Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  1 2 3   další » ... 8

Chvíli bylo ticho. Konkrétně to trapné ticho, kdy Wyian nevěděl co říct. Byl poprvé sám s vlčicí v úzkém prostoru. Na prázdno polkl a minuty se zdáli jako hodiny. Byla už poměrně tma a venkovní prostory stále trápily dešťové mraky a občas tím zaujatým pohledem ven stále spatřil, že kroupy se snaží ještě dostat ven. Bylo až šokující, že ráno málem vedrem odpadli a teď se teplota o dost snížila a kdyby neměl tak hustý kožich, tak by tou mokrostí úplně mrznul.
Po chvíli konečně bylo ticho prolomeno, když Aphrodite promluvila. Pomalu přesunul svůj pohled na ní a laskavě se usmál. ''Uh. Jsi teď asi.. devátá kterou jsem poznal?'' Jistý si číslem nebyl. Navíc nechtěl své známosti číslovat, ale rozhodně jich víc, vlků, neznal a tak neuměl dát přesnější odpověď. Dost možná byl však konkrétní víc, než dost. ''A ty?'' Oplatil ji dotaz, aby znovu nenastalo ticho a pak ho napadla další věc. ''A co smečka? Jsi v některé? Já nejsem, ale uvažuju o nějaké, ale.. nevím.'' Ptal se dál a zároveň odpověděl, kdyby se rovnou ptala na něj.

Cestou lesem se stále rozhlížel zda neuvidí něco vhodného pro skrýš, ale jeho společnice měla nejspíš mnohem větší štěstí, protože najednou trochu změnila směr a poté i on spatřil díru v zemi do které mířila. Na její slova se ušklíbl. "Tak to je fakt." I on by nemohl být v příjemné společnosti jednoduše mrzutý. Byl opravdu rád za své prozatímní štěstí na společnost, která ho nechtěla zabít, unést a kdoví co všechno mu později provést.
Když Aphrodite prohlédla skrýš a následně tam vešla asi usoudila, že je volná. Po jejím vzoru se také oklepal a dřív než mu znovu se kožich vodou naplnil tak proklouzl dovnitř za ní. Vypadalo to, že chvíli budou před tím nečasem chránění. Na vlčici se usmál a k jedné stěně skrýše si ulehl. Teď mlčel, nějak nevěděl jak reagovat k vlčici, kterou doslova znal pár minut a byly díky počasí teď spolu uvěznění v provizorním úkrytu. Jen ji věnoval vřelý úsměv na znamení že ji rozhodně neměnil ignorovat, jen nevěděl úplně přesně jak začít nějaké téma.

Celkem ho překvapovala ta její dobrá nálada, kterou v tomto dešti měla. To se rada procházela při takovém počasí? Jestli ano, tak ji celkem obdivoval. Přebytečná voda v jeho husté srsti mu naopak vadila a tak nebylo divu, když se znovu oklepal, i když to teď nemělo smysl, když během pár vteřin to bylo zas to stejné, ale lepší než nic. Na její slova se ušklíbl. "Um. Jistě. Stejně taky hledám něco." Řekl mile a rozhlédl se. V místě kde stali nebylo nic a tak se za ní vydal, protože nejspíš byla toho stejného názoru. Její jméno mu znělo zajímavě. "Hezké jméno k hezké vlčici." Lichotil sice každému a každé, ale i tak myslel své lichotky dost upřímně a byl překvapen, že měl pokaždé čím dál hezčí společnost. Akorát škoda, že s ní nedokázal nikdy vydržet déle, nebo ona společnost s ním. "Máš ráda tohle počasí, když si tak v klidu?" Zeptal se po chvíli, aby mezi nimi nevládlo ticho, které narušoval akorát vítr a kapky klepající o listí, které díky podzimu každou chvíli začne ze stromů padat.

Počasí stále a pořád nevypadalo, že by se mohlo každou chvíli vyčasit a tak nebylo divu, když ze sebe chůzí celkem často vyklepával přebytečnou vodu, protože se svým hustým kožichem s kombinací plné vody se chodilo jinak jen velmi těžko. Pohled měl sklopený k zemi, aby co nejvíc zabránil vodě stékající do očí. Ale přesto nebyl slepým, když se blížil k vlčici čím dál více. Překvapilo jej, že se jen tak směle prochází a nehledá úkryt před nepřízní počasí. Dokonce jej překvapilo i to, že chtěla začít konverzaci. ''Jo, to máš pravdu.'' Nakonec tedy zvedl hlavu a narovnal se. I když byl mladým, byl to celkem urostlý kus vlka. ''To by dáma jako ty v tomhle počasí, neměla trávit čas uprostřed lesa.'' Prohodil jednoduše a šlehl ocasem ze strany na stranu a na pár vteřin po udeření blesku a zaznění hromu sklopil uši k zátylku, inu řekněme, že se celkem lekl, ale díky své společnosti na to zareagoval pouze pohyby uší. ''Jsem Wyian.'' Dodal nakonec.

<- Tichá Zátoka

Dřív než se Wyian vůbec nadál tak se mu podařilo Nusu ztratit z dohledu. Bohužel ani její pach díky silnému dešti nedokázal pochytit, aby ji dohnal. Tak nakonec se rozhodl zastavit a zkusit se rozhlédnout tak jak to dovolovali okolnosti. Cítil se opět trochu smutně, protože pokaždé když se něco přižene tak ztratí svojí společnost. Eskel, od toho se ztratil cestou z hor, Roseho, toho taky tratil cestou zase do hor, Nusu teď při bouřce.. Jak byl tento vlk ještě smolný? Vždyť si chtěl najít jen kamarády se kterými by dokázal trávit i čas v budoucnu. Své známosti bral jako své přátelé, ale s tím jakou smůlu měl setkat se s Rosem a zůstat s ním mnohem dýl nevěděl kdy Eskela, nebo Nusu zase uvidí. Nakonec i přesto všechno tiché litování, neztrácel svůj úsměv a snažil se najít sobě skrýš. Mířil směrem, kterým stála světlá vlčice...

Kdo ví proč, ale Wyian se s Nusou celkem zapovídal. Taktéž i on si všiml přicházejícího deště až když přišel. Nejdřív si toho nechtěl všímat tu a tam přece jen vždycky pršelo. Ale Nusa z toho byla pěkně nervózní a tak na její varování vyšel z vody také a brzy si všiml, že se blížil bouřkový mrak, byl obrovský. Jeden by si řekl, že vždyť o co jde, že bude malá bouřka, což patřilo ostatně do přírody ve které celý život žili a tu a tam se bouřka přežene, že? Ale neevozita Nusy, která by se stupňováním začínala dát krájet, dost znervozňovala i Wyiana. "Vždyť je to jen bouřka." Snažil se uklidnit, těžko říct jestli Nusu, nebo i sebe samotného. Avšak i přesto se vydal do lesa za ní, i když zrovna tam se mu vracet příliš nechtělo.

-> Začarovaný les

Wyian chápavě kývl hlavou. ''Ale, když někdo chce, tak je pro něj ten vztah dosažitelný, ne?'' Naivní otázka. Někteří možná chtěli tak moc, že to taky nebylo zrovna ideální? Možná. Kde však na tyto zvědavé otázky chodil, to bylo záhadou. Měl by si užívat a vůbec nestavit své životní priority toho, co chtěl v životě dosáhnout.
Na její další slova musel nadšeně zavrtět ocasem. ''To by bylo skvělý! Třeba bys mi možná to ukázala zase z jiného úhlu jak na můj element koukat.'' Eskel ho naučil, že v magii musel cítit svobodu, musel vzduch brát jako svého přítele. Co by mu mohla říct asi Nusa? Nebo má na to každý stejný nazor? Co ho však zaujalo, že umí kromě toho ovládat i led. ''To jsem si myslel. Jsi taková už na pohled zimní vlčice.'' Hádal to jako první element, ale zdálo se, že vzduch je s ní vrozen a led až později, nebo je měla zároveň?
Nad jejím uvažováním kývl hlavou. ''Myslím, že když žijeme ve světě kde je vůbec možné ovládat tyto elementy, že někde existují i jiné magie. Třeba to můžeme objevit někdy.. někde.'' Zauvažoval. Možná to bylo nereálné, ale Wyian se většinou takových věcí chytal hned. To Rose ho naučil chytit se maličkosti a udělat z toho velkou věc, pro lepší pohled na svět. ''To abychom se pak hodně snažili, aby byl svět bez takových věcí.'' Byl mladý, ale vnitřně věděl, že příroda byla ta nejmocnější čarodějka vůbec a tak by bylo těžké její přírodní magie udržet pod kontrolou magií obyčejných smrtelníků.

23.

Chápavě na její slova přikývl. Takže vždy se najde někdo, kdo bude závidět komukoliv, cokoliv. Kdo ví, jestli naneštěstí, ale on nevěděl o ničem co by mu mohl kdokoliv jiný závidět. Nebo ano? "Může někdo závidět vztah s někým jiným, nebo tak?" Napadlo jej. Vyjma hlubokého vztahu s Rosem, asi neměl nic jiného, co by mu mohl někdo závidět a když řekla, že tomu kdo mu bude závidět cokoliv má jednu prostě fláknout, tak se jednoduše zasmál. "Beru na vědomí, to bude nejrychlejší řešení." Dodal v mezismíchu.
Nakonec mu téměř přikázala, že se má přesunout do vody a cákla na něj vodou. V tom případě už neměl na výběr, tohle musel vrátit! Když se postavil, už se cítil lépe a proto přešel do vody až k Nuse, a vodou po ní cákl, když naposledy vystrčila hlavu. Zatvářil se u toho pěkně nevinně. Sám se pak ponořil až mu čouhala jen hlava. Osvěžení to bylo vskutku příjemné! "Vzduch.
Respektive, teprve se ho učím ovládat, se základy mi trošku pomohl vlk jménem Eskel."
Odpověděl na její otázku. "A ty? Dodal rychle i tu svou, ale podle očí ji typoval také vzduch, ale mohl se mýlit, protože když Wu dokázal měnit barvu kožichu, jistě to dokázal i s očima.

22.

Nad jejími slovy jednoduše mávl tlapou. "Símtebe, náhodou je taková rychlost úžasná!" Řekl, takový tupci co nedokázali ocenit, když je vlčice v něčem dobrá, takových bylo hodně. Proto se Wyian snažil na každém najít něco dobrého a na téhle vlčici toho našel už spoustu a proto se mu příjemně s ní trávil čas. Možná to bylo osudové, že měl se zrovna on objevit u jejího boje s liškou, pomoci ji a teď se mohli v rámci zpřátelit.
Sledoval ji jak kráčí vodou směrem k němu, slovům které řekla vůbec nerozuměl, a tak jim nevěnoval pozornost. Spíš měl co dělat s tím se udržet, aby se nezačal smát. Když došla blíž a dosmála se, se slovami omluv. Opět nad tím zavrtěl tlapkou, "S trochou tréninku bys jezerní vlčicí i mohla být. Atmosféru kolem sebe na to máš." Zazubil se a konečně se odhodlal zase postavit. Už se na tlapách držel zase o něco lépe. "Je tu celkem příjemně." Rozhlédl se okolo. Tady ještě nebyl a celkem ho to zdejší ticho zaujalo.

21.
<- Začarovaný les

Už téměř padal na hubu, ale nakonec se mu les podařilo nechat za sebou. Možná mu pomáhalo to náhlé světlo z její mlhy, aby jí neztratil, ale nakonec jeho tlapy skončili máčené na vodě. Už neběžel, ale klusal s jazykem vyplazeným až na zem dá se říct. Nakonec na pláž doklusal, ale to už se Nusa máčela ve vodě. To on tedy na kraji hned se vyplácl na zem a vydechoval. Po chvíli zvedl hlavu a podíval se na bílou vlčici. "Jsi rychlá." Pochválil ji svým způsobem a po chvíli se zkusil zase postavit, ale tlapy se mu pěkně třásli, že se musel alespoň posadit. "V té vodě vypadáš jako nějaká jezerní vlčice." Ne že by tedy uměl skládat lichotky, ale takhle když stála ve vodě, celkem se mu zalíbila. Ne že by se do ní zamiloval, nebo takhle, ale prostě takové klasické chvíle kdy se vám někdo v nějaké situaci líbí. Nic zvláštního, navíc byl Wyian stále mladé ucho a nic o citech pořádně nevěděl.

20.

Stále a stále měl větší problém si ji udržet aspoň na dohled. Začínal pěkně funět a měl čímdál větší problém vnímat každou překážku, které se musel vyhnout, aby do ní nenarazil, či si nenabil tlamu pořádným držkopádem. Už mu rašila pořádná jizva, natož ještě aby byl i odřený. To by byl teda pořádný kus nemehla se snem stát se vůdcem jednou.
Nakonec po chvíli se blížil konec lesa, a půda se pomalu měnila ve vodu, kterou běželi. Teď měl na Nusu lepší výhled, i když byla pořád dál a dál, ale doufal že se nechá kousek dohnat a vlastně ve skutečnosti přednim neutíká, ale poměrně si měli co říc, tak doufal že ne.
Každý třetí krok zacal byl poměrně vahávý. Rozhodně by měl zapracovat na své kondičce, okolní vedro taky mu příliš nepomáhalo a začínal mít pořádnou žízeň.

-> Tichá Zátoka

19.

Se zájmem naslouchal jejím slovům. Po chvíli kývl sám sobě hlavou. Zaměňoval tedy ze své nezkušenosti hluboké přátelství s láskou? Možná. Nejspíš se měl ještě co tento mladý vlk učit. Možná by se měl naučit rozdíl mezi právě přátelstvím a láskou? Co když, žádný nebyl? Tolik teorií a co k čemu? "Chápu." Řekl po chvíli nakonec, aby snad mezi nimi nenastalo ticho. Ale doba tichosti mezi jejím vysvětlením a jeho odpovědí byla jednoduše dlouhá.
Závod mu, ale zvedal náladu i přes ten fakt, že během pouhých pár vteřin narostl vzdálenostní rozdíl a měl co dělat, aby mu nezmizela úplně z dohledu. Minimálně to se mu dařilo. Stále viděl její špičku ocasu, která za každým stromem se vytratila. Každou chvíli nejspíš mu dojde i energie. To jej provádělo k názoru, že nejspíš by měl začít víc posilovat q pracovat na sobě samém. Už jen kvůli tomu, aby chránil své milované a sám nepřišel někde za rohem o duši. Ta se mu vytrácela v každém případě, když teď běžel jako o život, aby Nuse aspoň trochu stačil.

18.

S úsměvem se na Nusu podíval. "Já své první maso měl celkem pozdě, ale vzhledem k tomu, že zimu mám za sebou jen jednu, tak myslím že ještě jsem neztratil úplně všechnyt, ty první zkoušení nových věcí a tak. Dodal a švihl ocasem. Když řekla, že to zní jak moje rodina tak se musel usmát. Byl nadšený, že byl Rose jeho rodina. I Merlin kterou sotva znal. Vlastně neznal, ale znal ji Rose a měl ji rád, takže byla důležitá i pro Wyiana. Pak se zamyslel, nechtěl ji svými otázkami ubližovat, ale zeptat se na to musel. "Jak poznáš, že někoho miluješ?" Tušil, že tahle otázka ji donutí zamyslet se zase nad Xerem, ale celkem ho to zajímalo, jak pozná, že někoho má víc, než rád.
V další chvíli se z jejich procházky stal závod. Ne že by příliš oplýval v běhu, ale mohla to být zábava. "Platí!" Křikl na souhlas a vydal se za ní a uskakoval stromům.

17.

Musel se zasmát, ale zároveň zavrtěl hlavou. ''Ještě jsem žádnou neměl. Ale možná nějaké budou ještě růst?'' Vlastně tím navrhl, že by mohli zkusit nějaké najít a v lepším případě, když se neotráví jejich jedovatosti tak je můžou nasbírat a ukázat nějaké smečce! Jo, to byl skvělý plán!
Pak se zaposlouchal do rady o rodině a rádoby chápavě přikyvoval hlavou. ''Takže.. Rose je pro mě něco jako rodina, když v jeho blízkosti jsem takový... ani nevím, ale vím že ho chci chránit, aby se mu nic nestalo.'' Byla to rodina? On k němu cítil něco co nedokázal popsat. Byl to jen nejlepší přítel a nepokrevný bratr? To bylo těžko určitelné.
Odhodlaně přikývl a podíval se tím směrem, kterým mohl Sakurový ostrov být. ''Tak já tam někdy zajdu, ale nemyslím si, že bych to teď zvládl. Ale třeba tu bude něco jiného hezkého, kam bychom se mohli zajít podívat, co říkáš?'' Zazubil se nad návrhem ke své společnici. Všiml si toho chození v kruzích v tomto lese, ale očekával, že by klidně mohli se posunou dál, ale nechal vést svou novou kamarádku. Tedy, minimálně doufal, že ji jako novou kamarádku může brát.

16.

Wyian se cítil spokojený vzhledem k tomu, že se konečně uvolnila atmosféra okolo Nusy. Teď jen jestli veselejší atmosféru dokáže udržet! ''Tak se to může smečkám navrhnout co oni na to.'' Zasmál se a i společně s ní pak vybuchl smíchem. Nakonec při jejich dalších slovech se na ní zvědavě podíval. Musel se zamyslet, co to vlastně byla rodina? Poslouchal ji zaujatě dál, ale odpověď na svou vnitřní otázku nedostal. ''Co to vlastně... ta rodina je a co to znamená?'' Zeptal se a podíval se na oblohu. ''Bylo mi asi sotva pár týdnů, když se něco stalo a pak si pamatuju jen dlouhé měsíce ve ztuchlé jeskyni se svým nejlepším kamarádem Yrenem... Mám ve své minulosti celkem okno a nepamatuju si ani jestli jsem byl ve smečce, nebo jestli jsem měl rodinu co by mě mohla milovat..'' Posmutněl lehce i on. Držel se myšlenky, že minimálně Eskel mohl být jeho soused, že mohl být taky ze Severu, ale nic takového jisté prostě nebylo.
Zavrtěl hlavou ve snaze tyto myšlenky vypustil a pak se podíval na Nusu. Už zase s úsměvem. ''Mm. A zkoušela jsi to někdy? Třeba by ses tam taky dostala.'' Sice o žádném Sakurovém ostrově nevěděl, ale teď byl minimálně o něco moudřejší.


Strana:  1 2 3   další » ... 8