Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Dále si zabírám Zátoku smrti a Irisin Ráj a obrázek k Poušti

¨Můžu ti pak dodat obrázek ke Zlatému lesu?

Na jeho slova jsem se uculila. "Tak to děkuju. Ale občas jsme měla co dělat, abych se nerozpadla. bylo to celkem děsivé ležet na zemi a nemoct se hýbat." Přestože jsem se tomu smála, slova jsem myslela naprosto od srdce. pak jsem se otočila na Athai a zavrtěla hlavou. "To já nevím, ale někteří určitě. Jen nevíme, kde skončí. Já se možná objevila opět tady, ale Navin tu nikdy předtím nebyl." Zamrazilo mě při představě, že bych se mohla objevit třeba dvě stě kilometrů daleko a už nikdy netrefit zpátky. Líbilo se mi tu, nechtěla jsem už znova být cizinkou na cizím území. Ale ano, byla to naděje.
"Bylo by fajn, kdyby tu teď byl chvíli klid, hádám, že tady se taky něco dělo, že?" Barvoslepost byla celkem jasná, ale nebyla jsme si jistá, jestli chci slyšet víc o těch divných krtcích. Možná že v Yaloru mi jako hromadě písku bylo líp, než jim tady. Poslední doba byla opravdu zvláštní. zato se tu jeden nenudil, to se bohům muselo nechat.
"Je to něco jako jiný svět, trochu podobný tomu našemu. jsou tam taky vlci, ale zároveň je všechno úplně jiné. měli byste vidět jejich cvičiště!" odpověděla jsem Aetovi a Acci. Hlavně to cvičiště. A ti roboti! Asi by mi nevěřili, kdybych řekla, že jsem tam bojovala s draky, i když to byl jen trénink. Těžko říct, jestli byli vůbec skuteční.

Zabírám si prozatím Bad

"Jo, tomu rozumím. Já si nejdřív ani nebyla jistá, jestli jsem vlk." pak jsme se usmála an Aetase. "Víceméně. Dokud se zas nerozpadnu, všechno bude dobré." To nebyl tak docela vtip, ačkoli to tak mohl vyznít. "A pokud na mě nesletí ještě někdo další." S těmi slovy jsem se významně podívala na Navina. "To sice ano, ale Arrow chviklku vypadal, že by tě nejradši zakousl. Překvapuje mě, že si tě nevšímal... možná byl spíš na vlky?" Normálně bych nebyla tak ukecaná, ale byla jsem vážně ráda, že jsem zas doma. Ale ani tady nebylo všechno při starém. byla nějaká velká tma a to ani nemluvě o těch lampionech. Ale nevypadalo to jako něco zlého, lampiony vypadaly spíš slavnostně. Usmála jsem se na Athai. "V Yaloru. Už jsme zjistila, co nám tu požírá vlky. tenhle vlk, Navin, tam byl se mnou a pak ještě další, ale nevím, jak se jmenovali doopravdy." Musel to být docela šok, chvilku předtím, než mě vortex vcucl, jsme se bavily o tom, že tu něco žere vlky a pak to přímo před ní sežralo mě. zatracený Yalor. To je sice hezké, že odsud musí občas přijít pár vlků, aby tam zavedli pořádek, ale to nikdo nebere ohledy na to, že ti vlci tu mají nějaký život a ne vždy můžou jen tak zmizet? "Marcos?" Zeptala jsem se Acci a pak zvedla hlavu, ale už to nevypadalo, že by se tu měl objevit někdo další. "Je to možné... byli jsme tam čtyři, ale nevím, jestli bych ho poznala." Sleep nevypadal jako Marcos. Možná Arrow? Nepamatovala jsem si dost dobře, jak Marcos vypadal. nechtěla jsem dávat Acci falešnou naději. "Nejsem si jistá, ale jestli to byl on, tak ho to možná vyplivne později. A nebo se objeví někde jinde." Snažila jsem se jí dát alespoň nějakou odpověď.

Až když to takhle řekl, došlo mi, jakou blbost jsem vypustila z tlamy. Vlci na ostatní obvykle z výšky nepadají. A většinou ani nelezou po stromech. Oplatila jsme mu úsměv a radši už mlčela. Moje poznámka o Yaloru zapůsobila. věděl o čem mluvím, to jsem rozhodně poznala. A dokonce i přesný okamžik, kdy poznal kdo jsem byl jasně vidět. Pak byla řada zas na mě, aby mi spadla čelist. "Ty jsi Beauty?! Ale... byl jsi vlčice..." takže já ve skutečnosti celou tu dobu flirtovala s vlkem? Ale on se snažil sbalit i oba bratry... to bylo jednoduše zvrácené. A byl taky dokonalá hysterka, když mu Risa nasadila obojek. Rozesmála jsem se. "Tak tohle bych vážně nečekala. Ano, jsem Sandy. Teda... byla jsem. teď jsme Barnatt." Představila jsem se taky. /áni, co když i ostatní byli ve skutečnosti vlčice? Možná proto Arrowa Beauty, tedy Navin, tak rozčilovala. nebo rozčiloval? Tohle bude ještě zajímavé. "Ty jsi balil snad všechny vlky, kteří tam byli!" Smála jsem se dál. Tohle bylo prostě absurdní. Dočista jsem zapomněla, že jsou tu s námi i jiní vlci.

Sotva jsem se trochu vzpamatovala, cosi těžkého mi přistálo na hřbetě a já se s hlasitým 'Huh' Opět skácela k zemi. To něco mě pořádně vyděsilo a na dobrou vteřinu jsme si myslela, že se snad rozsypu v hromadu písku, což se ale naštěstí nestalo. Mé krásné, černé, chlupaté tělíčko zůstalo v celku a takové, jaké bylo. Rychle jsem se vyškrábala opět na nohy a uvědomila si, že se třesu, takže jsem se rychle posadila, abych to zamaskovala a podívala se na toho, co mi přistál na hřbetě. nebylo to něco, byl to někdo a ten někdo byl z velké části modrý. někoho s tak složitým zbarvením jsme ještě neviděla a to ani nemluvě o pírku na uchu. Ale to pírko mi bylo nějaké povědomé... A zmínila jsme už, že ten vlk byl opravdu fešák? Eh... stejně jako vlci v Yaloru. sakra, že by na mě už začala lézt krize středního věku a našeptávat mi, že bych měla klofnout prvního vlka, kterého uvidím, nebo který mi přistane na hřbetě, dokud ještě nejsem tak stará, aby o mě neměli zájem? Ne, na krizi středního věku jsem ještě mladá. Možná mi Yalor nějak pomotal hlavu... Podívala jsem se na Aetase. ten nový vlk byl výrazně hezčí. To nebude Yalorem, to bude přímo jím. Sakra. A spadl seshora, takže pokud tu nelezl po stromech, tak... znova askra. "Nic... nic se neděje, to se občas stane." Notak, zeptej se, při nejhorším nebude vědět, co to vykládáš za nesmysly. "Ten důvod... nebyl to náhodou takový vír, který tě přenesl z jiného světa?" Zeptala jsem se opatrně.

---> Yalor (vortex)

Motala jsem se ve vortexu a vlastně bylo docela štěstí, že jsem tak mimo. Asi jako při mé první cestě vortexem. Moje tělo se totiž ze sypké podoby skládalo opět dohromady a měnilo se do původní podoby. písek střídala srst, zlatavou černá. A pak, když se zdálo, že je všechno opět při starém, vortex mě nemilosrdně vyplivl v prostředí, které jsem nejdřív nepoznávala. Pořád se mi ještě motala hlava a myšlenky létaly jedna přes druhou, když jsem se snažila vyškrábat se na nohy. Nelíbilo se mi ležet rozplácnutá na zemi vedle cizích vlků. Jak se vůbec jmenuju? Vzpomínky se mi pomalu vracely a já se vzpamatovávala. Vyplivlo mě to víceméně tam, odkud mě to vzalo, doma ve Zlaté smečce. Objevila jsem se asi dva metry za skupinkou vlků. A ti vlci vůbec nebyli cizí, vždyť tamta byla Athai, ten hnědý její druh a ta béžová... moment... to je... Acci! Jasně. To jsme poznala krátce předtím, než mě to vcuclo. Kolik času vůbec uběhlo? někteří vlci tu chyběli. Nebyla jsem pryč rok, že ne?! rychle jsem ještě zkontrolovala svůj kožich. byl klasicky černý, ne pískovatý. Dobré. Možná to byla jen noční můra... Ne, to sotva. A nejmenuju se Sandy, ale Barnatt. Barnatt! Pochop to už, mozku. "Ee, ahoj." Pozdravila jsem rozpačitě a oklepala se, abych se zbavila posledních následků cestování vortexem. měla jsem pocit, že se ze mě sypou zrníčka písku, ale to se mi dost možná jen zdálo.

Kromě menšího rozptýlení nepřítele jsem toho moc nedokázala. nebyla jsme schopná se už ani sestavit dohromady, když na mě dopadla ta podivná magie, kterou používat Sleep. Prostě jsem se dál rozsypávala a bezmocně sledovala, jak si vedou ostatní, aniž bych dokázala cokoliv udělat. A ostatní si nevedli příliš dobře. Všechny strany schytaly pár dost ošklivých ran. Kdybych si teď nepřipadala tak omámeně, nejspíš by mi to nebylo jedno, ale já si jen lhostejně pomyslela, že takhle války dopadají a v duchu poděkovala tomu, co ze mě udělal písek, protože jinak bych také skončila s několika pořádnými škrábanci a kousanci. Risa se na mě vrhla opravdu zuřivě.
A pak mě vtáhl vortex a mé rozsypané tělo nechalo zmatek daleko za sebou. Risa boj nejspíš nepřežije, moji přátelé i ten pitomec Arrow skončí ošklivě potrhaní a bratři? Doufala jsem, že alespoň ti využijí naší oběti a začnou konečně spolupracovat. Zdálo se tedy, že se nám podařilo jakž takž opět nastolit řád, jak jsme měli, ale to už mi bylo docela jedno. Už jsem nějak netoužila vidět, co bude dál. Chtěla jsem jen být opět vlkem a vrátit se domů, ať už to doma bylo kdekoliv.

//Zlatý les (území Zlaté smečky)

Vycenila jsme na Risu zuby. "Myslíš, že to nevím? Mně taky moje rodina zrovna nemusela a snažila jsem se jim někdy pomstít? ne." Bylo mi jí vlastně docela líto. No, bylo by mi jí líto, kdyby za mnou přišla a jen mi povyprávěla, jak hnusně se k ní chovali, ale to si celkem pokazila tím, že se pokusila to samé oplatit svým bratrům a vlastně i nám. "To ale nic nemění an tom, že by jsi neměla špatné věci oplácet ještě hrošími, to je začarovaný kruh!" Ale když jsem nad tím přemýšlela, ona toho nemohla udělat moc. Jedna moje část ji chápala. Ale vybrala jsme si svou stranu.
Čekala jsem, že se na mě dřív nebo později vrhne, ale ta zuřivost, s kterou to udělala, mě šokovala natolik, že jsem ztuhla na místě a nijak se nebránila. Co na to říct? nejsem zrovna bojovníka na tohle mě nikdo nepřipravil. Okamžik jsme byla dokonale zmatená a netušila, co se děje a přesně ten okamžik Rise stačil, aby prolomila veškerou mou obranu. Když mě přetáhla tou kůrou a kus mě oddělila, netrvalo dlouho a ten zbytek se prostě rozpadl a na zemi po mě zůstala jen hromada písku odlišné barvy, než jakou měl ten na zemi. Mohlo by to vypadat, že je teď na poli o vlka míň. Což vlastně i bylo. Co tam může vyděšená hromada písku způsobit? byl to docela šok, že se se mnou vypořádala tak rychle. A zatímco ostatní bojovali, já se snažila vzpamatovat se a vzpomenout si, jak se zase poskládat dohromady.

Zírala jsem na Arrowa. ještě před chvílí se nabízel výměnou a teď se z něj stane zrádce? neočarovala ho nějak? Tohle bych do něj tedy neřekla. To byl vážně tak slepý? Pomsta je prostě špatná, ať už jsou k ní sebelepší důvody. "Ale její bratři se ji nesnažili zničit, ona je ano!" Odpověděla jsem Arrowovi. "A to ona vyhrožovala, že někoho z nás zabije, oni nikoho zabít nechtěli." Možná že byl čas přestat se tak vybavovat. obzvlášť když teď Risa zaútočila jako první a praštila Sleepa. Nikdo nebude ubližovat mému novému polštářku! jestli je teď Arrow na Risině straně tak budiž. kdo se paktuje s nepřítelem, je nepřítel také. Já si svou stranu už vybrala a byla jsem si jistá, že jsem si vybrala správně. Mimo to Thorin i Gaiel byli fakt něco.
"Monstrum z tebe nedělá tvůj vzhled nýbrž tvé rozhodnutí jim ublížit." Zavrčela jsem na Risu a zvedla ze země hromadu písku a mrštila ho proti Rise a Arrowovi. Bylo mi fuk, co zasáhnu, protože vzápětí jsem proti nim vyrazila i já. jsme písek, Arrowův šíp by mi neměl nic udělat. ostatním by ale mohl ublížit a já tu byla jediné, kdo mohl vytvořit něco jako štít proti Arrowovým šípům. Sleepův polštářek by nejspíš moc nepomohl. Doufala jsem jen, že Beauty se o sebe nějak postará a nenechá se zabít nebo tak. nejradši bych jí pomohla a sundala jí ten obojek, ale netušila jsem jak. Bylo to tedy dva na dva, jak se zdálo. Já a Sleep proti Rise a panu Šípákovi. No, nebylo to zrovna vyrovnané, oni byli k boji uzpůsobení lépe, ale my bojovali za správnou věc. Risa se snažila jen o hloupou pomstu a Arrow byl zblblý jejími řečmi.

Že už automaticky počítám s Beautynou smrtí? Co jsem na to měla říct? S teroristy se nevyjednává. A nemyslela jsem si, že svůj slib dodrží a když my nic neuděláme, že nám neublíží prostě protože může. A domů jsem jít odmítala, ne dokud to tu nebude vyřešené. nevzdám se jen proto, že nám vyhrožuje, to prostě nebylo správné. pro jednou prostě nebudu týmový hráč, který chrání především vlastní členy, ale postavím se za to, co je správné, ne za to, co bych chtěla udělat. "Ty obojky jim daleko víc škodily, než pomáhaly." odpověděla jsem pevně. Podívala jsem se na Arrowa. "Za to ale ti dva nemohli, za to mohli jejich rodiče. Byli vlčata, víš jaká vlčata jsou, když se jim někdo nelíbí, chovají se tak, nepřemýšlí nad tím. To jejich rodiče jim tohle měli vysvětlit, což neudělali." Řekla jsem a pak se obrátila zase k Rise.
"A to, že jsi prvorozená, ti nedává právo vést smečku, pokud je tvou první myšlenkou zničit ty, kdo by ti ji mohli přebrat. vedení je něco, co si musíš zasloužit. Musíš dát ostatním důvod, proč by tě měli následovat, ne je k tomu přimět... magií." Věnovala jsem Beautyně obojku zhnusený výraz. někteří vlci vážně pro moc udělají cokoliv. Copak si neuvědomuje, že stejně nedosáhne toho, co chce? I když se bratrům pomstí, k čemu jí to bude dobré? Co bude dělat potom? "Oni zatím prokázali, že jsou lepší než ty a o vzhledu to vůbec není. Pokud bys místo vší té nenávisti věnovala trochu úsilí seznamování se s vlky a získání ostatních na svou stranu, místo abys se snažila zničit vlastní bratry, kterým na jejich smečkách očividně opravdu záleží, a ne kvůli moci, ale kvůli vlkům, které vedou, možná bys tím dosáhla lepších výsledků, než touhle nesmyslnou válkou." No, sice jsem mluvila rychle a pletla páté přes deváté, ale byla jsem si jistá svou pravdou.
Na Sleepyho 'ne' jsem nechala písek, který se právě vznášel nad Risou a který jsem tam držela zuby nehty, aby nezmizel v portálu, spadnout přímo na rudou vlčici. Doufala jsem, že ji to alespoň rozptýlí a pustí Beauty, i když to k ničemu nejspíš nebude, dokud měla na sobě obojek. Alespoň se ale neuškrtí, protože její zarputilá snaha se obojku zbavit mi rozhodně neunikla. Možná tím Risu i trochu zdržím. nevědomky nám dala nápovědu. Když ji zadržíme na dost dlouho, přijdou smečky, proti kterým nebude mít šanci.

Pěkná akcička, boj s panem ještěrákem jsem si užila :)
Penízky samozřejmě k Nyc

Urážky. Arrow v mých očích teď opravdu klesl. Jistě, Risa vypadala dost hrozně, ale osobně mi na ní daleko víc vadilo její chování. Za vzhled si přece sama nemohla. Posadila jsem se a zamračila se na ni. "Myslíš, že v přátelství někdo řeší vzhled? Mně by tedy daleko víc vadilo, že se snažíš ublížit vlastním bratrům a mým přátelům, než to, jak vypadáš." Do boje se mi zatím moc nechtělo. Cítila jsem v tom léčku. Rozhodně by se nevydala sama proti tolika vlkům, kdyby neměla nějaký plán. Opatrnost je obvykle mé druhé jméno.
Její nabídka by mě možná zaujala. Chtěla jsem domů. Co mi bylo do sporů ostatních vlků? Ale... nevěřila jsem jí ani slovo. Proč by nás místo poslání domů nemohla rovnou zabít? Ne, díky, důvěru v ní vkládat nehodlám. A už vůbec nedovolím, aby ještě víc ublížila svým bratrům. Způsobila už dost bolesti. Navíc nám rozhodně nebude vyhrožovat, že jednoho z nás zabije. To už opravdu přehnala.
Arrow se hrdinsky nabídl jako náhrada. Sice odvážné, ale ne zas tak chytré. Pochybovala jsem, že Risa přijme a pustí Beauty z tlapek, aby si mohla vzít jeho. Obojky. To je od ní pěkně nesportovní chování. Zbavovat ostatní svobodné vůle a ovlivňovat je od ní bylo dost ubohé. není divu, že se schovávala, jestli neuměla nic lepšího. navíc, brát si rukojmí? Fuj. Ale jestli to byl její nejlepší plán, tak za moc nestál. Čekala jsem od ní víc, proto jsem zůstávala ostražitá. "Nevěřím, že ublížíš jediné páce, kterou na nás máš. jestli ji zabiješ, zabijeme my tebe. Žádné vyjednávání." Řekla jsem s daleko větší jistotou, než jakou jsem cítila. kdo ví, jestli se tahle vlčice vůbec řídí logikou. Dost možná ji ovládala jen její vlastní zášť. "A co tě vůbec přimělo je tak nenávidět a toužit jim ublížit? Co ti Thorin s Gaielem udělali?" zeptala jsem se. Popravdě, to mě docela zajímalo. A zatímco jsme mluvila, za Risou se do vzduchu sbírala hromada prachu. Zvedala se, tiše se vznášela a jen čekala na pokyn, aby spadla dolů a zavalila tu vlčici hromadou hlíny.

"Ano, hysterčíš." odpověděla jsem zamyšleně. Tohle rozhodně nebyla Beauty, kterou jsem měla tu čest poznat. Ta se takhle nechovala. "Moment, moment, brzdi. Jak že tě chtěla zabít? Jaká sestra?" To pro mě byla novinka. ti dva se o žádné sestře nezmínili. Ale taky byl fakt, že my jsme se nějak neptali. Na její slova jsem se okamžitě ohlédla a konečně uviděla rudou vlčici, která se tu vzala neznámo odkud. Pak jsem se podívala zpět na Beauty a na její obojek. No, to hodně vysvětlovalo, jasně že to nebyla Beauty, sestra alf si pohrála s její myslí. jedna katastrofa střídá druhou. otočila jsem se k červené čelem a zařadila se vedle Sleepa. tentokrát se mi podařilo nutkání obejmout ho a přitulit se k němu. Hádala jsem, že by to zrovna neocenil, ne když jsme stáli tváří v tvář pravděpodobnému viníkovi tohohle všeho. Jak může být někdo tak zvrácený, že chce ovládat ostatní? Jak může někdo tak strašně žárlit? jasně, kdybych já měla za bratry takové hezouny a vypadala jako ona, taky bych jim záviděla, ale nechtěla bych je zničit. jsou to přece její bráchové. Možná proto taky nasadila Beauty obojek, protože si vedle ní připadala ještě hůř a chtěla jí ublížit už proto, že vypadá dobře. A to tedy moc dobře, mhm. Ale soustřeďme se. Snažila jsem se vypadat tak hrozivě a nebezpečně, jak jen hromada písku může.