Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Rokle

Povzdechl si. „Aileen,“ oslovil vlčici a věnoval jí pohled, „nic nového v tvých očích nevypadá bezpečně.“ Pak se rozhlédl kolem sebe, aby se ujistil, že tu opravdu nečíhá nějaké nebezpečí. A vskutku nic neviděl. „Ale nebylo by to vůbec zábavné, když už ho znáš. Musíš trochu vystoupit ze své komfortní zóny,“ podpořil ji. Jen si neuvědomoval, že Aileen už ze své komfortní zóny dávno vystoupila a tuhle cestu si mohl nechat na jindy.
Lehce se na vlčici zamračil a nespokojeně švihl ocasem. „Zpochybňuješ mojí sílu?“ zeptal se zcela vážně, neb to bylo něco, co se mu opravdu nelíbilo. Však on byl jedním z nejsilnějších vlků na ostrovech! Kdo jiný se mohl vyrovnat polobohům? „Medvěd nemá důvod k tomu na nás vyběhnout,“ ohradil se a zavrtěl hlavou. Možná by ji přeci jen měl ukázat, jak takové nebezpečnější území vypadá? Alespoň by pak mohla prokázat trochu vděku za to, že ji tahal bezpečnější cestou...

// Mlžná džungle

// Červená louka

Zlatý vlk si ani neuvědomil, že u slunce proseděli tak dlouho. V přítomnosti Aileen čas zdánlivě utíkal rychle. Většinu času se snažil nevěnovat jí příliš intenzivní pohled, aby se nestyděla brečet. Slz si samozřejmě všiml - musel by být slepý, aby to šlo mimo něj! Ale neznal vlčici dost na to, aby se ji pokusil nějak utěšit, a tak jí věnoval jen jeho přítomnost a alespoň špetku soukromí.
Mnozí by si mohli myslet, že Atroxovi neustálé dotazy na bezpečnost polezou na nervy. Stavěl se k nim ovšem překvapivě klidně. „Je to bezpečné, neboj,“ ujistil ji s menším úsměvem. Mohl to zaručit? Rozhodně ne. Stát se mohlo naprosto cokoliv. Ale šance byla tak malá, že to Atrox nehodlal ani zmiňovat. „V mé přítomnosti se ti nic nestane,“ dodal pak ještě sebejistě. Pak na ní ale musel pobaveně mrknout. „Co by nás asi tak žralo? Nejsme kořist,“ zavrtěl hlavou, „neboj.“ Atrox do vlčice něžně šťouchnul čumákem, aby jí dodal trochu odvahy.
„Jiná cesta není. Pokud se tedy nechceš vrátit k portálu,“ vysvětlil s prostým pokrčením ramen. Chvilku zvažoval, zda Aileen protáhnout přes katakomby, ale nakonec se rozhodl, že to nebyl dobrý nápad. Ne, když se tak bála. Zvolil tedy ne-tak-strašidelnou cestu.

// Severní hory

Jméno vlka: Atrox
Počet postů: 9
Postavení: Sigma
Povýšení: -
Funkce: Hlídač
Aktivita pro smečku: -
Krátké shrnutí (i rychlohry): Vrátil se zpět do Zlatého lesa, kde se potkal s Aileen a trošičku i s Theronem. Přemluvil Aileen na zkoumání ostrovů mimo její domov a vydal se s ní portálem na druhý ostrov, kde našli obchůdek.
Smečková minihra: 9 (normální posty)

Atrox se zadíval na východ slunce s překvapivě necharakteristickým křehkým pohledem. Kam se jenom poděl ten vlk, ze kterého sálalo sebevědomí? Kam zmizela jeho hravá nálada? Pak ho ale Aileen svým hlasem vrátila do reality a zlatavý vlk opět nasadil masku hlavy rodiny. Nebyl žádná měkota! Minimálně to nemohl ukázat.
Z jejích slov dokázal odvodit, na co se ptala a co se stalo, aniž by to řekla na plnou hubu. Chvilku mlčel - vedl v sobě boj o tom, zda se vlčici otevřít, přeci jen nerad ukazoval svou slabší stránku. Za normálních okolností by tedy změnil téma. Ale teď? Něco mu v tom bránilo. „Stýská se mi. Stále. Asi to nikdy nepřestane,“ uznal konečně s menším povzdechnutím a přesunul zrak k zemi. „Čas ale zahojí leccos. Je třeba na ně vzpomínat s láskou, ne se smutkem,“ snažil se vlčici povzbudit s menším úsměvem.
Její narážka na změnu v něm cosi probudila. Jak kdyby s ní jeho nitro souhlasilo, no nedokázal si to uznat, a tak pocit rychle potlačil. Moc rád slyšel, že se Aileen zdejší místo líbilo. Už by na to i odpověděl, když si všimnul, že z portálu začínají nořit další vlci. Lehce se zamračil. Nehodlal z emocionální vlčice dělat výstavu a rozhodně se mu nelíbila představa čumilů. „Můžeme se sem vrátit jindy, co ty na to? Ať si to tu nevykoukáš. Navíc...,“ kývnul hlavou směrem k cizincům a hodil po Aileen pohled, který mluvil sám za sebe. S tím se rozešel pryč - nezapomněl ovšem zbytku vlků věnovat nemilý pohled.

// Rokle

Atrox poslušně seděl a čekal. Zrovna zíval, když se Aileen vrátila. Podíval se na ni, aby se ujistil, že byla v pohodě, a pak přesunul svůj zrak zpátky na červené květy. Moment. Načítávání. Huh? Hlavu rychle otočil zpátky k ní a lehce se zamračil. Něco na ní bylo jinak. Ale co? „Tím bych si nebyl tak jistý,“ odpověděl na téma původu, no stále přemýšlel nad tím, co se na ní změnilo. Něco to muselo být! Nezměnila si třeba barvu očí? Uh... „Prosím?“ Atrox ani neskrýval, že ho otázka překvapila. Sice nezněla rýpavě, no zlatavý vlk to vůbec neviděl tak růžově. Co by na něm chtěla měnit? Vždyť byl úžasný takový, jaký byl! Pche! „Já takový věci nepotřebuju,“ zamával tlapkou ve vzduchu, figurativně odhánějíc toto téma.
Východ slunce. Musel uznat, že jej dlouho neviděl. „Můžeme,“ kývnul tedy na její otázku s menším úsměvem a zvednul se. Aileen už se sama rozešla k východní části louky. Moc dlouho jí ta bojácnost nevydržela. Jen se na ní podívejte, pomyslel si pobaveně a vyrazil za ní. Držel se o pár kroků dál, jeho chůze mnohem sebevědomější a ráznější než opatrné krůčky Aileen.
Až když se usadila, zmenšil vzdálenost mezi nimi a přisedl vedle ní. Pohled mu ovšem na východu slunce nikdy příliš dlouho nevydržel a zrak mu neustále skákal směrem k vlčici. Co na ní bylo sakra jinak? Furt se mu na to nedařilo kápnout.

Na její nespokojené bručení a mručení jen pobaveně zatřásl hlavou. Neměla v sobě snad ani špetku dobrodružného ducha? „Sice mě neznáš, ale jsem součástí smečky, ze které pocházíš. Jsem synem bety. Znáš mého bratra. Proč bys mi neměla věřit?“ Atrox se jí snažil trochu šťouchnout správným směrem, no neuvědomoval si, že nic z toho vlastně neneslo příliš velkou váhu. Klidně mohl být nějaký Chaosan s magií, která mu dovolovala měnit svůj vzhled, a Aileen by to nikdy nepoznala. Ale on tohle zkrátka nechápal.
Naštěstí vlčici oslnil pohled na louku a Atrox jen hrdě vypjal hruď. Cha! No vidíš, že se ti to nakonec líbilo! A ještě bys mi to vytýkala! pomyslel si a spokojeně sledoval její úžas. „Já bych jim tvůj původ milerád připomenul,“ ujistil ji a když se vydala ke kvítí, nenásledoval ji. Zkrátka seděl na místě a čekal, až se princezna sama vrátí zpátky. Musel ji taky trochu nechat zkoumat samotnou, ne? Kdo by chtěl mít někoho furt za zadkem!

// Sněžné tesáky

Vlk kouknul na toho bojácného bobíka, co šel za ním, s pobaveným výrazem. Zaútočit na ně? Spadnout? Ha! „Musíš si trochu víc věřit. Kdo by si dovolil zaútočit na dceru alfy Zlaté smečky? Však by si proti sobě poštval celou smečku!“ Atrox zavrtěl hlavou. Podobně by si nikdo netroufnul na něj, kdo by přeci chtěl bojovat s polobohem? Kdyby byl v kůži normálního vlka, tak by to určitě nechtěl. „A abys nespadla, tak se stačí koukat, kam šlapeš,“ prohlásil a tlapou lehce šťouchnul do kamínku, který měl zrovna v cestě. Její důvěra ho ovšem potěšila a tak se narovnal ještě víc. Tak je to správně! Vkládáš důvěru do správného vlka! pomyslel si souhlasně a nevědomky se začal culit.
Na druhé straně portálu se usadil a čekal. Věřil, že za ním přijde, i kdyby to mělo nějakou dobu trvat. A vskutku to nějakou dobu trvalo. „Tak co, nebylo to tak strašné, ne?“ optal se, když se konečně objevila.

// Zlatý les

Věnoval Aileen lehce zmatený pohled, když se s vlkem - Theronkem, či jak jej nazvala - rozloučila, že se brzy vrátí. Atrox neviděl důvod k tomu, proč by neměl jít taky, ale zároveň se nehodlal vnucovat. Pokud nechtěl být v jeho supr-čupr přítomnosti, byla to jeho chyba! „Jojo, co nevidět budeme zpět,“ zamrmlal jen, aby se neřeklo.
Musel se držet, aby se nezačal smát. „Co si myslíš, že by na nich mohlo být nebezpečného?“ optal se hravě, zvědavý, co z ní vypadne. Kdyby tak přemýšlel každý, pak by nikdo nikam nikdy nedošel! „Nehledě na to, že s tebou jdu já. Já nás ochráním,“ mrknul na ni a hrdě vypjal hruď. Nuž, pokud byla naposledy na procházce s Naxinem, pak už se ze smečkového území opravdu dlouho nikam nepodívala. To se možná ani nedivil, že z toho měla takový viditelný stres. „Toulat se po okolí je zcela normální. Měla bys to dělat častěji. Být neustále na území smečky nemůže mít dobrý vliv na tvoje rozpoložení,“ Atrox sám nevěděl, kde se v něm něco tak hlubokého vzalo, ale najednou rozdával důležité rady. Určitě to je tím, že jsem tak chytrý, pomyslel si a lehce přikývl. „Tma ti snad ublíží?“ bleskový se na ní zase šibalsky zazubil. Bavilo ho ji takhle škádlit. To už se ale dostali k portálu, skrz který beze slova prošel. Aileen určitě bude následovat, ne?

// Červená louka

Když mu vlčice předala informaci, že Naxina dlouho neviděla, jen si povzdechl. Co jiného jsi čekal? uchechtl se sám sobě a zavrtěl hlavou. Naxin zřejmě musel mít nějaký pádný důvod, proč se jim vyhýbat. Byl to totiž podobně úžasný polobůh jako sám Atrox, a tak zlatavý vlk nebral v potaz, že by od nich mohl být odloučen z jiného důvodu, než že si to sám vybral. Z potenciální depresivní epizody ho ovšem Aileen rychle vytrhla - a to otázkou na to, zda vůbec můžou pryč z území. Atrox na ni chvilku jen tiše zíral. „Proč bychom nemohli...?“ optal se opatrně. Lehce se zamračil nad představou, že byla celý život jen na území smečky. Takhle je Aetas přece nemohl vychovávat, ne? Na druhou stranu... Když si představil, že by měl on dcery, tak možná k tomu měl své důvody... Bezpečí a tak...
S vlkem se Aileen znala jménem, a tak nechal většinu komunikace na ní. Jen přikývl na to, že se chystali na procházku. Na otázku ohledně jejich destinace odpověděl šibalským úsměvem. „Už jsi někdy byla v horách?“ optal se a vyrazil vpřed.

// Sněžné tesáky

Jeho zaskočení rozhodně šlo poznat, ale stejně rychle jak přišlo, tak zase odešlo. No a pak přišlo další v podobě překvapeného zamrkání, když zjistil, že nějakým záhadným způsobem znala jeho bratra - Naxina, ale ne jeho samotného. Přitom Naxina už tak dlouho neviděl! „Ano... Viděla jsi ho teď někde?“ zeptal se opatrně. Bratr mu chyběl, ale nechtěl se zbytečně radovat z planého poplachu. „Jinak se jmenuji Atrox, nepřekvapivě jsem synem Navina ze Zlaté smečky,“ dodal pak se zazubením. Pokud znala Naxina, určitě znala i jejich otce, takže představení byla spíš formalita. „Jsi sestra Alyanny, že?“ optal se, aby dal najevo, že i on znal její rodinu. Kdyby jen věděl, co se stalo na území smečky... Možná by se té otázce vyhnul.
Atrox by snad i povytáhnul obočí, kdyby nějaké měl. Pobaveně si prohlédl, jak se před ním nervózně vrtěla. „Klidně se můžeme podívat i dál. Kam jen chceš,“ nadhodil a švihnul ocasem. Není nač se bát! Však já nás ochráním, pomyslel si a párkrát přikývl, jak kdyby souhlasil sám se sebou. To už se k nim ale přiřítil další vlk. Matně si ho vybavoval, ale jméno mu nebyl schopný přiřadit. „Zdravím?“

Atroxe vykání lehce vykolejilo. Působil snad staře? Nebo jej nepoznávala jako člena smečky? Nespokojeně se zamračil, ale pouze na sekundu, aby si to nevzala nějak špatně. Vůbec mu nedocházelo, že mohla mít jen jinak nastavené meze slušnosti. Kdyby to nebyla vlčice, určitě už by spustil nějaké štěkání a vztekání o mládí. Ale vzhledem k nežnějšímu pohlaví druhé strany se snažil udržet své gentlemanské chování bez větších výbuchů agresivity. Celkem ironické, když tak trochu mluvil jak buran, co?
„Obcházel jsem hranice smečky, pak jsem vylezl na menší procházku, ale nějak mi to nevyšlo,“ přiznal a lehce pokrčil rameny. Už si vlastně ani moc nepamatoval, proč to tehdy udělal. Možná si chtěl taky pročistit hlavu? Eh, i kdyby ne, mohl to tak alespoň uhrát. „Takže asi máme dost podobné důvody. Jak lépe si pročistit hlavu než procházkou?“ mrknul na ni a pobaveně si prohlédl její zamyšlenou tvář. Přemýšlela nad jeho krásou? Úžasností? Haha! Správně! pomyslel si egoisticky a švihl ocasem.

// Tichá zátoka

Atrox měl hlavu plnou otázek. Měla bílá magii iluzí tak silnou, že mu změnila svět na léto? Ne, to nedávalo smysl, kdyby to byla pravda, iluze by dávno odpadla, když odešla. Tak co se stalo? Byla to vůbec její vina? Na chvíli se zastavil. Pravděpodobně ne. Přeci jen se ještě stále nacházel na ostrovech a ostrovy dokázaly být zákeřné. Nedávalo tedy smysl bílou slečnu hledat, nejspíš neměla odpovědi na jeho otázky.
V tom si ale všiml Alyanny sestry - Aileen, která to měla namířeno opačným směrem. Aniž by se nad tím nějak zamyslel, rozhodl se vyrazit za ní. S Aileen se ve smečce viděli a věděli o sobě, ale nikdy se s ní příliš neseznámil, přestože to byla sestra jemu blízké vlčici. Ideální čas to změnit! „Zdravím,“ houknul po ní, aby ji upozornil na svou přítomnost. „Kam máš namířeno?“ optal se. Furt přemýšlel nad procházkou, ale nějak se mu vždy podařilo projít tak dvě území a zase se vrátit do lesa. Pokud měla Aileen někam namířeno a on by šel s ní, třeba se mu podařilo rozhlédnout se po širším okolí.

Čas s bílou běžel nějak rychle. Ukázala mu iluzi Renbli, na kterou přikývnul. „Přesně!“ odsouhlasil s menším úsměvem. Předpokládal, že mu sestru ukazovala, aby dokázala, že ví, o jakou rodinu se jedná. Ale kdo by to nevěděl! Jeho rodinu přeci museli znát všichni členové smečky.
Atrox by za normálních okolností kručení v břiše bílé slečny odepsal jako pouhý klam kvůli jeho horšímu sluchu. Ona sama na to ovšem tak silně nezareagovala, že jej nemohl ignorovat. Zatímco si promýšlel, co by mohli lovit a jak během lovu s vlčicí komunikovat, něco se stalo a najednou bylo vše úplně jinak. Jak kdyby čas poskočil. A bílá odešla.
No moment, co to jako bylo? To udělala ona? pomyslel si a zamračil se. Rychle se otočil a už si to štrádoval zpátky do lesa. Nutno podotknout, že odešel dřív, než se z Tiché zátoky stala Hlasitá zátoka!

// Zlatý les

Až teď si všiml, že se v blízkosti vlčice zdržovala lasička. V té tmě mu nějak splývala se světlým kožichem jeho nové společnice. Jen další důkaz toho, že Atrox nebyl stavěný na pozici lovce. „Ta je tvoje?“ optal se zvědavě a kývl na nadšenou lasičku. Na ostrovech viděl už spoustu zvláštních věcí, vlastnění kořisti jako mazlíčka by ho tím pádem vůbec nepřekvapilo.
Na otázku ohledně smečky se mu dostalo kladné odpovědi. Uf, jeho paměť ho přeci jen nezradila! Iluze ho trochu překvapila, ale už si začínal dávat dohromady, že vlčice nejspíš nedokázala mluvit. Nebo nechtěla. Oboje bral jako validní možnosti, každopádně se taktně vyhnul otázkám směřovaných na dané téma. „Dcera?“ ujistil se ještě a sledoval, jak iluze zase zmizela. Velmi dobrý trik. Možná by si takovou magii měl pořídit taky? „Já jsem synem Navina,“ aby nebyla ona jediná, kdo o sobě něco prozrazuje, i on se rozhodl sdílet, koho synem byl. Chvilku čekal, aby viděl reakci - netušil, zda o situaci jeho otce měla přehled, nebo bude muset podat důkladnější vysvětlení.

Když k světlé vlčici došel, slunce už bylo dávno pryč. Bylo tedy o něco těžší rozpoznávat některá gesta a hlavně výrazy v tváři, ale rozhodně to nebylo nemožné. To by jejich komunikaci totiž dost ztížilo. Na jeho pozdrav se mu totiž nedostalo žádné slovní odpovědi. Z reakce ovšem odvodil, že jeho přítomnost nebyla nežádoucí, což ho mírně zmátlo. Možná je zkrátka neschopná slova úžasem? To by celkem sedělo, když mě vlk poprvé uvidí, jeho ego vyhrálo nad zdravým rozumem a chopilo se jeho myšlenkových pochodů. Nehodlal však konverzaci jen tak vzdát. „Jsi ze Zlaté smečky, ne? Minimálně jsi byla, přísahám, že jsem tě tam někdy viděl,“ nadhodil tedy jeho hlavní důvod, proč si s ní přišel povídat. Upřímně netušil, kdo všechno ve smečce ještě byl a kolik vlků naopak odešlo. Možná by to tahle vlčice mohla vědět? I když, teď když na ní koukal, nevypadala úplně... No, jak to říct slušně. Vypadala, že byla dlouho mimo.