Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  1 ... « předchozí  2 3 4   další » ... 11

A tak dvojice stála přikrčená u křoví odkud vyhlíželi na zaječí rodinku. Domlouvali se na tom jakým způsobem si zaloví. Když Mirach přiznala, že dlouho nelovila, Wyian se na ní chápavě podíval. ''Tak to jsme dva, ale věřím, že společnými silami to zvládneme.'' Řekl na povzbuzení a pak se znovu podíval na zajíce. Vítr jim do karet moc nehrál, a tak to už začínalo být teď a nebo nikdy. Po slovech Mirach se podíval na toho největšího z nich. ''Tak se tedy zaměříme na tamtoho.'' Poukázal čumákem a vydal se přikrčený na okolo. ''Zkus mi ho nahnat, snad ho chytíme rychle a nebudeme ho muset chytat po celý louce.'' Řekl ji ještě než se vzdálil. Dost se po očku díval pod tlapy, nechtěl, aby nechtíc šlápnul na nějakou větvičku a zajíce vyděsil dřív, než se dostane na přibližně plánované místo kudyma by ho Mirach mohla nahnat a on chytit. Ale zajíci byly velmi citlivá stvoření, už vycítili, že něco nebylo v pořádku a tak se nervózně začali rozhlížet a plánovali se dát na útěk. Teď, nebo nikdy. A bez oběda skončit asi nechtěli ani jeden.

Povídali si. Až nakonec přešli do lovu. Wyian dlouho nelovil, ale nakonec věřil tomu, že vlastní instinkty ho povedou. Podíval se na Mirach. ''Nějaké ušáky nejspíš.'' Odpověděl ji na dotaz, jestli něco cítí. Vítr mu do čumáku navál zepár pachů a on se rozhodl následovat ten nejsilnější.
Netrvalo to dlouho a narazil na nedalekou zaječí rodinku. Skrčil se a chvíli pozoroval. Nejspíš si zkoušel zmapovat terén, protože co si pamatoval od Shine, zajíci byly dost obratní. Byly na to však dva a tak se podíval na Mirach a hlavou naznačil, aby se na zaječí rodinu také koukla. ''Já jim půjdu naproti a ty mi je naženeš. Jednoho bychom takhle mohli určitě ulovit, a kdybys během toho ulovila ještě jednoho, každý bychom měli svého.. A nebo naopak, jak chceš ty.'' Zašeptal plán lovu, sám ještě zůstal přikrčený, určitě chtěl počkat až se Mirach sama rozhodne, která část plánu bude pro ní lepší.

Ano, Wyian to skutečně nevzdával a nenechával svou společnici o tichu. Tak rád si povídal s živou vlčicí, že. Takže dále si vyslechl vše, co na jeho otázky odpověděla. Vnímal její tón hlasu. Moc přesvědčivě teda o svých slovech nezněla. Ale nechal to být, byl rád, že mu vůbec na to odpověděla, dost možná si totiž uvědomoval, že některé otázky byly trochu osobnější, že. ''Osud je zde celkem vtipný, jsem stačil za tu dobu postřehnout. Sama uvidíš, že tě jednou třeba překvapí.'' Zareagoval na její slova nakonec.
Pak změnila téma, na téma lovu. Jednoduše přikývl už to byla nějaká doba co jedl naposledy a tak se lov určitě šiknul a ve dvou se koneckonců lovilo lépe, než samotnému. ''Můžeme to vyzkoušet. Třeba se ještě nakonec ukáže, že budeme dobrý tým.'' Usmál se a nakonec sám zvedl čumák do vzduchu a začal větřit. Třeba je čekal nějaký dobrý, možná ušatý zákusek?

<- Zubří pláň

Chtěl se dozvědět něco zajímavého o Mirach, ale moc se toho nedozvěděl. "Chápu." Řekl možná Trochu zklamaně. "A už jsi uvažovala co dál až prozkoumáš Ostrovy?" Zeptal se dále, neboť ho čím dál více zajímalo každé úskalí, každý plán který Mirach měla. Ač si to ještě nepřiznal úplně, Mirach se mu líbila jako vlčice, i jako kamarádka. "Jednou se usadit, rodinu?" Ušklíbl se dál, lehká provokace mohla být přece. Konečně byl plně veselý, přítomnost Mirach mu začala být velmi blízká a pro něj to začínal být důležitě strávený čas na který bude rád myslet až se někdy rozloučí. Pokud se rozloučí, v blízké době to nebylo ale z jeho strany v plánu.

Wyian úsměvně pohlédl na Mirach. "Vždyť stačí jeden co tvou společnost ocení ne?" Pozvedl obočí a pak se v duchu placl tlapkou jakou blbost ze sebe vypotil. Ale koneckonců z části to je i pravda. Řekl si. Mohl jen doufat, že z něj nevypadne úplná blbost vícekrát, odehnat ji od sebe přece nechtěl.
I vody se s chutí napil, osvěžil své hrdlo po delší době a slastně mlaskl. Přišla otázka z její strany, postupně se více dokázala rozmluvit. "Inu." Nadechl se a podíval se na ní. "Nechtěl bych asi tvou milou společnost nudit maličkostmi." Začal. "Ale vyplavilo mě moře a ani se teleport." Řekl by ji svůj příběh pokud by sama chtěla, ale již nechtěl vypadat jako nekňuba, kterým byl, když začal od vetřelců žít. "Ale byl jsem jako nemluvně unesen od svý pravý rodiny, už tu žiju od asi svého půl roku." Dodal na závěr. Ne každý si mohl vybrat skvělý začátek života. "A co tvé zjevení na Moisu?" Oplatil ji nakonec dotaz a zazubil se. Od řeky se rozešel dalším směrem, nechtěli tu koneckonců strávit mladí.

-> Bašta

<- Zlatý les

Vykročili společně z lesa. Když zaznamenal její slova doprovozené smíchem, musel se na ní podívat s lehce pozvednutým obočím, avšak na úsměvu neztrácel. Po jejich slovech se taky lehce zasmál, ale také nechápal co tím myslela. ''Ale nepovídej? Copak takovou dámu jiní ve svém okolí nesnesou?'' Zeptal se zvědavě. Nedávalo mu totiž smysl, že by nesnesli Mirach když jemu s ní bylo tak fajn.
Ohledně smečky přikývl a udělal jeden ráznější krok vpřed. ''Tak tak! A že nás čeká spousta práce ho objevit!'' Ušklíbl se nadšeně při představě.
Lesa si popravdě tedy moc neužili, možná příště. Až pozná někoho ze Zlatý smečky a bude si jistý že ho nikdo za prohlížení nekopne do zadku. Měl ho celkem rád.
Byl po boku Mirach se kterou udržoval tempo a stejně jako ona se rozhlížel po pláni na které se zjevili. Příliš toho zde nebylo co by mohli více prozkoumat. Možná to bylo hlavně díky tmě a dešti. Ale kdo ví, třeba se na něco zajímavého ještě narazí. Prozatím ho zaujala říčka kolem které právě procházeli. ''Nemáš žízeň?'' Zeptal a sám lehce stočil k řece směr.

Taky po očku sledoval tu krásu zdejšího lesa. I když bylo chvílemi ticho, již to nebylo to trapné ticho, které většinou po chvilce dokázalo následovat. S Mirach se skutečně bavil, bavil se s ní tak, jak se většinou bavil s Rosem. Přirozeně i když jim chvíli trvalo najít k sobě cestu, protože je spojil špatný začátek života.
Akorát byl i trošku nervózní z odpovědi, kterou na svou otázku dychtivě očekával. A brzy přišla odpověď a na jeho tváři se rozlil spokojený úsměv. Totiž souhlasila s jeho nabídkou a to by nejednomu udělalo radost, minimálně jemu to radost určitě udělalo. "To jsem moc rád. Abych byl upřímný, jsi příjemná společnost." Byl prostě upřímný a nelámal si moc hlavu s tím, prostě co si myslel to pověděl. Navíc většinou to byla pozitivní upřímnost, a z Mirach byl prostě skutečně nadšený. Snad tomu osud pomůže a nerozdělí se při jejich výpravě jak se tomu vždycky stalo, když tohle někomu nabídl. Přikývl na její návrh vyrazit klidně hned. "Moje smečka? Hah, do smečky bych šel asi jedině s tím, že bych se chtěl usadit už, zatím je tu před námi dobrodružství." Mrkl na ní a vydal se s ní z lesa pryč.

-> Zubří pláň

Ušklíbl se. I na ní byla znát celkem změna nálady na lepší, snad že se víc uvolnila. Přikývl na to, že se ho možná jednou pokusí najít. "Na něm je úžasný to, že ho najdeš pomalu vždycky, když jej hledáš zrovna." Zasmál se. Možná to zpětně znělo jako vymyšlený dědeček z pohádky, ale na vlastní oči ho viděl a měnil u něj kožíšek, tímpádem si byl svým vyprávěním tak jistý. Ale už se to zdálo jako konec debaty o Wuovi.
Nyní se totiž zabývali krásou tohohle lesa. Avšak předpokládal, že pokud tu byla ona Zlatá smečka asi by se neměli příliš zdržovat, protože nemusí být jakožto tuláci vítání. A tak se moc nezastavoval. "V životě jsem ještě neviděl hezčí místo, ale takových neprozkoumaných by tu mohlo být hodně na Ostrově. Nebylo by fajn to tu nějak prochodit?" Navrhl ji, a takovou milou vlčící mu bylo prostě dobře a tedy dotaz byl na místě. Ovšem pochopil by kdyby odmítla, ale najivně věřil tomu, že najdou společnou řeč i na delší dobu a s dobrodružnou povahou najdou skvělé místa, která Ostrovy nabízí.

<- Poušť

Přikývl co se týkalo zajímavosti, ale očividně si navzájem už neměli co dodat. Každopádně nic jim nebránilo zjistit o něco o tom více si společně. Wyian nebude sám, Mirach mu po Rosem přišla nejzajímavější vlčice na Ostrově. Zatím byl spokojen s její přítomností a značně se mu zlepšovala nálada.
Jejich konverzace pokračovala v rámci obchodníka pana Wua. Přikývl na její otázku. ''Mívá u sebe různé serpetičky, svitky, lektvary. Kromě třeba vrozený magie tě může naučit další, možná i když někdo by žádnou neuměl tak by ho to dokázal naučit nejspíše? Vím, že takový vlci jsou, kdysi mě takoví unesli, používali magické předměty a u vlčat jako jsem byl já, co nějakou magii měli a projevila se, tak je vždy někam odvedli. Každopádně tyhle starosti jsem rád, už mám za sebou.. No zpátky k tématu,'' znovu se nadechl, aby si dal rozumnou odpověď dokupy, ''Prostě je to takový starší vlk který má u sebe snad všechno na co si vzpomeneš.'' Dodal zjednodušeně, předpokládal totiž že prvně mluvit trochu zmateněji.
Nakonec se z pouště vydali pryč a celkem brzy se zlatavé prostředí rozšiřovalo o stromy. Jeden, druhý a najednou celý les. ''Panejo, To bude ten Zlatý les! Tu určitě někde bude ta Zlatá smečka.'' Uvažoval nahlas, nikdy nevěřil že listy na stromě mohou být opravdu tak zlaté a nyní to viděl na vlastní oči. Koukl na Mirach, třeba se tu bude chtít porozhlédnout, určitě se ji plánoval nyní více držet.

Když už to vypadalo, že se Mirach nudí, Wyianovi se myšlenky dost blížili k oné jeho osudové chvíli kdy skončí jistě brzy zase sám.. Když vtom se vlčice rozmluvila, možná že nakonec Wyiana tak brzy neopustí a skutečně si mohou předat nějaké zkušenosti a znalosti a hlavně naplňovat se vzájemnou společností!
Měla otázky a Wyian na ně znal odpovědi! Teda, alespoň minimálně. A ona jemu zase pověděla, že tohle místo je jistojistě prosáklé magií skrz na skrz, ale k tomu se teprve dostaneme.. ''Samozřejmě!'' Prohodil nadšeně a švihl svým ocasem párkrát ze strany na stranu.
Trošku se však musel zamyslet, rozpomenout si. ''Jedna se tuším jmenuje Zlatá smečka, prý bydlí v lese kde mají listy zlatou barvu. O nich moc nevím. Pak Chaos, to než smečka si prý říkají společenství, netuším na jakém principu fungují. Ale prej by si vlk se zdravým rozumem měl dát na ně pozor, že tam se přidají jen nějak narušení vlci, kteří moc neváhají někomu ublížit jen pro vlastní pobavení.'' Rozmluvil se prvně o smečkách, vzpomínal na to co mu u nich Shine tehdy řekla, ale už to byla doba a on jen chtěl zapadnout, ale osobně si žádnou smečku nenašel, ani vlastně nevěděl zda po tom toužil, chtěl v té chvíli chránit Roseho, teď už ho neměl, nevěděl kde byl jeho nejlepšímu příteli konec. ''Víc o smečkách bohužel nevím, třeba jich tu je někde mnohem víc.'' Dodal na závěr.
Když došlo na Wua opět se musel rozpomínat. Byl u něj pouze jednou. ''Je to takový starý vlk, který sebou táhne takový vozíček. Má u sebe spoustu věcí, jídla, zvířat. A nevím jak, ale asi umí taky čarovat, díky němu mám tuhle barvu kožíšku, předtím jsem neměl šedou, byl jsem jen černo-bílý. A dokáže pomoct při lepším ovládáním elementů!'' Básnil nadšeně dále. Jednou mu bylo dovoleno otevřít si tlamu, teď už ji jen ztěžka zavře- mohl jen doufat že teď naopak takhle svou přítomností nebude vlčici před sebou prudit.
Nad jejími slovy o umírání se musel zasmát. ''Tak by to alespoň chtělo najít něco s čím bude život na tomto místě bez útěku příjemnější, ne?'' Zamyslel se. ''Můžeme to zkusit najít společně.'' Navrhl nesměle a už si to šinul někde pryč z pouště ohlížejíc se zda ho Mirach následuje.

-> Zlatý les

Vypadala malou chvíli nějak zamyšleně, ale Wyian nevypadal asi o nic lépe. Prostě velká hromádka černobílého neštěstí. Na její slova neurčitě pokýval hlavou. ''To máš pravdu, radši bych svůj čas trávil s někým.'' Neměl proč skrývat pravdu, byl osamělý. Avšak momentálně mohl alespoň na chvíli odhodit tuto skutečnost své osamělosti, protože byl ve společnosti této krásné vlčice Mirach.
Ta mu brzy odpověděla i na jeho otázku, zdá se dle odpovědi, že teda nebyla až tak společenská, nebo minimálně neměla podobné štěstí jako on nacházet vlky se kterými by ona svůj cenný čas trávit. Ale teď měli oba možnost spolu strávit ten čas a aspoň se trochu poznat. Buď půjdou vstříc novému dobrodružství spolu, nebo se každý rozejdou svým směrem, ale minimálně věděl že ji teď chtěl trochu poznat. ''A podělíš se o ty informace? Já sám o sobě vlastně i když jsem na Ostrovech už nějaký pátek, tak moc toho nevím. Jak sis jistě všimla, jsem tu taková ztracená duše, která hledá svůj význam. Vím o asi dvou smečkách, svatyni kde tě mistr učí dovednostem a o obchodníkovi panu Wu co má spoustu věcí, které prodává za takové zvláštní kamínky.'' Viděl příležitost se více rozpovídat na téma o ostrovech, neboť na osobní otázky nejdřív usoudil, že čas asi ještě není, nechtěl být vlezlý a hned vlčici od sebe odradit.

Po očku sledoval šedivou vlčici, i dle neutrálního výrazu celkem dokázal usoudit, že nad něčím přemýšlela a po chvíli z ní vypadl dotaz.. To lehce uhnul pohledem. ''Většinu času.. ano.'' Odpověděl. ''Ale nechci být vlk samotář, chci někoho poznat, někoho kdo mi po nějaké době nezmizí jako pára, která vyjde z čumáku.'' Vzdychl. Nepotřeboval milion vlků kolem sebe, stačil by mu jeden, jeden díky kterému by se jemu samotnému dokázalo, že žít pro někoho by dávalo jeho životu smysl. Sám se cítil jako tělo bez duše.
Její jméno mu znělo v uších jako ozvěna. ''Pěkné jméno. Líbí se mi.'' A samozřejmě ho nikdo nenaučil, že některé myšlenky by si měl nechat pro sebe, ne je pokaždé vyslovit nahlas, ale nakonec.. co na srdci, to na jazyku, že? Ačkoliv Mirach moc emoce a dojmy na sobě znát nedávala, Wyian byl rád že zase mluvil s živou bytostí. ''Máš hádám asi větší štěstí na společnost co? O tvou společnost musí stát zástupy.'' Jednou se jeho snahy o lichotky možná skutečně vylepší na mistrovskou úroveň, ale momentálně to byly jen chabé pokusy o to, si někoho udržet u sebe.

S úsměvem hleděl stále na šedivou vlčici a lehce přikývl. ''Měl jsem... malinko složitější období. A až si zase půjdeš svou cestou, opět nastane.'' To co řekl nemuselo vůbec dávat smysl, ale mu samotnému mu to znělo celkem srozumitelně a proto si ani neuvědomil co to řekl. Jednoduše- společnost mu dělala radost, samota ho pomalu a jistě ubíjela smutkem. Možná by mohl zkusit najít tu smečku a do nějaké se přidat? Nakonec plán o to, že si založí vlastní s Rosem a Merlin- kterou stále nepotkal- smečku nejspíše stejně neklapne a on nechtěl být sám, chtěl svá dobrodružství s kýmkoliv prožívat. Možná ne s kýmkoliv, ale s někým blízkým jeho srdci, ale kde někoho takového najít? Vždyť i Rose se mu ztratil.. a chyběl mu.
''Mimochodem jsem Wyian. Těší mě.'' Nezapomněl na dobré vychování. V rámci možností, přece jen jeho myšlenky tu a tam stejně utekli bokem.

Wyian si dále myslel, že se jedná o pouhou představu dokud samotná vlčice nepromluvila. Do odlesku očí se mu vrátil ducha přítomný pohled, který zaměřil na šedivou vlčici. Než však něco sám promluvil nejprve pořádně zatřepal hlavou. Tím se skutečně přesvědčil, že se jedná o živou duši a není zde sám se svým smutkem. Nahodil ten nejlepší úsměv, který mohl. ''Zdravím. Také bloudíš?'' Zeptal se jakoby se nechumelilo. Tím se vlastně potvrdilo, že první větu vlčice ani nevnímal, že ho do reality vrátilo až druhé připomenutí přítomnosti vlčice.
Vlčici si prohlédl, zatím vypadala mile, prozatím se mohl soustředit jen na nezávaznou konverzaci. Očekával že opět si řeknou jen pár dalších vět, jako s každým jiným a zase začne bloudit sám. Ale kdo ví, třeba konečně bude mít štěstí a stráví s někým více času. Nikdy by si to nepřipustil, ale tolik chtěl zaplnit prázdné místo po Rosem, chtěl mít koho chránit, chtěl tak málo, ale přitom hodně a zdálo se to nedosažitelné. Bez společníka se cítil jednoduše tak prázdně.

<- Květoucí louka

Ačkoliv byl všude okolo sníh, jeho tlapky se najednou začali do žlutého písku. Jednoho by udivilo, že uprostřed zimou zmrzlého ostrova se zde nachází poušť, ale Wyian... Wyian nad tím ani chvilku neuvažoval. Prostě pokračoval dále a za sebou nechával hluboké stopy, Kéžby se tak snadno nechávali vzpomínky, pomyslel si.
Nahlas vydechl ten přebytečný vzduch, jenž se mu v plících nahromadil a pak pomalu zvedl pohled. Do pohledu se mu vetřela šedá postava, jenž byla jeho druhu tak podobná. Vlčice nejspíš mu nyní stojí v cestě a on se tímpádem donutil zastavit. Oční kontakt nenavazoval. Možná byla skutečná, ale Wyian aktuálně věřil jen ve svou myšlenku, ale na druhou stranu, kdyby byla pouhým výplodem jeho fantazie odkud by si představil takovou skvostnou slečnu? Soudil tak i přesto, že je zaměřen pouze na její tlapky. Nemluvil, hleděl a stál jako kůl v plotě, možná jen nenacházel vhodná slova, jak by mohl mluvit s vlastním výplodem své fantazie? Možná nezvedal pohled, protože by se bál že by se rozplynula jako každý koho kdy poznal?


Strana:  1 ... « předchozí  2 3 4   další » ... 11