Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Kol a kolem, okřídlený vlk mi pomohl dostat se nahoru, stejně tak mě podporovali vlci zespod. Nakonec jsem se však podívala na dolů a Rhaax se zrovna snažil dostat pryč z díry samovolně. To už mu ale síly došli a on vypadal, že brzy spadne dolů do hlubin.
Pokusila jsem se jej zachytit za zátylek a jestli se mi to povedlo, snažila jsem se i přes bolest v tlapě, jakmile jsem byla zapřená tahat nahoru. Doufala jsem, že ostatní pomohou také.
Když bylo snad úspěšně všechno za námi, přišli samozřejmě dotazy o tom co se stalo a tak. Podívala jsem se po ostatních, ale prozatím nikdo nic nezačal. Odkašlala jsem si, ''Hledali jsme spolu s mluvící pumou z jiného světa jednu jejich ztracenou vlčici.'' Začala jsem tedy a nasála vzduch do plic, ''Naše pátrání nás dostalo až tady, tady kde probíhal boj a snažili jsme se zachránit naše přátele a do boje jsme se tedy také zapletli. Tuhle díru způsobili jejich vlci.'' Rozhlédla jsem se. Všichni utekli, zůstali jsme tu jen my a tak bylo jen jasné, že podezříval nás. ''Je mi líto škod, které jsme soubojem způsobili, ale snažili jsme se vyhrát, přežít..'' Lehce jsem uctivě sklopila uši dozadu. Z vlka vyjadřovala autorita, ale taky možná to bylo tím, že vlastnil křídla? Proč vlastnil křídla!? Ale tady to mohl být ten pověstný Alfa ze zdejší hory, znala jsem ho z vyprávění, ale ani jedno z nich se netýkalo toho, že by Alfa horské smečky měl křídla.
Podívala jsem se následně na Citru, ''A Havo..?'' Naklonila jsem hlavu a otázku nechala nedořčenou. Můj přítel to nebyl, byl Rhaaxův. Ale to ona se zeptala na Riccu. ''Třeba do díry nespadla a odešla?'' Zvedla jsem hlas v dotazu.. Ale tím u mě lehce klesla, nepomohla nikomu z nás. Její pach pomalu mizel, odešla.

Nadšeně jsem zavrtěla ocasem, ačkoliv to nešlo již vidět, když i on pochválil moje magické schopnosti. ''Děkuju! Ale překvapila jsem i sama sebe.'' Zasmála jsem se nad tím. S tím světlem jsem to minimálně taky vůbec udělala poprvé. Většinou jsem si jen lehce svítila na cestu.
To už se k nám přidal Sivatag, že jestli někdo potřebujeme pomoct se šplháním. Rhaax na to pohotově odvětil, že by měl pomoci mě, ale já jsem viděla i jeho stav, na čemž jsem se na něj zase zamračila, ''Nehrej si na tvrďáka Rhaaxi, to co jsi tu předvedl bylo úctyhodné, ale je úctyhodné i umět si požádat o pomoc.'' Ale tentokrát jsem jej nekárala, spíš.. jsem to s ním myslela dobře, ale to už se nám nad hlavami objevila Citra ještě s někým.
Slunce už zapadlo a i když noční obloha byla také pěkná a čistá... Tma v díře jednoduše byla. Ale to už Citřin společník se rozohnil a šlo vidět pěkně na místo kde jsme měli vyšplhat. Nabízel pomocnou tlapu. Byla tu opravdu tma a i když nahoře plápolal oheň, dopomohla jsem i já malou zářivou kuličkou která nám svítila pod nohy, abychom tlapky pokládali dobře, aby při nejlepším nesjela noha.
Jenže.. To jsem už zase blbě došlápla, ''Au!'' Sykla jsem a pravou tlapku jsem trochu stáhla k hrudníku. ''Nerada to přiznávám, ale asi já budu potřebovat pomoc také..'' Nakonec jsem to zvolala i k tomu vlku nahoře, zároveň i ke svým přechozím slovům k Rhaaxovi, ačkoliv i Sivatag se mi snažil pomoc, což jsem oceňovala. Kdo by čekal že to vlka bude tak omezovat?! Nikdy jsem zraněná nebyla, bylo to poprvé.

Tak a když to budu mít špatně- rovnou mě zastřelte. :D
Z účtů jednoho hráče

Z Alduina na Hádese
-> 194 kšm, 4 rubíny
Z Atraye na Hádese
-> 158 kšm, 6 rubínů

To je celkem 352 kšm, 10 rubínů (100kšm = 452kšm / 5% - Poplatek za převod je 23 kšm)

Nové zůstatky na postavách-
Alduin - 0 kšm, 0 rubínů, 2 mince
Atray - 0 kšm, 4 rubíny, 2 mince
Hádes - (372-23=) 349kšm, 15 rubínů, 3 mince

Ták- dále pokračuji teď jen s mincemi.

Z Alduina na Ushari
-> 2 mince
Z Mielei na Ushari
-> 1 mince
Z Wyiana na Ushari
-> 2 mince
Z Atraye na Ushari
-> 2 mince
Ze Solari na Ushari
-> 3 mince
Z Hádese na Ushari
-> 3 mince

13 mincí (520kšm / 5% poplatek za převod je 26 kšm) Platí Wyian.

Kompletní seznam stavu účtů
Alduin - 0 kšm | 0 rubínů | 0 mincí
Mielei - 56 kšm | 1 rubín | 0 mincí
Wyian - (51-26=) 25 kšm | 4 rubíny | 0 mincí
Atray - 0 kšm | 4 rubíny | 0 mincí
Solari - 23 kšm | 5 rubínů | 0 mincí
Ushari - 50 kšm | 6 rubínů | 16 mincí
Hádes - 349 kšm | 15 rubínů | 0 mincí

Převedeno

Popotáhla jsem opět soplíky hluboko dovnitř do nosu, když se o mě opíral a zároveň se mě zeptal jestli furt bulím. Zamračila jsem se jeho směrem, ''Já? Ne.. To jsem furt mokrá od svý vlastní vody.'' Lež, samozřejmě. Když se zdálo, že už může stát sám, pomalu jsem se od něj oddálila- samozřejmě připravena ho kdykoliv znovu zachytit, kdyby zavrávoral. ''Um.. Rhaaxi?'' Počkala jsem až si zachytím jeho pozornost, ''Promiň za.. eh.. mou jízlivost předtím.'' Prostě jsem cítila, že se mu za to musím omluvit, to co předvedl.. to rozhodně jsem nechtěla již dále nijak zpochybňovat. ''Myslím tím..'' Podívala jsem se na nebe, které už zase mělo čistou oblohu, ''Myslím, že jsi opravdu silným vlkem a to co jsi tam nahoře předvedl.. to jsem ještě nikdy neviděla..'' Věnovala jsem mu pohled s tentokrát velmi milým úsměvem, ''Ale musím říct, že tvé blesky mají teda páru.'' Z úsměvu se to proměnilo na smích, jo.. stále jsem byla trochu ožehlá, ale nic co se za pár dní nespraví.
Pak jsem zastřihla ušima, protože jsem slyšela hlasy, které se postupně blížili, bezpečně poznané že se jednalo o Citru, což poznal i Rhaax! ''Měli bychom se pokusit dostat nahoru.'' Reagovala jsem na Rhaaxe a podívala se zpětně i na Sivataga (/protože by tam měl být jakoby no.). Udělala jsem krok před, ale zároveň čekala na Rhaaxe, protože jsem si nebyla úplně jistá, že by dokázal sám šplhat, ostatně.. ani já si nebyla jistá. Kulhala jsem.

<- Tajga

Zápis Noramu 2/2
Pomalu jsme kráčeli k horám a moje Luna letěla o kus před námi. Začala se chovat podivně a neskutečně nervózně. Varovala nás, že před námi něco je, něco velmi špatného. Pak se zmizela schovat, a tak se zatím začal vymýšlet plán. Skončilo to tak, že se Ricca spolu s Lokim rozhodli jít nahoru na horu, aby zjistili něco více právě z výšky.
To jsme zůstali teda s Citrou, Sivatagem a Rhaaxinem stát a čekat, ale to se už začala zvláštně otřásat země. Pak přišel menší sesův půdy a my museli utíkat, aby nás nezasypala sprška kamenní, tomuhle jsme se úspěšně vyhnuli, až na Sivataga, kterého jsme při běhu bohužel ztratili, ale na pláni vedle hory probíhal šílený souboj a proto nebylo možné se vrátit pro něj. Rhaaxin za tím vším poznal nějakého svého přítele, kterého se rozhodl zachránit, byl zraněný.
Rhaaxin se připravil do boje, já se rozhodla zůstat po jeho boku, pomoci mu svými schopnostmi a Citra se prozatím snažila odplížit k Ricce, která se tam mezitim zčistajasna, ukázala. Nakonec k nim se vrátil k Sivatag s pomocí Lokiho...
Boj trval, já dostala zásah bleskem, co se mi prozatím zůstalo za následek v hlavě.. Praskaní blesků, moje vlna a nakonec moje obří světlo.. A bylo po boji, Havo s Citrou zmizeli z dohledu, obří díra v zemi ve které byl na chvíli Rhaaxin mrtev a já kvůli tomu málem úplně zkolabovala strachy..
Jo, všichni jsme skončili pěkně utlučení, lehce zranění, ale.. nejspíš jsme z toho všichni vyvázli živí.
Konec zápisu
Rhaaxin požádal o pomoc na nohy a tak jsem se jej snažila opatrně podepřít a být mu dobrou oporou o kterou se mohl opřít. ''Víš.. Jsem ráda, že.. opravdu nejsi mrtvý.'' Zašeptala jsem tak, že to mohl slyšet pouze on jediný, jelikož jsem jej se snažila podepírat, tak jsem to k jeho oušku měla dost blízko, aby to nezaslechl nikdo jiný. Na jeho dotaz jsem kývla, ''Nevidím žádnou změnu.'' Myslela jsem tu na jeho oči.. Ptal se na jejich barvu. Ale na druhou stranu, já měla stále lehce zmlžený pohled od slz, které jsem předtím kvůli úplně cizímu vlků vyronila!

<- Nížina hojnosti

Zápis Noramu 1/2
Dostala jsem se až do Tajgy, kde jsem následovala stále to zářivě modré světélko, bludičku, která mi jakýmsi způsobem strašně prostě lákalo sledovat. a tak jsem se dostala až někde na vyhlídku kde se utábořila zvláštní trojice, Vlčice Selaine, havran Raever a kočičák Loki.
Byla to ta část, kterou jsem víceméně promlčela a jen poslouchala o co šlo, že hledali vlčici Iriestu, která zde byla před nějakou dobou a donesla semena. Byla zde spousta tváří, které jsem znala, ale i spousta tváří, které jsem viděla prvně v životě.
Nakonec došlo na rozdělování skupin. K mému štěstí jsem si vybrala skupinu kde jsem, až na jednoho vlka, znala všechny. Riccu, Sivataga, Citru a pouze jeden velký neznámý Rhaaxin. A tak jsme s naší skupinkou vedenou čokoladovým kocourem Lokim vydali směrem k horám. Luna byla vyslána dopředu...

-> Hraniční pohoří

<- Tundra
/Noramská, takže také před ještě za Shine

Podívala jsem se na Citru a přikývla jsem přičemž jsem zamávala ocasem. ''Ano, přesně tohohle vlka myslím.'' Kupodivu mě až její znalosti o ostrovech překvapovali, co všechno stihla! Ale měla jsem ráda takové živé vlky, bylo hned s nimi více legrace!
Pak jsme přišli na pláně, přičemž reagovala Citra jestli je to takhle běžné co se týče zdejších rostlin, ''Myslím, že jo. Je tu celkem dost zvláštností. Třeba právě tato flóra u které se pak všichni dokážeme sejít a něco se o ní dozvědět.'' Přikývla jsem a sama jsem došla také k černé vlčici (Shine). Jednalo se o Váčkovku duhovou, která dokázala tak nějak ventilovat magii těchto ostrovů, protože svým používáním ji dosti dokážeme i spotřebovat.
Time skok
Když jsem se pak rozhlédla Citra byla pryč. Podívala jsem se ze strany na stranu, a skutečně. V tom mě o kus dál něco malého zářivého zaujalo a tak jsem to prostě rozhodla se následovat.

-> Tajga

Poměrně trpělivě jsem čekala na Citru jestli se rozhodne pokračovat s tím kdo přišel, nebo dále se mnou. Už-už jsem nervózně chtěla přešlápnout a říct, že odejdu. Ale to už ke mě přišla a s tím jsem se ji zeptala jestli je v pohodě a ona, že jen v rámci mezí. No, lehce lítostivému pohledu jsem se stejně nevyhnula, neboť mi bylo líto nejspíš smutného vztahu který ty dvě mezi sebou měli. Ale já byla cizí pro jednu, i pro druhou, a tak jsem se do toho neměla míchat a o to jsem se také snažila.
Když pověděla, že bychom se měli přesunout, přikývla jsem hlavou. ''S tím souhlasím.'' Usmála jsem se na ní a podívala jsem se kupředu, no přece nepůjdeme tak potichu ne? ''Jak dlouho to už jsi? Nebo ses tu narodila?'' Pozvedla jsem zvědavě obočí, ''Už jsi mimo tadyhle Wua-'' Když jsem se ohlédla zpět, už tam nebyl- rychle si sbalil svoje cinkrlátka a odešel, uchechtla jsem se nad ním, ''..Už jsi navštívila i Mistra ve Svatyni?'' Za každou cenu rozvít téma! Nechtěla jsem vidět svou společnici smutnou.

-> Nížina hojnosti

Doslova to byla jen krátká chvíle co jsem se ujala znovu utrácet u Wua, který měl nejspíš v tomhle místě doslovně jednu ze svých nejpočetnějších uzavřených obchodů. Pouze hádám, jen díky tomu provozu tady.
No, otočila jsem se na dvě srnečky, které jsem nechala o samotě si promluvit. No osamotě.. To by tu nesměli přijít další si nakoupit a pak se tu vybavovat jako kdyby jim to tady patřilo. Světlá srnečka se hodlala odejít a rozloučila se. ''Těšilo mě.'' Poznamenala jsem na rozloučenou, potvrzeno s úsměvem a chvíli jsem sledovala jak i Peisin miniaturní ocásek pomalu mizel.
Pak jsem se podívala na Citru. Zdálo se, že tohle setkání příliš nečekala. ''Jsi v pohodě?'' Přišla jsem blíže k ní. Znala jsem ji sice velmi krátkou chvíli, ale u Peisii se nechovala tak jako doposud ke mě. Sestry? Možná matka s dcerou? Netušila jsem. Už jen takhle první chvíle, kdy hned nahoustla atmosféra okolo nich, bylo však jasné, že si mají do budoucna ještě co vysvětlovat.

Spokojeně jsem očekávala na odpověď srnečky. Do toho došla, snad ve stejný okamžik jako já, i další. Podívala jsem se na ní. Nově příchozí byla o dost světlejší, ale i tak si byly v mnoha směrech velmi podobné. Ta, se kterou jsem doposud byla a doběhla ji, se konečně představila jakožto Citra a rovnou představila i tu druhou jako Peisia. Lehce jsem natočila hlavu. Peisia si šla nakoupit a Citra mi mezitím povyprávěla, že mi tady chtěla ukázat polární záři, ''Jo, byla úžasná. Předtím jsem ji taky stihla vidět.'' Usmála jsem se, abych ji uklidnila, že jsem o nic nepřišla. Pak mi ukázala novou naušnici, ''Je krásná.'' Zazubila jsem se a pak jsem si všimla zvláštně nervózních pohledů z jedné na druhou. Což mi v ten moment došlo. Vlčice byly jedna rodina a já.. tu teď byla navíc. Chvíli jsem střídala pohledy mezi Citrou a Peisiou, než jsem se zhluboka nadechla, ''Dobře... trochu to tu vypadá na nevyřčené věcí.. Eh..'' Odkašlala jsem si, Mielei, hlavně se do toho nepleť. Napomenula jsem se, a rozhlédla se. ''Eh, já se trochu vzdálím. Já na tebe počkám a kdyžtak mi pak řekni jestli mám odejít, nebo..'' Nedopověděla jsem to, Citra vypadala dost chytrou a tak si to jistě dokázala domyslet. Já udělala pár kroků k Wuovi a znovu si prohlédla zboží, které měl. Přísahala bych že tu jsou nové věci a to jsem tu doslova byla jen před pár hodinami! Možná ani to ne! Zaujal mě jeden náramek, byl zcela obyčejným, ale dle Wua se v něm skrývala hojivá síla. Tak jsem si jej vzala, zaplatila a posadila se o kousek dál, přičemž jsem čekala na vyjádření Citry.

Kasička: 76kšm
Nákup: Chladivá náplast - 50kšm
Zbyde: 26kšm

Schváleno

<- Tajga

A vskutku, brzy jsem byla na stejném místě jako jsem byla předtím a vylepšila si své magie. Dokonce i Wu tu stále byl. Zachechtala jsem se, protože přesně u něj byla i srnečka. Došla jsem až k nim. ''Tak tady jsi mi utekla. Ještě jsem nestihla ani zjistit jak se jmenuješ!'' Zasmála jsem se a tím mi došel ten druhý hlavní fakt, neznala ani ona moje jméno, ''Já jsem Mielei.'' Ano, ano. Takhle je můj čin splacen, hehe.
Chvíli jsem váhala a přemýšlela zda se znovu nakouknout k Wuovi a pak jsem se podívala na srnku. ''Tak copak si u něj koupila?'' Pozvedla jsem pobaveně obočí. Tak nějak jsem se snažila, aby Wua nezahlitila otázkami jaké měla předtím na mě, měla jsem pocit, že stejně moc nepochodí, Wu nemluvil bohužel.

<- Průliv

Srnečka byla rychlejší, než jsem si myslela. Její krátký ohonek mi brzy zmizel z dohledu, ale pro můj klid, ještě se tu nacházelo trochu sněhu, obzvlášť čím dál víc na sever. A tak jsem se snažila následovat stopy, které tu všude kolem byly. Byly tu stopy i jiných druhů, než jen ty vlčí, ale přesto jsem se snažila soustředit čistě na ty nejčerstvější, ty vlčí, které tu určitě musela nechat ta srnečka. ''Sakra, musím se jí zeptat na jméno.'' Zanadávala jsem si. Přece ji nemůžu do konce života nazývat ''Srnko''.
Nad tou představou, že kdykoliv ji potkám a řeknu 'Ahoj srnko,' jsem se z hloubky duše zasmála. Jistě, jak jinak. Zašvihala jsem ocasem a tím jsem z lesa vylezla opět na samotný sever a stopy mě vedli až do dáli kde jsem předtím potkala Wua a rozloučila se s Merlin a Ushari.

-> Tundra

Lehce jsem se zazubila při jejich slovech, že skutečně jsem o něm nic moc nevěděla. Ona se ho zkoušela ptát, ale taky se ji nikdy nedostalo odpovědi. Zasmála jsem se tomu, ''Ach ano. Myslím že na ostrovech není vlk, který by o něm věděl dost na to, aby dokázal na tyto odpovědi odpovědět. Vyjma jeho samotného, ale jak sis asi stihla povšimnout.. Moc toho nenamluví.'' Zasmála jsem se.
Pohlédla na Lunu a pak další otázka. Srnečka byla nejspíš od přírody zvědavá, stejně jako já! To se mi líbilo! ''Hm, dostala jsem ji už jak jsem byla malá. Sovy jsou všeobecně inteligentní, nerozumí asi všemu, ale rozhodně rozumí takovým těm jednodušším věcem, jako že na jméno přiletí, drží se furt u mě. Občas mi stačí jen, když se na ní podívám a vím co mi chce říct, ale to je jen můj osobní pocit. Někdo by ji nezval pouhým mazlíčkem, pro mě je to už dlouholetá přítelkyně.'' Řekla jsem se zazubením. Teda konkrétně dva roky.. ale, to byl nepodstatný detail, že?
Na další otázku už jsem ji odpovědět nestihla, rozešla se dál a já rychle se ji snažila dohnat, tak rychle jsem srnečku rozhodně pustit nehodlala! I když to teď znamenalo nejít kupředu, ale zpět..

-> Tajga

Nadšeně jsem na její otázku přikývla. Tvářila se na to neutrálně, ale měla jsem takový pocit, že to určitě bylo něco k zamyšlení. Jak mi mohla růst modrá srst v konkrétních znacích, že? ''Řekla bych že ano.'' Zazubila jsem se.
Ujistila se pak ohledně Wua, na což jsem taky přikývla, ''Ano!'' Zamávala jsem ocasem, ''To je přesně on. Je to zvláštní vlk, ale přisuzuju ho k nějakýmu kouzelnýmu dědečkovi! Jak by jinak byl schopnější, nás učit magie a měnit nám naši srst? Dokonce i tuhle sovičku mám od něj už od svého dětství!'' Když Luna poznala, že mluvím o ní Citře se ukázala tím, že mi přistála na hlavě, houkla a pak zase vzlétla a dělala si své ve vzduchu. Ach, jak jsem ji to občas záviděla.
Na další otázku jsem však trochu zavrtěla hlavou, ''Na to jsem taky nepřišla. Prostě jsem jednou chtěla vypadat jinak, než jsem se narodila a pak puf, po jeho kouzlech jsem se stala takovouhle a jsem tak naprosto spokojená!'' Zazubila jsem se spokojeně a u toho opět vrtěla ocasem. ''Tak to je parádní!'' Opět jsem její srst obdivovala!

Během mého pozorování moře jsem zahlédla v dálce směrem od toho malého ostrova čmouhu, která se postupně blížila ke břehu až se s ní stala zajímavě zbarvená- ale dosti mokrá- vlčice. Oklepala ze sebe vodu a já se nad tím pousmála.
Dokonce se zdálo, že si mě povšimla! A proto jsem v přátelském úsměvu pokračovala i nadále. ''Také tě zdravím.'' Postavila jsem se na tlapky a trošku překvapeně jsem nad její otázkou zamrkala. Ale jen do chvíle, než jsem pohlédla, v rámci vlčích možností, na své rameno a v ten moment mi to došlo. Zaujali ji nejspíše moje znaky? A tak jsem prostě zavrtěla hlavou, ''Ah, ne, ne.. Tak nějak je to mojí součástí už nějaký ten úplněk.'' Odpověděla jsem, ''Víš, zdejší obchodník Wu dokáže s naší srstí hotové zázraky.'' Odpověděla jsem nadšeně. Mě samotné ty odznaky už zvláštní nějak nepřišli a tak jsem zapomínala jak některým to mohlo táhnout oči. ''Ale i já koukám! Jak někdo může vypadat jako srnka, taková věruhodná podoba!'' Neodolala jsem a taky si vlčici s krátkým ohonkem musela pořádně prohlédnout. Líbila se mi!