nechal za sebou údolí a opět přeletěl pás hor. Hned za ním se totiž hornatá půda měnila v písek ve kterém Alduin přistál. Jo. Byl celkem už unavený a tohle místo viděl jako perfektní místo pro chvilkový odpočinek. Našel si místo u jedné z palem a chvíli hleděl na moře. Ah.. kdyby někam uletěl, našel by ještě svou rodnou zemi Niwatskou? Nejspíš ano.. Ale tady měl všechno a neviděl jediný důvod proč by to měl vlastně opouštět. Nikdy vy to neudělal. Teda.. Třeba až bude opravdu starým vlkem a bude mu táhnout na smrtelný pelech, tak se rozhodne pro tento velký let.. Ale nyní? Nyní k tomu neměl jeden jediný důvod. Tady byl jeho domov, tady byla jeho rodina. Nakonec přestal sledovat moře a položil si hlavu na tlapy. Nespal, oči měl otevřené a jen tiše pozoroval okolí. I tohle pro odpočinek mu stačilo prozatím.

<- Dračí průsmyk (Přes severní hory)

A tak teda přeletěl hory a začal se zase blížit k zemi. Avšak už z výšky tam spatřil dost vlků a tak se ve vzduchu zastavil a jen mával křídly, aby se v něm udržel. Chvíli to tak pozoroval a pak nad tím jen zavrtěl hlavou. Nemohl vědět z takové výšky zda to byly Daédenští nebo tak. A rozhodně neměl náladu potkat třeba takového Zinka, nebo Lissandru. Jo, Joseline by možná byla fajn, ale to je tak vše. A tak po chvíli mávání na místě se dal zase do pohybu a letěl na druhou stranu. Jakoby znovu mířil k jižním horám. Ale věděl, že tím směrem se nachází pláž. Na té pláži nebyl snad ani nepamatuje a tak se rozhodl na chvíli zakotvit tam, než to obrátí a poletí teda domů. Byl čas se tam znovu podívat. A třeba najít syny, kteří předtím projevili zájem o léčitelství. Ale samozřejmě by se rád spokojil i s kterýmkoliv jiným. Myslel si že trávil s rodinou dost času, přesto nebylo špatné si to čas od času zopakovat pořádně.

-> Irisin ráj (přes Severní hory)

<- Jižní hory

Našel si pěknou pěšinku se kterou sešel z hor zase dolů. Došel až k prudkému srázu do průsmyku.. Průsmyk jenž rozděloval hory. To už teda se rozhodl křídla použít a sletěl pomocí nich bezpečně na dno průsmyku. Rozhlédl se a ušklíbl. Teď mohl vyletěl na tu druhou horu. Protože když už, tak už! Ale nakonec ne. Prostě pokračoval dál. Ale brzy se stejnak dostal do slepé uličky kde se cesta zvedala přeci jen přes hory. Ale co už... Tak prostě teda chvíli poletí, však se nic neděje! Ušel dost kilometrů na to, aby si teď nějak chtěl vyčítat to, že poletí. A tak několikrát mávl křídly a mířil vzhůru. Přeletěl několik skal a pak na druhou stranu, kde viděl opět jezero. Ne křišťálové, jiné. To kde se kdysi nacházel Daén, než ho Chaos ve válce vyhnal jinde. Ach, to byly opět příjemné i nepříjemné vzpomínky. Někdy v té době dostal své povýšení na Betu.

-> Němé údolí (přes Severní hory)

<- Křišťálové jezero (přes Luku)

A tak pak od jezera zase pokračoval přes louku a mířil k horám, které se na její druhé straně nacházeli. Bylo to úsměvné. Tady byly dvě hory celkem blízko sebe, jedny mířili na jih, jedny na sever. A odtamtud tady dostali svoje jméno. Hehe. Alduin tedy mířil na ty na jižní. Mohl to teda vzít přes severní, ale jinak by to snad nebyla taková zábava jako doposud. Byl to celkem očistec mít tolik našlapáno. Ale nejspíš přemýšlel, že kousek to pak vezme přes křídla, aby na tom nebyl zase tak bídně, protože než se dostane domů, tak bude zcela unaven a vyčerpán. Ale jednou si takové procházky připomenout a trochu u nich popřemýšlet.. To i jednomu Chaosákovi umělo udělat pořádnou radost. Asi to nebylo od věci.. Být občas chvíli sám a mít čas sám na sebe.

-> Dračí průsmyk

<- Luka

A tak teda když se ubezpečil že se tu nic neskrývá podezřelýho. Vstoupil k jezeru. Pachů tu bylo několik, to vskutku. Ale nic co by ho mělo rozrušovat, nebo trápit. Snad. Přistoupil k jezeru jakoby se nic nedělo a zahleděl se na svůj odraz na hladině. Ve večerních hodinách to teda nebylo nijak zvlášť už vidět, ale pořád dost. Jo, při pohledu sám na sebe se mu opět vrátili vzpomínky na to čím vším si na ostrovech už stihl projít a uchechtl se pobaveně nad tím. Pak se napil a po dobrém jídle zvlažil své hrdlo. Pohoda, lahoda! Byl vnitřně spokojený jako dlouho ne! Ono taková dlouhá procházka byla dosti příjemný očistec, ne že ne! A s tím když zjistil, že u jezera se žádný chaos nekonal, zase se rozhodl že to teda poctivě vezme zpátky domů k zátoce. Ale ne zpátky jako zpátky.. Zase si to pěkně obejde.

-> Jižní hory (přes Luku)

<- Les u mostu

Jakmile trochu strávil nějaký čas aby vytrávil, prostě se vydal zase dál. Bavilo ho jak louka střídala les, les střídalo louku a občas tu byla nějaká hora. Už dlouho si znovu takhle neudělal samostatně obchůzku po ostrovech a jen si připomněl jak ho stále znal. Věděl kde se co nachází, kde co bylo. A tak jednoduše a bez problémů mířil rovnou do útrob jezera. Teda. Jen do jeho blízkosti. Avšak pořádně se začal rozhlížet. Za prvé, aby zjistil jestli se tu někdo nenacházel, třeba jeho milovaná drahá žena, nebo děcka, nebo kdokoliv jiný ze Společenstva. A za druhé, zda tu třeba nejsou nějací další spiclové, jako posledně. Byla už to nějaká doba, ale přesto.. opatrnosti nebylo nikdy nezbyt, hehe. Okolí louky kolem jezera se zdálo však bezpečné a prázdné a tak se rozhodl vstoupit až k jezeru se rozhlédnout.

-> Křišťálové jezero

<- Most

Když byl z mostu pryč, tak si zase spokojeně ulevil a už zase klidný kráčel druhým lesem. Tady někde mu trochu zakručelo v břiše. Hah.. Jak dlouho se vlastně pořádně nenajedl? Začenichal a jal se ulovit jednoho ušáka. Dost si pomohl magiemi a tak byl lov příliš snadný. Ušák po chvíli ležel už u jeho tlap a on se spokojeně nažral. Po dlouhé době snad nenechal na kostech ani morek. A jelikož měl čas než trochu vytráví, tak pomocí země půdu otevřel, kosti tam hodil a pak ji zase uzavřel. Takhle to měli tehdy s vlčicí udělat. Trvalo by snad i celé dny, než by na nějakou vraždu tehdy přišli, mhm! Ale což. Stalo se a ostrovy aspoň vědí, že Chaosu je třeba se stále bát. To bylo prostě nejlepší, co mohlo být. Moc.

-> Luka

<- Temný les

A jak se stalo, tak vskutku. Jakmile došel k mostu tak se na něj tak koukal a přemýšlel. Ne. Asi se mu to nechtělo riskovat jako dlouhé roky předtím. Když se mu mohl tak ladně vyhnout, prostě to udělal.. Roztáhl křídla a rozhlédl se. Tedy.. rozhodně bylo jednodušší mezi stromy přistát, než z nich vzlétat. Navíc temný les byl snad tím nejvíc hustým lesem na ostrovech. Teda až po džungli. Ale což! Tak je teda zase stáhl.. Přece není kdejaká bábovka, aby tohle s přehledem nezvládl. Stačilo se prostě jen nekoukat dolů. A dřív než si své poslední rozhodnutí nějak rozmyslel, tak vstoupil na most a s nepříjemným vrzáním každého prkna prošel až na jeho druhou stranu, kdy se objevil i v příjemnější částí zdejších lesů. Jezero už bylo vskutku za humny.

-> Les u mostu

<- Prokleté jezero

A co za sebou zanechal? Inu.. Jednou možná každý zapomene jeho jméno i jeho činy, ať už ty dobré nebo ty špatné. Ale zanechal tu své geny. Všechny jeho děti, který doteď přežili, jednou... jednou snad budou mít své děti. Alduin by si však pesimisticky přál jednou nějaký to vnouče i poznat a třeba mu taky povykládat o rodě a aby byly na ně hrdí a-
Zase byl v lese. Když se tak procházel, neušel mu čerstvý pach. Tania a dost pravděpodobně i Scar. Sám pro sebe se ušklíbl. Že by tam nakráčel? Ale ne. Když si to jeden tak nechal projít hlavou, byly by i hezký pár. Scar by už taky potřeboval nějakého toho svého nástupce. Jednou mohli být Alduinovi a Scarovi děti spolu a poslední dvě Alfy spojit do jednoho jediného rodu. Ale ostatně Chaos nebyl běžná smečka a tak to všem vyhovovalo. Alfami se stanou Dallius s Artume, Zeiran s Noirem a s Corinne... a snad až se jednou narodí i Scarovi děti, tak i oni. Život byl však dost nevyzpitatelný.
A tak dvojici obloukem obešel a tím se stal jeho směr most. Ten nikdy neměl rád.. Tam si křídla asi nakonec protáhne.

-> Most

<- Nížina hojnosti

Proč by vlastně měl něčeho z toho co měl za sebou litovat? Vše ho dostalo tam kde dnes byl. Byl již dlouhou řadu let na zdejším místě. Bylo by dle něj opravdu blbý, kdyby si zde nějaké místo, nějaké jméno.. nějakou minulost neudělal a jen to celé tiše prožíval. Kdysi tu přišel s tím, že nedokázal kontrolovat sám sebe. Měl, nebo spíše stále má, rozpolcenou osobnost, ale ta nejhorší.. Ta je držena dávno hluboko pod zámkem. Vše co do teď dělal a jak se rozhodoval byla jeho jasná mysl. Věděl o tom že když něco udělal, vše si ponese následky a už to není jen o tom, že si své běsnění nepamatuje nebo tak. Kdysi dávno o sobě uvažoval jako o věci, dnes se cítí jako plnohodnotný vlk, který za sebou něco zanechal.

-> Temný les

<- Hraniční pohoří

A jak rychle na horu přišel, tak z ní zase rychle odešel. Se svým nejlepším svědomím svůj pach zakrýval a tak by o jeho přítomnosti v horách neměla tušit snad ani myš. To už se teď procházel po další louce. Bylo příjemné se vlastně jen tak procházet a dívat se na vše zase z vlčí perspektivity. No, ale co si budeme ono i ta ptačí perspektivita měla něco do sebe, ale nyní mu cesta po okolí trvá déle, ale za to měl víc času přemýšlet a uvažovat. Již dlouho nebyl tak sám ze sebou. Ale když by se měl opravdu na vše podívat zpětně. Žádného rozhodnutí nelitoval. Rozhodl se být léčitel, rozhodl se být vrah, rozhodl se být partner, rozhodl se být otcem. Dělal chyby i ve svém věku, ale kdo ne? Jeden se pořád o něčem učil.

-> Prokleté jezero

<- Kvetoucí louka

A z louky se jeho kroky přesunuli k horám. Jak tak stoupal vzhůru začínal si uvědomovat, že tudyma cestu nezvolil zrovinka chytře. Ale pořád byl od místa činu dost daleko, aby prošel nezpozorován a pomocí větru také svůj pach rovnou rozptyloval úplně na druhou stranu a celkově pryč. V tuto chvíli určitě nechtěl na sebe nijak upozornit. Neměl na to zrovinka nějak náladu. A tak jen zabral do kroku, aby hory rychle prošel. Jo, mohl vzletět, ale nakonec si slíbil že tuto pochůzku zvládne chůzí. Že vzletěl předtím bylo jen z praktických důvodů. Teď sice mohl taky, ale i přes večer by zrovna tady mohl na sebe upozornit, zvlášť když si o té situace myslel, že i ta smečka má svého vlka s křídly, který je předtím pozoroval v jezera. A navíc Avanté mluvila o tom že je napadli? Kdo ví.. Musel to znovu probrat, měl v tom trochu chaos, když posledně řešili hlavně Amona.

-> Nížina hojnosti

<- Začarovaný les

Se vzpomínkami na Stray a ten les, přešel na vzpomínání na setkání s Avanté. Les nechal za sebou a kráčel loukou. Zatím procházel místa kolem Zátoky. Heh. Žil tam s rodinou už tak dlouho, že kdyby si ji začali značkovat, dokázal by s tím celou zátoku uzavřít ostatním. Dokonce by měl i přehled. S tím si vzpomněl na netopýra od mladičké Joseline. Jak by se mu hodil nějaký takový pomocník? Možná by jednou o nějakého takového pomocníka začal uvažovat? Koneckonců už nebyl nejmladším.. Naštěstí ale do starého měl také dost daleko! Každá vzpomínka na ostrovech ho někam posunula. Když sem přišel ani by nesnil kam daleko to až dosáhne. Byl však víc známým než on sám tušil. Měl všude své přátelé i nepřátelé. Věděl komu mohl věřit a i naopak.

-> Hraniční pohoří