Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Myšlenky jsem měla zvláštně pomotané a všechno mě bolelo. pamatovala jsem si, že padám, zbytek ale zůstával jakoby v mlze. Pomalu jsem se postavila. Celé moje tělo bylo nějaké divné a kdybych věděla, že to není nemožné, popsala bych to asi jako že jsem měla pocit, že se každou chvíli rozsypu. Možná jsem se při tom pádu praštila do hlavy, nebo mám něco zlomeného. Uvažovala jsem líně a otevřela oči. Stála jsem, to ano, přesto se zdálo, že je zem nějak blíž. měla jsem něco s nohama. Ne, nešlo jen o nohy, celá jsem byla nějaká menší. Možná byl celý můj dosavadní život jen sen a já bylo pořád malé vlče...? Hodně dlouhý sen. Tu možnost jsem zavrhla. nepřipadala jsem si jako vlče, jen jsem byla... mrňavá. Mimo to jsem taky měla nějakou divnou barvu, takovou pěkně pískovou. Uviděla jsem ale také dva vlky před sebou. Vlka a vlčici a pak něco divného kovového. Oni vlastně všichni vypadali divně. Ačkoli bych normálně něco takového nikdy neudělala, teď jsem otevřela tlamu a zavolala na ně. "Hej, počkejte!" A rozběhla se za nimi. jenže jasem zapomněla, že moje tlapky tak docela nejsou z masa a kostí. Jakmile se při prvním skoku dotkly země, udělaly to, co dělá velká hrouda písku, do které narazí něco tvrdého - rozsypaly se. Skončila jsem tedy opět jako hromada písku, jen jsem teď byla o něco blíž vlkům.

Smečka se pěkně rozrůstala, vládla tu pohoda a obecně bylo všechno moc fajn. Sledovala jsem Athai a Marcose, kteří trénovali opodál. třeba se tím taky něco přiučím. Ale ne, naučit se něco o boji mi zřejmě nebylo souzeno. Možná kdybych je nesledovala, všimla bych si praskliny dřív a stihla utéct. takhle jsem měla akorát dost času se překvapeně ohlédnout, když mě začala vtahovat dovnitř, a vyjeknout, než mě docela vcucla. Athai měla pravdu, tahle smečka je vážně prokletá. Pomyslela jsem si. Mluvit o katastrofách je umělo přivolat, proč jsme jen neposlouchaly moudré staré vlky, kteří to neustále opakovali, než jsme si začali povídat o tajemném mizení vlků?
Já i druhý vlk jsme se řítily podivným tunelem. Kolem se míhaly blesky, jen div, že nás nějaký nezasáhl. Vrazila jsem do Marcose a ke své hrůze zjistila ještě jednu věc, totiž že se pomalu, ale jistě rozpadám. Ano, sypal se ze mě nažloutlý prášek. ne, nesypal, já se měnila v nažloutlý prášek. Co to je, co to je?! Co se to dělo? proč, u všech vlků musím umřít zrovna takhle? na nějakém neznámém místě, rozsypaná na milion drobných částiček, které už nikdy nikdo nedá dohromady? Sbohem, krutý světe. V zápětí už se mě nezbylo nic, co by dokázalo udržet myšlenku.

---> Yalor

S Barnatt čekám na smečkový boj se zvířetem, Nyctea hraje s Krahullem a Scara poranil Feli - Drobná zranění se budou hojit 24 hodin.

---> Zlatý les

Když jsem nad tím víc přemýšlela, byla bych ráda, kdyby se tenhle vlk přidal do smečky, ale hlavně jsem doufala, že opravdu najde, koho hledá, i když to moc pravděpodobné nebylo. Jeho pach mi někoho připomínal, ale příliš vzdáleně, než abych ho dokázala jasně zařadit. Nevadilo mi, když šel za mnou. Normálně by se mi to příliš nelíbilo, ale tenhle vlk? S ním jsem se cítila v bezpečí, i když to nedávalo smysl, vzhledem k tomu, že jsem o něm nevěděla vůbec nic. I tak jsem si ale dávala pozor, co říkám. Zodpovědný člen smečky nikdy nevyzrazuje informace, které by neměl. Usmála jsem se. "To ano, je." A taky je to má dobrá kamarádka. Možná, že mé hodnocení Athai jako vstřícné vlčice nebylo tak docela nezaujaté. "Líbí se mi tu. les, kde se smečka nachází, působí kouzelně, ráda bych ho viděla na podzim. O moc víc ale říct nemůžu, nejsem tu dlouho. Vlastně jsem se přidala docela nedávno." Bylo tu cítit víc pachů, než když jsem odcházela. Výrazně víc. Zastavila jsem, nadechla se a zamračila se. Čtyři cizí vlci. To je sakra hodně. To je víc, než kolik měla smečka členů. Neznamenalo to, že nás sem přišla vyhnat jiná smečka, že ne? Opět jsem vyrazila, rychleji, než předtím a pak si oddechla, když jsem je konečně uviděla. Athai rozhodně nezahálela. "Tudy." Vedla jsem Akarua rovnou k nim. "Athai?!"

V odpověď na Luciovo poděkování jsem na něj s úsměvem pokývla. Působil jako milý vlk, ale zřejmě si nepřál se zatím do smečky přidávat. Do jakékoli smečky. Spíš působil, jako by měl na práci něco jiného, co nyní téměř plně zaměstnávalo jeho mysl. "Zmíním se o vás." Slíbila jsem mu ještě. Athai bude ráda i za potenciálního člena. Byla to jeho volba a jestli chce dál žít jako tulák, já jsem ta poslední, kdo by mu to měl vymlouvat. Kdyby nebylo Athai a Amorphise, taky bych teď byla tulák. Dívala jsem se za ním, dokud nám nezmizel z dohledu a pak se obrátila na Akarua. "Neřekla bych, že by jí to vadilo. Pojďte tedy za mnou, ukážu vám cestu." Už jsem z jeho přítomnosti nervózní nebyla. Nepůsobil jako vlk, který by chtěl někomu ublížit a navíc už tu zůstal jen on. Vyrazila jsem tedy směrem k území smečky. Tentokrát mi přišlo zbytečné kontrolovat, jestli mě bude následovat, když právě odsouhlasil, že se mnou půjde za smečkou.

---> Území Zlaté smečky

všechny penízky prosím ke Scarovi :)
Budou někde obrázky ukázané?

PŘIDÁNO

Pro Barnatt by se hodil Obránce nebo Lovec

Jop, stejně už tam za chvilku Barnatt i Akaru půjdou :)

Někde poblíž se pohybovali další dva vlci a já už z jejich množství začínala být nervózní. věnovala jsem poslední nesouhlasný pohled za mladým černým vlkem. On a vážený člen? To sotva. neuměl se ani chovat a i když smečka členy zoufale potřebovala, tenhle nevycválaný mladík by byl jen těžko přínosem, ačkoli znal jméno alfy. No, staré alfy, asi nevěděl, že Aetas zmizel, ale to bych mu ani tak nevyčítala, zřejmě tu dlouho nebyl.
Otočila jsem se na šedého. Nevypadal jako hrozba. Možná si všiml, že z jejich přítomnosti, nebo spíš množství, nejsem moc nadšená. "Ne, je to kousek, pár minut chůze, smečka sídlí tady v lese." Dávala jsem si pozor, abych neprozradila příliš. Možná jsem paranoidní, ale pořád existovala možnost, že budou nepřátelští. "Taky mě těší, Luciane." Lehce jsem mu úklonu oplatila. Úklonu jsem věnovala i hnědému. Slušnost nikdy neuškodí a tenhle vlk nevypadal vůbec zle, když jsem si ho lépe prohlédla. Možná byl velký a svalnatý, ale jeho přátelský výraz rozhodně působil pravě. Jsem já to ale vážně paranoidní trdlo. Pomyslela jsem si. "Ano, jsem člen smečky, i když jsem krátkou dobu. Rozhodně se můžete jít poptat, pokud se nemýlím, většina členů smečky tu teď bude." Tak. Předpokládala jsem, že Athai je stále tam, kde byla naposledy a když se k ní přidám ještě já, rozhodně to většina smečky bude. Neměla jsem totiž ani tušení, že smečka se zatím rozrostla o několik členů, ani že mám pravdu, protože většina z nich se opravdu na území nachází. "Pokud budete chtít, zavedu vás tam a představím alfě." Dodala jsem ještě.

Pisálek 300 pro Barnatt
U elementu se musí dosáhnout deseti nebo jedenácti tlapiček an získání odznaku?

PŘIDÁNO

Penízky prosím rozdělit půl napůl mezi Scara a Nycteu a co se tlapek týče, jednu Barnatt do primárního elementu a druhou Scarovi. Bonus taky ke Scarovi.
Děkuju, byla to super akce! :)

PŘIDÁNO

na tuhle akci jsem vždycky chtěla, přihlašuju Barnatt :)

DRuhý vlk. Měla jsem vědět, že jich bude víc, ale už bylo pozdě utéct. nechtěla jsem být za zbabělce, co se bojí i vlastního stínu. Dva vlci. vypadají přátelsky. To zvládnu. "Zdravím." Zamumlala jsem na pozdrav tomu šedému a zahleděla se na vlastní tlapky. "Ne nerušíte, sotva jsme se potkali." Co si to myslel? Snad ne...
Trhla jsem sebou, když se přihnal další vlk. Oni jsou tu tři?! Co se to tady děje? Doufala jsem, že nechtěli napadnout smečku. Tři vlčí samci, i když jeden z nich nebyl dospělý, by neměli problém poradit si se třemi vlčicemi, z nichž jedna byla tak trochu nezvěstná. Ale ne, další slova tmavě šedého to vyvrátila. Byl ještě vlče, vlčata obvykle nepředstavovala hrozbu. Pokusila jsem se o hrozivé zamračení. "Ne, alfa o nich neví a stejně tak neví ani o tobě, že, mladíku. Protože do smečky rozhodně nepatříš. Tak rychle by Athai nikoho přijmout nestihla, aniž bych si toho všimla a tenhle tak nějak nevypadal jako Larissa. neznělo to tak sebevědomě, jak jsem zamýšlela. Možná kdyby tu byl sám, vedla bych si lépe, ale alespoň bylo zřejmé, že se s těma dvěma neznal. Ne, než aby napadli smečku, spíš se tady poperou a já se pak nenápadně vytratím, protože motat se mezi peroucí vlky byla jedna z věcí, kterým bych se ráda vyhnula. Ovšem hnědý a světle šedý, Lucio, se znali. A ani oni nevypadali, že chtějí útočit, spíš se náhodně potkali. Dobré. To mě docela uklidnilo. Otočila jsem se tedy na hnědého. "Těší mě, já jsme Barnatt. Ráda pomůžu, pokud to bude v mých silách." Ten pach. Opravdu byl povědomý a já si teď uvědomila, koho mi připomíná. Athai. Ale Athai nemohl hledat, ne? Když měli podobné pachy, nejspíš byli příbuzní, ale nebyli si moc podobní. neměli stejný element, neměli stejnou barvu srsti... Na Akaruově kožíšku se nenacházel ani náznak bílé nebo šedé, stejně jako Athaiin neobsahoval hnědou. Ne, nejspíš hledá někoho jiného a tohle je náhoda. nebo... nebo si možná byli podobní jinak, ale neodvažovala jsem se přijít blíž a lépe si ho prohlédnout. I tak bych spíš potřebovala, aby stáli vedle sebe.

---> Zlatá smečka

Vyběhla jsem hlouběji do lesa. Tohle místo se mi líbilo, ten kdo zakládal Athaiinu smečku měl výborný vkus. I teď, kdy slunce moc nesvítilo, vypadal les nádherně. Byla jsem ráda, že jsme s Amorphisem narazili právě na tuhle smečku a nejen kvůli Athai. Zavětřila jsem a zachytila ve vzduchu cizí pach. Byl jen jeden, z nějakého důvodu mi trošku připomínal ten Athai, ale ona to být nemohla. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla a pak po tom pachu vyrazila. teď, když jsem ve smečce, měla bych něco udělat i se svým strachem z cizinců. tenhle byl sám a zatím tu byli všichni přátelští, nebyl důvod se ho bát.
Ale jak jsem se přibližovala a pach sílil, začínala ve mě narůstat nervozita. Co když budu mít zrovna smůlu a narazím na někoho nepřátelského? Co když mi bude chtít ublížit? Neumím se bránit zas tak dobře a zlí vlci byli většinou i silní a nebezpeční. Neměla bych si to ještě rozmyslet? Mohla bych se snadno vytratit a on by si ani nevšiml, že jsem byla poblíž, vítr vál v můj prospěch. Ne. Zarazila jsem rozhodně všechny podobné myšlenky. Kdo neriskuje, ten nežije. Půjdeš hezky za ním a alespoň pozdravíš, pak můžeš klidně utéct, ale jsi člen smečky, tak se chovej trošku sociálně. A tak jsem pokračovala dál, až se mi naskytl pohled na neznámého hnědého vlka. nebyl Athai podobný, jejich pachy mohly připomínat jeden druhý čistě náhodou. zastavila jsem v bezpečné vzdálenosti čtyři metry od něj. "A... ahoj."

Ještě chvíli jsem se vyhřívala... no, ještě chvíli jsem ležela rozplácnutá na břehu, protože slunce teď příliš nesvítilo. Rozhovor s Athai byl zajímavý. Já osobně bych nejspíš bez elementu přežila, nikdy jsem ho příliš nepoužívala, ale byl by to rozhodně nepříjemný pocit. Být v magickém světě bez magie? To by bylo jako být v normálním světě bez zraku. Jinými slovy, velký hendikep.
Víc jsem k tomu už ale neříkala a ani na téma bohové jsem taky neměla moc co říct. "Já se s nikým nikdy o bozích moc nebavila, ale mám pocit, že jsem jednoho potkala. Nebo... ne přímo potkala, poradil mi cestu, ale nemluvil se mnou. Tedy... ona." Ani se mi nedařilo zformulovat myšlenku. Zvedla jsem se do sedu, pak se postavila a znova se otřepala, přestože moje srst už dávno uschla. "Půjdu se trošku projít a prozkoumat to tu." Doufala jsem, že mě nebude chtít provést, přestože mi její společnost nijak nevadila. Ráda jsem prostě prozkoumávala místa na vlastní tlapku bez pomoci někoho, kdo by je už znal. "Pak zase přijdu." Rozběhla jsem se do lesa.

---> Zlatý les