Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Souhlasila z pomocí. Alduin kývl. "V prvé řadě Alduin musí vědět, proč má Dáma ze svého elementu strach." Začal. Nedávalo mu smysl. Moc nad elementy mu dával schopnost se bránit, dával mu sílu života a smrti. Dokázal vzít z okolí vodu, dokázal by s deštěm do půdy tu energii dát. "Alduin si všiml, že dáma má element vzduchu. Pokud by se naučila jej ovládat a nemít z něj strach, dokázala by velké věci. Alduin má element Vody. Nebere jej jako přítěž, nýbrž jako dost účinou schopnost, která mu s ledasčím pomůže." Řekl a s moře vytvořil dvě malé vodní koule, jednu ztvaroval do malého vlka, druhou rozdělil na další tři, které následně začali kolem malinkého vodního vlčka poletovat. "Je to problém v hlavě. Ublížil element někdy Dámě a proto se ho bojí?" Zeptal se znovu.

Přidala se k němu u moře. Když trošku zaváhala si to vzít, vzal dvě ryby za ocas a hodil je až k jejím tlapám. "Kdyby to Alduinovi mělo chybět, nenabízí to dámě." Řekne a sám se pustí do té jedné ryby.
Když se ho zeptala na toho obchodníka, zamyslel se. "Možná." Řekl. "Dáma má strach ze svého elementu? Alduin se učil u vlka, který byl zplozen na půl démonem. Měl element léčení. Vlk Alduinovi pomohl z jeho psychologického hlediska, na ostrov se asi nedostane, ale Alduin leccos pochytil. A nebude to muset Dáma platit kamínky. Už zaplatila." Řekl a švihl ocasem. Nikdy to nepřiznal, vzhledem ke své schizonfrenii, ale léčení, bylinky ho bavilo a naplňovalo jej to.

Sledoval dámu jak zkoumá rostlinu, kterou utrhl. On se zasmál, jak dokázala být tak zapálená do různého zkoumání. "Co říká dáma spíš na to, abychom se posunuli dál? Alduin není zvyklý být dlouho na jednom místě a znervózňuje ho to." Řekne po chvíli. Možná proto by mu její Společenství vyhovovalo. Nemusel být svázán k jednomu území. Švihl ocasem a popošel k vodě. On by si asi na pár hodin vystačil s chaluhami, ale nakonec se zaměřil na pár rybek, v čemž ho něco napadlo. Vyzkoušel svůj element vody. Zasoustředil se a vytvořil menší vlnu, která i k jeho podivu vyplavila na břeh tři malé rybky.
Jednu si vzal on a dvě nechal Šedé dámě. "Nemá dáma hlad?" Houkl na ní a pokynul hlavou k rybkám.

Odpověděla. Zdálo se, že už normálně, protože vydala hned radostnou poznámku. Aspoň už nemusel přemýšlet co má které slovo znamenat. Její dotaz ho trošku zarazil. On ji daruje květinu a ona se ptá kde ji utrhl? Inu, fajn. ''Tam vzadu u skály.'' Odpověděl ji a švihl ocasem. Ještě jednou si zívl a potom se jej zeptala na další dotaz. Vážně se zdálo, že už mluvila v pohodě, takže to bylo asi dobře. ''Alduin se také cítí dobře. Už nemá nutkavou potřebu, být v osobním prostoru Šedé dámy.'' Odpověděl ji neutrálně. ''Omlouvá se za to.'' Ještě ji věnoval jednu omluvu a koukl směrem ke skále, aby ji nasměroval k místu kde ji utrhl, když to potřebovala vědět.

Spal. Spal tvrdším spánkem, než- li původně bylo v plánu. Pomalu začal otevírat své modré oči a měl Šedou dámu přímo před sebou. Rychle zvedl hlavou, protože to nečekal. Ne že by se lekl, jen prostě ví, že usnul několik metrů od ní, aby měla dost prostoru a teď otevře oči a zase je oddělovalo jen pár málo centimetrů. Když se zklidnil, prohlédl si ji pořádně. Zkoumala balvan, který tuto noc nahrazoval jeho pelech.. Kdyby nějaký měl.. ''Jak se Šedá dáma cítí?'' Zeptal se. Pominulo kouzlo už i u ní? Kdo ví.. Zívl si a postavil se. Zůstal stát na kameni a na něm oklepal i svou srst od ranní rosy a protáhl své tělo. Teprve až potom s kamene seskočil. Jeho výraz, byl opět kamenným, nečitelným. Pocity nechal odplout a tak.. Už zase nepotřeboval cítit nic. Ona? Nevěděl jestli ona nějaké pocity z toho dne měla, ale do té doby on nemusel ukazovat ty své.

K jeho vytí se nepřidala, což ho trošku zamrzelo, ale ovládl to a tak to v jeho vytí nebylo znát. Po chvíli přestával a jeho silný hlas se přestál rozléhat okolím. Když po chvilce se odtrhla, už necítil ten náhlý dopad toho, že se s ní musí mazlit. Pocítil úlevu toho, že kouzlo asi skončilo. Chvíli ji pozoroval jak usíná. Rozhlédl se. Nikde nikdo, jen oni dva. Tiše se vzdálil ke skále za nimi. Utrhl tam malou fialovou kytičku a potom ji hodil před její tlapy. Potom se vzdálil ještě jednou, ale tentokrát proto, že už ji chtěl nechat její osobní prostor, který ji celý den obtěžoval. Vyskočil na ten már metrů vzdálený kámen a koukal směrem k moři. Nechal pomalu všechny své pocity odplouvat. Nesměl se už víc propadat svým pocitům. Vlčici přece neznal. Ona neznala jeho. Až se dáma probudí, nechá Alduina tu? Nebo ho zavede k jejímu Společenstvu? Alduin nechce usnout, aby neprošvihl její probouzení, protože nechce, aby se probudil a ona tu nebyla.. Zase.
Byl celý prožitý den jen sen? On se zase probudí někde za mořem odkud přišel? Nikdo to nevěděl, on to nevěděl. Stačil první den na Ostrově a Alduin je ze všeho zmaten.. S plno otázkami v hlavě nakonec na kusu velkého kamenu usnul...

Posledních pár minut. Posledních pár minut do konce dnešního dne. Ona ho objala, sama.. Bylo to skutečné? Asi ne, nic na dnešním dnu nebylo skutečné. Nevěřil ani svým vlastním slovům, i když mluvit čistou pravdu. Až kouzlo skončí, uteče? Nechá ho jen tak? Opustí ho a bude muset hledat na vlastní pěst? Snad ne. Snad jej nenechá... I když, jo.. to znělo divně. Zatnul zuby a také ještě využil toho objetí, než skončí.. Pokud to skončí. Jak to skončí? Je tento tvořící se vztah jen vtipem bohů, nebo přetrvá? Sledoval měsíc, který byl na vrcholu. Neodolal. Začal na ten měsíc výt.

Řeknu ti to.. zítra? Asi jo.. Opět si přeložil. ''To mají vlci štěstí, že den za chvíli končí.'' Ušklíbl se. Blížila se půlnoc, a tím dnešním dnem bude končit. Už byl nadále zticha. Upřímně si užíval poslední minuty toho, že o ní byl spokojeně otřený. Ano, spokojeně. Seděli tak už snad celý den a mu to postupně přestávalo vadit.. Ale věděl, že musel přestat. Že brzy přestane, má partnera. Pomalu dýchal a jeho pohled směřoval k moři. Proč Alduina tak trestáš? Udělal si z něj cvoka už jako malému vlčeti, dáváš mu do cesty vlky, kteří s ním nebudou nikdy dost blízko, aby se otevřel někomu úplně.. Ale musel být sám k sobě upřímný... S touhle Šedou dámou.. strávil víc než dost času. Ale stála mu za důvěru? Za to, aby byla druhá v jeho životě, komu by začal věřit?

Nedovede.. Protože vůdce nemají.. Překládal si její slova opět. Povzdychl si. "A jak tedy přijímají nové členy do bratrstva? Když nemají vůdce?" Zeptal se a doufal, že ji teda správně pochopil, že nikoho nemají. Inu. Fajn. Kvůli zimě, ale nebyl.. věnován? Nebyl si jistý, myslela to takhle? Ach, čert to vzal! Zanadával si v duchu. Šťouchl do ní čumákem, přesně do jejího ramene o které se opíral. "Alduin doufá, že zítra bude lepší den. Že už se vrátí vše do normálu. Už musí Dáma že mě šílet a nejradši by utekla." Řekl své pocity nahlas. Nikdy to nedělal, proč teď? Kvůli dnešnímu dni, nebo kvůli ní? Na to si neuměl odpovědět. "Co války? Alduin je ze světa kdy války začali být na denním pořádku... On už od narození bojoval. Sám ze sebou. Někdy.. se neumí ovládat psychicky.. a teď už to nezvládne ani pocitově a fyzicky..." Vyprávěl ji. Možná jí to nezajímalo, ale mu začalo pomáhat myslet na něco jiného.

Nehledají se. Zopakoval si. Přemýšlel. Jak ho tedy mohla dovést tam? Dovede ho tam? Inu, snad ano. ''Uhm. Nedovede teda Šedá dáma Alduina k vůdci Společenstva?'' Zeptal se. ''Třeba se poznají mnohem lépe.'' Dodal, ale mnohem tišeji. Jakoby se bál, že by ho slyšela. Proč je ten dnešek tak zvláštní? Nebyl to on a on to věděl. ''Koho Šedá dáma zabila, nebo proč má vlčí ocas jako ozdobu kolem krku?'' Položil první dotaz o poznávání se. Chtěl ji poznat, ale zároveň měl v sobě hluboký blok, nechtěl ji poznat úplně, určitě je to špatný. Stejně ho v budoucnu určitě bude brát jen jako známého. Jo a mimochodem... Stále byl u ní opřený, dotýkal se svým tělem, toho jejího. Kdo ví jak dlouho už tak byly. Připadalo mu to jako věčnost, jako by ji už znal jako věčnost, ale ve skutečnosti stále nezná ani její jméno a proto ji nazývá Šedou dámou.

Opakoval si její slova v mysli a potom si je hned snažil přehodnotit do normálu. ''Všichni v chaosu jsou, úplně nenormální.... Takže v každém případě... Říkal si. Uchechtl se. ''Když Chaos nemá konkretní území, jak se členi najdou?'' Ptal se. Možná se ptal na složitější otázky, na které sice není těžké odpovídat, ale těžší přemýšlet nad odpovědí, která je ve skutečnosti myšlena. Zasmál se. Všiml si, že ukazuje a pozoruje jeho červené znaky. ''Alduin potkal zvláštního vlka, nabídl mu pár věcí a dokázal udělat toto. Alduinovi se to líbí. Dal mu i pár rad k jeho Elementu vody.'' Vysvětlil ji a stále se od ní nevzdalovat. Byly si tak blízko a přitom tak daleko, bylo to ironické...

Neodpovídala. Zdá se, že ji už nebavilo, poslouchat se, když jazyk nemluví to co hlava. Buď byl dnešek pravdu šílený, nebo... ne. Byl jen šílený. Když se Šedá přiblížila, povolil se. Otočil k ní hlavu, otřel se o její krk. Jeho vnitřní pocit, byl zase naplněn. ''Alduin se omlouvá...'' Zašeptal do její srsti. Chtěl být zase normální, ale nešlo to. Nikdy nebyl normální, byl divný a teď byl ještě divnější. Proč najednou chtěl tolik tělesného kontaktu, když se mu vždycky vyhýbal? ''Myslí si Dáma, že by takového cvoka chaos přijal do svých řad?'' Zeptal se. Ne bude znamenat ano, ano bude znamenat ne. Připomínal si. Ale co bude znamenat možná?

''Alduin už to pochopil. Dáma se mi to nemusí snažit vysvětlit, že mluví opak.'' Řekl a konečně našel kouska odvahy se na ní opět podívat. Tělo mu zůstalo napnuté. Bránil se ze všech svých sil zůstat na místě. ''Kéž by Alduina dáma znala. Ale asi by s ním Dáma tady teď nebyla. Kdysi zabíjel vlčata, aby přežil.'' Odkryl před ní malý zlomek své minulosti. Ten, který uměl odradit všechny. Nechtěl ji odradit, ale chtěl odradit sebe. Měla své společenstvo, měla teda asi svého partnera, i když tvrdí, že by ji nehledal. On byl cizák, kterého Šedá zaujala i bez kouzla. Nechal to tak, zavřel oči. ''Už nevím jestli je dobrý nápad jít s Dámou do jejího Společenstva. Co kdyby potom už Alduina nevnímala? Jakoby se dny předtím ani nestali. Dáma ho zachránila před sežráním, teď se nemůže Alduin ovládat a chová se jako pako a stojí ho spousta sil, aby zůstal v klidu.'' Řekl, otevřel oči a podíval se směrem k vodě. ''Ne...'' Zašeptal. ''Neměl by tu být. Neměl by se snažit dámě vejít do přízně, ať už to dělá schválně, kvůli tomu co dámě způsobuje mluvení v protikladech, nebo to schválně nedělá.'' Dodal.

Tahle slova, která vydávala její ústa. Normálně by se začal s ní hádat, začal by ohrazovat a slovně bránit. Začal být.. zlý.. Ale dnešek byl prapodivný a tak ta slova nechal jeho myslí proplout a druhým uchem vyletěla zase ven. Chvíli si její slova dával dohromady, než pochopil co tím chtěla Dáma říct. ''Pokud tě miluje, asi Dámu hledá a Dáma ztrácí čas se mnou tady.'' Řekl, stále se na ní odmítal podívat. ''Dáma není zrůda. Už od první chvíle se zdá jako správná vlčice.'' Zase by ho stáhla ta podivná síla a zase by k ní šel a objal by ji. Měla právo na svůj prostor a on to prostě musel respektovat, zvlášť když měla partnera. Dělá to to kouzlo, že mu to tak vadí? Neříká, že by jej vlčice nepřitahovala.. Bylo jaro, a i on měl chuť najít si partnerku, ne že ne, ale každý rok s tím úspěšně bojoval, bez toho aby se z toho tak trápil. Byl rozhodnut. Může za to ta proklatá magie! Tohle místo je prokleté! Řval si v mysli. Potom ho vyrušili z toho další její slova. Tohle by jednoho urazilo..
''Tohle, ať už je řečeno jakkoliv. Tak chytrý není. I když se Šedá asi říct opak.''

Chvíli její slova si užíval, než nad tím začal přemýšlet, než začal nad tím vším uvažovat. Hlava mu ještě jakštač sloužila. Že byla jeho jedna část popletená, neznamenalo že ta druhá neuměla ještě přemýšlet, tak toho náležitě se snažil využít. Mluví opačně! Došlo mu asi po pěti minutách ticha mezi nimi. Scvakl tesáky k sobě a napnul všechny svaly v těle. Donutil sám sebe se od ní oddálit. ''Alduin je hlupák. Omlouvá se.'' Otočil se k ní zády. Každý pohled na ní ho nutil opět po ní skočit a opět se k ní mazlit. Dokonce zavřel své oči a silou je tiskl k sobě. Bojoval sám za sebou. ''Neměla by ho teda Šedá dáma jít hledat?'' Řekl, dokonce v jeho hlasu bylo snad i slyšet bolest. Tak moc si s ním okolní divná magie hrála. Nebyl to on. Je na ostrově jen pár dní a už se nepoznával.