Excelsior

Druhý charakter vlčice Ellie.
Tento uživatel je zablokován.

avatar
175|| 1|| 3

Uživatelské jméno Excelsior
Zobrazované jménoExcelsior
Skupina Uschovaní
Naposledy aktivní 11.10.2020 20:04
Zaregistrován od18.1.2020 17:04
Příspěvků 286, zobrazit >
Počet přihlášení 447
Poznámka
imgimgimg
img
img
img

Informace

Jméno:Excelsior (přezdíván Bílý, White)
Narozen:17.2.2013
Pohlaví:samec
Element:vzduch
Otec/matka:Xizor (mrtvý)/Llila (mrtvá)
Sourozenci:Fearless, Hurricane, Solfatara
Partner:...nemá...
Vlčata:...nemá...
Smečka: Společenstvo Chaosu
Postavení:Sigma
Úkryt:Skrýš pod Jižním vodopádem

Magie

Základní element

Další elementy & magie

Speciální magie

Peintio ar gynfas

Bojovné tělo, potažené tou nejsnadněji získající mozajkou osudu. Jizvy, které jsou po těle šedého vlka umí jejich původ ztvárnit. O sám již dlouhá léta nebyl znám se svou minulostí, jeho rodiče nepoznal, avšak tato magie umí proniknout i do již zaschnutých jizev v srdci. Když Excelsior chce, dotkne se čumákem jizvy, čímž kolem sebe vyvolá místo, kde jizvu on nebo i někdo jiný vzal. Dokáže tím připomenout své hlavě ty nejkrutější momenty, které i přes svou částečnou slepotu, vidí. Vidí však pouze jen to, co jizva říká, jakmile ukázka minulosti skončí, jeho oko vidí opět tajemnou mlhou, skrz kterou proniká jen pár barevných fleků.


Odznáčky

AKCE

POSTY

Odměna za Sportovce - 20 %
Odměna za Pisálka 100 - 10 kšm
Odměna za Pisálka 200 - 20 kšm

MIMOHERNÍ

Odměna za Malíře - 30 kšm

DLOUHODOBÉ

SMEČKA

PARTNERSTVÍ

EVENTY


Povaha

Možná je štěstím být pro někoho vlk, který je dominantou, která jej drží na vrchu. Možná je štěstím být pro všechny pouze vlkem, který je biologickou kopírkou. Občas se najdou vlci, kteří jsou jiní, skupinou odvrhnutí. Nikdo jim moc nerozumí, většina je bere za „vlky z jiné planety“. Možná, že toto je případem i tohoto vlka, který po veškerých svých záležitostech zažil šílené trable, ze kterých vyvázl s několika jizvami. Nehodlá se vlkům svěřovat, je odsouzen pouze pro svou hlavu, která jej uzavřela v jeho vlastním světě, kvůli kterému se může zdát občas sobeckým. Pravdou je spíše to, že Excelsior, nebo-li „Bílý“ je pro vlky spíš nadměrně uzavřený, neprojevuje emoce, ukazuje se maximálně tak svou inteligencí, kterou též nepotřebuje všem ukazovat. Jeho domovem dříve byla nejvyšší pozice Alfy, která v něm zanechala velkou ránu potom, co se stalo. Nemá zapotřebí být vůdcem, avšak se jím rád vystavuje – což je poměrně protiřečící si. Bývá nyní spíše sám, hledá si svá východiska, kdy naslouchá, ale učiní stejně jinak.
Možná, že vlk není nikdy složitým, pokud si jej hráč přečte, ale on.. on je velmi složitý vlk. Jeho největší slabostí je mluva o minulosti, kde zažil nespočet smutných věcí. Věci, které by v životě již neudělal, občas by rád vrátil čas, občas by rád zapomněl, což se mu bohužel vyplnilo v jistých střepech paměti. Občas by rád neslyšel, ale co si ve svém životě způsobíme, nás bohužel povede dál. A to je právě on. Excelsior se jako mladý vlk zamotal do psích zápasů, ve kterých oslepl na jedno oko a na druhé částečně – nevidí ostře, občasně nevidí vůbec, což se průběhem času bude zhoršovat.
Vždy, když narazí náhodou na vlky, nemá problém s nimi komunikovat, ale nelze čekat žádné afektované „Ahoj!“. Bílý byl prvorozeným synem, tudíž má občas tendence být někým nahoře, ale nehodlá to schválně dělat. Miluje přítomnost samic, všelijakých vlastně vlků, ale samice, které mu dají šanci, jsou pro něj tím, co ve svém životě ztratil. Nepoznal nikdy pravou lásku, vždy jej bolí jeho já, když potká někoho, koho by mohl milovat. Snaží se proto od takových situací držet dál, občas je k dané vlčici víc kamenný jak normálně, jelikož má chvíle, kdy se chová jako absolutní pubescent, který nezná základní pravidla vychování.
Kdyby se to dalo shrnout, jedná se o vlka, který nebude nikdy na straně té ani té. Snaží se být spravedlivým, i když bude váš přítel, tak vám řekne pravdu a bude se snažit být vám co nejbližší, ačkoliv.. on neumí již po takové době přilnout, tudíž vás bude mít maximálně rád a usměje se, což též není nic, co od něj lze zrovna nejvíc čekat. Chladným vlkem se stal z okolností, které poznal. Občas hledí na měsíc s držící slzou, kdyby rád viděl ty krásné chvíle života. Ztratil rodinu, což lze najít u bratrů v příbězích, o čemž on velmi nerad mluví – částečně si ani nepamatuje. Své bratry už skoro nezná, a přes jeho částečnou slepotu, již není schopen je poznat, proto při kontaktu se starými známými neprojeví žádné city, starou známost. Zapomněl. Tak jako jednoho dne začne zapomínat i na chvíle, které se staly zde v novém domově Mois Gris. Excelsior má jakousi.. chorobu? Možná, že je to navyšujícím se věkem, ale podle všeho by se jednalo spíše o nějaké staré zranění, které již zapomněl a ono začalo dělat neplechu v jeho myšlenkách, které se pomalu vytrácí. Občas neví, kde je, občas se stává, že mu mysl přestane sloužit úplně. Ale zatím většinou ví, kdo je a kdo je zde. Bohužel, minulost, kromě těch nejbrutálnějších věcí, již nepamatuje. Kdyby totiž ano, řekl by svým bratrům a sestře: „Co je tohle za svět, že vás tu mám všechny?“
Excelsior se drží většinou spíše na severu, ale není to pravidlem. Pokud je možnost, on má náladu a zrovna nezapomene, tak už kráčí spokojeně po pláních. Lovcem je již, kvůli horšímu zraku špatným, tudíž žere spíše bobule, občas mršiny. Je jako sup, avšak jeho povaha i skrz velmi chladnou stránku umí být i velmi zlou. Pokud Siora někdo vyprovokuje, neudrží se a jeho starý pud, jakýsi „zlozvyk“ se utrhne ze řetězu a jeho ostré tesáky půjdou po slabinách protivníka nehledě na to, zda je to samice či samec.

Minulost

„Kdyby šel vrátit čas, neudělala bych to. Ačkoliv si většinu úseků svého života popravdě v současnosti již nepamatuji, jsem rád, že jsem měl možnost je zažít.“

Rozlehlý les, dostatek vody a překrásná krajina. Yellowstone. Nekončící pláně, hojnost vegetace a býložravých druhů. Ano, zde se bílý vlk s černými fleky na těle narodil jakožto prvorozený syn ze čtyř vlčat: Excelsior, Hurricane, Solfatara a nejmenší Fearless. Byly to ty nejkrásnější dny, které by vlče mohlo mít. Byl přelom zimy a začínajícího jara, když dostával lekce od svého otce, kterého však brzy společně s jeho matkou a zbytkem rodiny ztratil. Na jejich území dorazila nepřátelská smečka, jejíchž alfa samice zavraždila oba rodiče, vlčata nechala živá a považovala jej za své. Nikdy k ní Sior nevedl blízký vztah, odporoval jí, nesnášel ji. Byla to ta proradná bestie, jež zabila jeho rodinu. Ztrátu nesl těžce a pokusil se ne jednou utéct, nikdy se mu to nepodařilo, byl na útěk moc malý a na obranu moc slabý. Jeho statnější a vyspělejší vzhled nepomáhal, nebylo úniku a jeho nová matka jej nechtěla ztratit, byl brán jako nástupcem na místo alfy, už jen kvůli jeho velmi vyspělé povaze, která byla proti jiným vlčatům zvláštní.
Jeho život byl odsouzen, bez matky, bez otce. Měl jen a pouze své sourozence, ke kterým nikdy nechoval blízký vztah, ač je i přes to vše miloval. Vždy na ně dával pozor, nerad to však dával najevo, sem tam i něco chytil – myš, krysu. Jejich osud byl však znovu dostihnut, šedý dým se proháněl kolem stromů, zatímco v patách mu byly ohnivé plameny. Nebylo jiné cesty, jak utéct, zmizet z tohoto proradného místa, které Sior již nepoznával, kde byl domov? Kde byla pravá rodina? S těmito otázkami se téměř dospělý jedinec vydal na cesty. Byl jsem odříznut žhavými plameny od svých sourozenců, za mým rodinným životem byla nyní tlustá čára, byl jsem náhle sám. Vše, co jsem kdysi měl, už bylo proměněno v prach a já musel pokračovat, nesměl jsem to vzdát. Svému tehdejšímu já jsem dal sbohem, mou tvář zalepil ledový výraz, dominantní postavení a cesta na sever. Byla dlouhá, bolestná. Občas jsem neměl co žrát, občas jsem se porval. Nehodlal jsem se vzdát s vědomím, že jednoho dne své sourozence opět uvidím, budu je zas moct hlídat a dát jim zkušenosti, které mi daroval sám můj otec. Nikdy na něj nezapomenu.
Když vlk putuje sám, nevnímá, že mu ubývá čas. Nepozná, kdy je co správně a je rád, když cestou potká někoho, kdo by mu něco předal. Mé putování minulo vše, co mohlo. Jediné, co jsem ve svém životě však měl byla sněhově bílá vlčice, kterou jsem potkal na Aljašce. Byla to ta nejkrásnější dáma, kterou jsem kdy potkal. Neotálel jsem, a i jako mladý a nezkušený vlk se držel po jejím boku. Zamiloval jsem se, nehodlal jsem ji opustit a vždy se držel po jejím boku, nedával jsem jí nikdy nic za vinu a snažil se být tím nejlepším partnerem. Naše dvojice se rozrůstala. Prvně jsme byli jen my dva, následně začali přibývat vlci a my utvořili smečku na ledových pláních, kde největším nepřítelem byli medvědi a lovci. Uměli jsme v tom po pár letech chodit. Uznali mě za svou alfu, uznali, že jsem ten, který má být pánem smečky. Neodolal jsem a stal se jejím pomyslným vůdcem, byl jsem spravedlivý a dokázal odehnat soky, kteří hodlali mou vlčici dostat, nepodařilo se. Byla březí a já stále byl na nejvyšším postu smečky. Hleděl jsem na ni, hlídal svou choť, když však v jednou v noci, ozval se motor. Nedával jsem tomu příliš pozornosti a ztratil tím vše. Smečku postříleli společně s mou vlčicí, jejíchž tělo jsem odtáhnul do Kanadských lesů. Mé prostřelené ucho bylo tím jediným, co mi zůstalo. Ona zemřela společně s dalšími jen a pouze mou vinou. Ten kousek ucha, kterého se kulka dotknula bylo to, co jsem si za svou neschopnost zasloužil. Byl jsem příliš mladý a hrdý na to, abych vedl smečku. Zkušenosti a dominantní přístup mi však na vždy zůstal, společně s mou vlčicí v mém srdci.
Čas šel dál, toulal jsem se ledovými krajinami, má srst byla hustší jak dříve a stavba těla mohutnější. Měl jsem však málo potravy, bral jsem každý zbytek, který zůstal. Jednou mou pozornost zaujalo cosi šedého. Šel jsem za tím, stažené uši a nejistá chůze.. Bylo to cosi chladného, v čemž byl kus masa, který byl mou zárukou přežití. S naprostým klidem jsem pokračoval, našlapoval jemně až se mé zuby dotknuly sladkého masa a prásk! Byl jsem uvězněn, byl jsem v něčem, z čeho nebylo cesty ven. Narážením do jednotlivých kovových tyček jsem nic nezlepšil, čekal jsem. Dlouho ležel a čekal, co se mnou bude. Zemřu na hlad? Žízeň? Netušil jsem. Bylo to místo, ve kterém jsem měl čas přemýšlet. Kde byli mí sourozenci? Byli v pořádku? Měli rodinu? to jsem dokázal sám sobě zodpovědět a doufal, že je najdu, že budou žít šťastně.
Byla noc, když cosi zasvítilo jako Slunce jakýmsi paprskem do mých očí, ušklíbnul jsem se a zaposlouchal se do hlasů, které se ozývaly. Byli to lovci, kteří jen čekali na příležitost, až budu slabý. Zavrčel jsem hned jak se jedna z rukou dotknula klece, vystartoval jsem po něm a stáhnul uši, ježil svou srst na hřbetě, bylo mi to k ničemu. Usnul jsem. Probuzení bylo v další kleci, po jejímž dřevěném oplocení přejížděl čímsi, co mě tuze dráždilo, sem tam uhodil něčím mě, a to mě dráždilo ještě více jak dřív. Má nad normální výška a tělesná váha byla určená pro psí zápasy. Vzal mě tam, získal jsem přezdívku „X“, díky cejchu, který jsem získal díky tomu, že většinu ze psů jsem dokázal snadno skolit. Většinou jsem přestával už přemýšlet nad tím, co dělám. Prostě jsem trhal, neumím svou agresi ovládat dosud. Pokud mě někdo vyprovokuje, útočím a je mi to jedno. Nerad jsem ubližoval, nerad jsem kousal. Nikdy jsem nechtěl, ale byl jsem k tomu nucen. Byl jsem pobitý, zničený. Přestával jsem díky několikátému úderu mít pojem o tom, kdo jsem. Až do chvíle, než se mi jednou při špatném nedovření vrat podařilo utéct. Zjizvené tělo bez duše uhánělo pryč. Pro mé štěstí jsem cestou potkal jakousi kočkovitou šelmu, kterou jsem získal společně s oslepnutím na jedno z očí, to druhé, levé, vidí jen částečně díky úderům do hlavy za neposlušnost. Vše bylo pryč. Dominantní vlk, rodina. Byl jsem sám, začal jsem žít jako nevrlý stařík v horách, kde jsem si přetrpěl i nejhorší podmínky. Vlčice jsem obšťastnil vždy jednou, pak už mě nezajímaly a s tímto chladem se dostal jednou pryč. Na ostrovy, kde kráčím dosud, zatímco má mysl zapomíná každým rokem víc a víc. Tohle vše, co je zde napsáno.. nepamatuji si.


Zajímavosti

- Nevidí na levé oko, na druhé částečně.
- Jizva ve znamení písmene „X“ je ve skutečnosti vypálený cejch.
- Miluje bobule, jelikož nic jiného už pomalu neuloví.
- Svou minulost nerad zmiňuje, proto vám řekne několik poutavých historek.
- Jeho tělesná stavba je proti jiným samcům výrazně mohutnější, je velmi svalnatý.
- Vlk s velice huňatou srstí určenou výhradně do zimy, chladných podmínek – v teple výrazně trpí.

Vlastnosti

Síla 90 %/90 %

Vytrvalost 50 %/50 %

Rychlost 75 %/75 %

Obratnost 40 %/40 %

Schopnost lovu 55 %/55 %


Předměty

Medvědí požehnání
Síla získaná za hrdinství v boji. Má podobu jednoduchého náhrdelníku ve tvaru medvědího tesáku. Když se vlk rozhodne ji použít, po dobu tří herních postů se všechna jeho herní procenta zdvojnásobí a všechny jeho magie získají o jeden level navíc. Lze použít v souboji, při lovu i třeba při přechodu nebezpečného území. Vlkovi, který tento magický předmět používá, svítí oči.
Lze použít pouze 5x (5/5)
AKTIVNÍ
Bobule smrti
Když je sežerete, dostanete se do stavu, kdy budete vypadat jako mrtví. Nebudete se moct hýbat a neuslyšíte, neuvidíte ani neucítíte, co se kolem vás děje. Účinek trvá 4 posty, potom se vlk probere a bude dva posty pociťovat závratě, dezorientaci a mírné brnění končetin. Lze použít i na sebe i na ostatní. Bobule samy o sobě smrdí a mají nahořklou chuť, budete mít tedy co dělat, pokud chcete někoho přesvědčit, aby je sežral.
1 použití
AKTIVNÍ
Otrávená návnada
Naštval vás někdo? Pak je tohle předmět přesně pro vás. Jedná se o chutně vypadající pamlsek, který můžete přidat někomu do večeře, nebo i nabídnout jako pochutinu. Všem vlkům voní, a proto nebudou nic tušit, takže pokud jsou hladoví, slupnou to jak malinu. Vlkovi, který návnadu sní, se udělá šíleně špatně. Bude zvracet, bude s emu motat hlava, nebude schopný nic sníst a bude rád, když zvládne dojít ven z doupěte a zpátky. Rozhodně po sežrání nezvládne žádné sportovní výkony. Účinek trvá 10 postů a otrava začne hned v následujícím postu po sežrání. Lze předložit kterémukoli masožravci, účinek bude stejný.
3 použití (3/3)
AKTIVNÍ