Příspěvky uživatele

< návrat zpět

---> Území Zlaté smečky

Když jsme se konečně dostali k úkrytu, všimla jsem si, že se Navin chová nějak divně. Zastavila jsem. "Co se děje?" Ale to už vlezl dovnitř a já se vzápětí dozvěděla, co se dělo. Na lovu jsem to jedno vlče nějak nepostrádala, úplně jsem vypustila z hlavy, že až se dostaneme domů, mělo by to být o spát. jenže ono nespalo. Dokonce tu ani nebylo. Okamžitě jsem vlezla do úkrytu za Navinem a začala ho hledat, ačkoli jsem věděla, že hledat ho v doupěti je zbytečné. nebylo tu, jeho pach už byl nějakou tu chvilku starý. Ztratili jsme vlče. Zděšeně jsem se na Navina podívala. "Co budeme dělat? netušíš, kam mohl vyrazit? nebo ho někdo odnesl?" Rychle jsem prozkoumala okolí. Musel odejít sám, kromě našich a jeho pachu tu žádný nový nebyl. Ale když odešel sám, mohl se snadno ztratit a už nenajít cestu zpátky. třeba se nás dokonce vydal hledat! neměl tu zůstat sám. Tohle by se nestalo, kdybych místo toho, abych vyrazila za Navinem a ostatními, počkala v úkrytu a pohlídala ho.
měli bychom se ho vydat hledat. jenže Navin teď rozhodně nemohl jít sám, s jeho štěstím by se mu stalo ještě něco horšího a už by se nevrátil. Spolu jsme taky jít nemohli, znamenalo by to nechat vlčata v úkrytu samotná a tím bychom riskovali, že se zatoulají ještě ona. Mohla jsem jít buď jen já, nebo všichni čtyři. Podívala jsem se na Navina. jeho vlče, jen ať přednese nějaké návrhy on.

Položila jsem Atroxovi tlapku na záda a olízla ho na čele. Pořád vypadal z toho zážitku slušně otřesený. Snad pomůže, když se vrátíme domů a on se trošku prospí. Naxin vypadal podobně, ale ten se tiskl k Navinov, tudíž jsem si ho nevšímala.
Když Navin pronesl poznámku, že si ani neužil výboru vlčat, okamžik jsme uvažovala, že bych použila takový ten soucitně falešný tón a řekla 'chudáčku!, místo toho jsem do něj ale lehce šťouchla čenichem a naoko káravě pronesla: "Nekaž mládež, ještě se začnou ptát, cos tím myslel." Vlčata sice nevypadala, že by se chtěla v nejbližší době na cokoli ptát. Oba byli takoví schlíplí. Tohle bylo zřejmě poprvé, co se setkali s podobnou situací. Pro mě to podobné nebylo, už jsme to tak nebrala. Smrt byla každodenní součástí našich životů. Byla jsem ale ráda, že Navin neskončil jako ten druhý, kterého jsem viděla skočit pod kopyta jiného velkého býložravce. Uchechtla jsem se: "Máš pravdu, jsou fajn. Dokud se mě nepokouší uhryzat k smrti."

---> úkryt

Atrox se za svůj neuvážený čin opravdu vytrestal sám. bylo mi ho líto, jako se snažil schovat do křoví. I Naxin vypadal pořádně vyplašeně, ten se ale vrhl k Navinovi a začal se k němu usilovně lísat. Podívala jsem se na vlče, schované v křoví. Potřebovalo yb trochu uklidnit, přecejen bylo ještě docela malé, spoustu věcí neznalo, jak by jeden mohl předpokládat, že bude vědět, že na jeleny nemá útočit? "Pojď sem, prosímtě. Nikdo se na tebe nezlobí a dopadlo to dobře. Ale příště trošku přemýšlej, než se vrhneš na něco takhle obrovského, jasné?" Všichni byli v pořádku, nebo alespoň nikdo neskončil vážně zraněný, proto jsme si mohla dovolit pokusit se celou situaci zlehčit a brát ji jako cennou lekci do života pro tohle malé vlče. Nikdo nechtěl, aby měl trauma z toho, že jeho nezdařený pokus málem stál jeho otce život. nemusel vědět, jak málo by stačilo. Kdyby se jelen trefil do Navinových zad o něco silněji, mohl mu klidně zlomit páteř a jedna rána kopytem do hlavy mohla snadno rozdrtit lebku. Na to radši ani nemyslet.
Otočila jsem se na Navina. "Tímhle stylem určitě. Nechtěl bys mi je opravdu hodit na krk, nebo ano? Jsme ještě příliš mladá, než abych byla svobodná matka tří vlčat." zazubila jsem se. Když se zvedl, okamžitě jsem se ocitla po jeho boku, kdyby náhodou potřeboval pomoc. "Ale dokážeš se tedy pěkně zrasovat i na nevinném výletu z vlčaty, to ti tedy řeknu. není to tvůj skrytý talent?" Rozhodně bych se měla postarat, aby přežil alespoň než vlčata vyrostou. Navíc stačilo, že už přišla o matku, nemusela ztratit ještě otce. "Takže se vrátíme do úkrytu a tam už zůstaneme, dokud se nevrátí zbytek smečky." Zkuste si představit, jak by to dopadlo, kdyby Navin opravdu umřel. Smečka by se vrátila a našla by tam mě se třemi cizími vlčaty a člen smečky, který se přidal teprve nedávno a kterého jsem měla na starosti, by byl mrtvý. Ale ne kvůli zraněním, která mu způsobil Marcos, to ne. On se totiž místo toho, aby zůstal hezky v úkrytu, vydal proběhnout pod kopyty stáda jelenů.

Oboje prosím Scarovi, tlapičku do primární magie :)

PŘIDÁNO

Milý Vlčíšku,
já sice nepatřím mezi nejaktivnější členy tohoto webu a ani vzhledy nejsou obvykle zrovna na čas, na některé čekáte opravdu dlouho, ale doufám, že onu neaktivitu alespoň trochu vyvažuju vytrvalostí. No, možná... Když už aktivně nehraju, snažím se alespoň neblokovat ostatní, což se mi myslím zatím docela daří.
Doufám, že v novém roce budu mít na hru víc času a budu tedy mít možnost lépe využít potenciálu svých postav, a to hlavně Scara, když už jsem si toho roztomilého padoucha pořídila.
K Vánocům bych si přála nějaká ta procenta a tlapičky, hlavně pro Scara, samozřejmě. když už záporák tak ať alespoň stojí za to, ne? Nevím, co bych si mohla přát dál, všechny přívěšky a cetky, které jsem chtěla, už mé postavy mají, to samé platí pro barevné odznaky, takže to bude všechno.
Šťastné a veselé vám všem, snad se tu opět sejdeme v novém roce ve stejném nebo větším počtu.
vaše líná milovaná Barnatt

Vlčata vypadala zvířaty naprosto fascinovaná. vše se zdálo dobré až do okamžiku, než se Atrox pokusil jednoho z nich ulovit. Alespoň jsem myslela, že to byl Atrox, Navin na něj tak volal. Než jsem se stihla nadát, Navin už se ho vydal zachraňovat a Naxin by se nejspíš vydal taky, kdybych mu to nezatrhla: "Ne! Zůstaň tady, Navin tvého brášku zachrání." Stačilo jedno vlče v ohrožení. Toužila jsem vyrazit mezi jeleny taky a nějak pomoct, se srdcem v krku jsem sledovala, jak Navina zasáhlo několik kopyt, ale zvládl to a přinesl Atroxe zpět do bezpečí. "Navine! Jsi v pořádku?" Musela jsme se hodně držet, abych mu teď nepadla okolo krku. "Atroxi, co tě to napadlo, útočit na něco co je o tolik větší, než jsi ty sám?" Nebyla to tak docela výtka, spíš nevěřícná poznámka. jak mohla v hlavičce takového vlčete vyklíčit taková myšlenka. 'hele, tomu nesahám ani po kolena, to si ulovím!' přistoupila jsme k Navinovi a přelétla ho pohledem. Mohl se celkem normálně hýbat a na první pohled vypadal v pořádku, nebo alespoň ne tak vážně zraněný. "Boha, tobě ta smečka a otcovství vážně moc nesvědčí. Nejdřív Marcos, teď tohle, jestli to takhle půjde dál, tak ti do roka budeme kopat hrob." Snad to počká alespoň do jara, teď byla ze moc zmrzlá. A ní ve smečce ale rozhodně nuda nebude. navin měl teď minimálně pár modřin, doufala jsem, že nemá žádné zlomené kosti. Atrox oproti němu neschytal snad žádnou ránu, což bylo jen dobře, protože byl výrazně menší. Sám se za ten hloupý nápad vytrestal. "Nepůjdeme už radši domů?" Už nikdy nechci nikoho vidět, jak kličkuje mezi jeleními kopyty.

Málem jsem zakopla o Naxina... nebo možná o Atroxe, který mi vběhl přímo pod nohy. "No tak, dávej pozor, nebo budeš zašlápnutý." Napomenula jsem ho, ale ve skutečnosti byl docela legrační, jak tak běhal. teď byli opravdu roztomilý, možná mám přecejen ráda vlčata. Minimálně tahle vlčata. Kde vůbec bylo to druhé? V panice jsme se začala rozhlížet, ale Naxin nebo možná Atrox, už běžel za námi s klacíkem v tlamě a snažil se nás ze všech sil dohnat. Uf, neztratil se. "No, nevedeš si špatně, na to že jsi vlk a ne vlčice." Souhlasila jsem s Navinem. zatím si vedl velmi dobře, co jsem tak mohla soudit. Všechna vlčata byla stále naživu a vypadala spokojeně, což bylo tak všechno, co s nimi mohl udělat. Ale bych otec teprve chvilku, byla jsem na něj zvědavá, až se vlčata dostanou do puberty. To teprve bude zajímavá podívaná. třeba zůstanou jako tři, stejně barevné hromady chlupů a budou si z toho dělat legraci, přimějou cizince myslet si, že jsou jen jeden vlk... ale dost fantazírování, vždyť uvidím jak porostou. Jakmile Navin rozkázal, aby byla vlčata ticho, zastavila jsem a nechala ho omrknout situaci. bylo mi jasné, že jsme objevili stádo, byli docela jasně cítit a nos mi v tomhle obvykle nelhal. Kdybych šla dopředu i já, vlčata by to pravděpodobně pochopila jako že oni mají jít taky, což by nemuselo dopadnout úplně dobře. jeleni pro mě zas tak zajímaví nebyli, dokud nebyli ulovení. Olízla jsem se, takový ulovený jelen by se hodil. pro vlčata ale budou daleko zajímavější.

přivítání od těch dvou maličkých, teď už napapaných piraň mi rozhodně zvedlo náladu. Vlčata jsou nakonec roztomilá, když jsou hodná. Napodobila jsme pózu jednoho z nich, břicho na zem, zadek nahoru. "Hrát si budeme, až vám táta ukáže to co vám chce ukázat, ano? Ale jen když nebudete kousat." pro druhé vlče bylo zajímavější jídlo než já, ale i on mě přivítal vrtěním ocásku, držel se však u Navina. zadívala jsem se směrem, kterým ukázal. "Přidám se k vám, pokud ti to nevadí. taky myslím, že ti dlužím omluvu." To už jsem koukala opět na Navina. "Nezasloužíš si, abych na tebe byla hnusná." nehodlala jsme mu ale tak docela vysvětlovat mé pohnutky, které vedly k téhle větě. Ani jsem nevěděla, jak je formulovat. Bude to holt muset přijmout tak jak to bylo. "Ale to neznamená, že bych byla automaticky chůva pro tvá vlčata, jen proto, že jsem první, kdo přišel do doupěte a donesl jim jídlo, jasné?" Ovšem měli bychom si stanovit i hranice. "Jinak, zbytek smečky jsi tu venku asi nepotkal, co?" Byli pryč už docela dlouho, začínala jsem se bát, jestli se jim něco nestalo, nebo jestli se neztratili. Ale bylo jich hodně, víc, než nás. Snad to zvládnou. vyrazila jsem za Navinem, já sama byla zvědavá, co to chce vlčatům ukázat.

---> Úkryt

ještě než jsem ucítila čerstvé pachy vlků, ucítila jsem čerstvou kořist. takže proto vyrazili ven, vlčata opět dostala hlad. No, byla ve vývinu, nebylo se čemu divit, že potřebovala hodně jíst. Pochybovala jsem, že by na mě něco z kořisti zbylo, nebo že by se se mnou podělili, ale brzy si taky budu muset sehnat něco k jídlu.
Brzy jsem uviděla i je, obě vlčata se cpala, Navin se rozvaloval vedle a přihlížel. Taková typická, rodinná idylka. na sněhu mu to vážně slušelo, tmavě modrý kožich vytvářel zajímavý kontrast k bílé, kterou byla pokrytá krajina. Nejsem tu přece, abych ho obdivovala, ačkoli byl působivý. A nejsem tu ani proto, abych mu vynadala, že nechal jedno vlče doma. měl dobrý důvod, aby tyhle vzal ven, mohli by ho jinak sežrat zaživa. Zhluboka jsme se nadechla mrazivého vzduchu a vyrazila za nimi. "Ahoj, můžu se přidat?" Pozdravila jsem a posadila se opodál. Ti dva byli roztomilí, když žrali něco jiného, než moji tlapku. Dobře, nezasloužili si sežrat, i když to byly tři malé piraně.

---> Území Zlaté smečky

Vrátila jsem se zpět k úkrytu a vlezla dovnitř. "Navine? Jste tu?" zavolala jsme ještě od vchodu, ale čerstvé pachy jak jeho, tak dvou z vlčat, vedoucí ven, mi okamžitě řekly, že tu nejspíš nebude. Přesto jsem pokračovala dovnitř. Pokud si udělali opravdu jen kraťoučký výlet, už se mohli vrátit, jakkoli to bylo nepravděpodobné, protože já nebyla venku ani zdaleka tak dlouho. Jak jsem čekala, úkryt byl prázdný. Nikde žádný vlk s modrým kožichem, ani dovádějící, malí ďáblíci. Ne, našla jsem tu jednoho ďáblíka, ten ale spokojeně chrněl na tom zvláštním plášti, který smrděl Risou. Tipovala jsem ho na Rhaaxina. Nebo to byl Naxin? Možná že Atrox... ale co, je fuk, které z vlčat to je. Od navina bylo nezodpovědné, že ho tu nechal samotného. To ale znamenalo, že zbylá vlčata vytáhl ven, ne? Nechal tu tohohle chudáka samotného? Co je to za rodiče?
rychle jsem si připomněla, o čem jsme přemýšlela před chvílí. Vlčeti tu přece nic nehrozilo a spalo, navíc docela hluboce, když ho můj příchod nevzbudil. Možná že to Navin opravdu tentokrát promyslel. Doufám. Zabalila jsem vlče důkladněji do pláště, aby mu nebyla zima a pak se rozběhla ven z doupěte, abych našla zbytek jeho rodinky. proč jsme si nevšimla jejich stop už u vchodu to mi zůstávalo záhadou. Poslední dobou jsem nějak moc nepozorná, pořád mě něco rozptylovalo. nejdřív mi zmizí skupina na lovu, pak mi uteče Navin a já si toho hodnou chvíli nevšimnu, ačkoli šel hned vedle mě, a teď přehlížím očividné. A Navin že je tu ten neužitečný, pf.

---> Území Zlaté smečky

---> Úkryt

Už jsme vážně měla dost Navinovy snahy udělat ze mě chůvu pro jeho vlčata. Kdo si sakra myslí, že je? Sotva si pořídí vlčata, i když uznávám, že nedobrovolně, už se jich chce zbavit? Dobře, ne tak docela zbavit, ale už šoupne hezky část povinností, které s nimi byly, první vlčici, kterou potká a kterou trochu zná. Klusala jsem sněhem pryč od úkrytu a hledala směr, kterým mohl vyrazit zbytek smečky, i když jsem nespoléhala na to, že bych je doopravdy našla. Stopování nepřipadalo v úvahu, stopy už byly dávno zapadané, pachy překryl poprašek čerstvého prašanu. A co jsme vůbec plánovala dělat, až je najdu? Žalovat na Navina, že přidal smečce tři hladové krky, aniž by se o tom někomu zmínil? ne, to by nebylo fér. Já nebyla žádný žalobníček, navíc vlčata si nezasloužila být odsuzovaná za činy svých rodičů. Navíc Navin se jich prostě ujal, protože byla jeho a protože mu je Risa přinesla a pak zřejmě zase zmizela. To té vlčici bylo podobné a přestože vlčata postrádala vychování, vypadala jinak dobře živená a zdravá. Kdyby byla starší, byla by pro smečku dobrý přírustek, navíc se o ně Risa musela docela starat. To pro ni byly pozitivní body.
Byla jsme k Navinovi docela nefér už od začátku, co jsem ho s nimi uviděla, jak jsem si teď s odstupem času uvědomila. On nevěděl, že nějaká vlčata má, dokud mu je jejich matka nepřinesla. neudělal si je úmyslně. prostě je dostal a snažil se o ně starat, jak nejlépe uměl, což nebylo moc dobře, ale on nebyl vlčice. byl svobodný otec bez partnerky. Rodičovství je práce na plný úvazek. Co mi udělá, když mu s nimi trochu pomůžu? Kousala, to ano, ale kdybych jim vysvětlila, že kousat nemají, třeba by s ním přestala. Vlčata potřebovala výchovu, kterou jsme jim teď mohli poskytnout jen my. Zastavila jsem se a ohlédla se směrem k doupěti. K čertu s hrdostí, vrátím se a omluvím se mu. Možná mě pak bude mít za náladovou vlčici, ale to je fuk. Ať si to klidně myslí, vždyť jsem se tak opravdu chovala. Otočila jsem se a vyrazila po vlastních stopách zpět. Smečka se o nezvaných návštěvnících tak jako tak dozví, je jedno, z čí tlamy to bude. Možná bude lepší, když jim to řekne sám Navin a vysvětlí všechno po svém.

---> Úkryt

Atrox se k Rhaaxinovi vzápětí přidal svým vlastním kňučením, ale Navin se o něj postaral. nechala jsem ho, ať si Rhaaxina vezme k sobě. než jsem mohla začít přemýšlet, kam se podělo poslední vlče, Navin ho objevil pod tím pláštěm, který se tu vzal neznámo odkud. To, že by si mohli dát šlofíka, byl rozhodně dobrý nápad, tou další větou si to ale Navin docela pokazil. "Pravda. Ale já ti je hlídat nehodlám, teď je to jen na tobě." Tvoje rodina, tvoje povinnosti. Nikdy jsem mu nechtěla dělat chůvu a jak se ukázalo, ani mi to moc nešlo, ať se tedy snaží sám, já už se dál okusovat nenechám. "Půjdu se podívat po zbytku smečky, jsou pryč už docela dlouho." A hlavně si půjdu od těch piraň odpočinout někam, kde mě nenajdou. Budu spokojená, když dalších pár let už žádné vlče neuvidím, nedejvlk, abych si ještě pořizovala vlastní. ne tedy, že bych měla s kým. Jediný fešný, nezadaný vlk v okolí, kterého jsem trošku znala, byl právě čerstvý otec a zrovna se netěšil mé přízni. To bral jako samozřejmost, že mu s těmi mrňaty budu pomáhat? jako, nevadilo by mi to, kdyby se trochu snažil a nevěšel se na mě. Nebo kdyby mi neříkal, co mám dělat. fajn, věřila jsem mu, jak to bylo s Risou, nebyl pokrytec, byl to jen nedospělý sobecký mizera. fešáci mají vždycky odpornou povahu, smutná to realita. Athai byla šťastlivec, že ulovila fešáka a navíc zodpovědného vlka, takových bylo opravdu málo. vyběhla jsem z jeskyně a vydala se směrem, kde jsem doufala, že objevím zbytek smečky.

---> Území Zlaté smečky

Ano, jako bych nemluvila o tom špatném příkladu, který jim dal. On v tom samozřejmě ještě pokračoval. Ty malé pirani se mi lepily na packy a snažily se mi je svými zoubky, ostrými jako jehličky, doslova uhryzat. To se jim samozřejmě přes můj hustý zimní kožich nemohlo povést, ale nemůžu tvrdit, že to nebolelo. A Navin se samozřejmě přidal. Zvedla jsem se ze země hned jak ze mě vstal. Za tohle ještě zaplatí. "Tak hele, fajn, beru, že za ně nemůžeš, ale laskavě se přestaň chovat jako jejich brácha a začni se chovat jako otec. Mohl bys začít tím, že jim vysvětlíš, že se nekouše a... Au, pusť!" Přehlédla jsme jednoho z nich, který se mi pověsil na zadní tlapu. Klepla jsem ho po tlamě ocasem, což sice nemohlo bolet, ale ta záplava chlupů by ho měla přimět pustit. Pak jsme se posadila s tlapkami tak u sebe, jak nejvíc to šlo a ocasem je překryla, abych je ochránila před útokem ostatních vlčat. "Risa se je rozhodně nesnažila moc vychovat. Nemám nic proti hře, pokud se mě nebudou snažit sežrat zaživa. jeden by řekl, že jim ten králík chvilku vydrží, ale asi mají zas hlad." Dobře, už jsem na něj nekřičela, jako bych ho v příštím okamžiku měla v plánu napadnout, ale pořád můj tón nebyl ještě zdaleka klidný. "A jestli na mě ještě jednou skočíš, tak si mě nepřej a to myslím Vážně. měla jsem tě radši jako vlčici, víš?" Od dalšího káání tomu velkému vlčeti jak hrozně nezodpovědný rodič to je mě ale vyrušilo bolestivé kňučení. Věnovala jsem Navinovi ještě jeden velmi nesouhlasný pohled a pak se téměř rozběhla k Lrhaaxinovi. Něžně jsme ho objala tlapkami a olízla ho na hlavě. "Pšš, nebreč. Neublížil sis?" Možná mě ty piraně celkem rozčilovaly, ale pořád jsem vlčice. Když vidím brečící vlče, snažím se ho utěšit. Vztek stranou, opravdu jsem si přála, aby mu nic nebylo. nemohl za to, že ho nikdo nenaučil, jak se má chovat a před Navinovu magii se připletl náhodou. Když to byl vítr dost silný, aby odfoukl mě, jak silně musel odhodit malé vlče? Podívala jsem se na Navina obzvlášť hnusným, odsuzujícím způsobem. No, možná ne tak hnusným, přece jen, tohle bylo i jeho vlče a on také nechtěl, aby se mu něco stalo. neudělal tu úmyslně, jen si neuvědomil, jaké následky mohla mít jeho akce. Ne, zdálo se, že si to neuvědomoval nikdy. Ani když se rvali s Marcosem, ani teď před vlčaty.

Vlčata, přestože vypadala úplně stejně, se každé chovalo úplně jinak. Akoro bych i zapomněla, jak se mi tahle situace nelíbila, když si se mnou začal malý Lrhaaxin - provlka, kdo to vlče tak pojmenoval, vždyť to ani nešlo vyslovit - hrát. byl docela roztomilý. Pak mi ale na hřbetě přistálo něco zatraceně těžkého a zatraceně modrého, co právě teď nepatřilo mezi mé oblíbené tvory, nemluvě o tom, že mě nazvalo obludou, a malý Lrhaaxin se mi pokusil zamordovat tlapku. Za to si vysloužil štulec. "Hele, co jsem to říkala o tom kousání, hm?!" Napomenula jsem ho a pak ho pustila, vytrhla mu tlapku z tlamy a překulila se tak, že Navin skončil pode mnou. nebyla jsme zrovna lehká, navíc jsem mu ležela přímo na nedávno poraněných žebrech. "A ty?! Ty mi laskavě dej pokoj a koukej se chovat jako dospělý. Máš jim jít příkladem, místo toho jsi tu největší vlče ze všech!" Prskla jsem na něj a plácla ho tlapkou přes čenich. "A vůbec, já nemám žádnou povinnost ti je hlídat, jsou tvoje, tvá zodpovědnost, tak se starej. Koneckonců ty jsi se rozhodl si je pořídit, ne já." Vcelku mi hlídání samotné zas tolik nevadilo, vadilo mi teď spíš jeho chování. odmítám dělat chůvu přerostlým vlčatům. Jak ti tři chudáčci béžový dopadnou, když je bude vychovávat tohle individuum? proč já se za něj jen přimlouvala, když se chtěl přidat do smečky? Já věděla, že toho budu litovat.

Když se mi jedna z těch mrňavých piraní svými ostrými zoubky zakousla do ocasem přirozeně jsem se lekla a rychle s ním uhnula stranou. Výsledek vyl takový, že přistál přímo na vlčeti a protože byla zima a já měla zimní srst, přirozeně ho celý překryl. "Hele, nekousej! To se nedělá, nebo bych ti to mohla taky oplatit!" Napomenula jsem ho a ukázala mu zuby. Samozřejmě že bych ho doopravdy nekousla, ale trocha vyhrožování snad neuškodí, měla by mít respekt. nehodlám skončit jako kousací gumová hračka nějakého vlčete. Mé oblíbené vlče se věnovalo Naxinovi. Oj, ten zvuk, který začalo vydávat, byl vážně odporný. Dobře mu tak, tomu pokrytci, pořídil si vlčata, tak ať teď trpí. V duchu jsem se tomu usmála. Hodný mrňousek. Pak jsem se otočila k tomu posledními ze sourozenců, který se o mě ještě pořád opíral. "Ano, to je jméno. ty máš taky nějaké?" Usmála jsem se. "Děkuju, ty máš taky pěkná." Taková světlounce žlutá... všichni měli světlounce žlutá. Co to vůbec bylo za element? "A možná jsme teď přišla, ale narozdíl od tebe tu už pár měsíců bydlím." Bylo docela roztomilé, jak mi olízl čumák, pak mi ale proběhl pod nohama a přiměl mě tak postavit se. na honěnou jsem s ním moc hrát nechtěla. jak se vlčata hemžila všude možně, bála jsem se, že nějaké zašlápnu, což by asi Navin zrovna neocenil. Ale vždyť by od něj měl pak klid a stejně byla všechna stejná, možná by si toho ani nevšiml.
Přeskočila jsem Piraňu číslo jedna, tu, která se mi zahryzla do ocasu a vyrazila na lov pirani číslo tři, té, která mi olízla nos. Byla jsem samozřejmě rychlejší i obratnější, než on, takže neměl moc šancí a lapila jsem ho poměrně brzy v rohu doupěte. Ale místo abych mu předala babu, chytila jsme si ho předními tlapkami. "A mám tě, už mi neutečeš!"