Příspěvky uživatele

< návrat zpět

4.

Bylo rozkošné jak energetičtí byly. Já už zdaleka takovou energií neoplývala, ale dělalo mi radost je jen pozorovat. Musela jsem se nad odpovědí své dcery zasmát. ''Příště už to zvládneš hravě.'' Mrkla jsem na Ricchu, ohledně masa. Věřila jsem, že určitě to příště zmákne. Myslela jsem si, že tentokrát to bylo jen z nejistoty z nového. ''Mějte, ale na paměti, že stačí méně přátel, než víc. Stačí těch hlavních pár, kterým by jste svěřili i to nejtemnější tajemství a víte, že vás nezradí.'' Samozřejmě mohli jich mít spousty a spousty. Ale nejdůležitější určitě byly ti, za které by se dala tlapka do ohně. Donutilo mě to se zamyslet. Dala bych už i já za Nycteu tlapku do ohně? Nejspíš. S nikým jsem si tak skvěle nesedla ještě nikdy. ''Správně. Na vzhledu nezáleží. Taky by se vám nelíbilo, kdyby vás někdo odsoudil, protože vypadáte takto.'' Potvrdila jsem dceřiny slova a sledovala jsem jak opět udělali hru z obyčejné chůze. ''A teď opatrně, ano?'' Řekla jsem, když jsem na menší kopec za nimi dorazila a začala jsem kráčet směrem k jezeru.

-> Němé údolí

3.

Sledovala jsem zběžně pohyby svých potomků, abych je neztratila z dohledu, ale líbilo se mi, že se drželi tak při mě. Podívala jsem se na Akrose, jenž byl překvapený, že vlčat bylo víc. ''Ano. Je vás víc. Myslím, že jste o něco málo starší, než vlčata mé kamarádky, ale určitě si budete rozumět.'' Odpověděla jsem mu z úsměvem a podívala se i na svou dcerušku a musela jsem se zasmát. ''Zlatíčko, na mlíčko už si velká. Musíš se naučit jíst maso, jako všichni ostatní. Neboj, nikdy ti to neublíží a zoubky budeš mít brzy silné a nebude ti to dělat potíže.'' Vysvětlila jsem ji a mávla jsem ocasem. Rozhlédla jsem se okolo, tady nic potencionálního nebylo k snědku. Možná.. možná ulovíme nějakou rybu? Nedaleko bylo údolí s jezerem. Naše bývalé území smečky. Mezitím jsem spatřila Riccu jak skočila po svém bráškovi s prakticky návrhem na soutěž. Zasmála jsem se. ''Ricco, drahá. V hledání si přátel by se nemělo soupeřit. V životě ti někdo sedne víc a někdo míň. Ale doufám, že s vlčaty mé kamarádky si budete rozumět oba.'' Řekla jsem a naznačila jsem, že se vydáme dál. ''Tak pojďme se zase posunout.'' Švihla jsem ocasem a vydala se dál.

2.
<- Les Alf

Kráčela jsem z lesa ven a střídavě hleděla na Akrose a na Riccu. Akros byl mnohem odhodlanější, než byla Ricca. Podívala jsem se na svou dceru. ''To je v pořádku má milá. Jsem tu s tebou i s tvým bráškou.'' Ujistila jsem ji, že se není čeho bát a olízla jsem ji mezi ušima na hlavě. Všimla jsem si, že se moc teda nenajedla. ''Ricco, pročpak si se nenajedla? To nebylo nebezpečné, bylo to jídlo.'' Vysvětlila jsem, kojit už jsem je nemohla, již jsem neměla čím a navíc s jejich malými tesáčky už by to pěkně bolelo. ''Tak zkusíme něco najít dobře?'' Rozhlédla jsem se kolem. V tomhle vedru se nejspíš nic potencionálního nebude toulat po louce nebude. ''A mezitím.. Chtěli by jste něco dělat, než něco dalšího k jídlu najdeme?'' Zeptala jsem se jich. Mohla jsem je zasypat tunou informací, mohla jsem je něco naučit. Možná.. ''Možná bychom pomalinku i mohli hledat mojí kamarádku a její vlčata, co? Možná by jste chtěli poznat kromě brášky a sestřičky někoho dalšího ve svém věku.'' Navrhla jsem s úsměvem.

1.

Konečně byla všechna vlčata ven z úkrytu. A nejen to, vrátil se i můj drahý partner. ''Ahoj drahý.'' Odpověděla jsem na jeho typický nepozdrav jednoduše a můj pohled skončil na vlčici. Dřív, než jsem se stačila na cokoliv zeptat tak mi byla představena jako jeho mladší sestra Eleanor. Laskavě jsem se usmála. ''Moc mě těší Eleanor. Jsem ráda, že Taylorovi se konečně podařilo najít někoho z rodiny.'' Vždyť o tom mluvil pořád, bylo zcela přirozené, že i když to nedával moc najevo, byl určitě hodně rád. Akorát mi jeho návrat trošku pokazil plány, což jsem se musela zasmát. Ale tiše. ''Tak děcka, tak lekci lovu dáme trošku později, návrat vašeho otce nám oběd přinesl.'' Otočila jsem se ke čtyřem vlčatům.
Tuhé maso vlastně ještě nejedli, proto jsem přistoupila blíž k srnce a odtrhla si kus, který jsem snědla. ''To je maso, naše strava, jenž tvoří náš jidelníček.'' Vysvětlila jsem a pak jsem na jejich reakce čekala. Poté jsem se podívala na Taylora. ''Drahý, vezmu si Akrose s Riccou a půjdu jim ukázat okolí. Brzy se vrátíme.'' Oznámila jsem a podívala se na Akrose a Riccu. ''Malé dobrodružství nám prospěje, co říkáte?'' Zazubila jsem se a pak můj pohled se stočil na Solari a Arrowa, ''Neztraťte se otci z dohledu.'' Kdybych se neznala, možná to znělo i jako příkaz. Pak jsem se pohledem rozloučila s Eleanor i Taylorem a vyrazila o kus dále.

-> Ostříží zrak

Děkuji, děkuji :333
Odměny na Allari <3


Zapsáno

<- Úkryt Daénu

Spořádaně jsem kráčela za vlčaty, které se snažili předehnat. Musela jsem se usmát. ''Všichni jste byly první.'' Řekla jsem spokojeně a olízla si čenich. Nechala jsem je se pořádně rozhlédnout po lese. ''Tohle je les. Jmenuje se Les Alf. Tou částí lesa, kterou jsme kráčeli bylo naše území Daénské smečky. Tady už je jen čistý les, který ovšem i tak už nese naši pachovou stopu.'' Vysvětlila jsem svým ratolestem. Už by měli chápat a znát co je smečka a její území. Tak nenápadně jsem se i rozhlédla. Cítila jsem zde pach Nyctei a ještě někoho. Možná její vlčata? Někdy bychom se měli setkat, naše vlčata by si měli minimálně s kým hrát. Třeba ji navštívíme? Možná.
''Nemáte hlad? Co si vyzkoušet nějaký ten lov?'' Navrhla jsem jim. Ne že bych byla kdovíjaký lovec, ale bylo na čase je pomalu učit základům, které budou potřebovat do chvíle, než se pořádně osamostatní. Jednou ta doba bohužel přijde. ''A když se nám podaří něco ulovit pochlubíme se tatínkovi až se vrátí z výletu, co říkáte?'' Zazubila jsem se ve snaze je pořádně namotivovat ukázat pak jejich otci, že jsem je byla schopná něco naučit i bez jeho pomoci, když se někde loudá. Neměla jsem mu to za zlé. Občas měl tendence prostě zmizet a pak se vrátit s různými zážitky.

Měla jsem pocit jako bych vším tím usnula tak, jakobych to ani nepostřehla. Ale mohla jsem odpočívat klidně, byl tu přece Taylor. Ovšem až jeho následující slova mě donutila znovu probudit se. Pohlédla jsem na něj a pár vteřin zpracovávala co mi vlastně řekl. Poté jsem jednoduše kývla, ''Jistě drahý. Případně budeme nejdál v lese.'' Řekla jsem, než zmizel pryč z úkrytu.
A tak nakonec jsem se ocitla sama jen s našimi čtyřmi vlčaty. Podívala jsem se na všechny. ''Ták, než se táta vrátí co tak malé dobrodružství?'' Řekla jsem a tím jsem se pomalu postavila na nohy. Musela jsem uznat, že postavit se po spoustě týdnech polehávání bylo zkrátka těžké a u toho jsem si vzpomněla na Nycteu, Jestli pak má stejné problémy. Pomyslela jsem si a musela se u toho zasmát. Pak jsem se zase věnovala vlčatům a spálila pomocí svého elementu kořenovou ohrádku, kterou tady Taylor zanechal. Jakmile vyhasli všechny uhlíky pomalu jsem překročila k východu z doupěte. ''Ták a kdo z vás má odvahu vykročit první?'' Pobídla jsem je a u toho švihla ocasem. Počkala jsem až byly všechny vlčata venku a teprve potom jsem za nimi vyšla já, chtěla jsem je mít všechny ve svém zorném poli.

-> Les Alf (Kousek přes území)

Hlásím se!

Po očku jsem sledovala Taylora, ale jinak jsem sledovala výhradně vlčata, naše vlčata. ''Tak to se mi ulevilo, už jsem se bála, že tady nebudu jediná rozumět.'' Zasmála jsem se. Podívala jsem se jak se jednotlivým dětem pomalu začínali otevírat oči. Solari a Akros měli barvou element ohně, Ricca vody a u Arrowa to nebylo určitelné, oči měl dvoubarevné, takže tam se necháme překvapit. Podívala jsem se za vypísknutím, hned jsem věděla, že to byla Solari, ta o sobě dávala vědět nejvíce. Snažila se postavit a taky se ji to víceméně povedlo. ''Jsi šikulka Solari, ještě párkrát a ani se nenaděješ a budeš mít tlapky silné.'' Pochválila jsem ji nadšeně. Bylo to tak hezké, když jsem viděla jak se snaží. I Arrow se snažil pohybovat po tlapkách, směrem k Taylorovi. ''I tobě to jde.'' Houkla jsem směrem k synovi a podívala se i na Akrose, který byl u mě a Riccu, která se ke mě snažila doťapat. ''Ach jo, ani se nenadějeme a budou nezastavitelní.'' Zasmála jsem se směrem k Taylorovi, rostli nám před očima a strašně rychle. ''Všichni jste úžasní.'' To už nebylo směřované jen jednomu, ale všem, i Taylorovi. Naše rodina.

Vlčata se začali více pohybovat a začínali pomalu, jeden po druhém otevírat své očka. Chvíli jsem hleděla na Solari, která byla snad to nejhlasitější vlče, pokud ji to vydrží, mou povahu mít nejspíš nebude a to bylo určitě dobře. Chci aby moje vlčata si vedli životem lépe, než já. Já většinu část svého života vyrůstala sama, byla jsem ohněm oddělená od všech, ale oni ne. Oni budou vyrůstat spolu. V to jsem tedy doufala, že mi osud tu radost udělá. Podívala jsem se na Taylora, který promluvil. Jméno Amy jsem slyšela poprvé, takže jsem si nedokázala zařadit kdo to v jeho minulosti mohl být. Když otevřeli vlčata všechny oči, pořádně jsem si je prohlédla. Akros se Solari měli oči s barvou ohnivého elementu. Bylo to logické, když jsme oba měli také element ohně, Ricca měla zase tmavě modré, což značilo vodu. Trošku jsem byla zmatená u Arrowa, ten měl modré očko i zelené očko. Těžko jsem mohla určit tedy jeho element. Pak začal Taylor kreslit vlastní krví po čelu vlčat a něco u toho mluvit. Pokaždé jsem rozuměla jen jménu vlčat. Avšak neskákala jsem mu do toho, nechala jsem ho to udělat. Když s tím skončil, vysvětlil mi ve zkratce, že šlo o přivítací rituál. ''Tvé zvyky z domoviny asi jen tak nepochopím.'' Zasmála jsem se. Všechno dělali tak složitě. ''Budeš je chtít tomu jazyku učit?'' To mě fakt zajímalo, jestli v naší malé rodince budu jediná co tomu nebude nikdy rozumět. Tedy, časem možná na pár slovíček přijdu, když to budu pořád poslouchat, bývalo to tak se všemi jazyky, že jo, ale to bylo možná tak vše.

Vlčata se začala jevit a začínali víc se pohybovat a čumáčky zkoumat všechno co jim přišlo k dosahu. Bylo to tak roztomilé. Solari už se teď zdála, že bude dost průbojná. Nedala se ani se zavřenými očkami, co teprve až začne mít ze všeho větší rozum! Podívala jsem se na Taylora, jenž mi odpověděl. ''Do naší rodiny bych viděla hlavně tady Riccu a Solari. Býváme víc šedobílý a jen občas se objeví čistě černá velká část srsti.'' Možná jak se smíchali naše geny, protože Taylor byl původem hnědý, je to jinak. Většinou naše rodina si nacházela stejně šedé a bílé partnery. I Ellie od Luciho byla spíš šedá pokud jsem se dobře pamatovala. Zatřepala jsem hlavou nad vracením se do reality. ''Budu je milovat a chránit jak nejlépe dokážu. Překonám kvůli nim i své největší obavy jen aby byly v bezpečí.'' Tak přísahám. Nechtěla jsem ztratit ani jedno, společně s Taylorem nyní tvořili můj celý svět. Až budou větší musím s nimi zajít za Nycteou a ukázat ji je! I ona jistě bude mít v té době už narozené ty své. ''Někdy bychom mohli zajít za tou tulačkou nedaleko. Možná si sedneš s jejím partnerem, který taky jako novopečený otec bude mít co dělat a sám si říkal, že by se ti hodil někdo s kým by sis mohl o tomhle povídat a vypovídat se.'' Navrhla jsem dost spiklenecky a zazubila se. Přičemž jsem poté každé vlče pěkně od hlavy až po kořen ocasu olízla.

Spala jsem poměrně tvrdě, ale když jsem pomalu otevřela oči, spatřila jsem to, co chtěla snad spatřit každá vlčice. Taylor měl u sebe svého syna a vypadal hrdě. Usmála jsem se, ''Dobré ráno.'' Řekla jsem a zvedla hlavu. Nevím jestli bylo teda přesně ráno, nebo už bylo později, ale konečně jsem se cítila odpočinutá. ''Tak co na ně říkáš? Jsou nádherní co?'' Zazubila jsem se. Vyjma Akrose, kterého měl Taylor u sebe všechny vlčata opět sály mléko u mých struků. Dokud jim nezačnou růst zoubky asi to bude v pohodě, ale už teď nad tou představou malých piraní jsem se otřepala. Po chvíli jsem opět položila hlavu na tlapky. Jak dlouhý čas mě asi čekal strávený tady v úkrytu smečky? Rozhodně se mi totiž nelíbila představa je tady nechat a jít někam, bych se snad ani nenadála a zmizeli by mi, já si chtěla užít s nimi však každou vteřinu jejich života dokud nás jako rodiče potřebovali.

Porodní bolesti pomalu ustupovali, ale nastupovali poporodní, ale ty už byly o něco málo snesitelnější. Taylor pojmenoval obě dcery, hodila jsem po něm trošku vyčítavý pohled, protože jsem si představovala, že pojmenujeme každý jeden a jeden, když jsou pěkně půl na půl, ale nahlas jsem nic neřekla. Nakonec, vybral hezké jména. Já se tedy podívala na oba syny. ''Co třeba Akros a Arrow.'' Nepřemýšlela jsem nad nimi dlouho, přišlo mi lepší, říct ty první co mi přišli na mysl, než ty, nad kterými bych uvažovala dlouho, kdo ví co bych potom vymyslela. Oddechla jsem si. Vlčata znovu začali sát mléko, když se probudili a Akros se vydal aktivně k Taylorovi. Plazil se směrem k němu, bylo to roztomilé. Usmívala jsem se, tak přirozeně jako ještě nikdy. Konečně se mi splnil ten sen a měli jsme nádherné potomky, kteří rozšířili řady Daénu. Po chvíli pozorování jsem nevědomky zavřela oči a samou únavou usnula.

Jméno vlka - Solfatara
Počet příspěvků - 8
Postavení - Kappa
Povýšení - (Delta stále neodehrána)
Funkce - (Vychovatel?)
Aktivita pro smečku - Porodila vlčata? :D
Krátké shrnutí - Společně s Nycteou došli do lesa Alf kde se rozloučili a Solf došla do smečkového úkrytu kde už na ní čekal Taylor a porodila čtyři vlčata.
Questy - nic

Očividně radost ze shledání byla opětovaná, byla jsem šťastná. Když se zeptal co jsem celou dobu dělala, dlouho jsem se nad odpovědí nerozmýšlela, ''Potom co jsme se rozdělili jsem šla navštívit bratra, Luciana, oznámit tu novinku.'' Začala jsem, ''Pak jsem mířila do Daénu, ale narazila jsem na jednu vlčici, Nycteu. Je to tulačka a bydlí kousek odtud, kousek od hranic. Taky čeká vlčata, porodí snad chvíli po mě. No a docela dost jsme zapomněli na čas a chodili, chodili, povídali si o všem možném. Je chytrá. A možná by ses mohl seznámit z jejím partnerem a naše vlčata by spolu mohli vyrůstat!'' Očividně jsem byla neskutečně nadšená ze svého nového objevu. ''A co ty?'' Copak dělal asi můj partner, když jsme byly tak dlouho od sebe?
--
Nakonec jsem po chvíli samou únavou usnula, ale můj blahodárný odpočinek neměl dlouhého trvání. Otevřela jsem oči do bolesti. Která se zvětšovala i ztenčovala. Přicházela v různých intervalech. ''U dračího ocasu!'' Zaúpěla jsem. Tolik jsem to všechno chtěla, ale neuvědomila jsem si tu bolest, která byla v jednom okamžiku. Vlčata chtěla ven, byl už čas. Možná jim i ta dlouhá procházka k tomu pomohla, že se jim chce už ven. Zhluboka jsem se nadechla a když jsem vydechla, jedno vlče vyklouzlo ven. Automaticky, aniž bych si to uvědomila, jsem ho vzala a očistila od zbytků plodové vody. Jeden by nečekal jak přirozené teď mé pohyby byly, i když jsem vlčata měla poprvé, možná bych se nad tím i zamyslela, kdybych neměla plné tlapky s rozením. Jako první se narodil černobílý vlček s bílým ouškem a roztomile bílým čumáčkem. Když jsem skončila s očistou, položila jsem jej ke svému břichu ke strukům. Automaticky začalo vlče hledat. Pomalu jsem oddechovala jak bolest na chvíli ustoupila a využila jsem chvíle, abych se podívala na Taylora, ''Tak jsme rodiče...'' Zaúpěla jsem a mezitím přišel další nával bolesti. Na svět přišlo další vlče. Zopakovala jsem ten proces tedy znovu a pak ještě jednou. I přes všechnu tu bolest jsem se dokázala usmívat. Přes všechnu tu bolest byla tohle krása zrození mých.. našich potomků. Až nakonec.. Přišlo poslední vlče, teda myslela jsem si to. necítila jsem, že by mělo jít další. Byly u mého bříška čtyři vlčata, první černo-bílé, druhé šedohnědé, třetí černošedé a nakonec poslední černo-hnědé. Už teď jsem si byla jistá, že podoby našich původních vzhledů. před návštěvou Wua se nezapřou. Cítila jsem značné vyčerpání. Byly to dvě holčičky a dva chlapečci. ''Takže čtyři... To.. bude.. zábava.'' Zamumlala jsem a jedno vlče po druhém jsem olízla na hřbetě. Když ukončila své krmení, usnuli. ''Začneš?'' Se jmény samozřejmě.