Příspěvky uživatele

3 % do Rychlosti a 2% do síly c:

Já toho nemám moc co říct. Každý vede smečku po svém. Ale určitě se budu snažit být aktivní jak jen mi to začínající vlastní život a práce dovolí!
Ráda bych pro Solf vzala profesi průzkumníka Je to malá vlčice a ještě k tomu vypadá na první pohled slabě, protože je navíc ke své velikosti i hubená.
Když se časem naučí, dokázala by snad být i nenápadná, při prozkoumání.
A je vděčná a věrná, nezběhne!

Už jsem pomalu začínala lápat po dechu a zpomalovat, když tu ho chytila. Pousmála jsem se a zastavila se. Snažila jsem se polapit dech. "Dobrá práce." Řekla jsem. Když mi jej hodila před tlapy, povytáhla jsem obočí a zavrtěla hlavou."Já na tohle nehraju." Zazubila jsem se. Odtrhla jsem si všechny končetiny kořisti a zbytek hodila k Ell, která si opět olizovala jizvu. Pustila jsem se do masa a brzy z něj byly jen kosti. Olízla jsem si čenich. Takže.. Poznala jsem podle mlčenlivosti, že určitě něco mezi sebou máte, ale povíš mi to i sama? Zazubila jsem se. "Jsi jeho partnerka?

Pozorovala jsem zajíce. Uvažovala jsem jak vyběhnout, aby hned zamířil směrem k Ellie, bez toho, aby se lov moc neprotahl.
Nakonec jsem asi vymyslela jak. Vyskočila jsem že svého úkrytu a zajic neváhal, hned se dal na útěk.
Mířil přesně tam, kde jsem chtěla i k mému vlastnímu překvapení. Doufala jsem, že bude Ell připravená.

"Možná jo." Zazubila jsem se. A pokračovala jsem ve stopování. O kus dál, byla opět další stopa a zdála se zase o kousek čerstvější. Zazubila jsem se. Kořist byla čímdál blíže. "Počkej někde mimo vítr. Naženu ti. Řekla jsem. Jistě byla blízko, neměla jsem sice zkušenosti, ale byla jsem si tak jistá, že byl kousek.
Pokračovala jsem po stopách a šla jsem ke skalám a skutečně.. byl tam zajíc. Chvíli jsem na něj jen hleděla.

Když se rozešla, šla jsem za ní. Zalichotila mi a ja se ušklíbla. "To ne. Bratr byl vždy lepší." Zasmála jsem se a šla v jejich stopách a sledovala, že s chůzí začala nově bojovat, takže se mi potvrdilo,y že zranění má skutečně chvíli.
Začala jsem čichat že všech světových stran. Dokonce jsem koukala po zemi, zda nějaká ta stopa by se nenašla.
Jednu starší jsem po chvíli přeci jen našla, ale už byla stará, asi tři dny. "Možná tu mají někde noru zajíci." řekla jsem po chvíli zkoumání, protože o kousek dál, byla stopa čerstvější.

Pousmála jsem se. "Pěkné jméno." Řekla jsem. Změna jejího chování na milou mi byla velmi příjemná. Byla mi tak velmi sympatická. Podívala jsem se na její tlapu, kterou si olízla. Měla ji čerstvou, a že jsem se v jizvách vyznala, měla jsem jimi poseté celé tělo díky své minulosti.
Neptala jsem se. A ano Ell mi na otázku neodpověděla, ale její mlčení mi bylo odpovědí dostatečnou. Usmála jsem se.
Jako naschvál mi po její odpovědi zakručelo v břiše. "Když o tom tak mluvíš." Zazubila jsem se. "Ale nejsem příliš dobrá lovkyně." Varovala jsem ji.

Podívala se na mě, cítila jsem z ní snad i lítost? No, bylo to příjemné. Po Dorye je další celkem sympatická. Ačkoliv byla zraněná. Neodpověděla mi, zapadla jsem do její srsti jako plyšák a já místo nepříjemností cítila vděk.
Když se odtáhla, věnovala jsem ji děkovný pohled. "Děkuji. To jsem potřebovala." Řekla jsem z úsměvem. Zastřihala jsem ušima. "Přeslechla jsem tvé jméno." Vím, že jej ani neřekla, ale bylo by mi příjemnější ji znát jménem, než ji říkat hnědá. "Můj bratr. Je ti blízký? Zeptala jsem se. Jen známá vlčice, by vůči mě přece neměla takovou reakci.

Najednou byla o něco příjemnější. Znala ho a to mi také povolilo lepší chování i moje k ní. Jenže on tu nebyl, taky ho chvíli neviděla. Chyběl mi..
"Chápu." Řekla jsem po chvíli ticha s trochou zklamání, protože tu nebyl. Ale... Kolem tebe jej cítím celkem hodně. Proč?" Zeptala jsem se celkem podezřívavě tentokrát. I když jsem vlastně neměla skoro každé právo se starat o jeho život, byl dospělý, stejně jako já.. "Promiň, už jsem chvíli si i myslela, že není mezi námi už.." Hned jsem omluvila svou podezřívavost v předchozí otázce.

Odpověděla mi! "Taky tě zdravím." Řekla jsem ještě a ne tak chladně jako ona, to jsem snad ani neuměla. Udělala jsem malý nepatrný krok blíž k ní a také se posadila. "Mé jméno je Solfatara a nově patřím ke smečce Daédenské. Představila jsem se aby se snad cítila ještě klidněji. "Něco mi říká, že by tu mělo být okolí druhé smečky.. Zlatá tuším? Začala jsem. "A uvažovala jsem, jestli by tu nemohl být můj bratr. Lucian. Takový velký šedý vlk a svítil mu ocas, když jsem ho viděla naposledy.. Popsala jsem toho, koho hledám. Vím, že ostrovy jsou velké, ale cítila jsem ho, musel tu někde být!

Hnědá vlčice se viditelně bolestivým krokem ode mě, značkovala, jako by se snažila říct, že nemám už jít blíž. Jenže mě šíleně zajímalo, proč z ní cítím bratra. Znají se... Jsou si blízcí.. Můj čenich mě určitě neklamal. Musela jsem vědět, jak se má.
"Prosím, já.. nechci ti ublížit." Zvolala jsem. Má čest a instinkt mi nedovolili vstoupit na místo, které si označkovala. Byla zraněná jistě nedávno, možná se teď bála a proto v rychlosti se snažila udělat opatření přede mnou. "Jen někoho hledám.. Dodala jsem.

Most -> Pityas (přes Temný les, Laica Mar)
Když jsem úspěšně most prošla, převrátil se mi žaludek. "Uff." Oddechla jsem si po chvíli. Čekal mě další les a zdál se mi hustější, než ten první.
I z něj jsem po chvíli našla cestu ven.
Louka, která se předemnou otevřela, mi něco připomínala. Snad první místo, které jsem po příchodu na Mois si pamatovala.
Nakonec jsem došla k horám a ucítila něčí pach. Povědomí mi možná něčím byl, blízkým pachem.
Následovala jsem jej a v dálce spatřila někoho a pomalu se mi rýsovalo tělo před očima, nějaké zraněné vlčice.

Rest -> Most (přes Luka, Les u mostu)
Když jsem otevřela opět oči, povzdehla jsem. Zase jsem byla mimo! A.. pár věcí se změnilo kolem mě a zase jsem byla sama. Ale tentokrát s tím pocitem, že patřím do smečky. Aspoň něco se v mém životě změnilo. Něco mě táhlo k tomu, jít se podívat kolem.
Vylezla jsem z území, kolem stromové cestičky, dlouhou loukou, přes kterou jsem jistě šla pár hodin. Došla jsem až k lesu a něco mě táhlo dál přes něj. Bez většího zaváhání, jsem vstoupila do něj a snažila se nezapomenout cestu zpátky. Nerada bych byla mimo území déle, než bylo nutné.
Na konci lesa byl dřevěný most. Co je na druhé straně? Udrží mě ten most? Zeptala jsem se sama sebe. Po chvíli uvažování jsem se rozhodla přejít. Šla jsem pomalu a opatrně, aby se mi nějaká z desek pod tlapou neuvolnila. Výhodou mi byla má maličkost a lehkost.

Jdeme do toho s Taylor c:

Nervózně přešlapovala a poslouchala to o čem se baví. Když ji mezi tlapkami vyrostla kytka, zadívala se na ní trošku překvapeně. Nejdříve koukla na Doryu, ta ji už jednou ukázala taková kouzla, ale ta směřovala naštvaný pohled k Shay a Enzouvi a říkala jim argumenty, proč je nechce na postu Alf místo Felicia. Když koukla na Shay, ta se na ní usmívala a tak si spojila, že kytku mezi její tlapy vyvolala ona. Děkovně se na ní usmála. Poté najednou zmizela a další názory se vzduchem jen šířili. Hranin, jak si Sol přiřadila, byl taky vlk co se chtěl teprve přidat a nebál se říct svůj názor. Po chvíli si vyměnila pohled mezi Shay, Doryou, Enzouem a Kylem. Vzpomeň si na tu vlčici, kterou si s Dor hrála.. Zhluboka se nadechla. Nechtěla si rozhněvat Doryu, ale nechtěla si ani rozhněvat ty, jenž chtěli převzít po svém otci smečku Daénu a mělo by to tak ovlivnit její přijetí do smečky. "Po-pokud můžu říct i já s-svůj názor..." Začala nervózně a na prázdno polkla. "Neznám vás, neznám jak to chodí vlastně ve smečkách.. Co si pamatuju toulala jsem se sama... A Dorya mě zachránila a ukázala mi proč chtít se přidat do smečky ..." Začala a opět se na všechny podívala a polilo ji horko. "Dorya mi taky ukázala, že má v sobě vůdčí schopnosti... Nezpochybňuji vaše právo na post Alfy, ale nepochybně je i Dorya zkušená.. A když budu reagovat i na slova Kyla..." Opět se rozhlédla mezi pohledy a znovu se zhluboka nadechla.. "Chcete-li být smečkou, smečkou do které se chce tulák jako já přidat... smečkou která táhne za jeden provaz... Neměli by jste přestat se dohadovat proč ano a proč ne a dospět k domluvě? Pokud má nyní Dorya druhý nejvyšší post ve smečce, proč by ho nemohla mít i pod vašimi tlapami, ale ne jen jako Kappa..." Řekla a na chvíli se odmlčela, chtěla vzít vše co řekla zpět, ale už bylo pozdě a tak jen dodala: "Spolupracujte spolu na růstu smečky.." Řekla prosebným tónem a nyní v jejím přikrčeným polosedu a pohledem ukotvenému k zemi, bylo zřetelné, že by se za svůj projevený názor nejradši do země propadla.