Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  « předchozí  1 2

Sestry dostali své odpovědi a sešlost se pomalu a jistě ztenčovala. Mer si chápavě přikývla a spojila si všechny odpovědi, ''Takže Ostrov co se jmenuje Mois Gris, jsou tu smečky Společenstvo Chaosu, Zlatá a Daén. Výborně.'' Zamumlala si pod nosem. Nakonec pak i fialová odešla a dva šedí taky vypadali že plánují odejít. Pak už zbýval ten nejtmavší šedivák, který se zajímal hlavně o Merinu sestru. No, rozhodně se neznali, když tu večer se nějakým zvratem objevili. ''Tak co, budeme prozkoumávat dále spolu, nebo se to vezmeme každá jinudy.'' Tak či onak, potřebovali nějaký plán a Mer už nedokázala sedět na jednom místě, byla tak nervózní z toho, že pořád toho nevědí dost. Byla si tak jistá, že neřekli všechno o těchto místech a ona se to prostě chtěla dozvědět. Všechny ty zdejší tajemství a proč je tu dostala při lovu bouře. Ah!

Mer se rozhlédla po vlcích a očekávala odpověď. Její sestry se začali zajímat o tu květinu. Pozvedla obočí, opravdu to bylo to, co je zaujalo, když potkali tolik vlků, kteří by jim mohli říct co to tu je za místo? Nakonec se ozvala šedá s druhým ocasem kolem krku. ''Ale takhle jsem to..'' Chtěla říct, že takhle to nemyslela, ale ozval se černobílý s červenými znaky. Mluvil jako kdyby to tu dokonale znal a dokonce vyšlo najevo, že ti dva spolu spatří do jedné smečky a poukázal i na šedého, který patřil zdá se k jiné smečce. No, Mer zatím o smečce neuvažovala, stačilo ji, že se konečně dozvěděla. ''Takže Ostrov Mois Gris..'' Zopakovala si a pak se podívala po fialové, které se ptala po svých sourozencích. Asi neměla to štěstí jako Mer, že se tu dostala i se svými sestrami najednou? ''Třeba tu někde jsou a najdeš je.'' Houkla jsem k ní. Pak ten, co se představil jako Alduin odešel s tím, že jde za svými vlčaty. Pobaveně jsem se ušklíbla, jak roztomilé! ''Jestli je tohle Ostrov tak to bude sranda tady zůstávat. Snad je dost velký jak tvrdil ten co odešel.'' Houkla ke svým sestrám.

<- Krapníková jeskyně (přes Sněžné)

Možná měla skutečně Mer síly na rozdávání, ale faktem bylo, že byla taky unavená. Jenom si to prostě nechtěla přiznat, vždy se snažila být lepší, než její sestry, i když je měla ráda a vycházela s nimi. Udělalo ji radost, když si všimla, že jsou Ikari s Ithial za ní, ale nějak víc najevo, než nepatrným úsměvem, to nedala. Nakonec byla Mer u jezera, kde stálo plno vlků. Nedělala si větší vrásky a rovnou na všechny promluvila; ''Nazdar!'' Jednoho po druhém si pořádně prohlédla. Ráda na sebe strhávala pozornost, ''Hey, tu se ségrami jsme zabloudili v bouřce, nevíte náhodou co je to za místo?'' Nějak jsem vynechala fakt, že se tu všichni baví o nějaký kytce a fakt, že jsem si tu mezi všechny nakráčela jako by mi to tu patřilo, nebo že jsem si myslela o sobě kdo ví co. No, jednoduše jsem se jen nebála otevřít pusu. Holá huba, holé neštěstí, no ne?

<- Sněžné tesáky

Mer následovala své sestry do jeskyně. Kde na chvíli i ona složila hlavu. Na otázku Ikari se Mer ušklíbla, ''To jistě, hlavně si myslím že aspoň bude zábava. Doma byla už nuda.'' Bylo to pořád to stejné, ten samý stereotyp a Mer ráda zkoušela nové věci. Mimoto, možná i tady byly nějaké smečky? Po chvíli lenošení se nakonec postavila. Venku už byla sice tma, ale rozhodně nechtěla zůstat zalezlá celou noc. ''Nevím jak vy sestry, ale já jdu zjistit kde to vlastně jsme.'' Zas tak unavená nebyla a bez rozhlédnutí se vůbec vyšla zase z jeskyně ven a slezla zbytek hory. Dokonce se k ní donesli i ne příliš vzdalené hlasy. Třeba ji poví kde vlastně jsou!

-> Vlčí jezero (Přes Sněžné)

Scházeli z hory a Ikari si všimla jeskyně. Netrávili dnešek větším mluvením, ale možná je všechny, ačkoliv si to stále nechtěli úplně přiznat, stále držel šok. Až si odpočinou a vytřídí myšlenky, bude jim to zase mnohem více přemýšlet. Mer rozhodně to viděla jako příležitost průzkumu, ať už se sestrami, nebo bez nich, byla dobrodružné povahy. Cítila však na sobě, že její síla byla menší a průchod sněhem, a to nešla první, ji vyčerpal mnohem víc, než na co byla zvyklá za těch pár ročních období co prožila. Rozhodně to vypadalo na zdejším místě na zajímavé dobrodružství a o to víc ji to lákalo. Prozatím však následovala své sestry do jeskyně. Nebylo třeba potvrzovat slova, které byly už řečené sestrami a prostě jen kývla, ačkoliv to nejspíš neviděli, protože šla Mer poslední. A to ráda byla spíš první.

-> Krapníková jeskyně

Mer si všimla že i věci sester byly pryč. Nejspíš to neztratili jenom tak, nemohli přece všichni ztratit všechno. Nakonec se vrátila do reality, asi skutečně nemělo cenu přemýšlet nad tím mnohem víc. Třeba každá své věci jednoho dne objeví.
Ikari svým způsobem přikázala, že z toho místa odchází, Ithial přikývla a Mer nezbývalo nic jiného. Teda mohlo, ale zatím se od sester dělit však nechtěla. A tedy se připojila do lajny za Ithial. Držela se jí za ocasem a víceméně šlapala do stop, které udělali sestry před ní. Většinou ona se snažila být ve vedoucí pozici, ale tentokrát to nechala na své starší sestře. Něco si zabrblala pod čumákem, protože obě řekli to stejné co Mer řekla první, ale jen jinak zformulované. ''Kdo ví co jsme vše ztratili, možná to nebyly jen naše věci.'' I zkušenosti co jsme už získali, magie.. Pokud skutečně ztratili víc, než jen své přívěšky, mohl být každý neopatrný krok neznámým prostředím osudný. Mer se však nebála, když prvotní šok zmizel, byla odhodlaná to tu prozkoumat, mohlo ji tu čekat zajímavé dobrodružství. Nejvíc ji asi mrzelo, že neuvidí zbytek rodiny už nejspíš. Byla tedy ráda, že tu jsou aspoň Ikari s Ithial.

Meridiu uklidnilo, že její sestry tu byly také. Že je v bouři neztratila a mimoto, nejspíš by si to asi ani neodpustila. Vzala si vedoucí roli při lovu a ztratila by své sestry, to by se příliš nepředvedla. Ale byly tady. Jenže teď zbývalo zjistit kde to je, to tady. Ikari i Ithial dali své překvapení najevo o dost hlasitěji, než Mer. Ale nedivila se. Nemělo cenu mluvit na každou zvlášť a proto jen pronesla; ''To kdybych věděla.'' A dodala beznadějný vzdych. Znovu se pořádně rozhlédla, byla to zvláštní bouře a jak se znenadání objevila, tak zmizela a nebylo po ní ani památky. ''No, stáním na jednom místě se nejspíš nedozvíme kde jsme se to octly. Jen jedno je jasné. Stejnou cestou se domů nevrátíme.'' Znovu se povzdechla a pohlédla na sestry. Chtěla si sáhnout na krk, na její řetízek, ale se zděšením zjistila, že se na krku nenacházel. Nejspíš se v bouři uvolnil a někde spadl. V blízkém okolí jej neviděla, jakoby se vypařil. Byl pro ní důležitý... ''Asi..'' Podívala se opět na sestry, ''Bychom měli někoho najít, nebo to tu alespoň prozkoumat. Možná najdeme cestu zpět domů.'' A nebo tu zůstaneme už navždy uvězněné, ale zdálo se, že místo pod nimi je poměrně rozhlehlé.

<- Příchod

Se sestrami trávila Meridia mnoho času, tolik že se nikdy pořádně neseznámila s ostatními vrstevníky, ale moc ji to netrápilo, byla sama sebou mezi svými. Avšak netušila že se jeden den tolik změní a jejich životy už nikdy dál nebudou jako doposud. Že se jejich cesty i částečně rozdělí a už spolu nebudou trávit téměř každý den.
Jeden krásný den, když by nikdo neřekl že se objeví bouře, se Meridia se svými sestrami Ithial a Ikari vydala na lov. Chtěli ulovit nějakou dobrou vysokou. Po několika hodinách stopování však přišla bouře a oni v ní uvízli, nedokázali najít cestu zpět ke smečce. Zdálo se, jakoby v ní bloudili hodiny a hodiny až... to najednou přestalo... z příchozího jara, opět jejich tlapky byly ve sněhu a počasí se uklidnilo a vyčasilo se.
Tohle místo Meridia neznala. Chvíli z toho byla v šoku, načež se rozhlédla okolo sebe, ''Sestry?'' Zvedla hlas, zda jsou tu s ní také. Z místa kde byly viděla na téměř celý první ostrov. Ač byly poměrně vysoko a pořád se tu držel sníh, a byly pod nimi i mraky, šlo vidět. Byla zmatená, kde se to mohla tak najednou ocitnout? Co to bylo za zvláštní bouři, která je z lesa dokázala vynést někde až do hor? Tak málo odpovědí na tuto zvláštní událost.


Strana:  « předchozí  1 2