Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Barnatt kreslí božsky. :)

Žiju, avšak přišlo mi zbytečné psát když tu bylo mrtvo. jsem ráda, že MG nekončí a zkusím dohnat všechny resty :)

Nebe se už rozjasnilo a na nebi se konečně objevilo slunce. Usmála jsem se a mávla ocasem. Ranní vítr byl jemný a tichý. Zastříhala jsem očima a zahleděla se na moře, které se pomalu uklidnilo. Vlny dorážely na písčitý břeh a já sledovala ten úžasný výhled.
,,Možná nebyla," špitnu a podívám se za moře, do dálky. Ach Tesso, kde jen můžeš být? Zarazím packu do jemného, mokrého písku a protáhnu si nožky. Kouknu se na Aeta. ,,Dlouho jsem hledala místo, kde bych spokojeně žila. Zdá se, že jsem jej konečně našla. Smečka se zase trochu rozrostla, i když něco ztratila. Nové střídá staré," špitnu jen tak do větru.
,No tááák!" Pronesu protáhle a ťukla do něj ramenem, přičemž jsem se smála.

Šli jsme dál a pokračovali v hledání. Tedy, možná to ani nebylo hledání, Aetas jen značil své území. Najednou zastavil u jednoho ze stromů, které zde rostly. Byl také zlatý, velmi mohutný a krásně rozkvetlý, jako na podzim. Pár jeho listů už hnědlo a barvy se střídaly od žluté, k oranžové po hnědou. Bylo to moc pěkné. V dálce šlo vidět rozbouřené moře, které se vlnilo a tvořilo neskutečné věci. Byla tma a bylo po bouři, nebylo divu že moře bude neklidné. Cítila jsem se mocnější, když jsem byla blíže něj. Svou magii jsem užívala jen zřídka, docela mi to chybělo.
,,Taky si myslím, že stopa už vychladla - pokud nějaká vůbec kdy byla." Zoufale si povzdechnu a lehnu si na zem, přičemž sleduju moře, které naráželo na břeh. ,,Já myslím, že lov se zadaří, až bude. Máme zde silné vlky, myslím, že to zvládneme." S úsměvem mávnu ocasem. ,,Jediný vedlejší účinek bylo to, že jsem omdlela," odvětím a vypláznu jazyk.

Vítr mi nepříjemně cuchal srst, sem tam jsem nad tím ohrnula pysk a vydala něco jako naštvané zavrčení, protože má srst nebyla po přívalu deště zrovna nejsušší a vítr mi nedělal také moc dobře.
Nad jeho dalšími slovy jen kývnu, nemělo smysl to moc rozpitvávat. Prostě se vypařila, pokud jí nevzal nějaký portál do jiného světa, tak už opravdu nevím. Zamračím se, vůbec se mi nelíbilo, že se něco takového Tesse stalo, avšak, co jsem s tím mohla nadělat? Klidně bych se vrhla do cizího světa a Tessu přitáhla zpět - jenže jak? Ach, kéž by zde byli ti bohové, možná by něco svedli. I když jsem na pomoci druhých obvzlášť nelpěla, tohle by se šiklo.
,,Já myslím, že by to nemuselo být špatné. Khitam je lovec a já také nelovím špatně, což ty asi také ne. Nevím, jak Khaefa, ale zdá se být odhodlaná - přeci jen, nahánět veverku na stromě, i když je vlk..." Lehce se nad vzpomínkou vlčice na stromě pousměju a cupitám dál.
Podívala jsem se na Aeta, který do mě šťouchl. Přátelsky jsem mu to vrátila. ,,Tak jsem to nemyslela," pronesu a mávnu ocasem, přičemž se ušklíbnu.

Už se setmělo, konečně ustaly i otravné deště a na nebi pluly jen temné mraky. S lehkým úsměvem na tváři jsem kráčela dál, bok po boku s Aetasem. Všude okolo šuměly listy a vzduchem se šířilo občasné houknutí sovy.
Kývla jsem na Aeta, Tessa byla opravdu jedna z těch, kteří si dokázali poradit za každé situace. Věděla jsem, že by neopustila svůj domov jen tak, takže nejspíše nyní byla uvězněna v jiném světě. ,,Ano, taky si myslím. Pokud jí něco vcuclo, nebude po ní příliš stop. Avšak je tu aspoň malá naděje..." Ťapkala jsem dál a snažila se zachytit sebemenší pach, nebo najít cokoliv, co bylo Tessy.
,,Smečkový lov bych ráda. Ale myslím, že momentálně nemáme tolik členů, aby se něco dalo pořádat. Myslím, že nováčci by si měli chvilku navyknout a poté by jsme je mohli na lov pozvat," vyřknu svou myšlenku a usměju se.
,,Nevím, je to nějaká divná schopnost. Podíváš se mu do očí a on tě ochromí..." pokrčila jsem nad tím rameny a pokračovala v cestě.

Tmavá obloha byla křižována blesky. Krásná scenérie, na pohled opravdu úchvatné. Mávla jsem ocasem a přidala do kroku, ťapkala jsem vedle Aeta a neohlížela se na dva vlky. ,,Myslím, že to Tessa zvládne. Doufám, že nebude tak pršet, mohly by se smýt stopy," pronesu a zavětřím. Necítila jsem nic, většina pachů už dávno vymizela.
,,To věřím, taky mám těch dobrodružství tak nějak pokrk. Nehledě na to, že nejspíše bude třeba trochu obnovit smečku," špitnu a podívám se na nebe, které zrovna proťal blesk. V dálce zahřmělo a já se pousmála. ,,Jo, tahle bouřka asi hned tak nepřestane." Zastříhám oušky a vydám se dál.
,,Já? No, potkala jsem zajímavého vlka. Jmenoval se Felicio, byl takový zvláštní. Skoro mě teda zabil očima - a nakonec jsme se stali... přáteli? Ani nevím, ale je to zajímavé. No, taky byl na tom divném místě, kdy byl syn té šedé a možná teď i Tessa."

Teplé počasí se pomalu, ale jistě začalo měnit. Na obloze se objevily první mračna, tmavé mraky se rozhostily po celé obloze a najednou ubylo i světla, co poskytovalo slunce. Zanedlouho udeřil první blesk.
Hlavu jsem otočila směrem ke Khae, která byla vyděšená z toho, že jí Aet nabídl ochranu. Na její reakci hned odpověděl Khit, který jí vysvětlil, jak nejlépe to šlo, že se nemusí bát a že se má cítit jako doma - což bylo pravda. Kdo ví, co si ta vlčice prožila, avšak žádnou lítost jsem k ní necítila. Zatím jsem ji neznala a neměla jsem potřebu vyjadřovat k ní jakékoliv city. Jediné, co jsem mohla, bylo jí bránit, jako členku smečky. Zdála se být velmi veselá, takže aspoň podle Aeta trochu rozzáří naši pochmurnou smečku a zažene smutnou atmosféru po ztracených členech.
Najednou se černá vlčice rozběhla za veverkou a začala jí prohánět po stromech. Ta má ale velkou kuráž. Zachovávala jsem si svůj chladný výraz, ale v nitru na mne udělala černá vlčice dojem. Alespoň tímto bláznivým gestem - no kdo by pronásledoval ve větvích veverku? Ta vlčice měla koule. Nebo možná si jen neuvědomovala rizika svého jednání. Najednou se zase ozval Khitam, který, jak se zdálo, měl pro vlčici mnohem víc citu. Nevím tedy, jestli pro to, že se chovala jako vlče, nebo byla prostě jiná - avšak, zdálo se, že Khaefa je v dobrých tlapkách. Khit se zdál jako dobrý opatrovník.
Hodně věcí šlo mimo mě, jen jsem tak poslouchala konverzaci, kterou vedl sólově Aet a Khitam. Najednou do mě Aet dloubl čenichem, tak jsem zbystřela. ,,Jo, pojďme." Pokusím se o úsměv a následuju Aetase. ,,Tak co, objevil si něco zajímavého na svých toulkách?"

Díky Rock :)

Ještě jednou děkuji i zde :)

Tak nějak mě to od místního dění táhlo pryč, sledovala jsem les kolem sebe a tiché šumění listí. Byla klidná, tmavá noc a příjemný větřík si pohrával s mou srstí. Vnímat okolí jsem začala, až když zaznělo mé jméno, jež vyslovil Aetas. Nad jeho větou jsem příkývla. Opravdu jsem nehodlala si zabíjet potencionální členy smečky, které právě odešla většina jejích členů. Oplatila jsem Aetovi jeho úsměv a pohledem projela oba vlky.
,,Utíkání nebude nutné, jak řekl Aetas, tady ti nikdo neublíží. Ne dokud jsem v téhle smečce." Jemně jsem kývla směrem k černé vlčici a snažila jsem se tvářit vlídně. Vlčice se zdála taková... svá. Nic jsem proti ní neměla, zdála se možná trošku více hyperaktivní, ale to nebyl problém.
Vítr nadzvedl malé modré pírko, houpající se na mém krku a s ním i malý klíček, který trochu zacinkal. Olízla jsem si čumák a hlavu natočila k dvoubarevnému vlku. Poslouchala jsem jeho konverzaci s Aetem a nijak se do ní nevměšovala.
,,Já myslím, že spolu budou nejšťastnější," dodám jen a zamávám ocasem. Destiny i Rockymu jsem to přála, ačkoliv jsem je tak dobře neznala. Doufala jsem, že se ještě setkám s tou malou čipernou bílou vlčkou, která byla jejich dcerkou. ,,To jistě. Pokud jí vcucla ta díra, nejspíše nic udělat nemůžeme - leda čekat, jestli se neobjeví nějaký portál nebo... něco. Až se zde noví členové zabydlí, můžeme se podívat alespoň po území smečky a zkusit najít nějakou stopu. Ačkoliv to možná bude zbytečné..." Poslední větu jsem zašeptala do větru a povzdechla si. Nechtěla jsem hledání Tessy jen tak vzdát, byla pro mne důležitou kamarádkou.

Mávla jsem ocasem a podívala se na Aeta, přičemž jsem mu věnovala jeden milý úsměv. ,,Tahle smečka je zatím to nejlepší, co mne potkalo. A doufám, že to tak bude nadále," odvětím a podívám se směrem k nebi. Chyběla mi Lilith, její pach už se z tohoto místa dávno vytratil. Kdo ví, kde jí je konec...
Sledovala jsem černou vlčici a vlka, který byl vedle ní. Její slova mne zarazila. ,,Proč bych ubližovala někomu, kdo se chce přidat do naší smečky? Tady ti nic nehrozí." Bylo smutné, že ve mě všichni hned na pohled viděli monstrum. Tohle místo mě změnilo, za poslední dobu jsem si zde našla mnoho přátel, které jsem milovala a chtěla jsem je znova vidět. V hlavě se mi vybavila Barn a Trion. Trion byl vlastně první vlk, kterého jsem potkala. Byl laskavý, milý a tak jiný... To bylo snad poprvé, co jsem poznala něco jiného, než zabíjení a nenávist - konečně jsem po dlouhé době pocítila, co to je mít přátele. A Barnatt? Ta byla od začátku nejistá, nakonec se stala mou kamarádkou. Následně pak Aetas a Tessa - vzali mne k sobě, bez předsudků, příjmuli mne takovou, jaká jsem a jaká budu. Stále to ve mne je - pud zabít ty, co chtějí ubližovat. A nikdy to nevymizí.
Zatřepala jsem hlavou, vlčice povídala dál. Její monolog neměl moc hlavu a patu, ale do smečky prostě chtěla a tak jsem se upřímně usmála. Radši jsem jí příliš nekoukala na ocas, tak nějak jsem rozuměla tomu, proč jej skrývá - taky byla odlišná. ,,Také mne těší. Nepředstavila jsem se, jsem Athai. Khaefo, vítej ve smečce," pronesla jsem a zastříhala ušima. Vlk vedle ní taky začal svůj příběh a tak jsem hlavu posunula k němu. ,,Vlčata mi budou chybět, hlavně ta světlá vlčka," řeknu směrem k Aetovi. To, co jsme prožili s tím drakem... sblížilo nás to, jako smečku, jako členy. ,,Doufejme, že to Rocky zvládne. Myslím, že Destiny mu pomůže. Nakonec, můžeme být rádi, že jim nic není, odešli z vlastní vůle," kývnu na Aeta a smutně se usměji. Za poslední dobu mi byli blízcí, netěšila mne tato ztráta. Ten zvláštní vlk byl docela sympatický, alespoň tím, co řekl Khae na mě udělal trochu lepší dojem. ,,Chudák Tessa. Myslíš, že by jsme se měli pokusit ji najít? Nebo najít to vlče, aby nám povědělo o tom divném světě? Tessa je rodina. Příjde mi nefér ji opustit." Smutně se kouknu do dáli, píchlo mě u srdce. Byla to opravdu má dobrá kamarádka. Bylo mi smutno, takový pocit už jsem dlouho nezažila. V mém srdci byla další díra.

V dálce jsem ucítila známý pach. Ta vlčice, šla zpět, k nám. Ale pach jejího syna jsem nezaregistrovala. Co chce? Nechala jsem to tak, co mi zbývalo. Nejspíše věděla, že je na území, tudíž nám přišla něco říct. Trochu mne to zajímalo, ale neřešila jsem to, jelikož mne vyrušil Aetův hlas.
,,Určitě bude v pořádku. Je to silná vlčice," pronesu s úsměvem a zahledím se do dálky. Potěšilo mne, že to Aet se smečkou nevzdal a bude dále alfovat. ,,Tohle místo mi ukázalo, že existuje něco jako domov, rodina. Nehodlám odcházet, protože mám tuhle, i když asi dvojčlennou smečku ráda," odvětím a otočím hlavu směrem k Aetovi, přičemž se upřímně usměju.
V dálce jsem ucítila další pach, dokonce i nějaký zpěv. Byl to hlas vlčice, pobrukovala si nějakou zvláštní písničku. Bylo to na mne až příliš veselé, tahle vlčice se zdála až příliš veselá. Aet mě na cosi upozornil, já musela zaostřit, abych objevila druhý ocas mezi nohama vlčice. Z dálky to ani jako ocas nevypadalo. Zmateně jsem se koukla na Aeta. Vlčice najednou narazila do stromu. Protočila jsem panenky, v duchu jsem se i zasmála. Aet, když k nám vlčice došla, okamžitě spustil, já jen tiše stála vedle něj a snažila se tvářit trochu mile.
Z křoví se vynořil další vlk. Z obou stran byl jiný. Hlavou jsem se podívala na vlčici i vlka, ale následně jsem se spíše zaměřila na toho "dvoubarevného" vlka. ,,Nevíš, proč odešli? A Tessa, jen tak zmizela? Neříkala nic? Vypařila se?" Kladla jsem podobné otázky jako Aet.

Sledovala jsem Aetase, který vypadal, jako by se mu zbortil celý svět. Tedy, asi tomu opravdu tak bylo, nejméně tedy půlka světa. Podívala jsem se na nebe a sledovala bezmračnou oblohu. Slunce svítilo, avšak v lesíku bylo poněkud příjemně. Vítr byl lehký a sem tam zavanul i nějaký studený. Bylo dobře.
,,To si nemyslím, zvlášť když se zdá, že ten vlk daleko nedošel," odvětím a podívám se po okolí, jestli náhodou daný vlk nevyleze, nebo se neobjeví jeho pach někde poblíž. Aetas mezitím propadal nejspíše do větší beznaděje a svalil se na zem, jako hromádka neštěstí. Povzdechla jsem si a došla k němu, přičemž jsem do něj povzbudivě šťouchla čenichem. ,,Nesmíš to vzdát. Opravdu, možná se stalo jen něco zvláštního. Příjdeme na to," pronesu povzbudivě. Upřímně jsem chápala, že to pro něj bylo těžké, ztratit sestru a většinu své smečky. Tedy, prakticky skoro celou. Své přátele, kteří se ani nerozloučili. ,,Jsi silný alfa a tvá smečka se obnoví, s nimi i bez nich. Násilím je zde držet nemůžeš, to víš. Není to tvá chyba." Snažím se znít povzbudivě, avšak sama chápu, jak těžké to muselo být. Život nabral nových obrátek. ,,Je to opravdu možné, kdo ví, co se stalo. Musíš se sebrat a společně na to příjdeme. Možná se vrátí, ale musíš příjmout fakt, že možná ne. Ale to snad neznamená, že bude Zlaté konec! Stále jsi alfa a alfové se nevzdávají," mrknu na něj s úsměvem. Sama jsem si chvilku alfování zažila a byl to složitý kus života.

-> Zlatý les

Jediné myšlenky, co mi probíhaly hlavou, byly ty, že jsem konečně doma. Konečně uvidím všechny, znovu. S úsměvem jsem vykročila k území, sledovala padající listy v barvách hnědé a oranžové. Unaveně jsem sledovala okolí, už jsem chtěla být zase zpět. Bylo to zvláštní, mít nějaké místo, kde se mohu vracet a při tom tu mám vždy někoho, kdo mi rozumí a má mě rád. Byla jsem zde šťastná.
Najednou mne vyrušilo Aetovo volání. Až teď jsem si uvědomila, že území smečky je prostě prázdné a pachy všech vlků, kteří tu před tím byli, tak byly pryč. Zděšeně jsem hledala kohokoliv, kdo by zde mohl být. ,,Je to zvláštní, když jsem odcházela, vlčata tu byla a hrála si, byla tu i Tessa s nějakým vlkem a taky i Dest a Rocky." Beznadějně jsem se snažila zachytit jakýkoliv pach, ale zdálo se, že všichni zmizeli.
Sledovala jsem rozrušeného Aetase, který pobíhal sem a tam, hledal všechny, nikdo tu však nebyl. Hrozně mne to mrzelo, docela jsem rozuměla, jak se asi cítil. ,,Kdo ví, co se stalo. Mohlo tu být nějaké nebezpečí, možná se vrátí, nebo..." snažila jsem se jakkoliv situaci trochu zlepšit, ale nakonec mi stejně došlo, že se asi nespraví nic.
,,Bohužel, je to jejich rozhodnutí a my jej musíme respektovat. Rocky a Destiny mají svou rodinu a možná se rozhodli založit vlastní smečku... A Tessa... necítím, že by odešla. Jako by zmizela. Myslíš, že jí mohla taky vcucnout ta černá díra, jako to vlče?" Hledala jsem jakékoliv důvody, po Tesse mi bylo opravdu smutno. Měla jsem ji opravdu ráda a ona neměla vůbec žádný důvod smečku opustit. Kdo ví, co se jí stalo...