Xaden

Magie

Základní element

Další elementy & magie

Vzácné magie

Speciální magie

Odznáčky

AKCE

POSTY

MIMOHERNÍ

DLOUHODOBÉ

SMEČKA

PARTNERSTVÍ

EVENTY

Xaden na první pohled působí jako běžný vlk, který toho po celý svůj život nemusel moc udělat. Nebo toho dělal až moc? Jeho tělo má pár jizev, ale vyloženě z něj aura "zabijáka" nevyzařuje. Spíše vypadá jako... běžný jedinec. Smrtelník. Teda, jak by on tak mohl vypadat? Pro někoho může působit jako lampa pro můry. Krásný, leč smrtelný. Jed, kterým se jeden dobrovolně tráví.
Pohled tohoto vlka vždy bude ledově chladný nehledě na to, co se okolo něj bude dít. Jaká radostná událost se bude oslavovat. On nikdy neprojevuje tolik emocí, aby jeden byl s ním rád. Je to kruté? Možná. Ale on to dělá jen a pouze aby nepřitahoval k sobě tolik "zdržovatelů." Aneb vlků, kteří by jej brzdili při plnění jím stanoveného cíle. Někdo, kdo by pro něj byl důležitý, by ho zdržel natolik, že by selhal.
Tento vlk neví, jak se projevují kladné emoce. I kdyby chtěl, tak netuší, co to všechno obsahuje. Neví, jak se vlk cítí, pokud pociťuje pocity štěstí. Jak se usmívá, když ho něco pobaví. Xaden to nezná. Je to pro něj něco "zakázaného." Proto když projevuje tyto emoce, tak může působit naprosto mechanicky. Jako kdyby jednal tak, jak to odkoukal. Až příliš přemýšlel nad tím, jak se zasmát, jak se usmát či jak věnovat milá slova. Jeho hlas v ten moment nemá ani běžné zbarvení tónu tomu typické.
To, co cítí by se dalo popsat jako nic. Xaden nikdy neměl možnost pocítit jakékoliv emoce krom strachu, bolesti a utrpení. To se v něm zakořenilo a vybudovalo to v něm jakýsi blok. Něco, co mu zabraňuje plakat. Aneb něco, co je tak typické pro bytí, je mu upřeno. Že by kvůli tomu tak Xaden trpěl?
Ne, že by byl vyloženě zlý. Tento vlk má ještě určitě možnost vývoje a naděje na lepší život, ale kdo by s ním pracoval? Kdo by se mu věnoval natolik, aby mohl... cítit jaké je to žít? Když to doposud nemohl a jen přežíval?
Někdo by nad tímto samcem zlomil hůl a někdo jiný by to mohl brát jako... výzvu. Otevřít mu oči a ukázat mu, jaké je to i jinde. Na místě, které není mrtvé. Kde vám kultistický velitel nevypaluje mysl tím, co se smí a co zase ne....
Že se o Xadenovi nejde moc dozvědět? Nu, to je pravdou. On sám nemá více méně povahu, když nikdy k tomu nebyl podporován. Byl veden k tomu, jen aby následoval rozkazy jako bezduchý voják.

To, co se dělo, když jsem se narodil, si nepamatuji. Matka nejspíše zemřela při porodu a otec nikdy nebyl takový, že by nám věnoval lásku. A přesto jsem to byl já, kterého si s sebou odnesl na ostrovy, kam uprchl před celou svou rodinou. Zbytek sourozenců? Asi měli zemřít. Kasiopeia nebyla nikdy dobrá matka. Ale pro dobro všech jsem doufal, že přežili.
V moment, co jsem otevřel oči, jsem spatřil neuvěřitelně zničený svět. Mlha, která byla všudypřítomná, mne provázela na každém kroku. Slyšel jsem křik právě z ní, co mi vháněl strach do žil. Neskutečná muka, která byla v křičícím hlase slyšet. Někdo tu musel trpět. Dle otce to byl ale ideální domov. Nakrčil jsem nos vždy, co to zmínil. Narozen jsem byl na jakémsi Niwatu. Kdo by to byl řekl, že ten svět... existoval. Nebylo to dlouho, co mne otec odhodil stranou a já musel vše dělat sám. Učit se lovit? Morgan mi předala znalosti, které o tomto místě měla. Byla moje kojná, kvůli tomu jsem údajně přežil. Její vlčata zavraždil její bratr. Dle něj neměla šanci přežít. Já měl být pro ni náhradou, jak absurdní. "Proč jsme nikdy neopustili ostrovy, tetičko?" Tázal jsem se jí vždy, co se z temné mlhy ozval ten výkřik. "Xadene, jsou věci, které... nechápeme. Pykáme za hříchy našich otců... ty tím, že jsi zde a já... mám vlastní problémy." Nikdy mi nic moc neříkala. Ale nemohla taky zastavit to, co se mělo dít.
Když jsem se konečně naučil pořádně chodit a bylo mi zhruba šest měsíců, tak měl přijít obřad začlenění. Nečekal jsem, že bude takto krutý. Došel jsem k prameni, který předtím šířil životadárnou vodu, která momentálně byla zkázou. Díval jsem se na ni během toho, co vlci ostrovů zpívali neznámým hlasem. A pak? Moje tělo se ponořilo pod vodu, jak do mne Alfa strčil. Snažil jsem se držet nad hladinou. Bezmocně máchat packama. I když jsem žadonil, prosil a škemral otce, aby mi pomohl, tak jen odvrátil zrak a nadále se účastnil rituálu. A pak? Neměl jsem sílu. Moje tělo klesalo ke dnu, jak se do něj dala samotná temnota. Křik byl však všude okolo mne. Plíce, lačnící po vzduchu, mne bolely a já jim nemohl dát to, po čem volaly. Kyslík. Okolo mne křik utichl a já se najednou mohl nadechnout. Nebyl jsem v jezeře. Byl jsem v korunním sále jakéhosi padlého národa. Temnota vykukovala z každého koutu. Všímal jsem si světélkujících očí. Na trůnu seděla postava tvořená jen a pouze mlhou. Zvedla se a vydala se ke mne. "Kdo jsi a po čem tvé srdce touží?" ptala se, zatím co okolo mne kroužila. Stáhl jsem ocas k tělu stejně jako uši. "Já nevím, kým jsem," odpověděl jsem popravdě na její dotaz. "Jsi ztracený, mé dítě. Bojíš se toho, co mlha nabízí a přesto... prahneš po odpovědi. Já ti mohu prozradit kým jsi..." odpověděla mlžná postava a já si všiml koruny z trnů, která se mu zaleskla na hlavě. "Jsi Valkerian... jsi ten, kdo tento ostrov zničil. Slyšel jsem o tobě." Vydechl jsem s nedůvěrou a ucítil, jak na mne vlk skočil. Všiml jsem si jeho bělostné srsti protkané samotnou mlhou. Vyrazilo mi to dech, a tak jsem mu jen se strachem hleděl do očí. "Zničil? Já ho vybudoval! Dal jsem všem věčný život! Ten největší dar!" vyjekl prvně a já pevně stiskl oči k sobě. Bál jsem se, že je v ten moment po mne. "Bojíš se smrti... jako každý... " utrousil znechuceně. Stáhl se a zase kroužil, jako někdo, kdo očekává chybu. "Co kdybych ti řekl, že je zde možnost... žít věčně?" tázal se na něco, co mne zarazilo. Vždy jsem se bál toho, co je v mlze, protože jsem se bál smrti. Bál jsem se toho, že můj život skončí dříve, než začne. "Co za to chceš? Za tu odpověď?" zeptal jsem se ho a sledoval, jak se zastavil s úšklebkem. "Oddanost. Poslušnost. Mlha není zlá. Nauč se ji poslouchat... drží mnohá tajemství a prozradí je jen tomu, kdo ji otevře srdce." Jestli tohle celé znamenalo žít věčné, udělal bych pro to cokoliv. "Dobře. Udělám to. Jak to... ale mám udělat?" ptal jsem se nakonec s pohledem upřeným na něj. Jenže toto asi byla chyba. Samotná mlha mne začala čím dál více obklopovat až mne pohltila. A pak? Zhluboka jsem se nadechl a lapal jako ryba na suchu. Má srst byla zmáčená, ale oči říkaly jasné. Přijal jsem mlhu. Vlci okolo se jali výt a já si teprve teď všímal, jak Morgan vypadala... zdrceně. V ten moment jsem si ještě říkal, zdali jsem udělal špatně. Jestli jsem si neměl zvolit jinak.
Od té doby byl můj život přímočarý. Šířit mlhu dále se zdálo mým úkonem. Říkat o ní těm, kteří nechtějí zemřít a přejí si žít věčně. Stalo se to mým pohonem. Spolu s dalšími šiřiteli jsem trénoval. Abych se světu tam venku dokázal ubránit. Jenže jak se zdálo, tak můj otec... nikdy nebyl příznivce té myšlenky. Vypadalo to, že se spolu s těmi, jenž se vzdali víry, chystal odejít. Zastoupil jsem mu cestu. "Xadene," hlesl nevěřícně a podíval se na mne. "Vzdáváš se mlhy, otče?" zeptal jsem se ho hlasem zbaveným emocí. "Tak to není, ty... to... jsi až moc posedlý... mlha není dobrá, synu. Není vůbec tak svatá, za kterou ji máš. Je... Xadene, kvůli němu přišly o život stovky vlků. Prosím, synu... pochop to." Jenže tohle jsem já nechtěl slyšet. Zavrčel jsem a šlehl ocasem. "Odmítáš jeho víru! Vy ji odmítáte všichni! Takoví jako vy by se měli trestat!" Můj hlas byl plný vzteku. Chtěl jsem už po nich skočit, ale něco mi svázalo packy a přitáhlo mne k zemi. Tyhle okovy jsem poznával. Můj hlas se zvedl k Morgan. "Je mi to líto... ale nemůžeš nás zastavit..." V očích jsem jí v ten moment viděl slzy, pro které jsem neměl pochopení. Snažil jsem se vzpouzet. Přitahovat mlhu k sobě, ale nešlo to. Sledoval jsem jejich lítostné pohledy, zatím co mne obcházeli. Mizeli a já jim nemohl zabránit.
Po tom dni jsem dostal jediný úkol. Zabít je. Zneškodnit bezvěrce, kteří se vydali pryč. A i kdyby to mělo trvat tisíce let, tak já budu ten, co je přivede zpět. Na svých cestách jsem dostal i nové jméno. Rod, který znamenal moc. Stejně jako mlhu jsem se rozhodl jej šířit.

Zajímavosti

- S otcem nikdy neměl dobrý vztah, aneb jak je zmiňováno v minulosti. I kvůli absenci matky nikdy nezažil lásku rodiče. Netuší tedy jak lásku předávat dál.
- Jeho uctívání Temné mlhy je velice hluboce zakořeněné v něm.
- Dokáže se dobře přetvářet. Možná kvůli tomu tak dlouho přežil.
- Změna rodu přišla po setkání s babičkou. Nirou. V ten moment od ní cítil skutečný zájem o něj.
- Temná Mlha změnila jeho "barvy", tyto však nebudou děditelné.

Vlastnosti

Síla 9 %/90 %

Vytrvalost 4 %/70 %

Rychlost 2 %/71 %

Obratnost 2 %/69 %

Schopnost lovu 3 %/50 %