Příspěvky uživatele

< návrat zpět

ODMĚNY
1. Místo patří Ásleif... ó můj bože, miluju toho Rhaaxina :3 Odměna bude -> 30 KŠM 3 rubíny a 8%
2. Místo jsem se rozhodla věnovat Stray, protože podle mě její dílo bylo plakátu na film v nejblíž. Takže odměna bude -> 25 KŠM 2 rubíny a 8%
3. Místo jsem dala Nyctee, protože se mi líbila atmoséfra a propracovanost, no možná mi to spíš připomíná obálku ke knížce. Odměna bude -> 20 KŠM 2 rubíny a 5%

- Díla ostatních se mi samozřejmě taky líbila, přišla mi hezká vážně všechna, upřímně bych je asi nedokázala seřadit od nejlepšího po nejhorší a taky jsem nechtěla někomu dát poslední místo, protože by si to nikdo nezasloužil. Proto dostanete všichni ostatní stejnou odměnu :3

15 KŠM 1 rubín a 3%
kdo nemá kam dát %, může jedno % vyměnit za 3 KŠM
- Mireldis dostává ještě 10 KŠM za soundtrack

Tomu, kdo obrázek neposlal, odečtu z inventáře 20 KŠM

Výsledné obrázky

1. Nyctea (od Tiary) + Tiara (od Nycteiy)
2. Vidar (od Solfatary) + Solfatara (od Vidara)
3. Ásleif (Rhaaxin neposlal obrázek) + Rhaaxin (od Ásleif)
4. Nusa (od Lokiho) + Loki (od Nusy)
5. Stray (Alynna a neposlala) + Alyanna (od Stray)
6. Taylor (od Anelei) + Anelei (od Taylor)
7. Rýdie (od Lissandry) + Lissandra (od Rýdie)
8. Wyian (od Xera) + Xere (od Wyiana)
9. Alduin (od Einara) + Einar (od Alduina)
10. Riveneth (od Renbli),Riv 2 + Renbli (od Riveneth)
11. Zeiran (od Wissfeoha) + Wissfeoh (od Zeirana)
12. Mireldis (od Zinka) + Zinek (od Mireldis), soundtrack

<< Zlatá smečka přes Zlatý les

Nijak extrémně jsem nechvátal, protože jsem věřil, že jí tady na louce najedeme. Byla přecejen dost rozlehlá pro tak malé vlče a nemohla se toulat zase tak dlouho, aby mohla projít několik ostrovů, no ne? "Minimálně bysme mohli najít nějaké stopy... stejně si myslím, že nebude daleko," odpověděl jsem barn a celou dobu těkal očima po okolí, kdybych ji náhodou někde spatřil. "Hrát si můžem pak," prohodil jsem k Ingridovi, který cosi hlasitě nacvičoval.
"Taky si myslím, jinak nám z nich za chvilku hrábne a budeme šišlat taky," uchechtl jsem se a zastavil se. "Nerozdělíme se? Projdeme to rychleji, klidně si vemu Ingrida sebou a pak se sejdeme u doupěte?" navrhl jsem a koukl po vlčeti. "Stejně si mě neměl ještě možnost moc trápit, začínám si myslet, že nejsi můj," přimhouřil jsem na něj lišácky oči. Trojčata mě tehdy nenechala pomalu ani v klidu nadechnout a tohle druhé otcovství šlo zatím docela dobře. Možná to taky ale bylo tím, že nám jedno vlče hned zkraje zdrhlo a mohli jsme se tak věnovat jenom jednomu.

Přivřel jsem na ty dva nedůvěřivě oči. Nebyl jsem si jistý co, ale něco mi na nich nehrálo. A vážně bych nebyl nejšťastnější, kdyby se chtěli přidat do naší smečky. Ale co bych proti tomu tak zmohl, že? Navíc jsem neměl ani žádný důvod, kromě - nejsou mi sympatičtí -, abychom je nepřijali. Nakonec jsem byl tedy radši ticho, protože bych byl asi stejně kousavý, jako onen cizinec předtím, a to by asi nepomohlo nikomu. Nechal jsem tedy mluvit Barnatt, která na ně byla milá, ostatně jako víceméně na všechny.
"Jo, půjdem na takovou menší procházku a ségru ti najdem," zazubil jsem se na mého dalšího syna. "Když jsem z úkrytu odcházel, ničeho výrazného jsem si nevšiml, takže bych šel rovnou na louku, abychom neztráceli zbytečně čas. Čím dřív ji najdem, tím líp," odpověděl jsem jí a zvedl se, abych se trochu zorientoval, v které části lesa jsme vlastně teď byli. Trochu jsem se oklepal a pomalu vyrazil směrem, kterým byla louka. "Až trochu vyrostou, možná bychom je na chvíli mohli hodit na krk Rhaaxinovi s Atroxem," usmál jsem se na Barn. Nakonec, byli to přeci také jejich sourozenci a i my potřebovali chvíli pro sebe, no ne?

>> Bull Maedow přes Zlatý les

Nakonec to hodim takhle ->

1. Nyctea + Tiara
2. Vidar + Solfatara
3. Ásleif + Rhaaxin
4. Nusa + Loki
5. Stray + Alyanna
6. Taylor + Anelei
7. Rýdie + Lissandra
8. Wyian + Xere
9. Alduin + Einar
10. Riveneth + Renbli
11. Zeiran + Wissfeoh
12. Mireldis + Zinek

Snad to vychází, kdyby ne, tak křičte.

Za 1. bych se chtěla omluvit za prodlevu v odměnách, ale i tak jsem nakonec tady a penízky dostanete :3
- hodnotila jsem podle propracovanosti a jak se mi bajky celkově líbily.

Zeiran - 1 bajka - 15 KŠM a 2 rubíny
Ellie - 1 bajka - 10 KŠM a 1 rubín
Neo - 3 bajky - 45 KŠM a 4 rubíny

Celá tahle situace se mi pomalu ale jistě přestávala líbit. Uprchlíci se mi moc nezdáli a do toho ta věc s naší ztracenou/ukradenou dcerou. Podle mého názoru jsme se pro ni měli vydat oba a vzít Ingrida sebou. Alespoň by se koukla i za hranice smečky a nestal by se pak stejný průser jako s Naxinem. Kde ten vlastně vězí? Dlouho jsem ho neviděl a upřímně mi to dělalo celkem starosti. Všechno napovídalo tomu, že se vydal prozkoumat svět za hranicemi a možná i za Moisem. Sice se mi to nelíbilo, ale přitáhnout domů jsem ho nemohl.
"K věci. Co od nás potřebujete?"! zeptal jsem se trochu nadzvedl hlavu, jak jsem je přejel pohledem. Zbytečně jsme tu ztráceli čas povídáním, přičemž už jsme mohli být dávno na cestě. "Můžeme vzít Ingrida na procházku... stejně by tu furt nervózně pobíhal," uchechtl jsem se trochu.

"Jo?" zeptal jsem se lehce překvapeně. Upřímně jsem si nevšiml, že by tam se mnou někdo byl... to už se ale holt stává, když spíte. A co se Ingridova útočení na cizákův náramek týkalo, tiše jsem ho podporoval. Nebudu lhát, kyselý obličej šedivého vlka mě dost pobavil, no navenek jsem byla stále ledově klidný. "Huh... kdo by to byl řekl, co?" koukl jsem na Barn a potom zase na Ingrida. "Takže máme v rodině dalšího drsňáka... to abysme vás dvě ochránili, co?" koukl jsem vyzývavě po Ingridovi a hravě do něj drcl tlapou.
S obavami v očích jsem následně prohlédl na cizáka, co tvrdil, že viděl naši dceru. Nebyl jsem si jistý, jestli bychom mu měli věřit, protože mohl vidět klidně úplně jiné vlče, jen podobné. Vůbec se mi to nelíbilo. "A jsi si jistá... však říkal, že jí obtěžovala. Co když jí někdo ubližuje nebo se ztratila," zamračil jsem se starostlivě na Barn. "Jak z vašich? Co jste zač?" dodal jsem ještě. Pokud by oni byli nakonec nepřátelé - i když se tak zatím nezdálo-, ohrožovali by naši dceru hned další dva vlci.

"Mu?!" zamračil jsem se nechápavě a nastražil uši směrem k Barnatt. Chtěla tím snad říct, že jsem se předtím při pojmenovávání vlčat spletli? Teď když jsem se na Ingrid...-a díval, vlastně to dávalo celkem smysl. Spokojeně jsem se uculil, když mě Barn pozdravila a olízl jí tvář. Bylo vážně super být zase vzhůru. Nikdy jsem ani neměl v plánu spát takhle dlouho, no bohužel se to prostě stalo a já s tím nemohl nic dělat. Obmotal jsem si ocas kolem nohou a sledoval cizince... když jsem Barnatt rozhodila její další větou. "Já ji hlídal?" zeptal jsem se nechápavě. Co jsem si pamatoval, nikoho jsem u sebe neměl.
"Uhm... tak mám se po ní jít podívat?" zvedl jsem se a nervózně přešlápl. Připadalo mi, že to byla moje chyba. Vlastně... no byla. Neměl jsem spát. Kdybych byl vzhůru, nikdo by se nám neztratil. Cítil jsem se fakt špatně, takže jsem jen hodil pohled po cizincích a kývnul směrem k Barn, jakože patříme k sobě, pokud jim to taky nedošlo. "Taky beta,... Navin," představil jsem se po chvíli.

<< Úkryt

Barnatt nebyla moc daleko, už po chvíle chůze jsem viděl v dálce její černý kožich. Usmál jsem se a přidal do kroku. "Nějak jsem usnul..." pronesl jsem za jejími zády a koukl na vlče u jejích nohou. "Děláte něco zajímavýho? Kde máš Renbli?" zeptal jsem se jí ještě a střihl ušima. Sedl jsem si vedle nich a ještě jednou si pořádně zívl. Cítil jsem se jako kdyby po mě přeběhlo stádo srn.
Nestihl jsem s nimi ale moc pokecat, protože se u nás v zápětí vynořili cizí vlci. "Huh, zdravím," vybafl jsem na ně taky. Nebyli mi povědomí ani podle vzhledu a ani podle pachu. A i přes to, že nebyli nijak agresivní, jsem se z ospalosti přenesl do pozoru a zvědavě nastražil uši.

Asi... asi jsem vytuhnul. Pomalu a neohrabaně jsem se zvedl do sedu a tak nějak ještě napůl se zavřenýma očima se oklepal, abych si od těla odlepil srst, která byla dlouhým ležením celá pomačkaná a zplihlá. Jen co jsem se trochu rozkoukal kolem, došlo mi, že jsem byl v doupěti sám. Nevrle jsem zabručel a protáhl se, přičemž ve mě trochu zakřupalo. Připadal jsem si celkem starý, docela rapidní změna za dva roky, co jsem byl tady na Moisu. Moc dobře jsem si pamatoval, že první dny na ostrovech jsem si stále ještě připadal jako vlče... když byla řeč o vlčatech, kde byla vlastně ta moje?
Pomalu jsem se rozešel směrem k východu z doupěte. Jak dlouho jsem byl vlastně mimo? Když jsem viděl svoje vlčata naposled, ještě ani nedokázala mluvit. Ještě jednou jsem se pořádně oklepal a vyšel před doupě, kde jsem chvíli nasával pachy a následně se vydal po stopě mojí partnerky, protože jsem doufal, že bude mít obě naše dcery u sebe.

>> Území Zlaté smečky

<< Zlatý les

Táhl jsem s sebou kus té srny a nechával za sebou krvavou stopu. Bylo mi to celkem jedno, protože co jsem tak věděl, ve Zlatém lese se stejně medvědi nebo nějaká jiná podobná havěť nevyskytovala. A co se vlků týkalo, náš úkryt byl ve smečce, takže to mi bylo šumák také. Švihl jsem radostně ocáskem a nakoukl do doupětě. "Nazdáárek," zazubil jsem se na všechny tři vevnitř a poté se nacpal dovnitř, načež jsem tam přitáhl i polovinu (zadní) menší srny. Neměl jsem moc hlad, takže jsem to spíš nechával na Barn, popřípadě na potom.
"Co prcci?" zeptal jsem se Barni a poté jsem se sklonil k Renbli, která za mojí nepřítomnost stihla o něco vyrůst. Olízl jsem ji na hlavě, potom se otočil k Ingird a udělal to samé. Byl jsem celkem zmožený z té fyzické aktivity, kterou jsem musel vynaložit, takže jsem si lehl a obě vlčata si k sobě přitáhl, ať už se jim to líbilo nebo ne. "Stejně jste vtipný."

"Jo, ještě mi to připomínej," řekl jsem na oko vyděšeně. Dobře, možná to nebylo jen na oko. Snažil jsem si nepřipouštět, že teď by jejich 'výchova' mohla být snad ještě o něco složitější, když byli v té pubertě. Prostě jsem předpokládal, že nejhorší období bylo, když to byla ještě malá vlčata a nemohla se o sebe postarat. Časem mi ale přišlo, že je to naopak s jejich stárnutím těžší a těžší. Švihla jsem ocasem a sledoval, jak si kluci poradí. Nakonec Atrox menší srnu chytil a snažil se ji podržet na místě, načež jsem se rychle vydal směrem k němu, abych mu s kořistí pomohl.
Mezitím už mu ale pomáhal Rhaaxin (//menší manipulace, určitě na něj jen nekoukal :)) Srnku jsme nějak udolali, načež jsem se na oba syny hrdě pousmál. "To bylo dobrý, rozdělíme si tu srnu..." dodal jsem ještě. Srnka nebyla moc velká, ale stačila. Zakousl jsem se jí do boku a snažil se jí nějak přepůlit. Byla to docela piplačka a skončil jsem celý od krve, poloviny nebyly rovnoměrné, ale spíš tak nějak natrhané... ale maso jako maso, že? Chytl jsem svou půlku (zadní) za nohu a kývl na ty puberťáky. "Hak se heště uudime," zahuhlal jsem s plnou pusou a vydal s k úkrytu.

>> Zlaté doupě

"Jsem rád, že se na vaše nové otroctví těšíte," zazubil jsem se na něj a trochu švihl ocasem. Řekl bych práci, ale za tu dostáváte zaplaceno. Takže otroctví znělo o dost přesněji. Ale i přes moje slova jsem neměl v plánu jim je zatím hodit na krk, na to byla ještě moc malá. Až tak v půl roku jsem byl ochoten je s těmito trdly pustit z úkrytu. To už by i tihle mohli trochu zmoudřet. "Já to vidím pozitivně, přežil jsem vás, přežiju všechno," pokrčil jsem lehce rameny. Jo, jejich výchova byla dost složitá, taky to ale možná bylo tím, že byli prostě z jiné dimenze a chyběl jim domov... možná? Každopádně tyhle dvě koule, co na nás čekaly doma, by měli být v pohodě. Normální vlčata.
Když se schylovalo k lovu a synové čekali za keři, které jsem jim ukázal, začal jsem se potichu plížit na druhou stranu, abych jim je mohl nahnat přímo do náruče. Žádné jiné povely jsem jim nedával, takže jsem doufal, že budou dost chytří na to, že vezmou buď tu nejmenší a nebo středně velkou srnu. I když bychom možná ulovili i tu velkou, kdo z nás by ji asi táhl až k úkrytu, že? Jen co jsem stanul za keříky naproti Rhaaxinovi a Atroxovi, vyčkal jsem na správný okamžik a vyrazil z nich přímo ke stádu, které nic nečekalo a hystericky se rozeběhlo do všech stran. Teď už to bylo hlavně na klucích, jestli byl náš lov úspěšný.

Byl jsem rád, že to kluci brali dost pozitivně. Akorát jsem si nebyl jistý Naxinem, u kterého jsem věděl, že by z dalších sourozenců asi nadšený nebyl. Na druhou stranu jsem ho tu docela dlouho neviděl, což mě znepokojovalo, protože Naxin nebyl zrovna jeden z vlků, kteří by se dlouho potulovali mimo domov a rodinu. Navíc když odešel naposledy, přišel o oko a ocas. Máchl jsem ocasem, až ho uvidím, vyčiním mu. Měl mi alespoň říct, na jak dlouho a kam jde. Stejně bych ho nechal jít, už byl skoro dospělý a doma celý život být nemohl. Tedy... prakticky mohl, ale co by to bylo za život?
"Jo, tak nás to překvapilo... poďme kousek dál, ulovíme nějakou menší srnu a pak jí odtáhneme do úkrytu, který vám stejně musím ukázat. Navíc možná už budou vaše sestřičky lézt, takže je bude muset někdo hlídat," zazubil jsem se na ně. "Takže proč vás nezneužít," dodal jsem a pobaveně zvedl koutky úst. Následně jsem se rozešel tam, odkud jsem cítil vysokou, což šlo dost snadno s mou magií větru. Ale i tak by to asi nebylo moc těžké, ve Zlatém lese bylo kořisti hodně. "Mohl bych vám ji nahnat, vy ji chytnete a spolu ji složíme...," navrhl jsem postup lovu. Byl jsem dost rychlý, takže zrovna nahánění byla moje silná stránka. Poté už jsem se soustředil spíše na stopování, načež jsem se zanedlouho ocitli několik metrů od menšího stáda tří srn a jednoho srnce.

<< Zlaté doupě

Jen co jsem se dostal ven, oklepal jsem se a vyrazil směrem vpřed, protože zrovna tady u pláže moc zvířat nežilo, to spíš až hlouběji v lese. Sice se už trochu zmtívalo, no stále bylo vidět docela dobře. Jak jsem tak šel, napadlo mě, že bych mohl vzít na lov někoho z mých synů, protože samotný jsem si na vysokou netroufal. A stejně jsem jim musel říct, že mají dvě sestřičky. Změnil jsem tedy směr a vyrazil tam, kde jsem Atroxe s Rhaaxinem viděl naposled.
Jakmile jsem je zahlédl v dálce, přidal jsem do klusu a trochu mávnul ocasem. "Tak... máte dvě sestry. Renbli a Ingrid," zazubil jsem se na ně šťastně. "A potřebujeme maso... hodně masa. Nejlépe ulovit vysokou, což sám nezvládnu, proto jsem za vámi taky přišel," objasnil jsem a pak přejel pohledem oba bratry. Vypadalo to, že si moc nepovídali, ale chápal jsem to, dlouho se neviděli, takže asi potřebovali víc času.