Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<<< Území Zlaté smečky

Proklusával les křížem krážem; chvíli běžel doprava, pak zase doleva. V tom se ale náhle zastavil. Do čenichu ho praštil čerstvý pach nějakého zvířete, odhadoval to na zajíce. Instinktivně se přikrčil a využil všechny smysli k zaměření kořisti. Mám tě! Jedním dlouhým skokem přeskočil menší křoví a pak se hned rozběhl za vyděšeným zajíčkem. Ušákovi pomalu docházely síly, na rozdíl od Resse, ten byl poměrně odpočatý. Rozestup mezi nimi se tak pomalu zmenšoval. Nyní vlkovi stačil jeden skok... Ukončil co nejrychleji zajícovo trápení, mrtvolku chytil do tlamy a rozhlížel se po nějakém hezkém místě, kde by si mohl svačinku sníst. Mezi stromy prosvítala tráva, nejspíše je na okraji Zlatého lesa. Louka by mohla být dobrým místem... Nebylo na co čekat, se zajícem v tlamě si to tedy klusal přímo za čenichem, směr louka.

>>> Bull Meadow

,,Možná na tom něco bude..." Navin s Barnatt měli pravdu, i náš souboj s krtky by se mohl považovat za hrdinství. Acci to zakončila úsudkem, že jsme smečka plná hrdinů, na to Ress jen s úsměvem kývnul.
Všichni přemýšleli, co teď půjdou dělat. Většina se chtěla vydat na lov, Ress si však chtěl před smečkovým lovem prohlédnout terén, aby se tu alespoň o trochu lépe vyznal. ,,Já půjdu asi trochu prozkoumat les, na lov budu ale určitě zpět. Takže zatím ahoj!" Zvedl se a poklusem zmizel mezi stromy. Kochal se lampionky a zlatými listy, které i s přicházející zimou stále držely na stromech. Nezapomínal si však důkladně prohlížet každý metr půdy, každou překážku. Snažil se zapamatovat si i pachy, aby věděl, kde je teď nejvíce zvěře. Postupně se tímto tempem dostával pryč z území...

>>> Zlatý les

Pro Resse by se mohl hodit lovec nebo chůva.
POVÝŠENO

S Ressem určitě taky počítejte ^^ Mám sice teď hodně věcí do školy, ale budu se snažit psát co nejvíc

Resse docela zaujalo označení 'hrdinové', které Acci použila pro Barnatt a Navina. ,,Každý, kdo nějakým způsobem přidá tlapku k dílu a pomůže v nepříjemné situaci, se dá považovat za hrdinu... A to jste dle vaše vyprávění udělali, ne? Tak nač to skromnost?" Přátelsky se usmál a vesele máchnul ocasem. Byl rád, že narazil na smečku s tolika milými vlky.
Jakmile zaznělo z Aetasové tlamy Ressovo jméno, otočil se k němu a nastražil uši. ,,Děkuji moc, udělám vše, co bude v mých silách!" Při děkování lehce sklonil hlavu (ostatně tak, jako je to pro něj typické), aby toto slovo více potvrdil - opravdu si Aetova rozhodnutí vážil.
Nevěděl, zda-li už může odejít, ale přesně věděl, co chce dělat. Jedl naposledy při cestě sem, což už nějakou dobu bude... Rád by tedy v lese něco ulovil, aby měl před smečkovým lovem, který nejspíše brzy bude a Ressovi v něm půjde o hodně, hodně síly. Zatím však zůstával sedět mezi ostatními.

Poslouchal vyprávění vlků o světě, který se nazýval Yalor a nestačil se divit. Většinu pozornosti však věnoval alfám. Díval se Athai přímo do očí (nehleděl na ni, prostě se jen snažil udržet oční kontakt), snažil se v nich najít jakýkoli náznak odpovědi. Ten ale nemusel hledat dlouho, vlčice mu odpověděla sama. Ne však přímo... Ress jemně kývnul hlavou, kterou následně otočil na Aetase. Nevypadal zrovna nadšeně, zdálo se mu, že si ho právě přeměřuje. Co jsem jen udělal špatně? Nechovám se nepřátelsky, představen jsem byl, smečce jsem přeci i pomohl,.. Raději se co nejrychleji vrátil do reality, nechtěl se znovu utápěl ve svých myšlenkách, to by nemuselo budit dobrý dojem. - Že by mu vadilo zrovna toto? Ať už za tím stálo cokoli, Ress byl připravený alfu Zlaté smečky přesvědčit o tom, jaký oravdu je.
Najednou mu na ramenách přistála tlapa modrého vlka, který Ressovi hned oznámil, že bude jeho přítel. Acci se radovala ze smečkového lovu, který se má uskutečnit. Všichni tu působili přátelsky. Tato nálada byla natolik nakažlivá, že Ress vypustil z hlavy všechny možnosti, proč se Aetas chová tak... Nedůvěřivě? (Uzavřel tuto "kapitolu" ve své hlavě tím, že prostě bere vážně své postavení a chce budit respekt). Nahodil úsměv a užíval si zdejší atmosféru, kterou nádherně doplňovaly lampionky na stromech. Chtít se přidat do smečky byla dobrá volba...

Stál ve skupině vlků, ale takřka jako by tam nebyl. Vnímal, co kdo říká, ale sám se utápěl ve svých myšlenkách. Zaregistroval, že díra, která vlky před několika dny vysála, je zase vrátila zpět. Zaslechl i jejich jména, stejně jako jméno alfy a partnera Athai. Všechno slyšel, ale na nic nereagoval...
Tak o tomhle je smečka... Navzájem si krýt záda. Mít nějaké místo, kterému vlk může říkat domov. Spousta přátel. Povinnosti. Tato smečka nezakazuje vlkům opustit území, naopak - můžete být členem smečky a zároveň být volný. Byl si čím dál tím jistější, že se chce do nějaké smečky přidat. V tom si uvědomil, že mu Athai vlastně místo ve Zlaté smečce nabídla. Je to tu krásné a spoustu vlků už znám... Tedy, alespoň jménem. Vládne tu přátelská atmosféra. CHCI BÝT ČLENEM ZLATÉ SMEČKY! Nyní si byl definitivně jistý. Musí začít jednat dřív, než si to celé ještě rozmyslí.
Když se Ress vyhrabal ze svých myšlenek, popošel blíž k Athai a usmál se na ni. Hlavou pokynul i k Aetasovi, mluvil však na vlčici, tu narozdíl od vlka znal. ,,Athai, uvědomil jsem si, že smečky na tomto ostrově nejsou takové, jako z míst, odkud pocházím. Nebo alespoň tato smečka taková není... Je přesně tím, co potřebuji, tím, co jsem tak nějak vnitřně hledal. Pokud tedy stále platí tvá pozvánka a mohl bych se k vaší smečce přidat, byl bych moc rád." Znovu se střídavě usmál na obě alfy a pak už jen čekal na odpověď. Že by konečně po dlouhé době zase někam patřil?

Athai před krumpáčem unikla díky své vodní podobě, Ressovi z vězení pomohla Ayshi - i když měl stále škrtící obojek na krku, alespoň se mohl pohybovat. Uskočil před dalším krtkovým promáchnutím a odběhl o pár metrů pryč od ostatních. Sledoval, co kdo dělá a jak by mohl pomoci. V tom uviděl, jak je Acci nabodnutá na krtkově zbrani a on s ní udeřil o zem. Vykuleně na to zíral, začíná to tu být opravdu nebezpečné... Athai vytvořila pod krtkem ledovou plochu a Sisi mu obmotala zadní končetiny liánami. To je ono! Znal svou magii a uměl ji poměrně dobře ovládat, proto podpořil růst Sisiných lián, které tak zesílily a o něco povyrostly. Při troše štěstí by mohly obmotat i krtkovi ruce - čímž by nemohl tak obratně máchat krumpáčem. Až teď si uvědomil, že se navrátily barvy, i když bylo poměrně šero. No konečně si bohové uvědomili, že je těch negativních věcí až moc! Když by jen věděl, co za tím vším stojí...
Najednou se ozval hlasitý smích, byla to Ayshi. Koutkem oka viděl, jak nějaká velká silueta mizí do země. Jsou tu dva! To situaci vůbec nezjednodušovalo...

Destiny bojuje na Baště s Krahullem a Ress zase ve Zlaté smečce s Podzemníkovými.

Jeho plán krtka zahnat nevyšel, ostatně tak, jak čekal. Naštvaně zavrčel a zase o kus couvnul, nechtěl být blízko slepé potvory, co se kolem sebe divoce rozmachuje krumpáčem. Počkat... To je ono, vždyť je slepý! To by mohla být výhoda pro smečku! Než však stačil cokoli vymyslet, už do něho vrazila jakási podivná kulička, ze které se stala síť, ta se mu následně obmotala kolem krku. Škrtilo to. Snažil se síť tlapama sundat, ale nešlo to. Zubama se k síti nedokázal dostat. A najednou škrcení ještě zesílilo, síť Resse táhla někam pryč - a bum!, tupý náraz. Na chvíli se mu udělalo černo před očima. Zatřepal hlavou (alespoň tak, jak mu to dovoloval "obojek"), což mu pomohlo se tak nějak probrat. V tom Athai zavelela, že máme držet tlamy, když nás krtek neuvidí a ani neuslyší, bude mít jenom čich, což už vlky posílá do výhody. Souhlasně kývnul.
Teď už je ale nejvyšší čas na to, aby se s Athai dostali pryč. Krtek změnil směr od Acci a vydal se na ně dva. Athai se proměnila do vodní podoby - na což Ress zůstal udiveně zírat - on však nic takového neuměl. Pokoušel se tedy alespoň rozkousat Athainu síť, když na tu svou nedosáhl. Pár ok povolilo, ale byly tak malé, že by se vzniklou dírou prodrala s potížemi hlava. Teď stačí jen doufat, že ostatní strhnout krtkovu pozornost na sebe a Ress s Athai budou mít víc času na to, aby se z vězení dostali.

Věnoval Athai vřelý úsměv, byl rád, že mohl někomu udělat radost, navíc když se tady děje tolik negativních věcí... Rozhovor Sisi s Athai a vlčicí, která byla podle rozhovoru nejspíše Acci, poslouchal jen tak na jedno ucho. Většinu svojí pozornosti věnoval otřesům, které stále sílily. Zdálo se mu, že otřesy mění směr, muselo je tedy způsobovat nějaké stvoření žijící pod zemí. Že by měla Ayshi s těmi červy pravdu?
Najednou se začala zem bortit, hlína se hrnula směrem dolů, kořeny stromů neměly v čem držet a tak začaly padat taky. Když se všechno zdánlivě uklidnilo, byl Ress do půlky těla zasypaný. Oči i tlamu měl plnou prachu a hlíny, nebylo to vůbec příjemné. Mezi tím, co se snažil vyhrabat z hlíny, ozval se podivný hlas, nikdy před tím ho neslyšel. Jakmile se prach rozhrnul, mohl si Ress k hlasu přiřadit i tvora - přerostlý krtek. ,,To že jsme o několik metrů níž než obvykle ještě neznamená, že jsme na tvém území! A co jsi vlastně zač?!" Zněl naštvaně a taky naštvaný byl. S vrčením přistoupil k té potvoře o pár metrů blíž, jakoby se ji snad snažil zahnat pryč. Něco mu ale říkalo, že to nepomůže...

Nečinně stál na místě, snažil se si všechno urovnat v hlavě - nezvěstná Shay, vlčice střídající nálady jako aprílové počasí, díra vysávající vlky, zmizení barev,.. Nezapomínal ale naslouchat vlkům okolo něj. Zjistil tak, že jeden z vysátých vlků byl nějaký Marcos, nejspíše k němu měla Acci - jak se vlčice představila - blízko, Ressovi se zdála být poněkud rozhozená. Bylo mu jí líto, sám moc dobře věděl, jak bolí ztráta milivané osoby. Při vzpomínce na Xern a Shay ho bodlo u srdce.
Možná by byl začal vzpomínat na chvíle s jeho drahými vlčicemi, když by na něj Athai nezačala mluvit. ,,Jsem moc rád, že smečka stále existuje! A co se zdržení týče... Sice jsme chtěli trochu objevovat krásy tohoto ostrova, ale nějaké to zdržení nás snad nezabije..?" Usmíval se. Chudák, ještě nevěděl, co ho čeká.
Najednou se začala otřásat zem. Co se to tady sakra děje? Otřesy si nyní může Ress přidat na seznam věcí, které by si měl objasnit. Zmateně se podíval postupně na všechny přítomné. Snažil se v jejich výrazech najít něco uklidňujícího. Třeba jsou otřesy v tomto lese běžné... Ale ne, nikdo se netvářil naprosto klidně, spíše naopak.

Když se konečně probral z tranzu, do kterého ho dostala díra vysávajíci vlky, málem hned spadnul do dalšího. Ze zlatých listů se staly šedivé, bílobéžová srst jeho společnice byla náhle bílošedou,.. Všechno ztratilo barvy. Ayshi chtěla jít pryč, ale jeho něco nutilo zůstat. Bylo by příliš zbabělé utéci, teď už o něm musela Athai vědět, nemohl najednou zmizet. Chtěl si s ní popovídat. ,,Ne, počkej, chvíli se tu zdržíme." Mluvil tiše, měla to slyšet jen Ayshi.
Sesbíral všechnu odvahu a obešel keř, za kterým do teď stál. ,,Zdravím," pronesl směrem k neznámým vlkům, Athai však pozdravil zvlášť, přátelsky: ,,Athai, ahoj, jsem rád, že tě zase vidím!" Snažil se znít se neméně rozhozeně, ale nebylo to moc jednoduché - dělo se tu příliš zvláštních věcí. ,,Ví někdo, co se to tu děje?" Nedalo mu to, musel se zeptat...

<<< Zlatý les

Ress se svou společnící dále kráčeli lesem, čím dál tím hlouběji. Najednou se mezi tu spoustu starých pachů vmísily i dva čerstvé, jeden patřil pro Resse neznámemu vlkovi, druhý pach však poznával - byla to Athai. Nečekal, že ji v tak velkém lese najde tak rychle, ale byl rád, že se na něj usmálo štěstí. Nechtěl totiž zbytečně dlouho chodit po území cizí smečky, to nemůže přivést nic dobrého..!
Najednou byli tak blízko, že je od neznámého a Athai dělilo jen jedno husté křoví. Už-už ho chtěl Ress obejít, když v tom neznámého vcucl nejaký portál. Zůstal na to vykuleně hledět, pud sebezáchovy mu nyní nedovoloval jít dál.

Párkrát se za chůze otočil, jestli jde Ayshi skutečně za ním, jinak se ale plně věnoval pachům. Střídaly se tu různé pachy, některé byly staré, jiné docela nové. Ress však čichal dál, chtěl narazit na větší počet čerstvých pachů. A to se mu za chvíli skutečně podařilo! Za pár vteřin po jeho objevu se ozval i hlas vlčice, která kráčela za ním - i ona cítila smečku. ,,Souhlasím s tebou, asi jsme je našli..!" Středně rychlím klusem se tedy vydal tím směrem, odkud skupina pachů šla.

>>> Území Zlaté smečky