Příspěvky uživatele

< návrat zpět

451 / 20

Jo, samozřejmě mu něco i tak musela vyčíst! Zabručil se na moment, než se pak k ní přitulil. "Měl jsem plné packy práce na své části s Noirem." Řekl. "Navíc je naše dcera silná. By se mohla hanbou propadnout potom, kdybych ji stál za zadkem..." Pokračoval a podíval se směrem ke vchodu, "Ale ano. Nejspíš ji musel jeden z těch vlků odhodit do moře, které ji vyplavilo na pláži za pouští." Jal se rovnou do vysvětlování, věděl že nerada čeká a když to z něj leze jak z chlupaté deky. "Netuším co se stalo, a zcela jistě to netuší ani ona." Opět pohled vrátil na svou partnerku, "Nejspíš ji to něco udělalo s hlavou nebo tak. Údajně ji něčí hlas našeptal nové jméno a kdykoliv jsem zmínil to její, zdálo se, že měla bolestné záškuby. Jakoby něco v ní ji bránilo v tom, co doteď prožila, či si pamatovala." Vzdychl si, "Každopádně.. nyní si říká Artume, taktéž má trochu jinak zbarvený kožíšek.. což bych asi chápal přes Wua.. Byla lehce zraněná, ale nebylo to nic, co by má speciální mast nenapravila během chvíle."
To už teda bylo ohledně jejich dcery asi všechno, "Och. Perfektní. Dallius je taktéž skvělým synem." Kývl hrdě hlavou. Alduin holt se vytratil hned, jakmile oznámili že jejich dcera zmizela v moři, nenechal to jen tak. Vydal se ji hledat a našel ji. Pak přišla otázka ohledně Iridana, na to kývl rameny, "To sám nevím. Ostrovy jsem celkem procházel kvůli nalezení dcery, ale jej jsem nikde nezastihl." Odpověděl. Iridan byl vždy trochu jiným.. dost možná byl jediným na koho Alduin nepoužil víc tvrdší výchovy. Možná by to věděla Merlin, proto se chovala, jak se chovala předtím v té poušti. Semkl pysky zamyšleně...
Ohledně křídel přikývl, "Ano, netuším jak je to možné. Prostě... se to stalo." Dodal a spokojeně se uculil, když ho pochválila. Svým způsobem to byly lichotky i když v jiném podání, ale na to byl zvyklý. Tím ji olízl za ouškem, "Máš prostě toho nejhezčího a nejlepšího. Pro tu nejlepší jen to nejlepší." Zavrněl do ouška sladce.

450 / 19
<- Začarovaný les (Přes Tichou)

Alduin vylezl z lesa a rozhlédl se v Zátoce. Vítr mu pach jeho partnerky dotáhl k čenichu, ale nikde ji neviděl. A tak se rozhlédl ještě naposledy a pak se rozešel směrem k úkrytu. Během toho ještě se znovu pokusil zamávat křídly. Ovládat se mu ovládali velmi dobře, ale cítil že kdyby chtěl vzletět.. no, nepovede se mu to. Už bych měl trénovat. Řekl a křídla k tělu zase pěkně složil. Oh, oh! Co na to asi řekne? S nadšenou jiskřičkou vlčete v očích.
To už došel k výklenku ve skále, dokonalý půlkruh. Vešel do něj a tam ji spatřil, svou životní polovičku. Po nějaké době. Lehce zamával ocasem a zajíce uložil do rohu, kde kořist patřívá. "Drahá. Rád tě vidím." Řekl spokojeně. No.. z jejího pohledu soudil, že na něj byla.. naštvaná? "Dobré zprávy!" Začal dříve, než začala ona! "Naše dcera je živá a zdravá, živoucí důkaz o tom, že naši potomci mají silný základ." Začal velmi pyšně a po očku po své partnerce pokukoval a pak jako malé vlče vesele přešlápl. A roztáhl křídla, aby ji je ukázal v celé své kráse, "A koukej! Z ničeho nic mi vyrostli!" A tím zmlkl a zastřihl ušima, přičemž pak zase křídla složil k tělu, přišel až k ní a otřel se o ní. No tak, přece se na takového svého čumáčka nemůžeš nějak zlobit, že jo?

Když byl Alduin dost daleko, tak se spustil do běhu, aby zajíce nahnal do kouta, což bylo celkem povedené. Corinne neváhala příliš dlouho, což se Alduinovi zalíbilo. Druhý zajíc, se vydal jiným směrem, než Alduin naháněl ke Corinne. K tomu Alduin vyslal kořeny, které ho ukotvili k zemi a poté se jali jej pomalu zardousit svým svíjením. Prozatím však pokračoval k tomu, aby pomohl Corinne v rámci možností s jejím úlovkem.
Nakonec se jal zpomalit, když se hnala za zajícem sama. Následně jej škvařila v ohni a tím měla úspěšně lov za sebou. Ohnivou šipku měla přesnou, svůj cíl našla hned, brzy na to jej hned připravila také o život. Alduin uznale kývnul hlavou a lehce se usmál. ''Skvělé. I s magií ti to jde.'' Řekl tedy. ''Nyní si...'' Střihl uchem a rozhlédl se okolo, nikoho neviděl, ale k jeho uším se dostalo vytí. Pro něj až velmi známé, Ajeje.. Ušklíbl se, ''Corinne, jsi schopná vlčice. Máš velký potenciál, který postupně jistě dokážeš využít. Svému elementu zdá se taky rozumíš velmi dobře.'' Rozhodně ji neplánoval nechat jen tak, ''Dělej i nadále čest Chaosu. Uvidíme co se dá dělat.'' Mrkl na ní. No rozhodně ji nic nesliboval, pouze to, že se o ní zmíní. Nic víc, nic míň.
''Rozhodně ale doufám že se objevíš na srazu. Věřím že brzy vás všechny svoláme, je už to nějaká doba od posledního srazu.'' Upozornil ji. Netušil kdy, ale tušil že bude. ''Nyní si užij svou zaslouženou večeři. Rád tě příště znovu uvidím. Chaosu zdar mladičká dcero Letce!'' Kývl na rozloučenou a vydal se ke svému zajíci, který ležel nehybně ovázán kořeny. Ty máchnutím tlapy povolili a Alduin chytil zajíce do tlamy a vydal se směrem domů. Nojo Alduine, když manželka volá..

-> Úkryt (Přes Tichou)

Znovu pobaveně pozvedl obočí. Jo, možná aby ji namlouvat Dalliuse, možná by pomohlo kdyby očarovala Iridana. Chytrá holka to je! ''Možná když tě víc pozná, zjistí, že i v Chaosu může mít vše po čem touží.'' Řekl a následně se uchechtl. Jo, bude muset poté syna najít, promluvit si. A nebo rovnou Merlin, posledně se chovala dost podivně a černého vlka to neustále dožíralo.
Na její další slova kývl. Ať už se setká s kterýkoliv synem, rozhodně z toho mohla být moc slibná budoucnost. Nad tou představou spokojeně zašvihl ocasem.
To už však jej vyrušil zvuk prasknuté větvičky a tím se Alduin pohotově za tím zvukem otočit. To už Corinne čenichala a určila si pach. A tak černý přikývl v souhlas a hlavou naznačil co jak udělají. Rozhodně si neplánovat nechat utéct večeři. Navíc bylo jaro, že budou v páru nebylo víc než pochyb.
A tak se nakonec Alduin vydal pomalu na druhou stranu, hodlal je obklíčit, aby byly nahnaní do jednoho kouta. Samozřejmě, že mohl lov mít rychle za sebou, mohl využít svých magických schopností, kterými vládl víc, než skvěle... Ale chtěl vyzkoušet mladou vlčici a to tedy bez jeho pomoci magie. Vlčice si uloví svého ušáka pomocí staré dobré taktiky. Teda pokud také nevládla dobrou úrovní svého ohnivého elementu.

<- Sněžné tesáky (Přes Mlžné)

Cesta z hor byla poměrně rychlá a tak dvojice brzy kráčela zamlženou plání. Alduinovi nikdy nedocházelo odkud se tu vlastně ta mlha pořád brala ať bylo počasí naprosto jakékoliv. Když už je řeč po počasí, slunce pomalu zapadalo za obzor, výhradně tedy bude tma i v lese do kterého se dvojice blížila. Oh, jak ten les Alduin stále nesnášel!
Sebevědomí vlčici jistě nechybělo. Určitě měl v plánu si později o ní se Scarem také promluvit, ale.. minimálně pro teď může zhodnotit její schopnost spolupracovat když je třeba. Ačkoliv byl Chaos víceméně soběstačný, když bylo třeba, bylo třeba umět dobře spolupracovat. Jen díky tomu útok na cizince byl úspěšný.
Když vyjádřila svůj názor o Iridanovi, Alduin se na ní podíval s povytaženým obočím. ''Možná.'' Reagoval prvně a pak se podíval okolo, protože vstoupili do lesa, ''Někteří potřebují více prostoru, aby pochopili že jejich život má mnohem lepší význam, než ten který si prvně ze svých chyb vybrali.'' Dodal a pak zaměřil čumák do vzduchu a začal větřit, aby zachytil nějaký ten pach. ''Jak jsem řekl. Možná byste zjistili, že máte toho mnohé společného s Dalliem.'' Dodal pak ještě a napřímil uši, když zaslechl zapraskaní větviček nedaleko od nich.

Děkuji za akci, příště- pokud nějaké bude- bych se zúčastnila max jedna-dvě postavy pro lepší motivaci na tom discordu hrát.

Kšm u všech oficiálně zapsat-
Co se týče procent;
Wyian 2 % - do vytrvalosti
Ushari 2% - do lovu

<- Červená louka

Alduin přeskočil portálem a čekal na vlčici, přičemž se ohlížel již mezitím okolo. No, v horách by sice asi na něco narazili, ale jistější to bude na nějaké louce, pláni nebo v lese a tak se rovnou natočil směrem kde se nacházel nejbližší. To už se tu konečně mladá vlčice objevila. ''Nepochybuji o tobě. Věřím, že jsi stejně skvělá jako tvý bratři,'' Významně natočil pohled do ohnivých očí vlčice, ''..ne-li třeba rovnou lepší.'' Ano, hecoval mladou slečnu. Bylo v ní jistě víc, než jen bezcílné potulování.
To už dvojice však scházela z hor, když se zeptala na jeho potomstvo, Ha, on se přímo dmul pýchou, že byly jeho dětmi! ''Dallius ten po útoku na jedny potížisty také dosáhl zaslouženě Bety- ten den i s tvým bratrem Noirem. Artume je velmi speciální vlčice, možná by jste si rozuměli.'' V jeho hlase byla holt znát pýcha.. Ale jak je známo.. po pýše přichází pád, ''No a Iridan.. ten ještě musí dospět pořádně.'' Nebyl opožděný, jen byl... trochu jiný. ''Ale Dalliuse zkus někdy vyhledat, myslím že byste si mohli rozumět.'' Řekl celkem zamyšleně.

-> Začarovaný les (Přes Mlžné)

Opět musel pobaveně zvednou obočí. ''Ach, vskutku? Budu se na to těšit.'' Dodal a pak zastřihal při jejich dalších slovech ušima. Energie a drzost rozhodně této vlčici nechybí! ''Já? Ne. Nene. Můžu tě pozorovat, hodnotit a možná.. teprve potom možná, tě Scarovi či Allavanté navrhnout na povýšení. Ale já sám ze sebe tohle nerozhodnu.'' Ačkoliv měl jeho názor dost velkou váhu. Třeba nyní, než se Alduin vypraví za Scarem, udělá mladičká Corinne něco co by mohlo Šamana dostatečně zaujmout?
Na její slova o tom, že si vybrali blbé období když se zrovna narodili jen pohodil hlavou nechápavě na stranu. No, nevyptával se ji na detaily, chápal když některé věci by měli zůstat skryté, maximálně mu o tom poví sama od sebe, ale na to nesázel.
Nakonec souhlasila s tím, že by se k němu mohla přidat. ''Tak výborně.'' Kývl hlavou a rozhlédl se, přičemž mu na očích pak zůstal portál nedaleko od dvojice. ''Viděl bych to rovnou někde na větším ostrově.'' Poznamenal jednoduše a pak se k němu rovnou vydal.

-> Sněžné tesáky

Nezdálo se, že by Corinne měla moc přehled, což ostatně potvrdili i její slova. ''Možná bys to měla napravit. Začít se více scházet s ostatními. Tví bratři již oba dosáhli postu Bet.'' Pozvedl nad tím pobaveně obočí. A třeba ji to nakopne se více zapojovat do záležitostí Chaosu, než jen Chaos brát sama na sebe.
To už pak se udála celá ta záležitost s těmi křídly a Alduin byl stále překvapený, že ani nedokázal pořádně reagovat na její předchozí odpověď o jejím otci. To už však pomalu byl nejspíš schopný je konečně nějak ovládat. Jedna z prvních věcí byla, že jakmile v nových končetinách pocítil cit, dost se soustředil, aby s nimi dokázal pohnout. Pomalu je zvednul a pořádně protáhl aby je prohřáli poslední paprsky slunce. Několikrát s nimi zkusil mávnout nahoru a dolů- vysloveně snaha z nich jen dostat zbytky krve a tkání... Poté je pomalu poskládal ke svému tělu.
Musel se nad tím zasmát, ''Cože jsi to říkala..? Jo.. Zdejší bohové.. Asi mají opravdu zvláštní smysl pro humor.'' Zavrtěl pobaveně hlavou. ''Máš teď něco na práci? Přemýšlím zda si nezajít něco ulovit.. Možná vyzkoušet tohle to.'' Hlavou pohodil ke křídlům, ale co bylo hlavní... nabízel ji zda se nepřidá k ulovení večeře.

Křídelkaa

Alduin čekal na odpověď mladičké Corinne. Slunce pomalu zapadalo a příjemný jarní větřík se obul do srsti černého vlka. Na těle jej hřáli poslední paprsky tohoto dne, ptáci proletěli nad jejich hlavami. Opravdu skoro až pohádkové setkání, které tyhle vlky potkalo.
Ovšem až na jeden detail. Alduin cítil zvláštní šimraní v těle. Jakoby měl pod kůží něco, co tam nemělo co dělat. Někde v místě lopatek, pokusil se za tím natočil všemožně hlavu, trošku se tam zubama poštípat, aby si tomu ulevil, ale... ale ne. Namísto toho šlo zaslechnout zvláštní zapráskaní a Alduin se samovolně nejdřív napnul a poté bolestně nahrbil. Dokonce z tlamy vyletělo bolestné zakvílení, které nedokázal ovlivnit.
Zatímco byl nahrben, v místě na lopatkách se začali otevírat rány a z nich se začali klubat zvláštní věci, obalené v krvi, blány mezi kostními částmi mokré. Nakonec bolest pomalu a jistě opouštěla a Alduin nyní na těle měl jeden pár netopýřích křídel.
Hleděl na to chvíli jako solný sloup, měl je svěšené podél těla a cítil jak pomalu zasychali a nejspíš bude brzy schopen je složit k tělu. Ale se stejným výrazem, tedy s otazníčkem v očích se podíval na mladou vlčici, ''Tohle... Nechápu to..'' Vypadal být touto událostí opravdu hodně překvapen.

8. charakter
- už tu straším nějakých 5 let

- Na prvním charu 400 / 440
- Na druhém charu 300 / 290
- Na třetím charu 200 / 160
- Na čtvrtém charu 150 / 75 - because vlče a teď byla smečkovka a teď rodinná hra :<
- Na pátem charu 100 / 100
- Na šestém charu 60 / 65
- Na sedmém charu 40 / 40

Vím, že nemám u některých ještě splněno, ale od probuzení si myslím, že jsem celkem aktivní a učastním se snad všeho, za poslední 3 měsíce jsem dohromady napsala určitě okolo 200 postů.

Tak děkuji předem za zvážení! <3

Schváleno

A tak Alduin skončil na louce s mladou chaosankou, která ani netušila o žádném Alduinovi. Ten tedy pobaveně pozvedl obočí, ''To je smutné, že ještě za tu dobu neznáš své Bety.'' Hádal tedy, že ona sama byla Sigma, neboť jako Beta by o něm jistě věděla, to jen sigmy neměli přílišný přehled o tom kdo byl nad nimi, většinou měli pojem jen o tom kdo je přijal. Ale tahle vlčice.. ta byla dalším dítětem Angela. ''Ah, takže sestra mladého Zeirana a Noira.'' Přikývl si Alduin pro sebe a pak lehce zastřihal ušima, ''Alduin, nebo-li Šaman. Taktéž partner Allavanté a otec Artume, Dalliuse a Iridana.'' Aneb, také následníků Chaosu, stejně jako jsi byla ty mladá slečno. Zazubil se na mladou Corinne, ''Angel... Copak bys mi o svém otci pověděla? Co jsem se před několika zimami do Společenstva přidal, nikdo jej neviděl.'' Třeba zemřel, že jo. To už byla nejspíš dávná historie.

Alduin byl ještě nějakou chvíli hypnotizován, ale pak svůj pohled odvrátil. Podíval se směrem k hlasu, jenž mu byl nějak povědomý. Jeho oči spočinuli na černo-bílé vlčici. Chvíli netušil kde ji zařadit, ale ten pach byl až příliš nápadný k Havranovi. Kývl na pozdrav a postavil se k ní čelem úplně, přičemž mu vítr trochu pročísnul jeho féšáckou hřívu.
''I já zdravím.'' Řekl nakonec a pak se vlčici zadíval hluboko do očí, než poté zrak odvrátil, ''Hm, Rozsévala si semínka Chaosu někde?'' Pozvedl obočí zvědavě a u toho se lehce uchechtnul. Už tak dlouho nepoznal někoho nového a ještě navíc ze společenstva, že netušil jak má začít, ale nic co by se nedalo ještě nějak okecat, žejo? Možná teda no. Kam tohle asi povede?

Úkol hvězdy - slunce, mraky, nebesa, sníh
<- Nejvyšší hora

A tak se stalo. Alduin dorazil tam kde jeho kroky mířili. Proč? Kdo ví. Když horu sešel, tak se zastavil. Byla tu spousta směsice pachů. V jednom z nich rozpoznal celkem bezpečně své dcery. Byl rád, že i přesto co si prožila byla dostatečně aktivní a pokračovala dál v životě. Lehce se pousmál, byl to však jediný krátký momentík, než se tak událo.
Alduin se podíval na oblohu. Slunce zářilo, byl tady výhled na jeho dokonalý východ. Už bylo nad obzorem a byla to krásná podívaná, která ho také donutila se zastavit. Možná tady mířil právě kvůli tomu? Aby se podíval na východ slunce? Ne, to určitě ne, to by si Beta Chaosu nikdy nedovolila!
Nad tím se lehce zasmál. Když hleděl na tyto nebesa, bylo to zcela jasné. Ty mraky si pluli po nebi podle svých tras, které jim určoval vítr. Skoro mu to připomínalo scénu z pohádky. Když však od slunce jeho pohled padl k zemi, všiml si dalšího zajímavého faktu, do kterého jindy moc zřetel nedával. Jaro se totiž kvapem blížilo, dnes to vypadalo na jeden z těch teplejších dnů a sníh na zemi tomu odpovídal, pomalu se chystal roztát a uvolnit svou cestu nový trávě a rostlinkám. Bylo to jen ticho před další bouří? A nebo opravdu jaro, to probouzení k životu nastane.

<- Severní hory

Z hor se přirozeně dostal na kousek louky a nakonec také předním se skrývala obrovská rokle. Netrvalo to dlouho a už-už kráčel mezi stěnami, které se místy zužovali, pak se rozšiřovali, prošel kolem té proklaté jeskyně ve které mu předtím zhasl oheň a pak zase pokračoval dál, kde pomalu se stěny zmenšovali, až nakonec postupně vymizeli a on byl venku z rokle. Ach ano, a teď ho zase čekal výšlap na horu. Hledal si přes ní zkratku, tu už za dlouhé roky vychozenou stezku, která vedla na tu červenou luku za touto horou. Proč na ní vlastně mířil? Ani sám netušil, prostě jako obvykle procházel ostrovy, buď by narazil na někoho z rodiny a nebo.. nebo by narazil na někoho zajímavého a prožil opět nové setkání? Nebo možná nějaké staré tváře by si mohl oživit. Asi proto to byl jeho důvod chodit pořád sem a tam po ostrovech, jo. Říkejme tomu takto.

-> Červená louka