Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  1 ... « předchozí  2 3 4   další » ... 27

Jméno vlka - Solfatara
Počet příspěvků - 8
Postavení - Kappa
Povýšení - (Delta stále neodehrána)
Funkce - (Vychovatel?)
Aktivita pro smečku - Porodila vlčata? :D
Krátké shrnutí - Společně s Nycteou došli do lesa Alf kde se rozloučili a Solf došla do smečkového úkrytu kde už na ní čekal Taylor a porodila čtyři vlčata.
Questy - nic

Očividně radost ze shledání byla opětovaná, byla jsem šťastná. Když se zeptal co jsem celou dobu dělala, dlouho jsem se nad odpovědí nerozmýšlela, ''Potom co jsme se rozdělili jsem šla navštívit bratra, Luciana, oznámit tu novinku.'' Začala jsem, ''Pak jsem mířila do Daénu, ale narazila jsem na jednu vlčici, Nycteu. Je to tulačka a bydlí kousek odtud, kousek od hranic. Taky čeká vlčata, porodí snad chvíli po mě. No a docela dost jsme zapomněli na čas a chodili, chodili, povídali si o všem možném. Je chytrá. A možná by ses mohl seznámit z jejím partnerem a naše vlčata by spolu mohli vyrůstat!'' Očividně jsem byla neskutečně nadšená ze svého nového objevu. ''A co ty?'' Copak dělal asi můj partner, když jsme byly tak dlouho od sebe?
--
Nakonec jsem po chvíli samou únavou usnula, ale můj blahodárný odpočinek neměl dlouhého trvání. Otevřela jsem oči do bolesti. Která se zvětšovala i ztenčovala. Přicházela v různých intervalech. ''U dračího ocasu!'' Zaúpěla jsem. Tolik jsem to všechno chtěla, ale neuvědomila jsem si tu bolest, která byla v jednom okamžiku. Vlčata chtěla ven, byl už čas. Možná jim i ta dlouhá procházka k tomu pomohla, že se jim chce už ven. Zhluboka jsem se nadechla a když jsem vydechla, jedno vlče vyklouzlo ven. Automaticky, aniž bych si to uvědomila, jsem ho vzala a očistila od zbytků plodové vody. Jeden by nečekal jak přirozené teď mé pohyby byly, i když jsem vlčata měla poprvé, možná bych se nad tím i zamyslela, kdybych neměla plné tlapky s rozením. Jako první se narodil černobílý vlček s bílým ouškem a roztomile bílým čumáčkem. Když jsem skončila s očistou, položila jsem jej ke svému břichu ke strukům. Automaticky začalo vlče hledat. Pomalu jsem oddechovala jak bolest na chvíli ustoupila a využila jsem chvíle, abych se podívala na Taylora, ''Tak jsme rodiče...'' Zaúpěla jsem a mezitím přišel další nával bolesti. Na svět přišlo další vlče. Zopakovala jsem ten proces tedy znovu a pak ještě jednou. I přes všechnu tu bolest jsem se dokázala usmívat. Přes všechnu tu bolest byla tohle krása zrození mých.. našich potomků. Až nakonec.. Přišlo poslední vlče, teda myslela jsem si to. necítila jsem, že by mělo jít další. Byly u mého bříška čtyři vlčata, první černo-bílé, druhé šedohnědé, třetí černošedé a nakonec poslední černo-hnědé. Už teď jsem si byla jistá, že podoby našich původních vzhledů. před návštěvou Wua se nezapřou. Cítila jsem značné vyčerpání. Byly to dvě holčičky a dva chlapečci. ''Takže čtyři... To.. bude.. zábava.'' Zamumlala jsem a jedno vlče po druhém jsem olízla na hřbetě. Když ukončila své krmení, usnuli. ''Začneš?'' Se jmény samozřejmě.

<- Les alf (přes území)

Byl to zvláštní pocit, s Nycteou jsem si popovídala jako dlouho s nikým. Konečně jsem měla kamarádku za kterou stálo se postavit i když nebyla ze smečky. A čekal ji stejně těžký úkol jako mě, postarat se o rodinu. Celou dobu, i když mě tížilo břicho jako balvan, jsem se přes cestu přes území usmívala. Nejspíš mě teď čekalo pěkných pár týdnů jen v jeskyni. Uvnitř mě však čekalo hned v jednom z rohů milé překvapení. Taylor ležel a koukal směrem ke mě, na pěkně čerstvém mechu. Jelikož i když mě tížil elý vnitřek, úsměv z tváře nezmizel. Dokonce jsem si všimla vzadu i jiných vlčat. Říkala jsem si, čí asi jsou? Já a Taylor jsme byly jediný pár ve smečce, ne? Ale mohla jsem se mýlit, pár členů, hlavně těch nových jsem neznala. ''Ahoj, drahý.'' Nakonec jsem zapadla rovnou k Taylorovi. Do teplého čerstvého mechu a zajíce si prozatím ani nevšimla a i kdyby, opravdu jsem zrovna teď na něj chuť, když už ta chvíle byla za rohem.

<- Dračí průsmyk (přes Severní hory)

Čekala nás s Nyc asi ten největší problém naší cesty. Překročit horu, mohli jsme to vzít sice na okolo, ale zcela jistě na to už nebyl čas. ''Muselo to být zajímavé probuzení potom.'' Zasmála jsem se. Já upřímně si sny většinou nepamatovala. Pak jsem se zamyslela, ''Ono.. podle toho co jsem viděla je ten svět téměř stejný. Tvá duše by byla zformovaná do tvaru tvého těla, akorát jsi... svítivá, řekla bych.'' Začala jsem vykládat své vzpomínky. ''Ten svět byl víceméně stejný. Jako Ostrov.'' Dodala jsem ještě. ''A pamatuješ si svůj život, s těmi hezkými chvílemi to je hezké. No, ale pamatuješ si i svou smrt a když nebyla přirozeně tak.. asi je to dlouhá věčnost přemýšlení.'' Nakonec ještě. ''Ale upřímně jsem si vždycky myslela že po smrti je něco jako Věčný lov, jakoby že se s ostatními proháníš po lese a lovíš a tak.'' Zadumala jsem se, ale realita byla... nejspíš jiná. A viděla jsem to na vlastní oči. ''V pořádku.'' Zazubila jsem se.
Nakonec jsme konečně dorazili do lesa, tedy přesněji k jeho okraji. Jakoby mi spadl kámen ze srdce, že už jsme v cíli. Podívala jsem se na Nyc. ''To si budu pamatovat.'' Odpověděla jsem. ''Ani nevíš, jak ráda jsem tě poznala a že jsi se stala mou kamarádkou. Takovou za kterou se ráda kdykoliv vrátím.'' Usmála jsem se a vůbec jsem si neodpustila ji věnovat jedno objetí. ''Brzy se zase uvidíme.'' Tak ráda bych ještě s ní si tady seděla a povídala, ale vlčata se musela narodit v teple a bezpečí úkrytu. A už chybělo jen málo. ''Ahoj Nyci.'' Naposledy jsem se ji podívala do očí a s tím jsem se otočila, pomalu, a zamířila na území a bez rozhlížení se rovnou do úkrytu a koutem jsem doufala, že tam Taylor už byl, nebo byl minimálně na cestě.

-> Úkryt (přes území)

<- Most (Přes Les u mostu, Luka)

Konverzace o snech se mi líbila. Určitě bylo toho tolik co probrat, kdyby bylo více času, ale tolik času jsme bohužel neměli. Břicha mě a stejně tak i Nyc určitě dost táhly a mě upřímně z toho už boleli nohy, protože už jsme pár mil ušli bez zastavení a tak jsem.. musela jednoduše na chvíli zastavit a posadit se, abych popadla dech. A věřila jsem, že i Nyc to ocení. ''Tyjo, tak modré žížaly mě ještě nehonili.'' Zasmála jsem se. Snad ve snaze o to, myslet na něco jiného, než na blížící se porod. ''Naposledy... se mi vlastně zdálo jak máme s Taylorem dokonalou rodinu, bezchybnou. Ale bylo to v tom světě mrtvých a šamanka mi jej vyvolala a buď jsem mohla se v té dokonalosti ztratit a nevrátit se mezi živé.'' Pověděla jsem, ''Naštěstí to bylo až příliš dokonalé a takové bych to ani ve skutečnosti nechtěla.'' Dodala jsem ještě. Pak už bylo nejspíš odpočinku dost a teda pomalu jsem se postavila a.. nějak to bylo těžší, stejně jako každý krok a zatnula jsem zuby a vydala se dál. Už to bylo skoro za rohem. ''Já se s ní nekamarádila.. Teda, snažila jsem se s ní navázat kontakt jako se spolu-členkou smečky. Ale to bylo tak vše.'' Opravila jsem její myšlenku o kamarádění. Pak se zeptala na doupě a přikývla jsem. ''Ne že by to bylo přímo náš úkryt. Ale smečkový úkryt a asi mi přijde lepší odrodit tam.'' Odpověděla jsem ji. ''A budu tě mít blízko a můžu za tebou kdykoliv přijít až budu potřebovat mamča radu, nebo mamča povyražení.'' Zazubila jsem se a zasmála.

-> Les Alf (přes Severní horu)

<- Poušť (Přes Jezero smrti, Temný les)

Zasmála jsem se nad jejími slovy a přikývla jsem. ''Občas mi připadá, že sny jsou skutečnější, než realita.'' Přiznala jsem ve znamení souhlasu, že skutečně vlčice snít může. ''Dějí se tam věci, které by si jeden přál a přitom je nikdy mít nebude.'' Dodala jsem a podívala se oblohu, kde se slunce začínalo objevovat, obloha začínala zářit (//předpokládám, že stejně už se bude psát den a od dnešního dne není napsané počasí), jasnými barvami oranžové a červené. Můj poslední sen byl o vlčatech s Taylorem. To ano, a dokonce jsem s Taylorem vlčata měla a cítila jsem, že se brzy narodí, tudíž jsem v rámci možností přidala na tempu. Do smečky do bylo ještě kus cesty. Znovu jsem se podívala na Nyc, souhlasně jsem přikývla. ''Ale musím říct, že se mi těžko přijímala. Bavila jsem se s ní předtím, než se stala Alfou a musím říct, že zrovna dvakrát sympatická mi nebyla. Pak když se stala Alfou a několikrát nám nechtěla dovolit vlčata... Dokonce jsem uvažovala o odchodu ze smečky.'' Přiznala jsem své krátké zkušenosti s Lissandrou. ''Ale, teď jsem musela uznat, že si to místo zasloužila a je schopná.'' Tedy nakonec jsem potvrdila její slova o schopné Alfě. Cítila jsem kopnutí v podbříšku. Možná z nervozity, že musíme se dostat přes ten vratký most, možná protože už chtěli vlčata ven. ''Asi musíme zrychlit.'' Zamumlala jsem směrem k Nyctee. Ta už byla taky pěkná kulička a jistě teda pochopila co jsem tím chtěla říct.

-> Dračí průsmyk (přes Les u mostu, Luku)

2+5+5+5+10+5+15+15+15+20
97 kšm
A všechno na Alduina

<- Mělká pláž (přes Zlatý les)

Kráčeli jsme opět Zlatým lesem, a musela jsem se nad jejími slovy pousmát, ''A nemyslíš, že to bychom asi po Moisu chtěli hodně?'' Zeptala jsem se. Možná že my dvě zrovna procházeli Ostrovem v klidu, ale co když někde nějaká jiná skupinka zrovna prožívá nějaké dobrodružství. ''Mě by asi stačilo, kdyby jako malý se do ničeho nezapletli. Až budou větší asi se něčemu nevyhnou. A kdyby cokoliv, vždycky tu pro mě budu.'' Dodala jsem se značkou dávkou nervozity.
Přikývla jsem na její slova, ''Dost možná se k nim dostalo, že jsme měli před Lissandrou dost problémy s Alfami. Tak toho chtěli využít.'' Uznala jsem. Ve skutečnosti jsem prostě důvod napadení neznala. Ale doufala jsem, že už nic takového se nestane. Možná skutečně k tomu nebyl žádný větší důvod, možná chtěli jen zahnat nudu na smečce s nedokonalým vedením.
''Asi máš pravdu. Doufám, že však je skutečně tak rozumná i v ostatních věcech, ne jen pro nás. Navíc budu ráda mít tak skvělou kámošku tak blízko.'' Zazubila jsem se. Doufala jsem, že kamarádky skutečně budeme, tak dobře se mi s ní povídalo.

-> Most (přes Jezero smrti, Temný les)

Přikývla jsem na slova Nyc. ''To máš pravdu. Vrátit se do rodných světů asi by si každý myslel, že jsme blázni, když bychom vyprávěli co vše jsme si prožili.'' Zasmála jsem se nad tou představou. Ve skutečnosti jsem se někde vracet nechtěla. Ale události zdejšího světa byly nevyzpytatelné a bylo třeba si užívat každý den který jsme tady prožili ve zdraví. ''Možná dokonce i naše vlastní vlčata nás jednou budou mít za blázny dokud něco takového sami neprožijí.'' Ale budou vyrůstat už v tomto světě. Bude možná těžké je chránit před vším co by jim mohlo ublížit, ale rozhodně jsem měla v plánu je chránit a Taylor určitě také. Pak jsem přikývla, ''Jo, nikdo vlastně pořádně neví proč. Zaslechla jsem jen něco o tom, že jejich vůdce měl nějaké neshody s tím naším bývalým, ale ten už dávno nebyl Alfou. Jsem ráda že se nakonec stala Alfou Lissandra. Dorya by nás nejspíš nepřestěhovala a byly bychom v údolí pořád na očích bez pořádných možností se bránit.'' Řekla jsem jednoduše. Víc v tom snad nebylo, víc podrobností jsem ani neznala. ''Jeden z nich, takový na půl zbarvený mi udělal mou poslední jizvu.'' Ukázala jsem si na tvář.
Než jsem si to uvědomila kráčeli jsme pláží, která byla rozhodně příjemnější než byly ty bažiny a ani jedna jsme se nemuseli bát nějakého pádu nebo tak. Byla ze mě už pořádná kulička a tak se nejspíš blížil čas to pomalu otočit domů a ještě lepší bylo to, že jsme mohli jít spolu, protože tam také bydlela. Na její další slova jsem přikývla, ''To ano. I mojí povinností by to upřímně mělo být, nahlásit že v tom lese žijí tuláci, ale pokud chceš, můžu to zamlčet a můžeš si s Lissandrou někdy promluvit sama. Nechci tě nutit se přidat k nám, ale zároveň bych byla asi špatná z toho, kdyby se něco stalo a smečka vás na základě nedorozumnění vyhnala z vlastního doupěte, když máte rodinu na cestě.'' Věřila jsem že taková Lissandra nebyla, ale už od pravěkých zákonů přírody jsme teritoriální zvířata když žijeme ve smečce. Vlk samotář byl pro ostatní vlky ještě horším postem, než omegou myslím si. Ale záleželo jen na Nyc jak se rozhodne, nehodlala jsem ji přemlouvat, byla dospělá a měla svou hlavu a věděla co bude nejlepší pro její nastávající rodinu.

-> Poušť (Přes Zlatý les)

<- Bažiny

Prošli jsme Bažinami až někde dozadu, ale prakticky jsem se zastavila hned na kraji. Nejspíš by jsem to se svými zkušenostmi dokázala projít, ale vzhledem k tomu, že jsem porod už měla nejspíš za pár, rozhodla jsem se to otočit a jít jinudma, navíc jsem měla pocit, že dál už nic dalšího nebude. Podívala jsem na Nycteu, ''To jo. Tady snad i ten nejvíc nevěřící jedinec začal věřit na nemožné.'' Souhlasila jsem s jejími slovy. Nedokázala jsem si však tady představit život jinak, byla by tu nejspíš... nuda. Dávala jsem si na každý svůj krok pozor. Pak jsem kývla dál, ''V tu vyšší moc věřím úplně. Slyšela jsi někdy o bohovi Nerovi? My ho viděli na vlastní oči. Objevil se zčista jasna a varoval nás před útokem toho Společenstva. Kdyby nás nevaroval nevím jestli bychom se dokázali ubránit.'' Přiznala jsem. ''A pak jsme viděli okolo Lissandry zář a slyšeli hlas jak ji vybrali jako novou Alfu. Musím uznat že se na prokletém místě Daénské Alfy drží dobře, nejspíš to prokletí s ní skončilo, protože to ona měla být nejspíš hned Alfou. Zbytečně se to tak protahovalo.'' Zavrtěla jsem hlavou. Ano, skutečně se během krátkých měsíců na postu Alfy vystřídalo hned několik vlků. Nad její další odpovědí jsem se musela zamyslet. ''Lissandra... inu. Není to tak, že by rozkazovala. Dokud má přehled o svých členech je spokojená řekla bych. Nejdřív mi taky přišlo že se mi snží řídit život, ale díky té zkušenosti mezi životem a smrtí jsem si uvědomila jednu věc. Dělat velké rozhodnutí a přemýšlet jak každý dopadne není jednoduché. Kdybych se rozhodla špatně, mohla jsem zůstat ve světě mrtvých. Myslím, že jsem Lissandře zbytečně křivdila. Není špatná a dá se s ní domluvit.'' Zazubila jsem se. Nenutila jsem ji přidat se, ale třeba si to rozmyslí. ''A taky myslím, že by stejně o vás měla minimálně vědět. Měla by vědět o vlcích kteří bydlí v tom lese, ale nejsou členi a jsou tam déle, než jsme my, aby nedošlo k nějakému obrovskému nedorozumění.'' Ale rozhodně jsem už teď věděla, že kdyby k němu došlo, zastanu se Nyci, protože podle toho co mi říká, skutečně v tom lese byly dříve než my.

-> Mělká pláž (přes Bažiny) //Vezmu to co nejrychleji do pouště tedy.

Jméno vlka: Solfatara
Počet příspěvků: 23
Postavení: Kappa (herně nebyla Delta ještě odehrána)
Povýšení: Dodatečně povýšení na Kappu
Funkce: idk, Vychovavatel nejspíš. Nevím na co jiného by se Solf mohla hodit
Aktivita pro smečku: Rozšiřuje vědomosti o Daénu Nyctee, která by zvážila možnost se přidat c:
Krátké shrnutí: Poté co se oddělili s Taylorem s domluveným srazem potkala svého bratra Luciana kterému oznámila že bude strýček, pak odešla a narazila na Nycteu. Shodou úplných náhod zjistila že jsou sousedky a během jejich procházky ji vykládá o smečkách a seznamují se, obě jsou březí a stávají se z nich kamarádky.
Questy smečky: Věrný / Dává Nyctee(tedy tulačce) o Daénu informace

<- Zlaťák (přes Baštu)

Nad její odpovědí jsem se příliš nedokázala zamyslet. Jedinou mou další otázku zodpověděla rovnou. Nejspíš nevěděla proč povolovali vlky odsud. ''Asi je to zajímavý, ten svět.'' Už bylo to jediné co jsem dokázala na to jednoduše odpovědět. O tomhle nejspíš naše téma už skončilo, protože víc odpovědí nejspíš už Nyc neznala a mě už nenapadalo na co se dalšího ohledně toho světa zeptat.
Pak pokračovalo na další téma, na což jsem kývla, ''To taky doufám. Bylo by nepěkné lovit, co já vím, třeba z nory obřího zajíce nějaké ze svých vlčat.'' Jo teď se to dobře vtipkovalo, ale co kdyby to byla jednou skutečnost, když tu byly Yettiové a podivné ješkěrky třeba tu někde byl i nějaký obří zajíc. Nad tou myšlenkou jsem se prostě musela zasmát. ''Můj partner na takové věci nevěří, kdysi, než se dostal na Mois, při válce se k nim prý otočili zády. Spíš si to teda jenom nechce přiznat a znovu jim věřit.. No, co jsem chtěla říct je, že možná ty potvory povolává nějaká vyšší moc? Sama jsem dva ze zdejších bohů viděla. Teda, jen jednoho, od té bohyně jsme slyšeli jenom hlas, když Lissandru vybrala za Alfu Daénu.'' Odpověděla jsem svou verzi kde by se tu ty příšery mohli brát. V jednu chvíli zdá se, že bohové stáli na naší straně a v té druhé si z nás dělali žerty aby tady nebyla nuda a stereotypní život.
''Myslíš? Řekla bych ti, že by ses mohla přidat do Daénu, ale v tom případě doufej že byl váš pokus úspěšný, protože my jsme s Taylorem se prosili u Lissandry asi dvě roční období, než nám udělila povolení. Ale na druhou stranu, obě roční období mi trvalo pochopit proč.'' Zavrtěla jsem hlavou, ''Chovala jsem se pořád jako malé vlče. Nevím jestli je to mým vrozeným elementem ohně, nebo prostě jsem byla jen strašně hloupá a myslela si že vztekáním se něčeho dosáhnu.'' Přiznala jsem. Lituji svých emočních výbuchů, ale bez nich bych nejspíš nikdy neuvědomila co vlastně dělám špatně a ve finále to nejspíš Lissandra myslela dobře s tím, že by nebylo dobré kdybych se skutečně pak o ty drobky nedokázala postarat.
Nakonec do čumáku narazil smradlavý odér z bažin. Ale ještě jsem to chvíli neotočila. Doufala jsem, že bažiny jsou malé...

-> Mangrovy

<- Zlatý les (přes Baštu)

Kývla jsem chápavě, ''Myslíš že ještě někdy si vyberou naše vlky k tomu, aby jim zase pomohli?'' Zeptala jsem se. Nebo mají už všechny své problémy vyřešeny? Pak jsem se musela zazubit. ''To jo, ale aspoň nás tu nečeká nikdy nuda. Furt se tu něco děje.'' Les jsme opustili a kráčeli jsme loukou. Pak jsem se musela tvářit trošku nedůvěřivě, ale nebylo to tak. Tady jeden věřil už všemu. Spíš se to mohlo přiřadit k překvapenému výrazu, ''Yetti? Ten se tu vzal kde?'' Odkud by se tady objevil yetti? Stejně jako my? Nebo tu žily dlouho před námi? Další záhada! ''Podivnou ještěrku? Hm. Ani mě nenapadá pod čím bych si to mohla představit.'' Podivných ještěrek bylo hodně. Všechny ještěrky byly podivné! Všem naroste nový ocas, když se jim utrhne? Proč jim roste pak další ocas? Vždyť to bylo nechutné! ''Takže tvůj partner je Dale?'' Odposlechla jsem to jméno, že se dali dohromady. ''Takové zajímavé jméno, ne že ne. Můj se jmenuje Taylor.'' Nejsem si jistá jestli ji to už říkala. Mimoto, už na ní možná šlo spatřit, že jejich pokus byl úspěšný?
''Ne? Třeba ale jich je víc o kterých nevím ani já.'' Opět jsem ji věnovala zazubený úsměv a pak jsme se dostali k jezírku. Šel od něj snad větší chlad, než u Vlčího, ale asi jen proto že bylo už o dost později, než když jsme se na náš malý výlet vypravili. Ze všeho toho mluvení mi vyprahlo a tak jsem se napila. Bylo to ledové, ale osvěžující. Pak jsem se zase vydala dál. Samozřejmě jsem vzala ohled i na Nyc, zda se napila také, či rovnou šla.

-> Bažiny

<-- Tichá Zátoka

Kývla jsem rameny, opravdu jsem nevěděla jak by mohl o Yaloru vědět jestli tam nebyl. Ale třeba, ''Třeba tam byl, ale jinde? Nevím jak velký to byl svět, ale i tady se ti nemusí poštěstit znát všechny vlky?'' Uvažovala jsem. Klidně mě mohla usměrnit na pravou míru, jestli tam skutečně nebyl a jen to slovo zmínil (/i v reálu, jsem teď zmatená jestli jo, nebo ne..:D//)
Pak jsem si vyslechla i její další slova a musela se zasmát. No jo, ne každý má žaludek na všechna ta dobrodružství které ostrovy nabízí. Mě to občas nevadilo, záleží do čeho jsem byla zatáhnutá. Moje největší dobrodružství je vycházet se členy smečky a Lissandrou. Když se zeptala jestli mám nějaký zážitek podobného rázu, zamyslela jsem se. ''Hm. Dvakrát mě a mého partnera Taylora, střelil ten bůh lásky, Amorek. Ale nezazlívám mu to. Jednou nás svedl dohromady a po druhé nás rozhoupal k výsledku co mi roste pod srdcem.'' Zazubila jsem se, ''No a mezi tím jsem se ještě s jedním vlkem Xanderem, kterého jsem předtím sotva poznala, dostala do světa mrtvých, kde nám nějaký zloděj duší, ukradl duše a museli jsme splnit několik úkolů abychom své duše dostali, než jsme se mohli vrátit mezi živé. Dá se říct, že jsme uvízli na hranici života a smrti. Bylo to vážně o fous. Takový adrenalin jako při tom plávání v hloubce jezera pro duši, doslova závod s tím zlodějem, jsem nikdy nepocítila.'' Řekla jsem, stalo se to ještě na podzim a nejspíš na to nikdy nezapomenu. A ani na tu vlčici, která nám tam pomohla, která nikdy nemohla poznat své vlčata, protože zemřela při porodu.
Pak se zeptala na smečky a já kývla hlavou, ''Ano, tři.'' Podívala jsem se před sebe, zrovna jsme vstoupili do Zlatého lesa a příhodně i na území jedné z nich. Sice jsme s nimi měli dobré vztahy, troufala jsem si říct, ale i tak to nebyl důvod k neohlášené návštěvě, proto jsem instuitivně přidala do kroku. ''My, kteří se nacházíme tedy v lese Alf, jmenuje se Daén. Pak je tu ta smečka co nás napadla Společenstvo Chaosu, ale upřímně nevím kde mají území. Jestli vůbec nějaké mají a pak je tu Zlatá smečka, ta nám pomohla při válce s Chaosem. Příhodně.. Právě kráčíme jejich územím.'' Pokračovala jsem tedy ve svých slovech. Bylo to fajn, dlouho jsem tolik nemluvila a nikdo mě tak neposlouchal. Jen jsem doufala, že jsem nemluvila úplně z cesty. Alfu Athai jsme sice s Darkey tehdy potkali kousek od tohoto lesa, ale předpokládala jsem, že les se zlatými listy na stromech je územím Zlaté smečky.
Na záhadu už jsem se jen zazubila, ''Taky si nestěžuju.''

-> Zlaťák (Přes Baštu)

<- Oblouky bohů (přes Mlžné)

Na její odpověď jsem naklonila hlavu. ''S Fe.. Balrogem jsem upřímně moc nemluvila. Jen jsme se ujistili tehdá že k sobě jako sourozenci patříme. Nejbližší vztah mám u bratrů jenom s Lucianem. Potom co jsme se jako vlčata rozdělili jsme neměli už příliš příležitostí se znovu setkat. Až tady na ostrově.'' Přiznala jsem. Skutečně jsem o tomto bratrovi věděla stejně tolik jako o Excelsiorovi. Téměř nic, nejspíš to bylo smutné. Byly jsme tu na ostrově všichni čtyři, ale bavili jsme se víc jen já a Luci.
Na další slova jsem přikyvovala. ''Ah. To musel být asi velký zážitek co?'' Možná jsem znala to slovo, ale jinak jsem o tom nevěděla víc. Asi to stejné jako, když jsem tehdy prospala to zemětřesení a že jsem prospala i to, že se Shay zabila. Jak jeden dokáže zrovna zemětřesení zaspat!? Nakonec jsem si vyslechla její verzi myšlenek o Ostrově. Na jednu stranu asi dával větší smysl. ''Vzhledem k tomu, že Mois je plný vlků, dokonce tu jsou tři smečky. Možná víc o kterých nevím, rodí se tu vlčata, si myslím že stejně plno z nás to prostě přijalo za svůj domov bez ohledu jak se tu jeden dostal.'' Souhlasila jsem, ''Ale stejně si myslím, že by to byla zajímavá záhada.'' Zazubila jsem se. Tuhle teorii se mnou sdílel Xander, možná s ním bych se do téhle záhady mohla pustit!
Nakonec jsme konečně opustili mlhy a kráčeli zátokou. V téhle jsem určitě ještě nebyla! Nakonec má mlha ještě další cestu, kterou se mi podařilo objevit. Bylo tu tak ticho, tak krásně. Z jedné z jeskyň se ke mě donesl zvuk malých drobků. Nejspíš další vlčata co se narodila letošní jaro? No, každopádně ani mě by se nelíbílo, kdyby se mi někdo ochomítal kolem úkrytu a tak jsem zamířila přes Zátoku zase dál. Na její odpověď jsem se zasmála, ''Ale mít občas nějaké plány je hezké, i když je to daleko. A kdo ví, třeba to vyjde.'' Zazubila jsem se a vstoupila do lesa...

-> Zlatý les


Strana:  1 ... « předchozí  2 3 4   další » ... 27