Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Našla jsem si pohodlnou pozici a sledovala jsem jak se Taylorovi snad ulevilo, že jsem se objevila. Můj matčin smysl mi říkal, že nebylo všechno tady úplně nudné jak se tvářil. Povytáhla jsem obočí. Nad jeho dalšími slovy jsem se pak však ušklíbla. ''Copak já se o něco snažím? Jen ti říkám co jsme s mládeží zažili venku.'' Obhájila jsem se, protože momentálně v tom jsem měla čistě pravdu. Až budu něco plánovat, tak to budu dělat úplně jiným způsobem. Dřív, než jsem dokázala cokoliv jiného říct tak Arrow na mě promluvil. ''Tak to tě chválím synku. Málokdo si troufne na hada.'' Odpověděla jsem mu, já jsem byla typ rodiče co chtěl podporovat vlastní sebevědomý mladých. Pak však se Ricce obmotali tlapky šlahouny a po chvíli i jemu. Zavrtěla jsem hlavou. ''Doufám, že mu to vracíš jen v rámci učení.'' Sykla jsem ke svému drahému a položila si hlavu na tlapky. Poměrně dlouho jsem neodpočívala a proto si teď aspoň na pár minut jsem si to hodlala vychutnat. Co se týče Solari, zajdu za ní buď později, nebo se jistě brzy objeví. Sledovala jsem Akrose u vchodu, snad jakoby váhal vstoupit dovnitř.

<- Les Alf (Přes území smečky)

Netrvalo to dlouho a blížili jsme se k úkrytu. Podívala jsem se na svou dceru. ''To mám z tebe radost, Riccy. To já podpálila jedno křoví když jsem zjistila poprvé, že mým elementem bude oheň.'' Zasmála jsem se nad vzpomínkou svého vlastního dětství. Ovšem další vzpomínka už tak příjemná nebyla a tak jsem tak nenápadně zavrtěla hlavou o její vytlačení z mé mysli. Pak jsem se podívala na Akrose. ''Neboj se, co nejdřív se na to zkusíme vrhnout. Nebo možná ti něco ukáže táta, můžeš se ho zkusit zeptat, ano?'' Ohledně magií samozřejmě. Pak jsme došli k úkrytu a já bez váhaní vešla dovnitř a hned mi do čumáku vplul pach zbytku rodiny. Během pár minut už jsme stáli uvnitř a mě se pohled poskytnul na Taylora s Arrowem. Pach Solari tu byl také, ale zrovna jsme se s ní minuli. Nejspíš ji Taylor pustil, věřila jsem, že měl všechno pod kontrolou. ''Ahoj drahý, tak jsme zpátky doma.'' Ozvala jsem se a přiblížila jsem se a automaticky jsem Arrowa přišla olíznout po hlavičce. ''Potkali jsme tu mou kamarádku co jsem ti o ní předtím vyprávěla. Akros s Riccou mají novou kamarádku Mielei, její vlče. Také poprvé zkusili rybu, protože Ricca měla hlad.'' Odvyprávěla jsem ve zkratce naše zážitky. ''A pak nám to přerušil déšt.. A co vy? Jak jste se měli?'' Ulehla jsem s pocitem, že si na pár minut oddechnu od chůze. ''A Solari šla ven? Cítím ji tu, ale nikde ji nevidím.'' Dodala jsem po chvíli.

Jméno vlka: Alduin
Povolání: Čaroděj
Délka pobytu na MG: Už tu straším třetím rokem.
Počet postů: za Alduina se blížím k 300
Proč vybrat právě mě:
Inu, vím že jsem asi jedna z nejmenších pravděpodobností pro výběr vzhledem k mé střídavé aktivitě, ale dokážu tvrdit že v rámci akcí jsem aktivní poměrně dost a díky tomu se účastnit aktivně snad každé akce. Za poslední měsíce jsem snad vynechala tak dvě?
Co se týče Alduina je takový tichý co udělá pro ty "co má chránit" všechno na světě. Takže i když se nezdá tak je dost týmový a neodmlouvá (měla bych přepsat povahu, heh) a božstvu by pomohl určitě.
Na Yaloru jsem nikdy nebyla.

Děkuji za zvážení a budu ráda a vděčná když se akce budu moct zúčastnit ^^

<- Němé údolí (Přes Ostříží zrak)

Poslouchala jsem slova svých vlčat. Nemyslete si, celou dobu jsem poslouchala jejich dohady mezi sebou. Trošku mě to mrzelo, copak to znamenalo, že spolu nevycházeli? Vždyť jsem je před setkáním o to prosila, aby se nehádali. Dokonce jsem to zaslechla i z úst malé Mielei. ''Ano, Riccy. Už jdeme za tátou a ostatními.'' Odpověděla jsem na její otázku a pak se ptal i Akros, ovšem na něco úplně jiného. ''Celkem tě tím Mielei zaujala, viď? Brzy ti ukážu co umím, dobře?'' Odpověděla jsem i jemu. Teď jsem čekala něco na stejný způsob od Riccy, ale obávala jsem se, že s elementem vody moc toho nezvládnu, ale minimálně bych ji mohla říct pár základů. Nebo příště požádám Nycteu. Nebo možná Taylor něco věděl o vodě? Pak mě z přemýšlení vytrhla další otázka mé dcery. ''Samozřejmě, že ano. Uvidíte se. Možná už příště budete dost staří na to, aby jste za ní zašli sami. Ve skutečnosti bydlí jen kousek od nás.'' Odpověděla jsem. Vždyť jsme vlastně bydleli v jednom lese, ovšem my ve smečce a oni spokojený tulácký život. Brzy jsme také překročili pomyslné hranice smečky a já střihla uchem kde jsem měla náušnici a tím se mi ukázali v hlavě jakési obrazce a já jsem si mohla vydechnout úlevou, protože jsem přesně věděla kde se Taylor s Arrowem a Solari nacházeli a tak jsem zamířila přesně tam. Do úkrytu.

-> Úkryt (Přes území smečky)

Wyianova 2% do Lovu, děkuju! :3

Akce špatná nebyla, příště bych se však do ní měla zkusit víc zapojit, hehe :D

Koutkem oka jsem sledovala Riccu, která zase váhala jíst. Jestli nesní ani rybu, asi se začnu bát čím Riccu budeme živit. Doufala jsem, že Taylor měl větší štěstí, minimálně co se týkalo svačiny. Taky se mě ptala, zda můžou blíž k vodě, ale dřív, než jsem stihla odpovědět si vlčata poradila sama. Tak jsem se zase mohla plně věnovat Nyc. "Máš pravdu. Třeba naše přátelství vzniklé úplně náhodou má větší moc, než bychom čekali." Zazubila jsem se v souhlasu. Déšť o kousek ubral, ale stále intenzivně pršelo.
Nakonec se Nyc rozhodla, že výlet pomalu ukončí a já ostatně souhlasila, bylo na čase se vrátit do smečky a zkontrolovat druhou část rodiny a konečně si promluvit s Lissandrou. "Souhlasím Nyci. Moc ráda jsem tě viděla i tvou Mielei. Ráda příště poznám zbytek rodiny." Usmála jsem se a podívala se směrem ke svým. "My už taky vyrazíme za ostatními, určitě už si dělají starosti." Promluvila jsem ke svým a když přišla Mielei a poděkovala, věnovala jsem ji vřelý úsměv. Věřila jsem, že ji Nyc vychová skvěle, ostatně doufala jsem, ze já tak dobře vychovám ty své. Nakonec jsem věnovala Nyc i Mie poslední úsměv, "Tak zase někdy, mějte se." Řekla jsem a pohledem popohnala Akrose s Riccou a vydala se směrem k lesu.

-> Les Alf (Přes Ostříží zrak)

Ušklíbla jsem se nad pravdostí slov Nyc. "To ano. Je to jedna velká záhada, nikdy nevíš co bude zítra." Hlavně aby to bylo víceméně pokaždé to dobré. Podívala jsem se na vlčata a usmála jsem se, ono nešlo se totiž neusmívat, když vidíte své i někoho ratolesti jak si užívají života tak jak se dá. Nad dalšími slovy Nyc jsem se zasmála, "Naštěstí plánujeme jen po jedné věci, takže by měli vycházet! Ostatně to byla reakce také na náš další velký životní plán. "Mohli bychom, tohle asi bude trvat totiž dýl, než seznámit naše vlčata." To totiž vyšlo vůbec rychleji, než jsem čekala. Jenže věděla jsem, že Taylor byl svéhlavý a kdybych jen nějak blbě naznačila co mám v plánu asi by se na mě naštval, ale tentokráte jsem věřila, že by ani na takovém setkání nebyl zlý a kvůli vlčatům by to minimálně přetrpěl kdyby už nic jiného a nás plán z nich udělat kamarády ztroskotal hned v rámci začátků, ale rozhodně jsem to neplánovala vzdát!

Usmála jsem se nad jejími slovy. ''S pubertou určitě přijdou komplikace, ale můžeme se modlit tomu, že ne. Uvidíme.'' Zazubila jsem se 'temně', ale pak se rozchechtala. I já doufala, že tenhle rodinný život zůstane takovým klidným, jakým zatím byl. Taky jsem bychom brzy měli vyrazit zase domů a buďto se vystřídat v hlídání nebo strávit společné chvíle jako rodina, ale prozatím jsme nejspíš ani jedna nechtěla kazit hry vlčat. ''Zdá se, že si rozumí, to se mi ulevilo.'' Řekla jsem, když jsem na chvíli sledovala vlčata. Pak jsem se zase podívala na Nyc a na naše spiklenecké plány. ''Jestli by to opravdu někdy vyšlo, tak se tomu jednou za pár let spolu všichni zasmějeme.'' Já se tedy zasmála už teď. Skutečně, jestli by se Taylor dokázal rozmluvit s partnerem mé kamarádky tak by to bylo vskutku úžasné, navíc by konečně mohl mít kamaráda, který mu tu chyběl, aniž by to chtěl přiznat nahlas. ''Co máš v plánu po tomhle výletu s malou?'' Zeptala jsem se se zazubením.

Sledovala jsem chvíli jak se Akros pustil do své ryby. Trošku jsem povytáhla obočí nad tím, že Ricca se do té své stále nepustila, i když tak kňučela hlady a to i Mielei byla rychlejší, i když tu svou dostala o pár minut později. Mezitím jsem chytla ještě třetí rybu, kterou jsem zblajzla i já. A tím by byla svačina hotová.
Podívala jsem se na Nyc. ''A jestli jsou všechny tvé vlčata zdravé jako Mielei, tak to máš úplně dokonalé.'' Zazubila jsem se. I já jsem měla zdravé vlčata a byla jsem za to jen a jen ráda. Nic důležitějšího nebylo, než aby matka viděla své děti zdravé, aby se krásně učili na svůj pozdější život až se rozhodnou opustit úkryt rodičů. U nás tedy v případě, že by se rozhodli odejít z úkrytu Daénu, či smečky celkově. Kdo ví. To bylo ještě daleko.
NAd jejími dalšími slovy jsem se od srdce zasmála. ''To máš pravdu, to by mi Taylor dal, kdybych za ním přišla ve stylu 'Hele, našla jsem ti kamaráda na rodinné povídaní, pojď'. To jo.'' Nad tou představou jsem se rozesmála ještě víc a po pár minutách jsem se zase uklidnila. Ale spiklenecky jsem povytáhla obočí, ''Vymluvit se na rodinný výlet, to zní jako plán ty dva představit.'' Souhlasila jsem s jejími slovy nakonec.

Nad slovy Nyc jsem se zasmála. ''Alespoň si budeš jistá zda bude na život připravená.'' Řekla jsem ji a opět se soustředila na lov druhé ryby. Tentokrát to bylo mnohem úspěšnější, než ta první a já nyní měla dvě ryby na břehu. Zaslechla jsem i hladové volaní své dcerky. ''Minutku.'' Řekla jsem směrem k Nyc a dvě ryby vzala a odnesla je k vlčatům. ''A tentokrát to sněz Ricco, ano? A pozor na malé kosti, které by vám mohli zaskočit.'' Řekla jsem k nim a vrátila se k Nyctee. Nad její otázkou jsem se nemusela dlouho zamýšlet co ji odpovím. ''Miluju to. Udělala bych pro své vlčata první-poslední.'' Začala jsem se snílkovským úsměvem. ''A co ty? Všechno jak sis přála?'' Zeptala jsem se úplně stejným způsobem. ''Někdy bychom měli zkusit představit naše partnery k sobě. Ještě, než jsme vlčata čekali Taylor prohodil něco o tom, že si nebude mít s kým povídat o rodičovských trablech, heh. Tak třeba by si na toto téma mohli rozumět jako dva milující otcové.'' Jejího Daleho jsem sice neznala, ale tušila jsem, že určitě Mielei a další dvě milovat bezmezně, jako Taylor ty naše. I když Taylor by to nahlas nepřiznal.

Solfatara 8 bodů, tedy nic, Alduin(6 bodů) a Allari(7 bodů) to samé a body jim zůstávají tedy plné..

Mielei- 12 bodů-> 10 bodů tlapka (voda), zbydou 2 body
Wyian- 23 bodů-> 20 bodů 2 tlapky (jedna vzduch, druhá pavučina), zbydou 3 body

Díky! :)

Zapsáno

8.

Přikývla jsem na Nyciny slova. Věřila jsem, ze pokud nebudou úplně jako já, tak se brzy otrkají a budou dobří přátelé. Na její souhlas ohledně chycení ryb souhlasila.
Na další slova jsem se musela zasmát. Když jsme si teď jako matky povídali skutečně šlo spatřit, že každé vlče bylo naprosto jiné. "Alespoň nejsi pořád doma a určitě je naučíš brzy všemu co znáš." Jako, taky ne že bych seděla jen doma, ale jen jsem doufala, že taky je dobře připravím na jejich budoucí život, ať už se poté rozhodnou zůstat ve smečce, či nikoliv.
Zaujatě jsem zpozorovala jak Nyc chytila rybu na první dobrou. "Skvělý." Zazubila jsem se. Měla jsem pocit, že k tomu využila svůj element a já jsem mohla tak maximálně s tím svým neúspěšně několik hodin snažit se o to nechat vypařit vodu se svým ohněm. Opět jsem tedy jen několik minut sledovala stíny plovoucí pod hladinou a když byla jedna dostatečně blízko, opět jsem chňapla. Tentokrát poměrně úspěšně, ale měla jsem co dělat, aby mi nevyklouzla. Na břeh jsem ji však dostala úspěšně. Ještě byly v plánu alespoň dvě, ještě pro druhý vlče a pro mě.

7.

Podívala jsem se na svou hladovou dceru. Tak jsem se rozhodla, že mezitím co budeme stát u vody a vlčata se bavit, zaměřím se na lov ryby. Podívala jsem se na svou společnici. "No, tedy. Ti mí si tedy řekli, že si udělají závod v tom kdo bude mít přátel víc a teď se skoro báli odejít ode mě. Ale bude zajímavé sledovat, zda si budou rozumnět." Zareagovala jsem na její slova a poté jsem se zaměřila očima na hladinu jezera. "Chytíme svačinu, ne?" Dodala jsem mezi slovy a uchem natočeným k Nyctey jsem ji poslouchala. "Krásné jména." Ocenila jsem její vkus. Jména mých vlčat se mi samozřejmě taky líbila, navrhli jsme je já a Taylor. Když se zeptala na energii vlčat musela jsem se zamyslet. "Mm. Myslím, že jsou asi klidní. Vlastně jsme poprvé venku na větší procházce." Přiznala jsem a v zápětí jsem tlamou vystřelila k hladině, ale žel jsem nevytáhla z vody nic. "Chytání rybje fakt zábava." Zavrtěla jsem hlavou se smíchem.

6.

Nyc mě poznala a když jsem byla blíže, tak jsem spatřila skutečně malou podobu Nyctei, až na to, že měla i hnědé odznaky. Takže asi to znamenalo, že její partner byl hnědým vlkem. Usmála jsem se a cítila jsem, že mě jedno z mých vlčat chytilo za ocas. Pootočila jsem se a spatřila jsem Akrose. ''Teď se stydíš?'' Zasmála jsem se a opět jsem se podívala na Nyc. ''To je osud. Taky jsem měla v plánu za tebou zajít na návštěvu a potkali jsme se tady.'' Zasmála jsem se a sledovala jsem jak Ricca odvážně a opatrně kráčí k malé vlčce, která... začala energeticky skákat a nakonec. tak pozitivní vlče jsem ještě nikdy neviděla. ''No tedy, ta má energie.'' Zasmála jsem se znovu. Těm svým jsem vykládala o tom, aby ji nevyděsili a teď jsem měla opačnou obavu. Ale věřila jsem, že se určitě spřátelí. Zeptala se na jména. ''Tohle jsou Akros a Ricca. S Taylorem doma jsou ještě Arrow a Solari.'' Odpověděla jsem ji s úsměvem a už-už jsem se chtěla zeptat na jméno její malé, ale ta se představila sama. ''Moc nás těší Mielei, ano jsem to já..'' Řekla jsem k ní i na její předchozí otázku a pak se podívala na Nyci a naznačila jsem hlavou, že se lehce posuneme. ''Ať vás mám na dohled, ano?'' Řekla jsem ke své drobotině a došla o několik kroků dál k vodě. ''Jen jedno, nebo sis taky s partnerem rozdělila procházku?'' Zeptala jsem se mezitím, než jsem se usadila.

5.
<- Ostříží zrak

Zavrtěla jsem hlavou nad chováním svých potomků. ''Copak by vám asi řekl táta, kdyby vás teď slyšel, co?'' Bylo to mířené k oběma, neospravedlňovala jsem ani jednoho, ani druhého. ''Vy dva společně se Solari a Arrowem jste sourozenci, měli by jste držet při sobě ať už v dobrém, nebo ve zlém. Když se budete hádat, jakpak to asi bude vypadat?'' Zeptala jsem se jich, možná je to donutí se zamyslet. Nerada bych své vlastní vlčata viděla rozhádané, nebo dokonce nenávistné vůči sobě.
Z dálky se zdálo, že u jezera je obsazeno, ale při zaměření se pohledu jsem se musela pousmát. Byla to Nyctea se svou malinkou dvojnicí. ''Koukejte, to mi je, ale náhoda. Tam je ta moje kamarádka, jak jsem vám vyprávěla.'' Naznačila jsem ať se podívají směrem na ní. Pomalinku jsem kráčela k jezeru. ''Hlavně pomalu, třeba bude ta malá nervózní, tak ji hned nevyděste, ano?'' Řekla jsem ještě těm svým dvou třeštidlům, než jsem došla k vodě. ''Nyc, tak ráda tě vidím.'' Řekla jsem, ještě než jsem k ní došla.