Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Vzhledem k neaktivnosti ostatních (Ress, Ayshi) budeme zase přeskakovat - po dni neaktivity. Ať se někam hneme :D

Byl večer a všude kolem - lampiony. Bylo to krásné. Den prakticky nezačínal, pořád bylo tmavo, byla to opravdová nádhera. Při téhle příležitosti jsem si vzpomněla na Tessu a ostatní, kteří již odešli ze smečky. Nechtěla jsem o tom s Aetem mluvit, bylo by to nejspíše ne příliš dobré téma, po tomhle všem.
Mávla jsem ocasem, když Aetas zase procitl ze spánku, jako by vůbec nic nepostřehl. ,,Já jsem v pohodě. Očividně se vše vrátilo do normálu - snad si budeme moci užít trochu klidu!" Došla jsem ke svému partnerovi a objala jej. Poté jsem se otočila na ostatní.
,,Mám dojem, že jsem se ani nestihla představit. Mé jméno je Athai a toto je můj partner Aetas. Společně vedeme Zlatou smečku, " pronesu a usměji se na Ayshi. ,,Jinak Aete, toto je Ayshi a můj kamarád Ress, kterého jsem potkala, když jsem myslela, že smečka zanikla." Na ty doby jsem nerada vzpomínala. ,,Nu, jestliže budete chtít přidat se k nám do smečky, rádi vás uvítáme. Pomohli jste nám v nejtěžších momentech."
Nyní jsem se podívala na Acci a usmála se. ,,Bude mi ctí, když budeš náš smečkový lovec. Tam pod zemí jsi mi ukázala svou odvahu. Porot souhlasím. Později bude i smečkový lov, tam budeš mít možnost ukázat své schopnosti." Uvažovala jsem, zda-li ji později i nepovýšit - ano, jakmile bude ve smečce dostatečný čas a ukáže své schopnosti...
,,Co se týče Sisi, škoda že zde není. Nu, taky by si zasloužila dostat svou vysněnou funkci." Podívám se do dáli, jako bych ji snad měla spatřit.
Najendou se otevřel ten portál a vyplivl nám Barnatt! A za ní hned letěl další vlk, kterého jsem ale neznala. Nebyl to Marcos. Ti dva si okamžitě začali povídat a já k nim přispěchala. ,,Barn! Ach bože, měla jsem takový strach! Kde jsi byla?"

Ještě před chvílí jsem byla zakousnutá krtkovi v zádech a najednou - tma. A já se probouzím - na území naší smečky. Nezničené, jako by se nic nestalo. Aetas spal a zbytek smečky také. Všimla jsem si, že se vypařila Sisi, její pach však byl cítit - nejspíše se šla projít a tak jsem její odchod nějak zvlášť neřešila. Kdybych byla neměla v tlamě zbytky krtčí srsti, myslela bych, že to byl pouze šílený sen.
,,Ti bohové si s námi tedy opravdu pěkně hrají."

Viděla jsem, že krtek se najednou nějak pozastavil, asi jej udivilo, že netrefil mé tělo - tedy, spíše jeho masitou část, řekněme. Ayshi přispěchala na pomoc, každopádně já už, jakožto tělo z vody, sítí prolezla. Každopádně, vlčice se prokousala sítí a pomohla Ressovi ven, ač měl stále ten podivný obojek. Doufala jsem, že to posléze půjde nějak sundat, no teď nebyl čas, přemýšlet o tom, jak to sundat.
Sledovala jsem počínání mé smečky - Acci se vrhla vpřed, krtkovi na záda. Byla jsem pyšná, že je taková bojovná - tohle jsem ve smečce potřebovala. Krtek však najednou vzal a nabodl Acci. Moje oči se rozšířily. Zasáhl stoprocentně míchu, Acci by měla být mrtvá. K tomu jí ještě silně praštil o zem. Přispěchám k ní, avšak mohu být svědkem toho, jak se rána na zádech začíná zacelovat, ač to trvá - jsme nesmrtelní - ano, ta teorie se potvrdila. Všechna zvířata jsou nesmrtelná, my také. To znamenalo jediné - bojovat.
Mezitím krtek praštil Sisi, která se držela nohy. Byla silná, určitě by zvládla více, než pouhá kousnutí!
Mezitím jsem zahlédla i další pohyb. Ani jsem si přes zápal boje nevšimla, že zase vidím barvy. Z temnoty se vynořil další krtek, skloní se nad Ayshi, něco na ní nalije a ta se začne smát. Podivné - avšak to vše mění - teď se krtek zaměří na Ayshi. Změním své tělo zpět na živé, jelikož být ve vodní formě mě vyčerpává a také, moje zuby jsou z vody.
Rychle se vzpamatuji a vytvořím pod krtkem ledovou plochu. Doufám, že při máchání uklouzne a třeba upadne na zem. Při tom se mu zahryznu do zad, doufám v to, že jej to vyvede z rovnováhy a upadne.

Nu, co bych to byla za Administrátora, kdybych zde nepřispěla svým dojemným komentářem?

Poprvé jsem na MG zavítala, když byl úplně v plenkách - na webnode. Pamatuji si, že jsem zde chvíli hrála za vlčka, jehož jméno si již upřímně ani nepamatuji, jelikož to bylo opravdu sakra dávno - a jak rychle jsem začala, tak rychle jsem skončila. Poté jsem však dala Moisu zase šanci, které upřímně nikdy nebudu litovat.
A tak jsem zde přišla - skoro před 3 lety s mou bílou mrchou Athai. Ta začala mezi skvělým triem - Barnatt a Trionem. Je mi líto, že tu Trion již není a děkuji mu za zpříjemnění začátků, které jsem tady strávila. S Barnatt jsme se zde držely zuby nehty a já mohu říci, že je to skvělá vlčí kamarádka a úžasný člověk s velkým nadáním - co se kreslení týče. No opravdu, kdo nemiluje její umění?
Poté se Ath potkala s Rockym, který jí přivedl ke Zlaté smečce - domovu, díky kterému zase našla svůj životní cíl a její povaha se od té doby vyvíjela skvělým směrem - za to Rockymu neskonale děkuji. Díky Zlaté se také mimo jiné potkala s Aetasem, jejím partnerem a Tessou - nyní naší milé Shay, která jí byla nejlepší kamarádkou. Ve Zlaté smečce zažila Athai krásy i hrůzy. Odešli nám Rocky a Destiny, spolu s vlčátky, smečkou proběhlo xy vlků a nakonec smečka skoro zemřela. Tehdy jsem se s Ath dostala na post alfy a k mému štěstí se vrátil i Aet, se kterým znovu mohla vést smečku - no a nyní, Athai po skoro třech letech svého působení a vyvíjení, bude mít svá první vlčátka - opravdu, je to pro mne úžasná věc. Jsem ráda za vlky a jejich hráče, které jsem měla šanci poznat. I v rámci smečky, i mimo ni.
Dále přišel Blind, můj milovaný slepýš. Nyní se vydává cestou mručivého starce, který bohužel nemá skoro žádné kamarády a životem prochází tak nějak sám. Přesto jsem díky němu potkávala spoustu nových hráčů, tenhle mrzout si prošel i Yalorem a s jeho nevidomostí jsem si užila opravdu spoustu krásných akcí.
No, do třetice všeho dobrého, Amorphis. Díky Morphulínovi jsem poznala Shay, které z celého srdce děkuji za všechny vzhledy, úpravy a celkově i za to, že mému Mrophíkovi je dobrou kamarádkou, stejně tak, jako jí byla Athai s Tessou. S Morphem jsem se dostala konečně do Daénu, kde jsem také poznala mnoho z vás - ač ve hře možná Morph není úplně komunikativní vlčín a nemusí vás díky svému pubertálnímu přechodu zrovna milovat, veřte, že jako hráčka jsem opravdu mnohé z vás poznala.
Caerax je můj miláček. Díky němu jsem měla šanci zahrát si s nováčky a konečně hrát za trochu normálního vlka, který nemá žádnou psychickou poruchu, není zlý či přehnaně hrdý, není mrzout a slepýš k tomu... je prostě normální Bohužel, jeho partnerka se vytratila a těžko říct, jestli se nějak objeví. Je to pro mne zklamání a nevím, jestli tohoto vlka nechám žít - což mne mrzí, no těžko říci. Tak nějak ztrácím chuť za něj hrát, když možná přijde o partnerku a vlky co znal. Uvidíme, kam se Caér se svým osudem dostane.
A poslední, druhá vlčice a zkažená, podlézavá mrcha Avanté. Jedna z vlčího společenství zlých vlkoušů! Díky ní jsem se dostala do opravdu krásných a žhavých situací - doslova a hry za ní mne baví. Je to jeden z mála "zlých" charakterů na Mg a jsem ráda, že můžu být vlastníkem této prohnané potvory!

A teď bych ráda poděkovala lidem, díky kterým jsem zde zůstala a díky kterým zde zůstanu snad ještě hodně dlouho:
Barnatt - zas a znova děkuji - za to, že jsi mi skvělou kamarádkou ve vlčím světě a za to, jakou práci děláš pro web. Protože být kreslíř je opravdu spousta práce.
Felicio - Ach Felíku Felíku, ty jedno vlčisko ušatý! Díky tady Feliciovi nezemřel celý MG, jelikož se jal jej v dobách temných a zlých obnovit, pracoval na něm, vymýšlel nové akce, jak zapojit hráče, vymýšlel rozšíření a propagaci webu - jo, vymyslel toho opravdu spousty! Taky mu děkuji za to, že mne dosadil do postu Administrátorky - je to pro mne čest a vždy bude. Být v admin teamu je opravdu úžasné, protože ten skvělý kolektiv, který tam máme.... jsem opravdu šťastná, že mohu být mezi vámi.
Aetas - Díky ti za vše. Tobě patří asi největší díky, jelikož jsi tvůrce téhle hry a táhla si jej dlouhé roky - ačkoliv byly občas časy, kdy jsi tu nebyla a ne vždy jsi měla čas, je skvělé, žes nikdy nechtěla tohle celé utnout a jít.
Jsem ráda, že jsi se vrátila s Aetasem a seš partnerkou té mojí mrše - hlavně díky tobě se vyformovala do toho, čím je dnes - hrdá alfička a budoucí mamina!
Shay - Tak jako před tím, moc ti děkuji - za to, že děláš všechny akce. Za Yalor, za tvé kresby, za úplně každou drobnost. MG by bez tebe nebylo. Děkuji ti za přenádherný vzhled mojí mrchy a slepýše! Dále moc děkuji že jsi zde pro mého Morphíska a bylas tady i s Tessou pro Ath. A nyní vlastně i tvoříš velkou část života Avanté, jako jeden ze zlounů ^^
Destiny - Děkuji i tobě, jako staré známé ze Zlaté, ale i jako Ressovi, který je členem naší smečky. Mimo jiné i jako mé spolužabičce. Ač občas naše spolupráce vázne a počasí někdy není, jsem ráda, že na to nejsem sama ^^
Rocky - Tobě díky za Larissu, která byla blízko Blindovi. Zase bys ji mohl oživit! Také díky, že Rockyáš dostal Ath ke smečce a celkově i díky za Perličku, která je kamarádkou Morphovi a členka našeho tria!
Sisi - Ty jsi osůbka, která je na MG snad od nepaměti - děkuji ti jako člence smečky i jako jednomu ze základních pilířů MG :)

Nemohu vyjmenovat všechny, ale jen tak pro dodatek, díky i Akaruovi, který kreslí fanarty všem vlčkům a hlavně je skvělým bráškou mé Ath, dále také Doryi, Kylemu, Ciře, Acci, Marcosovi a dalším, se kterými jsem se herně potkala a měla možnost si s vámi občas i prohodit pár slov na discordu.

A co nakonec? Mois gris by nebyl nic bez vás všech - hráčů. Mois gris bez vlků je asi jako Felicio bez bejliček - prostě by to bylo velký špatný!
Děkuji všem aktivním i méně aktivním, kteří se snaží MG držet na nohou, hrají, vyvíjejí své postavy, učí se zde novým věcem, pomáhají A-teamu, propagují a že zde jsou.

Mois gris netvoří admin team. Mois gris netvoří mapa a stránky.
Mois gris tvoříte vy - vlci, hráči. Je jedno, kolik vám je, co máte rádi a jaké názory zastáváte - zde na MG můžete být chlupatým tvorem s velkými možnostmi. Určitě mluvím za celý A-team, když řeknu, že jsme rádi za každého z vás. Že jsme rádi že jste se rozhodli zde hrát, vytvořit si originální postavu a přinést do našeho světa zase o něco navíc. Každá hra s každým z vás je výjimečná a čím originální je, tím je to větší a krásnější zážitek.

Na závěr, děkuji vám vše. Ať jste administrátor, nováček či veterán. Ať máte jeden charakter, nebo tři. Všichni jste zde dali kus svého srdce a to srdce tvoří náš svět - náš Mois Gris.

Přeji vám, ať si užijete krásný Moisgrisský svátek, světýlka, atmosféru a všechny nadcházející akce. S A-teamem jsme pro vás vymysleli spoustu věcí a tak se můžete těšit na tenhle krásný podzimní měsíc!

Není to asi úplně přání, spíše vám od srdce chci poděkovat!
Vaše milovaná adminka a alfička Ath

Bylo smutné, že mi Sisi nevěřila - nebo spíš, trochu mne to urazilo. Já nelhala. Ne vlkům ve smečce, ne svým kamarádům a vlastně ani nikomu - jsem snad alfa Zlaté smečky a mé slovo je čest. Ale teď nebyl čas zaobírat se touto malicherností. Doufala jsem, že se Marcos zase vrátí a tohle své sestře vymluví. Očividně byla tvrdohlavá.
Rozkoukávala jsem se po podzemním komplexu, no nebylo tu úplně nejvíce světla. Všimla jsem si Resse, zahrabaného v hlíně, který začal hájit mou smečku a mé území - bylo jasné, že jsem se v tomto vlkovi nespletla - byl by pro smečku přínosem.
Acci před krtkem uskočila. Jala jsem se jí běžet pomoci. Před očima jsem měla zase rudou, cítila jsem zase náplavu adrenalinu - jo, tenhle boj si užiju!
Najednou se proti mne vyřítí jakási kulička. Už teď mi je jasné, že tohle nebude krásné překvapení - no a taky nebylo. Z koule se vytvořila sít, která mne lapila. Začala jsem škrábat a kousat do sítě, no provazy byly pevné a nešlo to tak snadno. Najednou jsem uslyšela další cinknutí a celá síť se najednou řítí k něčemu jinému. Ucítím náraz do něčího těla - Ress. A kolem krku měl cosi, co předtím ne. Chvíli jsem mimo, jelikož srážka není nic příjemného, no za chvíli se dokážu postavit na nohy - bohužel jsem stále v síti. Nad sebou vidím, jak se krtek otáčí a chystá se mrsknout krumpáč přímo na mne.
A dost! Začnu se soustředit. Moje tělo se pomalu začne měnit ve vodu. Krumpáč mne trefí, no já cítím pouze divnou bolest v boku. Ve vodní podobě mi může blížit jen oheň - a tím snad krtek neoplýval. ,,Od teď jednejte tiše. Jsou slepí! Čím méně nápadní budeme, tím lépe pro nás," křiknu a stále ve formě vody uskočím pryč.

,,Jsem ráda, že ses objevil Ressi. Je to milé shledání, ve všem tomhle." Ač jsem viděla jeho dychtivost v očích, jak by nejspíše rád odešel a objevoval s onou vlčicí, v srdci jsem byla šťastná, že si udělal čas na to, navštívit mne.
,,Sisi, tohle není pravda. Ať už ho nemáš ráda z jakéhokoliv důvodu, opravdu tě neopustil z vlastní vůle a křivdit mu se nesluší, když se ztratil kdovíkde. Acci má pravdu." Pokusila jsem se mluvit klidně, ale nelíbilo se mi, že Sisi toto brala na lehkou váhu. Na druhou stranu mne zajímalo, co jí Marcos udělal, že mu nevěří. A že nevěří ani mne, když říkám, že ho vzala díra?
Vlčice, se kterou Ress přišel, byla divná. No, každopádně, žertovat v této situaci nebylo zrovna nejlepší. Vypadala, jako že něco ví. Nebo to jen dělala? Vůbec jsem její slova nechápala a neměla jsem ani čas nad nimi přemýšlet.
Sledovala jsem okolí a čekala, že se něco řítí - obr? Najednou se však ozve výbuch a celá země se hroutí. Cítím, jak dopadám na zem, v tlamě mám hlínu. Nevím, jestli sem Aetas také spadl? ,,Aetasi?!"Křiknu do tmy. Neslyším odezvu. Ani bratra nevidím - kolem mne je Ress, Acci, Sisi a ta podivná vlčice. Najednou se ozve hlas a já spatřím podivnou obludu - tedy, obřího krtka. Takhle velcí fakt nebývají! Štěstí, že je ještě den, jelikož do obřího komplexu, ve kterém jsme se ocitli, aspoň z části svítí slunce. Nevýhoda, vidět teď vše šedě. ,,Vaše území? Tohle je území Zlaté smečky!" Zavrčím. Podivný krtek se najednou rozmáchne krumpáčem, přímo na Acci.

V dálce jsem ucítila pach Resse. Byl tady poměrně dlouho, ale až nyní jsem zahlédla siluetu vlka, jíž pach patřil. Ress se přiblížil blíže a já mu věnovala jeden ze svých upřímných úsměvů. Byla jsem ráda, že alespoň nyní jsem své myšlenky mohla koncentrovat do nových vlků a ne do podivných událostí. ,,Ahoj Ressi." Pokusila jsem se znít pozitivně. Vedle něj šla vlčice, která naléhala, aby se chvíli zdrželi a poté šli pryč - neměla jsem jim to za zlé. O díře a podivných věcech jsem mluvit nechtěla, každopádně se zdálo, že každý z nás přestal vidět barvy. Doufala jsem, že tato divná anomálie ustane.
Vlčice se představila jako Ayshi. Kývla jsem jí na pozdrav. ,,Vítám vás ve Zlaté smečce. Asi se moc dlouho nezdržíte?" Vlčice vypadala, nebo spíše i říkala, že chce jít dál. Nu, bránit bych jim nemohla.
Najednou se vynořila Sisi. Teď bych potřebovala Aetase, ale ten zase někde spal. Ach, jak jí jen mám říci, že její bratr zmizel? Ale Acci se toho zhostila. Jen jsem smutně přitakala. ,,Nejspíše si z nás bohové dělají blázny." Opravdu jsem neměla daleko k nervovému zhroucení. Ale někdo musel vést smečku v těžkých časech! Někdo musel dodat všem naději. ,,Slibuji, že Marcose i Barnatt najdu, ať to stojí cokoliv. A co se týče šedého světa - kdo ví, co se zase mezi bohy děje - buď to urovná sám čas, nebo se budeme muset vydat zjistit, co se děje - tak či onak, neztrácejme naději." Nadechla jsem se, když najednou se země zatřásla. A já ucítila něco divného. V kostech mi brnělo, jako by mělo přijít něco velkého - nebezpečného a smrtelného. Ach kdybych jen tušila...

/Pořadí je následovné: Ath, Ress, Sisi, Ayshi, Acci, Monstrum. Kdokoliv se bude chtít připojit (Aetas, Akaru ...) prosím, dejte vědět dopředu a já vás zařadím do pořadí. Pokud někdo neodepíše do 24 hodin, je přeskočen.
PROSÍM, ČÍSLUJTE POSTY, AŤ VÍM, KDO KOLIK NAPSAL, ABY BYL NÁLEŽITĚ ODMĚNĚN.

Athai
- boj s 3 liškami, které jsme porazili
- snad brzy i smečkové monstrum

Blind
- lov nesmrtelného králíka

// Prosím lidičky, zaktivněte!

Stalo se tolik věcí, že jsem to nestihla vnímat. Když zmizela Barn a s ní i Marcos, zděšeně jsem sledovala díru, dokud se nezacelila. Skoro jsem až přehlédla pach vlčice, která mi byla neznámá - nop a taky další pach. Ressův. Mé srdce by snad i zaplesalo, kdyby se právě nestala ta šílenost. A Aetas? Zase byl mimo, zase jej pohltil ten spánek. Cítila jsem nezměrnou úzkost, deroucí se po celém těle.
A potom... svět zešedl. Já sice viděla trochu špatně na dálku, ale že by se vytratily barvy? Nu ihned se ke mně přiřítila Acci s jekotem. ,,Také nevidím barevně. Bohové... ne jen, že mi zase ukradli členy smečky, ale ještě vzali vlkům schopnost vidět barevně? Co to zase je?!" Byla jsem naštvaná. Zuřila jsem - na bohy, na tu díru a na všechno. Jednou do té díry skočím a uvidím, kde vede. Najdu všechny.
,,Marcose i Barnatt vzala ta díra. Nevím proč, ale jistě se o sebe vzájemně postarají. Doufám, že budou v pořádku a vrátí se."
Bratr jen stál. Ta ztracená léta ve mne evokovala jakési rozporuplné pocity, ale jen on a spící Aetas mi dodali pocit štěstí a naděje.

Usmála jsem se na tmavého vlka a povzbudila jej. Jen co se však hodlal ke kroku, který jsem mu zadala jako úkol, zase se to stalo. Objevila se. Díra. Obří, tmavá a jakoby nekonečná. V záblesku jsem viděla, jak Barnatt letí do stejné díry. Oči se mi rozšířily zděšením. ,,BARN!" Křičím přidušeně. Ta samá díra však vcucává Marcose a já cítím, jako by se moje srdce zase tříštilo na prach. ,,Marcosi!" Rozšířené zornice pozorují, jak oba vlci mizí. A já padám k zemi. Naprosto zdevastovaná. Je snad naše smečka prokletá? Co se to sakra děje? ,,JÁ VÁS NENÁVIDÍM!" Křičím na nebe, jako bych se snad od bohů dožadovala vysvětlení.
Chvíli jsem tam stála, zlomená. Co teď řeknu ostatním? Slyšeli můj křik?

Nad jeho slovy jsem se jen pousmála. Ano, element byl opravdu něco, co je spojeno s duší. Vlk element musí cítit od svého narození až do své smrti. Těžko říci, zda-li se nějaký vlk zde narodil či přišel o element. Musí to být jako ztratit kus duše, sám sebe. Děsivý pocit.
,,Nepodceňuj se. Ne vždy budeš bojovat v lese, proto se také učíme, aby ses naučil všechny možnosti boje. Jsi chytrý vlk a umíš využít terénu, takže se nebojím, že bys v lovu selhal, případně při napadení smečky nebyl při ruce ze zálohy jako útočná jednotka." Snažila jsem se vlka povzbudit, přeci jen, bylo to určitě lepší, než jej peskovat - jako mí rodiče, kteří mne za nic nikdy nepochválili, ač jsem vynikala ve všem.
Marcos šel na útok chytře. Nejdříve mne oslepil, no do krku se lehce zakousl. Poté se zakousl do mé nohy. Vodní štít všechny útoky tlumil a tak jsem nohu vyškubla z jeho tlamy, ač to lehce zabolelo. ,,To nebylo špatné. Každopádně, když se dostaneš ke krku, prostě stačí najít tepnu a prokousnout. U huňatých vlků to chce větší sílu, případně lepší místo na krku. To se zadní nohou nebylo špatné, ale nehlídal sis záda. Pokud chceš efektivně zpomalit nepřítele, nohu mu prokousneš, zlomíš a hned odskočíš. Nikdy se neotáčej zadkem. Mohla jsem na tebe skočit, povalit tě a zahryznout." Doufala jsem, že si z toho něco vezme. ,,Nyní mne zkus povalit na zem, tím skončíme. Když vlka povalíš, většinou je pak jednoduché mu prokousnout krk. Tak samo se zvěří. Pokud je chceš zpomalit, prokousneš nohy, ocas. Když oslabit a nechat krvácet, útoč na boky, záda a důležité orgány. A rychlá smrt vede vždy přes krk. Teoreticky myslím zvládáš vše, logicky si také v boji poradíš. Sílu však musíš trénovat sám"

,,To vskutku," zazubila jsem se nad tím, že já byla největší zdroj vody. Organismus byl plný vody. Tělo bylo velkým zásobníkem tekutiny a mohlo ublížit jeho vlastníkovi.
,,Nemůžeme spolu cvičit pořád, ale element si můžeš procvičovat i sám. Každý vlk je schopen naučit se elementu a jeho vlastnostem i bez pomoci," odvětím a napřímím se.
Když Marcos oznámil, že nikdy nebojoval, nijak mne to nepřekvapilo. Nevypadal na to a povahou také nebyl zrovna bojovníkem. Nu, tak či tak, diplomati byli vždy potřeba.
Marcos se poté dal do tréninku s plným nasazením. Jen jsem postávala a čekala, co udělá. Když zmizel v lese, překvapilo mne to. Taktika vždycky byla lepší, čekala jsem, že se na mne vrhne přímo, ale nejspíše chtěl zvolit útok ze skrytu. Zůstávala jsem tedy nechráněna a nenásledovala jsem jej. Každopádně stále byl cítit a mé oko sledovalo okolí. Nebylo překvapením, že na mne skočil zezadu. Čekala jsem, že bude bojovat a snažit se udržet, ale když se zakousl lehce do zad, což příliš nebolelo - holt jsem měla jiný práh bolesti - tak seskočil. ,,Měl jsi tam zůstat a zápasit. Zranění není překážka v tréninku," poučím jej. ,,Každopádně, taktika nebyla špatná. Když budeš našlapovat tiše a nepozorovaně, určitě něco ulovíš." Nadechla jsem se a pokračovala. ,,Každopádně, když budeš v otevřeném prostoru a přijdeš o moment překvapení, když na tebe zaútočí agresivní vlk, je třeba se bránit. Za prvé, chránit si krk. Být skrčený a nenechat jiného vlka aby tě do něj kousl." Podívala jsem se na jeho nechráněný krček a přiškočila k němu, přičemž jsem jej za něj zespod chytla, však jemně, jako bych držela hřbet vlčete.
,,Hlídej si krk, útok může přijít kdykoliv." Odešla jsem zpět na místo, kde jsem byla předtím. ,,Nyní zaútoč přímo. Na krk."

Sledovala jsem pozorně tmavého vlka přede mnou. Počínal si docela dobře, začal se soustředit, když jsem mu dala radu, aby využíval přírodu kolem sebe. Voda byla opravdu úžasná v tom, že byla všude. ,,Voda je skvělá, najdeš ji totiž úplně všude. A tak, jak ji vezmeš, ji můžeš zase dát zpět." Pronesla jsem a vzala jeho vlnu, kterou vytvořil, přičemž jsem ji vrátila do poloseschlé rostlinky, ze které vodu vyčerpal. ,,Bylo to skvělé. Budou dny, kdy budeš cítit větší a větší sílu a spětí s elementem - pak není na škodu trénovat více a objevovat své schopnosti. Zkus prostě jen cítit a vnímat. Uvidíš, že voda je všude kolem tebe." Pokusila jsem se o menší, povzbudivý úsměv. Určitě tréninkem nevypilujeme magii hned, ale naučil se něco nového a to bylo dobře.
,,Nyní by ses měl naučit spíše boj tesáky a drápy. To je to, co využiješ v reálném boji, když nebudeš umět bojovat elementem." Když dokončím svou řeč, vytvořím kolem nás obou vodní štít, který přilne k tělu. ,,Nyní můžeš útočit na mne, beze zranění. Tam, kde se trefíš, štít zmizí. Zkus mne napadnout tak, aby se ti podařilo mne zbavit štítu na smrtelných či bolavých místech - to jest krk, nohy, hřbet a oblast boků." Samozřejmě jsem měla v plánu se jen bránit a nejít do ofenzívy, bylo jasné, že bych vyhrála. Každopádně jsem chtěla vidět vlkův styl boje.

Marcos mi začal ukazovat, co umí za magii. Podle očí jsem soudila vodu a tak to také bylo. Měl stejný element jako já, nemělo by to být tedy tak hrozné, jako třeba učit někoho s opačným elementem.
,,Myslím, že magii dokážeš ovládat zatím slibně, ač na malé úrovni. Chce to cvik. Jistě by ti to šlo lépe na místech, kde je vodní zdroj, jako řeky či jezera, případně by pomohlo kdyby pršelo." Jeho magie byla zatím nízká a zvyšovat ji mohl postupně.
,,Magie je něco, co je uvnitř tebe. Jestli chceš probudit plný potenciál svého elementu, musíš se sžít více s jeho podstatou a naučit se soustředění. Nečekej, že ti to půjde hned." Od ovládání jsem si zatím neslibovala příliš. ,,Zkus se soustředit na půdu a vše, v čem proudí voda. Poté ji vyzvedni nahoru a vytvoř menší vlnu."
Po tréninku magie bychom snad i mohli začít boj na tesáky a drápy.

Aetas spokojeně ležel a tak jsem jej prostě nechala být. Postavila jsem a otřepala se, když jsem najednou v dáli ucítila pach mé kamarádky, Barnatt. Ale nejen ten - i jeden velmi známý.
Oči se mi rozšířily nadšením, když jsem viděla černou vlčici, kráčející po boku hnědého vlka, jenž mi připomínal bratra - no vlastně, co víc, byl to on!
,,Akaru? Panebože, jsi to ty! Můj malý bratříček!" Zazubila jsem se na něj objala jej. ,,Zmizela jsem jakmile se oba vůdci stran pozabíjeli navzájem. Nebylo už co vést, smečka se vyvraždila. Myslela jsem, že jste také zemřeli." Oddechla jsem si, když jsem Akarua viděla. ,,Byla zde i Lilith. Ale zmizela. Těžko říci, kde je jí konec. Možná se odsud dostala zase pryč - nu přeci jen, byla objevovatelka." Nikdo nemohl předpokládat, že zůstane ve smečce.
,,Jsem zdejší Alfa. Tohle je můj partner, Aetas," kývla jsem na hnědého vlka a otočila svou hlavu k Barn. ,,Vrátil se," upřesnila jsem jí, jelikož jsem předpokládala, že tato otázka na jeho návrat padne. ,,A tohle je Marcos s Acci, přidali se ke smečce poté cos odešla. S nimi přišla i stará členka, Marcosova sestra Sisi a dobrá kamarádka mého druha."
Když přišel Marcos, podívala jsem se na něj. Ač mne shledání těšilo, něco jsem slíbila a já sliby plnila. ,,Jestli mi dáte chviličku, slíbila jsem Marcosovi trénink. Hned jak se vrátím, můžeme si promluvit... o všem," mrkla jsem na bratra a nechala jej s Barn a Aetem, přičemž jsem šla směrem do lesa - společně s Marcosem.
,,Tak tedy začneme."

(Ráda bych teď rozdělila pořadí - s Marcosem budeme nyní hrát spolu, vy můžete psát asi podle sebe, jakmile dotrénujeme, chtěla bych, aby si Ath ještě stihla pokecat s Barn a Akaruem, poté bude smečková akce - monstrum)