Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zavrtěla jsem hlavou. ''Proč bych tě měla za to vinit? Nemůžeš za to. Chci tě, takového jaký jsi.'' Řekla jsem a tentokrát mu vpadla až do náruče. Slova, že půjde do smečky, ve mě opět vyvolala to bláznovství. Jeho poslední slova jsem snad ani nevnímala, teda jo, ale dala jsem je do pozadí. ''T-Taylore! Pokud by jsi šel, mohli bychom být spolu! Přijali by tě stejně jako mě, jako já jsem přijala tebe! Začala jsem vrtěl ocasem a nadšeně kolem něj začala poskakovala ''Nebylo by to úžasný?'' Zasnila jsem se.

I přestože se mi chtěl vyhnout pohledem, já jsem z jeho pohybů zrak nespustila. ''Já jsem ten strach překonala, překonáš ho i ty.'' Řekla jsem a zastřihala ušima. Udělala jsem k němu dva kroky. ''Pomůžu ti, jak jen bude v mých silách, ale musíš mi věřit, že se před tebou nesesypu jako prach, že s tebou zůstanu, ať se stane cokoliv.'' Řeknu. ''Nechci tě nutit z tvého strachu přidat se do smečky. Jen tě prosím, abys byl na blízko, byl se mnou, mluvil se mnou.'' Pokračovala jsem a hleděla mu hluboko do očí, jeden by řekl, že kdyby se tak nebránil, viděla bych mu až na jizvy, které na své duši má.

Jeho slova mnou prolétla jako šíp. Takže se bál, vlastně o mě? ''To ti nedává právo mě od sebe odhánět, kvůli nějakému bezpečí!'' Řekla jsem a podívala se na něj se slzami v očích. ''Dokázala bych ti pomoct! Zažila jsem jsem už toho hodně a jistě, by jsi mě nenašel jak mě někdo trhá na kusy! Vzpomínáš, kolikrát jsem měla možnost umřít, kolikrát mě mohli zabít, ale přesto tu s tebou stojím a snažím se ti říct, že tě miluji!?'' Dupla jsem tlapou do ze mě. ''Láska.. Vlci v ní musí spolu být v tom dobrém, i v tom zlém.'' Zamumlala jsem, cítila jsem se, jako kdyby se ke mě choval jako k vlčeti, které potřebuje ochranu.

Byl naštvaný, ale to já taky. Vždyť jsem mu chtěla jen ukázat jak moc ho mám ráda, jak moc chci i přes všechno stát po jeho boku! Emoce ve mě vřeli a i kolem mě sníh začal roztávat, díky stoupající teplotě mého těla. Velmi brzy jsem už neseděla ve sněhu, ale na půdě, kde se tráva pomalu chystala na jaro. ''Skvělé!'' Zamručela jsem. ''Bojíš se vlastní minulosti! Já jsem dala na tvá slova, tehdy na té hoře a snažím se jít dál! Ale sám tohohle nejsi schopný!'' Štěkla jsem. Místo, aby naše setkání, bylo úžasné jako předtím, teď kdy jsem mu chtěla dokázat co k němu cítím, je to špatně. Snad jakoby mě Amor netrefil šípem lásky.. Nebo mě možná ano, ale jeho zasáhl snad šíp nenávisti... Zhluboka jsem se nadechla a poté vydechla. Teplota kolem mě se snižovala a já opět nahlídla na svůj odraz na hladině vody. ''Copak je špatně, že tě někdo má víc, než rád, když se bojíš něčeho, co je už pryč? Myslíš si, že tě to na ostrovech snad znovu dostihne?'' Zamumlala jsem. ''Máš asi pravdu, asi je to opravdu pitomost, nutit tě, mě k sobě pustit. Říct však obyčejné 'ne', y mi stačilo.'' Z bolestí v hlase, že má láska mu není dost dobrá, jsem přemýšlela, že bude lepší odejít, nechat ho jít, z bolestnou představou, že by byla jednou nějaká jiná, úspěšnější, než-li jsem nyní já,

Byl nepřístupný. Odtažitý.. Začala jsem potlačovat slzy, seděla jsem ve sněhu a koukala na jeho odcházející zadnici. ''Nejsem nemocná! Nikdy jsem se necítila líp, ale to ty nechceš pochopit!'' Křikla jsem a otočila se k němu zády. ''Nepůjdu nikam, zrovna jsem tu přišla. Trvala jsem na svém a zahleděla se na svůj odraz na jezerní hladině, přičemž ji pár kapek mých slz rozčeřily. Oči jsem přivřela k sobě a všechny pocity si se mnou házeli jako s tenisovým míčem. Jedna půlka mu i přes všechno jeho odmítání chtěla skočit do objetí a prostě se od něj už neodrhnout, ta druhá viděla jeho odmítavost jasně a zřetelně a tak před ním chtěla utéct, tak daleko, aby mě už nikdy nenašel... Byla jsem teď tak ztracená ve svých citech k němu.

Jakoby mnou jeho slova jen proplouvala. Stále jsem se tvářila jako vlče, kterému sebrali sourozenci kost. Chtěla jsem Taylora jen pro sebe, nikomu jej nedát, ty pocity, tu byly i předtím, ale z čistajasna, byly intenzivnější, silnější a mě prostě přišlo jako dobrý nápad mu to právě teď a tady dokázat. Snad ani cáknutí ledové vody pro teď nepomohlo. Zahleděla jsem se mu do rudých očí. Snad v nich cítil bolest, z toho co se mnou teď, bylo? Bolelo ho to, že mu chci ukázat, jak moc jsem se zamilovala, už jen z prvního pohledu? ''Já nechci, být tvou bolestí, chci být tvou radostí! Důvodem, proč se jen tak pousměješ, protože sis na mě vzpomněl! Chci s tebou jít až na okraj světa! Trvala jsem na svém. Tak moc byl nyní v mých očích, ten jediný na světě.

Nechápavě jsem se na něj podívala. ''Nevím, o čem to mluvííš. Jsem úúúúplně v pořádku! Trvala jsem na svém a začala jsem ve vzduchu vrtět nadšeně ocasem, čím blíž jsem u něj byla. Když jsem se dostala až k němu, Musela jsem kolem jeho těla projít jako kočka a otřít se o něj. Někomu by to mohlo být třeba i nepříjemné, ale mě to přišlo jako dobrý nápad. ''Tayloré, slíbil si, že za mnou příjdeš a už ses neukázal, slíbil jsi mi to!'' Podívala jsem se na něj s očima škemrajícího vlčete a viditelně se odmítala od jeho těla posunout, pokud se pohnul on, já jsem okamžitě se opět tlačila k němu, pokud stál, byla jsem na jeho tělu natisklá, jak to jen šlo.

Když řekl mé jméno, skutečně se mi potvrdilo, že je to on, usmála jsem se a brodila se sněhem až k němu. ''Jsem tak ráda, že tě v...'' Nestihla jsem dokončit větu. Něco mě štíplo do zadku a mnou se prodral takový hodně zvláštní pocit. Začínala jsem se blaženě usmívat a opět koukla na mého společníka. Jeden by i přísahal, že se mi v očích zaleskli srdíčka. ''Tayloréééé.'' Zavrněla jsem jako kočka a začala se neohrabaně drát sněhem až k jeho maličkosti. Jeden by přísahal, že když neuhne, shodím jej velmi brzy k zemi.

<-Křišťálové jezero

Pracně jsem cupitala kopcem nahoru a jezero nechávala za sebou. Vítr, jenž v okolí vál ji přinesl k čumáku pach, jenž už znala. ''To je ten z hory!'' Zamrkala jsem překvapeně. Pochybovala ve slib, který ji tam dal, ale překvapilo mě, že byl tak blízko. Rychle jsem cupitala podle pachu.
Hnědá chlupatá koule, byla vyválená ve sněhu, vedle malé tůňky a já měla co dělat, abych skryla radost, že ho zase vidím. ''Taylore?'' Zeptala jsem se a silou vůle schovala nadšený hlásek, v obyčejný, jestli jsem se třeba nespletla, ale svému čumáku i zraku jsem věřila. Určitě to musel být on!

Po tom co jsem se pořádně napila studené vody,jsem se rozhlédla kde přesně se vlastně nacházím. Ne, nevěděla jsem to, ale bylo to hezké místo. Podívala jsem se do přízračné vody na svůj odraz a poprvé jsem zahlédla celou novou barvu své srsti. Pousmála jsem se, líbila jsem se sama sobě a to bylo co říct.
Koukla jsem směrem na kopec, odkud ke mě dovál vítr a vydala jsem se k němu. Zacítila jsem další čerství vzduch a užívala si to. Ostrovy Mois Grisu, byly tak nádherné a já poslední dobou nemůžu být šťastnější, než že jsem zrovna zde.

->>Na Vyhlídce

<Daén (Přes Irisin háj)

Po nějaké době svižné chůze se mi k průsmyku podařilo dostat, usmála jsem se a rozhlédla se. Zajimavé místo, které rozhodně stojí za to, později navštivit znovu, určitě tu mohli být zajímavé zákoutí k prozkoumání!
Zapsala jsem si to do chodu myšlenek a pokračovala mezi skálami v chůzi. Po nějaké další chvíli jsem došla až k jezeru, čistému křišťálovému jezeru, se kterého jsem se zhluboka napila a zvlhčila si tak v krku, kde už jsem měla celkem vyprahlo.

-> Křišťálové jezero

Dorya se zdála být zamyšlenou, proto jsem jen zastřihla ušima. Věnovala jsem ji úsměv plný povzbuzení. ''Jdu se projít, kdybych chtěla, klidně mě můžeš potom doběhnout.'' Řekla jsem své kamarádce a brzy ji zmizela z dohledu. Nevím kam bych se vlastně chtěla projít, ale určitě jsem chtěla poznat okolí své smečky, musela jsem to tu přece znát, když se tu budu vracet už pořád, ne?
Vyšla jsem opět za hranice smečky a šla kolem té písečné části, kterou jsem už předtím míjela.
Měla jsem na dohled jakýsi průsmyk a tak jsem mířila k němu.
-> Dračí průsmyk (Přes Irisin háj)

Nepřestala jsem vrtět ocasem, až takovou radost jsem měla a její slova o tom, že bych narazila příště přímo na bratra, byla ještě víc potěšující. Zvesela jsem zastřihala ušima a předními tlapkami poskočila na místě. ''V to já doufám!'' Řekla jsem nadšeně. ''A třeba mu o mě Ellie řekne a bude mě hledat příště on!'' Měla jsem opravdu radost, ale z její starosti o svého partnera, má radost o malý kousek upadla. Zkusila jsem zavětřit, ale opravdu jsme jej necítila. Lehce jsem uši sklopila a upřímně jsem na svou dobrou kamarádku pohlédla. ''Naposledy jsem jej viděla s tebou, Dor.'' Řekla jsem a švihla ocasem.

Radost neopadla ani z jedné strany a já se už tak dlouho cítila spokojeně, co by se asi tak mohlo pokazit? Doufám, že už nic. Když se mě zeptala, kde jsem byla tak dlouho, pár vteřin jsem váhala odpovědět, ale.. "Někde za mostem v další části ostrova, zkoušela jsem štěstí najít bratra, sice jsem ho nenašla, ale stejně jsem šťastná, našla jsem vlčku, která je mu blízká a tak aspoň vím, že je v pořádku." Odpověděla jsem a zazubila jsem se. Nad jménem Darkey jsem se zamyslela. Asi byla členkou smečky, ale ještě jsem neměla tu čest. "Nepotkala, vlastně si ani neumím představit ještě, kdo se za tím jménem skrývá, ale živáčka jsem cestou nepotkala." Ušklíbla jsem se. A nad padajícími hvězdami z oblohy jsem se jen upřímně zasmála.

Ještě chvíli jsem stála před smečkovým úkrytem a už jsem si pomalu začínala myslet, že tu asi Dor není, ale nakonec hele! Dor se během chvíle ocitla v mém obětí a já měla snad větší radost, než ona sama, že ji opět vidím, že má radost, že mě opět vidí. "Ahoj, Dor. Už jsem se bála, že jsem zase sama! Řekla jsem, ale stejně jsem měla důvod k radosti, byla tu a já byla pořád vítána na území smečky, protože jsem byla jejím členem. Všechno bylo tak nové a tak úžasné. Měla jsem pořád smíšené pocity, ale postupně začínali nepřevládat ty lepší a já cítila jak se konečně měním zpět do svého starého, milého a (ne)bojacného já. Začínala jsem mít důvěru k ostatním a tu největší si získala Dorya.
Když mě pochválila vzhledem, uvědomila jsem si to stejné u ní, ušklíbla jsem se. "Na to stejné se můžu ptát i já." Zasmála jsem se a pořádně si její fialovou srst prohlédla. "Moc ti sluší." Řekla jsem a zavrtěla ocáskem. "Nevím, mám ráda modrou a potkala jsem Wua za mostem a tak jsem si řekla, že proč ne, když to vyšlo poprvé, tak může i po druhé." Odpověděla jsem ji nakonec a nepřestala vrtět lehce ocasem. A musím dodat, že jsem od našeho prvního setkání vypadala mnohem lépe a to nemyslím jen barvu vzhledu, prostě celkově.