Excelsior

Magie

Základní element

Další elementy & magie

Vzácné magie

Speciální magie

Peintio ar gynfas

Bojovné tělo, potažené tou nejsnadněji získající mozajkou osudu. Jizvy, které jsou po těle šedého vlka umí jejich původ ztvárnit. O sám již dlouhá léta nebyl znám se svou minulostí, jeho rodiče nepoznal, avšak tato magie umí proniknout i do již zaschnutých jizev v srdci. Když Excelsior chce, dotkne se čumákem jizvy, čímž kolem sebe vyvolá místo, kde jizvu on nebo i někdo jiný vzal. Dokáže tím připomenout své hlavě ty nejkrutější momenty, které i přes svou částečnou slepotu, vidí. Vidí však pouze jen to, co jizva říká, jakmile ukázka minulosti skončí, jeho oko vidí opět tajemnou mlhou, skrz kterou proniká jen pár barevných fleků.

Odznáčky

AKCE

Za všechny odznáčky - 60 kšm + 4 rubíny

POSTY

Odměna za Sportovce - 20 %
Odměna za Pisálka 100 - 10 kšm
Odměna za Pisálka 200 - 20 kšm
Odměna za Pisálka 300 - 30 kšm
Odměna za Pisálka 400 - 40 kšm Odměna za známost 15 vlků - 15 kšm

MIMOHERNÍ

Odměna za Malíře - 30 kšm
Odměna za Miss - 30 kšm
Mistr 1-3 magií - 60 kšm

DLOUHODOBÉ

Odměna za Ročka - 2 mince a 2 rubíny
Odměna za Dvouročka - 2 mince a 2 rubíny

SMEČKA

PARTNERSTVÍ

EVENTY

Rozlehlý les, dostatek vody a překrásná krajina. Yellowstone. Nekončící pláně, hojnost vegetace a býložravých druhů. Ano, zde se bílý vlk s černými fleky na těle narodil jakožto prvorozený syn ze čtyř vlčat: Excelsior, Hurricane, Solfatara a nejmenší Fearless. Byly to ty nejkrásnější dny, které by vlče mohlo mít. Byl přelom zimy a začínajícího jara, když dostával lekce od svého otce, kterého však brzy společně s jeho matkou a zbytkem rodiny ztratil. Na jejich území dorazila nepřátelská smečka, jejíchž alfa samice zavraždila oba rodiče, vlčata nechala živá a považovala jej za své. Nikdy k ní Sior nevedl blízký vztah, odporoval jí, nesnášel ji. Byla to ta proradná bestie, jež zabila jeho rodinu. Ztrátu nesl těžce a pokusil se ne jednou utéct, nikdy se mu to nepodařilo, byl na útěk moc malý a na obranu moc slabý. Jeho statnější a vyspělejší vzhled nepomáhal, nebylo úniku a jeho nová matka jej nechtěla ztratit, byl brán jako nástupcem na místo alfy, už jen kvůli jeho velmi vyspělé povaze, která byla proti jiným vlčatům zvláštní.
Jeho život byl odsouzen, bez matky, bez otce. Měl jen a pouze své sourozence, ke kterým nikdy nechoval blízký vztah, ač je i přes to vše miloval. Vždy na ně dával pozor, nerad to však dával najevo, sem tam i něco chytil – myš, krysu. Jejich osud byl však znovu dostihnut, šedý dým se proháněl kolem stromů, zatímco v patách mu byly ohnivé plameny. Nebylo jiné cesty, jak utéct, zmizet z tohoto proradného místa, které Sior již nepoznával, kde byl domov? Kde byla pravá rodina? S těmito otázkami se téměř dospělý jedinec vydal na cesty. Byl jsem odříznut žhavými plameny od svých sourozenců, za mým rodinným životem byla nyní tlustá čára, byl jsem náhle sám. Vše, co jsem kdysi měl, už bylo proměněno v prach a já musel pokračovat, nesměl jsem to vzdát. Svému tehdejšímu já jsem dal sbohem, mou tvář zalepil ledový výraz, dominantní postavení a cesta na sever. Byla dlouhá, bolestná. Občas jsem neměl co žrát, občas jsem se porval. Nehodlal jsem se vzdát s vědomím, že jednoho dne své sourozence opět uvidím, budu je zas moct hlídat a dát jim zkušenosti, které mi daroval sám můj otec. Nikdy na něj nezapomenu.
Když vlk putuje sám, nevnímá, že mu ubývá čas. Nepozná, kdy je co správně a je rád, když cestou potká někoho, kdo by mu něco předal. Mé putování minulo vše, co mohlo. Jediné, co jsem ve svém životě však měl byla sněhově bílá vlčice, kterou jsem potkal na Aljašce. Byla to ta nejkrásnější dáma, kterou jsem kdy potkal. Neotálel jsem, a i jako mladý a nezkušený vlk se držel po jejím boku. Zamiloval jsem se, nehodlal jsem ji opustit a vždy se držel po jejím boku, nedával jsem jí nikdy nic za vinu a snažil se být tím nejlepším partnerem. Naše dvojice se rozrůstala. Prvně jsme byli jen my dva, následně začali přibývat vlci a my utvořili smečku na ledových pláních, kde největším nepřítelem byli medvědi a lovci. Uměli jsme v tom po pár letech chodit. Uznali mě za svou alfu, uznali, že jsem ten, který má být pánem smečky. Neodolal jsem a stal se jejím pomyslným vůdcem, byl jsem spravedlivý a dokázal odehnat soky, kteří hodlali mou vlčici dostat, nepodařilo se. Byla březí a já stále byl na nejvyšším postu smečky. Hleděl jsem na ni, hlídal svou choť, když však v jednou v noci, ozval se motor. Nedával jsem tomu příliš pozornosti a ztratil tím vše. Smečku postříleli společně s mou vlčicí, jejíchž tělo jsem odtáhnul do Kanadských lesů. Mé prostřelené ucho bylo tím jediným, co mi zůstalo. Ona zemřela společně s dalšími jen a pouze mou vinou. Ten kousek ucha, kterého se kulka dotknula bylo to, co jsem si za svou neschopnost zasloužil. Byl jsem příliš mladý a hrdý na to, abych vedl smečku. Zkušenosti a dominantní přístup mi však na vždy zůstal, společně s mou vlčicí v mém srdci.
Čas šel dál, toulal jsem se ledovými krajinami, má srst byla hustší jak dříve a stavba těla mohutnější. Měl jsem však málo potravy, bral jsem každý zbytek, který zůstal. Jednou mou pozornost zaujalo cosi šedého. Šel jsem za tím, stažené uši a nejistá chůze.. Bylo to cosi chladného, v čemž byl kus masa, který byl mou zárukou přežití. S naprostým klidem jsem pokračoval, našlapoval jemně až se mé zuby dotknuly sladkého masa a prásk! Byl jsem uvězněn, byl jsem v něčem, z čeho nebylo cesty ven. Narážením do jednotlivých kovových tyček jsem nic nezlepšil, čekal jsem. Dlouho ležel a čekal, co se mnou bude. Zemřu na hlad? Žízeň? Netušil jsem. Bylo to místo, ve kterém jsem měl čas přemýšlet. Kde byli mí sourozenci? Byli v pořádku? Měli rodinu? to jsem dokázal sám sobě zodpovědět a doufal, že je najdu, že budou žít šťastně.
Byla noc, když cosi zasvítilo jako Slunce jakýmsi paprskem do mých očí, ušklíbnul jsem se a zaposlouchal se do hlasů, které se ozývaly. Byli to lovci, kteří jen čekali na příležitost, až budu slabý. Zavrčel jsem hned jak se jedna z rukou dotknula klece, vystartoval jsem po něm a stáhnul uši, ježil svou srst na hřbetě, bylo mi to k ničemu. Usnul jsem. Probuzení bylo v další kleci, po jejímž dřevěném oplocení přejížděl čímsi, co mě tuze dráždilo, sem tam uhodil něčím mě, a to mě dráždilo ještě více jak dřív. Má nad normální výška a tělesná váha byla určená pro psí zápasy. Vzal mě tam, získal jsem přezdívku „X“, díky cejchu, který jsem získal díky tomu, že většinu ze psů jsem dokázal snadno skolit. Většinou jsem přestával už přemýšlet nad tím, co dělám. Prostě jsem trhal, neumím svou agresi ovládat dosud. Pokud mě někdo vyprovokuje, útočím a je mi to jedno. Nerad jsem ubližoval, nerad jsem kousal. Nikdy jsem nechtěl, ale byl jsem k tomu nucen. Byl jsem pobitý, zničený. Přestával jsem díky několikátému úderu mít pojem o tom, kdo jsem. Až do chvíle, než se mi jednou při špatném nedovření vrat podařilo utéct. Zjizvené tělo bez duše uhánělo pryč. Pro mé štěstí jsem cestou potkal jakousi kočkovitou šelmu, kterou jsem získal společně s oslepnutím na jedno z očí, to druhé, levé, vidí jen částečně díky úderům do hlavy za neposlušnost. Vše bylo pryč. Dominantní vlk, rodina. Byl jsem sám, začal jsem žít jako nevrlý stařík v horách, kde jsem si přetrpěl i nejhorší podmínky. Vlčice jsem obšťastnil vždy jednou, pak už mě nezajímaly a s tímto chladem se dostal jednou pryč. Na ostrovy, kde kráčím dosud, zatímco má mysl zapomíná každým rokem víc a víc. Tohle vše, co je zde napsáno.. nepamatuji si.

Zajímavosti

Vlastnosti

Síla 90 %/90 %

Vytrvalost 50 %/50 %

Rychlost 75 %/75 %

Obratnost 40 %/40 %

Schopnost lovu 55 %/55 %

Předměty