Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  1 ... « předchozí  2 3 4   další » ... 30

Ahojky!
Inu, bojovala jsem dost sama ze sebou jestli to zkusit, neboť tak nějak vím odpověď :D
Ale nakonec to teda zkusit jdu, vlastně nemám co ztratit.

Chtěla bych se pokusit o 6. charakter
Jsem tu již téměř čtvrtým rokem a posty postav víceméně splňuju
Solf 360+
Alduin 300+
Wyian 110+
Na Allari mi jich chybí asi 20 a u Mielei asi poslední dva.
Vím, že poslední dobou zrovna aktivní nejsem co se týče psaní, ale akcí a soutěží se účastním aktivně. Píšu co nejvíc mohu, jak mi to čas dovolí.
A přestože teda počítám se zamítnutím, děkuju za zvážení!

Gratulujeme, schváleno!

Rozloučení s Noirem proběhlo poměrně rychle. Na to, že to byl vlk Chaosu byl celkem.. milý? Samotnou mě udivovalo jak mé myšlenky změnil jeden vlk. To však neměnilo nic na tom, že pořád jsem Chaosu nevěřila, jeden dobrý vlk neznamená, že je v celém jejich společenství není žádný psychopat. V duchu jsem nad tím mávla tlapkou a když mi Noir zmizel z dohledu tak jsem se chtěla vrátit zpátky na území, ale v tom jsem ucítila známý pach. Pach mé dcerky Solari, který mě donutil stát na místě, měla jsem pocit jakoby se něco dělo. Brzy jsem ji i slyšela jak mě volá.
Brzy se skutečně objevila u mě, usoplený čumáček, oči zalité slzami. Běžela ke mě. Pohled na smutnou tvář mého dítěte mě hluboko uvnitř úplně drtil. Dřív, než jsem jakkoliv stačila zareagovat už jsem ji měla ve svém objetí a to jsem ji bez zaváhání opětovala. Do srsti na krku mi huhňala, že ji její doprovody zklamali, že ji na výlet nikdo nevzal. Drtilo mě to, vidět ji tak.
Olízla jsem ji několikrát mezi ušima. ''Solari, šš. Jsem tu s tebou.'' V momentální chvíli jsem ji mohla jen zkusit uklidnit. Pozvedla jsem tlapku, abych si ji přitáhla do svého objetí ještě víc. ''Jestli toužíš vidět ty zlaté stromy, můžeme tam zajít spolu. Já tě tam vezmu.'' Navrhla jsem po chvíli šeptem. Věděla jsem jak předtím byla nadšená, že ji tam vezmou, že tam může vidět svou kamarádku... A já ji chtěla tolik její přání splnit, nechtěla jsem ji vidět smutnou a rozhodně jsem nechtěla, aby si jakkoliv vštěpila, že jsou vlci zrádci, nechtěla jsem, aby přestala věřit každému.

Když se zeptal na mého bratra tak jsem pomalu kývla. ''Přesně tak.'' Co se týkalo záhadných příchodů na zdejší Ostrov jsem moc nevěděla, ale bylo to tady už spoustu let mým domovem. ''No, někdy častěji, někdy skoro vůbec. Naposledy jsem ho viděla, když jsem čekala vlčata a oznamovala mu, že bude brzy strýcem. Ale už je to nějaká doba, vzhledem k tomu že vlčata už někdy v půlce jara budou dospělými.'' Odpověděla jsem mu i na druhou část otázky. Pak jsem si vyslechla jak mi vykládá o svém bratrovi. Trošku mi to bylo líto neboť jsem si to nedokázala představit. Víceméně, dva další bratry jsem skoro neznala, ale alespoň s Lucim jsem vztah měla dobrý. ''Jestliže jste byly oddělení od útlého věku tak se malinko nedivím, že moc k sobě nemáte vztah.'' Dodala jsem. ''Ale zkoušel si to třeba změnit?'' Zeptala jsem se zvědavě, neboť mě to zajímalo. I o rodině mě to mrzelo, nechtěla jsem ho tudíž moc trápit tím, že mě to vesměs fungovalo a jim moc ne. ''Alespoň máš možnost se do budoucna poučit z chyb své rodiny.'' Tedy pokud rodinu jednoho dne plánoval, to jsem vědět nakonec nemohla.
Když vykládal, že by klidně mohl počkat tak jsem zavrtěla hlavou. ''Třeba někdy jindy Noire, ale děkuju. Budu ráda, když mi příště povyprávíš co jsi zjistil.'' Mrkla jsem. Nevěděla jsem jestli se někdy uvidíme, ale nakonec Noir byl celkem pohodový vlk na to, že by měl být nepřítelem. Byla jsem z toho překvapená. ''Ráda jsem tě poznala, užij si své cesty ve zdraví.'' Tím jsem se s mladým vlčkem rozloučila.

Usmála jsem se na mladého vlka. Je to něco co ve mě zase probouzelo zvědavost. Když se zeptal kdo je momentální Alfou chvíli jsem nad odpovědí váhala. Ale nakonec jsem nad tím v duchu kývla rameny, tak či onak už znal Chaos polohu, byla by to stejně jen otázka času kdy by zjistili jak se jmenuje naše Alfa. ''Lissandra.'' Řekla jsem prostě, bez mlžení a vytáček.
Zasmála jsem se. ''To tedy. Než jsem se dostala na Mois tak jsem dost putovala sama. Chvíli i tady, ale pak jsem našla tady i svého bratra, našla jsem si kamarádku, ta mě přivedla do Daénu, našla jsem svého partnera, máme děti.. I ta dlouhodobá samota a trpělivost mi nakonec přinesla nějaké ovoce. Jak bych nemohla být spokojenější.'' Usmála jsem se teď skutečně jako stará vlčice. I když úplně do důchodového věku jsem měla trochu času rezervu ještě.
Na jeho návrh, že by na mě mohl počkat a pak bychom mohli vyrazit spolu jsem se zamyslela. ''No nevím jestli bych se dost nezdržela, aby ses dočkal, určitě bys to chtěl riskovat?'' Mrkla jsem na něj a znovu se zasmála.
Co se týče svatyně musela jsem přikývnout. ''To souhlasím, tehdy jsem u něj nechala všechny své zásoby těch mincí, ale za to vím že mě naučil všechno o mohl a víc schopností už bych nedokázala získat.'' Zauvažovala jsem. Hluboko uvnitř jsem tušila, že to co všechno umím, umím už ve svých limitech. Ale za to magii bych se mohla přiučit, na to jeden nikdy není dost starý.

''Správná byla hlavně výměna Alfy.'' Vypadlo ze mě bezmyšlenkovitě. Ale asi po vteřině, když jsem si to uvědomila jsem se teda zatvářila, že to bylo myšleno zcela upřímně. A taky vlastně bylo. Ne že bych nevěřila, že by to Dorya nezvládla, ale co si budeme, kde byla když ji smečka potřebovala nejvíc? Lissandra tu byla.
Vyslechla jsem si to, co mi říkal o těch smečkách a přikývla jsem. Aspoň jsem byla o něco chytřejší. ''Takže Alateyská smečka v horách a smečka v poušti.'' No znělo to vskutku zajímavě a najednou jsem měla chuť zjistit si i já o nich něco více. ''Normálně bych i navrhla, že bych se do pouště šla na ně podívat s tebou, ale ještě nějaký čas bych ráda zůstala v okolí smečky.'' Řekla jsem, tak na půl víceméně pro sebe. Chtěla jsem prostě promluvit si s Lissandrou, i když jsem přesně nevěděla o čem, možná si vůbec doplnit vlastní přehled o smečce a hlavně nahlásit co jsem za posledních pár hodin zjistila sama.
Zasmála jsem se, když se na mě překvapeně podíval a skutečně mi udělalo radost, když mi řekl že by mi typoval méně. Kterou samici tohle nepotěší, že? ''Děkuji Noire, lichotí mi to.'' Mrkla jsem a dále jej poslouchala. ''Zkoušel si svatyni? Je tam vlk, který tě dokáže proškolit ve všech dovednostech. Nebere si teda servítky, jakože nikoho zrovna dvakrát nešetří, ale stojí to za to.'' Povytáhla jsem zvědavě obočí. Bylo dost pravděpodobné, že o svatyni slyšel, ale možná neměl nějakou motivaci si tam zajít? Kdo ví.

Přikývla jsem, to co řekl byla pravda. ''To je fakt. Dosti nepraktické místo to bylo. Tak hlavně, že nynější Alfa má rozum v hlavě.'' Já jsem sice moc času jako člen smečky tam nestrávila, ale taky se mi to místo nelíbilo a předtím jsem to Doryii navrhnout chtěla. Ale pak přišla válka a Iris předala smečku Lissandře. Udělala dobře.
Na jeho poznámku jsem přikývla také, měl pravdu. Dřív či později by stejně Daén objevili. Takže je to už vesměs jedno. Pomocí náušnice jsem cítila, že nejspíš se Lissandra vrátila, měla bych jít za ní. Ale to jistě ještě počká, vzdalovat od Daénu jsem se stejně v aktuální době neplánovala. A taky bych si měla promluvit s Taylorem, věděla jsem o tom co přibližně teď prožívá a měla bych mu být oporou. Ale mou pozornost momentálně strhával Noir a tak jsem na to teď moc upřímně nemyslela.
Vyslechla jsem si jeho plány a lehce našponovala uši. O smečce v horách a poušti jsem ještě neslyšela. ''Skutečně? A víš o nich něco více? Upřímně jsem doposud neslyšela o tom, že by v poušti a horách sídlili nějaké smečky.'' Neskrývala jsem své překvapení. Strávila jsem tolik času s rodinou, že jsem si všelijaké novinky neměla šanci zjistit. Vždyť neznám stále ani některé ze smečky a že tu nových tváří bylo.
Pak jsem se zasmála, moc mi nevěřil že bych byla stará. Což mi samozřejmě polichotilo. ''Tohle je má asi devátá zima, kterou už jsem na světě. Nejmladší nejsem a lepší to nebude. Za to ty, mladý zdravý vlk se silou na rozdávání.'' Mrkla jsem a zasmála jsem se. Už je to dlouho co bych cizímu vlkovi chtěla zalichotit.

Jelikož už to stejně věděl asi nebylo co skrývat. Každopádně na mou hlavu už to před Lissandrou nebude. Za to bude moct ta, jenž ho tu vůbec přivedla. ''Daén se nestěhoval proto, aby každý věděl kde se zase nachází, ale budiž.'' Přikývla jsem, už se s tím stejně nedalo nic udělat, vzpomínky jsem měnit neuměla. Když oznámil, že však momentálně Daén Společenstvu v žaludku neležel, přepadla mě touha zjistit co momentálně řeší, ale moc dobře věděla že to z vlka jen tak nedostanu.
Když se představil, tak jsem kývla. ''Tak mě těší Noire.'' Ať jsem se stala jakkoliv podezřívavou, slušnost ve mě byla neustále. ''Máš teď něco v plánu?'' Neměla jsem na mysli takový ten podezřele tajemný plán, prostě plán. ''Nebo jestli nechceš strávit pár chvil se starou vlčicí jako jsem já.'' Společnost mi nijak nevadila a v okolí území jsem byla. Navíc jsem pomocí své náušnice věděla, že mé vlčata se šli projít někam dopryč a Ricca byla s Taylorem stále na území, zatím jsem se neměla čeho bát a taky jsem díky tomu věděla, že Lissandra na území stále nebyla a tak jsem neměla ještě kam spěchat.

Pořádně jsem si vlka prohlídla a pořádně si vyslechla jeho odpověď na mou otázku. Nezdálo se, že by byla nějaká podezřelá a očividně jak byl vlk mladý moc neznal minulost Chaosu a Daénu. Vzdychla jsem. ''Silně doufám, že jsi však pro to své Společenství nešel zjišťovat nějaké informace.'' Řekla jsem, už ne tolik zostra. Prozatím se vlk nezdál že by vyzařoval nějaké nebezpečí a proto jsem lehce svůj postoj povolila, ne však ostražitost. ''Mé jméno je Solfatara, smím-li se ptát i na tvé jméno?'' Každopádně jsem chtěla vědět jak jednookého vlka nazývat, bylo to jednodušší než vymýšlet přezdívku, třeba jednoočko.
Rozhlédla jsem se kolem, nic moc se tu nedělo a proto jsem se rozhodla ještě chvíli zdržet a až poté se vrátit zpět do smečky. Navíc nebyla jsem daleko od hranic, přece se nemohlo nic za tu dobu stát... Trpělivě jsem čekala na vlkovi odpovědi a už bylo vidět že jsem o malinko klidnější.

Usmála jsem se. ''Třeba ano, má takovou prazvláštní tendenci se objevit zrovna, když ho nejvíc hledáš.'' Ještě se našla teda jedna informace o Wuovi, kterou mohla využít do budoucna.
Co se týkalo mistra musela jsem se zasmát. ''Ano, chodí se za ním dobrovolně. Byly jsme tam já i taťka. Ale nic co by nespravilo pár dní odpočinku.'' Mrkla jsem. ''Až dospěješ, můžu ti ukázat kde ta svatyně je, co říkáš?'' Navrhla jsem společný výlet do budoucna, a přála jsem si, aby se uskutečnil.
Když se však zeptala, proč ji změnil bez toho, aby si sama řekla musela jsem uvažovat. To byla dobrá otázka. ''Na to ti asi neumím odpovědět. Pan Wu je velmi tajemný vlk.'' Řekla jsem nakonec, protože taková byla skutečnost. Občas udělá něco co jeden nečeká.
Když mi slíbila, že mi všechno povypráví, usmála jsem se a nechala se ještě jednou obejmout. ''Dobře, budu se těšit co mi všechno povyprávíš.'' Mrkla jsem na ni a pořádně ji v objetí poňufala na krku. ''Dávej na sebe pozor, dobře?'' A touto větou jsem ji konečně pustila a nechala odejít zpět k Atrayovi na kterého jsem se také otočila. (//Jakoby byl kousek) ''Dávej prosím na mou dceru pozor.'' Požádala jsem jej o obrovskou laskavost.
Když rozloučení proběhlo, vydala jsem se tím směrem zpět k území, ale co mě nezaujalo...
***
Šla jsem po pachu a ucítila něco co se mi už dlouho moc nelíbilo. Vlastně od té války, aneb pach Chaosu. Pomalu jsem se blížila k onomu původci, až jsem nakonec spatřila černo-bílého vlka s zelenými odznaky. Šla jsem až k němu. Nevypadal jakoby chtěl něco provést a zároveň jsem na něj prostě koukala podezřívavě. ''Zdravíčko.'' Promluvila jsem, držela jsem si od něj patřičný odstup. I když vypadal mladě a možná nevěděl minulost mezi Daenem a Chaosu, přesto nejspíš nedokážu takovým vlkům už uvěřit, ta jizva jenž mě málem připravila o oko, ta bude pálit vzpomínkami ještě dlouho. ''Co tady hledáš?'' Sic to nebylo úplně naše území, bylo bezprostředně blízko.

Usmála jsem se. ''Ano, pan Wu.'' Kývla jsem a poslouchala jsem její otázku. Letmě jsem přikývla. ''Ano, i takhle se to dá říct.'' Zamyslela jsem se a pak si musela dát za pravdu. ''Já tě můžu naučit základy, sama dokážeš trénovat, ale schopnosti pana Wua pro extrémní učení magie nikdo nemá.'' Jednomu se těžko přiznávalo, že svou ratolest nedokáže naučit také kdovíjak perfektně, že jsou tu vlci, kteří to dokážou lépe, ale pak mě napadl ještě jeden vlk. ''A ještě tady na Ostrově bydlí jeden vlk, který tě neučí magie, ale dovednosti. Dokáže dostat z tebe to nejlepší v síle, tvojí výdrží, jak jsi obratná a tak dál.. Tomu se říká Mistr a žije ve svatyni v Džungli. Ale do učení bere jenom dospělé vlky, protože jeho trénink je drastickým. Věř mi, vím o čem mluvím.'' Ještě teď jsem unavená, když si na jeho trénink vzpomenu.
Pak jsem se zasmála, samozřejmě že mi nevěřila, že jsem někdy vypadat jinak. Když jeden někoho zná celý svůj život takhle, je těžké tomu uvěřit. ''Vážně jsem byla šedobílá, jednou bych tě mohla vzít za tvým strýčkem, kterého jste ještě nikdo nestihli poznat a on ti to potvrdí.'' Mrkla jsem a ušklíbla se. ''Ano, vždycky jsem si o změnu požádala já. Jednou jsem byla dokonce modrofialová, ale v té jsem se nějak necítila a pak mě napadlo tohle, v tomhle kožichu jsem nejdéle, když nepočítám tu se kterou jsem se narodila,
než jsem se dostala tady a zjistila že pan Wu má takovouhle moc.''
Vysvětlila jsem v kostce své změny kožíšků a vlastně všeobecně poprvé přiznala, že někde tady na Ostrově se nachází i jejich strýc, můj bratr.
Nad nadšením sněhem jsem se usmála. ''Jistě, ale zimy bývají těžké co se týká lovení a v nocích bývá velmi chladno. Občas sněží tak moc, že si jeden sotva vidí na špičku čumáku... Ale ano, bývá krásná, ale já osobně mám nejradši konec zimy, kdy se všechno probouzí k životu a všechno se přehupuje do jara.'' Podívala jsem se na oblohu a z tlamy mi díky tomu večernímu chladu vyšel obláček dechu.
Vyslechla jsem si o té Proužce a chápavě přikyvovala. Nezdála se tedy, že byla nějak nebezpečná a tak jsem se uvolnila úplně. Nakonec co jsem řekla, to slíbila. Víceméně. ''Po výletě mi to pěkně všechno povyprávíš, ano?'' Mrkla jsem na ní a když mě objala, tak jsem ji objala nazpátek. Tolik jsem se teď bála ji pustil, ale donutila jsem se k tomu. Musela jsem ukázat jednotlivě všem, že jim věřím i když občas můžu se zdát přísnou.. Zpětně mě mrzelo, že jsem na Akrose s Riccou zvýšila hlas, ale... museli se naučit. Solari byla taková šikovná, samostatná.. Proto jsem sama sebe přesvědčila, že ji určitě tenhle výlet prospěje a navíc mi slíbila, že se určitě vrátí, ne? Určitě by mi nelhala a kdyby cokoliv, dokážu se odpíchnout od toho, kde se nachází. Tohle všechno mi běželo hlavou, mezitím co jsem Solari objímala a když jsme se od sebe odtáhli podívala jsem se ji do jejich očí. ''Skutečně ti teď věřím Solari, ukaž se mi až se vrátíš tady do Daénu, dobře?'' Tentokrát tam ta starostlivost slyšet byla.

Usmála jsem se. ''Ten starší vlk se jmenuje Wu. Je to takový tichý vlk, který vlastní spoustu užitečných věciček, či si u něj jeden dokáže vylepšit své schopnosti v magii. To jsem sice nikdy nepochopila nějak víc, ale hlavně že to pomáhá a nikomu to neubližuje.'' Vysvětlila jsem ve zkratce existenci šedivého vlka s vozíčkem. ''Já sama několikrát změnila taky kožíšek, narodila jsem se původně se šedobílým kožíškem.'' Znovu jsem mrkla. Tedy mi tímto růstem byla Solari celkem podobná. Hledala se. Nebo aspoň to jsem si myslela. ''Ano, blíží se nejchladnější období z celého roku a brzy to tu všechno pokryje bílá pokrývka, která se nazývá sníh.'' Vlčata se mi narodila na přelomu zimy a jara, spíš už jara, takže zimu ještě nezažili a ta letošní bude jejich první. ''Kožíšek bývá přes zimu hustější, aby nám nebyla moc velká zima. A opakuje se to tak každý rok. Na jaře se zase línáme, protože by nám s hustým kožíškem bylo v létě moc teplo.'' Byla jsem ráda, že jsem mohla, alespoň pár takovýhle informací, aby dávali smysl, podat své dcerce, i když by na to brzy přišla jistě sama.
Nad další reakcí jsem se musela pořádně zasmát a následně jsem zavrtěla hlavou. ''Neřekla jsem, že je to v pořádku.'' Podívala jsem po okolí, ''Koukej na tohle všechno. Oheň je velmi nebezpečný, když se stane nekontrolovatelným a tohle všechno by dokázal během okamžiku zničit. Když něco podpálíš musíš se buď sama snažit to zase svým elementem uhasit, nebo jakkoliv jinak. Nezapomeň nekontrolovatelný oheň je nebezpečný oheň, ano?'' Uvedla jsem na pravou míru, protože kdyby někdo měl povolení zapalovat všemožně všechno co mu přijde pod tlapku, nebylo by Spáleniště to jediné místo, které by bylo na Ostrově ohořelé.
''Tím bych si tak jistá nebyla.'' Pozvedla jsem podezřívavě obočí, protože zvládnout zlé vlky, to nebyla hračka. Válka s Chaosem Daén dost poznamenala a kdyby nám Zlatá smečka nepomohla, kdo ví jak by to dnes vypadalo. ''Proužku? A kdopak to je?'' Zeptala jsem se zvědavě. Ale když zmínila, že chtějí navštívit Zlatý les, kde se nacházela Zlatá smečka, zamyslela jsem se. Se Zlatou smečkou jsme měli dobré vztahy a jestli ten Atray pocházel odtamtud, nemusel být tedy nutně tím zlým. Když jsem se nadechovala k tomu co jsem chtěla říct, ještě mi Solari prozradila, že nedávno Atrayovi zemřela matka. Takže vzduch, který jsem původně nahromadila jsem zase vydechla. ''Vážně? To mi je moc líto.'' Řekla jsem, ale k Atrayovi jsem to teda moc neříkala. Nakonec jsem se teda znovu nadechla k dalším slovům. ''Dobře, Solari. Budu ti věřit a můžeš se vydat do Zlatého lesa. Ale slib mi, že zamíříš jenom tam, abychom tě případně dokázali najít a až se domů vrátíš, tak se mi ohlásíš, ano?'' Usmála jsem se přívětivě. Mohla se vydat na tak dlouhý výlet za cenu slibu, který jsem tak nějak doufala, že splní, když mi jej slíbí.

Dělala jsem si opravdu dělat starosti když ještě chvíli se nikde neozývala, ale když tu najednou. ''Solari!'' Houkla jsem nadšeně, když jsem ji konečně zaslechla a nakonec i spatřila... Tedy, skutečně jsem ji spatřila? Na chvíli jsem se zaraženě zastavila a prohlížela si hnědý kožíšek, který se ke mě lesem řítil. Byla jsem si jistá stoprocentně, že byla černo-šedá. Než jsem stačila cokoliv říct, měla jsem mladou vlčku kolem krku. Její hlas, její pach. Byla to ona. Ulevilo se mi, byla to moje malá holčička. ''Solari, jsi živá a zdravá. A páni, ten kožíšek ti opravdu sluší!'' Usmála jsem se, když jsem ji na chvíli odtáhla, abych si ji mohla ještě jednou pořádně prohlédnout. Nejspíš navštívila Wua a musela jsem se nad tím pousmát, protože sama jsem barvu kožíšku změnila několikrát. Ale Solari to opravdu slušelo. Povyprávěla mi co vyváděla a co má následně v plánu. Trošku jsem zalapala po dechu. ''Tak to je skvělé Solari! Jsi opravdu šikovná.'' Pochválila jsem ji za to, že dokázala ulovit zajíce, ale trošku mě to i mrzelo, protože jsem se všemi svými vlčaty, chtěla prožívat první lovy, učit je tomu a Solari se to učila sama. Stejně jako nejspíš svou magii, protože zmínila malinké podpálení lesa. Než abych ji pokárala tak jsem se musela zasmát. ''Víš kolikrát já něco podpálila, než jsem začala svůj element nějak rozumně ovládat?'' Mrkla jsem na ní a pořádně ji pošimrala na krku svým čumákem. Co mě však stále trochu děsilo, byl ten Atray se kterým se spřátelila. ''A jsi si opravdu jistá, že se ti nic nestane? Na některé cizí vlky, kteří nejsou součástí této smečky si musíš dávat pozor. Jsou i zlý vlci, kteří nebudou brát ohled na to, že jsi mladá.'' Varovala jsem ji, vždyť jsem o ní měla starost.
Na otázku co jsme dělali my, jsem odpověděla prostě; ''Já byla s Akrosem s Riccou na výletě za mou kamarádkou a jejími vlčaty. Když jsme se vrátili domů, nikde jsi nebyla. A už jsem se začínala o tebe bát, když ses doma neukázala.'' Řekla jsem a mávla ocasem. ''Ale jsem ráda, že tě vidím živou a zdravou.'' Musela jsem znovu zdůraznit. Nejspíš bych nesnesla, kdyby se stalo cokoliv s jakýmkoliv mým vlčetem.

<- Úkryt (přes území)

Když jsem vyšla z úkrytu, nenacházela jsem ji nikde. Což mě děsilo ještě víc. Došla jsem až k hranicím a zastřihla jsem svým uchem, které zdobila květinová náušnice. Pořád jsem zapomínala, že díky ní mám schopnost určit přibližnou polohu vlků v blízkosti. Ve své mysli jsem viděla polohu Nyctey, jejího partnera, Mielei a stejně starého vlčka a .. Solari ještě s jedním vlkem. Na jednu stranu mě potěšilo, že byla pořád v blízkosti smečky, na druhou stranu mě celkem znervózňovalo s kým mluví. Mé děti už byly dost staré a pomalu by se měli připravovat na to, že je nebudeme hlídat nonstop, ale pořád to byly moje děti a přece jsem měla právo se o ně bát ať už budou jakkoliv staré a budou kdekoliv. K jejich pozici jsem se přiblížila trochu, ale nedokázala jsem ji určit přesně, pachy se také v bodě kde jsem zastavila míchali, takže ani čich moc nepomohl. ''Solari!?'' Zvolala jsem a doufala, že mé volání uslyší.

Byla jsem ráda, že se mnou Taylor souhlasil. Co se týkalo výchovy, každý jsme vyrůstali jinak, takže své zkušenosti často do výchovy vlastních prostě přesouváme. Ale snažili jsme se být za jedno i když to občas bylo těžké.
Podívala jsem se na Arrowa. ''Zkusíme to už moc nerozpitvávat synku, dobře?'' Na moment jsem se na něj zamračila a pak se vlídně usmála. Pohlédla jsem i na Ricca s Akrosem. ''Slibte mi, že se od teď budete chovat k sobě slušně.'' V mém hlase byl slyšel prosebný tón. Opravdu mě vnitřně bolelo, když jsem viděla své děti se hádat. Vzdychla jsem a pak se podívala ke vchodu úkrytu. ''Kde že jsi říkal, že je Solari?'' Zeptala jsem se Taylora, už tady byly celkem dlouho a ona se za celou dobu neukázala, což se mi ani trošku nelíbilo. Určitě se jim nestalo nic vážného tak, aby nedokázali zavýt jak slíbili? Začala jsem se opravdu o své dítě bát. ''Jdu se po ní podívat jinak nebudu klidná. Za chvíli se vrátím, ano?'' Doufala jsem, že se mi rodinka pak bez povolení jednoho z nás někam nevytratí, jinak bych se pak mohla strachem někde zahrabat.

-> Les Alf (Přes území)

Poslouchala jsem dohady Riccy a Akrose. Celý den venku, celou dobu v úkrytu. Nechtěla jsem být úplně přísná. Chtěla jsem být laskavou matkou. Ale očividně jsem jejich hádky tolerovala tiše až příliš. ''A dost!'' Zvýšila jsem přísně hlas. ''Hádáte se od chvíle co jsme vyšli ven! Ještě chvíli a ven se z úkrytu nějakou chvíli nepodíváte!'' Pokračovala jsem a mračila se na Riccu s Akrosem. Vždyť byly sourozenci, byly spolu od malička, co bylo špatně? Hádala jsem se já tak se svými bratry? To jsem si nepamatovala, ale byla jsem si jistá, že určitě ne.
Po chvíli jsem vydechla vzteklý vzduch nahromaděný v plicích. ''Jste sourozenci, jste členi jedné smečky. Ty hádky musí přestat, když spolu nebudete vycházet může to v budoucnu, až vás nebudeme hlídat já, nebo táta, může vás to stát krk.'' Museli se začít učit jak to chodilo v životě osamostatněných, dospělých vlků. Čas na hry pomalu končil, bylo na čase je začít učit věcem, které je pomohou ochránit v přírodě. Život byl jen o tom, že silnější přežije.


Strana:  1 ... « předchozí  2 3 4   další » ... 30