Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Za akce vůbec netuším, ale myslím, že se žádné neúčastnil, pouze mimo herních, ale těch určitě 15 nebylo :D
200 postů - pisálek
Element
Silák, Vytrvalec, Rychlík, Gymnasta, Lovec
Dvouroček
Nevím jestli se počítá partnerství, když už tu Ashin nehraje

Koukal jsem na svou parnerku, jako by to snad ani nebyla ona. Celou situaci jsem pomalu hodnotil a analyzoval dokola a dokola. "To sice ne, ale tak třeba později nebo tak, no víš jak," řekl jsem trochu rozpačitě, protože mi přišlo, že takhle jí opravdu ještě neznám. Přišlo mi to podivné, taková náladovost. Každý den není posvícení, řekl jsem si s tím, že to nechám být, ale to už zase naléhala, abych něco ulovil. Jak jako jinému? zamračil jsem se a začínal mít trochu spatnou náladu. "Vždyť už jdu," zamrmlal jsem a svěsil hlavu vodorovně s tělem. V hlavě mi to dál šrotovalo proč to všechno, ale musel jsem se teď soustředit na lov. Ohlédl jsem se za Ashin, abych zafixoval její polohu. Roztáhl jsem křídla a dal se v let. Jakožto letec jsem měl značnou výhodu, mohl jsem lovit i ve vzduchu. Takže do mého jídelníčku mohla přijít třeba taková divoká kačena, co si to zrovna letěla v menším houfu od zátoky. Já hlad neměl a tak by snad mohla stačit jen jedna. Tedy, doufám, že to bude jíst. Posadil jsem se do větví stromů nedaleko Zauberwaldu a tiše vyčkával. Netrvalo dlouho a kachny se dostaly nademně. To bylo tak jednoduché se odrazit a rychle pro jednu doletět. Přeci jen, ten půl metr, co měla ona rozpětí křídel, se mým několika metrům nemohl rovnat a právě tady byla rychlost rozhodující. Chudinka, jedno moje máchnutí je snad stovka jejich. Spokojeně jsem tedy jednu smetl z oblohy a opět se rozletěl za svou partnerkou. "Doufám, že ti bude chutnat, když jsme kožichy odložili stranou, vzal jsem ti něco opeřeného," řekl jsem a položil jídlo před ní. Najednou se mi ptáka trochu zželelo, vždyť i já jsem teď okřídlený, ale což, je to jen maso, mě nikdo okusovat nebude. Hrdě jsem se narovnal a čekal pochvalu, za tak dobrý a hlavně rychlý lov. Teď když mám křídla a plno magie, lovy pro mě nemají už takové kouzlo a spíše se stávají rychlovkou. I tak chci pochválit a titul nejvzornějšího vlka ostrova.

Vyděšeně jsem hleděl na svou partnerku a když odpověděla, že jí chtěl někdo ublížit, úplně celý jsem se naježil a okamžitě ho chtěl mít před sebou zmasakrovaného, Ashin místo toho řekla, že se proti ní spikla příroda. Povzdechl jsem a lehce se pousmál. Zase byla nešikovná, pomyslel jsem, ale nahlas říct neodvážil. Nemyslel jsem to zle, ale obávám se, že by to třeba nemusela pochopit, pořád je to jen vlčice a ty si hned představují to nejhorší. "Příroda je strašně zlá, kdyby si nechodila po zemi, vyhla by jsi se jako já trávě a tam nahoře ve vzduchu, by ti jen tak někdo neublížil," kdyby tak chtěla létat, mohla by se na mě držet jako, no docela jako batůžel, docela jako klíště. Aby z toho pak nenastydle, ještě by pšíkala. Najednou se o mně otřela a já se cítil zas jak v sedmém nebi. "Bože!" vzdechl jsem. "Ta tvoje vůně je tak sladká, ani si neumím představit, že bych tě už neměl mít," hlesl jsem a koukal jak odemně zas odchází a klusal za ní. Když jsem se ohlédl do dní, kdy semnou ještě nebyla, bylo to pro mě jak hlubina. Jako bych hleděl do hlubiny, ze které mi až ona pomohla, bloudil jsem v nicotě a až teď má pro mne život smysl.
Najednou mě zase vyrušila slovy, že má hlad. Hlad? Teď jsme jedli! pomyslel jsem zaraženě a přišlo mi, že se jí nějak změnil tón, byla trochu podrážděná. No jo, asi jí to třeba nechutnalo, sice to bylo čerstvé maso, ne žádná mršina, ale asi je jen rozmrzelá z hladu, teď běžela, tak to si něco zaslouží, řekl jsem si, ale v tom mě okřikla, ať se nehrbím. Nasadil jsem ještě víc nechápavý výraz, jakože - co to? cože?! A narovnal jsem se. Celý udivený jsem tam stál jak opařený a sledoval jak kolem kráčí. Že by měla až takový hlad? Myslel jsem, že vlkovi takové jídlo vystačí i na třeba devadesát hodin, přepočítal jsem si tak. Ale co, co bych pro svou lásku neudělal. Vykročil jsem za ní a začal větřit, kde by co mohlo být. "Víš, tak mě napadlo," začal jsem při cestě. "Kdybych-om něco ulovili, mohla by se nám hodit nějaká kožešina do úkrytu, co myslíš? Ať nespíme na studeném," nadhodil jsem, doufám, že jí to nevadí, že takhle přemýšlím napřed.

<<< Pityas

Volně jako pták jsem letěl vzduchem a užíval si ranní paprsky, které prohřívaly zem po dešti. Zhluboka jsem se nadechl a přivřel oči. Jaká to slast zase letět. Vítr mi čechral mou kratičkou srst a já mohl zas svobodně dýchat. Tohle mi vážně moc a moc chyběl. Ale což, je čas přestat létat s hlavou v oblacích, když to největší štěstí mám tam dole. Sklonil jsem hlavu a jako sup začal kroužit dolů za Ashin, která běžela po louce. Spokojeně jsem se usmíval a jen lehce plachtil dolů. Najednou jsem však viděl jak udělala kotoul a spadla na zem. "Ashin!" zvolal jsem vystrašeně a bál jsem se, že jí něco napadlo a chce zabít - ano, napadlo mě hned to nejhorší. Stáhl jsem křídla dolů a střemhlav začal padat k zemi a postupně nabíral čím dál větší rychlost. Těsně u země jsem roztáhl křídla s zafuněl námahou, ono ubrzdit takové vlčí tělo dalo pěkně zabrat. Přistál jsem tak kousek od ní a dvěma velkými skoky už jí objímal kolem krku. "Co se stalo? Jsi celá? Někdo ti chtěl ublížit?" začal jsem jsem se vyptávat vyděšeně a odtáhl od ní hlavu prohlížejíc si její tělo. Všiml jsem si, že si okusovala tlapku. Zvídavě jsem se na ní zadíval a pomocí magie uvolnil i ta nejposlednější stébélka trávy. "Had! Otrávil tě!" napadlo mě hned, když jsem viděl tu zvláštně nazelenalou barvu kolem její tlapy. Vyskočil jsem do pozoru a začal kolem ní zmateně pobíhat, vlastně ani nestačila odpovědět a já už se nervoval, jak jí zachránit, aby jí to nezabilo.

Pomalu jsem se začal zvedat a protahovat, když v tom najednou Ashin vyskočila, jako kdyby jí někdo kousl do zadnice, strčila do mě, až jsem skoro slítnul a byla te tam. Jen jsem se tak usmál, něco ve stylu - vážně si myslíš, že tě nechytím? - a dál jsem pokračoval ve svém protahování.
Když už byl čas akorát, pomalu jsem vylezl z jeskyně. Ashin už mohla být dávno někde na druhým konci ostrova, ale ten její zadeček bych našel všude. Naposledy jsem vyklepal tlapky a dal se do klusu, pak běhu, trysku a nakonec jsem se s pár mohutnými skoky odrazil a dal se v let. Ach to byl tak skvělý pocit opět roztáhnout křídla a letět. Zavyl jsme tak hlasitě, že to muselo být slyšet na 3 území, Ashin jsem tak dal najevo - hej holka, ať jsi kde jsi, už jdu! Vyletěl jsem až skoro do neber a zamířil si to ke straně, kam jsem typoval že běží, k mému štěstí to byla louka. Vyletěl jsem ještě víš a v tom jí uviděl asi ve čtvrtině louce, jak peláší dál do středu. Posadil jsem se na výčnělek na skále a jako malou tečku pozoroval svou drahou partnerku. Nakonec jsem roztáhl křídla a volným tempem plachtil dolů.

>>> Kvetoucí louka

Klidně jsem ležel po boku své partnerky a pomalu mě začala znovu udivovat nová chuť do života. Kolik jsem ztratil touláním a poflakováním, když to pravé štěstí sem měl už tolikrát nadosah. Možná dobře že jsem čekal tak dlouho, možná žádná nebyla taková, aby mě přitáhla k sobě a přistřihla mi křidýlka, i když se cítím volný. Laskavým pohledem jsem vzhlédl k Ashiiným očím a chvíli do nich jen tiše koukal. "Neříkej, že se ti to nelíbilo, matka příroda se musí občas trochu popichovat," řekl jsem jen a rýpl do ní čenichem. "Přeci by ses semnou nebála, že se ti stane něco špatnýho? A i kdyby, já tě ochráním," řekl jsem s trochu otrlou náladou a měl touhu jít zas někam dál.
Její slova ohledně ošklivějšího počasí mě donutila k úsměvu - "Zima se blíží," řekl jsem jen a v tom mi došlo, že je to skvělá pobídka k odchodu. "Nekvyšší čas najít smečku," vypíchl jsem a pohodlí ocasem. "Déšť by mohl s ránem ustat úplně a vyjasnit se, tak co ty na to? Odpočinula sis, půjdeme dál?" zeptal jsem se a už se trochu ošíval. Vydržet na jednom místě pro mě bylo nadvlčí úsilí. Lehce jsem poplácával ještě na vlhkým ocasem a čekal až jak řekne - šéfka.

Ještě že jsem měl ten vlčí instinkt, tohle jsem měl dělat v mládí a ne se porvat s kdekým s kým to šlo. Tak se romantika zvrhla ve vášeň a ta po delší vyčerpávající chvíli v ukrutnou únavu. Se vzdechnutím jsem ještě chvíli oddechoval nad Ashin, pak z ní opatrně slezl, nechal podlomit nohy a svalil se na bok vedle ní. Hej Angele, tohle není "dávat si pozor"! pomyslel jsem a oddechoval jak po dvojtým maratonu, minimálně mi to tak dlouho připadalo. Zavřel jsem na chvíli oči a pomalu klidnil dech. Najednou jsem zase vyskočil na nohy a vyklusal ven z úkrytu, nešel jsem nijak daleko, vlastně jsem jen vyšel ven a nechal se trochu chladit deštěm, připadal jsem si hrozně propocený. Zvedl jsem křídla vzhůru, aby mi napršelo i na boky, pak jsem se celý oklepal a konečně si zklidnil dech. Zhluboka jsem oddechl a vrátil se zase zpět do našeho hnízdečka prozatimního. Oklepal jsem se před vchodem ještě jednou a posadil se naproti Ashin. "Hmm," okomentoval jsem s tónem "to nebylo špatný, ale asi ani dobrý". Jen jsem tak vyjukaně koukal a v hlavě pořád nedokázal nastartovat nějakou kloudnou myšlenku. "Asi bychom s tím fakt měli něco dělat," zamumlal jsem po chvíli a přední packy se mi rozjely únavou, takže jsem si zase spokojeně lehl na chladil se promočenými křídly.

Nastolení trochy romantiky bylo v mžiku přestřiženo její poznámkou. Ta má taky v hlavě jen to jídlo, pomyslel jsem trochu rýpavě a povzdechl. Nicméně, i přes tento malý zádrhel jsem se nepřestával mazlit. Najednou mě něco štíplo do ucha a ona hned počkej počkej. Jak počkej počkej! Chudák z tebe celej zmatenej! pomyslel jsem a moje nálada - no nejen nálada - trochu poklesla. Zmateně jsem se na ní zadíval, jakože prostě cože? Ty teď dokážeš nad něčím přemýšlet a svěsil uši jako zbitý pes. "To není riziko, to je něco co bychom zvládli," pípl jsem a v tom vedle uhodil blesk. Trochu mě to zas probralo a ostražitě jsem se zadíval ven, jako hlídací pes na pošťáka, který zrovna vhazuje noviny do schránky. Příjemným zjištěním bylo, že se na mě Ashin nacucla jako klíště, vřele jsem jí objal a přivinul k sobě. "Ale ale, tak už to není "počkej počkej"?" rýpnul jsem si a opět se pustil do mazlení. "Minule se taky nic nestalo, neboj se budu si dávat pozor," špitl jsem jí tu jedinečnou větu, kterou mi samci tak rádi říkáme. Jestli jsem si hodlal dávat pozor? No co to je vlastně "dát si pozor". Myšlenku jsem rychle pustil z hlavy a pokračoval ve vášnivém miliskování. Nálada se opět zvedla. Jo jo, říkejme tomu nálada. Podíval jsem se na ní s jiskrou v očích a už to prostě nevydržel. Pomalu jsem se zvedl a po chvíli otírání o její tělo jsem chtěl dát najevo, že by bylo fajn spolupracovat, připadal bych si asi blbě, kdyby tu jen tak ležela jako mrtvolka. Pln chtíče jsem však láskyplně svou partnerku olízl po čenichu a velmi jemně - ne jako minule - zaujmul konečně to správné místečko.
...

"Já a kecal? To není možné!" zasmál jsem se a dloubl do ní čumákem. "Já vždycky říkám jen pravdu, i když se to zdá někdy jako pohádka!" zazubil jsem se a pohodil ocasem. Líbilo se mi, co ve mě vidí a chtěl jsem, aby to tak bylo vždycky, zábava prostě musí být. Nepřipadal jsem si jako největší vtipálek roku, ale takový průměr.
"Bojíš se snad bouřky?" zeptal jsem se i přesto, že jsem si byl skoro jistý, že ne. "Vlastně sem ještě v bouřce neletěl a nijak to ani v plánu nemám, nechci, aby mě to usmažilo, je to výzva, ale na to se mám až moc rád," řekl jsem a podíval letmo na svoje křídla. "Jakmile se namočí, jsou nesnesitelně těžká," řekl jsem a usmál se. Vzpomněl jsem si na chvíli, kdy jsem skončil na dně jezera a křídla mi přišla snad tunová, když jsem se vyškrábal ven. Chvíli bylo ticho a oba jsme jen pozorovali jak venku hřmí. "Bouřka je hrozně romantická, nemyslíš?" řekl jsem a cítil napětí z každého elektrického výboje. Nebe vypadalo, jako kdyby mělo přivést konec světa. Choulil jsem se v suché dutince ve skále ke své milované družce a opět se ve mě začalo budit něco, no jak to jen říct, pocítil jsem velké vzplanutí. Podíval jsem se na Ashin a provokativně jsem se k ní začal tulit a celý se o ní tak nějak otírat. Sem tam jsem jí sladce olízl. Zvedl jsem jedno z křídel - to blíž k ní - a prudkým pohybem jí převalil k sobě, aby byla vedle mě taky na břiše. Hravě jsem tiše zavrčel, jen tak přátelsky, nijak zlý tón to nebyl, a dál jsem se s ní mazlil. Asi bylo jasné, že teď toho moc nenamluvíme.

"Lososa?" podivil jsem se, že Ashin napadlo zrovna tohle. "Můžeme se po něčem podívat," souhlasil jsem a pokýval hlavou. "Ještě něco by sis přála lásko?" zeptal jsem se i s tím divným slovem na konci, které ze mě tak nějak vypadlo. Poslední dobou - nebo spíš co jsem s Ashin - ze mě padalo spoustu zajímavých slov, vět a názorů. Usmál jsem se a přemýšlel, kde by tak ten její losos mohl být, možná někde v moři? Jistě by se něco dalo chytit.
Začínal jsem se konečně probírat z toho omámení vlčetem, ale přesto jsem měl pořád v době ten pocit, že je rodina to kam směřuju. "To nezjistíš dokud to nezkusíš," řekl jsem lišácky, protože mi bylo jasné, že vlčice když si něco usmyslí, jen těžko se jí do vyvrací a Ashin nebyla jiná. Co mi tedy zbývalo říct než tohle. Její další slova mě ovšem hrozně vyvedla z míry. Protože na mě byla skoro celá položená, musela jasně cítit, jak jsem sebou trhnul. "CO?!" vyprskl jsem polohlasně, ale velmi ostře. Vůbec jsem nechápal, kde to vyšťourala v hlavě. Ach, co teď? Co na to říct? pomyslel jsem trochu, nebo spíš dost, vyděšeně. Olízl jsem si čenich a takticky jsem se chtěl zeptat na totéž, ale ona mě předběhla. Sakra, pomysle jsem když začala mluvit. Jenže její slova ve mě začala působit tak nějak uklidňujícně, takže když domluvila, cítil jsem se strašně šťastně, bylo to tak hezké od ní slyšet. Pak mě ale zas polil ten pocit beznaděje při hledání těch správných slov pro její odpověď. "No," zamručel jsem po chvíli, abych získal ještě trochu času. "Nedokážu tě srovnávat s ostatními, ty jsi úplně něco jiného, než ostatní, myslím si, že každá vlčice má něco do sebe, ale ty - to ani nejde popsat, jsi naprosto jedinečná, unikátní, taková jiná. Když se na tebe podívám, srdce se mi rozbuší, když vyprávíš o světě, všechno je hned hezčí, když tě poslouchám, všechno je hned veselejší, nikdy na nic a nikoho nekoukáš negativně, jsi tak něžná, laskavá a přitom takový vtipálek. Nebojíš se být jiná. Já já nevím co víc ti říct, když jsem s tebou, cítím všechno to, co jsem dířv nemohl."

Hmm, ani nevím, jak se na moje podmínky splnění a nesplnění bude mahlížet, ale přesto bych ráda zažádala o čtvrtý charakter.
Co se týče podmínek, inu, do nedávná jsem měla charaktery 3 a tím bych podmínky splňovala na výbornou. Nyní mám charaktery dva a i s mým bývalým druhým charakterem Angelem počet postů za první charakter splňuji. Na MG jsem dva roky a to skoro i Angela mám tak dlouho, Shay už nějaký ten pátek taky mám a jak většina ví, zanedlouho by se měl narodit můj další charakter Dante.
Kromě psaní postů jsem na MG denně, mám pod palcem kreslení, které myslím včasně a vstřícně zvládám (samozřejmě někdy prostě kreslit nejde, ale do týdne max. se snažím vše doplnit). Vedle toho jsem pořádala akce atd atd. Nu vždyť mě znáte.
Ráda bych měla v záloze další volný slot, buď pro mou Tess, nebo někoho dalšího.
Inu jeden nikdy neví :)

Předem děkuji :)

Hrozně se mi líbilo, když jsem svou drahou partnerku něčím dostal, že jí skoro až došla slova. Nenechalo mě to nikdy klidným, měl sem ze sebe takovou radost, že jsem začal lehce vlnit ocasem. Byl jsem rád, že to tak viděla, protože jsem se snažil, aby to tak taky bylo. Měl jsem v sobě zkrátka pud ochránce a toho jsem se nemohl zbavit, i když Ashin nepatřila k nejslabějším vlčicím, tohle ve mě prostě vždycky bylo a bude. Spokojeně jsem vzdechl a dál se dmul pýchou, nad svou uspokojenou partnerkou. "To zní dobře, koupání a procházka, do podzimu času dost," dodal jsem spokojeně a přitulil se.
Chvilku zasněného ticha vystřídala Ashinina slova. "Myslíš?" zeptal jsem se jako omámený a připitomněle usmíval. Najednou se malé tlapky odebrali pryč a my tu byli opět dočista sami. "Oba bychom mohli být dobří rodiče," nadhodil jsem najednou do éteru a má otázka byla víc než jasná. Máme se rádi, oba spolu chceme zůstat, tedy aspoň já se od ní nechci hnout, půjdeme do smečky, tak proč nezaložit rodinu? Svěsil jsem uši a ač bych to do sebe neřekl, tohle téma, ani ta vážnost situace mi nepřišla nijak proti srsti, jak by se odemne očekávalo, naopak mě to těšilo, těšila mě ta představa a to všechno. Jasně, pochyboval jsem o sobě, ale ne teď, teď jsem si zrovna věřil, že to všechno bude super!

Zdálo se mi, že nálada Ashin lehce poklesla. Když se dostala ke mně do dutiny, trochu udiveně jsem se na ní zadíval, ta náladovost se mi nepozdávala, nebo spíš se mi nelíbilo, že tak povzdechla. Svěsil jsem uši, jako bezradné štěně a chvíli přemýšlel co s tím. "Každý vlk by měl mít rodinu, to mi došlo ale až s tebou," řekl jsem něžně a lehce se pousmál. "Rodina hned neznamená mít 20 vlčat a každé léto prskat další, teda aspoň myslím... Chtěl bych být prostě s tebou, všechno dělat spolu, usínat a probouzet se s tebou, na co mi je síla, když nemám koho chránit, konečně to chápu všechno," řekl jsem, protože jsem fakt netušil, jak z téhle situace vybruslit.
Její dotaz ohledně křídel mě trochu znejistěl, byl to nějaký test? Co mě vlastně bavilo? Lehl jsem si vedle ní a zahleděl se na skulinu, která mi skýtala pohled na okolí. "Bez nich? No, když jsem se konečně dostal na svobodu, rád jsem poznával nové vlky, učil se novým zvykům, docela mě baví brouzdání ve vodě, nějaké toulky za poznáním nové krajiny. Rád jsem chodil do hor, kde to hodně foukalo, cítil jsem se tam svobodně a volně jako ptát, od toho jsem také chtěl pak ta křídla. Nějak jsem měl vždycky pocit, že jsem se nikdy nevyblbnul, jako to dělajá štěňata, tak jsem rád dělal hlouposti občas. Překonával svoje hranice a pak takové ty věci jako běh, lov a tak..." najednou jsem se zarazil ač jsem vlastně ani nechtěl. Kousek od nás, se začali pohybovat nějací vlci. Nechtěl jsem být však rušen a tak jsem jen stáhl uši a přikrčil se do stínů. "Koukni," špitl jsem pozorujíc trochu odrostlé vlče a nejspíš jeho matku. "Ach," povzdechl jsem slastně a napadlo mě, že by bylo fajn být taky rodič. Jsem už starej, pomyslel jsem a bylo na mě víc než hodně poznat, že toužím po tom malém uzlíčku, na který hledím. Představil jsem si sám sebe, jak mám pod křídly malá vlčata. Usmál jsem se a zasněně si dál představoval, jak vychovávám své syny a rozmazluju dcerky. Znovu jsem slastně povzdechl a přitulil se k Ashin. Opět tu byla taková ta mazlivá něžná nálada, kdy jsem cítil, jak mi bije srdce jen pro ní.

Její slova mě donutila se zamyslet, podíval jsem se na křídla a vzhlédl vzhůru. Zasněně jsem se zahleděl a posmutněj nad faktem, že jsem se hodně dlouho neproletěl. Nu což, ještě bude šancí. Usmála jsem se na Ashin a křídla pevně připlácl k tělu. "Možná líp," řekl jsem jen a raději to hodil za hlavu. Byl jsem rád, že je spokojená, to bylo moje primární poslání. Olízl jsem jí čenich a pohodil ocasem.
Vesele jsem si to klusal dál, když mě najednou něco sestřelilo a srazilo k zemi. Vykulil jsem oči a podíval se na útočníka. "Ashin! Ty jedna!" štěkl jsem po ní a vesele plácal ocasem. Nevím co to na mě hledala, ale příjemně to drbalo. Vytasil jsem na ní hruď a lehce pohazoval zadní nohou, jako bych se drbal já sám. "Mmm," zavrněl jsem slastně a přivřel oči. Když se dostala ke krku, spokojeně jsem se zas uvolnil a olízl jí čenich. Po očku jsem zahlédl dutinu v hoře, kde by mohlo být víc klidu a soukromí. Hlavně i ta ochrana, kdo ví co všechno pohorách pobíhá. "Pojď," řekl jsem místo odpovědi na její otázku a asi 5ti kroky se odvalil do oné dutiny. Byla poměrně prostorná, ač se nezdála. Místo tak na 4 vlky, strop docela vysoký. Posadil jsem se a zamyslel. "To je asi mít rád jeden druhého a založit rodinu ne? Aby vlci nevymřeli?" žbleptnul jsem hned první kravinu co mě napadla a pak mi došlo, že je to blbost. "Prostě být na vlčí povinnosti dva," řekl jsem pak a byl rád, že máme chvíli klid.

Jen jsem se tak zasmál. "Neboj, půjdeme pomalu, aspoň si pořádně protáhnem tlapky po tom loudání po loukách," řekl jsem sladce a skoro zapomínal hlídat okolí. Spokojeně jsem vzdechl Ashin do srsti a přitulil se. Najednou jsem se zcela uklidnil a cítil, jak kdybych konečně našel rovnováhu sám v sobě a přestal utíkat. "No jo, obrátila jsi mi život vzhůru nohama," zafuněl jsem jí do kožichu a prostě nic nedokázal vnímat. Jako okouzlený jsem tam jen tak ležel, dokud se nezačala zvedat. Zmateně jsem na ní koukl, jakože se chci ještě mazlit, ale přitom jsem spokojeně pozoroval její dokonalé křivky. Jazykem jsem mlsně olízl slinu, která se hned ukázala, jakmile se prohnula v zádech a zdvihla svůj pro mě dokonalý zadeček k výši. Owww, pomyslel jsem a zas se ve mě začaly budit všechny smysly. "Při pohledu na tebe, si nejsem jistý ničím, ale věř mi, že s tebou chci opravdu být!" řekl jsem a stále hleděl fascinován jejím tělem. Na její dotaz, jak to teď vidím jsem vážně nechtěl odpovídat, protože teď jsem to viděl dost divoce. "Vážně to chceš vědět?" zeptal jsem se po jejích dalších slovech a skoro jakoby mi vyrostly růžky na hlavě. Jak tak kolem mě chodila, donutilo mě to vstát a zamyslet se. "Co se jít ještě mazlit?" špitl jsem jí do ouška a prošel proti ní tak, abych se o ní otřel celým tělem. Ocasem jsem jí nakonec plácl přes zadek a rozhopsal se po pěšině takovým sice energickým, ale pomalým tempem.