Příspěvky uživatele

Ušklíbl jsem se. Tak nějak jsem takovýhle nepříjemný tón čekal. Ta černá k tomu úplně vybízela. "Chtěl bych všechno co máš, ale nevypadá to, že bys něco vlastnil. Třeba kopu zlata, diamantů a rubínů. Ty jsou hezké, že?! Určitě by se to líbilo třeba vlčicím," podívala jsem se na něj vědoucně. Být vlčice, taky bych měl tyhle barevné šutry rád. A vlastně nemusím být ani vlčice abych je měl rád.
"V pohodě, nijak mě to nevzalo," mávnul jsem tlapou nad jeho omluvou. Ne, že by mi byla jedno, vlastně mě to docela potěšilo, ale zase jsem nebyl taková vztahovačná citlivka, abych se te´d odběhl vyplakat do kouta. Takové vlky jsem ze srdce neměl rád. To radši samotu! A to už bylo fakt něco, protože samota mě sžírala jako kyselina. "Co tu vůbec děláš? Jsi tu nový? Patříš do nějaké smečky? Jak se jmenuješ?" vychrlil jsem na něj miliardu otázek. Prostě jsem chtěl všechno vědět. Taková schránka, která toho ví tolik, že už pomalu přetéká. Něco mi ale napovídalo, že z tohohle vlka bude informace dostat docela oříšek. No jo, život je těžký, ale já se nevzdám! "Já jsem třeba Navin," začal jsem. Popravdě jsem rozhodně neměl v plánu vykecat tomu vlkovi všechno co jsem kdy zažil a různé další věci. I tak jsem ale chtěl vědět tyhle věci o něm. Bylo to vypočítavé a ne moc chrabré? Asi ano.

V klidu jsem si to odpočíval a k mé radosti zjišťoval, že mi to dost pomáhá nabrat ztracenou energii. To by mě ale něco muselo nechat odpočívat dál. Když mi ale došlo, že to něco, co vydalo ten zvuk musel být vlk, srdíčko mi poposkočilo radostí. Okamžitě jsem otevřel modrá očka a přede mnou, trochu dál, jsem zahlédl vlčí tělo. Teda aspoň jsem si myslel, že je to vlk. Taky odpočíval. Bylo mi to jedno, konečně jsem našel vlka, co byl sám! Postavil jsem se na všechny čtyři a protáhl se.
Přešel jsem pomalu k němu, až jsem sám sebe vyděsil jak potichu jsem to zvládl. Nestal jsem se duchem?! pomyslel jsem si, ale to pak hned zamítnul, protože to bych musel zemřít. A toho bych si snad všiml, no ne? Dloubnul jsem do černého vlka tlapou a s překvapením zjistil, že ten pach znám! Doprovázel mě sem už od těch hor nebo co to bylo. Pronásledoval mě? Tak to je načase to zjistit. "Čauky, spíš?" zeptal jsem se a popravdě mě odpověď nezajímala. I kdyby spal, otravoval bych ho tak dlouho, dokud by se nevzbudil. Jo, sám sebe bych asi v jiném těle vlka nesnášel, ale to už byl problém těch, s kterými jsem se setkal. Na mou obranu jsem byla ale taky dost milý a obětavý. To kompenzovalo to všechno ostatní. A navíc jsem byl podle svého mínění docela fešák, takže... No prostě klady převyšovaly mé nedostatky.

<- Pityas
Z hor nebo co to vlasně vůbec bylo, jsem se dostal až do jakéhosi lesa. Byl pěkný a šlo zde zacítit nedávný výskyt vlků. Snad jsem si to přivodil tímhle spkulováním, ale sám jsem vlka zahlédl! Potom co promluvil, došlo mi, že se nejedná o vlka, ale o vlčici. Jenomže zdřejmě na někoho mluvila, což znamenalo, že tu s někým je. Nechtěl jsem je rušit, takže jsem se neslyšně protáhl kolem.
Přirozeně už jsem byl z toho celodenního šlapání utahaný. To víte, fyzička žádná a takový pochod! Dalo to zabrat, ale přesto jsem neztrácel úsměv z tváře. Doufal jsem, že až si trochu oddáchnu, někoho tu potkám. Protože samota mě ničila. Vždycky jsem kolem sebe měl mnoho vlků. Ať přátel nebo nepřátel. Byl to tedy dost nezvyk. Přešel jsem k jednomu stromu, kterých bylo kolem asi tisíc a lehl si pod něj. Zavřel jsem očka, ale pořád byl ve střehu.

<- Temný les

K mému štěstí jsem se z nechutného lesa brzy vydrápal. Místo toho mě čekalo příjemné překvapení. Tahle část tohoto ostrova byla moc moc pěkná! Sluníčko svítilo a já si vesele vykračoval. Rozhlížel jsem se kolem sebe a byl rád, že jsem z toho stiného místa vypadl. "Byl to zajíc?!" žbleptnul jsem si pros sebe a zvědavě naklonil hlavu. A opravdu! Byl to zajíc a utíkal kamsi mezi houští.
Nehodlal jsem si sváču nechat zdrhnout, takže jsem bez přemlouvání sebou samým vyběhl za tvorečkem, který by mnoha vlkům nestál ani za rychlejší chůzi. Mě ale jejich maso chutnalo a navíc jsem stejně neměl co dělat. Zabořoval jsem tlapky do země, jak jsem rychle běžel. Zajíc to tu ale znal pravděpodobně lépe, jelikož mi za chvilku zmizel z dohledu. Skočil někam za balvan nebo si našel nějakou cestu přes křoví. Kdo ví, kam ten vychytralý uprchlík odběhl. Nakonec jsem nad tím zatřepal jen hlavou. Dneska měl ten tvoreček štěstí, ale příště mi určitě neunikne! Čím dál jsem šel, tím větší tu byla zima. Tak nějak mi začalo docházet, že jdu asi na sever. Nevadilo mi to. Hustý kožich mě totiž chránil i před tímhle počasím.

-> Common forest

"Těšilo mě, ale už se asi vydám dál. Svět nepočká než ho objevím!" zvolal jsem po vlčici a odtočil se k ní zády. Mávl jsem ocasem a rozešel se přímo za nosem. Už jsem se nemohl dočkat objevování nových území a vlků. Celý tenhle svět na mě čekal! A já ho nechtěl zklamat. Poklusával jsem a rozhlížel se kolem sebe. I tenhle hnusný a strašidelný les mi neubral dobré nálady.
Rozběhl jsem se ještě rychleji. To ale jen do té doby, než mi začal vzduch řezat plíce. Neměl jsem zrovna dobrou výdrž ba ani fyzičku. No moc mě to ale netrápilo. Měl jsem víc úžasných vlastností než jenom pouhou pomíjivou sílu. Vlastně se mi obrovští namakaní vlci vůbec nelíbili. A vlastně nikdy nebyli ani hodní! Mysleli si o sobě bůh ví co. Tak. Byl jsem prostě rád, že jsem takový jaký jsem. Nezávislý, i když možná trochu slabý. Být válečníkem nebo někým toužícím po moci, asi by mě sžíralo.
-> Pitas

//příchod
Pomalu jsem ťapkal strašidelným lesem. Byl jsem na tomhle území poprvé a popravdě se mi zrovna dvakrát nelíbilo. Nikdy jsem nebyl strašpytel, ale dával jsem přednost víc prosvětleným a vřelejším místům. Jak jsem se tak rozhlížel po okolí, spatřil jsem kousek přede mnou vlčí siluetu. Ani nevím jak mě to sakra napadlo, ale rozběhl jsem se a s hlasitým “Baf!” Jsem vyskočil na vlka, který se úkázal být vlčicí. Rozesmál jsem se a potom už jsem normáním hlasem dodal.”Ahoj, promiň za ten výpad,” omluvil jsem se, ale stále jsem se uculoval. “Jsem tu nový. A taky se jmenuju Navin,” objasnil jsem ještě.