Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Děkuju :3
a Gratuluji ostatním, je to skvělé!
30 kšm + 1 minci prosím na Sol, děkuji c:

Solfatara na sucho polkla. Byla v šoku kolik vlků na jedno svolávací vytí dokáže přijít. Ztěžka se přemlouvala, aby její nohy neposlechly mysl a neutekli daleko od tohoto davu.
Shay na její představení neřekla nic, ale to nevadilo, vždyť řešila jiný problém a představovala bratra Enzoua, těm kteří ho neznají.
Načež řekla že by se měl stát Alfou, jako syn zesnulé Alfy teto smečky. Poznala však velmi brzy, že její kamarádka Dor, nebude i kamarádkou Shay. Rázně vyjádřila svůj názor, proč je nepřijmout jako vůdce smečky. Sol nemohla soudit, nikoho z nich neznala a celý život byla sama.
Věnovala pohled Kylemu, očekávala, že něco dodá na povzbuzení, či zklidnění partnerky, inu nic. Ozval se však černý vlk, ze zvláštními pruhy kolem hrudi a modře svíticími tlapami.
Zastal se pro změnu Shay. Ostatní se do toho moc nepletly. Měla by Sol taky něco říct? Nebo by měla držet tlamu?
Koukla do země a vyryla si tam drápy menší díru, než se opět podívala na ostatní. Otevřela tlamu, že něco řekne, ale nakonec ji jen opět zavřela a slova spolkla. Nechci rozhněvat Dor, nechci být ani proti Shay a ostatním... Svatá dobroto, ukonči tuto debatu do které se nedokážu žádným způsobem zapojit. Prošlo ji hlavou prosebně a začala nervózně pochodovat za zády Dorye. Byla nervózní z tolika vlků, napjaté situace, která by se dala krájet, byla nervozní ze všeho co se teď dělo okolo ní.

Šedobílou samozřejmě sjel blesk nervozitosti, protože se začali sbírat vlci okolo. Nevědomě napnula svaly a snažila se držet polohu odhodlané vlčice. Když na ni ohnivá promluvila, letmě se usmála. "Já tebe taky. Jsem Solfatara." Řekla rychle. Představení proč svolávala smečku se ji stejně úplně netýkal. Vlka neznala, ale očividně ho znali všichni, nebo aspoň většina kolem co se tu začala pomalu scházet. Kyle hodil otázku, která byla na místě. Nevěděla kdo je ten druhý sice, ale kdo je přijme když Felicio, Alfa smečky, zřejmě spal.
Zničeho nic se přiřítil další vlk, který ohnivou složil samou radostí k zemi. Sol vytřeštila oči, takovou radost měla, když se k ní Dor vrátila a tak se nad tím musela pousmát.

Zní to zajímavě.
Kdyby zbylo místo, taky bych se ráda přidala, :')

<< Rest

Šedobílá šla vedle své kamarádky, dokonce šla přes hranice o něco sebejistěji, než předtím, když přes ně kráčela poprvé.
V dálce už viděla tři vlky. V jednoho poznala Kyla, druhý vlk hořel a ještě tam byl jeden. O hořícím se dozvěděla, že se jmenuje Shay. Nechápala jak může hořet. Ale v duchu nad tím mávla tlapkou. "A co se bude dít?" Zeptá se ještě, než se k trojici dostali.
Dor se postavila vedle svého partnera, Sol zase vedle ní. Kyla také pozdravila kývnutím. Podle pachu, byla ohnivá členkou smečky a vlk měl nápaditě podobný pach jako vlčice. Držela tlamu, teď zřejmě nebyl okamžit kdy by měla mluvit. Kdyby byla člověkem, teď by se zřejmě potila nervozitou, vidí poprvé dalšího člena smečky a teď se buď splní její vlastní předpověď, že ji nepřijmou mezi sebe, nebo ji přijmou jako členku smečky. "Zdravím.." Řekla však jim, aspoň a dle slov Dor si přiřadila, že druhý vlk bude Enzou, znali ho někdy v minulosti? Kdo ví, ale neříkala to moc přesvědčivě, asi čeká na ujištění ještě.

Sol opět hraně zavrčela a postavila se ještě odhodlaněji, trošku poukázala i na své tesáky, aby své do své role obránce přidala ještě víc vážnosti. Když se Dor 'velký vlk', snažila Sol obejít, bez váhání ji opět zastoupila cestu a byla odhodlaná ji za sebe nepustit. Dořiny chladné pohledy, ji z celou krásou vracela. Chladně, nepřístupně. "Pokud neřekneš důvod proč si tady mě, nemáš žádný právo žadat o to, vidět Alfu a úkryt!" Štěkla vážně a držela se své role. Stále se držela ve stejné poloze a čekala jak bude reagovat teď Dor.
**
Brzy Dor však jejich malou hru ukončila. Vzdychla trošku zklamaně, byla na svou sehranou roli však hrdá.. Takovou statečnou vlčicí by chtěla být a díky Dor právě asi přichází na to, jak to dokázat. Bude v jistých momentech myslet na tohle své herectví a pomalu se ukazovat jako ta, jenž teď předvedla.
Po chvíli uvažování se však vrátila do reality, na Dořina slova kývla, "Díky." Řekla na pochvalu, kterou ji udělila a po jejím boku se vrátila na území smečky, do které se chtěla v tento moment přidat víc, než kdykoliv předtím.... co se o téhle smečce od Dor dozvěděla.

>> Daén

Sol stále stála před Dor a snažila se tvářit vážně. Vnitřně ji nakonec potěšilo, že Dor se tohohle zkoušení, chytila i ve stylu 'hry'.
Změnila tón hlasu. Opět chvíli přemýšlela co říct, vždyť by před takovým 'velkým' vlkem, byla bezbranná, slova by byla vždy jen jedinou její zbraní. Nakonec se Dor 'velkému vlkovi' podívala vážně do očí a vzpomněla si na vlčici ze své minulosti, která ji způsobila jizvy. "Tak to tě potkala smůla. Pokud se teď nehodláš zahazovat ani se mnou, nemáš žádné právo se potulovat na území mé smečky." Hraně zavrčela a do postoje přidala odhodlání, opravdu vlka přes sebe nepustit. "Radši mi po dobrém řekni Kdo jsi a co tady hledáš!" Štěkla už vážnějším tónem. Samozřejmě se snažila pořád, aby to bylo formou herectví, ale na druhou stranu musela být vážná, aby byla její role splněná.

Zdálo se, že je Dor s odpovědí spojená, ale nečekala a ptala se dál. Vzdychne, tentokrát z odpovědí trošku váha. Podívá se kolem. "Hm.." Usilovně přemýšlí, až se zhluboka nadechne, Koukne na Dor. Zkusí dominantní postoj, jenž předtím u Dor viděla předtím a změní svůj výraz na vážný. "Nemusí se tady nikomu nic stát, když si o tom v klidu promluvíme.. Jsem přátelská, když nemusím bránit svou smečku, na jenž území se nacházíš." Řekne. Jo, trošku váhavě, představa že ji popisuje velkého vlka a i to, že si pro teď toho vlka udělala z Dor, která byla o pár centimetrů větší a hlavně mohutnější, moc Solfataře nepřidalo na váznosti. Ještě k tomu postoji se jakože postavila před Dor, jakoby chtěla vlkovi zabránit v cestě dál do středu území.

<< Úkryt Daénu přes území

Kráčeli opět přes území, než došli opět na louku co byly předtím. Mezitím co Dorya Soltafaře naznačila, aby pokračovala, ona zůstala stát. Sol se zatím ohlížela přes pomyslné hranice a přemýšlela jestli je její zájem o smečku skutečně správným krokem k lepšímu životu.

Rychlohra s Doryou
Po chvíli se Dor k vlčce vrátila. Posadila se a Dor ji začala dávat informace o smečce. Sol chápavě přikyvovala, nějak vnitřně ji to šlo do hlavy rychle a tušila, že takhle smečka asi bude fungovat, vždyť byla vlkem, patřila do smečky.. Jen se toho trošku bála.
Nakonec šli na kopec a po chvíli Dor povídání ukončila. Chvíli to ještě střebávala, ten nával informací.

Nakonec se z kopce vrátili a Sol zahlédla malý potůček kde se napila. Nakonec se ji Dor asi rozhodla vyzkoušet. Chvíli se zamyslela. "Bez agrese k vlkovi dojdu a zeptám se co hledá. Při zájmu vstupu do smečky, bych měla vyhledat Alfu." Řekla, ne sice úplně přesvědčeně, ale neváhala aspoň dlouho z odpovědí.

Vyslechla si co řekla a usmála se. Na jednu stranu má pravdu. Vždy když kolem sebe dokázala Sol oteplit vzduch, nemrzla.
Nakonec společně s ní zase na chvíli usnula, jenže ani se nezdálo a drcla do ní tlapkou. Sol se protáhla a zívla. Pomalu přešla Kyleho a šla za Dor ven z jeskyně, neví kam Dor mířila, ale bezeslov šla za ní. "Už se celkem cítím lépe." Řekla po chvíli tiché chůze.

>> Rest přes území

Sledovala jak Dor opět kouzlí své kousky a obdivovala to. ''Závidím, já kdybych se naučila ovládat svůj element, všechno bych jen spálila.'' Řekla smutně, ale hned na to zase zveselněla.
''Třeba byl osud se potkat, i když na osud moc nevěřím.'' Řekla a zastřihala ušima. Koukla na KYleho, když mu šla Dor olíznout bradu, muselo být hezké... mít někoho kdo ti vrací lásku. Záviděla jim to, ale třeba až se jednou zlepší ve svém ovládaní strachu, najde si taky někoho. Někoho kdo ji bude milovat, někoho s kým založí rodinu. Jestli pak si bráška taky už našel někoho. Proběhlo ji myslí a vrátila pohled zpět na Dor, která u jedné ze zdí jeskyně udělala mechový pelech. Byly všichni unavení. Chvíli váhavě přemýšlela, ale nakonec se k ní připojila a na chvíli si také chtěla odpočinout.

Na slova Dor přikývla. "A hlavně vlci jako já si budou rychleji zvykat!" Řekla nadšeně a zavrtěla ocasem. Začala se pohledem opět rozhlížet, protože od Dor šlo zajímavé světlo, které rozesvětlilo jeskyní a tak si ji Sol mohla více prohlédnout. Moc toho nebylo k vidění i tak, chodbičky ve kterých pak zase vítězila tma.
Když Dor pochválila Solin přístup, Sol se zazubila. "Ale kdybych vás nepotkala, někde bych teď umírala, jsem ti vděčná za pomoc a že tě můžu nazvat kamarádkou." Řekla ji a červenýma očkama na ní pohlédla. "Vlastně díky tobě, že jsem v sobě našla sílu tohle překonat." Usměje se upřímně. "Asi tu nikdo teď není..." Řekne po chvíli ticha, která nastala, necítila nikoho, neslyšela a už vůbec kromě Kyleho a Dor neviděla.

Tyjo.
13KŠM teda do kasičky k Sol, děkuju:3

<< Území Daénu

Šla za svými novými přáteli. Na omluvu Kyleho se pousmála a spokojeně přikývla. ''Budiž ti opuštěno.''Zazubila se a poté čekala až Dorya zřejmě dopočítá členy, načež ji i odpověděla. Méně, než ji šedobílá čekala a to bylo na jednu stranu dobře. ''Méně, než bych čekala, ale aspoň si rychleji zvyknu a snad postupem času dokážu zvládat i davy.'' Uchechtla se.
Když se Dor šla napít, využil chvíle Kyl a oslovil ji. Musela se zasmát, vtipy teda nešetřil. ''Ale jistě, že mám.'' Ujistila ho a zastřihala ouškem. ''Třeba... Kde ty bereš tu sílu neustále dělat takové vtípky, je to velice zajímavá vlastnost.'' Otočila téma úplně jinde a rozhodně měla v plánu i Doryii se zeptat na něco jiného, než pořád smečku, aby svou první kamarádku doopravdy poznala i víc, než dle prvního dojmu.
Když se Dor vrátila dostali se do jeskyně a zřejmě tedy úkrytu Daénu. Rozhlížela se. Stíny a tma, špatné vzpomínky. Na sucho polkla, ale nakonec si v duchu pořádně dupla. Musela se začít přece překonávat! ''Zvyknu si, určitě. Chci se stát členkou Daénu a na to musím překonat i jizvy minulosti. Ty jizvy, jenž ohaví mé tělo.'' Řekne, víceméně potichu sama pro sebe, ale uším Dorye a Kyleho to nemohli přeslechnout.

<< Rest

Šedobílá následovala dva vlky, své nové přátelé přes pomyslné hranice jejich smečky a dva tuláky nechali za sebou.
Strachem se ji zježila srst po slovech Kyleho, který si z ní udělal legraci, načež to hned další větou řekl. ''Mě to vtipný nepřišlo.'' Zamumlala si pod čumákem a věnovala mu ublížený pohled. Chvíli se bavili s Doryou o obnovení pachových hranic a Kyle poodešel. Načež se tedy ujala slov Dorya. ''Tak snad máš pravdu. A jaký je asi teďkom aktuální počet vlků ve smečce?'' Zajímala se. Neměla ráda velké davy, ale jestli je smečka menší, tak si možná rychleji zvykne.
Po chvíli se vrátil Kyle a Dorya řekla, že je druhá nejvíce postavená ve smečce, díky čemuž Kyle opět zavtipkoval, ale to se Sol musela zasmát také. ''Nemyslím si, budu ráda, když vůbec zapadnu.'' Zasměje se, tentokrát upřímně.
Brzy se dostanou do stále zmiňovaného smečkového úkrytu...

>> Úkryt