Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Chudák Noell nevěděla, co se stalo, jelikož z ničeho nic se jí zamotala ta její hlavinka a upadla na zem.
Netušila, jak dlouho spala, každopádně, když se probudila, byla tu jen Modroočka a Růžový čumáček, ostatní byli fuč. Jen nad tím zakroutila hlavou a vůbec si nepamatovala, co se stalo a proč ležela na zemi a hlavně tady, když si pamatuje jen cestu z Bull Meadow. Nakonec nad tím zakroutil hlavou a pousmála se. „Noo, asi nevíte, kam zmizely tamty, že ne? Ale já už budu muset letět... Letět jako ptáček, tak pá,“ olízla si čenich a rozeběhla se od hor někam dolů, měla celkem sucho v krku, tak se rozhodla vyhledat nějaký zdroj vody a uhasit žízeň.

>>> Mlžné pláně přes Wolf lake

K Noell doběhla černá vlčice, Jizva, jak jí tenhle šílenec nazývá a otočila se na ni. „Jo to je, když jsem byla malá, podobné hory jsem viděla, co ty? Taky když si byla malá, viděla takovéhle obrovské, nejšpičatější a šedivý hory? Já jo, ale byly o něco menší, než jsem tyhle a povšimni si, vypadají jako obří tesáky nějaké příšery, nemyslíš? CO když jsou to tesáky těch monster, které chtějí ty šutry?“ zeptala se se zaujetím a otočila se na Jizvu, která byla u ní.
„Mé jméno je Noelle, ale můžeš mi říkat Noe, Noell, Ell... jak se ti zlíbí, třeba jeden vlk mi říkal Střela sice nevím proč, ale říkal mi tak, je to celkem roztomilé, třeba jako to tvoje - Jizva, to je moc pěkné a líbí se mi to, si asi jediná s takovým jménem, viď? A proč máš takovou vobří jizvu přes obličej? Bolí tě někdy? Líbí se ti? Chtěla si ji? Nebo dokonce chceš další?“ začala na ní chrlit otázky místo toho, aby hledala drahokamy.
„To diamant není, je to drahokam, určitě, věř mi... Mám na to čuch!“ řekla vesele a zavrtěla ocasem. Olízla si tlamu a čučela na kámen. „Nééé! Je to DRA-HO-KAM!“ vyštěkla po Modroočce a přimhouřila oči. Kdo si mohl myslet, že se mýlí? Bohužel všichni...
Pořád si myslela, že to drahokam prostě je. Ani si nevšimla, že Růžový čumáček se někde potuluje po skalách a něco na ně volá, jelikož v domnění, že to je drahokam, jej vzala do tlamy a v tu chvíli se propadla do nějaké jámy. Drahokam se zeleně rozzářil a Noell šťastně poskakovala u drahokamu. „Heč, měla jsem pravdu, je to drahokam!“ štěkla vesele a vůbec jí nevadilo, že je v nějaké jámě.
„Proč bych nebyla? Jsem v pohodě, ale slez ze mě!“ řekla šťastně a máchala ocasem sem a tam. „Vždyť jsem na něj koukala celou dobu,“ řekla mírně naštvaně a koukla se nahoru.

<<< Mlžné pláně přes Wolf lake

Běžela jak šílenec s kamenem v tlamě s domněnkou, že je to drahokam a toho se nechtěla vzdát, holt to byl tvrdohlavý tvoreček, který si myslel, že to prostě drahokam je a tečka.
Kdžy dorazila k horám, které ji úplně nadchly, kámen z tlamy pustila a zapomněla na něj. „Páni, koukněte, sem mě to zatáhlo!“ křikla na všechny a vrtěla ocasem, jak malé štěně. „Honem, poběžte, musíme sebrat ty drahokamy a zachránit tak celý svět před zborcením!“ Olízla si čenich a poskakovala kolem jednoho většího kamene, poté na něj vyskočila a vyhlížela, když už její společnice půjdou. Ani obláčku, který Destiny vytvořila, si nevšimla, ale to už stejně bylo teplo.
„Tady určitě budou drahokamy, určitě, sem mě to táhne, přímo sem!“ štěkla nadšeně, když se dostala na místo, které ji sem lákalo. „Určitě to bude tady, věřte mi,“ uculila se na všechny tři společnice a vrtěla ocasem, jak blázen. „Jak ty drahokamy vlastně vypadají a kde je máme vlastně hledat? Nechce nám to ta bílá vochechulka ukázat?“ zeptala se se zachichotáním a zastříhala ušima. „Ona mi nechtěla dát ty její překrásné šperky, děsně lakomá,“ zafuněla a to už se řítila k dalšímu kameni. „A není tohle drahokam?“ Vyštěkla nadšeně a skákala okolo něj.

Na kamen civěla jak kdoví co a přitom ztrácela čas hledat ty pravé drahokamy. „Honem než ten drahokam uteče, aby se nás nelekl,“ vyjekla nešťastně při pohledu na kámen. „Né? Musí, určitě je to drahokam, vážně, věřte mi, vím, jak drahokam vypadá a to je přesně ono,“ obořila na Thalii a žalostně koukla na Modroočku a Růžový čumáček. „Viďte, je to drahokam, že jo?“ koukla na ně s štěněčíma očkama a zavrtěla ocasem.
„Jak? Přesně takhle, vím to a znám to, vezmeme ho a máme jeden,“ zarazila se a chvíli přemýšlela, kolik jich je. „A kolik jich máme najít?“ zeptala se a poté vzala kamen do tlamy. „Hmůzeme ít,“ snažila se vyštěknout i přes to, že měla v té nevymáchané tlamě kamen.
„Néé, to ohbyčejný khamen nehni,“ smutně koukla na obě vlčice a vrtěla při tom ocasem. „Hele, mně to tham táhne thaky,“ mumlala, ani ji nenapadlo, že by ten kamen mohla pustit na zem. Na její „drahokam“ zareagoval i Růžový čumáček, na který již nebrala ohled, jelikož si myslela své.
I když to tím táhlo i bílou vlčici, tak se tam bezmyšlenkovitě rozeběhla i s kamenem v tlamě.

>>> Sněžné tesáky ? (přes Wolf lake)

<<< Bull Meadow

Vesele jsem si ťapkala směrem, který jsem vybrala. „To bude sranda, já chci drahokamy, jůpí!“ křikla jsem přes celou pláň, kde byla samá mlha. „Pospěšte si, Modroočko, Jizvo a Růžový čumáčku, pojďte, záchrana Mois Grisu je v našich packách,“ prohlásila jsem a otočila, zda už náhodou nejdou. „Héj, neloudejte se, musíme chvátat, snad nechcete kvůli vám přijít o život, ne?“ zasmála jsem se a dál si vesele šla.
„Vypadá to tu zajímavě, možná jsem už tudy šla, ale nepamatuji si to a třeba tady najdeme i nějaký drahokam, hm? To by byla sranda!“ potichu jsem si k sobě mluvila a rozhlížela se kolem sebe.
„Kde by se takové drahokamy mohly hledat? Na stromě? Nebo ve vodě? Dokonce ve vzduchu?“ hejkla jsem na ně dozadu a zavrtěla ocasem, vůbec mě nenapadalo, kde bych je mohla hledat, když jsem žádné drahokamy neviděla.
„Něco jsem našla,“ křikla jsem vesele a přitom já blbec koukala na obyčejný kamen, který se mírně lišil od těch ostatních, ale jako drahokam to rozhodně nevypadalo, bohužel.

Najednou jsem si povšimla, že všichni tak nějak zmizeli. Rozhlédla jsem se a dupla tlapkou. „Héj, kde jsou všichni? To se všichni bojí? Poseroutkové,“ křikla jsem a koukla na pár vlčic, co tu zbyly. „Takže vy jediné se nebojíte jo? Já se taky nebojím, přeci my se rvát s příšerami nebudeme, my budeme mít důležitý úkol a to hledat ty drahokamy a jo...můžu je nosit? Prosím!“ koukla jsem na všechny přítomné a zamrkala očkama.
„Destiny? A nemůžu Kroužku? To se k tobě hodí nebo Modroočko, hm, hm? Přeci musíš mít něco speciálního, když máme speciální úkol, ne?,“ na chvilku a to myslím vážně, jen na chvilku jsem se odmlčela. „Jo, budu ti tak říkat,“ vyplázla jsem na ní hravě jazyk a zavrtěla ocasem.
Otočila jsem se na vlčici, jež na mě mluvila. „Jé, rada tě vidím!“ křikla jsem na tu černou vlčici, která měla velikánskou jizvu přes obličej. „Pozdě? Jen trošku, ale to vůbec nevadí, my musíme jít hledat drahokamy a ten drahokam musí vzít vlk se stejným elementem, jinak...jinak nevím, ty drahokamy jsou po celém Moisu, takže se musíme dát do práce a budu ti říkat drsňácky...Budeš Jizva jo?“ vesele jsem si poskočila a koukala na obě vlčice. „Růžový čumáčku jdeš?“ křikla jsem na bílou vlčici (//Hailee) a přiběhla k ní. „Musíme jít, všichni na nás spoléhají,“ žďuchla jsem do ní a pobíhala okolo vlčic.
„Hm, co kdybychom šly támhle,“ tlapkou jsem ukázala směrem na ty divné pláně a koukla na všechny přítomné. Ani jsem nečekala na jejich odpověď a rozeběhla se přímo k pláním, kde byla samá mlha.

>>> Mlžné pláně
//Co kdybychom určili pořadí? Já, Thal, Dest a popřípadně Hailee?

Nedokázala jsem to ani počítat, kolik vlků vlastně přišlo, ale bylo jich dost a to se mi velmi zamlouvalo. „Páni, vás tu je a bude někdo můj kamarád? Určitě se někdo najde, když je vás tu tolik, hm, hm? Já jsem hodné stvoření, ráda si hraju a mám ráda společnost, bude tu někdo můj kamarádíček?“ vyplázla jsem jazyk a všechny si prohlédla, nikdo se zatím nehlásil, určitě se jen styděli. „Ale nemusíte se stydět, já nekoušu, maximálně vás na znamení přátelství olížu, to je tak všechno. Tak bude někdo můj kamarádíček?“ optala jsem se znova a zvědavě, přeci jen mě zajímalo, zda se někdo z přítomných ozve či ne, přinejhorším si kamarádíčka najdu sama a bude to.
Poté začala mluvit ta bílá a veliká vlčice, po kterém jsem chtěla ty šperky, ale ona mi na to neodpověděla, jaká škoda, mohla bych se jimi chlubit! „Opravdu mi nedáš alespoň jeden přívěšek nebo něco? Byla bych ráda a určitě budeš moje kamarádka, viď? A dokonce ráda budu v tvé skupině a jaké že hrozí nebezpečí?“ koukla jsem se na bělostnou vlčici a roztáhla tlamu, jak nejvíce to šlo.
Poté říkala nějaká jména a ať jdou za tím mokrým vlkem, který byl poměrně daleko. Zbytek nejmenovaných - to jsem byla i mimochodem já - jsem tu zůstali a čekali, zda se bude něco dále dít.
„Ó, to bude veledůležitý úkol, že jo? A to ty drahokamy dáme kam? A můžu je nosit, já budu hlavní nosič drahokamů, ano, ano? A jaká to jsou monstra, ublíží nám?“ Mlela jsem a mlela, chudáci ostatní vlci, ti museli mít hlavu plnou mých zbytečných keců, které nikoho nezajímaly. A taky chudák Iris, koho si sem zavolala, chudinka.
„Jo, cítím, cítím a půjdem tam, slibujeme ti to!“ olízla jsem si tlamu a vesele si poskočila, taková touha jít hledat drahokamy a zachránit tak celý Mosi Gris! Dala nám i nápovědu, ne kterou stejně brzy zapomenu, takže mně byla k ničemu.
Po chvíli zmizela a já se jen podívala na vlky. „Tak jdem, jdem? Musíme jít rychle hledat ty drahokamy!“ vesele jsem prohlásila a čekala na ostatní.

<<< Zauberwald přes Mlžné pláně

Šedý vlk se mi trošku ztrácel z dohledu a ještě ke všemu, když jsem se ocitla na nějaké pláni plné mlhy. „Héj to není fér, takhle ho ztratím!“ štěkla jsem lehce naštvaně, ale nevzdávala se a běžela dál po pachu. A myslíte, že jsem stále myslela na Bručouna, se kterým jsem původně měla hrát na honěnou? Ne, nemyslela, na něj jsem zapomněla a nedělalo mi problém ho tam pátrat po mé roztomilé maličkosti.
Přeci pach sílil a byl čím dál tím silnější, a dokonce se mísil s dalšími pachy. To mi zajiskřilo v očích a roztáhla tlamu, jako kdybych měla v tlamě snad meloun.
„Jé ahoj vlčíci, co tu děláte, je vás tu nějak požehnaně, to jsem přišla v čas, že? A co se tu koná? Je tu něco, o čem bych mohla vědět? Ale co, hlavně, že je vás tu tolik!“ pištěla jsem, jak nějaký malý prcek, co právě vylezl z jeskyně, ale to mi bylo svým způsobem fuk.
„Jo abych se představila, já jsem Noelle, ale stačí Noell a jak se jmenujete vy?“ zeptala jsem se zvědavě a všechny tři vlk si prohlížela. „Hej ty šedej za tebou jsem běžela snad přes celý svět, zahlédla jsem tě v takovém magickém lese, jak si šel pryč, tak jsem se za tebou vydala, jaké je tvé jméno Šediváčku?“ udělala kolem něj pár koleček a otočila se na dvě bílé vlčice, které sem tam měly černou srst. „Jé tobě budu říkat Kroužku, ty černé kroužky kolem očí ti sluší, nikde jsem to jinde neviděla a tobě Růžový čumáčku, co vy na to?“ olízla jsem si tlamu a spokojeně si všechny tři sledovala, ale vzápětí jsem se otočila a viděla další dva vlky, kteří byli o hodně větší než mi čtyři.
„Jůů vy jste ale velikáni. Jak se jmenujete? Já jsem Noell a víš o tom, že s tebe kape voda? A ty jsi co? Si nějak moc ověšená, ale sluší ti to, nechceš mi něco z toho dát, určitě i mě by to slušelo a co se tu děje? Vy byste to mohli vědět, když jste tak velcí,“ mou tlamu snad nešlo zadržet, mlela jsem a mlela a ráda.

<<< Pityas přes Common forest

Běžela jsem poměrně dlouho a několikrát se ohlédla. „Bručoune, poběž jinak mě nechytíš!“ ozvala jsem se a přitom si to dál pěkně běžela směrem, kterým jsem vlastně chtěla a bylo mi celkem jedno, kam doběhnu.
Přes ten v podstatě normální les jsem proběhal velice rychle, jen cítila dva pachy, ale ty mě jaksi nezajímaly, spíš jsem se soustředila na to, aby Bručoun nevyhrál, to by bylo samozřejmě super.
Z toho obyčejného lesa se stal jakýsi magický, který mě očaroval. „Páááníííí,“ vyjekla jsem, když jsem se tak rozhlížela. Bylo to tu nádherné, na chvíli jsem se zastavila a prohlížela si to. „Stejně než on dorazí, to bude věčnost!“ zavrtěla jsem hlavou a nedalo mě jsem cítila další vlky. „Tady jich je opravdu hodně a to se mi líbí, společnost!“ vykřikla jsem přes celý les a šla za jakousi skupinkou, jeden šedý vlk zrovna odcházel, tak jsem ztratila zájem o skupinku a běžela za tím šedým vlčkem. „Héj ty! Počkej na mě!“ štěkla jsem po něm a přidala do běhu.

>>> Bull Meadow přes Mlžné pláně

„Bručoune, proč pořád vrčíš? Nebolí tě z toho tlama, pořád vrčet, to mi nepřijde moc zdravé, pak přestaneš mluvit úplně a byla by to fakt škoda, věř mi Bručoune, vím to, moooc dobře,“ zavrtěla jsem vesela a připadala jsem si, jako kdybych řekla něco velmi významného pro jeho osobu.
„Tak co, tak co, budeme si hrát?“ poskakovala jsem na jednom místě a div mu neolízla tvář, to by byl pěkně oslintaný, ale to jsem já chudák netušila, že. Nakonec se hrou souhlasil a se předními tlapkami opřela o jeho hřbet. „Skvěle Bručoune a souhlasím a opravdu mi chceš dát náskok? Pak by sis mohl stěžovat, že to nebylo fér a to já nechci, já ráda hraju fér, ale jestli to tak chceš mně to vadit nebude a pak schválně, jestli mě chytíš, já jsem totiž moc dobrá v téhle hře, fakticky!“ zazubila jsem se na něj a čenichem mu radostí projela srst.
Nakonec jsem se rozeběhla a běžela kam jsem vlastně chtěla. „Tak pójď bručoune, já běžím támhle do toho lesa, tak poběž!“ křikla jsem na něj a dál si běžela do lesa a vůbec mě netrápilo, že ho ztrácím z dohledu, jelikož jsem věřila, že za mnou celý šťastný poběží.

// Zauberwald přes Common forest
Tímto beru, že Lucas jde po svých a já se odeberu na Bull Meadow ^^

Vlk se nezdál, že by si chtěl hrát, ale já ho k tomu chtěla donutit, jedno jak, ale moc jsem se nudila a tady byla příležitost si hrát. "Prosím, prosím, budeme si hrát? Vždyť ti ta hra vůbec neublíží, jen se budeme honit, nejdříve budeš honit ty mě a jestli mě chytíš, tak to bude zase opačně a takhle se to bude střídat, uvidíš, jak se ti ta hra bude moc líbit, fakt!" olízla jsem si tlamu a natěšeně zavrtěla ocasem.
Vlčici, kterou jsem předtím viděla v dálce, tak zmizela. "Všiml sis toho? Ta vlčice zmizela, asi se tě zalekla, když si takhle nabručený. Stává se ti to často, že od tebe vlci raději odchází? Ale chápala bych je, když vidím takového bručouna, viď Bručoune?" zazubila jsem se na něj a zastříhala ušima. "Ale neboj, já tu klidně s tebou zůstanu, aby ses necítil tak sám a jo, budeš tedy hrát? Určitě! Vidím to na tobě,jak chceš hrát!" poskočila jsem a proběhla se kolem něj.
"Klid, krev nepoteče, věř mi!" zasmála jsem se a jeho vrčení totálně ignorovala. "Musím ti říct, že máš pěkné tesáky, to si pak můžeme i zalovit" nadšeně jsem zavrtěla ocasem a vyplázla jazyk.
"Nééé to by oni neudělali," dodala jsem a zazubila se na něj.

Jak jsem si mlela svou, uslyšela jsem, že vlkovi kručí v břiše. "Hele, koukám, že máš hlad, nechceš si jít něco ulovit? Třeba by to bylo fajn a já umím totiž moc dobře lovit, tak tě i něco můžu přiučit, tedy pokud chceš, ale myslím si, že jo a co ti nejvíce chutná, jen abych věděla, na co bychom se měli zaměřit, no? Mně strašně moc chutnají ryby, jelikož je umím moc dobře lovit, vlastně to se mi loví nejlépe, ale ani srnka mi nedělá problém, ale je to na tobě, co si půjdeme ulovit, řekni si," zamrkala jsem na něj tyrkysovýma očkama a zavrtěla ocasem.
Nevypadalo to, že by se mnou chtěl jít někam do lesa, trošku mě to mrzelo, ale co se dalo dělat. "Praštěná? Ale jdi ty, já se jen ráda bavím, ale ty zřejmě ne, si spíš asi takový bručoun viď? Víš co? Budu ti říkat Bručoune, hodí se to k tobě, víš?...Mám to! Střela a Bručoun vstříc dobrodružstvím! To zní opravdu skvěle!" vyplázla jsem jazyk a celá natěšená jsem opět zavrtěla ocasem.
Z ničeho nic se zvedl a přistoupil ke mě, ohnal se svými tesáky. "Jó! já to chápu, ty si chceš hrát, tak můžeme, já si ráda budu hrát, hmm..Ale na co?" zamyslela jsem se a v tom vykřikla: "Budeme hrát na vlčici, ty budeš jakože vlčice a budeš mě honit, pokud mě chytíš, tak budu vlčice já - já sem normálně vlčice, ale chápeš - a budu honit zase tebe, souhlas?" zastříhala jsem ušima a nasála okolní vzduch, přičemž jsem ucítila někoho nového.
V dáli jsem dokonce zahlédla siluetu. "Hee, ty tam! Pojď sem, můžeš se k nám přidat na hru na vlčici, bude sranda, když nás bude víc," koukla jsem na Bručouna a jen pokývala hlavou. "Určitě si nadšený, že se k nám přidá tamta, že jo, že jo?"

Vlk se nezdál moc nadšený, ale já to celkem dobře přehlížela. "Jé promiň já se ti ještě nepředstavila, já jsem Noelle, můžeš mi říkat Noell nebo Ell, dokonce i Noe a vlastně slyším na všechno, ale to není vůbec podstatné, spíš se tě chci zeptat, zda jsi tu dlouho, máš to tu rád, jestli tu někoho znáš a budeš si se mnou povídat?" zablikala jsem očkama a vydechovala, jelikož jsem mluvila tak rychle, že mě to až vytížilo.
"Jů! Ty pro mě máš rovnou i přezdívku? Jo Střela je fakt dobrý a já ti budu říkat Modroočko, jelikož máš krásně královsky modré oči, které sice nevypadají nadšeně, ale to vůbec nevadí, jelikož to můžeme napravit a ty budeš ták spokojený, že se ti o tom nikdy nesnilo, souhlasíš?," odmlčela jsem se, ale na na moc dlouho. "Vlastně ti to vidím na očích, že souhlasíš, takže se vydáme na nějaké dobrodrůžu do nějakého lesa, který jsem mám pocit prošla a bylo to tam hustý, takže teď hezky půjdeme a můžeme se i proběhnout jo?" vůbec mi nevadilo, že se onen vlk ani nemohl pořádně vyjádřit, jelikož jsem mluvila...opravdu jak střela.
"No, ale jestli s tím mým plánem vyloženě nesouhlasíš, tak něco navrhni ty a můžeme udělat něco, co se bude líbit tobě, mně se to totiž bude určitě líbit taky, to ti zaručuji," navrhla jsem nakonec a vrtěla přitom ocasem.

<<< Laica Mar (přes Temný les)

Pádila jsem jen kvůli tomu, abych našla nějakou společnost a mohla se v klidu vykecat. Jenže, jak mám takhle rychle někoho najít? "Je tu někdooo?! Haloooo jste tu někdooo?!" křičela jsem jak zběsilá a běžela stále vpřed. No to mi neřřikej, že tu není živáčka! Posmutněla jsem, ale to mi větřík přivál pach, ne jenom jeden, ale bylo jich víc. Zamávala jsem ocasem a za jedním jsem vyrazila, aniž bych věděla čí je, ale já chtěla společnost.
Aniž bych dávala pořádný pozor, vrazila jsem do něčeho chlupatého a měkkého. Okamžitě jsem se zvedla, oklepala a roztáhla tlamu, jak kdo ví co a jen se zasmála. "Jé, konečně jsem na někoho narazila, ty si určitě se mnou budeš chtít povídat, že jo, že jo? A jak se jmenuješ, jak dlouho jsi tu a kde to jsme, jak se to tu jmenuje, chceš si povídat?" začala jsem na něj chrlit miliardy otázek a jen měla úsměv velký, jak moje hlava. "A hele, nevíš kolik je tu vlků, co by si rádi povídali? A je tu nějaká smečka nebo nějaká skupinka vlků, která má ráda dobrodrůža a povídá si?" znova jsem se ptala a kecla si na zadek.

<<< Příchod, aneb kecka se řítí :D

Běžela jsem jak splašená a netušila, kde vlastně jsem a proč tu jsem. "Vysvětlí mi někdo, co tu dělám? Je tu nějaký vlk? Co tu mám tak SAMA dělat? Já zešílím," má první slova, když jsem se objevila na nějaké pláni, kterou jsem v životě neviděla, ale byly tu cítit pachy zvěře a to se mi rozhodně líbilo a komu vlastně ne, že?
Nemohla jsem si nevšimnout té vyšší trávy, zajiskřilo mi v očích a já začala cupitat dokolečka, jak blázínek a jen se smála. "Skvělá tráva, která nádherně lechtá," znovu jsem se zasmála a pořád chodila do kolečka, jak nějaký blázen, fakt.
Když mě to po nějaké chvilce omrzelo, sebrala jsem se a rozhlédla se kolem. NIkoho jsem tu neviděla a to se mi rozhodně nelíbilo, chtělo to společnost. "Haló je tu někdó!" Zakřičela jsem snad přes celou pláň a oklepala se. Nezdálo se, že by tu někdo měl být, tak jsem se vydala nějakým směrem.

>>> Pityas (přes Temný les)