Cinterion

Další elementy & magie

Speciální magie

Technika Problesknutí

Technika problesknutí aneb pochopitelněji pro ostatní této magii říkejme teleportace, jelikož je to téměř to samé. Ale již na samém začátku se musí podotknout, že vlastník této magie se rozhodně nemůže teleportovat z jedné strany Mois Grisu na druhou, to rozhodně ne! Tato magie je o něco více složitější, jelikož aby se vlk dostal na dané místo, musí již předtím vytvořit "značku" na místě, kam se pak bude chtít teleportovat. Taková to značka se vytvoří velmi snadno. Stačí, aby se vlk dotkl tlapou třeba kamene a následně se na kameni objeví jakýsi černý znak ve tvaru pavučiny s pármi znaky okolo. Tuto značku si v hlavě zapamatuje jako nějaké číslo, takže když je to druhá, co vytvořil, tak si jí pamatuje jako číslo dvě. Nač čísla? Jelikož, když se chce teleportovat, tak musí v daném okamžiku pomyslet na to číslo a zde se nachází háček. Ano, vlku to moc energie neubírá (pokud se neteleportuje téměř celý den), ale vzato se může stát, že čím víc značek bude mít rozmístěných, tak tím se snadněji splete a proto se může stát, že místo čísla tři pomyslí na čtyřku a teleportuje se nezáměrne jinam. A když se vlastník této magie teleportuje, tak to opravdu dlouho netrvá. Vlastně to je zlomek sekundy, kdy se teleportuje pryč jako blesk a proto se to nazývá problesknutí. Co se týče značek maximálně jich může udělat osm a může sebou dokonce i teleportovat jednoho vlka tím, že ho popadne tlamou za srst. Bohužel se rychleji unavý. Také platí, že pokud je nějaká překážka mezi vlkem a značkou, tak to jde také hůř (například, když vlk má venku značku, ale on sám je v jeskyni, která má zablokovaný vchod a zároveň východ a chce použít techniku problesknutí, aby se dostal ven). Uživatel může značku odstranit tím, že se opět dotkne značky a ona zmizí, ale jediný kdo může značku odstranit je její tvůrce!

Cinterion. Co si pod takovým jménem představovat? To je zatím jenom na vás, ale první dojem je často velmi důležitý a na to Cinterion dbá.
Možná by jste (ne)čekali, že tento vlk je klidný, trpělivý, přátelský a velmi tvrdohlavý, což nerad přiznává. Na první pohled vypadá vážně a má inteligentní výraz ve tváři. Společnosti se nevyhýbá, protože si osamělý život nedokáže představit. Život v samotě ho doslova děsí a tak se nestraní na rozdíl od některých tuláků. Přesto si rád odejde oddychnout od ostatních na procházku lesem, kde si může vyčistit hlavu. Procházky lesem totiž miluje. Přeci jenom má magii země a toho s přírodou velmi spojuje. Zavřít oči a vnímat vše okolo sebe je pro něho nádherné zpestření volného času. Stejně tak si lehnout do trávy a pozorovat mraky, nebo přemýšlet nad nedávnými událostmi. Tento zvyk se u něho vyvinul, už když byl malé vlče a snil o založení smečky. Když už ale dojde na hovor mezi vlkem nebo vlky, tak působí vyrovnaně a vždy si každého vyslechne, než sám promluví. Většinou nastane problém, když má odpovědět na otázku. Vždy zavře oči a dlouze se zamyslí, aby odpověď byla smysluplná a vhodná. Proto většina vlků trochu znervózní a nevědí, co si mají o něm myslet, když dlouho neodpovídá. Pokaždé si nevšímá pohledů těch vlků a raději sám odpoví, co nejmoudřeji. Ale pokud dojde na spory, tak se snaží udělat co nejméně unáhlené rozhodnutí. Všechny co přitom byli, si vyslechne, popřemýšlí a teprve potom rozhodne. Nejraději volí "prostřední" stranu, která vyhovuje všem, pokud se nedá ve sporu určit, kdo je viníkem.
Je inteligentní a nenechá se nikým obalamutit nebo být využíván. Ale za tohle má asi největší zásluhy jeho tvrdohlavost. Má svoji hlavu a své nápady, proto nerad přijímá nápady jiných až to vypadá egoisticky, ale když jde do tuhého, tak spolkne hrdost a nápad přijme. Ačkoliv nerad. Rád si potrpí na svou autoritu, ale když už si z něho někdo dělá legraci, tak se nenechá vytočit a raději použije nějakou stěrku (které mu moc nejdou) a nebo ho bude prostě ignorovat. Přesto si rád užije legraci se svými přáteli. Povídat si s nimi, zalovit si a nebo jít prozkoumat neobydlená místa, ho neodpuzuje.
Vzhledově je Cinterion urostlý vlk. Postrádá maličko na síle, a proto není hromotluk, který je v lese jak slon v porcelánu. Více si zakládá na rychlosti a díky tomu má pořádné nohy, které mu zaručují nejen rychlost, ale i hbitost. Srst má drsnější než ostatní a ta mu usnadňuje pohyb v terénu, než kdyby se mu v křoví zachytávali chomáče chlupů.

Psalo se 29. února. Byla chladná noc a smečka, která žila v přírodní rezervaci, v klidu spala. Až na jednu výjimku - alfa pár.
Světle hnědá vlčice unaveně oddychovala a zahřívala svou srstí její malé uzlíčky štěstí. Mezitím alfa samec a nově hrdý otec ležel u své partnerky a pozoroval vlčata. ,,Jedno nepřežilo…," řekl, když si prohlížel jedno nehýbající se a ani nedýchající vlče.
,,Neboj se. Je obvyklé, že ne všechna vlčata přežijí, ale jen koukni na ty nádherné tři kuličky. Určitě se mezi nimi najde správná alfa smečky," usmála se povzbudivě.
O 8 měsíců později:
,,H-H-Hej otče! Počkej prosím na mě!" řval Cinterion a ve spěchu se hnal za otcem. Skyron se zastavil a otočil na svého syna. ,,Co potřebuješ Cinterione?" zeptal se.
,,No dneska jsme já, Attila a Daén prozkoumávali území a narazili jsme na něco šedého, co by jsi nepřeskočil ani ty. Vypadalo to, že je to z šedých a tenkých větví, ale jakmile jsme do toho vrazili, tak to nešlo prolomit! Nevíš co to je, otče?" řekl a hned za ním doběhli jeho udýchaní sourozenci se stejnou otázkou.
,,Ano, otče! Pověz nám o tom!" přikyvoval nadšeně Daén.
,,Bylo to tak ošklivé… Fuj! Nechápu jak se o tom můžete bavit," prohlásila s čumákem nahoru Attila, ale ani ona nedokázala se vyhnout své přirozené zvědavosti a také se tázavě koukla po otci.
,,No jo. Posaďte se a já vám o tom něco povím, hezky od začátku abych se pak vyhnul zbytečným otázkám," povzdechnul a začal, ,,už za starých dob jsme byli loveni takzvanými dvojnožci nebo-li lidmi a proto jsme začali vymírat. Někteří lidé si to začali uvědomovat a tak vytvořili území ohraničené plotem alias věcí na kterou, jste dnes narazili. Pochytali nás a uzavřeli do těchto území, aby nás lovci nemohli nadále zabíjet. A teď běžte. Nemá vás náhodou teď učit lovení Kalliena?"
,,No jó vlastně," odpověděl Cinterion a než stačil položit další otázku, uslyšel nadávající vlčici, co se za nimi hrnula.
Postupně vlčci vyrůstali v rezervaci. Učili se lovit, porozumět hierarchii a spousty dalších věcí.
Nejlepší dva dny v životě a také jedny z nejhorších.
,,Jé to je tak pěkné počasí, když je jaro!" prohlásil nadšeně Cinterion na procházce lesem s Attilou a Daénem. Daén pouze nadšeně přikyvoval.
,,Jó no. Konečně si můžu prohlížet svou dokonalou tvář v odrazu nezamrzlé vody, že jo Citróne?" ozvala se Attila.
,,Hele neříkej mi tak! Zrcátko…" ohradil se její bratr a přitom použil přezdívku pro ní. Poté z tohoto rozhovoru vznikla hra na honěnou. Díky ní se dostali omylem do části lesa, kterou smečka neobývala.
,,Hej! Přestaňte! Copak to necítíte? Tohle není naše území a je tu medvěd!" dořekla Attila, jelikož věděla, že oni tři na medvěda nemají.
Klid ses-," a než to dořekl spatřil před nimi obrovského medvěda. Všechna vlčata strnula hrůzou před medvědem, co stál před nimi. Cinterion se ohlédl na Attilu.
,,Jak jsi ho mohla, tak brzo vycítit?!" vyjekl a najednou uviděl Attilu, ale byla jiná… měla modré oči!
,,Zrcátko… ty máš magii vzduchu!" řekl udiveně a zpátky pohlédl na medvěda a pak na trávu pod sebou. Najednou se podle něho zahýbala a s tím přišel i nápad.
,,Attilo, mám nápad! Já odlákám jeho pozornost k tomu dutému stromu. Až se za ním otočí, tak nech tím stromem proudit vzduch," řekl Cinterion.
,,Hej, brácho, ale jak ho chceš odlákat?" řekl nešťastně Daén.
,,Klid! Nech to na mě," odpověděl a začal se soustředit na trávu, která rostla okolo dutého stromu. ,,No ták pohni se… pohni se!" neustále si opakoval v hlavě a konečně! Tráva tam začala šustit a medvěd se za ní obrátil.
,,Teď!" vykřikl, ale ani nemusel. Attila už zavírala oči a soustředila se na dutý strom. Když v něm zašuměl vítr, tak začal vydávat zvuky, kterých se medvěd lekl a vyběhl, co nejdál od stromu. Najednou přiběhla polovina smečky a medvěda zahnala dál od vlčat. Matka s otcem se k nim udýchaně vrhli a začali je zasypávat otázkami typu: ,,není vám nic? A co jste tu dělali?" Pak si všimli Attiných a Cinterionových očí a ztichli. Konečně měl šanci promluvit Cinterion.
,,Matko! Otče! Mám magii země a sestra větru!" prohlásil nadšeně a Daén pouze po nich smutně pokukoval, jelikož on sám žádnou magii v sobě neobjevil.
,,No to je… pěkné. Hej! Cinterione! Attilo!" začala řvát jejich matka, ale už bylo pozdě. Attila a i Cinterion únavou omdleli. Tento den byl jeden z několika nejlepších, ale bohužel i osudovým. V obci ve které byla rezervace, se zvolil nový starosta a ten rozhodl, že je čas rezervaci zničit a postavit místo ní nové baráky.
Cinterion se vzbudil časně ráno. Rozhlédl se a zjistil, že ho po svém omdlení dopravili do jejich jeskyně. Jenže nikdo nikde nebyl a teprve potom si uvědomil ten hluk. Rychle vyběhl z jeskyně a uviděl tu spoušť. Všude běhali lidé a stříleli uspávacími šipkami do vlků. Ti postupně upadali do umělého spánku a dvojnožci je pak dávali do zvláštních kovových krabic. Cinterion se zmateně rozhlédl a první, co udělat bez rozmyšlení bylo, že přiběhl za otcem, matkou a sourozenci, kteří zběsile běhali sem a tam. Když rodiče svého syna uviděli, trochu si oddechli. Všichni dále běželi jako o život a stejně vlci pomalu padali za sebou na hromadu omámeni uspávací šipkou.
rCinterionovi stále ještě nedocházel dech, ale Daén se stal snadným terčem a tak ho šipka trefila. Celá rodina se rázem k němu obrátila. Lovci využili této situace a všechny zbývající členy rodiny sestřelili. Pak Cinterion upadal do prázdnoty, až usnul.
Lovci všechny vlky v klecích naložili do auta.
,,A kam je máme odvést?" zeptal se jeden z nich.
,,Nóó… Podle starosty je máme dát do severního lesa."
,,Cože?! Zbláznil ses?! Vždyť tam je teď lovecká sezóna!"
,,Mno jo no, ale je to naše práce," ukončil rozhovor lovec a šli do auta. Mezitím Daén umíral. I když byl už odrostlé vlče, tak na jeho organismus byla uspávací šipka moc silná a neunesl to.
Cinterion se probudil a zvedl se. Okolo něho byla celá smečka, která již byla probuzená, ale přesto vypadala jako stádo opilců. Začenichal a už mu to bylo jasné. Tohle nebylo jeho důvěrně známé území. Pak zahlédl otce, matku a Attilu, jak se k němu ženou. Ale něco mu na tom nesedělo.
,,Ach, u všech ocasů! Tady jsi," oddechla si jeho matka. Konečně si všiml toho, co mu na tom nesedí.
,,Kam zmizel Daén? On se ještě neprobudil?" zeptal se a všichni smutně sklopili oči.
,,On se už neprobudí…" odpověděl otec. To Cinterionovi vyrazilo dech. Zatočila se mu hlava, rychle se okolo sebe rozhlédl a potom uviděl nehybné ležící Daénovo tělo v trávě.
,,Daéne… to ne…," řekl křehkým hlasem. Zhluboka se nadechl a zavřel oči, ale přesto se neubránil slabému potůčku slz. Ihned zatřepal hlavou a raději se zeptal otce kde jsou.
,,Vypadá to tak, že nás všechny střelili uspávacími šipkami a převezli mimo rezervaci," odpověděl, rázně se otočil a vydal pokyn k chůzi hlouběji do lesa. Putovali lesem celý den, ale žádné místo pro smečku nebylo nalezeno. Až teprve ke stmívání Skyron prohlásil, že konečně zastaví na přespání. Tu noc se za Cinterionem vydal Skyron, si se synem promluvit.
,,Chápu, že je to pro tebe šok," promluvil jako první.
Cinterion se hlasu za svými zády lekl a tak se prudce otočil, když zjistil, že je to otec oddechl si.
,,Ot-t-tče, nečekal jsem tě tady."
,,Celý den na tebe koukám a je to otřesný pohled. Víš, i když nás Daén opustil, tak by si nikdy nepřál, aby jsi jen na něho vzpomínal, byl uzavřený do sebe a nic nedělal. On si vždy myslel, že budeš schopný vlk, který si jednou splní sen tím, že si založí smečku a ne nekňuba, co nic nedělá. A byl pyšný na to, že byl tvůj a Attily bratr. Opravdu ho chceš zklamat? Přemýšlej o tom a sám se rozhodni."
Cinterion se usmál. ,,Máš pravdu a ani není potřeba se nad tím zamýšlet," řekl Cinterion s jiskřičkami v očích.
,,Mno to je lepší. Zítra se mnou povedeš lov," o něco vlídněji prohlásil Skyron a odešel.
Další den se Cinterion probudil s mnohem lepší náladou. Se smrtí Daéna se v noci srovnal a řekl si, že není třeba truchlit, ale to neznamená na něho zapomenout. Otec na něho s Attilou již čekali. Radostně k nim přiběhl.
,,Tse… Co ti je, že jsi tak nadopovaný?" zeptala se Attila se zdviženým obočím.
,,Dneska s otcem povedu smečku na lov," spokojeně odpověděl a tak vyrazili.
Už asi šli půl hodiny, když jeden ze stopařů vycítil stopu stáda jelenů. Byli na sever pár stop od nich.
,,Tak co vymyslíš?" zeptal se Skyron svého syna.
,,Hm…," zamyslel se Cinterion, ,,asi bych vyslal jednu polovinu smečky napřed, ale musela by jít mírným obloukem od stáda. Tam by našla jednoho zraněného, či nezpůsobilého běhu jedince a u něho by si ve skrýši počkala. Později by šla druhá polovina smečky a ta by se snažila onoho jedince ulovit. Odřízne ho od stáda a pak na něho z boku vylítne první polovina smečky, co číhala ve svém úkrytu. Tím bude zaručená úspěšnost lovu."
,,Ale jak poznáme, že první polovina smečky myslí na stejnou kořist jako ta druhá? zkoušel ho dál otec.
,,No… všichni jsme ze stejné smečky se stejným výcvikem. Takže by to neměl být problém, ne?" odpověděl a otec spokojeně pokýval hlavou. Tak se i stalo. Cinterion šel s první polovinou smečky napřed a otec s Attilou byli v druhé linii. Celá akce proběhla bez menších problémů a kořist byla šťastně ulovena. Všichni se u své kořisti sešli a už chtěli začít, když najednou uslyšeli výstřel. Celá smečka ztuhla. Každý věděl, že jdou sem lovci. Náhle vlci znervóznili, jelikož celý život strávili v rezervaci bez lovců, jiných smeček a podobných problémů.
Skyron zavelel k ústupu, ale ještě než to dořekl, tak tam vtrhli lovci. Byli jako šílení, protože ani oni nečekali, že zde v lovecké sezóně najdou novu smečku vlků a vlčí kožešina byla drahá. Také že sem šli za stádem jelenů, ale teď se zde objevilo něco lepšího. Začali, jako zběsilí střílet po vlcích hlava nehlava.
,,Rychle! Rozprostřete se do všech stran! Díky tomu nás bude těžší zastřelit," štěkal povely vůdčí samec a všichni se řídili jeho rozkazy. Cinterion běžel, co nejrychleji na sever ke stádu jelenů. Začal se rozhlížet kolem sebe, jak jsou na tom ostatní. Kvůli tomu zpomalil. Uslyšel výstřel a instinktivně uskočil doprava. Díky tomu se jen tak tak vyhnul ráně. Tedy… skoro. Kulka ho v letu trochu minula, ale přesto měl po ní krvavý šrám od lopatek, když okolo něho prolétla. Ihned zrychlil a snažil se nevnímat svou bolest. Konečně dorazil ke křoví. Chtěl se do něho schovat, ale místo toho z únavy padl na zem v bezvědomí.
Velmi pomalu otevíral oči. Nevěděl kde je, co se stalo se smečkou a ani v jakém stavu je. Konečně přestal vidět rozmazaně a rozhlédl se okolo sebe. Byl v jeskyni. Náhle přišel do jeskyně starý a šedý vlk se zelenými znameními země na tlapě.
Pohlédl na Cinteriona a řekl: ,,Koukám, že se nám vlk už konečně probudil… Hádám, že se chceš dozvědět, kde jsi a co se stalo. Takže… momentálně se nacházíš v mé jeskyni. Viděl jsem tvou smečku utíkající před lovci a nakonec tebe padajícího se šrámem na zem. Vzal jsem tě k sobě a opatroval, ale teď koukám, že jsi již vzhůru, takže už můžeš odtud odejít. A ne, nevím jestli někdo ze smečky přežil."
Cinterion pouze na něho udiveně zamrkal. Jakoby mu četl myšlenky.
,,Počkat! Vy máte magii země!" naléhavě řekl Cinterion.
,,Vážně?" odpověděl sarkasticky a šel dál.
,,Počkejte! Nemůžete mě učit?!" zařval, protože nikdo jiný mu teď nezbyl a pomocí šlahounů z trávy ho zabrzdil.
Rychle vstal a doběhl k němu.
,,Prosím přemýšlejte nad tím!"
Najednou ucítil zachvění vzduchu a jen tak tak zachytil šlahoun trávy svým šlahounem před tím, než by mu dal facku.
,,Žáka jsem již dlouho neměl," zamumlal, ,,no dobře."
,,Děkuji mistře!" nadšeně začal skákat Cinterion.
,,Bože… tohohle budu litovat…"
Cinterion se učil u něho tři roky. Vyučil ho jak v magii, tak i v lovu apod. Cinteriona to velmi bavilo, ale přesto stále vzpomínal na Zrcátko a smečku se snem, že je někdy najde.
Po třech rocích skládal zkoušky a prošel. Tehdy mu mistr řekl, že již připraven vyjít do světa za svými sny a rozloučil se s ním.
Cinterion se toulal od jednoho místa ke druhému a hledal svou rodinu, ale marně. Poté našel území Mois Grisu a vstoupil na něj s dvěma sny, najít Zrcátko a založit smečku.

- Má kratší a drsnější srst než ostatní

- Má velmi pevný a složitý vztah se svou sestrou