Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Přikývl jsem. "Jo, to je dost možný... ale třeba trojčata po mě neměli nic a po Rise taky, ta přece nebyla písková, ale růžovo-červená," řekl jsem zamyšleně. "Na druhou stranu těžko říct, jak vůbec přišli na svět a co s nima dělala," dodal jsem ještě. Ne, že by je Risa nějak týrala, na to jaká mrcha ta byla, jí měla trojčata ráda. Spíš bych si tipl, že je nějak upravila, když nebyli ještě narození. To jsem ale mohl akorát tak spekulovat, protože Risa byla s největší pravděpodobností mrtvá.
"Jsem rád, že se ti líbí!" vyštěkl jsem nadšeně a zamával ocasem. "Myslím, že tě pak zvládnou probudit sami," pohodil jsem hlavou směrem k vlčatům. Měl jsem v plánu ulovit něco většího, třeba srnu nebo tak něco, protože kdoví kdy se pak ven podíváme. Minule jsem musel kvůli jídlu stále chodit ven, protože nebyly zásoby, takže teď jsem je chtěl udělat. Vyskočil jsem tedy na nožky, trochu zmenšil oheň, aby měli na spaní větší tmu a vytratil se ven.
>> Zlatý les

Trochu jsem pokrčil rameny. Můj syn by byl určitě 'viditelný samec'! Takže když jsem neviděla nic moc ani u jednoho vlčete ani u toho druhého, zhodnotil jsem, že jsme měli s Barn docela štěstí a nakonec se nám ty vymodlené dcerky narodily. Dobře, moje vymodlené dcery, Barnatt to bylo asi jedno. "Minule to bylo docela lehký, protože jsem jim do jména dával X," odpověděl jsem. Alespoň jsem se měl tehdy čeho držet, teď jsem vůbec netušil. Ani jsem neznal žádná jména pro vlčice, alespoň že Barn vymyslela to jedno. "Myslíš, že budou taky modrý?" zeptal jsem se zamyšleně. Dávalo by to smysl, když jsme oba na sobě modrou měli.
"Hmm... nic moc mě nenapadá," zabručel jsem a přitom si prohlížel malé vlčátko. Možná jsem mohl zkombinovat nějaká písmenka našich jmen. Vin... Nattin... Renvin, hmmm. Nebylo to ono. Ještě chvilku jsem o tom přemýšlel a potom se vítězoslavně posumál. "Budeš Renbli!" pojmenoval jsem ji a šťouchl do ni trochu čumákem. "A nechceš se teď prospat. Než to stihnou oni, abys pak na to měla sílu. Já mezitím seženu jídlo," zazubil jsem se.

"Jo, to by nebylo fajn, pak bysme je museli nosit sem... a co kdyby se jich narodilo třeba šest?! Museli bychom chodit tam a zpátky skoro celý den, možná by prochladli... nebo by chytili něco jinýho, bůhví co se válí v trávě za nemoce!" hysterčil jsem. Čím blíž to bylo tím víc jsem se byl s nervama v prdeli, jako bych snad rodil já. Vážně jsem to Barn nezáviděl, protože já jsem si ani nebyl jistý, jestli se na to budu moct dívat. Ale musel jsem, co bych to byl za partnera, kdybych se na ní v takové chvíli vybodnul? Přesně tak, špatný.
"Hehehe, jo, pravda, ty máš vždycky pravdu, jsi taková pravdomluvka, žejo, hehe he," plácal jsem. Když jsem byl ve stresu, prostě jsem mluvil, nemohl jsem za to. Srdce mi tlouklo jako splašené a já neměl nejmenší tušení, co dělat. "To dáš, všechny to dáte... jste hustý vlčice," pokusil jsem se jí povzbudit, i když asi ne moc dobře. Na mou obranu jsem momentálně nevěděl ani svoje jméno. Když byla ta stresující část za námi a u Barnattina bříška se ocitly dvě malé kuličky, nadšeně jsem zavrtěl ocasem.
"Asi to půjde vidět, ne?" řekl jsem zamyšleně a čumákem se dotknul toho flekatějšího. "Hele! Má stejnou zrzavou jako kdysi já," uculil jsem se na vlčátko a trochu mu nadzvedl prdelku, abych se podíval, jestli mám syna nebo dceru. Podle všeho to vypadalo na holku. To samé jsem udělal i s druhým, tmavším vlčetem, které mi víc připomínalo Barn. "Vypadá to, že máme dvě dcerky," řekl jsem nadšeně a olízl Barn na tváři. "No věřila bys tomu?"

Přikývl jsem a znovu ji přejel pohledem. Ani jsem nevěděl, že je možné, aby přibrala tak rychle. Vždyť jsme se neviděli jen pár dní... i když, možná že už trochu nabývala, když jsme byli u těch cizinců, akorát jsem si nevšiml. "Jo, to by nebylo dobrý. Cestou sem tu bylo dost nových pachů, bůhví, kdo je teď ve smečce a strkal by tam čumák," pronesl jsem zamyšleně. Samozřejmě mi nevadilo, že smečka přijala nové členy a bylo by dost pokrytecké nadávat na ně, že by lezl do smečkového úkrytu, když já jsem ho jednu dobu potřeboval taky. Vlastní bylo prostě lepší. Zatím to tu sice nebylo tak útulné jak bych chtěl, ale to se dalo změnit, až tu budeme bydlet déle.
"Už jsi mě zalehla několikrát, nebyla jsi těhotná a i tak jsem se bál o život. Zase tak rád adrenalin nemám," ušklíbl jsem se a ťapal si to za ní do komůrky vedle. Bylo to tu tak akorát pro dva. Opatrně jsem se namáčknul k ní na 'postel' a sledoval jí takovým tím - a už se bude něco dít? - pohledem. Ani jsem nevěděl, jestli se víc těšil nebo bál.

<< Zlatý les

"Já na to náhodou myslel!" řekl jsem a dotčeně po ní kouknul. "Akorát pak byla ta pláž, procházka... byly důležitější věci," dodal jsem ještě a trochu pokrčil rameny. Popravdě jsem na to zapomněl, ale přece jsem tu já byl ten alfasamec a hlava rodiny, nemohl jsem pochybovat! "Kdybys mě měla šanci dohonit," mrknul jsem po ní. Jo, momentálně jsem tu byl já ten fyzicky zdatnější. Poprvé a naposled, takže jsem si to hodlal užít.
Jen co jsme dorazili k úkrytu, nechal jsem ji jít první. Bylo to tu jednoduché, ale útulné. "Chceš tam dozadu nebo zůstanem tady? Je tu jezírko... ale je sem trochu vidět od vchodu," řekl jsem, zatímco jsem stál uprostřed úkrytu. A taky v té vzadu byla docela útulná 'postel'. A bylo tu šero. To jsem ale vyřešil menším ohýnkem uprostřed hlavní místnosti.

Mával jsem ocáskem za strany na stranu, protože momentální situace pro mě byla více něž příznivá. Jak to tak vypadalo, už zanedlouho jsem měl mít ještě o něco větší rodinu, než doposud. A to i tak byla docela rozrostlá. "Ty vlastně furt nevíš kde je, co?" střihl jsem uchem, no nemyslel jsem svou otázku, jako otázku. Spíš jsem tak nějak konstatoval situaci. Hned na to jsem se otočil na své dva starší syny. "Uhm... možná kdybyste zůstali tady nebo alespoň před úkrytem, bylo by to lepší. Pak si vás najdu," pronesl jsem. Nechtěl jsem je vyhazovat nebo tak něco, ale zrovna porod asi vidět nemuseli. A Barnatt k tomu taky určitě nechtěla publikum, navíc se Rhaax s Atroxem dlouho neviděli, takže si určitě budou mít co říct.
"To jo, budu tě nutit běhat kolem lesa, přece nebudu chodit s tlusťochem, co by si vlci pak pomysleli," zazubil jsem se se na ni a už si ti mašíroval směrem k úkrytu. Vlastně jsem vybral dost dobré místo na úkryt. Sice byl až u pobřeží, ale tam fakt hezky. Vlastně.... na té pláži jsme už s Barn byli. Akorát k úkrytu jsme se už nedostali.
>> Zlaté doupě

<< Tichá zátoka

Nad slovy Rhaaxina jsem jen protočil oči. Puberťák jeden. Asi nemělo cenu se s ním ádl hdáat, protože by si stejně paličetě stál za svým názorem, i kdyby třeba nebyl pravdivý. Nechal jsem proto radši téma 'přátelé a proč je nemám', být. Nebudu lhát, jeho hra na babu mě docela zaskočila, takže než jsem se vzapamatoval, ukořistil si Rhaaxin docela slušný náskok. Já byl ale o něco rychlejší, takže ještě než jsem vyflusl plíce, předal jsem mu babu až na začátku Zlatého lesa. "AAAh, už nemůůžu," sýpal jsem trochu. Holt jsem nebyl úplně fanoušek fyzických aktivit.
Jen co jsme se po lese trochu prošli, ucítil jsem Barnin pach, za kterým jsem se okamžitě vydal. "Poď, budeme za Barn," pohodil jsem hlavou směrem, kterým se měla černá vlčice nacházet a sám se tam vydal. Nebyla moc daleko, takže nám to netrvalo moc dlouho. Netrvalo mi moc dlouho, aby mi došlo, že nám ta vlčata vyšla. A to nebylo všechno! Měla sebou dokonce i Atroxe. "Atroxi! Kde ses flákal, mladej?!" usmál jsem se na něj šťastně. Ještě nají Naxina a byli bychom všichni pohromadě... konečně.
"A co ty? Seš v pohodě? Nevypadáš tak... nepůjdem do úkrytu?" vybalil jsem na ní všechny otázky, co mi přišly na mozek a olízl jí tvář. "Ale docela si přibrala za tu dobu,co jsme se neviděli... doufám, že v tom neplánuješ pokračovat," popíchl jsem ji. Jo, možná to byl nemístný vtípek, ale pobavil mě.

ODMĚNYYY

- 1 hádnka - 5 kšm, komplet hádanky + 2 rubíny, komplet hádanky + přesmyčka + 4 rubíny

SHINE - 9 hádanek + přesmyčka - 45 KŠM a 4 Rubíny
FREKI - 9 hádanek + přesmyčka - 45 KŠM a 4 Rubíny
GWYN - 9 hádanek + přesmyčka - 45 KŠM a 4 Rubíny
STRAY - 9 hádanek + přesmyčka - 45 KŠM a 4 Rubíny
RHAAXIN - 9 hádanek - 45 KŠM a 2 Rubíny
LISSANDRA - 5 hádanek - 25 KŠM
AZRAEL - 2 hádnky - 10 KŠM
NESSIE - 1 hádanka - 5 KŠM

18

<< Duny přes Poušť

Barn se po chvíli vytratila, no nelámal jsem si s tím moc hlavu, přecejenom byla dospělá a mohla si chodit kde chtěla. A taky jsem věděl, že dřív nebo později se vrátí do Zlaté, kde se přede mnou nemohla schovávat moc dlouho, hehe. "Asi ani ne, spíš si s nimi chtějí rozumnět, mít stejný smysl pro humor... a tak," pokrčil jsem lehce rameny. Já osobně zde taky moc přátel neměl, ale to bylo spíš proto, že jsme se dlouhou dobu nehnul ze Zlaté, kde vlků moc nebylo. Ale jinak jsem nikdy neměl problémy si najít přátele. "Je to pravděpodobný," uchechtl jsem se trochu, přičemž jsem byl dost rád, že to vzal takhle pozitivně. Mávl jsem proto ocasem a nadechl se vzduchu, který byl v okolí zátoky o dost příjemnější, než ten v dunách. Měl jsem tohle místo rád, ale nikdy jsem tu nestrávil moc času, jen jsem tudy většinou proběhl. "Jo, proto tam jdem," zazubil jsem se.

>> Zlatá smečka přes Zlatý les

17
Uchechtl jsem se a zadíval se na něj. "Vidíš? Jsem lepší, než si ostatní myslí, je to jejich chyba, ne moje... těmihle slovy si moc přátel nezískáš," řekl jsem a zvedl se, načež jsem se oklepal. Měli bychom se posunout zase o něco dál, tady nebylo moc bezpečno, když se ti cizinci mohli pohybovat takřka všude. Navíc jsem nebyli ani tak daleko od Spáleniště. "Je to jako ovládání magie. Prostě víš, co máš dělat," pronesl jsem a koukl na něj. "Vypadá to tak, zatím to ještě není jistý, ale je to pravděpodobný," mávl jsem ocsaem a udělal pár kroků v písku. "S Barnatt přece," otočil jsem k němu hlavu. "A měli bychom se vydat dál. Zlatá neví nic o těch cizincích, což by mohl být problém," dodal jsem ještě.

>>Tichá zátoka přes Poušť

16
"Tak asi ne dost... nebo špatně," střihl jsem uchem. Sice jsem nevěděl, jak se Rhaaxin k ostatním choval, ale i za tu chvilku, co jsme tu seděli, měl sem tam sklony být... no idiot. "A uznávaným se taky nestaneš ze dne na den. Chce to měsíce, někdy i roky. A i přesto se to většině nepovede. Asi se až moc upínáš na cíle a nevidíš to kolem," pronesl jsem, a pak opět sklopil pohled k tlapám. "Poznáš," uchechtl jsem se. Byla to prostá odpověď, ale pravdivá. Nebyl žádný návod, jak to vyčíst, co já vím, z postavení hvězd. "Vždycky se můžeš zeptat. Přinejhorším řekne ne," pousmál jsem se. Jo, odmítnutí byl docela strašák, ale nakonec se s tím vždycky vyrovnal každý. "Když budeš mít někoho rád, budeš vědět, co dělat," řekl jsem prostě. Tak to koneckonců fungovalo i v mém případě. "Uhm, každopádně... když budeme mít štěstí, dočkáš se sourozenců," špitl jsem ještě.

15
"Spravedlivý, čestný, pravdomluvný, spolehlivý, milý... mám ti vyjmenovávat všechny pozitivní vlastnosti?" uchechtl jsem se a zadíval se kamsi do písku u mých tlap. "Možná nepřemýšlej o to, jak chceš aby tě vlci brali, ale spíš se chovej tak, abys ze sebe měl dobrý pocit," navrhl jsem. Mohl jsem mu tu dát přednášku o slušném chování, o tom, jak být ve společnosti oblíbený, ale tyhle věci by neměl dělat, protože mu to někdo řekl. Měl by je dělat sám od sebe, protože tak je to přece správné. Sám by na to měl přijít. "Láska? To je, když se mají dva vlci hodně rádi. Většinou je to vlčice a vlk, ale nemusí to tak nutně být," pousmál jsem se trochu. Asi mi bylo jedno, kdyby si Rhaaxin přivedl vlka, i když by mě potom možná mrzelo, že od něj nebudou vnoučata. "Když někoho miluješ, udělal bys pro něj cokoli s tím, že víš, že on by udělal to samé. Je to jako bys měl toho nejlepšího přítele a ještě něco navíc," dodal jsem ještě. "Popisovat lásku je dost těžký, poznáš to sám, až to přijde... stejně, jako mi s Barnatt," pozvedl jsem hlavu a mávl v písku ocasem. Sice jsme se s Barn nezamilovali na první pohled, spíš pomalu, ale nakonec úplně. "A z lásky pak většinou přijdou i vlčata. I když u vás to bylo trochu jinak," uchechtl jsem se.

14
Lehce jsem pokrčil ramenem a trochu se pousmál. "Buď tohle anebo je nakonec možná důležitější, jaký seš, než co umíš," pronesl jsem v klidu. Nijak mě to neurazilo, popravdě jsem sám na sobě neviděl nic moc vyjímečného, čím bych si betu zasloužil. Ale asi s tím mělo hodně co dělat to, že jsem byl partnerem s Barnatt. To jsem mu ale vyžvanit nehodlal. Každopádně, přes všechn moje nedokonalosti, jsem se viděl jako spolehlivého vlka. "Prostě si odpočiň, chvilku vypusť, vykašli se na magie, jestli je někdo lepší než ty, zkus si najít nějaké pořádné přátele, první lásku..." nadzvedl jsem 'obočí' a potutelně se pousmál. Rhaaxin se celou dobu hnal za mocí, až skoro zapomněl o čem život je.

13
Trochu jsem se nad Rhaaxinovými slovy uchechtl. "Jo? Tak to mi potom prosím řekni, jak jsem se dostal na betu. Nejsem ani bůhvíjký silák, magie používám... no dost zřídka a řekl bych, že Barnatt to má dost podobně. Nakonec vždycky víc záleží na tobě, než na tvých dovednostech," řekl jsem, přiemž jsem si vzpomněl na další věc, co se Barnatt a mě týkala. Nebyl jsem si ale úplně jistý, jestli bych mu to měl říkat teď a tady. Na druhou stranu byla ale dost velká možnost, že se uvidíme zase až za dlouho a pak by bylo... no pozdě. "Řekl bych, že bys prvně měl nabrat trochu sil, uklidnit se, naučit se trochu fungovat bez magie a až pak se do něčeho takovýho pustit. Když tam půjdeš naštvanej, je velká pravděpodobnost, že tě někdo zakousne než se tam rozhlídneš," dodal jsem ještě.

12
Upřímně mě nejvíc rozčilovalo to, že Rhaaxinův, pravděpodobně největší vzor je takový idiot a můj největší nepřítel. Ale co jsem s tím tak mohl dělat, že? Jen doufat, že Rhaaxinovi brzo dojde, s jakým blbcem se to tahal. Ale zakazovat mu aby se s ním bavilo by ode mě asi bylo dost pokrytecké, když mi to doteď nějak moc nevadilo. Nebo takhle, vadilo, ale moc jsem s tím nezmohl. "To nemůžeš vědět, když jsi je nikdy nezkoušel hledat. A i kdybys je nakonec vážně neměl, což silně pochybuju, myslíš, že je život jenom o tom, aby ses pokoušel být vyjímečný a úžasný? Měl by ses ten život naučit užívat i jinak," pokusil jsem se mu navrhout další alternativu k jeho životu bez magií. "Tak jsou to idioti a nestojí ti za to, abys jim něco dokazoval," řekl jsem jednoduše.