Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  1 2 3   další » ... 6

Sledovala ho a přemýšlela jestli byl takhle uťáplý schválně a nebo prostě si na to hrál. Mnozí si hráli na bůh ví co jen aby získali nějakou tu milost od ostatních. Povytáhla obočí nad jeho slovy. A to si myslela, že jí dneska nic nepřekvapí. "To si schválně takhle uťápnutej nebo ti ještě nesestoupli koule?" Zeptala se ho svým stylem Morgan. Mohl to bral jako urážku, mohl se rozbrečet a jí by to bylo jedno. Pro ní byl jen zdroj informací jak si pomoci k lepším věcem. S úšklebkem sledovala jak se rovná a snaží se tvářit jako největší drsňák teď, nebo jí to aspoň tak přišlo, že se snaží, aby nebyla vidět jeho panika, jeho nevyrovnanost s tím jak se měl vlastně chovat. Jeho příběh jí ovšem pobavil, byla to pravda? Nechtěla se s bohy rozhodně zamotávat, měla svých problémů až až. Přesto si to ale zapamatovala jako dosti dobrou informaci pro další průzkumy. "Zní to jako sračka příběh, měl by ses snažit víc zapojit svou fantazii. Kdybych ti řekla, že jsem z ostrova, kde je normální pojídat maso ostatních vlků a být obklopený stvořeními, kterým se říká démoni, věřil bys mi?" Zeptala se ho zase na oplátku ona. Její hlas byl hrubý a chraplavý. Začínala na ní lézt ta podivná nemoc.

Někdo jí zdravil? To jí docela vytrhlo z víru myšlenek na to, jak hrozné to zde bylo. Ten někdo jí vyrušil během protahování se, což mu měla za zlé. Kdo koho vyruší během této svaté činnosti? Zamručela si něco pod fousy a zvedla k němu pohled. "Zdar. Pěknej klobouk." Podotkla. Hnědý vlk měl i docela pěkný klobouček, který mu už i stihla pochválit. Kde ho jen vzal? Hodně vlků tady mělo nějaké cerepetičky, mohla by to získat taky u toho Wua? "Hele to si ukradl tomu potulnému prodejci? Ptám se, protože bych taky nějaké podobné věci chtěla." Zeptala se ho absolutně bez zábran na to, kde to sebral. Možná bude vědět více než Úsměvavá, která žádnou tuhle věc neměla. Co když on to ukradl nějakému vlkovi, který s tím přišel? Ne, na to působil až moc mile. Jako někdo kdo by nebyl schopný zakousnout králíka. Jak vůbec tento až moc slušný ňouma přežíval? Jak moc velký ňouma bude musela teprve poznat, nedělala si ale naděje že jí mile překvapí. Byl jako ta Ellie či jak se jmenovala.

(--- Sněžné tesáky
Cesta přes mlžné pláně byla stejná jako vždy. Jeden se v nich dokázal dokonale zamotat aniž by se o to nějak vyloženě snažil. Vyloženě se vždy snažila jít cestou kterou si pamatovala, ale několikrát se jí stalo, že došla tam kam nechtěla. Podívala se vždy na nebe, které přes hustou mlhu ani neviděla a snažila se spíše orientovat dle něj. Jenže...
Vydechla, když se konečně objevila v tomto podivném lese s barevnými stromy. Nikdy se jí to tu nelíbilo, vypadalo to tu opravdu divně. Jako kdyby se ty stromy uměly hýbat, ale na dokonalou Morgan by rozhodně neměli! Nikdo se nemohl dostat před ní. Ona byla to nejlepší co mohlo potkat tento svět. Kéž by jen věděla. Jenže její hlava si neuvědomovala tu ironii tohohle všeho. "Bože, tohle je naprosto příšerný." Zavrčela si pro sebe. Kdo by jí o tomhle mohl něco říct? Nikoho zde neviděla. Ať se snažila jak se snažila. Proto se líně protáhla o strom. Vypadala spíše jako velká kočka než vlk. Jaká to ironie.

A tak jí opustil, jí dokonalou Morgan. Ušklíbla se nad tím, jeho mínus. Kdyby zůstal jistě by měl problém odolat. Načechrala si jazykem svou srst. Všechno bylo tak nějak divné, měla by zase najít někoho z Chaosu, aby poznala i další členy smečky a věděla jak jsou vůbec na tom. Oklepala se nakonec, když se zase postavila na vlastní nohy.
Byla vůbec nějaký záporák? Zavrtěla hlavou, na tyhle myšlenky nebyl vůbec prostor. Na tyhle myšlenky v její hlavě nebylo místo. V její hlavě bylo místo jen na dvě věci, možná byla až moc běžná vlčice. Jak nad tím přemýšlela. Odfrkla si. Snaží se jen mít nějakou tu švandu. Nějakou mnohem větší švandu než co se tady dalo dělat do teď. Její packy pomalu začínali mrznout na tom povrchu v horách. Rozešla se tedy rychlým krokem směrem do nížin, kde mohlo být zase o něco tepleji než teď tady. Nepříjemně začínalo foukat. Musela stáhnout uši k hlavě.
--) Začarovaný les (přes mlžné pláně)

Dívala se na něj, její fialové oči plné emocí, které byli na hraně. Nakonec se přeci jen začala tvářit jak by se chtěla tvářit. Naprosto neutrálně, možná na tváři měla ten svůj typický úšklebek. Už to nedávala se tu takto přetvařovat jen pro to, aby se s ní vlk chtěl bavit. "Nebo jsem taky úplná mrcha. Co ty víš. Jeden nikdy neví jaké jsou skutečné motivy vlka." Tvářila se nyní lehce povýšeně, měla už plné zuby hraní si na debžota. Raději se proto hodlala více projevit jako ona. Nakonec se musela tiše zasmát jeho větě. "Ne, dík. Nebudu tady ze sebe po celých ostrovech dělat šaška, aby si mě zapamatovalo pár nepodstatných vlků." Odvětila mu obratem a tím ho více méně utnula. Ona mohla být zapamatovatelná v moment, kdy se jednalo o psychické či fyzické týrání, ale to ještě neměla tu čest provést. Doufala že se k tomu dostane co nejdříve. Co třeba nějaký zrádce? Měla se zeptat Úsměvavé, kdo se jí zdál jako největší uprchlík a bábovka, který je opustí a bude se radši kamarádit s těmi pozitivními mamrdy.

Musela se pokusit o úsměv, bylo to už tak únavné, Únavné předstírat tyhle pozitivní emoce, jak se asi vlci stvoření jen z čiré dobroty museli cítit celý čas, když jí se z téhle až přehnané milosti chtělo zvracet? Zadívala se na něj, když se rozmluvil, hah kéž by, o své rodině. "Mě to tak nepřijde, když je jeden sám musí si i záda hlídat sám během lovů, což moc dobře nejde s podmínkami co mi život nadělil." Přiznala Morgan a udělala gesto, které dělala až příliš často. Prokřupla si svůj krk, jelikož v něm zase pociťovala ztuhlost. "Proč smečky tak odsuzuješ?" Zeptala se ho. Co mu kdo udělal ze smeček, že se dostal až k těmto slovům? Ona si nemohla na nic stěžovat, líbilo se jí tam. Užívala si to. Úsměvavá a Milost jí ani nemuseli vymýt mozek, aby se tam dostala. Byla přirozeně tupá na to přidat se do většího průšvihu. Řekl že se vyhne úrazům a pak že proč. Musela se držet, aby si na obličeji nechala ten milý výraz. "Každý se snaží jen aby v tomhle světě něco po sobě zanechal.." Odvětila mu nakonec krutou pravdu v jejích očích.

Ležel tam jak vyplavená vorvaň. Ach ona, do čeho se to zase dostala. Přesto dál hrála svůj zájem. Vypadal jako kdyby mu maximálně někdo přidal dvacet let depresí a minimálně padesát tisíc v dluzích. Jako typický student v Americe. Ale nedivila se mu, občas to tady stálo za starou belu. Co když ale tento vlk měl nějaké skutečně důležité informace? Nemohla mu číst mysl, neuměla to. Vadilo jí to. Existovala na to nějaká magie? Když zmínil, že není nováček, tak na chvíli vyvalila překvapením oči. Však pokud nebyl nováček, tak to tu musel milovat! Vypadal jako jeden z těch vlků, co by pro tohle místo i dýchal. Než stihla odpovědět po svém šoku, oznámil jí, že se tu dokonce narodil. Nedaleko! Zahleděla se směrem kterým se předtím díval on. "Oh, to je tu nějaká smečka nebo si tuláci udělali vlčata?" Zeptala se ho s úsměvem. "Velice ráda bych se do nějaké přidala." Zahrála bravurně svůj zájem o nějakou pitomou smečku plnou plebejců. Pf, ještě aby si kazila reputaci v nějaké takové díře. Další jeho otázka byla dosti zajímavá. Zlomil mu někdo srdce, že se tu takhle rozvaloval? "Protože život je s**ně. Nikdy ti nedá štěstí a lásku zadarmo. Vždy si více bere než dává." Odpověděla mu na jeho nejspíše řečnickou otázku.

Soustředila se na veškeré emoce uvnitř sebe. Cokoliv teď bude dělat, musí to vypadat věrohodně. Jako kdyby se skutečně zajímala o vlkovo problémy. Stejně jedině tak bude svému společenstvu prospěšná. Leč měla chuť na vlka vyjet a zrubat ho, udržela se. "Oh, nováček tady? Chápu to, přechod do nových krajin je těžký. Hlavně když ti vezme cokoliv. Jak si sem dorazil? Portálem či?" Snažila se znít co nejvíce mile, aby konverzace mezi nimi nestála. Na tváři se jí dokonce i usídlil milý úsměv, který nebyl zas nakonec tak těžký na vytvoření. Jasně, že se sem musel dostat jedině portálem leda že by ho vyplavilo někde blízko moře a on by sem došel. Na jeho vybídnutí se k němu skutečně vydala přidat. Došla k němu a usadila se. Kameny skutečně byli příjemně chladné, oproti těm slunečným dním, které poslední dobou převládali. Až teď to vypadalo jako příjemné podzimní ráno.

(--- Tichá zátoka
Fakt, že zde bylo mrtvol více jak při dni černé mlhy jí znejišťoval. Dělo se něco hodně špatného, něco co by se dalo brát jako předzvěst apokalypsy. Laciné apokalypsy, která se musela koupit někde od číňanů. Představovala by si více plamenů. Odfrkla si znepokojeně, jako již po několikáté za dnešní cestování. Packa za packou se toto poklidné svítání přibližovala směrem k horám.
Myslela si, že už je zde v kopcích sama, ale nemohla se více mýlit. Její pohled padl na hnědého fešáka, který vypadal jako kdyby se tu pár vteřin zpět objevil. Někdo mu nejspíš něco udělal, protože takhle zmateně a zoufale se nemohl někdo normální tvářit. Podívala se na něj a odhodlávala se zda k němu nejít, ale přeci jen jí Úsměvavá zlepšila natolik náladu, že se rozhodla být kontaktní. "Čau, vypadáš jako kdyby ti uletěly včely." Pokusila se být vtipná, ale byla maximálně vtipná jako stand-up komedici na comedy central.

(--- Hraniční pohoří
Vzpomínala a v hlavě si ještě přehrávala setkání s Ávou. Byla to skutečně silná a temperamentní vlčice. Líbila se jí, kdyby neměla toho svého partnera pitomého, ukradla by si jí pro sebe. Ale slíbila jím, že nebude dělat hroty proti ostatním členům smečky, což on nejspíše byl. Bohužel. Zamračila se a zastřihala ušima. Rozhodně bude šířit chaos a nebude myslet na to co nově nebylo podstatné. Musí potlačit své jiné potřeby. Odfrkla si nespokojeně a zastřihala ušima. Aspoň poznávala nová místa na mapě. Tady nejspíše nebyla a pokud byla, nepřišlo jí to dost důležité k zapamatování si. Podívala se na nebe. Byla noc, poklidná noc. Až moc poklidná. Škoda že končila, protože v dálce viděla svítání.
Nakonec procházela okolo tiché zátoky. Klidné šplouchání vody jí dodávalo pocit vnitřního klidu. Okolo tiché zátoky to vzala směrem k těm horám. Potřebovala si získat lepší přehled věcí.
---) Sněžné tesáky (přes mlžné)

Allavanté a ona si rozuměli tak moc, že se i divila. Ale kamarádstvím by to nenazvala. Možná jednou a za sakra dlouhou dobu to bude moc být pojmenované jako kamarádství, ale zatím? Zatím to bylo jen trávení času se členem smečky. Na debatu o smrti už nějak ani nechtěla reagovat. Obě dvě byli dost šílené, aby jí vítali s otevřenou náručí. Byl takový každý z chaosu? Byla taková většina vlků? Nebo někteří stále nepřijali koncept smrtelnosti? Zmínila se sama o tom, že porod nebyl tak strašný. Pokývala hlavou. Musela to vědět, však měla už na svém krku vlčata. "Co vlastně ty tvoje malý piraně? Kolik jim je tak?" Zeptala se Morgan. Hodilo se mít přehled kdo je onen syn alfy, aby nedej bože nenechala někde šikanovat její dítě. Přesto se nějak nedokázala přinutit k tomu, aby se zajímala o ně více. Jejich jména jí byla u zadku, ale přesto se na ně plánovala zeptat.
Zmínila, že při válce mělo společenstvo konečně jméno. Ach, muselo to být něco. "Docela i lituju, že jsem tu v té době nebyla." Pronesla lehce sklesle. Chtěla všem ostatním omlacovat o hlavu, že její smečka něco dokázala. Nakonec i zrzka přiznala, že se něco děje. Zadívala se na mrtvolu. "Eh, no. Ať se děje cokoliv, měli bychom se mít na pozoru," Procedila skrz zuby. Pak zmínila kde by mohla získat cetky. "Tak to teda jdu toho mamrda najít. Zatím se měj, Úsměvavá, věřím že se naše cesty zase brzy setkají." S tím už se Morgan vydala hledat toho co by mohl mít to, po čem její srdce touží nejvíce.
--) Tichá zátoka přes kvetoucí louku

Ušklíbla se. "Zlomená žebra byla.. nepříjemná. Nehýbat se kvůli nim aby si jeden neprorazil plíci. Ale máš pravdu, avšak smrti se nebojím. Jednou přijít musí. Jednoho dne každému z nás přijde smrt naproti." Odvětila jí. Bylo jedno jestli dříve nebo později, nebála se jí. Neměla panickou hrůzu že nic nedokázala a že ještě nechce odejít, prostě jednou se to stane a ona to uvítá. Smrt byla milenkou se kterou tančil jeden smrtelné tango pořád. "Nemyslím si, že zrovna porod je věc, co by pekelně bolela. Jsou bolesti, kterým se nic nevyrovná. Hlavně protože většina vlků nechce zemřít." Ušklíbla se. Třeba infarktu se někteří báli, protože si jeden vědomě uvědomoval že umírá, že mu nezbývá moc času. Šlehla ocasem, ona se toho nebála.
Pokračovali v cestě. Našlapovala opatrně a poslouchala každý pohyb v jejich okolí, podobně jako Allavanté. Když se dozvěděla co se tady děje, ušklíbla se. "Válka... heh, muselo být super vidět nepřítele se bát. Jednu válku bych chtěla v životě zažít, ale nevím zdali se mi to tady povede. Leda že by měl Chaos něco v plánu." Podívala se na Allavanté. Zakopla o mrtvého zajíce a znejistila. Rozhlédla se okolo nich, mrtvolky ptáků. "A tohle velké vymírání se tady deje často?" Zeptala se. Byla ohledně toho uvnitř nejistá, proč tu bylo najednou takového úhynu? Dozvěděla se ale do toho o Wuovi více a i o místě, kde mohla zesílit. "Jo to se bude hodit. Co nějaké cetky? Mohl by je tady jeden na sebe najít?"

(------ Slané jezero
Docela zajímavou otázku měla. Ona to více méně ani nebyla otázka, pouze oznámení nad tím nad čím přemýšlela, ale tak proč nevzdělanci nevysvětlit svou nemoc? "Většinu vnitřních zranění provází i tlak a vedlejší příznaky, bolest tě sice upozorní na to, že je něco špatně, ale třebas zlomená žebra jsem poznala díky tomu, že se mi hrozně špatně dařilo nadechnout. Navíc spoustu vlků jsem již viděla umírat na různá zranění, vím jak se projevují i krom bolesti. Ale chápu tvou pointu. Je to život na hraně, za docela drobnou cenu. Až si občas říkám, že raději cítit tu bolest. Cítím i stažení svalů, ale jiným způsobem než ty. Porod by se nejspíše dal poznat díky tomu." Hodně věcí vypozorovala, hodně věcí se zase naučila z toho co se jí stalo, ale zase spálení polštářků necítila skoro vůbec. Až podle zápachu poznala, že je něco špatně. Omrzliny nepoznávala už vůbec. Podívala se na Allavanté, když prohlásila, že její slabiny už stejně zná. "Budiž, pokud myslíš." Usmála se na ní Morgan zlověstně. Avšak nevyvrátila jí to, pouze jí to pobavilo. Ale tak viděla jí bojovat s tím odpadem.
Následovalo ticho, během kterého si Morgan mohla promyslet na co by se ještě mohla zeptat. Byli tu ještě jiné smečky? Bylo tu víc vlků jako byla ona? Byli nějací zrádci chaosu? Byl tu někde pramen na zesílení v magiích? Měla tunu otázek, ale žádné odpovědi. "Takže chceš říct, že se tu takových akcí děje více? Nebo spíš útoků z jiných světů? Zní mi to tak, jako démoni." A že jich pár potkala. Rod kterému přisluhovala její smečka jich byl plný. Možná proto byli zvrácení. "Co magie? Cítím že ta má je slabá, dají se kupovat i u toho cápka, co mi prodal tu další schopnost?" Zeptala se jí na první otázku a rozmýšlela nad tím, na co by se mohla zeptat jako další, jenže to bylo vcelku jasné."A co místo, kde se dá zesílit?" Pronesla nakonec. Prohlížela si nové místo kam se dostávaly. Hory. Jak ona je nenáviděla.

Cítila její pohled na svých zádech. Cítila jeho schopnost propalovat a dostávat se jí pod kůži. Ošila se, ale nechávala to být. Jestli měla různé myšlenky na to, co se dělo. Myslela na to, jak byla dokonalá? Ne? Dost dobře tušila na co myslí, většina vlků nad tím přemýšlela. Nad tou její poruchou. Kdyby si měla vsadit na cokoliv, sázela by na tohle, ale nebyla si nikdy na stoprocent jistá. "Klidně se ptej, si moje alfa, zasloužíš si vědět více o členech společenstva. Přeci jen znát slabiny nás pouhých členů, kteří nemají žádné slovo ani nic, protože nejsme bety." Odvětila jí na to. Měla právo vědět vše co jí Morgan mohla poskytnout. Víc věcí, které mohla říct, které se dozvěděla i z pozorování její bratra, co měl stejnou nemoc vrozenou.
Když řekla, že věří, švihla Morgan ocasem. Cítila se pyšně na sebe samu, na to že něco skutečně dokáže. Cítila se pyšně na to, že skutečně dokáže zaujmout i samotnou alfu. Věděla že šířit povědomí o Chaosu jí moc dobře půjde.
Když se ozvala po druhé zrzavá, podívala se na ní. Ach, takže takhle to je. Pokývala hlavou. "Jak se ti nakonec podařilo ten sluch získat zpět?" Zeptala se vlčice a naklonila hlavu na stranu. Nakonec se ale oklepala ještě jednou a vydala se směrem dál. "Uvítám tvojí přítomnost, mám na tebe ještě spoustu otázek." Poznamenala nakonec, čekala zda půjde Allavanté za ní.
--) Hraniční pohoří

Prokřupla si zase svou krční páteř krouživějším pohybem hlavy, protože cítila tlak. Křupala mnohem hůře než staří vlci někdy, nebo jí to aspoň tak připadalo. Mohla za to její strava? Mohli za to podmínky ve kterých vyrůstala? Ušklíbla se a podívala se na zrzku. Slova o tom, že by to mohla dotáhnout na betu. "Neplánuju dělat Chaosu ostudu." Pronesla Morgan blaženě. Ne, téhle smečce hodlá přinést jen její slávu zpět pokud jí ztrácela. A pokud o tom bude muset přesvědčit i ostatní členy smečky, bude jí jen potěšením. Tedy jen slovně, když se to bude muset udělat jen tímto způsobem. Přeci jen na ostatní členy smečky nemohla ani drápek stáhnout, jak už jí řekla milost.
"Na vše se dá zvyknout. I na chuť masa králíka. Leč mi chutná mnohem méně než maso mého druhu. Ale chápu tvůj postoj. Neboj, zůročím to pro Chaosu co nejlépe." S tím už se i ona jala ukončit své máčení v jezeře. Oklepala se pořádně a usadila se poblíž své alfy. Druhé, měla většina smeček více Alf? Chápala že byl něco jako Alfa pár, ale ona a Milost spolu nebyli. Když jí upozornila na ta vlčata, pokývala hlavou. "Je to spíše plán do budoucna. Až zase zesílím a zjistím vše potřebné o těchto ostrovech." Odvětila nakonec. Neplánovala je hned, ale jednou se ty malé piraně mohli hodit.


Strana:  1 2 3   další » ... 6