Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Díky, díky :3
a Všem ostatním gratuluji!
Všechno na Sol c: Na koho jiného bych to taky já mohla dát, že jo.

Sol příliš neposlouchala o čem se bavili, stejně se ji to netýkalo, zpozorněla až, když na ní promluvil Kyle. Na to jen přikývla; "Dobře"
Celkem se nudila a ještě k tomu ji tahle zvětšující společnost nedělala vůbec dobře. Přešlapovala na místě a přestala s tím až ve chvíli, kdy i Dorya řekla něco mířené už na ní. "A.. myslíš, že mě ten váš Alfa nevyhodí?" Zeptala se a šla za Doryou směrem k území její smečky do které chtěla Soltafaře pomoct se dostat.

>> Území Daénu

Trpělivě čekala na odpověď Kyleho, ovšem ta ji moc nepotěšila. Stáhla uši dozadu, posadila se a obmotala ocas kolem svých drobných tlapek. Sledovala jak Kyle poznává jednoho z vlků a míří k nim. Jen se staženýma ušima čekala. Co jiného ji také zbývalo, že?
I na tu vzdálenost poznala, že Dorya vlkům něco říká, poté se podívala na svého partnera a posléze na Sol.
Její signál byl jasný, měla se připojit k nim. Váhala, snad déle, než chtěla, než se zvedla a šla k nim, ovšem i to šla pomalým a vahavým krokem. Vlky neznala a podle úsudku, nebyly smečkoví. Byla vždy paranoidní a tak viděla nebezpečí i tam kde nebylo.
Nakonec k nim po chvíli došla. Zůstala stát v těsné blízkosti Dory, tak jen doufala, že není na svůj osobní prostor vysazená, protože momentálně ze zde přítomných byla jedinou, které věřila nejvíc.

Hlásím se se Sol ^^

Poslechla si Doryu, která ukázala směrem k horám, kde leží jejich smečka. Solfataru opět pohltil strach z ostatních členů smečky. Oni mě nepřijmou, mezi sebe... pomyslela si se staženýma ušima dozadu. Z myšlenek ji probudila slova Dory. "Myslíš si, že ho ještě někdy uvidím?" Zeptala se a na další část slov se usmála. "Rodina..." zopakovala po ní.
Z jejich dalších slov poznala, že se bude možná jednat o další lov, skupinový, a na to Sol nebyla.. ještě ne.
Potom chvíli sledovala jak odchází k dvěma dalším tulákům.
Podívala se na Kyleho. "Počkáme na ní? Nebo půjdeme už napřed? A kdo jsou ti vlci, že za ne mi hned šla?" Hodila na fialového pár zvedavých dotazů, aby skryla strach z toho, že se blíží ke smečce.

<< Mělká pláž přes Baštu

Vyslechla si slova, které ji nová kamarádka řekla. "Nenechala jsi mě tam, můžeš nyní určitě s mojí oporou a důvěrou počítat. Známe se chvíli a pomohla si mi víc než to udělal kdy i bratr, který jak jsem si myslela, že byl mi blízký..." Řekla a prohlédla na nebe. Kde asi Luc vlastně je... Řekla si v myšlenkách, ale brzy se vrátila zpět myšlenkama na zem ke Kyleovi a Doryii. "Tak snad ta cesta bude stát za to." Povzbudí sama sebe z lehkým úsměvem a opět se podívala na Doryu. "Wu? Páni. Snad najdu další ty kamínky a narazím ještě na něj někdy! Měl tam spoustu věcí, které se mi líbily!" Řekla nadšeně a koukla na větrný poryv, který Dor vyvolala. Na pochvalu Kyleho se radostně usměje a pokračuje s nimi dál v cestě.

>> Rest

<<Bašta
Usmála se, převelice šťastně, když Dorya za ní dopověděla to slovo, o kterém Sol jen snila. "Ale upřímně nevím, co taková kamarádka dělá... prostě to ze mě tak vyšlo." přiznala a sklonila uši.
"Děkuji, Kyle. Opravdu." Usměje se na fialového při slovech o tom, že by se za ní postavil.
Ovšem je opět napnula, když spatřila šedého vlka.. ve stánku! Koukala na to nedůvěřivým okem, ale Dorya si u něj.. nakoupila. Spatřila zvláštní kamínky, které předněj dala. Vždyť má podobný! Neví sice odkuď, prostě je našla, ale možná se ji teď mohli hodit.
Dala je před šedého vlka. Nabídl ji pár věcí, ale ona se rozhodla pro jedinou věc.
Když se vrátila k Doryi, nadšeně se prohlížela a párkrát zavrtěla ocasem. Klikyháky dvou odstínů modré, zdobily jeji srst.
Následně se vypadala za Doryou. "Bude cesta dlouhá?" Zeptala se. "A kdo to byl vlastně za vlka, že má tolik věcí?" Ptala se dále.

>> Ostříží zrak přes Baštu

Aktuální stav
66 KŠM, 11 Rubínů, 3 Mince

Převod
Převedu si 2 rubíny

Stav po převodu
86KŠM a 9 rubínů

Nákup
Kupuju si malé klikyháky, které Barnatt vycenila na 80 KŠM

Celkem za nákup
80KŠM

Zbytek na účtu
6KŠM, 9 Rubínů, 3 Mince

Kývne radostně na její slova, že své sliby plní. "To jsem ráda, jsem ráda že jsi mě našla ty a jsi strašně hodná." Řekla a vrtění ocasem konečně pomalu ustává. "Jsi moje první... kama..." nedořekla větu, nevěděla jestli ji nazvat kamarádkou, neví jak Sol bere Dorya.
Nakonec se vydala za ní, prý tam někdo byl, ale Sol ho neviděla, byl moc daleko. Potom chtějí jít ke své smečce. "A nebudu tam ostatním vadit? Vy jste vy, ale ostatní že smečky.. mě nemusejí přijmout..." Její mysl se začala plnit opět strachem a obavami a stáhla uši dozadu.
>>Mělká pláž

Po nějaké době se Sol probudila. Už byl silný vítr, ale byla naštěstí skrytá za stromem tak, že vítr narážel víc o strom, než o ní. Ještě tam chvíli seděla, dala šanci ještě slovům Dory a čekala.
Po další době se skutečně objevila. Nemohla však uvěřit vlastním očím, proto si myslela chvíli, že to je jen iluze a mrkala jak zběsilá. Nezmizela a ještě na ní promluvila. "Ty ses vážně vrátila!" Řekla najednou a vrtěla ocasem jako šílená. Nikdy se k ní nikdo nevrátil. Už byla na všech čtyřech, stále nadšená a na její slova kývla. "Jistě, asi takové odkryté místo, není úplně nejlepší..." Řekla a rozhlédla se. Blížil se i tem druhý vlk, Kyle. Její partner, neměla teď už z něj takový strach, když věděla kdo to je. Čekala až se pohne, její asi nová kamarádka, moc to tu Sol neznala, takže mohla tak akorát zabloudit.

Zaslechla mávnutí křídel a vyslechla si i radu své nové, troufá si říct kamarádky, a zbytky srny nechala černému ptactvu. "A neměli by se nás spíše bát?" Zeptala se nechápavě, nepatřilo sice k nejmenším druhům opeřenctva, ale pořád byly vetšími dravci vlci.
Chvíli kráčeli a už se jí šlo znatelně lépe, když měla plný žaludek a mysl už ji začala také lépe fungovat a přemýšlelo se jí mnohem snáž.
Došli k vodě, prvně se jen napila, nechtěla hned jako malé vlče skočit do vody.
Brzy přišel další vlk, lehce a instiktivně se za Doryu přikrčila, ovšem pach měl lehce smíšený s vlčkou, ale stejně Soltafara zůstala za ní a zježená ulepená a špinavá srst se jí začala opět usazovat na své místo.
Na jeho slova nejistě přikývla, nemohla stejně zakázat Doryii jít s ním, jestli by chtěla. Co ona vlastně by zmohla, slabá, stále unavená, menší než Dorya a vychrtlá.
Uklidnila se v rámci možností až teprve, když Dorya řekla, že je její partner a tudíž součást její smečky. "Těší mě..." Dostala ze sebe nakonec a víc vykoukla. "Uhm. Stačí Sol.." Dodala, kdyby náhodou. A na Dořiny slova kývla také, že se vrátí. "No, dobře, já si odpočinu zatím." Řekla, slova 'já se vrátím' slyšela už za svůj život tolikrát, že na to už nevěří. Co když na mě zapomene jen co se otočí zády a odejde? Pomyslela si smutně, ale přesto se na ty dva stále usmívala. Sledovala jejich odchod a když ji zmizeli, skočila do vody, řadila v ní jako malé vlče, bahno a krev pomalu že srsti mizeli a její bílá půlka těla začala být opět sněhově bílá a šedá začínala být také bezposkvrnky. Po dobrých dvaceti minutách konečně z vody vylezla a začala srst urovnávat jak kdyby byla kočka. Brzy se cítila spokojeně i po vzhledové stránce a pokud se náhodou Dorya vrátí uvidí úplně jinou vlčici, upravenou a čistou.
Lehla si pod jeden strom a cítila jak se zvedá vítr. "To bude zajímavé, něco se blíží.." Řekla tiše a usnula.

''Zajímavá... magie.'' odpověděla zamyšleně. ''Já mám myslím... myslím oheň. Ale nejsem si jistá. Dlouho jsem nepoužívala a nejsem si jistá ani tím, jestli ji vážně umím.'' Řekla a z obdivným výrazem shlédla divadlo magií, které ji Dorya předvedla. ''Úžasné!'' Řekla obdivně a poprvé se upřímně zasmála nad onou podívanou. ''Děkuju.'' Řekla na pochvalu a pustila se do srny. Začala odtrhávat maso v oblasti břicha. Chtěla se dostat k vnitřnostem. Měla je na srnách nejradši. Brzy byla její už tak zanedbaná srst od krve, společně s tlamou.
Vychutnávala si každé sousto, které ji tak lahodilo na jazyku, cítila jak ji každý kousnutý kousek sjíždí do žaludku, který se po dlouhé době plní slastí. Po nějaké chvíli, konečně pocítila uspokojení a radost plného břicha. ''Tak dobře jsem se necítila dlouho!'' Řekla radostně a zakrvacenými tesáky se zvesela zasmála na Doryu. ''Jsem ráda, že jsem tě potkala.'' Dodala a zavrtěla párkrát ocasem, jako malé vlče. Jakoby se ji vlil nový život do žil. Na její otázku se zamyslela. ''O něčem takovém jsem nepřemýšlela. Nevím co bych dokázala nabídnout smečce. Určitě věrnost, nemám důvod smečku zradit. Nikdy ani na takové bych nepřistoupila, protože bych měla nekonečnou vděčnost k tomu, co mi nabídlo stálé místo, ke kterému bych se mohla vracet. Myslím, že i když naberu sílu, dokážu být i o něco lepším lovcem.'' Odpověděla ji, i když netušila, jestli je to odpovědět správná, ta kterou čekala. ''Ale určitě bych musela se naučit lovit ve skupinách, nebo tak.... Celý život jsem byla vce méně sama. Když jsem našla bratra, po chvíli jsem ho zase ztratila, jako by mi to bylo souzeno, být sama.'' Dodala.
''Uhm, myslíš, že by tu někde byla voda, jakože větší, kde bych se mohla vyčváchnout? Teď, když jsem najezená, začíná mě vytáčet jak vypadám a ta zasychající krev, tomu moc nepřidává.'' Vzdychne nad svým vzhledem.

Sol zpomalila úplně. Alespoň ve správnou chvíli, kdy srna už naposledy vydechla. Na moment se ji zamlžil zrak, ale ustála to. Zatřepala hlavou a chvíli koukala směrem k Doryii a zastřihla uchem.
''Co to bylo?'' Zeptala se a kývla směrem ke kopytům srny, kde ještě zbyly kořeny, které tam určitě předtím nebyly. Snad jakoby zapomněla, že i ona má magii. Dlouho ji nepoužila. Zapomněla na to, že existence magie pořád na Ostrovech je. ''Ale, jinak jsi dobrá. Bez tebe, bych to nedokázala.'' Řekla a pomalu, už na třepajících se tlapách došla blíž k Doryii a srně. Podívala se na ni a lehce zavrtěla ocasem, v přátelském gestu. Snad jakoby čekala na povolení, že se může najíst. Bylo ji to blbé, protože srnu zabila Dorya a ona to sama by to nedokázala.

Dorya stála přikrčená na druhé straně, koukala jejím směrem. Ještě chvíli čekala. Zavřela oči, zhluboka se nadechla a sbírala všechny poslední síly, které ji ještě zbyly a vyběhla k srně. Ta se obratně otočila a začala utíkat. Žel, špatným směrem.
Nebyl čas přemýšlet, Sol docházeli zbytky sil, které měla a nějak cítila, že vlčici nechce zklamat. Zavrčela a štěkla. Po pár sekundách donutila srnu otočit směrem, kterým Dorya čekala. Sol jen držela, aby nezměnila směr, ale Dorya nesměla zaváhat... Solta zpomalovala a srna se vzdalovala. Byla už opravdu unavená.

Pousmála se. ''A za to ti děkuji.'' Řekla a poslouchala ji. ''Myslíš, že bych se do smečky mohla dostat?'' Zeptala se, přišlo ji to jako dobrý nápad. Možná by konečně našla místo, kde by mohla patřit. ''Budu na to myslet.'' Usmála se na ni a konečně i ona zacítila lehký závan kořisti, kterou Dorya našla. ''Nevím. Možná rok?'' Odpověděla ji. Na její návrh chvíli mlčela a pak přikývla. ''Dobře.'' Souhlasila nakonec. Pořádně se rozhlédla, aby srnu spatřila. Začala se plížit. Srna začala být zřejmě nervozní, začala se rozhlížet kolem. Čekala jsem na to, až se Dorya připraví, třeba jestli ji napadne ji dát nějaký signál, že je připravená na to, abych Solt ji kořist začala nahánět jejím směrem.

Vlčice připadala milá. ''Dobře, děkuji. Jsi na mě strašně milá, i když nemusíš.'' Usmála se a zkusila vyrovnat krok s o něco vyšší a o dost zdravější vlčicí. ''Ne, nejsem si jistá jestli jsem vhodný článek do smečky.'' Vzdychne smutně. ''Bojím se. Bojím se, když na mě někdo jen křivě podívá... Bojím se upřímně i tebe, i když se zdáš velice milá.'' Tentokrát se sice usměje, ale pořád v něm jde vidět bolestivý smutek a i značná únava. Když ji řekne, že se ji líbí její jméno Soltafara, do úsměvu se vlije i ždibec radosti. ''Mé rodné jméno. Jsem upřímně ráda, že sis vybrala toto jméno a budeš mi říkat takhle. Faeria je pouze mé krycí jméno a snažím se zapomenout na špatnou minulost, které mi přineslo...'' Pootočí hlavou na své jizvy, které zdobily už její tak zubožené tělo. ''Myslím, že já mám smůlu, než jsi na mě promluvila ty, nemohla jsem najít ani kořist, ani jiného vlka.'' Řekne, ''Mám pocit, že umírám.'' Dodala, téměř neslyšně.